Chůze-Cviky-Bolesti páteře a kloubů-Jóga-Východní postupy

Strecink se da rozradit do nekolika kategorii:
http://www.behej.com/topic/9196-po-prec ... it-a-kam/2

Balistický: protahovani svihem do maximalniho rozsahu – muze byt nebezpecne pri nespravnem provedeni, pro beh je navic dosti zbytecny. Mozna pri orientaku nebo podobnem terenu si dovedu predstavit jeho uzitecnost pro zlepsovani svalove koordinace, ale spise jako samostatna treninkova jednotka. Uzivaji ho napr. v baletu nebo tancovani.

Statický: takovy ten nejklasictejsi priklad – protazeni do krajni polohy a vydrz. Zlepsuje flexibilitu v kloubu, ale nespravne provadeny muze privodit zraneni. Neexistuje jediny dukaz, ze by zarazeny pred vykon pomahal jako prevence zraneni pri sportu, navic snizuje dynamicky vykon svalu. Vhodny tak pro rozcviceni gymnastu, kteri potrebuji maximalni rozsah, ale rozhodne ne bezcu, kteri potrebuji praci svalu. Teoreticky by mel pomahat pri protazeni po behu, ale neni to prukazne, spise bych ho doporucil (kdyz uz) jako samostatnou jednotku spolu s dechovym cvicenim nebo to nahradit jogou.

Dynamický: nejedna se prakticky o strecink, jak si ho normalni clovek predstavuje – je to aktivni pohyb v kloubu a ne natazeni svalu. Je trochu podobny balistickemu ve sve komplexnosti zapojeni svalu, ale clovek nejde do krajnich poloh, provadi ho pomaleji a pohyb je tak daleko vice kontrolovany. Snazi se napodobovat pohyb v danem sportu. Zda se (vysledky vyzkumu nejsou podle me zatim dosti prukazne), ze tento typ strecinku zlepsuje bezecky vykon a rozhodne neexistuje dukaz, ze by zvysoval riziko zraneni. Tenhle typ strecinku bych osobne zarazoval predevsim pred nacvikem bezecke techniky a intenzivnim vykonem. Pred obycejnym vyklusem ci OV mi to prijde naprosto zbytecne.

..... se hlavne nenechat stresovat, kdyz ti nekdo vycinuje za neprovadeni strecinku pred behem. Je to proste zazita neustale opakovana tradice. Zazrana tak hluboko, ze pres vsechen seriozni vyzkum poslednich 20 let stale vyskakuji stejne nesmyslne rady. Stres je pro zatuhnuti mnohem horsi .....

----------
strečinková cvičení hned po ránu, však není dobré dělat, raději jemně natřásat svalstvo automasáží dané partie těla a celkovým jemným uvolňováním jakoby indiánským tancem nebo břišními tanci a cviky ala mlýnek rukou se zakláněním apod. , radí terapeut Jan Veselý.

Pokud dle Alexandrovy techniky zvedám nohy minimálně nad zem, a snažím se počas běhu uvolňovat kolena, hlezny, krk, hlavu a ramena, tak jsem téměř téměř neunavitelný...nechci to ale přepísknout tak zatím kratší trasy, aby netrpěli dosud málo používané svaly (při došlapu nikoli na patu, ale odvalení přes špičku a prsty...).

http://jtvesely.txt.cz/clanky/99270/ree ... ti-pokutu/
"...(je nutné) přenést váhu chodidla do správné polohy odvíjení, tedy pata se pouze dotkne povrchu, nikoliv dopadne a chodidlo se okamžitě odvíjí přes zánártní část k prstům. Jenže, ty se potřebují pro odvíjení vějířovitým pohybem od malíku k palci navzájem dotýkat (to tzv.pětiprstové boty neumožňují) . Tutéž službu, ale za nesrovnatelně jinou cenu každému zájemci o zdravou chůzi umožní třeba jarmilky nebo plátěnky.
...Co se týká paty - nenašlapovat na ní, nutný je pouhý dotek na střed paty, přenos váhy z druhé nohy a zatížení na střed chodidla ( ploska), přes všechny klouby mezi kostmi nártními a prstovými až do prstů."

O tomto je velmi zajímavé počtení od terapeuta Jana Veselého:
http://jtvesely.txt.cz/clanky/74006/beh ... a-slozite/
(mimo jiné zmiňuje že kdo hodně a dobře chodí, nemá problém se zrychlením stejného principu do podoby běžeckého pomalého vytrvalostního výklusu...(s malými kroky!!)

Výňatky z knihy Jana Veselého Dynamická chůze (jak se navždy zbavit bolestí v zádech) :
http://jtvesely.txt.cz/rubriky/7742/vyn ... cka-chuze/
Více ke knize:
http://jtvesely.txt.cz/clanky/48636/bez ... y-na-veli/

...ještě varování pro běžce, kteří se dostatečně nepoučí o možných rizicích a vhodných protiopatřeních:
J.Veselý: "...musíte být vědomi, že běh je pro člověka jedna z nejnáročnějších disciplín a může zanechat nevratitelné škody.Ostatně, statisíce amatérských sportovců s vyoperovanými menisky, přetrhanými křížovými vazy, postastmatickými poruchami atd. to dokazují dostatečně....Lidské tělo, vyžadující téměř absolutní souměrnost kostry, si ji dokáže zajistit samo pomocí 180 kloubů, navzájem si předávajících optimální nastavení. To umí pomocí funkce spinální dynamiky v chodidlech přirozeným ale hlavně pravidelným pohybem, to znamená chůzí. Ne běháním, posilováním, prací, tancem, sezením..to jsou činnosti které zdravé tělo bez problémů dokáže a třeba i ve velmi vysokém věku, ale musí být neustále regenerováno právě tou obyčejnou, pro mnohé lidi ve vyspělých civilizacích až obtěžující chůzí."
(= OBČASNÉ BĚHÁNÍ TEDY NEMŮŽE NAHRADIT DOSTATEK CHŮZE BĚHEM DNE !!! )

------
Petr2 svého času říkal že občas kvůli anaerobnímu dýchání si zaběhne v parku krátký rychlý sprint....
Já neběhám na tempo ani na výkony, ale pro potěšení a vytrvalostní a endorfinový efekt, proto jsem zkoušel počas běhu dýchat různě: nádech a výdech po 2 krocích (anaerobně), pak po 4 krocích (aerobně) a pak 6-8 krocích (hluboké dýchání).

...když se zrytmizuje dýchání a počet kroků, dost dobře lze rozpoznat, v jakém energetické režimu se pohybujeme. Např. když stačíme v nádechu udělat 4 kroky a ve výdechu také 4 kroky, pohybujeme se v aerobním režimu. Když mírně zrychlíme a stačíme udýchat v nádechu 3 kroky a ve výdechu opět 3 kroky, pohybujeme se již ve smíšeném režimu. Když dále zrychlujeme tak, že udýcháme v nádechu a při výdechu pouze 2 kroky, pohybujeme se někde v blízkosti anaerobního prahu.

Pokud by přesto někomu připadalo pouhé chození nebo jen výklus nudný, tak pro inspiraci a zpestření doporučuji :

1) blog s velmi inspirujícími články Jana Dufka: http://www.runfree.cz/
2) blog novináře a publicisty Tomáše Šponara: http://secondwind.blog.cz/
3) přečíst si inspirativní knihu Born to run, shlédnout nějaké dokumenty na youtube nebo z archivu ČT (pořad Fokus režiséra Jana Dufka) a filmy, třeba Without Limits - hranice možností
4) http://lukeford.net/blog/?p=31426 (zkušenosti maratonce s využitím Alexandrovi techniky při běhu)
5) na následujícím odkaze najde 40 běžeckých vychytávek Miloše Škorpila pro růst výkonnosti (což je ovšem ošidné a neměl by to být prvořadý cíl, tím je přece zdraví a ne výkony a zranění...) :
http://www.bezeckaskola.cz/clanek-1399- ... tavek.html

RIZIKA LIDOVÝCH BĚHŮ:

Mnozí lidé začali pravidelně běhat až pod velmi emocionálním zážitku nějaké veřejné akce běhání... případně sáhnutím si na své dno...v atmosféře kde bylo patrné velké bojovnické a euforické srdce....s vlídným zacházením, dětským koutkem, skvělou trasou, vynikající muzikou, obrovským fanděním, s Výborem dobré vůle, s pořádnými výkony, se skvělým cateringem i s osobními rekordy...

ALE NEMÁ TO BÝT O TOM ZKOLABOVAT nebo ZVRACET , a uhnat si zdravotní poranění...
Kdo si chce udělat obrázek o "zdravosti" velkých běžeckých akcí plných emocí, tak shlédněte krátké 2min. VIDEO na blogu novináře Tomáše Šponara: http://secondwind.blog.cz/1109/sila-drava-ale-prava
...v jiném článku ("Tak takhle ne...") píše: "fotku Tobyho Tansera, běžce, vizionáře a trenéra New York Road Runners mám v kanceláři na nástěnce na čestném místě. Proč? I proto, že jednou řekl věc, na níž se celá čtyři léta běhání snažím fixovat : "Jediné na čem v cíli záleží je to, jak jste šťastní".
Toby nemluví ani o pozici ve startovním poli ani o výsledném čase. Naprosto záměrně. Mluví ale o ambicích a představách a o tom, že je potřeba brát věci tak, jak přicházejí.

Jak se připravovat na nějakou běžeckou akci (pokud se jí hodláte účastnit a nestačí vám sólo běhání sám či s kamarády...) :
http://www.bezeckaskola.cz/clanek-1318- ... tyden.html

...Proč tolik pohybu, když jde jen o to, nějak absolvovat 5 či 10 kilometrů?

Problém není v délce, ale v tom, že na startu takovéhoto běhu nebudete sami, ale kolem vás bude několik tisíc účastníků a účastnic. Ti se startovním výstřelem vyrazí jak střelení a vy s nimi. Prvních pár stovek metrů je to vzrůšo, všichni se usmívají, sil je ještě na rozdávání. S postupujícími metry však sil začíná ubývat – hlava a mysl by chtěly, ale srdce, plíce a nohy nějak přestávají chápat, co se po nich ještě chce. Jen si vzpomeňte na to, co s vámi dokázalo ve škole udělat 12 minut Cooperova testu. Když se k tomu ještě přidá neúměrné teplo a na plné pecky do hlavy pálící slunce, tak je netrénovaný člověk, který navíc přepálil start, se silami u konce někde okolo třetího kilometru a to jich zbývá do cíle ještě dlouhých sedm! Tak proto je třeba si budovat fyzičku alespoň těch 6 – 8 týdnů předem.

Chce-li se člověk zúčastnit byť lidového běhu na 5 či 10 kilometrů, při němž na něm nebude vyžadován Bůh ví jaký výkon, měl by přípravě věnovat minimálně šest až osm týdnů, kdy se bude věnovat aktivnímu pohybu tak 3 – 4x týdně, a to v rozsahu od 30 do 90 minut...běh
chůzi (turistika), Nordic Walking, jízda na kole, jízda na inlinech, plavání ap.

Před závodem se hydratujte, případně si vezměte sebou půl litru čisté vody

Před každým běžeckým závodem, ať už očekáváte, že budete na trati půl hodiny či hodinu a více, se důkladně zavodněte. Nepíšu záměrně napijte, protože tomu většina lidí rozumí tak, že vypijí (nejlépe 20 – 10 minut před startem) půl litru vody. Píšu záměrně ZAVODNĚTE, protože tím myslím, abyste v průběhu hodiny před startem v malých dávkách vypili půl až litr tekutin (vody či intového nápoje). Malými dávkami pak myslím množství 0,15 – 0,2 l.

Proč je dobré si nést vodu ještě sebou, když je na trati občerstvovačka

I když je na trati občerstvovačka, v případě běhů, jako byl právě proběhnuvší Nike Run Prague či připravující se Mattoni Grand Prix, tedy běhů s velkým počtem účastníků s velmi rozdílnou výkonností, je problém ji (je) umístit tak, aby bylo vyhověno všem ve chvíli, kdy potřebují doplnit tekutiny. Je rozdíl dostat se na občerstvovačku za 20 či 45 minut! Tak proto zejména těm s menší fyzickou kondicí doporučuji si vzít sebou na trať ještě vlastní pití.

-------------
obsažný navazující příspěvek o VÝBĚRU BOT, je také v tomto vlákně : stř říj 19, 2011 4:17 pm

http://www.behej.com/topic/5394-muj-dru ... m-clanek/2
Rady terapeuta Jana Veselého:

Optimální hladina tělesné vody

Zejména v klidu je potřeba pít bez ohledu zda člověk má či nemá žízeň. Doporučované množství je cca 2 lt denně, z toho cca. 0,5 lt je voda vázaná v potravě. Ostatní vodu je třeba pít postupně tak, aby ji tělo dokázalo skutečně vstřebat a nevyloučilo ji. Před závodem je nutné toto množství ještě zvýšit. Např. v práci si postavit 2 dcl. sklenici s vodou k sobě a každou hodinu ji na dvakrát vypít. Tohle se velmi málo ví, ale tělo se dokáže klidně přizpůsobit nižšímu vodnímu režimu ( např. staří lidé málo pijí a také jejich těla nic nevydrží), ale nedokáže zpětně dosahovat vysokých výkonů. Při zvýšené tělesné námaze si sice více vody vyžaduje, ale po vypití většího množství způsobuje zatížení ( zaplavení) trávicího ústrojí a odebírá tím zbytečně energii nutnou jinak k výkonu, včetně vyplavování potřebných minerálů. Při samotném závodě pak pít vodu po malých doušcích, ne studenou, její „ohřívání“ v těle zase stojí zbytečně vyplýtvanou energii. „Osvěžování se“ studenými nápoji v průběhu závodu je pouze zlozvyk, který „rozhodí“ nastavenou termoregulaci těla a vše je vzápětí jinak. S vlažnou vodou má pak tělo v jejím pozvolném přijímání nejméně „práce“ a je okamžitě pro tělo využitelná. Pět piv večer v hospůdce ale optimální vodní režim neupraví.

Efektivní dýchání celými plícemi

Toho nelze dosáhnout v žádném případě pouze při běhu, třeba celý den sedět a pak vyběhnout, dýchání je nutné si předem nacvičit. Nejde ani tak o to, kolik nádechů či výdechů se provádí při různém běhu, ale zda se dosáhne toho, aby se skutečně celé!!! plíce dokázaly zúčastnit tohoto procesu. A to ne jenom pro nádech ale i pro perfektní odvod odpadních látek! Většinou pak sportovci dýchají horní polovinou plic a následně si přetíží průdušky, což je diagnostikováno jako zánět průdušek (Kateřina Neumanová tím byla pověstná). Pro to už v klidové fázi, např. u psacího stolu – sklonit se co nejvíce ke kolenům, ramena tlačit dolů, zatáhnout břicho pomocí bránice k vytlačení všech nevydýchaných zbytků z plic. Následně NOSEM vtahovat vzduch až do břicha tak, jako by se nafukovalo a postupně rovnalo trup do vztyčení až do nepatrného záklonu, aby mohlo dojít k naplnění plic až po horní hroty. Chvíli vzduch podržet a pak jej dvojnásobně dlouhou dobu vypouštět ústy. Tzv. brániční dýchání musí být zcela přirozené a proto je mu třeba věnovat absolutní pozornost, až tak člověk dýchá trvale, aniž si je toho vědom. Před během je pak nutné jít nejprve pěšky, aby se plíce rozdýchaly a sladily se svalovou potřebou. To se pozná podle toho, že tělo si samo začne postupně přidávat na rychlosti. To znamená např. těsně před vlastním závodem si tento proces v klidu nastavit.

Nedokrvení – ischemie

V neustále se snižující přirozené pohybové aktivitě, ( běh není přirozenou pohybovou aktivitou) dochází k postupné ochablosti těla, která se projevuje tzv. svalovou dysbalancí (změna napětí) a dysfunkcí kloubů. Při zvýšeném výkonu pak dysbalance způsobují utlačení cévního systému hlavně ve svalovém korzetu hrudního koše a následně i neprokrvování některých orgánů. Inzeruje se např. brněním prstů. Pokud není ani optimální hladina tělesné vody, krev je hustější a o to je to vše pro tělo náročnější. Proto je nutné si klouby zejména po ránu srovnat (nezaměňovat s posilováním) a uvolňovat celou svalovou soustavu.

Odstraňování dysfunkcí chodidel -pronace, supinace ap.

Převážná většina lidí našlapuje na vnější stranu chodidla (supinace), nebo na vnitřní (pronace), málokdo má "normální" zdravý došlap chodidla...Závěrem dobrá zpráva, uvedené dysfunkce jsou vratné, tak je to lidské tělo přizpůsobivé a poté lze započít i s tím opravdovým běháním pro radost a zdraví, špatnou zprávou ale je, že boty pro zdravou chůzi nejsou v prodeji. Prostě nejsou, pouze ty úžasně vypadající ale bohužel…chodit se v nich nedá i když, většina lidí si v nich vykračuje, jsou přece tak pohodlné….
Téma je značně rozsáhlé, doporučuji je stáhnout si z blogu http://www.jtvesely.txt.cz , Pokyny pro ranní rozcvičování.

Postoj J.Veselého ke škodlivosti UV záření a jeho eliminaci dynamickou chůzí

Mně nezajímá množství škodlivého ÚV záření protože to neovlivním. Mě zajímá způsob, jak se mu efektivně bránit a to jsem si prokázal třídenní dynamickou chůzí v poušti u Rudého moře, s minimem tekutin, bez opalovacích krémů...). Věřte mi, že kdybych na sobě začal pociťovat známky úpalu, okamžitě bych to přerušil, nic takového se nestalo. Je to právě dáno tím efektivním pohybem, rytmickou (dynamickou) chůzí, kdy dochází k bezproblémové tvorbě a rovnoměrnému transportu pigmentu po celém těle. Pozor, tohle neplatí např. pro opalování se při práci na sluníčku nebo při běhu, proto jsem to zde uvedl. V těchto případech tělo tzv. pracuje a platí zde jiné zákony. Limitem pro funkci imunitního systému je dobrá respirace ( dýchání), což se ani u jednoho zaručit nedá. Z toho je patrně zřejmé, že nejškodlivější je pak opalování se na dece v leže. Tam z toho co uvádím, neplatí nic a proto jsou nutné ÚV faktory, které vlastně zabraňují možnosti opalování. Co by Vás ale mělo zajímat je to, že tvrdím, že si tak lze zvýšit tepelnou snášelivost třeba i o 10 stupňů C. I s tímhle se právě tělo v přirozeném dlouhodobém pohybu takto dokáže „vypořádat“. Mnoho sportovců závidí „profíkům“ možnost před závodem si ve výškových polohách zvýšit hemoglobin. Domnívám se, že to jde zcela jednoduše udělat kdekoliv a hlavně s déletrvajícím účinkem.

Postoj J.Veselého k schopnostem seberegenerace těla (vč.kloubů) do vysokého věku
Nejsem ani alternativa, nepletu se mezi lékaře, léčitele, pouze tvrdošíjně a stále znova opakuji, lidé, pravidelně se pohybujte přirozeným pohybem, rovnejte si své klouby s takovou péčí jakou věnujete třeba svému chrupu a Vaše klouby budou neustále regenerovat jako kdyby Vám bylo dvacet. Budete v osmdesáti přirozeně pohybliví, štíhlí , zdraví a co je nejdůležitější, neodkázání na milosrdenství druhých. Takže Jene, poločas rozpadu se nekoná, to jen Vy sám ve svém skepticizmu dáváte průchod malomyslnosti. Ale jestliže se ptáte, zda je tu někdo komu chůze pomohla, tak mi běhá trochu mráz po zádech, že by až tak ztratili lidé víru v sebe samé? Proto znovu a jenom pro Vás: Příroda dala do vínku člověku nádherný nástroj k životu, jeho tělo. Není její vinou, že většina lidí ve druhé polovině svého života spíše trpí, protože svému tělu nevěnují takovou péči jakou si zaslouží. Ta péče při tom spočívá pouze a jenom v pravidelném přirozeném pohybu - chůzí, správném dýchání a v dostatečné zásobě tělní vody. Vše ostatní si naše tělo pomocí své biomechaniky a zemské gravitace zařídí samo. Je ale pouze jenom na Vás a Vám podobných, zda tomu budete věřit. Tak je to prosté milý Jene. Ale zároveň neúprosné, nedodržení těchto jednoduchých a jak vidno, pro mnohé banálně teatrálních podmínek v dnešním, tak vyspělém světě, přináší doslova strašlivé následky, stačí se letmo podívat do jakékoliv léčebny dlouhodobě nemocných.. a je to trvale na vzestupu Jene. Můžeme trávit život tím, že pouze čekáme až se „něco stane“ a pak že je možno dojít k lékaři, ten podá lék a pak se zase čeká. Nevěřte ale tomu, že stačí pouze jenom něco sníst nebo vypít a vše bude v pořádku. Tento způsob přežívání života se nazývá patogenezí. Je ale i jiný způsob, salutogeneze (salut=zdraví, geneze =vývoj), kde naše těla neustále v přirozeném pohybu regenerují a myslím si, že je o mnoho radostnější. A chce to tak málo, pouze vykročit a jít si pro své zdraví…takže: kolena si rovnejte podle Pokynů pro ranní rozcvičování a seznáte, že není až tak pravda že artróza je nevyhnutelnou. Podle mě budete mít koleno zablokováno vinou tibiofibulárního spojení (napojení kosti lýtkové na holenní) a proto se kloubní hlavice o sebe třou, odtud poškozený meniskus a vydřená chrupavka. Ale když budete pravidelně chodit bez zátěže, se srovnanými klouby, dají se samy do pořádku, to mi věřte, jsou na to zařízeny. A i zajizvená chrupavka má pro Vaše koleno 100x větší význam, než např. umělý kloub.

Je možno běhat přes špičky, nebo raději neběhat vůbec a jen chodit?

26.01. 15:21, petr
Dobrý den, rád bych se zeptal na Vaše doporučení ohledně běhání. Běhat pouze přes špičky? A když to nezvládnu po špičkách, tak radši neběhat? Škodí tlumení v botě víc, než kdyby tam nebylo? Jaká je vhodná obuv pro lehkou supinaci? děkuji a přeji hezký den. XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX Otázky do pranice pane Petře, běhat či neběhat? Když si čtu na behej. com jak se hoši navzájem svěřuji, jak přes krvácející puchýře, bolavá kolena, návaly na "blití" a pod. radosti si s nadšením do svých deníčků zapsali že to "dokázali", tak se mi chce až plakat. Dle mého laicky naivního názoru si totiž myslím, že jakkákoliv činnost pro amatérské zvýšení kondice by pro tělo měla být radostí. A jestli se někdo domnívá, že utrpením těla se dopracuje ke stálému zdraví, tak se hluboce mýlí. Pak to jsou konce: ve 40 ojetej jako hunt(důlní vozík), meniskusy dávno v háji, postastmatické potíže, bolesti kde si pomyslí ale, on přece sportoval, jak je to možný??? Jistě že běhat, proč ne? Ale musí tam být především radost z toho pohybu navíc, tělo by si v tom mělo libovat a ne se trápit. Pokud nejsou chodidla v dobrém stavu, to jest: ani pronace, ani supinace, tak tomu žádné boty neodpomůžou, bota se totiž musí přizpůsobit noze, nikdy ne naopak! Jenom si neustále prociťovat chodidla a dotyk na střed paty, přenos na plosku nohy s odrazem přes palec.A běhání s dopadem na paty je rovnou cestou do předčasného důchodu.Tlumení ano, zejména na tvrdých površích je běh pro kolenní klouby tím pravým utrpením. Nejvíc postižení je právě z tělocvičen! Takže, můj názor na běh jest tento: vycházím v obuvi s vyšší měkkou a co nejhladší podrážkou po celé její délce bez podpatků. Nejprve jenom jít krokem a ani ne nijak rázným, tělo ať si režim určuje samo. Srovnává si respiraci se svalovou potřebou, vyrovnává si rytmickou chůzí kloubní spojení jak v kotnících ale především v kolenou a postupně jeho "člověk" zjišťuje, že se mu jde lépe a rychleji, dech je volný, pravidelný a dostavuje se pocit chuti na běh. To je ten správný okamžik se rozběhnout a běžet skutečně pro radost s pocitem absolutního uvolnění. A třeba hodinu když to vydrží, ale před ukončením dle mého názoru je nutné zase zpomalit a jenom kráčet. Tělíčko totiž v tom běhu dostane pořádně zabrat (běh je pro něj vlastně jednou z nejnáročnějších činností) a proto by bylo dobře mu poskytnout možnost regenerace, to jset vydýcháním si srovnat fyziologii a chůzí srovnat opět klouby. S pozdravem Veselý Jan

Zde vám dám jednoznačný souhlas, dle mého názoru je základem pohybu člověka chůze, běhal pouze když ho k tomu něco nutilo, čili u běhu již nejde o přirozený pohyb, ale o pohyb vynucený, což netvrdím, že je jednoznačně špatně, ale chůze je základ.

http://www.bezeckaskola.cz/clanek-980-b ... aboso.html
...Třicet let byli nejen kondiční běžci zvyklí běhat v tlumených botách, ale teď přichází pozvolná změna. Natural running, neboli přirozené běhání....Výrobci začali ustupovat od velmi tlumivých, těžkých bot s vysokou patou a sázejí na minimalistické pojetí (co nejmenší podrážka kvůli co největšímu styku chodidla s terénem, aby mělo chodidlo vůbec šanci jako u běhu naboso reagovat na daný terén, a nejlépe ohebná špička).
...většina zdravotních problémů je spíš než druhem bot, zůsobena tréninkovými chybami. Čtyřmi „příliš" – snahou příliš brzy běhat, příliš často, příliš mnoho kilometrů a ještě příliš rychle.

Proč minimalistickou obuv?

Čím se liší? Především jsou lehké, flexibilní a prosté technických vymožeností v mezipodešvi, jako jsou různé gely, pěny, mřížky, vzduchové bubliny, zpevňující můstky, paralelní vlny apod. Noha se nepřizpůsobuje botě, nýbrž je to naopak. Podrážka je velmi tenká a především pata není vyvýšená. Zatímco klasické běžecké boty mají rozdíl mezi špičkou a patou (tzv. drop) většinou 12 mm, u minimalistických bot je diference nulová nebo dělá jen pár milimetrů. Při chůzi a běhu se pak člověk cítí přirozeně, téměř jako bos.

Zároveň byly zveřejněny studie, které tvrdí, že klasické boty za poslední roky nijak nezmenšily počet zranění. I když přicházely stále dokonalejší technologie a běžcům bylo dopřáváno více ochrany při dopadech, zdravotních neubývalo.

Důvod je zřejmý: při běhání v "moderních" tlumených modelech odvádí bota při tlumení spoustu práce za vaše svaly a šlachy. Nohy zleniví, zejména klenba a prsty. Nejsou nuceny při běhu pracovat, proto svalstvo na nich ochabuje. A to způsobuje řetězec dalších problémů. Navíc přetlumené boty s vysokým profilem dodávají běžcům, zejména začátečníkům, kuráž k tomu, aby dělali dlouhé kroky, dopadali tvrdě na patu a daleko před těžiště těla. Tím jsou enormně zatěžovány klouby – kotník, koleno, kyčel. V minimalistických botách budete vlastně automaticky dělat kratší kroky, spíše na střed až přední část chodidla a váš dopad bude lehčí, neboť noha tak má lepší kontakt s povrchem a citlivěji ho vnímá.

Na co by si běžci měli při přechodu na minimalistickou obuv dát především pozor?

„Měli by si uvědomit, že bota působí na chodidlo jako skelet. Asi každý měl zkušenost se sádrou. Když ji mám šest týdnů a pak ji sundám, je noha oslabená. Podobně to funguje v botách. Když jsme celý život běhali a chodili v hodně odtlumených botách, které svým způsobem byly jako dokonalý skelet, všechny svaly a šlachy jsou ochablé. Přechod do minimalistických nebo méně tlumivých bot musí být pozvolný, obzvlášť u silnice. Jinak z toho člověk může mít zdravotní problémy.“

Nejsou minimalistické boty jen módou, která za rok dva odezní a lidé se zase vrátí do pohodlných, tlumených bot?

„Nenazýval bych to trendem, spíš alternativou. Dívám se na věc jako technolog v obuvnické výrobě a jako člověk, který pětadvacet let běhá. Ten rozdíl je zásadní. Když člověk minimalistickou botu obuje a jde se proběhnout, cítí rozdíl. Vezměte si, v čem běhal Zátopek nebo dnes Afričané. To nejsou přetlumené boty. Prostě jsme dvacet let dostávali reklamní masáž a zafixovali jsme si to v paměti. Teď musíme zvažovat, co je a co není správné. Samozřejmě nemůžeme jít do extrému. Chodidlo nebylo formováno na to, aby se pohybovalo po kostkách a asfaltu, takže na silnici nějaké tlumení být musí.“

...U terénu je to zase trochu jiné. Začátečník běžící přes patu není schopen garantovat, jak dopadá. Tlumení v botě totiž zkresluje informaci o terénu, z čehož vznikají podvrtnutí kotníku, distorze v kolenou a další problémy. V terénu by tedy měla mít bota nižší úroveň tlumení.“

Dlouhé roky byli běžci zvyklí si vybírat boty s podporou pronace či supinace, podle toho, zda mají nohy do O nebo do X. To teď pomalu mizí a převažuje neutrální střih. Proč?

„Jakákoli podpora v konstrukci boty je podle mě nesmysl. Když půjdu k očnímu lékaři, který mi na jednom oku naměří tři dioptrie a na druhém jednu, také mi přeci neřekne, ať si na obě oči koupím dvojky. Takhle přitom uvažují výrobci většiny bot. Každý má chodidla jinak poškozená a lékem nemůže být bota s univerzální podporou. Při běhu v terénu je pak tato podpora vzhledem k nečinnosti a nerovnosti terénu spíše škodlivá a může vést k různým podvrtnutím a dalším zraněním. Většina lidí s podobnými problémy přitom podporu nepotřebuje, spíše by měli něco aktivně dělat pro jejich odstranění. Posilovat svaly na chodidle, chodit v létě alespoň doplňkově bos.

10 rad, jak si zvyknout na minimalistické běžecké boty:

- Vyberte si vhodné boty (klidně stačí i obyčejné plátěnky, není nutné vyhazovat tisíce za poslední módní novinky). Kromě obvyklých věcí (velikost, pohodlí) dbejte na to, aby prsty měly hodně místa a nebyly ve špičce boty stlačené k sobě.
- Začněte opatrně, velmi opatrně. Téměř tak, jako byste teprve s běháním začali, i když třeba jste už hodně zkušený běžec. Poslouchejte své tělo, při každém náznaku potíží uberte.
- Výrazně na začátku zredukujte týdenní objemy, klidně na desetinu obvyklé kilometráže. Přidávejte si pak postupně.
- V prvních týdnech neběhejte dva dny za sebou – dopřejte svalům i šlachám čas na regeneraci.
- Nezvyšujte současně objem i rychlost.
- Pilujte běžecký styl a spíš než na rychlost nebo uběhnuté kilometry se na začátku soustřeďte především na správný, přirozený dopad a odraz. Dobrým doplňkem je pomalé skákání přes švihadlo, se správným dopadem.
- Posilujte také břicho a záda, ať se zpevní vaše tělesné torzo. Trénujte balanc na nerovných plochách.
- Procvičujte pravidelně chodidla, například zvedáním utěrky ze země prsty na nohou.
- Doma choďte co nejvíce bosí.
- I v „civilu" noste boty s nízkým profilem, ať se vám nezkracují lýtkové svaly. Omezte chůzi v klasických sportovních botách se zvýšenou špičkou, ve kterých vám „leniví" prsty.

Jan Veselý píše na svém blogu:
Výběr vhodné obuvi (pro chůzi případně i pro běh - stačí plátěnky )

to je největší problém, odpovídající obuv, možná jste i Vy zjistil, že povídat si s prodavačem specializovaných prodejen je o ničem. Po dlouhém období jsem zjistil, že odpovídající boty lze zakoupit v prodejnách RENO, zn. CRISS CROSS. Pokud jste vyznavačem značkové obuvi, moc parády si s nimi neužijete ale mohu Vás ubezpečit, že jsou vynikající. Vybírejte takové, které mají co nejméně švů, žádné nálisky na patě směrem nahoru, rovné podrážky a pod. Jejich výhodou zase je že jsou měkké jako indiánské mokasíny,poměrně levné, většinou tak po slevách cca za 350 Kč. Sám, pokud u regeneračně kondiční chůze vydržíte, zjistíte, že je to ideální, nevydrží stejně víc jako cca 500 km ale jsou levné a místo jednoho nesmyslnného páru drahých značkových troje do tisícovky. V botkách Adidas pro "volný čas" jsem cca 12 km od domova v lese zjistil, že mi totálně zkolaboval vinou nesmyslnných tvrdých podrážek přední křížový vaz a dumal jsem, jak se dobelhám domů. V CRISCROSECH jsem šmajdal (chachacha) Africkou pouští 14 dnů vždy 2 hod. v pravé poledne ( na teploměru přes 52 stupňů) bez nejmenších potíží a od třetího dne bez vody. To svědčí o tom, že moje nohy byly absolutně v poho a nezatěžovaly dále organizmus, který to snášel bez nejmenších potíží.

"...(je nutné) přenést váhu chodidla do správné polohy odvíjení, tedy pata se pouze dotkne povrchu, nikoliv dopadne a chodidlo se okamžitě odvíjí přes zánártní část k prstům. Jenže, ty se potřebují pro odvíjení vějířovitým pohybem od malíku k palci navzájem dotýkat (to tzv.pětiprstové boty neumožňují) . Tutéž službu, ale za nesrovnatelně jinou cenu každému zájemci o zdravou chůzi umožní třeba jarmilky nebo dnes něco jako balerinky. Osobně mám vyzkoušeny Criss x Cross z Reno. V dámském provedení kolem 350 Kč, tenké podrážky, jinak boty v tretrovém provedení s příjemnou výplní. Sám jich odřu během léta i troje. Podívejte se, jakou obuv nosili Severoameričtí indiáni, a to byli nějací chodci po prérii. Podpatky vyrábět neuměli a ani by je to asi nenapadlo, zdravé chodidlo nic takového nepotřebuje.
...Co se týká paty - nenašlapovat na ní, nutný je pouhý dotek na střed paty, přenos váhy z druhé nohy a zatížení na střed chodidla ( ploska), přes všechny klouby mezi kostmi nártními a prstovými až do prstů."

K výběru bot dále doporučuju si určitě přečíst varovné články:
1) http://jtvesely.txt.cz/clanky/99270/ree ... ti-pokutu/
2) http://jtvesely.txt.cz/clanky/48636/bez ... y-na-veli/
3) http://jtvesely.txt.cz/clanky/99382/bot ... eho-sveta/
4) http://www.runfree.cz/2011/10/nohama-na-zemi/

...Vedle bot Reebok jsou i všechny tyhle další klamavou reklamou. ... Jde jen o to, odlišit se od jiných výrobců a to si pak zhodnotit v ceně. Boty ani na zhubnutí, natož pak na posilování svalů či celého těla neexistují! Zrovna tak jako ortopedické vložky nebo tzv. zdravotní obuv! Jinými slovy, zdravé chodidlo nic takového nevyžaduje, vše potřebné má totiž uloženo v sobě. (Pozn.: je tedy vhodnější nejprve napravit vady chodidla - chůzí naboso nebo v obyčejných plátěnkách správnou technikou chůze a dostatečnou dobu každý den).

Jediné, co naše chodidla vyžadují je pouze trvalý a přirozený pohyb (chůzi) v obuvi s jednoduchou a po celé délce rovnou a měkou podrážkou, aby se velmi komplikovaná funkce chodidel, tzv spinální dynamika mohla plně rozvinout ku prospěchu celého těla. Pak je jim naprosto jedno, po jakém povrchu kráčí a nejméně pak asi kolik že to bodů aktivují. Zdravým chodidlům a proto pak i všem kloubům v těle vyhovuje ale nejvíce chůze PO TVRDÉM POVRCHU! V opačném případě, to jest v botách se vzduchovými vrstvami pod patou, gélovými vložkami, trekingovými vyztuženými podrážkami atd. chodidla okamžitě reagují dysfunkčními změnami mající pak za následek otlaky, drápovité prsty, kuří oka, palce do X, ostruhy, špatné prokrvování končetin, noční křeče v lýtkách, křečové žíly, bolesti v kolenou až po kyčelní klouby. Například otékání či potivost nohou nebo plísně jsou známkou především dysfunkčních chodidel.

Ale tohle je pouze maličkost, dysfunkce chodidel podporované špatnou obuví, dokáží vyvolat i třeba předčasné porody k upřímnému podivu porodníků! V současné době, kdy více jak 95% obyvatel má dysfunkční chůzi, by nošení uvedených šíleností jenom a pouze dále zhoršovalo jejich dysfunkce a tím se dále podílelo na zhoršování jejich celkového zdravotního stavu. Situace je o to vážnější, že bylo uvedeno: více jak 33% malých dětí má dysfunkční chodidla a chůzi, přes 50% dětí nemá v pořádku páteř. Současné aktivní generace se potýkají z problémy, o kterých jejich prarodiče měli pouze tušení, viz infarkty ve 30 letech věku člověka. A to vše především absencí přirozeného pohybu, to jest trvalou chůzí a nošením tzv. „zdravé“ obuvi. Studio správného obouvání z tohohle pohledu vypadá legračně, o rigidních názorech podiatrie nemluvě. Pěkným nesmyslem je pak termín „zdravé držení těla, vedle dalšího jako je „zdravá strava“. Co to vlasně je a co si kdo pod tím představuje??? Své, možná pro některé až příliš radikální názory jsem schopen kdykoliv a kdekoliv obhájit.

Bosky se má chodit občas tak leda po písku nebo trávě...(to by tam nesměli být hovínka...)
ALE.... :

Lidská chodidla ve své jedinečnosti, vlastně se dá říci, že jsou z pohledu biomechaniky vůbec nejsložitějším kloubním uskupením v lidském těle a proto jsou velmi citlivá na nešetrný kontakt zejména s tvrdým a nerovným povrchem.

Ostatně i největší současní přírodní chodci, středoafričtí Masajové si dělají podrážky z pneumatik, v bohatějších zemích posměšně nazývaných pirelky. Je to tím, že hlavně kůže trpí ve styku s tvrdým a zvětralým, ale zejména ostrým povrchem pouště. Dlouhodobá chůze bosky chodidla až znetvořuje, protože ta na útlak okamžitě reagují nárustem novotvarů zbytněním kůže jako mozoly, zbytněním paty zvýšením množstvím lymfy pod patní kostí a celou řadou dalších výrůstků pod jednotlivými metatarzickými klouby na šlapce chodidla. To dává podnět k úvahám, že čím silnější podrážka, tím lépe pro chodidla. A to je zase všechno špatně. Silné a tvarované podrážky s různě dále vytvarovanými vnitřními stélkami zamezují jemnému přenosu informace o stavu a sklonu povrchu, nutné pro udržení se chodidla v podélném směru.

Takže proto rovné podrážky, rovné stélky, aby motorika chodidel byla co nejméně omezována. Pokud je podrážka zdánlivě užitečně tvarována do různých prohlubenin a vyvýšenin, chodidlu nezbude nic jiného, než se tomuto omezení přizpůsobit. Dynamika chodidel se vypíná a okamžitě reaguje se všemi negativními dopady. Změnou do tzv rotace chodidla, to znamená, že chodidlo změní svou podélnou osu v jednotlivých krocích a změnou dotyku chodidla s povrchem, a to vždy opět negativně. Je to ta známá supinace, nášlap na vnější hrany s vytáčením kolenních kloubů směrem od středu těla (nohy do O), nebo pronace, chůze na vnitřních hranách, kdy paty „sjíždějí“ ke středu a následně vytáčí kolena do X. Změny v ose chodidel zaznamená pánevní oblast změnou náklonu pánevních kostí a zpětně se to opět přenese do chodidel změněným nášlapem na paty! Chodidla přestanou být pružná a stávají se plochými nebo opačně, zablokují se se zvýšenými nárty. Téměř celá populace je těmito dysfunkcemi postižena, odtud pak pramení neustálé zhoršování zdravotního stavu celé populace. Zvyšující se množství operací kyčelních kloubů pochází především odsud. Nejhůř to pak dopadá na malé děti, jejichž jemná chodidla jsou ve dlouhodobém vývinu - chodidla jim mnoho let rostou a neustále se jednotlivé kůstky musí navzájem mezi sebou vymezovat.

Je s podivem, odkud dětští lékaři přišli na názor, že dětská patička musí být pevně fixována? Africké děti, podléhající ostudným způsobem pro lidstvo vysoké úmrtnosti, nikdy boty mít asi nebudou. Ale pro to neumírají, pokud přežijí, tak určitě ne pro to, že by neměly botičky s pevně fixovanou patou. Ale pohled na naše děti, jak obtížně kráčí se zhoupnutím chodidel, protože jejich drobná chodidla nedokáží přemoci odpor pevných a dál vyztužených podrážek a pat, alespoň ve mně vyvolává pocit zmaru a beznaděje kam až může dojít lidská hloupost. Pro tyhle děti by snad opravdu bylo lépe, pokud by mohly chodit bosé. Mohly by se přirozeně pohybovat, tedy snadno kráčet, jejich imunitní systémy by pak hravě likvidovaly astmatické poruchy, alergie, jejich tělíčka by se bez potíží vyrovnávala s dyslektickými či hyperaktivními projevy. A ty jsou až v mozku, divné což? Současní potomci národa, jenž svoji kuchyni měl po staletí postavenou na pokrmech z mouky, nejsou schopni tuto potravu trávit, totiž jejich trávicí systém nedokáže rozložit lepek!!! Takovému dítěti musí pohádka „O Honzovi, jak šel do Světa“ a máma mu na cestu upekla ranec buchet, připadat jako naprostá blbost.

Takže ..., když chodit, tak v měkoučké, pružně se přizpůsobující obuvi, aby bylo možno v chodidlech po určité době, až se řádně uvolní, prociťovat, jak se ochotně přizpůsobují povrchu po kterém kráčejí. To air-efekt botky s torzí, natožpak outdoorky nesvedou i když vydrží půl roku v akváriu (chachacha). A ti vnímavější zaznamenají i změnu ve své psychice, tak to spolu všechno dohromady souvisí. A při běhu nesmí být dopad ani na špice natož pak na paty, pouze se chodidlo musí odvalovat jako při chůzi! V chůzi se pata jemně dotkne země ale hlavně se musí přimknout a opřít šlapka a posléze prstová část, při běhu je pak pata zatažena. Klouby jsou totiž zařízeny na odvalování nikoliv na dopadání.A celé to je pak o koordinaci lidského těla. Jenže, jakápak koordinace se zablokovanými chodidly?

A rodičům jdoucím koupit dětem nové botičky, bez ohledu na přání svých dětí, nemilosrdně je prohnout (ty boty) v podrážce oběma směry. Pokud povolí, vyhovují, pokud ne, nekupovat. Zdraví dítěte za to stojí i když bude prodávající pištět. Koneckonců, já si už zvykl v prodejnách obuvi, že mě mají za vola.....ale vyprávějte slepým o barvách....

Jan Veselý, vertebrogenní terapeut (bolesti pohybového aparátu).
---------

PS: oslovil mne také blog Jana Dufka:
http://www.runfree.cz/about/

píše tam: "...Protože cítím, že je potřeba vyvažovat a cítím se zodpovědný za existenci “druhé strany”. Když jsem začal běhat a běhu propadl, narazil jsem na neuvěřitelný svět, který je na tuhle aktivitu nabalen. Komerčnímu systému se podařilo vytvořit kolem běhu tak silný svět “objektů” a “potřeb”, že samotný běh a to co přináší – radost a napojení na naše základní lidství – přestává být vidět. A přišlo mi líto, že každý běžecký web, který otevřu, na mě v první řadě křičí loga firem, které se mi snaží něco prodat. Proto jsem se rozhodl založit RunFree jako platformu pro názory své a názory jiných, kteří se snaží hledat cesty přirozené, neumělé, zábavné, experimentální, nesmyslné, slepé i objevné.

J.Dufek o svém blogu říká: tohle je místo pro poznámky o běhu, zážitcích z něho které tu budu psát já a další podobně postižení, které ukecám. To všechno bez reklam a snahy vytáhnout z návštěvníků škváru. Dneska, zítra, napořád.

1/ Běhej svobodně
Vzhledem k původnímu účelu (lov) nás běh dostává do spojení s naší nejzákladnější vnitřní potřebou přežít, s jádrem naší bytosti, s bytím samotným.
Oproti jiným druhům pohybu je běh opravdu sovobodný i proto, že k němu nepotřebujeme nic. Objekty, které za běhu použváme jsou dány jen společenskými konvencemi a pohodlím (oblečení), nebo marketingem (testery, gps, hrm..). Ale abychom se rozběhli, nepotřebujeme nic jiného, než sami sebe. Nezapomínejme na to!

2/ Mysli svobodně
Běh je symbolem svobody ve světě produchnutém reklamou, marketingem a podsouváním potřeb. Je fascinující, jak se za několik desítek let podařilo udělat z běhu – nejsvobodnějšího a nejčistšího druhu pohybu – stroj na peníze. Vznikl kolem něj celý průmysl, který vytváří nové a nové cesty, jak nás přesvědčit, že něco potřebujeme.
Stejně je tomu se všemi ostatními částmi našeho života. Dnešní svět nás neustále učí a nutí “potřebovat”, chtít věci a služby, které jen vytvářejí další potřeby. Díky napojení na naší nejvnitřnější podstatu nás běh může naučit myslet svobodně. Přemýšlet o svých rozhodnutích zevnitř. Nenechat se ovlivnit a dívat se s otevřenýma očma. Myslet bez billboardů.
Pokud se toto naučíme, najdeme kvalitu života, na kterou už pomalu zapomínáme.

3/ Naslouchej sám sobě.
Na ramenou jiných můžeme růst, rady zkušenějších nám mohou pomoci, ale nesmíme zapomínat, že ten nejlepší zdroj informací ssebou nosíme všude. Naše těla vědí, jak se o sebe postarat, jen je třeba jim naslouchat. I naše mysl zná cestu sama k sobě."

Sada cviků pro srovnání těla
více na :
http://jtvesely.txt.cz/clanky/28118/pok ... cvicovani/

terapeut Jan Veselý:
Mé ranní cvičení není zas až tak složité. Nejedná se o cviky posilovací ale sloužící k vyrovnání kloubů po nočním ztuhnutí a uvolnění všech svalových skupin. Takže: když předkročíte jednou nohou a máte si dát ruku na její koleno, tak se musíte sehnout kdyby jste i nechtěl. Takže klouby hlezenní rovnáme v předklonu, s nohou kýváme pouze v koleni, chodidlo je na zemi nehnuté , kolenem kývat do předu a do zadu směr od středu paty k palci u nohy. Pro koleno to platí rovněž, chodidlo je stále na zemi, kýveme do předu a do zadu, zastavíme a kyčlí přitlačíme z vrchu. Znovu opakuji, není to o posilování ale šetrném usazování kloubů. Pokud si synchronizujete kosti pánevní, na tu, s jejíž nohou kývete můžete z vrchu pěkně zatlačit, není třeba se bát, vydrží to bez problémů, právě to silné pružení se musí dostat do sakroiliakálního spojení (chrupavčitý spoj kosti pánevní a kosti křížové). Tlak vedeme z vrchu při přechodu kývající končetiny za osou těla. Co se týče kmitů rukama do osmiček, jakýkoliv pohyb je vhodný, velký či malý, jde ale o to, že se ten pohyb paží musí dostat do oblasti lopatek k uvolnění všech svalů v pletenci ramenním. Odtud pochází většina problémů včetně např. tolik obávané cévní mozkové příhodě (ischemické CMP- mrtvice). K protahování nohou: pozice v kleku na čtyřech, jedna noha natažená do zadu, zapřena prstovou částí o podlahu a pomalým vláčným strečinkovým způsobem se protahují všechny svalové skupiny tak, že z prstů a nártové části vychází pružením pohyb. Tím dochází k efektivnímu uvolňování jednak svalů ale i spinální dynamiky ukryté v kostech zánártních, ty vlastně tvoří nártový oblouk.To s tím „lízáním podlahy“ je trefné, přesně tak. Jinak si nefanděte, byl by jste možná překvapen jak šedesátiletá dáma ( což já u nich nepovažuji za žádný převratný věk) tento cvik s bravurou dokáže a to, co Vy popisujete jako velkou námahu pro Vás a vaše svaly bederní ony dokáží s naprostou lehkostí. Napětí v zadní části stehen které uvádíte svědčí právě o zkráceném dynamickém svalstvu, v zádech, které se pak dlouho ozývají se pak jedná o ochablé statické svalstvo, vzniklé právě díky Vašemu sedavému zaměstnání. Desetiminutovou chůzí to nespravíte, musí jít minimálně o hodinový pružný pochod s důkladným protahováním dolních končetin až do bederní oblasti. Vynikající je pak tuto chůzi praktikovat zejména do kopce, dochází rovněž k masivní respiraci (dýchání) to znamená k efektivní práci plic, následně posilování imunitního systému a prakticky veškerých fyziologických pochodů těla včetně spalování tuků a složitých cukrů, u dam navíc efektivní odstraňování celulitidy ( a to poměrně velmi rychle ) zpevnění stehen a boků. Intenzivní dýchání navíc posiluje svaly v hrudním korzetu, tudíž i prsní svalstvo (včetně zvedání ňader). Jsem si vědom, že ty cviky některé odrazují ale s postupujícím věkem a to už od dvacátého roku!!!! tělo v případě „nicnedělání“ postupně ne regeneruje ale degeneruje. Tady nabízím možnost jak tomu bránit a jaké cviky si každý sám pro sebe vybere je přirozeně na něm. Ale měly by se provádět neustále a pravidelně zrovna jako péče o chrup. A každý, kdo se nějakou takovouto sestavu postupně naučí, zjistí, jak je to velice příjemné, ponořit se po ránu do vlastního těla a „naučit se s ním komunikovat“…. A jednu radu na závěr, tak dlouhé vysedávání do noci u PC také moc sil nepřidá. V noci je třeba spát a dopřát tělu prostor pro regeneraci, jinak to neumí. Víte, důvody většiny chorob jsou velmi jednoduché…zanedbání péče o své tělo…ale následky jsou pak mnohdy strašlivé. Ale to asi všichni dobře ví…. S pozdravem Veselý Jan.

Zkušenost z blogu J.Veselého
Podle knihy pana Ing. Veselého jsem začala chodit od února letošního roku v botách na nízkých podpatcích, tzv. dynamicky cca 1 hod. denně a to ze strachu před každoročně opakovanými bolestmi zad /ishiasem/. Musím přiznat, že tady chůze funguje opravdově, na jaře se mi záda neozvala a to jsem 4 roky před tím skončila každé jaro na injekcích. I jinak se cítím zdravotně lépe, taky psychicky toho více zvládnu. Beru to, že jsem našla tento blog jako obrovský přínos. Předtím jsem prošla celou řadou rehabilitací a stejně se vždy ishias vrátil. Na chůzi mne žádný rehabilitační pracovník nenasměroval až jsem sama narazila na blog p.Ing. Veselého a od té doby šířím osvětu o prospěšnosti chůze. Bojuji také se syndromem karpálního tunelu, i tady musím prohlásit, že chůze uvolňuje spasmy v pažích, ruce mám volnější, cítím značné zlepšení. Proto veliké díky p. Ing. Veselému za to, co pro lidi udělal a dělá. Takto to cítím já. Marie

Více o knize J.Veselého : Dynamická chůze - jak se navždy zbavit bolesti v zádech :
http://www.fontana.ws/masaze-reflexni-a ... chuze.html

Výňatky z knihy:
http://jtvesely.txt.cz/rubriky/7742/vyn ... cka-chuze/

Tak koukám že terapeut J.Veselý není nakloněn ani Nordic walkingu (možná leda tak se správným obutím jen v plátěnkách... ) :
Cituji část z :
http://jtvesely.txt.cz/rubriky/7561/dynamicka-chuze/

Kdopak přišel se severskou chůzí? Norští běžci pro tréninky v létě. Tedy přední běžečtí lyžaři se začali v běhu odpichovat holemi. Vysoce trénovaní sportovci se odrážejí v běhu. Ale v článku „vysoce erudovaně“ je popisováno, že se jedná spíše o podpírání v chůzi. Když už nic jiného, lidská chůze se odbývá pomocí dvou chodidel, na to je mozek pomocí centra rovnováhy a hypokampusu zařízen, aby se tělo mohlo za pomoci dvou bodů a pružící páteře pohybovat zejména vpřed. Pokud se tomuto zařízení "nabídnou" čtyři body ( ještě dvě hole na podpírání) klidně se na to „zařídí“, ale....!!!

Pak už také zejména starší člověk nikdy nemusí chodit přirozeně. Konec konců, i představitel doktora Hause po určité době zaregistroval, že už není schopen chodit normálně a odmítnul v tom dále hrát! Vedle holí na podpírání jsou doporučovány také kvalitní boty, většinou se tím rozumí něco jako vysokohorská obuv. Proč? Copak se ta chůze odbývá ve sněhových či kamenných polí himalájských svahů? Také to podle toho vypadá, zejména návraty po vytoužených výšlapech pod „odbornými dohledy“ odborníků na chůzi. Hole netrénovaný člověk přestává používat nejdéle do půl hodiny. Je to logické. Lidé se sedavým zaměstnáním, a těch je dnes 95 %, mají ochablé svalstvo hrudního koše, takže jejich paže nejsou schopny tu nezvyklou námahu dlouho snášet. Ochablé svalstvo znamená pokřivené držení těla vlivem vyosených pravých i nepravých kloubů, to znamená např. jedno rameno níž proti druhému, tím pádem i nerovnoměrně na sebe nastavené klíční kosti a nakřivo kost hrudní, křivý hrudník, zablokované zvedače lopatek v zádech. Takové tělo i špatně dýchá a při téhle námaze je pak k srdečnímu infarktu či náhlé příhodě cévní a mozkové mrtvici opravdu blizoučko. Ve většině případech dojde k dalšímu křečovitému sevření již tak spasmického svalstva a ztížení volného průtoku krve utlačením cévního systému. Také podle toho ti lidé při návratu vypadají, člověk, který strávil celý den na čerstvém vzduchu má neprokrvený obličej! Jejich zhrbený postoj se směšně vzhůru vytočenými špicemi bot pak připomíná nejvíce Spejbla, ale rozhodně ne člověka, který „strávil celý den“ zdravou chůzí.
Navíc, jak radí „odbornice“ na severskou chůzi odborně, mají se ti lidé před „výšlapem“, ještě více pokřivit strečinkem. To jest spasmicky ztaženými, špatně prokrvenými a neprodýchanými svaly si před chůzí ještě více vyosit klouby.

K tomu tvrdá a nepoddajná vysokohorská obuv znesnadňující normální pohyb chodidlům a návrat se nápadně podobá pochodu smrti. Těch nesmyslů je v článku tolik, že se na ně nedá snad ani odpovědět. Například, člověk kráčející s holemi je nucen se spíše narovnat, takže neumožňuje tím podpíráním své páteři, aby mohla přirozeně pružit a okamžitě si přenáší váhu těla v chodidlech spíše na paty. Ale ty nepruží a tak další nárazy na klouby po páteři až do lebky. Tím méně si pak optimálně procvičovat snad 600??? svalů! Znovu!!! Norští lyžaři běží po špičkách a v měkkých tretrách, tady se spíše doporučuje při chůzi pevná (čti kvalitní) obuv a v té se moc běhat nedá. Také proto se už některým starším ženám při doporučované nording walking podařilo zničit si kyčelní kloub. Ztuhlé a křivě napínané svaly zádové lehce povytáhly jednu z pánevních kostí směrem vzhůru, ta zase jinak povytáhla kyčelní kloub a je vymalováno. Kloubní chrupavka beznadějně vydřená, takže akorát tak endoprotéza. Ale v článku se tvrdí, že právě tak jsou svaly optimálně posilovány. Zmíněná odbornice ale těch doporučujících článků pro zdraví má jak vidno povícero, např. „Tentokráte zhubnete“ : s vibracemi. Myšleno tím nechat se protřepávat v posilovně na vibračních přístrojích. Také super, v minulosti hoši, co pracovali s vibračními vrtačkami a sbíječkami trpěli všelikými potížemi. Nejčastěji však syndromy karpálních tunelů, jak se pevně drželi a hodně často s vydřenými obratlovými ploténkami od pevně zapřené páteře, takže invalidní důchody. Tak, až zase někdy někdo přijde s úžasnou novinkou, je nutno nejdřívě zkoumat, zda něco obdobného funguje v Přírodě. Ale spíše ne, ony ty gymnastické míče, boty na hubnutí, nording walking, vibrace, chodící trenažéry, boty na běh s trakcí a další a další nesmysly spíše to zdraví mohou zničit definitivně. Holt, bez přirozeného, ale znovu zdůrazňuji, bez přirozeného pohybu na čerstvém vzduchu, v botách, co se bezpodmínečně podřídí chodidlům to asi nepůjde. Ale na to musí člověk nachodit nejméně deset tisíc km, aby to nakonec pochopil. A vůbec nemusí být tzv. „kondičním trenérem s atestací“ z FTVS UK. Zejména tihle začínají být lidskému zdraví dost nebezpeční. Asi i pro to, že při vymýšlení podobných pitomostí nemají čas na to, aby také přirozeně chodili. Také podle toho vypadají výsledky našich sportovců.

Pěkný den svým pravidelným čtenářům přeje Jenda z Nových Hradů.

Trvalého zdraví bez pravidelné chůze nelze jinak dosáhnout
http://jtvesely.txt.cz/clanky/65970/trv ... dravi-bez/

Lékaři se zpěčují, že by chůze, ta obyčejná chůze měla takový význam? O její prospěšnosti nepochybují, ale že by měla zase až takový vliv? E pur si muove…..

Je to sice odvážné, leč pochopitelné a nezvratitelné. Jinak než pravidelnou chůzí se lidská kostra nemá šanci sama srovnat. Je k tomu totiž od přírody nastavena. Vytrvalým přirozeným pohybem si neustále srovnávat veškeré klouby a tím i celou kostru pro zajištění veškerých dalších nezbytně nutných funkcí lidského těla. Lidské tělo je nejsložitějším mechanizmem Země vyžadující neustálou regeneraci . Jakže to tak asi dělá, co je to za mechanizmy v lidském těle ukryté, které mají tu schopnost do nekonečna regenerovat a tím zmlazovat naše těla? Od chodidel, kde každá z kostiček má svoji nezastupitelnou funkci správně napínat prsty, svalky, šlachy a vazy. Co jim bezpečně zbraňuje jsou jakákoliv omezení v podobě ortopedických vložek, gelových a vzduchových vrstev "Super sportovních bot" (včetně trekingových!), a nesmyslně tvarovaných podrážek. Skoro 200 let staré názory ortopedie nesou svoji vinu na zhoršujícím se stavu populace, vzestupu operací kloubních náhrad a tzv. vertebrogenních algických syndromů- čti jako bolesti páteře, hlavy, a kde si ještě vzpomeneš bez bližšího určení příčiny.

Srovnaná chodidla s ideálním pozvolným nášlapem ( bez dupání na paty ) proto předávají svoji schopnost pomocí dolního kloubu hlezenního přes kost holenní a lýtkovou do kolenního kloubu k zamezení přenosu terénních nerovností do vyšších pater kostry. Prostě dokáží od sebe oddálit kloubní hlavice kosti holenní a stehenní na nerovném povrchu, na rovném je zase přiblížit a umožnit např. rychlejší chůzi. Problém ortopedie je v tom, že to doposud neví. Kdyby totiž věděla, určitě by uměla napravovat kloubní dysfunkce kolen jinak než odstraňováním menisků, plastikami zpřetrhaných křížových vazů atd. Mnoho sportovců nemuselo předčasně ukončovat svou kariéru. O částečné invaliditě těch amatérských pro „zdraví“ ani nemluvě. Ta mezera v koleni je nesmírně důležitou. V ní se právě vliv terénních nerovnosti ruší a dynamika přenosu chůze pak pokračuje kostmi stehenními rovnoměrně přes kyčelní klouby do celé pánve. Pánev není statický útvar ale neustále pružící. Pokud tomu tak není (z celé řady příčin ), ze „zdola“ tlačí každá kost stehenní jinak a mění postavení pánve dost zásadním způsobem. Tohle je definice bolestí v zádech při chůzi prakticky u celé populace. Ne úrazem, pracovní námahou, takových je velice málo ale dysfunkční chůzí. A tu má dnes 95 lidí ze 100. Jiný sklon kostí pánevních mění nastavení kosti křížové a bederních kloubů a dysfunkce postupně postupují do celého těla, pěkně obratel po obratli a zanechávají za sebou spoušť nemocí. Včetně tzv. idiopatických chorob, ale co se dá dělat? Pokud na to nepřijdou sami lékaři, a těm jejich profesní elitářství zase nedá šanci připustit, že by na doposud nezaznamenanou schopnost biomechaniky lidského těla mohl přijít někdo jiný než lékař, mají ti kteří touží po zdraví smůlu. E pur si muove….a přece se točí….
Jan Veselý
----
http://jtvesely.txt.cz/clanky/60783/je- ... opravdu-p/
...Za současným, neustále se zhoršujícím zdravotním stavem populace v tzv. vyspělých zemích pak dle mého názoru, stojí prudce se snižující přirozená tělesná aktivita, rigidní ortopedie a obuvnický průmysl přínosem „nových technologií“ v zájmu snižování nákladů na výrobu obuvi.

Smysl mnou obhajované chůze, kterou jsem nazval Dynamickou chůzí, je pak v tom, že je to vlastně chůze pro chůzi, aby lidské tělo mělo možnost ( mimo jiné) k nepřetržité kalibraci (vyrovnávání) kosterního systému v zájmu odstranění případných kloubních dysfunkcí (nerovností) vlivem jednostranného zatížení. Za jednostranné zatížení z tohoto pohledu pak považuji veškerou lidskou činnost, tedy jakoukoliv práci, dlouhodobé pochody, sport (a přirozeně že i běh), tanec, sedavé zaměstnání ale i odpočívání, tj. zdánlivá tělesná nečinnost, která je považována za odpočinek.

Vedle této biodynamické schopnosti lidského těla je potřeba uvést další, která se v poslední době nazývá Biomodulace. Je to vlastně nepřetržité zlepšování zdravotního stavu na úrovni jednotlivých buněk a následně celého organizmu. Tento proces se odbývá především v páteři člověka, kterou právě Dynamická chůze svojí přirozeností umožňuje a zde vlastně dochází k vyvolání následné regenerace (omlazování) celého organizmu.

ad. 1 chůzi s malým batohem po celodenním zaměstnání lze považovat za velmi prospěšnou z pohledu prokysličení (optimalizace fyziologických pochodů) těla a k celkovému uvolnění a srovnání kostry a kloubních pouzder přirozeným „promazáním“ kloubů atd. Pokud je uvyklé na pravidelnou regenerační chůzi, např. 2-3x týdně, tato cesta mu plně postačuje k vyrovnání veškerých tělesných funkcí.

ad. 2 dlouhodobá chůze s nákladem je v podstatě pro tělo zatížením prací. Pokud je pravidelně připravováno na tuto činnost (právě Dynamickou chůzí), vyrovnává se s tím opět bez větších problémů. Záleží zde zejména na pohyblivosti a přizpůsobivosti kloubů dolních končetin s jejich schopností absorbovat již mezi sebou! případné terénní nerovnosti a tím nezatěžovat páteř a nepřispívat k rychlejšímu tělesnému vyčerpání. Zde je možno uvést příklad: šerpové, nosiči těžkých břemen v Himalájích velice brzo umírají. Já se domnívám, že je to neustálou změnou nadmořské výšky až do extrémních hladin a neschopností jejich organizmů se tomu plynule přizpůsobovat, takže velice záhy následuje kolaps plicního systému. Oni sice chodí (čímž vlastně nabourávají mé názory), ale oni chodí patrně jenom pod (přímo strašlivou) zátěží a neposkytují svým organizmům prostor se s tím efektivně vyrovnat. Zkrátka netrénují.

ad.3 chůzi s hůlkami pro zlepšení kondice považuji za krok zpět. Aby NW byl správně prováděn, musí být člověk ve velmi dobré fyzické kondici a v pořádném švihu. Jinak spíše škodí a jsem schopen to kdykoliv obhájit. Tato chůze vypíná spinální dynamiku chodidel, paže s holemi spíše utlačují plíce ale co je hlavní: zejména u starších lidí, protože ti i s holemi chodí pomalu, porušuje vestibulární aparát (jejich těla mají najednou čtyři opěrné body místo dvou) a tělo se tomu velmi snadno přizpůsobuje. Následně pak tito lidé mají dle mého názoru spíše problémy s rovnováhou.

ad.4 chůze s rukama v kapsách ničemu neodporuje, ale při delší chůzi je podstata v tom, že po určité uvolňovací době chůze ( kdy dochází k vyrovnávání respirace se zvýšenou potřebou těla, prohřátí a uvolnění klubů a svalů) se chůze zúčastňují prakticky veškeré svaly, tedy včetně rukou! Dost komicky mi připadají názory např..některých vytrvalostních běžců pro „radost“, jak nějak šetřit ostatní svaly mimo dolních končetin v maratonském běhu. Svatá prostoto, nenech nevědomé se trápit! Tělo je doslova protkáno hustou nervaturou ( a to přímo ve svalech) a ony si zákonitě mezi sebou neustále vyměňují střídavé napětí, tam a zpět. Takže, vlastně ty ruce v kapsách regenerační efekt chůze spíše brzdí. Já osobně si v zimě ruce zatahuji do rukávů, abych mohl i s prsty jednak pohybovat právě pro eliminaci svědění z těch neustále proudících nervových vzruchů a dále je používám jako „chladiče“ když mi tělo oznamuje, že mu začíná být více teplo.

...to nejsou vize, co se snažím rozšiřovat, ale poznání člověka, který než to co vypustí, si ověří pravidelným chozením několika tisíc km ročně a soustavným studiem logiky biodynamiky lidského těla. Nepřipadám si proto jako misionář, ti pouze rozšiřují názory, které už někdy někdo vyřknul,….
S pozdravem Jan Veselý

----------
http://jtvesely.txt.cz/clanky/58862/poc ... polehlivi/
...Je mi líto, já se nezabývám ergonometrií pc nábytku, už jak popisujete svůj stůl, musí to být "zázrak techniky". Jak sama ale pozorujete, problémy s celkovou ochablostí organizmu to nevyřeší, ta se může odbourávat výlučně v pohybu takže ani ta nejlepší židle na světě nebude tím pravým lékem. Co Vám poradit? Chodit, chodit, chodit....přeji hodně sil...S pozdravem Veselý jan

...naprosto přirozená reakce postupně ochabujícího svalového aparátu, vzniklá dlouhým a pro něj zcela nečinným a hlavně strnulým vysedáváním u počítače. Navíc je ještě nepřiměřeně zatěžován nerovnováhou, kdy dlouhé hodiny tělo sedí v uvolněném posedu a jedna ruka je neustále v napětí, zavěšená nad myší. To v ochablých svalech předloktí způsobuje jejich spasmické (křečové) stahy. V nich jsou ale umístěny také tzv. dlouhé natahovače a ohýbače prstů (obdobně je tomu i v lýtkových svalech dolních končetin). Změna napětí ve svalech se musí proto promítnout i v natahovačích (nejsou v nějakém bovdenu ale jsou se svaly pevně spojené) a protože je to vše hustě protkáno a obaleno nervovými vlákny (fascie), změny napětí (kolísání) pak lze přirovnat jako když na nějakém el. přístroji kontrolovaném led dioami tyto neustále problikávají z jednoho konce na druhý. Vám to pak připadá jako bolesti neurčitého rázu v celém předloktí. Limitování napětí ve svalech je přenášeno natahovači a ohýbači prstů, což se manifestuje napětím např. v malíkových hranách. Je s podivem, že si ještě nestěžujete např. na pálení na vnitřních a vnějších stranách loketních kloubů ( v tzv.epikondylech)? Při chůzi, kdy jsou ruce svěšené podél těla napětí mizí, jakmile je zvednete, „zapojíte příslušné okruhy“ a okamžitě se napětí obnoví. Fyzikální terapie, ve Vašem případě elektroléčba, laser a zejména rázové vlny jsou naprosto mimo. Jejich analgetický (zklidňující) účinek nebyl nikdy prokázán!

Cituji: .. efekt fyzikální terapie u poruch pohybového aparátu nebyl doposud v plném rozsahu přesvědčivým způsobem vědecky prokázán. Studie publikovaná v roce 1997 v Mundchen. Med. Wochenschr. použití fyzikální terapie při léčbě afekcí měkkých tkání pohybového aparátu dokonce zásadním způsobem zpochybňuje. S konečnou platností byla prokázána neúčinnost v šesti studiích zkoumajících účinek léčby ultrazvukem…

(MUDr. Jan Hnízdil, TRITON, Praha 2005)

To, že někteří ošetřovaní se domnívají, že jim tato léčba pomáhá, nebo spíše ulevuje od potíží, lze přirovnat možná k placebo efektu ale nikdy žádné vlny nemohou srovnat dysfunkce kloubů! a tím srovnat svaly v jejich drahách. Vám jak vidno odpomohla pouze od „pěkné sumičky“, aspoň že to berete s humorem. Pobavím Vás tedy ještě dále, tyto pro mnohé přitažlivé přístroje jak pro některé lékaře, fyzioterapeuty, pacienty ale i např. sportovce já osobně „podezírám“ z určitého podílu na neslaně nemastných výsledcích českých sportovců. Regenerační účinky NULA!

Vaše potíže považujte prosím za počáteční. Pokud nezměníte celkový přístup k regeneraci Vašeho postupně ochabujícího organizmu, budou se dále jenom stupňovat! To je zároveň i upozornění pro všechny kteří žijí obdobným způsobem, proto jsem to umístil sem na stránku blogu.

U Vašeho PC, který je možná jenom součástí jiných PC na Vašem pracovišti je další problém postupně limitující lidské zdraví! Emise elektronů z těchto přístrojů, vyzařované do ovzduší nemilosrdně vysušují pokožku a tím utlumují funkci jednoho z největších orgánů těla- kůži. Příznaky jsou pak např. v migrujícím svědění jinak zdánlivě zdravé pokožky.

Razantní a okamžitou změnu vidím v rovnici:

8 hodin u PC/1 hodina Dynamické chůze denně = „jakás takás“ regenerace jednostranně zatěžovaného organizmu.

Zkuste prosím dva až tři týdny intenzivně chodit v nízkých botách a pak mi sdělte, jaké změny pociťujete a podle toho bychom postupovali v další regeneraci. To k vůli rovnoměrnému posílení všech svalů! A nebojte se, vše to, co uvádím výše je jinak poměrně snadno odstranitelné.

V práci se každou hodinu běžte na pět minut projít a následně chvilku v sedě procvičujte cviky na uvolnění svalů v páteři a pletenci ramenním. Na stůl si dejte kelímek s vodou a každou hodinu jej nemilosrdně vypijte bez ohledu zda máte či nemáte žízeň!

Pro lepší rozhodování Vám nabízím malý pokus. Kupte si tři svěží čerstvé pomeranče a dejte je na misku v kanceláři. Jejich velmi rychlé sesychání by Vám mělo být výstrahou a chování jejich buněk se od buněk v lidském těla zas až tak neliší.

V dokonalé úctě „odborný vertebrogenní nádeník“ Ing. Jan Veselý.

-----------
PS: optimální pro srovnání všech kloubů v těle, je podle J.Veselého dynamická chůze cca 6 km (cca 1hod.) denně 1 měsíc..., v botách bez tlumené paty - s tenkou podrážkou a ohebnou špičkou (např.zn.Criss cross z Reno, nebo obyč tenisky (nesmí nikde tlačit) či obyč plátěnky... (kupovat větší - aby byl cca 1cm místo navíc u palce...). Na podzim a v zimě vybrat podobné botky bez podpatku a s ohebnou špičkou, kam lze dát teplejší ponožku...).
Po 1 měsíci chodit denně alespoň 30 minut několikrát týdně, nejlépe denně (přesto ta 1h je optimum)

Kdo si chce občas (nebo třeba i denně půlhodinku) pro radost zaběhat, tak teď na CR2 bylo zajímavě jak začít běhat, abychom se nepřekyselili, a neztratili chuť a překonali počáteční obtíže... :