Jak jíst když necítím hlad

Úplně na úvod bych chtěla říct, že chápu, že toto téma nesouvisí přímo s tématem těchto stránek, nicméně nevím, kam jinam bych měla směřovat své dotazy, neboť mám pocit, že ať už bych se ptala kdekoli, vždy mi bude nabídnuto stejné řešení, spočívající v konzumaci pěti jídel denně a zařazení masa a mléčných výrobků do jídelníčku, což je v rozporu s mou intuicí i přesvědčením. Otázkou je, jestli se v této chvíli můžu na svou intuici spolehnout.
Před několika měsíci se mi podařilo, dodnes vlastně nevím jak, vypěstovat si poruchu příjmu potravy. Čím víc jsem se snažila se z toho dostat, tím více jsem do toho zabředávala. Byla jsem, a pořád jsem hrozně zmatená všemi těmi doporučeními co, kdy a proč jíst. Když jsem zapřemýšlela, kdy mi naposledy bylo dobře, napadlo mě období před třemi lety, kdy jsem jedla převážně syrovou stravu (cca 80%raw, zbytek v rámci vegetariánství). Před necelými dvěma měsíci jsem konečně přestala zvracet po jídle. Jím především ovoce a zeleninu, denně cvičím 1,5-2 hodiny, případně chodím cca 15-20km. Nejdůležitější vitaminy a minerály zatím ještě pořád doplňuji i ve formě doplňků stravy, občas vypiji 0.5l ovocné či zeleninové šťávy. Pravidelně čistím střevo klystýry. Musím říct, že se mi neskutečně ulevilo, přestaly mi padat vlasy, nelámou se mi nehty, pleť mám čistou jako nikdy. Ale...
1. Moje váha i míry jsou už přes tři měsíce stejné. Ať dělám, co dělám, nic se nehne. Mám stejnou váhu jako v době, kdy jsem zvracela třikrát denně, stejnou váhu jako v době kdy jsem téměř nezvracela, ale záchvatovitě pojídala tučná, průmyslově zpracovaná jídla. I nyní, když už skoro dva měsíce cvičím každý den, jím správně (snad správně) je má váha pořád stejná, přestože i dle BMI se nacházím na hranici nadváhy. Chápu, že je dost brzy a tělo si musí zvyknout. Na druhou stranu jak mám poznat, že postupuji správně když:
2. Nepoznám, kdy mám hlad, častokrát ani kdy mám dost. Vždycky jsem jedla málo, co se týče objemu i kalorické hodnoty. Jenže nikdy to nevadilo. Když jsem měla hlad, prostě jsem se najedla. Dneska to nefunguje. Množství jídla musím odhadovat. Jediné co vím a mám vyzkoušené je, že pokud přidám na stravě, přiberu. Tak se snažím držet v oblasti, kde má váha alespoň stagnuje. Možná stagnuje právě proto, že jím příliš málo...
A tak bych ráda poprosila o radu, jestli pokračovat se syrovou stravou (+sem tam něco vařeného) nebo přidat i jiný druh stravy, popřípadě jaký. Jak poznám, zda jím dost, když nemám hlad? (občas se lze řídit pocitem prázdného žaludku, ale v takovém případě by mi stačilo 1-2 jablka denně) Co můžu udělat, aby se váha konečně pohnula? Je možné, že za stagnací stojí nedostatečný příjem živin? (bulimii předcházela relativně dlouhá doba restrikce, přestože nešlo primárně o snahu zhubnout)
Omlouvám se za dlouhý příspěvek a moc děkuji za případné odpovědi.

Arne,
přestože jsem trošku jiný .... a jinde .... jsme nyní "bratři ve zbrani".
Už asi dvacet let nemám nikdy hlad ani chuť na jídlo ..... a jím tedy taknějak ze zvyku nebo když vím, "že by to bylo vhodné".
Bohužel, v poslední době jím asi dvakrát tolik, co minulý rok, a přesto hubnu.
Už je to "cu moc".
V otázce skladby stravy, příjmu živin, měření, tabulek, ti moc nepomohu, nikdy jsem se tomu nevěnoval.
Snad jen zkušenost - nedělej (me) si s tím takovou starost (stres nám ještě na váze ubere), jezme, jak budeme mít chuť, alespoň trošku .... a jakmile to bude možné ..... ono se to poddá.
Já mám tu výhodu, že umím docela dobře vařit, dělám to rád .... a mám extrémní přilnavost ku zdravým a jednoduchým věcem.
To by snad mělo na ztloustnutí stačit.
Časem.
A upřímně - nejíst není porucha příjmu potravu. Nejíst je normální.Ti, co žerou, jsou nenormální. Jen je potřebí fungovat tak, aby byl člověk v pohodě.
Nedělejme si starost s tím, že nemáme hlad, nemáme chuť ....
Jen dejme tělu šanci nějak fungovat .... rozumně ....
Možná, že naše ideální váha je o pár kg níž, no ....
Jarda tady kdysi naznačoval, že ideál je naše původní váha z mládí.
Pěkně děkuju, nyní mi deset kg chybí (dle mého názoru) a tenkrát jsem měl ještě o 10 kg méně nežli dnes.
Je pravda, že jsem měl vyšší výkonnost .....
Tož, babo raď a ostatní suď .... jak těla fungují ...
Poradil jsem ti?

No upřímně moc neporadil, ale alespoň uklidnil, za což děkuji. Ani já nikdy nic nepropočítávala a nečetla etikety v obchodech (možná proto, že vhodná strava nemusí být zabalená a polepená instrukcemi ke správné konzumaci). Vždycky jsem jedla hodně málo, o to nejde. Vlastně bych řekla, že to mám trochu i dědičně. Co mi vadí, je způsob, jak jsem vlastní tělo zmátla nesmysly, kterými jsem řešila psychickou nepohodu. Mám teď pocit, jako bych se nemohla spolehnout na vlastní pocity, intuici. Jako bych to všechno rozhodila a teď se nemůžu naladit na tu správnou vlnu. No a signály, jimiž mi tělo odpovídá, mi teď také připadají zmatené. Sama sobě jakoby nerozumím, jestli mě chápeš. Prostě bych potřebovala, aby pro jednou reakce mého těla zapadaly do tabulek. To znamená jím málo=mám hlad a hubnu.

Je zajímavý číst vlákno "Jak jíst, když necítím hlad" poté, co jsem teď přišel z pránickýho přechodu. Jídlo mne nebaví, většinou jím jen na chuť (ty blbý chutě kdyby nebyly, joj). Přece když nemáš hlad, tak nejez. Každý jedeme více či méně na pránu a právě proto, že většině lidí naprosto nestačí, musí jíst i hmotnou stravu. Jestliže jsi vibračně tak vysoko, že přijímáš spoustu energie přímo, pak stačí hmotného jídla troška, nebo taky žádné. Pránistů přece je na světě i zde v ČR celá řada.

To jsem se dostala mezi lidi. Ne, nic ve zlém. Vážím si všech, co jsou takhle daleko. Osobně vím, že „tam“ prostě ještě nejsem. Zvlášť posledních pár let jsem se soustředila spíš na materiální věci. Hádám, že jsem potřebovala pořádný kopanec, aby mi to došlo. Teď nechci nic uspěchat. Tělesně sice hlad necítím, ale nedostatek živin se vždycky projeví. Každopádně gratuluji k pokrokům s přechodem na pránu!

Takže v ČR je kopa pránistov ? Napr. ? ... Ja som videl video s dvoma češkami (myslím že to bol dokument od Poltikoviča), ktoré sú údajne pránistky...

Obe vyzerajú teda nič moc.....

https://www.youtube.com/watch?v=76viFgg7AhU (od začiatku)

Arne píše:

To jsem se dostala mezi lidi. Ne, nic ve zlém. Vážím si všech, co jsou takhle daleko. Osobně vím, že „tam“ prostě ještě nejsem. Zvlášť posledních pár let jsem se soustředila spíš na materiální věci. Hádám, že jsem potřebovala pořádný kopanec, aby mi to došlo. Teď nechci nic uspěchat. Tělesně sice hlad necítím, ale nedostatek živin se vždycky projeví. Každopádně gratuluji k pokrokům s přechodem na pránu!

S tímto tématem nemám moc zkušenost, ale když jsem kvůli vlastním zdravotním problémům nastudovávala různé zdroje, narazila jsem u protokolu GAPS na informaci, že je možné jej využít i pro osoby s poruchami příjmu potravy. Je to velmi výživově hodnotný protokol a jeho součástí je i proces naladění se na potřeby vlastního těla. Mluvíte anglicky, respektive můžu Vám zaslat odkaz v angličtině?