tomaso
— stř dub 27, 2011 12:14 am
Ten příběh není žádná změť vět...
. Moc fandím... T.
Dobrý den pane Jardo,
Můj poslední příspěvek se týkal problému přejídání se před menstruací. Po čase sebesledování jsem ale zjistila, že to není o chromu či vanadu, ale o psychickém problému, který je kvůli zvýšené citlivosti v období menstruace výraznější. Z vašich stránek jsem nabyla vědomí, že upřednostňujete srovnání psychiky pomocí vyrovnání ph, detoxifikace střeva a mineralizace těla především hořčíkem. Mám sama odzkoušeno, že tělesný stav přímo ovlivňuje psychiku a dávám vám v tomto zapravdu. Stejně však zvažuji návštěvu psychologa, jelikož se dlouhodobě potýkám s rodinnými problémy, které mi můj život ruinují a nedokážu se z nich vymanit. Tím bych se vás rovnou i chtěla zeptat, zda byste mi v mém případě doporučil návštěvu psychologa, nebo jak si jinak pomoci.
Pocházím z rodiny ze složitými vztahy. Moje maminka z mnoha různých důvodů a asi také z nešťastného manželství začala brzy po narození o pět let mladšího bratra hodně pít. Mám k ní velmi silné citové pouto, avšak její závislost, a s tím spojené chování, náš vztah prakticky zničilo. Asi bych měla i říct, že jsme obě dost precitlivele. Když se narodil bratr, mamka mě odstrčila a řešila si na mně svoje problemy. Bratr je totiž ze strany otce nechtěný, a taky jí to dával pořádně najevo. Nikdy ho nevzal do náruče. Nikdy si s námi nehrál, prostě nic. Byla to pro mamku rána, a tím pádem i pro nás. Alkoholová závislost a depresivní stavy maminky mě prakticky celé dětství mučili a pronásledují mě dodnes. Způsobovali nepřekonatelné konflikty. Náš tatínek naopak vždy přenechával veškerou výchovu a péči své manželce a jeho mamince - naší babičce. Nechci se příliš rozepisovat, jen jsem chtěla popsat to trápení, kterého se nedokážu zbavit. Doma to bylo vždycky hrozné, všude strašný nepořádek, všechno špinavé a rozbité, křiky, hádky, psychické týrání. Otec kvůli zaměstnání jezdil pryč, což mu velmi vyhovovalo a situaci nijak neřešil. Já jsem maminku po škole nacházela doma spící a v podnapilém stavu. Většinou ani nemohla chodit. Všechno mi to velmi dlouho způsobovalo velkou vnitřní bolest, jelikož i přes to k ní cítím silné citové pouto a miluji ji i tatínka. Pocit bezmoci mě však definitivně ničí dodnes. Situace byla tehdy tak vyhrocená, že jsem v 16letech začala utíkat a nakonec odešla k babičce. Doma docházelo k bitkám, trpěla jsem depresemi. Tatínek hrál mrtvého brouka. Snad si myslel, že se ničemu pomoci nedá, tak zkrátka rezignoval a žije si svůj život na pohovce s ovladačem a televizí. Nikdy nechodí nikam ven a vždy je u něj na prvním místě vlastní pohodlí. Je totálně uzavřený a izolovaný od okolí, nemluví s námi. Sám již v 48 letech prodělal první infarkt a bere léky. Z maminky si udělal služku, ..A už teď jsem zaběhla do přílišných detailů, nezlobte se. Doma tedy nebydlím již osm let, ani u babičky jsem však neměla nikdy klid.
Prostě abych to shrnula, tak výsledkem toho všeho je to, že se mi nikdy v ničem moc nedařilo, sama jsem začala v 15letech hodně pít a a držela jsem se špatných kamarádů. Kouřila jsem cigarety i marihuanu. Později jsem začala experimentovat s tvrdými drogami, kradla jsem. Pak přišel zvrat a hrozně jsem si přála být jiná. V té době jsem byla ve druhém ročníku na vysoké škole. Toužila jsem se vlivu své rodiny zbavit a využít příležitosti studia v zahraničí. Ve čtvrtém ročníku jsem tedy konečně na rok odjela studovat a vlastně také i sportovat. Nepsala jsem totiž ještě, že díky své atletické postavě jsem již v dětství začala se sportem na profesionální úrovni, do čehož jsem byla nucena ve škole. Snad viděli nějaké předpoklady. To bylo rovněž martyrium, nicméně v 16letech jsem získala titul nejlepší hráčky ČR a měla jsem nabídky z Olomouce, Brna i Prahy. V té době jsem byla dobrá, avšak za cenu tělesného i psychického vyčerpání, deprese, nezájmu rodičů. Mimo školu a tréninky jsem byla zavřená doma s úzkostnými stavy. Rodiče si ničeho nevšímali, mých úspěchů, ani neúspěchů. Jelikož v posledním roce jsem již byla na střední škole, hodně jsem pila, kouřila, do školy jsem chodila rovnou z hospody a nakonec jsem onemocněla a se sportem byl konec.
Moje tělo již bylo skutečně vyčerpané. Objevily se rozpraskané žilky na stehnech, které se postupně rozrůstaly. Nějak tak jsem se pak plácala celou střední školu a na vysoké se znovu ke sportu vrátila. Asi nemá moc cenu to rozepisovat, ale vlastně z meho pohledu mě všichni lidé, co jsem doposud potkala, nějakým způsobem poškodili. Asi si přitahuji lidi problematické a nevyrovnané. Také se díky prostředí, ze kterého pocházím, hodně podceňuji a společnosti se straním. Nemám problém navazovat s lidmi kontakt, avšak mám velký problém si kontakt udržet. VS studium mě vůbec nezajímalo a stále jsem doufala, že ze mně znovu může být sportovec . Začala jsem si teda dávat do těla v posilovně a spol. Výsledky se ovšem nedostavovaly, naopak jsem byla stále více vyčerpaná.
Minulý rok jsem tedy odjela a brala to jako velkou příležitost se osamostatnit a zbavit negativního vlivu rodiny. Byla jsem plná očekávání, ale nakonec přišlo znovu jen utrpení a zklamání. Moje tělo už asi nezvládalo ten nápor. V zimě jsem začala trpět nespavostí, asi z překyselení. Někdy jsem se celé noci vůbec nevyspala. Když jsem se konečně vrátila domů, řekla jsem si, že to tak dál zkrátka nejde.
Doslova jsem se vrhla do ocist. Čistila jsem jako o život klystýry s urinou, šankou, dutiny, výplachy žaludku, urinu jsem po čase i pila a živila se výhradně melouny. Měla jsem tehdy hodně času jen pro sebe, protože byly prázdniny a já jsem byla doma sama. Byla jsem denně v lese, jezdila jsem na kole, plavala..dokonalá psychická očista. Díky chloridu hořečnatému jsem se cítila jako v euforii. Všechno bylo jednoduše úžasné, pila jsem hodně šťáv z odšťavňovače a dělalo mi to moc dobře. Po pár týdnech ze mne byl někdo naprosto jiný. Při jedné očistě se mi dokonce stalo, že jsem hrozně plakala a vybavovali se mi všemožné vzpomínky. Přisuzuji to detoxifikaci střeva. Svým rodičům jsem tak nějak odpustila a snažila se jim pomoci a usmířit se s nimi. Chtěla jsem s nimi trávit víc času a naše vztahy zlepšit. Nicméně se to moc nedařilo a když jsem nakonec byla poslána do zádele, tak jsem zase tak nějak rezignovala.
Své stravování jsem se pokoušela držet, avšak jak přišla škola, tedy zkoušky a stresy, a také mizerné vánoce, všechno bylo ztraceno. Můj problém tedy spočívá v tom, že se velice snadno dostávám do stresu a úzkosti. Jsem zřejmě přecitlivělá. Okamžitě jakmile něco není podle mých představ, mám pocit že mi někdo ubližuje a můj mozek spouští sebedestruktivní reakci, což zřejmě dělá velmi dobře i kvasince, kterou mám tedy hodně rozlezlou. Takže jak to je s tím přejídáním? Když mě něco trápí, beru jídlo jako možnost útěku. Ze začátku je to pocit něco jako: dát si na chvíli pauzu od všeho zlého a zaměstnat se něčím "příjemným". Nedokážu ale přestat a mění se to v trestání sama sebe. Vím totiž, že mi bude fyzicky hrozně zle. Cpu se sladkými šmejdy s moukou a umělým tukem. Jsem si vědomá toho, že to je jako jed, zvlášť když mám přemnoženou kvasinku.... vlastně to sama chci, protože pak se alespoň dostávám do rovnováhy s psychickým stavem. Je to asi takové jako, když je ti blbě, tak alespoň ať je ti blbě i tělesně. No a pak už jen ležím v posteli, nehnu se, jak mi je špatně, nechci nikoho vidět a chci to jen zaspat. Jím proto, aby mi bylo špatně. Jím proto, že je to útěk od povinností a problémů. Jím proto, že to po mně kvasinka chce.
Mám však vysledované, že moje depresivní stavy jsou spojené s kyselostí organizmu. Nemám sice ph papírky, ale vím, že když vypiju okurkovou šťávu s cibulí, stav se rychle srovná a vydrží třeba deset hodin. Naopak negativní myšlenky mě ženou do pekel. Nicméně i s touto vědomostí jsem neustále jako na horské dráze. Euforie se střídá s depresí. Další poznatek, který bych si u vás ráda ověřila je to, jestli když najednou vysadím minerály - chlorid hořčíku, zinku, lugol, kys. boritá ....může to samo navodit stav deprese. Již několikrát se mi totiž stalo, že jsem z nejrůznějších důvodů svou dávku vynechala a okamžitě se to projevilo na psychice. Nejdéle tedy do tří dnů jsem se cítila mizerně.... Další otázka se týká vařeného jídla. Někdy jsem i 14dní v kuse pouze na šťávách a syrovém a pak přijde situace, kdy ze společenských důvodů sním třeba vařený oběd. Okamžitě to navodí stav přejídání se. Dávám to za vinu kvasince, kterou po celou dobu živé stravy eliminuji česnekem, kurkumou, oreganem, cibulí atd. Jakmile však čichnu k vařenému, tak kvasinka asi spustí v mém mozku nějakou reakci na to, aby se nažrala. Když spadnu do acidózy, špatně se z ní vylézá. Kvasinka chce krmit...Může to být pravda? Kvasinku mám rozlezlou v takové míře, že se mi pod vlasy objevil ekzém, mám velmi suchou kůži především na hřbetech rukou, problémy s očima, svědění uší, trávící obtíže, bolesti kloubů a svalů a skutečně velká a trvalá únava....To vše ale na syrovém mizí...A zase se objevuje ihned jakmile mě někdo naštve...Už zase díky překyselení převažuje únava a deprese. Toto léto bych chtěla dosáhnout stejného a ještě lepšího úspěchu než v loňském roce, kdy jsem kvasinku téměř zvládla a držela se v pohodě na syrovém. Jediné, co mě trápí je ta psychika, která se mnou stále mává. Od problémů své rodiny se nedokáži oprostit, chci jim pomoci,ale nejde to a to mě deptá. Nemám žádný domov, necítím žádnou podporu a současně mám starosti o bratra, kterého velmi miluji.
Podle vlastního rozumu a načtených informací si myslím, že bych měla posilovat nadledvinky lékořicí a držet si ph. Současně provádím čistění jater, které částečně i na chvíli pomáhá. Mám ale pocit, že jakmile se kameny posunou, jsem psychicky opět špatná. Občas v játrech cítím různé tlaky, a to stejné, jako po vypití oleje s grepovou šťávou. Je to vůbec možné? Také bych měla říct, že v minulosti jsem bývala opravdu hodně vzteklá. Nyní je to již trochu lepší, ale tehdy jsem nenáviděla celý svět a především své nejbližší. Toto se již zlepšilo, ale stále ještě chodím od ničeho k ničemu a přála bych si další zlepšení.
Velice vám děkuji za váš čas, a že jste se tou směsicí vět a nálad prokousali až sem. Přeji vám všechno dobré, nechť máte ze života jen samou radost!
Můj poslední příspěvek se týkal problému přejídání se před menstruací. Po čase sebesledování jsem ale zjistila, že to není o chromu či vanadu, ale o psychickém problému, který je kvůli zvýšené citlivosti v období menstruace výraznější. Z vašich stránek jsem nabyla vědomí, že upřednostňujete srovnání psychiky pomocí vyrovnání ph, detoxifikace střeva a mineralizace těla především hořčíkem. Mám sama odzkoušeno, že tělesný stav přímo ovlivňuje psychiku a dávám vám v tomto zapravdu. Stejně však zvažuji návštěvu psychologa, jelikož se dlouhodobě potýkám s rodinnými problémy, které mi můj život ruinují a nedokážu se z nich vymanit. Tím bych se vás rovnou i chtěla zeptat, zda byste mi v mém případě doporučil návštěvu psychologa, nebo jak si jinak pomoci.
Pocházím z rodiny ze složitými vztahy. Moje maminka z mnoha různých důvodů a asi také z nešťastného manželství začala brzy po narození o pět let mladšího bratra hodně pít. Mám k ní velmi silné citové pouto, avšak její závislost, a s tím spojené chování, náš vztah prakticky zničilo. Asi bych měla i říct, že jsme obě dost precitlivele. Když se narodil bratr, mamka mě odstrčila a řešila si na mně svoje problemy. Bratr je totiž ze strany otce nechtěný, a taky jí to dával pořádně najevo. Nikdy ho nevzal do náruče. Nikdy si s námi nehrál, prostě nic. Byla to pro mamku rána, a tím pádem i pro nás. Alkoholová závislost a depresivní stavy maminky mě prakticky celé dětství mučili a pronásledují mě dodnes. Způsobovali nepřekonatelné konflikty. Náš tatínek naopak vždy přenechával veškerou výchovu a péči své manželce a jeho mamince - naší babičce. Nechci se příliš rozepisovat, jen jsem chtěla popsat to trápení, kterého se nedokážu zbavit. Doma to bylo vždycky hrozné, všude strašný nepořádek, všechno špinavé a rozbité, křiky, hádky, psychické týrání. Otec kvůli zaměstnání jezdil pryč, což mu velmi vyhovovalo a situaci nijak neřešil. Já jsem maminku po škole nacházela doma spící a v podnapilém stavu. Většinou ani nemohla chodit. Všechno mi to velmi dlouho způsobovalo velkou vnitřní bolest, jelikož i přes to k ní cítím silné citové pouto a miluji ji i tatínka. Pocit bezmoci mě však definitivně ničí dodnes. Situace byla tehdy tak vyhrocená, že jsem v 16letech začala utíkat a nakonec odešla k babičce. Doma docházelo k bitkám, trpěla jsem depresemi. Tatínek hrál mrtvého brouka. Snad si myslel, že se ničemu pomoci nedá, tak zkrátka rezignoval a žije si svůj život na pohovce s ovladačem a televizí. Nikdy nechodí nikam ven a vždy je u něj na prvním místě vlastní pohodlí. Je totálně uzavřený a izolovaný od okolí, nemluví s námi. Sám již v 48 letech prodělal první infarkt a bere léky. Z maminky si udělal služku, ..A už teď jsem zaběhla do přílišných detailů, nezlobte se. Doma tedy nebydlím již osm let, ani u babičky jsem však neměla nikdy klid.
Prostě abych to shrnula, tak výsledkem toho všeho je to, že se mi nikdy v ničem moc nedařilo, sama jsem začala v 15letech hodně pít a a držela jsem se špatných kamarádů. Kouřila jsem cigarety i marihuanu. Později jsem začala experimentovat s tvrdými drogami, kradla jsem. Pak přišel zvrat a hrozně jsem si přála být jiná. V té době jsem byla ve druhém ročníku na vysoké škole. Toužila jsem se vlivu své rodiny zbavit a využít příležitosti studia v zahraničí. Ve čtvrtém ročníku jsem tedy konečně na rok odjela studovat a vlastně také i sportovat. Nepsala jsem totiž ještě, že díky své atletické postavě jsem již v dětství začala se sportem na profesionální úrovni, do čehož jsem byla nucena ve škole. Snad viděli nějaké předpoklady. To bylo rovněž martyrium, nicméně v 16letech jsem získala titul nejlepší hráčky ČR a měla jsem nabídky z Olomouce, Brna i Prahy. V té době jsem byla dobrá, avšak za cenu tělesného i psychického vyčerpání, deprese, nezájmu rodičů. Mimo školu a tréninky jsem byla zavřená doma s úzkostnými stavy. Rodiče si ničeho nevšímali, mých úspěchů, ani neúspěchů. Jelikož v posledním roce jsem již byla na střední škole, hodně jsem pila, kouřila, do školy jsem chodila rovnou z hospody a nakonec jsem onemocněla a se sportem byl konec.
Moje tělo již bylo skutečně vyčerpané. Objevily se rozpraskané žilky na stehnech, které se postupně rozrůstaly. Nějak tak jsem se pak plácala celou střední školu a na vysoké se znovu ke sportu vrátila. Asi nemá moc cenu to rozepisovat, ale vlastně z meho pohledu mě všichni lidé, co jsem doposud potkala, nějakým způsobem poškodili. Asi si přitahuji lidi problematické a nevyrovnané. Také se díky prostředí, ze kterého pocházím, hodně podceňuji a společnosti se straním. Nemám problém navazovat s lidmi kontakt, avšak mám velký problém si kontakt udržet. VS studium mě vůbec nezajímalo a stále jsem doufala, že ze mně znovu může být sportovec . Začala jsem si teda dávat do těla v posilovně a spol. Výsledky se ovšem nedostavovaly, naopak jsem byla stále více vyčerpaná.
Minulý rok jsem tedy odjela a brala to jako velkou příležitost se osamostatnit a zbavit negativního vlivu rodiny. Byla jsem plná očekávání, ale nakonec přišlo znovu jen utrpení a zklamání. Moje tělo už asi nezvládalo ten nápor. V zimě jsem začala trpět nespavostí, asi z překyselení. Někdy jsem se celé noci vůbec nevyspala. Když jsem se konečně vrátila domů, řekla jsem si, že to tak dál zkrátka nejde.
Doslova jsem se vrhla do ocist. Čistila jsem jako o život klystýry s urinou, šankou, dutiny, výplachy žaludku, urinu jsem po čase i pila a živila se výhradně melouny. Měla jsem tehdy hodně času jen pro sebe, protože byly prázdniny a já jsem byla doma sama. Byla jsem denně v lese, jezdila jsem na kole, plavala..dokonalá psychická očista. Díky chloridu hořečnatému jsem se cítila jako v euforii. Všechno bylo jednoduše úžasné, pila jsem hodně šťáv z odšťavňovače a dělalo mi to moc dobře. Po pár týdnech ze mne byl někdo naprosto jiný. Při jedné očistě se mi dokonce stalo, že jsem hrozně plakala a vybavovali se mi všemožné vzpomínky. Přisuzuji to detoxifikaci střeva. Svým rodičům jsem tak nějak odpustila a snažila se jim pomoci a usmířit se s nimi. Chtěla jsem s nimi trávit víc času a naše vztahy zlepšit. Nicméně se to moc nedařilo a když jsem nakonec byla poslána do zádele, tak jsem zase tak nějak rezignovala.
Své stravování jsem se pokoušela držet, avšak jak přišla škola, tedy zkoušky a stresy, a také mizerné vánoce, všechno bylo ztraceno. Můj problém tedy spočívá v tom, že se velice snadno dostávám do stresu a úzkosti. Jsem zřejmě přecitlivělá. Okamžitě jakmile něco není podle mých představ, mám pocit že mi někdo ubližuje a můj mozek spouští sebedestruktivní reakci, což zřejmě dělá velmi dobře i kvasince, kterou mám tedy hodně rozlezlou. Takže jak to je s tím přejídáním? Když mě něco trápí, beru jídlo jako možnost útěku. Ze začátku je to pocit něco jako: dát si na chvíli pauzu od všeho zlého a zaměstnat se něčím "příjemným". Nedokážu ale přestat a mění se to v trestání sama sebe. Vím totiž, že mi bude fyzicky hrozně zle. Cpu se sladkými šmejdy s moukou a umělým tukem. Jsem si vědomá toho, že to je jako jed, zvlášť když mám přemnoženou kvasinku.... vlastně to sama chci, protože pak se alespoň dostávám do rovnováhy s psychickým stavem. Je to asi takové jako, když je ti blbě, tak alespoň ať je ti blbě i tělesně. No a pak už jen ležím v posteli, nehnu se, jak mi je špatně, nechci nikoho vidět a chci to jen zaspat. Jím proto, aby mi bylo špatně. Jím proto, že je to útěk od povinností a problémů. Jím proto, že to po mně kvasinka chce.
Mám však vysledované, že moje depresivní stavy jsou spojené s kyselostí organizmu. Nemám sice ph papírky, ale vím, že když vypiju okurkovou šťávu s cibulí, stav se rychle srovná a vydrží třeba deset hodin. Naopak negativní myšlenky mě ženou do pekel. Nicméně i s touto vědomostí jsem neustále jako na horské dráze. Euforie se střídá s depresí. Další poznatek, který bych si u vás ráda ověřila je to, jestli když najednou vysadím minerály - chlorid hořčíku, zinku, lugol, kys. boritá ....může to samo navodit stav deprese. Již několikrát se mi totiž stalo, že jsem z nejrůznějších důvodů svou dávku vynechala a okamžitě se to projevilo na psychice. Nejdéle tedy do tří dnů jsem se cítila mizerně.... Další otázka se týká vařeného jídla. Někdy jsem i 14dní v kuse pouze na šťávách a syrovém a pak přijde situace, kdy ze společenských důvodů sním třeba vařený oběd. Okamžitě to navodí stav přejídání se. Dávám to za vinu kvasince, kterou po celou dobu živé stravy eliminuji česnekem, kurkumou, oreganem, cibulí atd. Jakmile však čichnu k vařenému, tak kvasinka asi spustí v mém mozku nějakou reakci na to, aby se nažrala. Když spadnu do acidózy, špatně se z ní vylézá. Kvasinka chce krmit...Může to být pravda? Kvasinku mám rozlezlou v takové míře, že se mi pod vlasy objevil ekzém, mám velmi suchou kůži především na hřbetech rukou, problémy s očima, svědění uší, trávící obtíže, bolesti kloubů a svalů a skutečně velká a trvalá únava....To vše ale na syrovém mizí...A zase se objevuje ihned jakmile mě někdo naštve...Už zase díky překyselení převažuje únava a deprese. Toto léto bych chtěla dosáhnout stejného a ještě lepšího úspěchu než v loňském roce, kdy jsem kvasinku téměř zvládla a držela se v pohodě na syrovém. Jediné, co mě trápí je ta psychika, která se mnou stále mává. Od problémů své rodiny se nedokáži oprostit, chci jim pomoci,ale nejde to a to mě deptá. Nemám žádný domov, necítím žádnou podporu a současně mám starosti o bratra, kterého velmi miluji.
Podle vlastního rozumu a načtených informací si myslím, že bych měla posilovat nadledvinky lékořicí a držet si ph. Současně provádím čistění jater, které částečně i na chvíli pomáhá. Mám ale pocit, že jakmile se kameny posunou, jsem psychicky opět špatná. Občas v játrech cítím různé tlaky, a to stejné, jako po vypití oleje s grepovou šťávou. Je to vůbec možné? Také bych měla říct, že v minulosti jsem bývala opravdu hodně vzteklá. Nyní je to již trochu lepší, ale tehdy jsem nenáviděla celý svět a především své nejbližší. Toto se již zlepšilo, ale stále ještě chodím od ničeho k ničemu a přála bych si další zlepšení.
Velice vám děkuji za váš čas, a že jste se tou směsicí vět a nálad prokousali až sem. Přeji vám všechno dobré, nechť máte ze života jen samou radost!
Velice zajímavý životní příběh a celkem vás chápu, ale zde vám asi psycholog bude k ničemu. Vše co potřebujete víte a nedovedu si představit, jak by vám mohl pomoci, když vy toho nyní víte daleko více, než bude vědět on. Je potřeba docílit smíření sama se sebou a to vám nikdo druhý nezajistí, to je plně na vás. Jinak jste na naprostou většinu postupů evidentně došla logikou a nyní tedy je jasný úkol nastartovat játra a nadledvinky, což vám zajistí jak plné fungování těla, tak psychiky, ale stejně musíte zapracovat na sobě. Toto nebude náhoda, tolik náhod se neděje, patrně ten problém máte daný karmou a musíte ho tedy překonat, což je patrně váš úkol v tomto životě a pak budete mít zbytek života v pohodě. Uvědomte si hlavně jednu věc, že nikdy za nikoho nemůžete vyřešit jeho karmu, to přísluší jemu a ne vám, jinak si akorát svoji karmu ničíte a tělo samozřejmě také.
Ten příběh není žádná změť vět.... Moc fandím... T.
Já bych vám naopak návštěvu psychologa- psychoterapeuta doporučila. Je vidět, že jste se svojí rodinou situací a psychickým stavem intenzivně zabývala, že to máte hodně rozebrané a zanalyzované, ale to bohužel pro vyřešení problémů nestačí. Dobrý psychoterapeut vám bude naslouchat a pomůže vám věci lépe zpracovat, abyste se např. už nenechala okolím tak ničit a sama neměla tendence si ubližovat. To vše pochází z toho, jaké jste měla dětství, a jinak, než dlouhodobou psychoterapií, se to asi nevyřeší.
Dekuji vsem za odpovedi a podporu. S terapiemi nemam zatim zadne zkusenosti, mohla bys mi to Kometo prosim nejak priblizit? Jestli to chapu spravne, tak jde o cloveka, ktery si me vyslechne a pak budeme hledat nejake smireni se se sebou samotnou, minulosti i rodici. Souhlasim, ze dlouhodoba terapie by snad mela uspech, jenze je to jak pises otazka asi znacne vlekla.
Prozatim tedy zkousim jine postupy a pracuji na sobe. Chtela bych tady alespon uvest par bleskovych akci, ktere jsem si na sobe odzkousela a na blbou naladu u me zabraly. V prvni rade je dulezite prestat se v tom problemu nipat a zabavit se necim jinym. A to kdyz ma clovek depku prave moc nejde, protoze neni zajem, ani sila o nic se pokouset. Takze kdyz se citim na buleni a prejidani se, jdu do sprchy a poradne se dlouho osprchuji horkou vodou. Pusobi to na me jako smivaji spiny, tedy i blbe nalady. Pritom mi pomaha vnimat sve telo, prohlizet se a upevnovat si myslenku, ze me telo je soucast me samotne i me duse, jelikoz ma mysl je odrazem meho tela. To jak myslim, jak se chovam a co delam je dane i zkusenostmi meho tela, nejen vjemy ziskanymi zvenci...Kdyz mam v hlave problem, nic jineho me nezajima, nechce se mi zit. Hlava si jakoby dela co chce a je od telesna odtrzena kdesi v minulosti nebo budoucnosti. Je pro me moc dulezite vnimat tady a ted. Kdyz mam chut prejidat se a ublizovat tak sve telesne schrance, proste se zacnu soustredit na to, ze moje mysl a moje telo jsou jeden a tentyz celek, a ze tim kdyz ublizim telu, ublizuji i svoji dusi a obracene. Na me proste funguje snazit se mysl sjednotit s telem a najit jakousi harmonii. Takze se poradne dlouho sprchuji a pak se namazu chloridem horecnatym. Pustim si nejakou rytmickou hudbu, a to hodne nahlas. A abych se sama sobe libila, udelam ze sebe hezkou holku, pouziji nejaka ta malovatka. Hezky se oblecu a navonim. Verte mi nebo ne, ale doda mi to na sebeduvere a sebeucte, citim se lip a pak uz to zkratka nejak nejde, aby se ta hezka holka ze zrcadla prezirala jak to pr na vykrm. No a jakmile uz se sama sobe libim, tak by to chtelo zamestnat se nejakou praci, treba umyt okna, uplest svetr nebo vytvorit nejake umelecke dilko. Prace slechti cloveka...K tomu oblibena hudba, nejaky ten tanecek.. Dalsi dulazita stranka jsou pratele a socialni kontakty, kdyz mi je spatne, radeji bych se nikde neukazovala, ale to prave problemu prejidani se moc nenahrava, vlastne je to presne naopak. Sama doma je to snadne, ale pred lidmi uz to clovek ze studu neudela. Take je velmi ucinne se poradne napit. Napijte se tak, az budete vodu v zaludku citit a opakujte to stale dokola. Mnohokrat se mi totiz stalo, ze misto hladu jsem byla zizniva, aniz bych to vedela, a po rehydrataci hlad zmizel. To u me plati predevsim pro obdobi pred a behem menstruace. Za vcerejsek a dnesek jsem jiz vypila deset litru vody a nejake ty stavy k tomu. Pokud to stale nepomaha, jsem prekyselena, coz me uspava a vyvolava dalsi touhu po necem kyselinotvornem. Udelam si teda stavu z okurek a mensi cibule a vetsinou to se mnou tak sekne, ze na nic dalsiho uz nemam ani pomysleni. Nutno ovsem rict, ze je to ucinne.
Takze jak se momentalne zbavuji depky ze stinnych stranek zivota? Predevsim se musim mit rada. Cloveku velmi doda na odvaze, kdyz napriklad s nekym pomeri sve sily a vyhraje. Nebo slozi peknou basnicku, cokoliv jen nezustat zirat do zdi. Da se bojovat i sportem, treba jizdou na kole. Nikomu jinemu na vas nesmi zalezet vice nez vam samotnym. Proto se milujte, milujte svou krasnou dusi i sve fyzicke telo, jelikoz dohromady tvori jednu jedinou, nadhernou a vyjimecnou bytost. To, ze mas problemy v rodine z tebe dela cloveka vyjimecneho a schopneho poprat se nejen s osudem svym, ale i s osudem tvych nejblizsich. Milujte se proto a snazte se vzdy kolem sebe rozdat same dobro, ono se vam to totiz vrati.
Prozatim tedy zkousim jine postupy a pracuji na sobe. Chtela bych tady alespon uvest par bleskovych akci, ktere jsem si na sobe odzkousela a na blbou naladu u me zabraly. V prvni rade je dulezite prestat se v tom problemu nipat a zabavit se necim jinym. A to kdyz ma clovek depku prave moc nejde, protoze neni zajem, ani sila o nic se pokouset. Takze kdyz se citim na buleni a prejidani se, jdu do sprchy a poradne se dlouho osprchuji horkou vodou. Pusobi to na me jako smivaji spiny, tedy i blbe nalady. Pritom mi pomaha vnimat sve telo, prohlizet se a upevnovat si myslenku, ze me telo je soucast me samotne i me duse, jelikoz ma mysl je odrazem meho tela. To jak myslim, jak se chovam a co delam je dane i zkusenostmi meho tela, nejen vjemy ziskanymi zvenci...Kdyz mam v hlave problem, nic jineho me nezajima, nechce se mi zit. Hlava si jakoby dela co chce a je od telesna odtrzena kdesi v minulosti nebo budoucnosti. Je pro me moc dulezite vnimat tady a ted. Kdyz mam chut prejidat se a ublizovat tak sve telesne schrance, proste se zacnu soustredit na to, ze moje mysl a moje telo jsou jeden a tentyz celek, a ze tim kdyz ublizim telu, ublizuji i svoji dusi a obracene. Na me proste funguje snazit se mysl sjednotit s telem a najit jakousi harmonii. Takze se poradne dlouho sprchuji a pak se namazu chloridem horecnatym. Pustim si nejakou rytmickou hudbu, a to hodne nahlas. A abych se sama sobe libila, udelam ze sebe hezkou holku, pouziji nejaka ta malovatka. Hezky se oblecu a navonim. Verte mi nebo ne, ale doda mi to na sebeduvere a sebeucte, citim se lip a pak uz to zkratka nejak nejde, aby se ta hezka holka ze zrcadla prezirala jak to pr na vykrm. No a jakmile uz se sama sobe libim, tak by to chtelo zamestnat se nejakou praci, treba umyt okna, uplest svetr nebo vytvorit nejake umelecke dilko. Prace slechti cloveka...K tomu oblibena hudba, nejaky ten tanecek.. Dalsi dulazita stranka jsou pratele a socialni kontakty, kdyz mi je spatne, radeji bych se nikde neukazovala, ale to prave problemu prejidani se moc nenahrava, vlastne je to presne naopak. Sama doma je to snadne, ale pred lidmi uz to clovek ze studu neudela. Take je velmi ucinne se poradne napit. Napijte se tak, az budete vodu v zaludku citit a opakujte to stale dokola. Mnohokrat se mi totiz stalo, ze misto hladu jsem byla zizniva, aniz bych to vedela, a po rehydrataci hlad zmizel. To u me plati predevsim pro obdobi pred a behem menstruace. Za vcerejsek a dnesek jsem jiz vypila deset litru vody a nejake ty stavy k tomu. Pokud to stale nepomaha, jsem prekyselena, coz me uspava a vyvolava dalsi touhu po necem kyselinotvornem. Udelam si teda stavu z okurek a mensi cibule a vetsinou to se mnou tak sekne, ze na nic dalsiho uz nemam ani pomysleni. Nutno ovsem rict, ze je to ucinne.
Takze jak se momentalne zbavuji depky ze stinnych stranek zivota? Predevsim se musim mit rada. Cloveku velmi doda na odvaze, kdyz napriklad s nekym pomeri sve sily a vyhraje. Nebo slozi peknou basnicku, cokoliv jen nezustat zirat do zdi. Da se bojovat i sportem, treba jizdou na kole. Nikomu jinemu na vas nesmi zalezet vice nez vam samotnym. Proto se milujte, milujte svou krasnou dusi i sve fyzicke telo, jelikoz dohromady tvori jednu jedinou, nadhernou a vyjimecnou bytost. To, ze mas problemy v rodine z tebe dela cloveka vyjimecneho a schopneho poprat se nejen s osudem svym, ale i s osudem tvych nejblizsich. Milujte se proto a snazte se vzdy kolem sebe rozdat same dobro, ono se vam to totiz vrati.
Jak to čtu, tak mě to pouze potvrzuje můj původní závěr, že psycholog by se od vás musel nejdříve něco naučit a pak by vám mohl radit. Jdete na to dobře a nedomnívám se že by vám měl někdo další dělat v té cestě k sebepoznání nepořádek.
Pane Jardo, je to ale strasne tezke. I pres ty pravdy, co jem pred par minutami napsala, mi to stale nejak drhne. Ono je asi neco jineho vedet jak a opravdu to delat.
To jiné opravdu je, to vidím i na sobě a člověk musí být opravdu silná osobnost, aby si dovedl říci jak nesmíš, tak musíš a poslechl se. Je to o to těžší, že lidé jsou vychováváni jako nesvéprávní debilové i tím bordelem, který zde vládne a kde za každého má někdo zodpovídat, což je naprosto kontraproduktivní a vlastně to zbavuje lidi samostatnosti. Jsou ochotni věřit kravinám z médií, lékařům, právníkům, psychoušům, ale sobě rozhodně ne o sobě stále pochybují, protože jsou k tomu od malička cíleně vedeni. Pokud to takto chápete a jste ochotna tuto logiku přijmout, tak jste mnohem dál než ostatní, akorát to pochybování o svých schopnostech je normální. Třeba u mě většina lidí naprosto nechápe, jak to všechno zvládám a já stále žiji v přesvědčení, že toho stále stíhám málo.
Můj poslední příspěvek se týkal problému přejídání se před menstruací. Po čase sebesledování jsem ale zjistila, že to není o chromu či vanadu, ale o psychickém problému, který je kvůli zvýšené citlivosti v období menstruace výraznější. Z vašich stránek jsem nabyla vědomí, že upřednostňujete srovnání psychiky pomocí vyrovnání ph, detoxifikace střeva a mineralizace těla především hořčíkem. Mám sama odzkoušeno, že tělesný stav přímo ovlivňuje psychiku a dávám vám v tomto zapravdu. Stejně však zvažuji návštěvu psychologa, jelikož se dlouhodobě potýkám s rodinnými problémy, které mi můj život ruinují a nedokážu se z nich vymanit. Tím bych se vás rovnou i chtěla zeptat, zda byste mi v mém případě doporučil návštěvu psychologa, nebo jak si jinak pomoci.
Pocházím z rodiny ze složitými vztahy. Moje maminka z mnoha různých důvodů a asi také z nešťastného manželství začala brzy po narození o pět let mladšího bratra hodně pít. Mám k ní velmi silné citové pouto, avšak její závislost, a s tím spojené chování, náš vztah prakticky zničilo. Asi bych měla i říct, že jsme obě dost precitlivele. Když se narodil bratr, mamka mě odstrčila a řešila si na mně svoje problemy. Bratr je totiž ze strany otce nechtěný, a taky jí to dával pořádně najevo. Nikdy ho nevzal do náruče. Nikdy si s námi nehrál, prostě nic. Byla to pro mamku rána, a tím pádem i pro nás. Alkoholová závislost a depresivní stavy maminky mě prakticky celé dětství mučili a pronásledují mě dodnes. Způsobovali nepřekonatelné konflikty. Náš tatínek naopak vždy přenechával veškerou výchovu a péči své manželce a jeho mamince - naší babičce. Nechci se příliš rozepisovat, jen jsem chtěla popsat to trápení, kterého se nedokážu zbavit. Doma to bylo vždycky hrozné, všude strašný nepořádek, všechno špinavé a rozbité, křiky, hádky, psychické týrání. Otec kvůli zaměstnání jezdil pryč, což mu velmi vyhovovalo a situaci nijak neřešil. Já jsem maminku po škole nacházela doma spící a v podnapilém stavu. Většinou ani nemohla chodit. Všechno mi to velmi dlouho způsobovalo velkou vnitřní bolest, jelikož i přes to k ní cítím silné citové pouto a miluji ji i tatínka. Pocit bezmoci mě však definitivně ničí dodnes. Situace byla tehdy tak vyhrocená, že jsem v 16letech začala utíkat a nakonec odešla k babičce. Doma docházelo k bitkám, trpěla jsem depresemi. Tatínek hrál mrtvého brouka. Snad si myslel, že se ničemu pomoci nedá, tak zkrátka rezignoval a žije si svůj život na pohovce s ovladačem a televizí. Nikdy nechodí nikam ven a vždy je u něj na prvním místě vlastní pohodlí. Je totálně uzavřený a izolovaný od okolí, nemluví s námi. Sám již v 48 letech prodělal první infarkt a bere léky. Z maminky si udělal služku, ..A už teď jsem zaběhla do přílišných detailů, nezlobte se. Doma tedy nebydlím již osm let, ani u babičky jsem však neměla nikdy klid.
Prostě abych to shrnula, tak výsledkem toho všeho je to, že se mi nikdy v ničem moc nedařilo, sama jsem začala v 15letech hodně pít a a držela jsem se špatných kamarádů. Kouřila jsem cigarety i marihuanu. Později jsem začala experimentovat s tvrdými drogami, kradla jsem. Pak přišel zvrat a hrozně jsem si přála být jiná. V té době jsem byla ve druhém ročníku na vysoké škole. Toužila jsem se vlivu své rodiny zbavit a využít příležitosti studia v zahraničí. Ve čtvrtém ročníku jsem tedy konečně na rok odjela studovat a vlastně také i sportovat. Nepsala jsem totiž ještě, že díky své atletické postavě jsem již v dětství začala se sportem na profesionální úrovni, do čehož jsem byla nucena ve škole. Snad viděli nějaké předpoklady. To bylo rovněž martyrium, nicméně v 16letech jsem získala titul nejlepší hráčky ČR a měla jsem nabídky z Olomouce, Brna i Prahy. V té době jsem byla dobrá, avšak za cenu tělesného i psychického vyčerpání, deprese, nezájmu rodičů. Mimo školu a tréninky jsem byla zavřená doma s úzkostnými stavy. Rodiče si ničeho nevšímali, mých úspěchů, ani neúspěchů. Jelikož v posledním roce jsem již byla na střední škole, hodně jsem pila, kouřila, do školy jsem chodila rovnou z hospody a nakonec jsem onemocněla a se sportem byl konec.
Moje tělo již bylo skutečně vyčerpané. Objevily se rozpraskané žilky na stehnech, které se postupně rozrůstaly. Nějak tak jsem se pak plácala celou střední školu a na vysoké se znovu ke sportu vrátila. Asi nemá moc cenu to rozepisovat, ale vlastně z meho pohledu mě všichni lidé, co jsem doposud potkala, nějakým způsobem poškodili. Asi si přitahuji lidi problematické a nevyrovnané. Také se díky prostředí, ze kterého pocházím, hodně podceňuji a společnosti se straním. Nemám problém navazovat s lidmi kontakt, avšak mám velký problém si kontakt udržet. VS studium mě vůbec nezajímalo a stále jsem doufala, že ze mně znovu může být sportovec . Začala jsem si teda dávat do těla v posilovně a spol. Výsledky se ovšem nedostavovaly, naopak jsem byla stále více vyčerpaná.
Minulý rok jsem tedy odjela a brala to jako velkou příležitost se osamostatnit a zbavit negativního vlivu rodiny. Byla jsem plná očekávání, ale nakonec přišlo znovu jen utrpení a zklamání. Moje tělo už asi nezvládalo ten nápor. V zimě jsem začala trpět nespavostí, asi z překyselení. Někdy jsem se celé noci vůbec nevyspala. Když jsem se konečně vrátila domů, řekla jsem si, že to tak dál zkrátka nejde.
Doslova jsem se vrhla do ocist. Čistila jsem jako o život klystýry s urinou, šankou, dutiny, výplachy žaludku, urinu jsem po čase i pila a živila se výhradně melouny. Měla jsem tehdy hodně času jen pro sebe, protože byly prázdniny a já jsem byla doma sama. Byla jsem denně v lese, jezdila jsem na kole, plavala..dokonalá psychická očista. Díky chloridu hořečnatému jsem se cítila jako v euforii. Všechno bylo jednoduše úžasné, pila jsem hodně šťáv z odšťavňovače a dělalo mi to moc dobře. Po pár týdnech ze mne byl někdo naprosto jiný. Při jedné očistě se mi dokonce stalo, že jsem hrozně plakala a vybavovali se mi všemožné vzpomínky. Přisuzuji to detoxifikaci střeva. Svým rodičům jsem tak nějak odpustila a snažila se jim pomoci a usmířit se s nimi. Chtěla jsem s nimi trávit víc času a naše vztahy zlepšit. Nicméně se to moc nedařilo a když jsem nakonec byla poslána do zádele, tak jsem zase tak nějak rezignovala.
Své stravování jsem se pokoušela držet, avšak jak přišla škola, tedy zkoušky a stresy, a také mizerné vánoce, všechno bylo ztraceno. Můj problém tedy spočívá v tom, že se velice snadno dostávám do stresu a úzkosti. Jsem zřejmě přecitlivělá. Okamžitě jakmile něco není podle mých představ, mám pocit že mi někdo ubližuje a můj mozek spouští sebedestruktivní reakci, což zřejmě dělá velmi dobře i kvasince, kterou mám tedy hodně rozlezlou. Takže jak to je s tím přejídáním? Když mě něco trápí, beru jídlo jako možnost útěku. Ze začátku je to pocit něco jako: dát si na chvíli pauzu od všeho zlého a zaměstnat se něčím "příjemným". Nedokážu ale přestat a mění se to v trestání sama sebe. Vím totiž, že mi bude fyzicky hrozně zle. Cpu se sladkými šmejdy s moukou a umělým tukem. Jsem si vědomá toho, že to je jako jed, zvlášť když mám přemnoženou kvasinku.... vlastně to sama chci, protože pak se alespoň dostávám do rovnováhy s psychickým stavem. Je to asi takové jako, když je ti blbě, tak alespoň ať je ti blbě i tělesně. No a pak už jen ležím v posteli, nehnu se, jak mi je špatně, nechci nikoho vidět a chci to jen zaspat. Jím proto, aby mi bylo špatně. Jím proto, že je to útěk od povinností a problémů. Jím proto, že to po mně kvasinka chce.
Mám však vysledované, že moje depresivní stavy jsou spojené s kyselostí organizmu. Nemám sice ph papírky, ale vím, že když vypiju okurkovou šťávu s cibulí, stav se rychle srovná a vydrží třeba deset hodin. Naopak negativní myšlenky mě ženou do pekel. Nicméně i s touto vědomostí jsem neustále jako na horské dráze. Euforie se střídá s depresí. Další poznatek, který bych si u vás ráda ověřila je to, jestli když najednou vysadím minerály - chlorid hořčíku, zinku, lugol, kys. boritá ....může to samo navodit stav deprese. Již několikrát se mi totiž stalo, že jsem z nejrůznějších důvodů svou dávku vynechala a okamžitě se to projevilo na psychice. Nejdéle tedy do tří dnů jsem se cítila mizerně.... Další otázka se týká vařeného jídla. Někdy jsem i 14dní v kuse pouze na šťávách a syrovém a pak přijde situace, kdy ze společenských důvodů sním třeba vařený oběd. Okamžitě to navodí stav přejídání se. Dávám to za vinu kvasince, kterou po celou dobu živé stravy eliminuji česnekem, kurkumou, oreganem, cibulí atd. Jakmile však čichnu k vařenému, tak kvasinka asi spustí v mém mozku nějakou reakci na to, aby se nažrala. Když spadnu do acidózy, špatně se z ní vylézá. Kvasinka chce krmit...Může to být pravda? Kvasinku mám rozlezlou v takové míře, že se mi pod vlasy objevil ekzém, mám velmi suchou kůži především na hřbetech rukou, problémy s očima, svědění uší, trávící obtíže, bolesti kloubů a svalů a skutečně velká a trvalá únava....To vše ale na syrovém mizí...A zase se objevuje ihned jakmile mě někdo naštve...Už zase díky překyselení převažuje únava a deprese. Toto léto bych chtěla dosáhnout stejného a ještě lepšího úspěchu než v loňském roce, kdy jsem kvasinku téměř zvládla a držela se v pohodě na syrovém. Jediné, co mě trápí je ta psychika, která se mnou stále mává. Od problémů své rodiny se nedokáži oprostit, chci jim pomoci,ale nejde to a to mě deptá. Nemám žádný domov, necítím žádnou podporu a současně mám starosti o bratra, kterého velmi miluji.
Podle vlastního rozumu a načtených informací si myslím, že bych měla posilovat nadledvinky lékořicí a držet si ph. Současně provádím čistění jater, které částečně i na chvíli pomáhá. Mám ale pocit, že jakmile se kameny posunou, jsem psychicky opět špatná. Občas v játrech cítím různé tlaky, a to stejné, jako po vypití oleje s grepovou šťávou. Je to vůbec možné? Také bych měla říct, že v minulosti jsem bývala opravdu hodně vzteklá. Nyní je to již trochu lepší, ale tehdy jsem nenáviděla celý svět a především své nejbližší. Toto se již zlepšilo, ale stále ještě chodím od ničeho k ničemu a přála bych si další zlepšení.
Velice vám děkuji za váš čas, a že jste se tou směsicí vět a nálad prokousali až sem. Přeji vám všechno dobré, nechť máte ze života jen samou radost!
Z toho co ste napsala me zaujalo nekolik veci, dovolil bych si maly rozbor.
Zaprve: Docela dlouhy text a nenasel sem tam gramatickou chybku ani preklep, navic psano s diakritikou. Dalsi reakce psane bez diakritiky. Trochu me to mate, mozna to ma neco spolecneho s ctizadostivosti. Psane jako roman, tedy stylistika velmi uhledna a myslim ze dost promysleny text.
Zadruhe: V uvodu je psano "Můj poslední příspěvek se týkal problému přejídání se před menstruací." ale po precteni celeho prispevku mam dojem ze sme se docela odklonili od tematu, takze psano vicemene spontalne. Taky takhle pisi. Pomaha to mozna vicekrat. Jde o smireni sebe se sebou a pak i o pretribeni myslenek a hledani spravneho reseni.
Zatreti:
Beru to neco jako jako osobni zpoved. Tim chci naznacit ze pokud jde o psychickou ulevu, existuje moznost zpovedi-Svatost smireni-uz proto ze ne vsechno se da rikat vsem. Myslim ze je to dost overena lecebna pomucka na psychiku, proverena jak historii tak inteligenci davu, kterou bych nepodcenoval, bohuzel ne v kazdem state je to metoda oblibena. Nekde se to lidem zprotivilo. Coz beru, akorat by se na to nemelo zapominat a v pripade nutnosti je i takova terapeuticka pomoc dobra, a navic zadarmo! (Svatost smireni-http://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C3%A1tost_sm%C3%AD%C5%99en%C3%AD).
zactvrte: Dalsi dulezitou veci pro podporu sebejistoty je komunikacni dovednost a dokazat se branit demagogiim a manipulacim pomoci asertivity, uceloveho ftipu, porekadel, sarkasmu-vse se da nastudovat a trenovat denodenne v zamestnani.
Existuje spousta zpusobu jak posilit psychiku-vyrovnanost. Moznosti je nepreberno. Ja napriklad zacal sebereflexi, na coz je dobry tento test:
Petr 2
— úte kvě 03, 2011 12:46 pm
Tady je o tom Kniha zde:
http://www.ulozto.cz/7151000/nenechte-s ... ulovat-doc
"Jste si jisti sami sebou i svými odbornými schopnostmi.
Poznenáhlu se však objevují pochybnosti. Dostáváte se do stresu. Nějaký člověk z vašeho okolí vám stále leží v hlavě a často o něm hovoříte. Až příliš často... Proč asi? Jaký vliv na vás ten člověk má? Jako by jeho vztah k ostatním byl destruktivní, ale přitom jde spíše o váš pocit než o racionální vysvětlení. Vztah s touto osobou má na vás devastující účinky, které se u vás začínají projevovat ztrátou sebedůvěry. Stále se vracejí pochybnosti o vlastních schopnostech, odborných znalostech a lidských kvalitách. Objevuje se pocit méněcennosti. Máte dojem, že už nedokážete komunikovat. Později nastávají i potíže fyzické, jako nespavost, dýchací potíže, vyrážky, bolesti hlavy i břicha. Dostavují se také deprese."
zaver z knihy:
ZÁVĚR
Došli jsme k závěru, že přítomností manipulátora může trpět kdokoli
z nás. Někteří čtenáři této knihy měli psychické i somatické
potíže, které lze přičítat kontaktu s manipulátorem. I kdyby se setkali
jen s jedním manipulátorem, budou si to pamatovat po celý život.
Poznatky a postupy uvedené v této knize by nás před takovým
trápením měly úplně nebo alespoň částečně ochránit. Pokud nebudeme
žít úplně v ústraní, bez kontaktu s okolním světem, můžeme
se znovu s manipulátory setkat. Na druhé straně však nesmíme celý
jev příliš zveličovat: riziko existuje, ale manipulátorů není mnoho
a skutečnost, že se vyskytují, by v nás neměla vyvolávat podezření
při každém setkání. Spolehněme se na svůj instinkt a vnímejme své
emoce, než „začneme bít na poplach". Čím dřív rozeznáme patologický
ráz vztahů s dotyčnou osobou, tím rychleji můžeme použít
příslušnou strategii. Pokud se ve svých pocitech nevyznáme, zůstává
nejlepším vodítkem seznam charakteristických znaků, které si
budeme zaškrtávat.
Důvěřujme si víc a respektujme sami sebe, což nám umožní
postupně zaujímat k dotyčné osobě lhostejnější postoj. Manipulativní
osobnost je stresor jako každý jiný, i když může mít velmi silný
vliv. Problém spočívá v jejím působení na schémata našich přesvědčení.
Musíme usilovně pracovat na tom, abychom její
negativní vliv omezili. Protože se manipulátor bez psychoterapie
nezmění, musíme přikročit ke změně my. "Vytyčili jsme si jasný cíl:
chraňme se, aniž bychom otevřeně vyhlašovali válku. Je zbytečné
manipulátora ponižovat, urážet nebo obviňovat; k ničemu nevede
rozeštvávání lidí ani role „oběti", kterou na sebe vezmeme.
[242]
Kdo tedy je manipulativní osobnost? Je to narcistická osobnost?
Paranoik, psychopat nebo psychotik? Někteří manipulátoři
odpovídají dvěma rozdílným diagnostickým obrazům. Ačkoli je
tato kniha plodem několika let pozorování a výzkumů, definitivní
odpověď také nenabízí. Otázka zůstane otevřena, dokud se odborníci
na duševní zdraví nebudou cíleně věnovat tomuto problému.
Lze manipulativní osobnost vyléčit? Pravděpodobně ano, pokud
s takovou žádostí přijde za odborníkem sám manipulátor. Musíme
si však uvědomit, že se to stává jen zcela výjimečně. K takovému
kroku ho přiměje deprese, somatické onemocnění,
nesnesitelné osamění, tíživý rozchod s partnerem. V případě, že se
obrátí na terapeuta, musí terapeut jednak nastolit s klientem velmi
obezřetný vztah vzhledem k manipulátorovým pokusům okouzlit
ho nebo něco skrývat, jednak takový vztah udržet až do konce
v podobě spolupráce s klientem. Většinou se to daří velmi špatně,
protože se klient obává destabilizujícího zpochybnění svých jistot.
Hlavním terapeutickým cílem je změna chování k ostatním a rozvoj
empatie a respektu k druhým. Současně je nutné vytvořit nová
kognitivní schémata, aby se omezilo působení jeho kognicí souvisejících
s kritikou (kterou nesnáší) i s hluboce zakořeněným strachem,
že se znelíbí a nebude odpovídat vlastním představám
o sobě. A konečně výcvikem v asertivitě se naučí respektovat
sama sebe, a přitom respektovat a mít rád ostatní. Zatím však odborníci
na duševní zdraví pomáhají spíše obětem manipulátorů,
proto musí poznat, kdy a jak jsou s nimi jejich klienti v dlouhodobém
kontaktu.
Neočekávejme, že se manipulátor změní sám od sebe. My však
vyvázneme bez úhony, pokud dokážeme zvolit vhodné chování
a rozhodneme se jednou provždy, že se nenecháme nikým ničit.
Prosím Vás, pane Jardo, když zmiňujete problémy karmy, je nechat se léčit na dálku blbý postup z principu? Nebo to může pomoct člověka nakopnout, aby ten karmický problém překonal?
Katka
Moje reakce ste necetla?
Tak asi není, ovšem nedovedu si dost dobře představit jak si bez zkušeností vyberete adekvátně schopného člověka.
Myslím si, že každé liečenie energiou, či už na diaľku, alebo aj osobne, napríklad prikladaním ruk, je ako patlanie rôznych mastičiek na ekzem. Volám to rýchly leukoplast. Napríklad raz kamaráta pichla osa, hneď sme aplikovali energiu a miesto okolo vpichu žihadlom vôbec neopuchlo, ostala mu tam iba maličká bodka. Povrchové rany, uľavenie od bolesti, zlepšenie hojenia a uzdravenia, to funguje. Hlbšie choroby, ktoré vychádzajú z celkového zlého stavu organizmu, tam to fungovať nebude a ak hej, tak len veľmi krátko a potom sa komplikácie objavia znovu. V takýchto prípadoch mi to príde asi tak, ako keď Vám ide z komína čierny dym a niekto by chcel pomocou energie dosiahnúť, aby išiel dym biely. To rozhodne fungovať nebude a treba vyliezť na strechu zobrať štetku a ten komín vyčistiť ručne - hrubou silou.
Tak to je druhá věc....a máte pravdu, to je problém.
Myslím, že to co Vás brzdí je nepochopení. Potřebujete porozumět tomu co se Vám stalo a proč Vám to vaši udělali. Potíž je také odpuštění, to znamená ve svém důsledku pustit, oprostit se vazby, což jste zatím nedokázala vzhledem ke snahám jim pomáhat. Obecně, kdo má potřebu pomáhat sám potřebuje pomoc. Čistě logicky z toho plyne, že až tu potřebu přestanete mít pomine i vzteklost. Chce to neočekávat vděk za úsilí, které vyvíjíme. Třeba o něj nikdo nestojí.
Potřebujete se osvobodit a skvěle mi fungovalo, když jsem si v nejtěžších okamžicích říkala: "ve dne v noci, vždycky je někdo na pomoci". Nikoho konkrétního jsem neměla na mysli, jenom jsem si přála na vše zapomenout, o ničem nepřemýšlet, uvolnit se. Říkala jsem si to tak dlouho až jsem opravdu na vše přestala myslet. A pak byl najednou problém světlejší, jasnější a méně komplikovaný.
Myslím, že heslem Vašich potíží bude "zklamání". Věřte sobě, a jak sama říkáte, mějte se ráda. Milovat znamená rozumět a chápat a začněte u sebe, vlastně, už jste začala 
Pokud potřebujete pocit, že Vám někdo konkrétní rozumí nemusíte se bát ani psychologa, ono, vypovídat se a najít spojence je také způsob terapie. Odhaduji, že to je okamžik který Vám chybí, moct si důvěrně popovídat, tak jak to umí matky s dcerami, nebo dcera s tátou. S tímto nedostatkem, se obávám, můžete pouze smířit. Hodně trpělivosti přeji ☼
Dobrý den pane Jardo a všichni ostatní, mám velký problém s rodiči. Mají o mě strach, kvůli mému novému stylu stravování (podle těchto stránek). Pochybují o mém duševním zdraví, nevím jak je přesvědčit, že vím, co dělám, včera z nich dokonce vypadlo, že skončím v blázinci a vyhodí mě ze školy. Moje váha byla vždycky nízká, nyní jsem zhubla 2 kg, což si myslím není nijak hrozné, ale moje BMI je 17,6. Mají strach možná také proto, že jsem jedináček a po tom všem, co si můžou přečíst v různých debilních článcích o „zdraví“. Navíc teď začínají prázdniny, tak budu odkázána na domácí stravu a pod stálým dohledem. Já si nevím rady, oni jsou úplně šílení, nutí mě se před nimi vážit, pořád zkoumají, co jsem celý den jedla, najednou mi kontrolují žebra a prý, že mám kostnaté zápěstí, ale já jsem to tak měla odjakživa! Jen se jim to teď najednou zdá. Mám pocit, jako by je najednou chytil nějaký amok strachu a zatemnil jim mozek. Je mi 20, ale stále žiju u nich a jsem na nich závislá. Jen bych dodala, že jejich hlavní stravou je chleba, bez něj, polévky a vařeného oběda s masem si myslí, že musí každý zemřít. Ještě bych chtěla říct, že o víkendu jím jejich domácí obědy (nedá se jinak). http://vlasta.atlas.centrum.cz/tema-tydne/2011/5/19/clanky/chci-jist-zdrave-jsem-nemocna/ Jestli si přečtou tohle, tak myslím, že mám ústav pro duševně choré jistý. Proč je v téhle debilní společnosti tak těžké být zdravý 
Prosím vás ostatní na fóru, jak tohle řešíte?
sa obávam, že toto nevyriešiš, to je z ich strany na furt. najlepšie je im svoje postoje a názory nehovoriť, nedebatovať o tom, nevysvetľovať. to je zbytočné.
oni ťa chcú "na obraz svoj" a ty ich "na obraz tvoj". dva protipóly a to jaksi neide a máme konflikt a to je úplne najhoršie.
jediné, čo sa s tým dá urobiť je, nepriťahovať zbytočne pozornosť vlastnou odlišnosťou, aj keby si mala zjesť niečo, čo nemáš rada. lenže keď u vás to už "prasklo", s tým tvojím stravovaním, tak sa musíš prispôsobiť ty. ten kúsok mäsa alebo knedlíka (pre pokoj v rodine) ti neurobí tak zle, ako tie hádky a bojová nálada okolo toho. určite. postupne sa to skľudní, keď ukážeš snahu a akože "dostaneš rozum".
musíš sa naučiť pohybovať "pod radarom". akonáhle totiž vylezieš nad ten radar a ľudia si všimnú, že nie si presne ako oni, máš problém. lebo ťa začnú riešiť. a bude ich to baviť dlho, ver mi.
treba sa držať POD radarom, tam má človek totálny kľud. a na pevné nervy hodne horčíka.
to je moje taktika
Prosím vás ostatní na fóru, jak tohle řešíte?
Takze nerad bych ti svym nazorem nejak poskodil, nejsem holka, takze nevim co bych byt holkou jedl, ale je fakt ze telo potrebuje pestry jidelnicek ale ten sam o sobe neni zarukou kvalitniho zivota, vstupuje do toho totiz nepreberno jinych faktoru, napr. stresy ze strany rodicu, skola, kamaradi, jde o individualni interakce s okolim, ktere sou u kazdeho jine. Tezko neco zaruceneho radit. mam ale takovy posledni objev, ze je dulezita psychika. nenechat se manipulovat k tomu co sam citim ze je spatne nebo nemam z toho poteseni. naopaka i v tom co me momentalne nebavi lze s trochou sikovnosti vzbudit zajem napr. nalezenim pozitivnich stranek veci a potlacenim negativnich.
Obávám se, že máte situaci velice těžko vyřešitelnou a je otázka, zda je vhodné odporovat, to většinou ještě rozpoutává další komplikace. Nicméně bych asi využíval argumentaci o své svéprávnosti a schopnosti rozhodování, tu by vám tedy nikdo, ani vlastní rodiče, neměl brát. Občas bych jim pro klid duše vyhověl a nacpal se řízkem, nebo i tím chlebem a přímo před nimi to eliminoval třeba zajedením chlorovým vápnem-MMS2 s tím, že je to nutné pro eliminaci kvasinek a uvidíte jak zareagují. Na úpravu té hmotnosti a vyrýsování svalstva, včetně vyladění hormonálních záležitostí užívejte pravidelně čaj z kotvičníku, nebo si ho rozmixujte, naplňte do tobolek a dávejte si tak 1,5-3 g denně. Článek je to zajímavý a je otázkou, kolik takových magorů se dá vypěstovat zdravou stravou a kolik rakovin na stravě rádoby normální, domnívám se že to druhé číslo bude vyšší o několik řádů. I v tom tkví právě ta debilita stáda a s tím nic nenaděláte.
Uvedu to na prikladu, treba zde na foru me deptal jeden uzivatel a nebral vubec v potaz moje argumenty defakto delal jakoze ho to strasne zajima a pritom mu slo jen o to aby prudil a povysoval se. Takze co s takovym otravou? Nastavil sem zrcadlo a okamzite dal pokoj. Lide totiz maji zafixovany vnitrni pudy a ty lze snadno odhalit a nevysilovat se bojem proti nim. Pripadne jich vyuzit. Test zde:
Jarda
— čtv kvě 19, 2011 5:52 pm
ingeska píše:
Dobrý den pane Jardo a všichni ostatní, mám velký problém s rodiči. Mají o mě strach, kvůli mému novému stylu stravování (podle těchto stránek). Pochybují o mém duševním zdraví, nevím jak je přesvědčit, že vím, co dělám, včera z nich dokonce vypadlo, že skončím v blázinci a vyhodí mě ze školy. Moje váha byla vždycky nízká, nyní jsem zhubla 2 kg, což si myslím není nijak hrozné, ale moje BMI je 17,6. Mají strach možná také proto, že jsem jedináček a po tom všem, co si můžou přečíst v různých debilních článcích o „zdraví“. Navíc teď začínají prázdniny, tak budu odkázána na domácí stravu a pod stálým dohledem. Já si nevím rady, oni jsou úplně šílení, nutí mě se před nimi vážit, pořád zkoumají, co jsem celý den jedla, najednou mi kontrolují žebra a prý, že mám kostnaté zápěstí, ale já jsem to tak měla odjakživa! Jen se jim to teď najednou zdá. Mám pocit, jako by je najednou chytil nějaký amok strachu a zatemnil jim mozek. Je mi 20, ale stále žiju u nich a jsem na nich závislá. Jen bych dodala, že jejich hlavní stravou je chleba, bez něj, polévky a vařeného oběda s masem si myslí, že musí každý zemřít. Ještě bych chtěla říct, že o víkendu jím jejich domácí obědy (nedá se jinak). http://vlasta.atlas.centrum.cz/tema-tydne/2011/5/19/clanky/chci-jist-zdrave-jsem-nemocna/ Jestli si přečtou tohle, tak myslím, že mám ústav pro duševně choré jistý. Proč je v téhle debilní společnosti tak těžké být zdravý
Prosím vás ostatní na fóru, jak tohle řešíte?
Prosím vás ostatní na fóru, jak tohle řešíte?
toto je naozaj velmi tazko riesitelne, hlavne, ked sa pravdepodobne nemas moznost odstahovat (inac by si to, myslim, uz urobila...)
zo stran rodicov je to jednoznacne psychicke tyranie....
co sa vsak tyka clanku, myslim si, ze je to v prvom rade o psychike (ako napisal aj Petr2). ak ta nie je ok, clovek moze do takehoto extremu lahko sklznut, dalej aje to o tom, ako dokaze mat clovek nad vecou nadhlad, to moc ludi vsak nema. povedala by so, ze co tu sledujem profili prispievatelov na zaklade prispevkov, je ich tu dost, ktori su "v tom" probleme namoceni, alebo minimalne na hrane.
hovorim aj za seba.
sledovat sa dokazem dokonale, dosplo to az k tomnu, ze mi zacalo byt horsie (no tu je psychika!!!!!) pomaly si uvedomujem, kolko casu premyslam ani nie tak nad jedlom, to riesim uz automaticky (chvalabohu), no nad svojim stavom, strazit si vylucovanie, pitny rezim, doplnky, aby sa nic s nicim nebilo, to je poriadne na palicu.
takze opatrne opatrne!!
hm, este vsak musim napisat, ze som nastastie samostatna a manzel ma podporuje a je ale aj mojim akoby radarom, robi to velmi citlivo a ja som mu za to vdacna...