Psychosomatika, Emoce a zdraví, Lid.vztahy, Terapie, kurzy

Zdraví-AZ — https://forum.zdravi-az.com/forums/topic/psychosomatika-emoce-a-zdravi-lid-vztahy-terapie-kurzy/
muflon — pon led 30, 2012 3:10 pm

MUDr.Hnízdil často na videích na youtube vypráví, jak se dostal k psychosomatice....
(některé jeho články a příběhy pacientů, např,zde:
http://www.celostnimedicina.cz/autor.php?id=190

O tom, že stresy jsou zabiják číslo jedna, je na tomto fóru psáno dost..., třeba taková bolest zad známá snad každému, nemusí být jen z dlouhého sezení, ale i ze stresů...

Je velmi užitečné pochopit, jak moc se navzájem ovlivňují vztahy mezi některými fittness technikami, fyzioterapií, psychoterapií (třeba rodinné konstelace, BODY & MIND techniky - zaměřené jak na tělo tak na mysl a psýché... atd.)

Moderní pojem "body & mind" ....To že ve zdravém těle zdravý duch znali už staří Řekové pod pojmem kalokagathia, zjednodušeně řečeno tělesná a duševní harmonie...

Některé zajímavé a pro každého využitelné techniky fyzioterapie popisuju zde:
http://www.behej.com/topic/10225-regene ... prevence/2

K postupům, které „body terapie“ využívá, patří například: masáže, cvičení zamřená na uvědomění si těla i na tzv. fokusování na vniřní procesy v těle (inner-body focusing). Na tělo zaměřená psychoterapie se do dnešní doby rozrostla do několika větví (škol). Zvídavý čtenář si informace dohledá. Pomoci mohou například webové stránky Asociace pro somatickou psychoterapii (http://www.spsbrno.cz
odtud třeba:

Existuje počet termínů a konceptů.....zahrnují seberealizaci, sebepozvednutí , Rogersova plně fungujícího člověka, a sebeaktualizaci. Tento poslední termín se široce a běžně používá. Definice sebeaktualizačného člověka vychází z práce Maslowa (1956). Formuloval všeobecnou definici sebeaktualizačných lidí, charakterizovaných plným využitím a zužitkováním talentů, schopností, potencionalit, atd. Zdá se, že takoví lidé se naplňují, a že dělají to nejlepší, co jsou schopni dělat. Jsou to lidé, kteří rozvinuli, nebo rozvíjejí plný vzrůst, kterého jsou schopni. Maslow vybral skupinu lidí, živých i (už) mrtvých z historie, kteří podle něj reprezentovali sebeaktualizační lidi, a pokusil se najít, co mají tito lidé společného, a čím se liší od běžných lidí.

Vyplynulo čtrnáct charakteristických rysů:

1. Účinnější percepce reality a snadnější vztah s ní.

2. Akceptování sebe, jiných a přírody.

3. Spontaneita; nedostatek rigidní konformity.

4. Zaměřenost na problém: smysl pro povinnost a odpovědnost.

5. Vyčlenění; potřeba soukromí.

6. Autonomie, nezávislost na kultuře a prostředí.

7. Soustavná svěžest hodnocení.

8. Mystické zážitky; oceanické pocity.

9. Gemeinshaftsgefuhl; empatie, solidárnost, soucit s lidskými bytostmi.

10.Hluboké mezilidské vztahy s jinými.

11.Demokratická struktura charakteru; respekt k ostatním.

12.Rozpoznání prostředků a cílů.

13.Filozofický, ne nepřátelský smysl pro humor.

14.Tvořivost.

http://www.spsbrno.cz/sps/odborna-liter ... d-journal/

muflon — pon led 30, 2012 3:23 pm

EQ - neboli emocionální inteligence, je poslední dobou považována za mnohem důležitější pro uplatnění v životě, než vysoké IQ

(...proč asi Prof.Koukolík tolik mluví třeba o emocionální nedospělosti a pokřivenosti našich mocipánů..., neboť to ovlivňuje i to jak používají (zneužívají) svou moc...viz třeba jeho kniha Vzpoura deprivantů, nebo přístupná videa v archivu cesketelevize na netu). Týká se to však každého, kdo nechce jít s hlavním proudem a nechce se nechat válcovat "tím co život dá"...

Zaujal mne dnes pořad na ČR2, kde byl rozhovor s autorkou mnoha knih o EQ:
Dr. Jiřina Prekopová je dětská psycholožka, zabývá se vývojovými poruchami, žije v Německu.
- mluvila o tom že je založena nadace a kursy "Škola lásky", kde se učí lidi jak řešit láskou partnerské problémy, a mají s tím velmi dobré výsledky...

Některé její knihy a myšlenky stojí nejspíš za pozornost (stejně jako i od české stálice - Zd.Matějček...)
Např.: některé knihy Z.Matějčka, nebo J.Prekopové:
http://obchod.portal.cz

Některé techniky zpracování předchozích životních traumat, ve mne nevyvolávají moc důvěry, ale je možné že to funguje...otázkou je spíš, zda a jak se kdo vyrovná ve svém životě se svými traumaty (možná i JINAK než nějakými terapiemi, ač ty někdy jsou nezbytné...)
...začíná to mnohdy už "jen" třeba takovým odpuštěním svým rodičům, nebo jiným lidem - nejlépe ještě za jejich života... :cry: :D

ukázka z knihy J.Prekopové:
http://obchod.portal.cz/ukazka/pevne-objeti/28383/

Traumatizace

Vedle dvou instinktivních reakcí (útoku a útěku) existuje ještě třetí způsob, jak přežít náročný stres, totiž strnutí ve chvíli, kdy není možný ani útok, ani útěk. U zvířat mluvíme o thanatóze neboli reflexu stavět se mrtvým. Známe ho u lovených antilop. Podobně je v mozku vybaven i člověk. V akutní krizové situaci, například při znásilnění nebo při těžké autonehodě, vnitřně takzvaně „ztuhne“. Taková reakce není v žádném případě plánovaná, natož pak vědomá. Mozek jedná bez řízení. Dotyčný si pak většinou na to ani vědomě nedokáže vzpomenout, ale paměťová stopa po události zůstává celý život „vyrytá“ do limbického systému.
„Trauma je něco, co se původně týká našeho těla a instinktů. Teprve v návaznosti na něj se jeho účinky rozšíří na naše myšlení, emoce a duši.“ (Peter A. Levine)
---------------
PS: Prekopová často zmiňovala pojem "NEZASLOUŽENÁ (bezpodmínečná) láska"....zkusil sem to dát do googlu...zajímavé výsledky...
a třeba hned v tom prvním odkaze bylo:
"...Ať už věříte na hormony nebo na Pána Boha, jakmile se vám něco vylíhne v těle a pak narodí, milujete to. Milujete to, ať se to chová jako Mirek Dušín, nebo jako Vít Bárta. A ono vás to odměňuje stejně obrovskou a nezaslouženou láskou. Když jste ochotna se pro potomka rozkrájet, děláte to dobrovolně a s radostí. Je to jedna z nezasloužených výhod, které ženy mají a o nichž feministky mlčí. Takovou absolutní radost z blízkosti dítěte žádný muž nikdy nezakusí. Feministky rády zdůrazňují, jak ženy při porodu trpí a jak se s děckem natahají. Je to však jen nepatrná cena za největší zisk...." (článek pokračuje v tom jak si muži musí dost složitě oproti ženám, lásku svého dítěte zasloužit....citace z xman)
Prekopová však měla na mysli asi spíš NEPODMÍNĚNOU lásku obou rodičů vůči dítěti, aby ji tak cítilo....(neboť se to leckdy s nimi pak veze celý život...)

Blbý je, že ač víme co naši rodiče dělali špatně vůči nám, málokdo se dokáže vymanit z přejatých vzorců chování....a s hrůzou postupně zjistí že mnohdy jedná stejně (blbě) jako jeho rodiče...ač to chtěl dělat jinak... :mrgreen:

sakul — pon led 30, 2012 7:07 pm

Myslím, že jako jeden z prvních emoční inteligenci definoval Gardner v rámci své teorie o mnohočetných inteligencích. V ní vyvrací tvzení, že je jen jeden druh inteligence, tzv logicko matematická, kterou testují například menzy a uvádí řadu dalších. Například inteligence pohybová, hudební, intelignce zaměřená na vztahy k sobě nebo okolí apod.

dokonce jsem četl kdysi, že byla přidána i inteligence kulinářská, kterou se mohou pyšnit dobří kuchaři.

Ono rozlišení na to že když má někdo IQ nas 120 tak je velmi chytrý apod je samozřejmě dosti zúžený pohled a o člověku to mnoho neříká.

Z pohledu věcí, které tu řešíme, tedy zdraví na mnoha úrovních, je podle mne nejdůležitější inteligence intrapersonální - tedy jak člověk zachází sám se sebou, interpersonální -tedy jak reaguje a zachází s okolím a právě emocionální.

Fakt, že někdo vyřeší deset rovnic za minutu z něj prostě neudělá lepšího člověka a nemůže zařídit, aby byl v životě dlouhodobě spokojený. Nalezení vztahu k sobě samému, schopnost vytvářet a udržovat kvalitní mezilidské vztahy a umět zvládat a prožívat různé situace, které život přináší, je klíčem ke štěstí a spokojenosti.

K tomuto mohou pomoci například zmíněné rodinné konstalace. Absolvoval jsem jich už tuším sedm a vždy to je posun v kavlitě ve všech těchto oblastech. Další metodou, která v tomto pomáhá a kde mohu osobně doporučit je holotrpní dýchání, které i klasická psychiatrie začíná uznávat jako metodu schopnou řešit závažná životní traumata a celkově člověka pronést ke kvalitnějšímu prožívání reality.

Jsou i další metody - kineziologie, EFT, meditace, joga, šamanské techniky ale i věci jako ajavaska či jiné, do nichž se velmi vyplatí investovat peníze a energii, protože v obojím se mnohokrát vrací čjak člověku samému, tak i jeho okolí

Jarda — úte led 31, 2012 10:43 am
sakul píše:
Myslím, že jako jeden z prvních emoční inteligenci definoval Gardner v rámci své teorie o mnohočetných inteligencích. V ní vyvrací tvzení, že je jen jeden druh inteligence, tzv logicko matematická, kterou testují například menzy a uvádí řadu dalších. Například inteligence pohybová, hudební, intelignce zaměřená na vztahy k sobě nebo okolí apod.

dokonce jsem četl kdysi, že byla přidána i inteligence kulinářská, kterou se mohou pyšnit dobří kuchaři.

Ono rozlišení na to že když má někdo IQ nas 120 tak je velmi chytrý apod je samozřejmě dosti zúžený pohled a o člověku to mnoho neříká.

Z pohledu věcí, které tu řešíme, tedy zdraví na mnoha úrovních, je podle mne nejdůležitější inteligence intrapersonální - tedy jak člověk zachází sám se sebou, interpersonální -tedy jak reaguje a zachází s okolím a právě emocionální.

Fakt, že někdo vyřeší deset rovnic za minutu z něj prostě neudělá lepšího člověka a nemůže zařídit, aby byl v životě dlouhodobě spokojený. Nalezení vztahu k sobě samému, schopnost vytvářet a udržovat kvalitní mezilidské vztahy a umět zvládat a prožívat různé situace, které život přináší, je klíčem ke štěstí a spokojenosti.

K tomuto mohou pomoci například zmíněné rodinné konstalace. Absolvoval jsem jich už tuším sedm a vždy to je posun v kavlitě ve všech těchto oblastech. Další metodou, která v tomto pomáhá a kde mohu osobně doporučit je holotrpní dýchání, které i klasická psychiatrie začíná uznávat jako metodu schopnou řešit závažná životní traumata a celkově člověka pronést ke kvalitnějšímu prožívání reality.

Jsou i další metody - kineziologie, EFT, meditace, joga, šamanské techniky ale i věci jako ajavaska či jiné, do nichž se velmi vyplatí investovat peníze a energii, protože v obojím se mnohokrát vrací čjak člověku samému, tak i jeho okolí

To máte pravdu, inteligence je dost těžko přesně definovatelný pojem a někdy může být i dost na obtíž, protože okolí takto jednostranně výjimečně inteligentního člověka vnímá jako magora.

muflon — úte led 31, 2012 7:08 pm

Vedoucí programu muzikoterapie na Maryville University v St. Louis Joseph J. Moreno ve své
publikaci Rozehrát svou vnitřní hudbu aneb Muzikoterapie a psychodrama hovoří o soudobé
léčebné technice psychodramatu
jako o možném sjednocujícím pojmu pro více druhů arteterapie
(taneční terapii (zajímavá je např.psychterap.technika "Bioenergetika" a další, založené na sebevyjádření a expresi potlačených emocí pohybem), dále artterapie zahrnuje terapii skrze dramatické a výtvarné umění, muzikoterapii)

...a zároveň J.Moreno mluví v té publikaci o těchto technikách jako o
léčitelském rituálu, neboť si všímá pro nás velmi důležité souvislosti, že již podstatou
šamanismu byly léčitelské rituály.

Vlasta Marek třeba popisuje, že když onemocněl domorodec či indián, tak šaman se mu osobně věnoval aby jej blíž poznal (už i v tom je kus léčitelství, chybějícího lékařům - kde je doba kdy byli běžní rodinní lékaři...),...a pak šaman svolal kmen, a spolu s nemocným tu nemoc těla i psýché (nelze často obojí moc oddělovat, na tom je založena i psychosomatika) celý kmen spolu s "postiženým" "vytančili" v nějakém domorodém rituálu okolo ohně apod.

...a dnes se zjišťuje že oni to nebyli takoví primitivové jak nám líčí "osvícená" věda a civilizovaní myslitelé... ono i v tom pohybu, hudbě, sounáležitosti a osobním přístupu je skryto mnoho léčebných faktorů... (samozřejmě nesmíme zapomenout na znalost bylinek a jiných dalších "terapeutických" technik....jež u domorodců začínáme více oceňovat až v 21.století...(výtvarné umění kupodivu už delší dobu ví, že to nejsou primitivové, a čerpá z prvků afrických a domorodých už poměrně dlouho a s úctou jakoby šlo o nejmodernější a autentické prvky... :-)

- zvukové fázové interferenční posuny byly užívány šamany a léčiteli nejrůznějších kultur odedávna. Schopnost
navodit bubnováním, zpěvem a hudbou změněné stavy vědomí je stará jako hudba samotná. Jeanne
Achtenbergová ve své knize Imagery in healing uvádí, že analýzy šamanského bubnování objevily
převládající frekvence od 0.8 do 5 Hz, tedy "théta" aktivitu.

Mozkové vlny pulzují a oscilují v určitých frekvencích, které se dají měřit v cyklech za vteřinu podobně jako
zvukové vlny. Rozeznáváme čtyři základní druhy mozkových vln:
*** Vlny beta v rozmezí od 14 do 20
Hz, které mozek produkuje při našem běžném bdělém stavu vědomí.
***Beta vlny jsou přítomny, když
se soustřeďujeme například na své denní aktivity.
***Vlny alfa při kmitočtu od 8 do 13 Hz se
vyskytují při polosnění a ve stavu meditace. Když máme oči zavřeny, jejich průběh je silnější.
***Vlny théta od 4 do 7 Hz se vyskytují při vysoce tvůrčí činnosti, v hluboké meditaci, ve
spánku, a dalo by se říci, že také ve stavech šamanského vědomí.
***A konečně vlny delta - od 0,5
do 3 Hz, v nichž se mozek nachází ve stavu hlubokého spánku a při bezvědomí.

Stupeň uvolnění lze určit podle frekvence mozkových vln -- čím je nižší, tím více jsme v klidu. Vyšší
frekvence znamená stres. Zeměkoule kmitá na frekvenci 7,83 Hz (tzv. Schumannova rezonance) a
to, co se jí přibližuje, je pro člověka přirozené. V tomto stavu se spouštějí samoléčebné
procesy těla, tato frekvence mozkových vln byla výzkumem zjištěna také u léčitelů v momentě
léčení.

Bulharský lékař a muzikoterapeut Lozanov (autor sugestopedické metody), zkoumal mozkové frekvence posluchačů barokní hudby. Zjistil, že UKLIDŇUJÍCÍ stav mozkových vln alfa velice snadno navozuje hudba v rytmu okolo šedesáti úderů
za minutu
(metronom v tempu M.M.=60, např.pomalé věty hudby, třeba slavná skladba Albinoni-Adagio...obecně pomalá hudba, jako jsou Largo (třeba Dvořákovo Largo z Novosvětské) či Adagio).

K terapeutickému poslechu muzikoterapeut Arne Linka doporučuje skladby všech hudebních žánrů a stylů, které jsou pomalejšího
a klidného charakteru.

muflon — úte led 31, 2012 8:21 pm

Zajímavá je i léčba vlastním hlasem a zpěvem (působení vibrací způsobených zpěvem na tkáně daného člověka..., odtud nejspíš i účinky vlastním hlasem namluveného autogenního tréninku, nebo někdo zase upřednostňuje mantry apod.).

Zpěv a uvolněný dech jako rehabilitační metoda s Mgr. Janou Lewitovou:
http://www.ckp-dobrichovice.cz/2012/01/ ... vy-clanek/
(...na stres reagujeme zatajením dechu a napětím. To vše se děje nevědomě, mimo naši vůli.
Proto neučíme, neříkáme, jak dýchat, jak zpívat, ale pomocí doteků blokujeme svalové napětí, které přirozené funkci brání, současně stimulujeme pohyb dýchacích svalů. Žák nevědomky nasadí tón lehce, bez tlaku. Také dlouho zadržované emoce se s volným dechem a hlasem mnohdy uvolní, což se může projevit pláčem, jindy nekontrolovatelným smíchem. Je to pro žáka (pacienta) osvobozující....)

Rytmus, melodie, intonace v naší řeči jsou nejstarší vrstvou komunikace. Nemusíme vnímat význam slov, ale okamžitě chápeme emoci, kterou řeč nese. Zpěv je sdílení emocí.
Lidé touží zpívat, schází jim to, bylo dřív samozřejmou součástí života - ke každé činnosti, události, se vázala píseň. Dodávala energii, přenášela přes útrapy, dávala průchod radosti i smutku. Zpívat se nikdo učit nemusel… :mrgreen:

Muzikoterapeutka Kabošová zmiňuje počátky léčivé hudby u Pythagora:
"Dnes již můžeme objektivně potvrdit to,
co Cousto, Kepler a Pythagoras jen intuitivně tušili. (...) Každá planeta má svou základní
planetární vibraci, skupinu aktivních tónů, vlastní rytmus i melodické ,sféry´. Tuto
planetární ,hudbu sfér´ slyší někteří lidé jako svou vlastní vnitřní hudbu. "
Za mnohem důležitější Pythagorův výrok, než je obecně známá věta Pythagorova o čtverci nad
přeponou považuje jeho větu o poměrech tónů stupnice: "Matematické poměry mezi vibračními
frekvencemi jednotlivých tónů stupnice vyjadřují a symbolizují univerzální harmonii, která
řídí oběh nebeských těles, zákony hudby i vnitřní život duše."

Někteří světoví odborníci, jako například americká terapeutka Leah Maggie Garfieldová, autorka
knihy Léčení zvukem, dávají před poslechem hudby obecně přednost aktivní muzikoterapii.
Garfieldová konkrétně upřednostňuje léčení zpěvem. Je přesvědčena, že každý člověk má svou
vlastní "léčebnou píseň", kterou musí nejprve sám najít, respektive počkat, až se mu sama
ozve, a on ji bude schopen slyšet ze svého vlastního nitra. Vlastní "léčebná píseň" potom
pomáhá konkrétnímu člověku optimalizovat jeho psychický i fyzický stav podle potřeby.
Garfieldová se této terapii věnuje velice dlouho. Její zkušenosti hovoří o tom, že mnohé písně
jejich klientů připomínají indiánské nápěvy, arabské melodie, indické nebo tibetské popěvky.
V každém případě je "léčebná píseň" nejprve vnímána jako jednoduchá hudební fráze, kterou nemá
smysl zapisovat či hudebně zdokonalovat, pokud ji jedinec uslyší. Mnozí terapeuti také varují
profesionální hudebníky, aby svou vlastní "léčebnou píseň" nezveřejňovali.

----------------
PS: Pohled z druhého břehu na "léčivost" relaxační hudby new age od poměrně známé kritičky a publicistky z časopisu Muzikus, Wandy Dobrovské:

Dobrovská zpochybňuje nejvíce diskutované znaky hudby new age,
totiž její terapeutický aspekt a psychologický i filozofický rozměr. Píše tam: "Nefér, ne-li přímo
zákeřné mi ale připadá, že nabídka hudby, o níž je řeč, je směrována k ,duši´. K duši neboli
moderně řečeno do psychiky, což je nejméně stabilní a často velmi málo vědomá, a tedy nejsnáze
manipulovatelná vrstva osobnosti člověka. (...)
Její distributoři -- včetně tvůrců -- ji často
demagogicky prohlašují za bránu k ,duchovnu´. (...) Podíváme-li se na věc z druhé strany, může
jako ,léčivá´ (a podobná) fungovat kterákoliv hudba, jak se ostatně i děje
v muzikoterapeutické praxi. Muzikoterapií mám samozřejmě na mysli pomocnou medicínskou,
zejména psychoterapeutickou disciplínu
, nikoliv slaboduché zaříkávání Vlastimila Marka (...)
nebo nesouvislé slovíčkaření Petra Piňose při uvádění ,léčivých písní´."

muflon — úte led 31, 2012 9:16 pm

Pro aktivní muzikoterapii doporučuje náš přední muzikoterapeut Arne Linka zejména Orffův hudební instrumentář (např. rumba koule, triangl, různé xylo a metalofony, bubínky, rytmické říkanky s dětmi, hra na tělo: dup (nohou), plesk (na své stehno), lusk (prsty), tlesk (rytmické tleskání)...atd)

v ideálním případě je Orffova metoda spojena i s pohybem(není ale nezbytné, přesto je to velmi vhodné), ale i bez prostoru pro pohyb, lze používat triangl, dřívka,rumba koule apod., nebo vyrobené rytmické nástroje (např. malé PET flašky naplněné pískem,kamínky či rýží).... , a vyUžít to dobré z Orffovy metody co kdo použít může, nebát se přizpůsobit tuto metodu podle svého, nebát se experimentovat....

O Orffově metodě více např. zde:
http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogic ... ova_metoda

Velmi kvalitní knihy o muzikoterapii (využitelné i v rodině s dětmi, nebo při nějaké "zdravotní párty" podobně "střelených" přátel...), vydává autor Zdeněk Šimanovský a jiní:
http://www.heureka.cz/ (zadejte vyhledat heslo Zdeněk Šimanovský, a pak zadejte pro porovnání ještě heslo Muzikoterapie)

muflon — úte led 31, 2012 9:30 pm

Bioenergetika je metoda práce s člověkem, kterou vytvořil americký lékař a psychoterapeut Alexander Lowen. Pomocí bioenergetických cvičení je možné uvolnit chronické svalové napětí, což směřuje k obnovení pozornosti k našemu vnitřnímu prožívání, umožňuje hlubší osobní porozumění, pomáhá obnovit vlastní životní energii, nabýt znovu přirozenou spontaneitu, pohyblivost a emoční prožívání. Bioenergetika pomáhá vidět člověka v realitě jeho těla a učí, jak pomocí práce s tělem pozitivně ovlivnit a změnit kvalitu lidského života.

Kdo umí anglicky může si počíst o technice Bioenergetika:

muflon — úte led 31, 2012 9:31 pm

Taneční terapie (dále jen TT) se objevila ve 40. letech v USA spolu s hnutím terapií
zaměřených na tělo. Tento proud vychází z psychoanalýzy a více či méně se na ni odvolává,
hlavně však proklamuje „osvobození těla“ nebo „svobodné sebevyjádření“.

Citováni bývají často
W.Reich(charakterová analýza, „svalové pancéřování“ atp.), F.Perls (Gestalt terapie) a A.Lowen (Bioenergetická cvičení), a dnes se k nim odkazují tzv. na tělo zaměření terapeuti (body & mind, což je česky nazývané také jako - „na tělo orientovaná psychoterapie“).

Taneční terapie je Evropskou asociací definována jako psychoterapeutická aktivita, která
pomáhá pacientům znovu nalézat:

1. radost z funkční činnosti

Člověk disponuje tělem, které svým pohybem vchází do kontaktu s prostředím. Již mnozí mladí
lidé nedostatečným pohybovým tréninkem ztrácejí se svým tělem kontakt a přibývající léta na
pružnosti nepřidají. Jde o to, aby si člověk ze všeho nejdříve své tělo uvědomil. Pak postupně
opakovaným cvičením může zažít radost z toho, že své tělo ovládá, že se na ně může spolehnout.
Jeho pohyb se stává koordinovanějším, pružnějším, jistějším, lehčím, rychlejším. Člověk se
cítí dobře ve „své kůži“ a tento příjemný prožitek pomáhá rozvíjet a upevňovat tělesné schéma.

2. jednotu tělesna a duševna

Tanec je aktivita jak fyzická, tak psychická. Taneční pohyby emoce probouzejí nebo je
vyjadřují. Sledujeme-li někoho při tanci, vyvolá to v nás afektivní reakci. Pokud sami začneme
improvizovat, náš taneční projev uvolní něco z našeho psychického stavu. Pohyb je tedy jedním
ze spojovacích článků vnitřního a vnějšího světa. Tanec představuje řeč, na které se
sjednoceně podílí tělo i duše ve vzájemné harmonii.

3. obnovu pozitivního sebepřijetí

Objektivní tělesné schéma se velmi často liší od subjektivního obrazu těla člověka, který si
vytvořil na základě zkušeností s okolím. Významnou zkušeností byl pohled naší matky v dětství,
který značně ovlivnil tvorbu sebeobrazu. Hodina taneční terapie probíhá před pozornýma, a měli
bychom říci, že i laskavýma očima terapeuta. Aby došlo k restrukturaci sebeobrazu ve smyslu
pozitivnějšího přijímání sebe sama, je nutno pacientům nabídnout jednak taneční cvičení
synchronizující jednotlivé tělesné části a jednak pohled odborníka, který jako zrcadlo bude
odrážet hodnotu jejich osobností. Samozřejmě je potřeba vybrat cvičení relativně lehká, která
jsou pacienti s to zvládnout. Pocit nadměrné obtížnosti by aktivoval jejich obranné
mechanismy.

4. autonomii

Uvědomění si sebe sama, pocit vlastní integrity a sebepřijetí může vést k osamostatnění.
Pacient v mnoha cvičeních vchází do kontaktu s ostatními a v tanečním rozhovoru s nimi
objevuje vlastní gesta, vlastní pohyby a vlastní postoje. Zároveň přijímá odlišnou taneční řeč
ostatních. Naproti druhému si uvědomuje a potvrzuje svou vlastní existenci.

Tento proces vytváření autonomie je zvláště důležitý u psychotických pacientů.

5. tělesnou symboliku

Tanec je řeč těla, která umožňuje symbolicky přenášet na scénu přání, touhy, myšlenky, obavy.
Taneční sekvence může vybít nashromážděnou agresivní energii, vytančit můžeme svou radost nebo
smutek. To vše se děje v neohrožujícím prostředí a v symbolické, tudíž přijatelné podobě.
Skrze taneční výraz může pacient najít uspokojující abreakci a katarzi.

6. sublimaci

Taneční terapie je zároveň arteterapií. Nespokojuje se s gestem, které něco symbolizuje, snaží
se objevit krásné symbolické gesto. Svým vlastním tělem se snažíme vytvořit umělecké dílo.
Nepředpokládá se, že budeme dlouhá léta studovat obtížnou taneční techniku, která by našemu
tělu měla dát ideální formu. Krásno v taneční terapii vyplývá spíše z autenticity,
z opravdovosti pohybů, které se odvíjejí ze stavu jisté vnitřní svobody a klidu. Taneční
terapie je tedy částečně prací uměleckou (umění najít krásu svých pohybů) a částečně
terapeutickou (objevení svého pravého já). Skrze uměleckou tvorbu pacient tvoří sebe sama
(Schott-Billmann, 1994).

muflon — stř úno 01, 2012 11:56 am
sakul píše:
... Nalezení vztahu k sobě samému, schopnost vytvářet a udržovat kvalitní mezilidské vztahy a umět zvládat a prožívat různé situace, které život přináší, je klíčem ke štěstí a spokojenosti.

K tomuto mohou pomoci například zmíněné rodinné konstalace. Absolvoval jsem jich už tuším sedm a vždy to je posun v kvlaitě ve všech těchto oblastech. .....
Jsou i další metody -....námaha se mnohokrát vrací jak člověku samému, tak i jeho okolí

Má někdo s některými technikami a terapiemi nějaké zkušenosti?? Podělte se krátce zda jste byli spokojeni či zklamáni... :-)

Jarda — stř úno 01, 2012 10:18 pm
muflon píše:
Má někdo s některými technikami a terapiemi nějaké zkušenosti?? Podělte se krátce zda jste byli spokojeni či zklamáni... :-)

Nechci to zlehčovat, nicméně mě nedá podělit se o jednu zkušenost z této oblasti. Na vojně jsem vedl spolupráci s domem pionýrů a mládeže v jenom městě na Slovensku a v rámci družby vojenského útvaru se soudružkami, jsem pořádal taneční kurzy. Pokud jde o psychické uvolnění při tanci, toho moc nebylo, většina adeptů byla dost tvrdá, ale po vlastním tancování docházelo evidentně k uvolnění mnohem většímu a výsledky tohoto uvolnění byly různě dlouhé. Zcela nejdelší výsledek takového uvolnění pořídil můj kamarád, který si z toho všeho uvolňování odvezl z vojny pěknou Slovenku i s čerstvým potomkem, ovšem zda ho to uvolňovalo i nadále, to už netuším, čili nemohu zdělit, zda byl spokojen, nebo zklamán.

muflon — stř úno 01, 2012 11:19 pm
Jarda píše:
Nechci to zlehčovat, nicméně mě nedá podělit se o jednu zkušenost z této oblasti. Na vojně jsem vedl spolupráci s domem pionýrů a mládeže v jenom městě na Slovensku a v rámci družby vojenského útvaru se soudružkami, jsem pořádal taneční kurzy. Pokud jde o psychické uvolnění při tanci, toho moc nebylo, většina adeptů byla dost tvrdá, ale po vlastním tancování docházelo evidentně k uvolnění mnohem většímu a výsledky tohoto uvolnění byly různě dlouhé. Zcela nejdelší výsledek takového uvolnění pořídil můj kamarád, který si z toho všeho uvolňování odvezl z vojny pěknou Slovenku i s čerstvým potomkem, ovšem zda ho to uvolňovalo i nadále, to už netuším, čili nemohu zdělit, zda byl spokojen, nebo zklamán.

"drogy-sex-rokenrol..." - požitky jsou vskutku nejvíce vyhledávanou "terapií" u mnoha z dnešní populace...
PS: o alkoholu jste psal kolik jste byl schopen kdysi vypít...to byla svérázná terapie, která jistě na chvilku "fungovala"... :-)

Léčení spontánním tancem má už staleté tradice a obdoby např. v súfickém tanci (Dr.Norbekov), a moderně novodobě je dost populární např. něco jiného:
Tanec 5 rytmů:
"Když dáte do pohybu tělo, to rozpohybuje duši a ta se sama začne léčit" (G. Roth)
http://www.5rytmu.cz/cs/stranky/tanec-5-rytmu.html
http://cestyksobe.cz/archiv/2009/archiv-2009/281.html

Jsou tam různé úrovně lekcí, od pouhého zaměření na určité části těla, až přes zpracování emocí až po...

U podobných "terapií" a různých "psychotělových" Body&Mind metod, jde většinou o:
- nejde jen o svého druhu relax, ale učí se člověk lépe naslouchat a VNÍMAT SVÉ TĚLO, být více "uzemněný" a plně vědomý si svého spojení s reálným světem, naučit se DÝCHAT volně a plnější kapacitou plic, člověk si více PROŽIJE kde má silné stránky, krok za krokem člověk hojí své rány co si nastřádal během života - odkládat obranné mechanismy které si vytvořil aby se TEHDY chránil, ale nyní již fungují kontraproduktivně a jsou psychosomatickým břemenem atd... (chodidla má dnes mnoho lidí nejen plochá, ale hlavně nevyužívají VŠECH TŘÍ OPĚRNÝCH BODŮ CHODIDLA (pata, palcová část a malíková část), neumí pracovat dobře se svým těžištěm atd....prostě CHODIDLA MAJÍ PŘÍMÝ VLIV NA jistotu stability těla i psýché, a samozřejmě na uvolnění ale i vzpřímení těla (rovnou páteř nejen doslova ale i obrazně- mnoho lidí je dnes "pokroucených", "bezpáteřních" atd...

(jinak existují i různé speciální psychoterapeutické Body terapie využívající POHYB, TĚLO, HLAS, ZPĚV, KREATIVNÍ SPONTÁNNÍ PROJEV (malování atd). :mrgreen:

Život jsou neustálé ZMĚNY...a pohyb těla je s tím v souladu, kdy se mění nejen stav těla ale i psýché... :!:
----------

:idea: Tip pro péči o stárnoucí blízké:
Mírným "donucením" vytáhněte svého blízkého (byť pohybově omezeného a nemocného), na krátkou procházku nebo jej odvezte autem někam do přírody a tam spolu projít tolik kolik bude schopen....
...a hned uvidíte jak ten nemocný starý člověk pookřeje (nejen tou přírodou, ale hlavně tím že se začal hejbat !!! - třeba i do městského parku...)

tomaso — čtv úno 02, 2012 2:36 am

Mám osobní zkušenost se zpěvem a muzikoterapií. Je vždy těžké posoudit, jak se účinek něčeho projevil na našem růstu či uzdravování. Většinou je to prostě kamínek na té vaší-naší cestě...
Já ke kamarádce Janě Šindelářové začal chodit na hodiny zpěvu a velmi záhy jsme "sklouzli" k muzikoterapii a budování mé osobnost (ehm, je mi 50...). Já už dávno vím, že vše se vším souvisí a jak úzce souvisí problémy ve zpívání s problémy tzv. běžného života...
Vnímám u sebe velký posun a při hodinách muzikoterapie se často užasle setkávám s droboučkými zázraky nových pocitů a vjemů... Jinak zpívám ve sboru a to je zase masírka úplně jiného druhu... Kdo si nutně potřebuje obrousit ego, měl by strávit aspoň rok pod vedením našeho sbormistra...:-)

muflon — čtv úno 02, 2012 6:13 pm
tomaso píše:
Mám osobní zkušenost se zpěvem a muzikoterapií. Je vždy těžké posoudit, jak se účinek něčeho projevil na našem růstu či uzdravování. Většinou je to prostě kamínek na té vaší-naší cestě...
Já ke kamarádce Janě Šindelářové začal chodit na hodiny zpěvu a velmi záhy jsme "sklouzli" k muzikoterapii a budování mé osobnost (ehm, je mi 50...). Já už dávno vím, že vše se vším souvisí a jak úzce souvisí problémy ve zpívání s problémy tzv. běžného života...
Vnímám u sebe velký posun a při hodinách muzikoterapie se často užasle setkávám s droboučkými zázraky nových pocitů a vjemů... Jinak zpívám ve sboru a to je zase masírka úplně jiného druhu... Kdo si nutně potřebuje obrousit ego, měl by strávit aspoň rok pod vedením našeho sbormistra...:-)

Paráda...já taky chodil jeden čas zpívat do sboru a mohu potvrdit co píšeš. (ač v tomto vlákně bylo myšleno vyloženě jako pod vedením nějakého terapeuta, ale vcelku máš pravdu že dobrý sbormistr nějakého pěveckého sboru, je vlastně svého druhu taky tak nějak terapeut. Jen se mi vždy vybaví Bud Spencer a Terence Hill ve filmu Jestli se rozlobíme...ta scéna mafiánského odstřelovače a Bud Spencer jak zpívá ve sboru a pžřechází do ženské části, s pasážemi "zpěvu" prsty přes tlamu... :mrgreen: )

Ta muzikoterapie prosímtě, pokud někdo nemá takovou známou jako ty, pokud víš víc - to jako lze i individuálně, nebo skupinově někde pro kohokoli?? Moh bys krátce popsat jak přibližně vypadají takové "dejchánky" muzikoterapeutické ? Třeba by to zajímalo i další. Dík

tomaso — čtv úno 02, 2012 8:18 pm

To Muflon...Bud Spencer...jasně...nezapomenutelná scénka :mrgreen:
Včera jsme měli s Pražskými pěvci krásný výroční koncert. Fakt hustý... No a ráno jsem se probudil do mrazivého slunce a dočetl posledních pár stránek knihy Valkýry od Coelha. No a k tomu Hromnice... Bylo to silné ráno. pod dojmem toho všeho jsem nazval mou učitelku mým andělem. Nejsem to, co bych nazval pámbíčkář...ale něco ve mně zraje a teď to ňák zahoustlo...
Jana Šindelářová studuje v Německu metodu Werbeck a v Praze vede jednak skupinový seminář a také soukromě učí. Na seminář teď nechodím kvůli sboru, ale jednou týdně chodím na soukromou hodinu. Vůbec nevím, jak to výstižně popsat na méně než pěti stránkách...:-)
Tak snad zatím takhle http://www.orpheus.hr/baldo-cz.htm
Baldo Mikulič je učitelem Jany a dvakrát do roka dělá v Praze 5denní seminář. Na jeho stránkách lze něco vyčíst, pak to můžeme probrat... Letím na jógu. Čau.

muflon — pát úno 03, 2012 11:58 am
tomaso píše:
....
Jana Šindelářová studuje v Německu metodu Werbeck a v Praze vede jednak skupinový seminář a také soukromě učí. Na seminář teď nechodím kvůli sboru, ale jednou týdně chodím na soukromou hodinu. Vůbec nevím, jak to výstižně popsat na méně než pěti stránkách...:-)
Tak snad zatím takhle http://www.orpheus.hr/baldo-cz.htm
Baldo Mikulič je učitelem Jany a dvakrát do roka dělá v Praze 5denní seminář. ...

Koukám že tam jsou i odkazy pro případné zájemce (mohlo by to zajímat např. ty co je jim blízká Waldorfský typ vyučování, a snad i další.

PS: Mně zase zaujali zajímavé stránky o muzikoterapii :
http://www.muzikohrani.cz/muzikoterapie/
http://www.muzikoterapie.cz/muzikoterap ... ch-technik
Stránky České arteterapeutické asociace http://www.arteterapie.cz

Jedním z muzikoterapeutů s širokým působením je např.Lubomír Holzer:
http://www.muzikoterapie.net/index.php

a Markéta Gerlichová:
http://mg-muzikoterapie.cz/wp/?page_id=2

ROZHOVOR se Zdeňkem Šimanovským video od 25 minuty: http://www.metropol.cz/porady/supermama/940/archiv/
Jinak má také své stránky: http://www.simanovsky.wbs.cz
(např. rodinné konstelace, krize, rozvod, problémy s dětmi, deprese, voice dialog, muzikoterapie...)

Velice zajímavý rozhovor s muzikoterapeutem Tomášem Procházkou na TV Metropol najdete v 61 minutě: http://www.metropol.cz/porady/​supermama/834/archiv/

Mezi přední české muzikoterapeuty patří také: Ivo Sedláček a Matěj Lipský, autor knihy Základy muzikoterapie Jiří Kantor(vydala ji Grada v roce 2009)

Někteří muzikoterapeuti kombinují různé přístupy, včetně rodinných a systemických konstelací...
(na youtube se v komentáři objevilo u jednoho videa Zd.Šimanovského: "Díky za myšlenku systemických konstelací, je to přesně to, co mi u konstelací scházelo-ta hloubka a šířka projevu, daleko lepší procítění, kde není člověk omezený slovy...)

Citace:
Když pod tvrdým tlakem utrpení stísněné srdce chce podlehnout,
tu hudba svým stříbrným zvukem dovede je povznésti
(W. Shakespeare)
muflon — pát úno 03, 2012 12:05 pm

Málokdo dnes dokáže být v harmonii sám se sebou a nehrát si na něco, být opravdu sám sebou (každý někdy hrajeme cíleně nebo neuvědoměle nějaké role a nasazujeme si masky..)

V tom je dnes už klasikou např. kniha od E.Berne: Jak si lidé hrají (je to Transakční anylýza, popisuje ROLE které mnohdy neuvědoměle v životě hrajeme za nějakým (ne)uvědomělým cílem nebo "ziskem"..., jak říká Shakespeare i Franta Nedvěd - všichni jsme "herci"... :mrgreen: )
(Blbý je když to často narušuje naše vztahy s druhými i sami vůči sobě neupřímní nebo nevědomý si toho kdo (kým) opravdu jsme, jak nás vnímají ostatní apod...- odtud dnes časté manipulace, ono známé "něco za něco", citová vydírání a hry na pocity viny atd atd.

Další klasikou už dnes je také E.Fromm: Mít nebo být,
...každý má na výběr zda bude spíš hromadit věci, nebo se zaměří na to skutečně žít a prožívat (nejen přežívat... a hrát si na to kdo má víc, kdo má větší moc a vliv apod.) a je to zase i o vztazích...a jejich degradaci hmotným konzumem... :mrgreen:

Obojí najdete ve veřejných knihovnách, nebo možná se dají ještě koupit nebo sehnat na netu...
----------

Dále mne zaujalo:

"...schopnost být šťastným člověkem je v mnohem větší míře závislá na struktuře osobnosti, než na okolnostech, ve kterých se nachází. Přesněji na tom, v jaké míře se člověk strukturou své osobnosti nechá ovládat.

Setkávám se s lidmi, které stále něco obtěžuje nebo jim něco chybí, a kteří pak opakovaně ubližují sobě i ostatním. Někteří si to uvědomují, jiní ne. Přestože si to někteří uvědomují, stejně se často nemohou rozhodnout jinak. Z mnoha důvodů – jednají na základě víry, naučených postojů, jsou ovlivněni prostředím, ve kterém vyrůstali, společenským postavením i genetickým vybavením. Samozřejmě, že jsem poznal i lidi, kteří jednají na základě víry a naučených postojů, nikomu neubližují a cítí se spokojeně. To jsou ale spíše výjimky. Dokud je něco doopravdy nevyvede z míry, nemají důvod, aby si své vidění světa nabourávali.

Ani člověk s vysokou inteligencí a sebereflexí nemá moc možností, jak efektivně odolávat nárokům svých automatismů, naučených i vrozených schémat vidění a prožívání světa. Přestože je trh nabitý sliby zázračných proměn (koučink, osobní rozvoj, duchovní růst, harmonizace, odblokování, konstelace apod.), skutečné výsledky jeho vlivu jsou zanedbatelné. V roce 2002 (píše autor článku na webu druna.cz) jsem byl spoluzakladatelem menší komunity, sociálního experimentu, který po čtyřech letech vyhasnul, a kde jsem se praktickou cestou hodně naučil o úpornosti mentálních a emočních struktur. Tyto mechanismy není možné jednoduše přestavět ani vymazat. Lze je však úspěšně nabourat tím, že jim přestaneme poskytovat pozornost, na kterou jsou zvyklé, a posilovat je aktivitami, ze kterých vzešly. Postupně začnou ztrácet sílu, ale je to doprovázeno nepříjemnými stavy, nad kterými nemáme kontrolu. Jen málokdo z dnešních hyperaktivních, kontrolou posedlých lidí, je ochotný to podstoupit.

Odpreparovat naučené schéma od reality skutečného života je pro pocit naplnění zásadní. Vyšší sebevědomí, společenská úspěšnost, náboženská extáze nebo hluboké emoční prožívání nikdy nemohou člověku zajistit tak trvalý pocit štěstí a bezpečí, jako jednoduché a pružné zakotvení v realitě. Při své práci se stále méně zajímám o léčení potíží, vytváření pozitivních zážitků a zkušeností, meditační cvičení a podobné nástroje. Více spoléhám na podporu přirozené lidské vnímavosti, která svou podstatou všechny struktury a schémata překračuje."

http://www.druna.cz/rozkvetani-p

tomaso — pon úno 06, 2012 9:53 am

Muflone, tady je nějaké videíčko z kurzu Balda Mikuliče http://www.youtube.com/watch?v=eM0A2DKVMnY

muflon — pon úno 06, 2012 10:42 am
tomaso píše:
Muflone, tady je nějaké videíčko z kurzu Balda Mikuliče http://www.youtube.com/watch?v=eM0A2DKVMnY

Zajímavé, předám známým z pěveckého sboru 8)

PS: pro koho podle tebe by tato metoda mohla být hodně prospěšná ?? (ptám se kvůli ostatním co to tady čtou, aby to nevypadalo že je to jen pro nějaké vyškolené zpěváky co chodili do hudebky... :wink: )

Jinak Práce s hlasem (nejen zpěv), je také terapeutickou metodou:

Např.:
http://www.roseta.cz/lewitova5.php

http://www.druna.cz/otevirani-hlasu

http://www.druna.cz/hlasova-sekce

,,,Určeno každému bez ohledu na to, co si o svém hlasu myslí, nebo co o svém zpěvu slyšel :mrgreen:

tomaso — pon úno 06, 2012 5:14 pm

Je to fakt úúúplně pro všecky. Rozsah zkušeností se zpíváním je tam často od 0...do....100-x...?:-)
Jedním ze smyslů metody je nechat lidi VZPOMENOUT si na dar daný nám všem- dar krásna a krásného zpěvu. Přitom krásný nemusí znamenat školený... Každý má možnost zazpívat něco i sám před ostatními, což je fakt dost hustá záležitost. Kdo tímhle projde (za obrovské důvěry v kolektiv, který se tam sejde), povyroste nejen pěvecky... VŽDY se při zpěvu vynořují analogie z našeho tzv. běžného života. Tož tak.

muflon — pon úno 06, 2012 7:05 pm
tomaso píše:
Je to fakt úúúplně pro všecky. Rozsah zkušeností se zpíváním je tam často od 0...do....100-x...?:-)
Jedním ze smyslů metody je nechat lidi VZPOMENOUT si na dar daný nám všem- dar krásna a krásného zpěvu. Přitom krásný nemusí znamenat školený... Každý má možnost zazpívat něco i sám před ostatními, což je fakt dost hustá záležitost. Kdo tímhle projde (za obrovské důvěry v kolektiv, který se tam sejde), povyroste nejen pěvecky... VŽDY se při zpěvu vynořují analogie z našeho tzv. běžného života. Tož tak.

Pokud sem dobře pochopil je to i o růstu sebedůvěry a nebát se sebevyjadřovat před druhými...což má nejspíš nějaký terapeutický dosah...

PS: čet sem o paní A.Tiché, co vypracovala metodu jak naučit zpívat i absolutní nezpěváky...(JE TO HODNĚ O TOM DOKÁZAT SE UVOLNIT, samozřejmě i hlasivky, ale i celkově..., je známo že strach a vnitřní napětí, se přenáší do svalových skupin v těle (proto při stresech u mnoha lidí nejen zatuhlé hlasivky ale i zatuhlá šíje a ramena... :wink: )
--------

PPS:
...obávám se však, že jako u všeho, ne vše bude vyhovovat každému, přece jen jsem každý člověk dost individuální s jinými preferencemi...(ale samozřejmě i mnohdy zbytečnými vnitřními bloky...)

Možná by někoho mohli zajímat info o dalších možnostech:

Somatická psychoterapie (Biosyntéza, Body psychoterapie ap.)

muflon — stř úno 08, 2012 8:01 pm

Ohledně terapií....a proč nefungují u mnoha lidí samotná antidepresiva:

Teď jsem psal do vlákna k tématu Stres a vyčerpání, o cestě pochopení jak funguje začarovaný bludný kruh klinické deprese a jak z něj ven :idea: ...(užitečné také k rozpoznání příznaků u našich blízkých nebo sebe).

Uvedl sem tam odkaz - mnoha lety odborníky ověřená dle všeho velmi seriózní anglická web stránka (odkazy včetně internet.překladu) :

Viz

muflon — úte úno 21, 2012 12:06 pm

BODY Psychoterapie (Psychoterapie zaměřená na tělo)

...nelze dost dobře oddělit, co zažíváme na rovině tělesné od roviny psychické. Všechna tělesná onemocnění mají svou psychickou složku, psychická trápení se naopak dříve nebo později projeví též jako tělesné příznaky. Psychoterapie zaměřená na tělo je součástí léčby u psychosomatických onemocnění.

Psychoterapie zaměřená na tělo, stručně nazývaná také bodyterapie nebo body-psychoterapie, je psychoterapeutický směr, který vychází z jednoty a vzájemné provázanosti těla a duše a při terapeutickém ovlivňování psychických a psychosomatických problémů využívá nejen slovo, ale také tělesné prožívání a intervence, které využívají naší schopnosti prožívat a vyjadřovat věci i na tělesné úrovni. Přitom se vychází např. i z konceptu tělesné paměti a tělesných korelátů našich povahových vlastností.

Nejrozšířenější jsou (lze vyhledat víc přes google) : Vegetoterapie a neoreichiánské přístupy, Bioenergetika, Biosyntéza, Satiterapie, Pesso Boyden System Psychomotor, Gestalt terapie s uplatněním terapie s tělem, Tanečně – pohybová terapie, terapie EMDR

-------
http://biosynteza.cz/koncept-biosyntezy ... e-probiha/
V psychoterapeutické práci se vedle verbální analýzy užívá také práce s pohybem, dotekem, dechem, imaginací. Vedle uvolnění bloků je důraz kladen na opětovné sladění základních životních procesů. Cílem je dosažení emočního vycentrování, optimalizace svalového napětí a koordinace, dosažení vyváženosti jak v těle, tak v širším životě.

Současná somatická psychoterapie je více procesuální tzn., že vychází z bezprostředního dění v těle a psychice, navazuje na ně a rozvíjí ho. Klient má neustálou kontrolu nad děním, rozhodujícím jsou jeho vjemy a prožitky. Vědomé a podvědomé je tak více v rovnováze, vychází se z individuálních dispozic, využívá se vnitřních zdrojů.
--------
Jedním ze směrů psychoterapie zaměřené na tělo je i biodynamická psychoterapie založená norskou psycholožkou a fyzioterapeutkou Gerdou Boyesen. Biodynamická psychoterapie zahrnuje kromě různých možností práce s klientem, obvyklých i v jiných směrech na tělo zaměřené psychoterapie, také specifické, tzv. biodynamické masáže ovlivňující přímo na tělesné rovině koreláty psychických stavů.

Biorelease poradenství

Poradenství pracuje s technikami práce s tělem, které pomohou organismu obnovit schopnost sebeúzdravy. Pracuje na blokádách toku energie v těle. Díky němu se klient opět začne cítit dobře ve svém těle, vrátí ho do kontaktu se svým prožíváním a dechem, pomůže osvobodit se od starých vzorců chování, od stresu a nalézt novou chuť do života, povzbudí životní energii a vitalitu.

Biorelease přístup vychází z psychoterapie zaměřené na tělo a opírá se především o práci norské psycholožky Gerdy Boyesen. Dále jej propracovaly Mona Lisa Boyesen a Ebba Boyesen.

Psychoterapie zaměřená na tělo zahrnuje přímou i nepřímou práci s tělem jako prostředkem terapeutického kontaktu, diagnózy a terapeutické intervence.

Naše životní zkušenost a historie je ukotvena nejenom v naší psychice, ale také v našem těle. Mohlo by se říci, že v každé buňce našeho těla jsou zaznamenány informace minulých událostí. Nic z toho se neztratilo. To je dobré pro naše poznání. Ale i bolestivé zkušenosti, které naše tělo a naše psýché prodělaly, jsou v našem těle pevně zaznamenány.

V naší práci se pokoušíme tyto zkušenosti a s nimi spojenou bolest vyhledat a transformovat do obohacujících poznatků a zkušeností „moudrého těla“. Správnými doteky si můžeme připomenout a mobilizovat samouzdravovací schopnost našeho těla. Dotykem mobilizovaná energie začne v těle proudit, nachází otisky bolestivých událostí v minulosti a přeměňuje je v životnost a kreativitu, kterou člověk tolik potřebuje.

Seznam míst poskytujících biodynamické masáže a biorelease ošetření:
http://www.vycviky.cz/bodyterapie-psych ... biorelease

Je několik základních metod, o které se v Biorelease přístup opírá:

a. Bioenergetika: Rozvinuta Alexandrem Lowenem, který byl v analýze u Reicha v USA. Bioenergetika je založena na Reichově analýze charakteru a obsahuje množství technik napomáhajících rozpuštění pancířů (bloků) v těle a zlepšení toku energie a sebevnímání.

b. Focusing: Rozvinuta Eugenem Gendlinem a široce používaná rogeriánskými terapeuty. Focusing vychází z pozorování, že učení se vnímat a zpracovávat odezvu těla v rámci verbální komunikace výrazně urychluje proces terapeutické změny.

c. Hakomi: Založena v USA Ronem Kurtzem.

d. Gestalt terapie zdůrazňuje zážitkové a vztahové stránky terapie.

e. Biodynamická psychoterapie rozvinuta norskou psycholožkou Gerdou Boyesen, převážně vycházející z práce Wilhelma Reicha (vegetoterapie), ale navíc obsahuje jedinečný způsob provádění různých forem doteků a masáží jako účinného terapeutického nástroje. Je rovněž jedinečná ve svém „ženském přístupu“.

Záměrem terapeuta je, aby pacient o různých tématech, které se ve vědomí vynoří, jenom nemluvil, nýbrž aby je spojil do tzv. „organické řeči“, spojené z pocitů, vjemů, myšlenek a obrazů. Tímto způsobem se mohou dosáhnout stále širší oblasti podvědomí.

--------
http://www.roseta.cz/zimmel.php
http://www.bodyterapie.cz

- tyto 2 odkazy vychází z několika psychoterapeutických směrů zaměřených na práci s tělem. Jsou jimi zejména Bioenergetika, Biosyntéza, Hakomi terapie, Dynamická psychoterapie, principy Gestalt psychoterapie a Pesso Boyden Psychomotor System. Teoretický rámec se opírá především o Teorii objektních vztahů a Charakterovou analýzu.

Česká asociace pro psychoterapii zaměřenou na tělo (zde i seznam vyškolených terapeutů, odkazy)
http://capzt.cz/co-je-bodypsychoterapie

Psychoterapeut přímo či nepřímo pracuje s osobou jako základním ztělesněním mentálního, emočního, sociálního a duchovního života; při tom podporuje jak vnitřní seberegulační procesy, tak i přesné vnímání vnější reality.

Psychoterapeut svou prací umožňuje odcizeným aspektům osoby stát se vědomými, uznanými a integrovanými částmi bytostného já (self).

Aby usnadnil tento přechod od odcizeného k celostnímu, měl by psychoterapeut zaměřený na tělo, mít tyto kvality:

- Intuitivní povědomí (bdělost) o zdravém lidském vývoji a reflexivní porozumění tomuto vývoji
- Znalosti odlišných vzorců nevyřešených konfliktů z dětství s jejich specifickými chronickými rozštěpeními v mysli a v těle.
- Schopnost udržet konzistentní referenční rámec a diferencovanou citlivost k souvztažnosti mezi:
znaky organizmu indikujícími vegetativní pohyb (flow), svalovou hyper- a hypotenzi, energetické bloky, energetickou integraci, pulzaci a fáze vzrůstajícího a přirozeného seberegulačního fungování, a
fenomény psychodynamických procesů přenosu, protipřenosu, projekce, obranné regrese, kreativní regrese a různých druhů odporu.
-------------

PS: kdo by si chtěl počíst více :wink: - o různých metodách Body psychoterapie a jejich historii, tak tady sem našel diplomové práce s historií a popisem základních principů:

muflon — pát úno 24, 2012 6:28 pm

S Bioenergetickou technikou psychoterapie, souvisí zásadně termín tzv. SVALOVÝ PANCÍŘ
(proto je tato technika řazena mezi Body & Mind, kde psychika a emoce, včetně charakteru daného člověka, mají značný vliv na jeho tělo, svalové tense, zdravotní obtíže atd... Bioenergetika (zakladatel- A.Lowen) a bioenergetická cvičení, jsou základem toho, jak správně cítit svoje tělo, emoce a následně tělu pomoci v jeho samouzdravovacím procesu. Emoce jsou formou energie. Jestliže jsme jimi zaplaveni, můžeme pociťovat napětí ve svalech nebo ve skupinách svalů. Problém je v tom, že svalové napětí může po čase vést k chronickému napětí, kdy budeme opakovaně potlačovat přicházející emoci (emoce). W.Reich objevil, že určité skupiny svalů v těle inklinují k vytváření tzv. „svalového pancíře“. Segmenty těla náchylné k obrňování jsou oční oblast, ústní, krční, hruď, brániční, břišní a pánevní oblast..)

Svalový pancíř

Motto: „První přirozeností člověka je otevřenost životu a lásce. Rezistence, nedůvěra a uzavřenost jsou naší druhou přirozeností, kterou jsme si osvojili v naší kultuře. Je to prostředek, kterým se bráníme nebezpečí, že budeme zraňováni; ale stanou-li se tyto obranné postoje permanentní součástí naší osobnosti, jsou mnohem více ochromující a škodlivější než původní nebezpečí.“ (Alexander Lowen)

Opancéřování nebo pancíř (armouring, armour) je centrální pojem pro chronickou kontrakci organismu, který původně zavedl Wilhelm Reich ve své charakterově - analytické vegetoterapii. Opancéřování slouží jako obrana proti psychickým zraněním, současně ale zabraňuje jak psychickému, tak i fyzickému organismu v jeho živelném projevu. Opancéřování se projevuje ve fixovaném držení těla, v chování, i ve výrazu. Pancíř charakteru je pak souhrn automatizovaného, neurotického chování jednotlivce. Reich označuje opancéřování jako „strnulý životopis“.

V terapii se pancíř charakteru (charakter – amour) projevuje v tak zvaném aktuálním chování pacienta, které brání v terapeutickém pokroku, jako např. racionalizování, udržování odstupu od terapeuta nebo naopak příliš zdvořilé chování apod. Charakterový pancíř slouží k udržení neurotické rovnováhy organismu.

Pancíř těla (body – armour) se projevuje jako chronická kontrakce těla, která způsobuje chronickou blokádu energetického proudění v jednotlivých segmentech těla, a jejímž smyslem a účelem je obrana.

Opancéřování omezuje schopnost prožitku, schopnost emocionálního výrazu a schopnost jednání.

V charakterově-analytické vegetoterapii se za účelem uvolnění opancéřování pracuje na jednotlivých segmentech těla pomocí přímé tělesné intervence. W. Reich popisuje pancíř především jako svalový pancíř. Gerda Boyesen objevila a popsala v Biodynamice dvě další formy: pancíř vaziva a pancíř zažívacího ústrojí.

Funkce charakterového a tělesného pancíře je identická: obě slouží k specifické obraně neurotického organismu a nacházíme je vždy současně.

Koncept tkáňového a střevního pancíře je spojen se zvýšením tlaku v tělesných tekutinách, který se pomocí psychoperistaltiky reguluje, a tím se psychický stres na tělesné úrovni „stráví“.

Tato peristaltická samovolná regulace je obdobou organismické samovolné regulace.

Svalový pancíř je tedy souhrnem všech energetických blokád v těle. Jednotlivé blokády vznikají v segmentech těla a každý tento segment odpovídá určitému období života člověka. Např. pro segment očí je to období prvotního kontaktu, segment úst je spojen s orálním obdobím, začátkem verbální komunikace a s příjmem potravy. V čelistech je obvykle uložen vztek a tak bych mohla pokračovat postupně přes hrudník, břicho a pánev až k nohám.

Wilhelm Reich ve své knize Funkce orgasmu uvádí např. případ klienta – alkoholika, kterého léčil. Tento pacient kromě nutkavé potřeby se každý den opít a nešťastného manželství svěřil s problémem, že „necítí život“. Mezi jeho patologickými vlastnostmi byla v první řadě nápadná neschopnost jakékoliv agrese. Cítil nutkání být neustále „příjemný a zdvořilý“. Celkově byla na jeho osobě nápadná nejistota pohybů. Postoj těla byl napjatý, jako by byl stále ve střehu. Ústa byla spasticky stažená a při řeči se sotva pohybovala. Při práci na tomto svalovém a charakterovém pancíři se při zaměření na jednotlivé segmenty těla začala vynořovat témata z raného dětství, které byly pro vývoj neurotických charakterových rysů rozhodující. Po postupném uvolňování blokád v obličeji, především úst, začal klient cítit příjemné proudění v těle. Teprve po odstranění blokády také z oblasti pánve mohlo toto proudění volně postupovat celým tělem.
-------------

PS: docela zábavný ale i poučný je náhled na bioenergetiku na jednom blogu (včetně pár komentářů..., vcelku to však nevyzní až tak negativně jak by se mohlo zdát zprvu..., spíš naopak bych řekl- když čtete mezi řádky) :
http://fallencino.blog.cz/1103/bioenerg ... ro-vsechny

- odtud mne zaujalo:

"...Některé nepříjemné zážitky se zachytí v našem těle. Vytvoří se blok, kterému se říká pancíř. Tanto blok negativně ovlivní základní model výroby a distribuce energie v těle. Málo energie představuje menší rozvoj svalové hmoty.
Člověk, jehož svalový aparát je ochablý, nemá sílu podržet a vychutnat si pozitivní emoci. Speciálním cvičením lze uvolnit existující blok a zesílené svalstvo pak umožní podržet emoci. Jestliže dodáváme člověku energii, působí to okamžitě na celou jeho osobnost, podporuje to jeho spontaneitu, zbyšuje citlivost a zostřuje jeho myšlení.
Množství energie, kterou člověk má, se odráží v jeho očích, na kůži, v hlase i v pohybech.
Vyšší hladina energie se projevuje například v zářících očích, zatímco oči bez lesku svědčí o nízké hladině energie.
Vyšší hladina energie se spojuje s dobrým tonusem kůže, růžovější barvou a náležitou vlhkostí. Člověk s dostatkem energie se pohybuje uvolněně, lehce, harmonicky a klidně.
Zredukovaná hladina energie naopak všechny tyto funkce osobnosti zpomaluje.
Energie se mobilizuje dýcháním, k tomu slouží řada zvláštních cvičení.

...Důraz neustále leží na dechu, emocích a pohybu.
Proudění vzruchů můžeme prožívat jako poctiy, které odporují všem anatomickýcm hranicím.

Neprožili jste už někdy, jak v horní části vašeho těla vzplanul vztek a "nabil" ruce, tvář a oči ? Poté, co dojde k nahrnutí krve do hlavy a krku, se může stát "límec příliš úzký". Je-li člověk zlostí bez sebe, až vidí téměř rudě, jeho kůže je skutečně zaplavena krví.

Lze také pociťovat hněv klidně a být přitom "bledý vzteky".To je zapříčiněno stažením periferních cév, které brání krvi, aby se dostala na povrch těla. Výše popsaný průběh proudění krve a vzruchů může vyvolat různé emoce. Když vzrušení proudí na přední stranu těla od srdce k ústům, očím a rukám, potom máme pocit toužení a žádosti, který se vyjadřuje postojem sebeotevírání se a objímání. Vztek proudí hlavně na zadní stranu těla. Dolů proudící krev a vzruch mohou přivodit mnoho nejrůznějších pocitů, jež máme například při jízdě na pouťové rychlodráze. Nejintenzivnější jsou ale tyto lahodné pocity v břiše, jež jsou doprovázeny silným sexuálním nábojem.

Bioenergetika se koncentruje na tři hlavní oblasti sebevyjádření, jimiž jsou pohyb, hlas a oči. Za normálních okolností se vyjadřujeme všemi těmito komunikačními cestami současně. Je-li jedna z komunikačních cest blokována, zeslabí se emoce i možnost jejího vyjádření...."

ALE : Pro koho (ne)jsou bioenergetická cvičení vhodná?

Pro každého zájemce o vlastní sebepoznání, zlepšení psychofyzické kondice, relaxaci a odbourání každodenního stresu a svalového napětí, navázání dialogu s tělem a se zdroji, které poskytuje. Každý cvičící si volí intenzitu podle svých potřeb a tělesné kondice.

Cvičení není vhodné provádět v akutní fázi jakéhokoli onemocnění. V případě jakýchkoli obav o své tělo či psychiku, doporučujeme konzultaci o vhodnosti cvičení s lékařem nebo psychoterapeutem.

V situaci závažných psychických problémů, např. častých úzkostných stavů, depresivity nebo opakujících se závažných problémů v mezilidských vztazích doporučujeme vyhledat psychoterapeutickou pomoc. Samotná cvičení k vaší léčbě nestačí!

PPS: :x přehledný popis bioenergetiky a cvičení je např. tady:

http://therapy-dotek.webnode.cz/bioenergetika/

http://www.bioenergetickacviceni.cz/

Nyní dostupné knihy pro využití některých snadných cviků sám doma, s určitým (omezeným) efektem oproti vedení terapeutem:

- A. Schwarz, Ronald P. Schweppe: Bioenergetika - cvičení proti stresu Škola do kapsy
- Hoffmann, Richard; Gudat, Ulrich: Bioenergetická cvičení

( Upozorňuji, že termín Bioenergetika je používán ve více smyslech VÝZNAMU SLOVA.., nejen jako psychoterapeutická technika zaměřená na tělo, ale i esoterně nebo prostě "biologicky" všeobecně... :mrgreen: . Takže třeba v knize "Bioenergetika člověka - Malachov Gennadij" mám pocit že nebude míněno výše popsané, ale prostě JINÉ přístupy ke zvýšení energie člověka (hladovění, strava atd)

muflon — ned úno 26, 2012 4:11 pm

Biosyntéza

Biosyntéza je nejnovější přístup v somatické psychoterapii založený na integraci poznatků západní psychologie o psychosomatických blocích a východního učení o čakrách a energetických drahách. Zakladatelem Biosyntézy je David Boadella.

(vyšla i kniha : Biosyntéza-kolektiv autorů, Nakladatelství: Grada, ISBN: 978-80-247-4135,
a kniha Biosyntéza - výběr z textů, autorů David Boadella, Milton Correa, Ester Frankel
http://www.heureka.cz/?h[fraze]=Biosynt%C3%A9za&utm_source=opera&utm_medium=browser&utm_campaign=opera_search

Slovo „Biosyntéza“ znamená „integrace života“. Pracuje se sebeformativními procesy, které podporují přirozený růst, osobnostní rozvoj a celkovou integritu. Důraz je kladen jednak na volné proudění (pulsaci) v organismu, dále na integraci tří základních životních procesů: pohybového, prožitkového a mentálního. Pohybový se projevuje svalovým napínáním a uvolňováním, mentální skrze vnímání, myšlenky a představy a emoční skrze orgánové celky v těle.

Stres přináší narušení souladu mezi těmito třemi životními procesy, blokování přirozené pulsace a následně obtíže s nedostatkem či přebytkem energie v různých částech organismu. Podstatným je poznatek, že problém může zůstat uložen (zakódován) v tělesných obtížích, ačkoliv vnější příčina už vymizela.

Přesvědčení, že psychické procesy se zrcadlí v procesech fyziologických a naopak: duševní stavy i celková rovnováha závisí na tělesném rozpoložení, je základem somatické psychoterapie. Pro zdárné zvládnutí psychických problémů je proto vhodné (ne-li nezbytné) věnovat se vedle mentální analýzy problémů také tělesným projevům – ať už jde o svalové bloky, vegetativní obtíže či problémy s vnitřní distribucí energie (vitality).

V psychoterapeutické práci se vedle verbální analýzy užívá také práce s pohybem, dotekem, dechem, imaginací. Vedle uvolnění bloků je důraz kladen na analýzu příčin a reintegraci základních životních procesů – jejich opětovné sladění. Cílem je dosažení emočního vycentrování, optimalizace svalového napětí a koordinace, dosažení vyváženosti jak v těle tak v širším životě.

Současná somatická psychoterapie je více procesuální, tzn. vycházející z bezprostředního dění v těle a psychice, navázání na ně a jeho další rozvíjení. Klient má neustálou kontrolu nad děním, rozhodujícím jsou jeho vjemy a prožitky. Vědomé a podvědomé je tak více v rovnováze, vychází se z individuálních dispozic, využívá se vnitřních zdrojů.

Kořeny somatické psychoterapie - Biosyntézy:

Vznik somatické psychologie je (v euro-americké kultuře) spojen se jménem W. Reicha, který formuloval koncept charakterových pancířů – svalových blokád bránících vnitřnímu proudění. Je zajímavé a pro současnou psychoterapii poučné, že jím objevené zóny napětí odpovídají pozici čaker ve východním pojetí. Pracoval s dechem a stresovými pozicemi, čímž dosahoval uvolnění nahromaděného napětí. Cílem, stejně jako dnes, byla pulsace – přirozený vnitřní pohyb uvolněného organismu, tedy vlastně základ života (vzpomeňme pulsaci srdce, dechu, lymfy či mozkomíšního moku, stejně jako svalovou pulsaci ve formě napínání a uvolňování).

Na základě jeho práce se zrodily další přístupy – především bioenergetika A. Lowena a J. Pierrakose. Ty rozvíjely práci s volními pohyby, různými pozicemi a cvičeními, jejichž cílem bylo uvolnění nahromaděné energie. Problémem ale zůstává, že uvolněním energie neřešíme problém, který zablokování způsobil. Úleva je proto pouze dočasná, příčina vzniku blokády není řešena. Tyto nedostatky, stejně jako obohacení znalostmi z východu vedly ke vzniku nového integrativního směru – Biosyntézy.

Na vznik Biosyntézy měly podstatný vliv také objevy Francise Motta a Franka Lakea v oblasti prenatálních a perinatálních procesů. Podstatný je také vliv Stanleye Kelemana, jeho výzkumu interakce těla a emocí, což je shrnuto v knize „Anatomie emocí“.

David Boadella – zakladatel Biosyntézy - je jedním z průkopníků a hlavních představitelů práce s tělem v psychoterapii. Jeho styl vychází z učení Wilhelma Reicha, se kterým se osobně znal. Svou praxi v 60tých letech začal Reichovou vegetoterapií, v Evropě byl jedním z pionýrů této metody. Patří k průkopníkům práce s tělem, jakési první generaci, která hledala a experimentovala, objevovala zákonitosti vztahu mezi tělem a psychikou. Byl prvním, který pozval do Evropy Alexandra Lowena. Vůči Reichovi se začal vymezovat poté, co se jeho práce stávala stále více mechanickou a dogmatickou. Také Lowenova práce, založená zejména na vědomém cvičení s cílem emočního vybití a odblokování, mu postupně přestávala vyhovovat.

Od začátku si uvědomoval meze práce postavené pouze na emočním odblokování a vybití. Stále více zdůrazňoval nutnost integrace prožitkového, pohybového a vědomého. Také mu nevyhovovala jakási unifikovanost, nedostatek respektu k individuálním odlišnostem. Vyvinul proto vlastní směr, Biosyntézu, jejímž hlavními principy jsou procesuální přístup a integrace emocí, vědomí a tělesných projevů. V práci vychází z vnitřních signálů a pohybových projevů, které za pomoci různých technik rozvíjí. Spíše než na patologii se orientuje na vnitřní zdroje.

Sedm základních segmentů života

Osobnost člověka je formována interakcí a sjednocením sedmi základních segmentů života. Každý ze segmentů se zaměřuje na jinou oblast životní zkušenosti a odlišně se také projevuje. Každá z životních oblastí se může ve struktuře osobnosti projevovat dvěma základními způsoby: jako uzavřený nebo jako otevřený systém. Uzavřenost způsobuje problémy ve struktuře osobnosti, fyzickou inhibici (svalové spasmy, vegetativní problémy, narušení pulsace a vitality), mentální omezení. Otevřený systém naopak zrcadlí psychický kontakt (se sebou i druhými), vitalitu, srdečnost a bohatou emocionalitu.

Základním cílem terapeutické práce je, co nejvíce se přiblížit jádru a s ním spojeným kvalitám. Zde leží zdroj vnitřní síly a nasycení. Zde je počátek fyzického, duševního i duchovního uzdravení.

http://www.viaduct.cz/index_soubory/Page475.htm

muflon — ned úno 26, 2012 5:05 pm

Kum-Nye Tibetska_lecebna_relaxace (vyšla i kniha)

Kum Nye souvisí s Bioenergetikou (resp. naopak...), a s Body & Mind technikami, včetně Body psychoterapiemi. Mnohé cviky po zaučení, lze však dělat i sami doma, stejně jako třeba u Bioenergetických cvičení, Alexanderovy techniky, Feldenkreis metody ap.

Tibetská léčebná relaxace Kum Nye

http://www.baraka.cz/Baraka/b_3/b_3_kum_nye.html

Na rozdíl od jógy, tchaj-ťi-čchuanu a celé řady dalších cvičení a léčebných systémů je Kum Nye u nás málo známé a praktikované. Vyšel sice překlad knihy tibetského autora Tarthang Tulku (Alternativa 1995), avšak k většímu rozšíření Kum Nye nedošlo. Zřejmě proto, že širší veřejnost o této léčebné a relaxační technice nemá povědomí, a jednak proto, že chybějí zkušení instruktoři. Kniha obsahuje praktické návody ke cvičení i s vysvětlením, jak začít, ale charakter cvičení způsobuje, že začátečník neví, jak do toho. Vychází to ze specifiky samotného cvičení. Jednotlivé pohyby se provádějí velmi pomalu. Je tedy nejlépe začít s někým, kdo již nejméně úvodem prošel. Navíc se díky působnosti cvičení dostavují často navenek nepříjemné pocity, emoce nebo i bolesti. To vše je ale způsobeno tím, že se změnou energie rozpouštějí různé fyzické či psychické bloky.

Jsme zvyklí obracet svou energii ven a zaměřovat ji k nějakému cíli. Při cvičení Kum Nye se však energie začne obracet dovnitř a není zaměřena k nějakému cíli. Z toho mohou na počátku cvičení pramenit různé projevy nevolnosti, bolesti a emočního rozrušení. Jsou to však jen průvodní jevy rozpouštění bloků. Správně voleným dalším cvičením se bloky rozpustí bolesti, nevolnost a emoční rozrušení zmizí a tělo se začně naplňovat energií. Výsledkem je pak příjemný, lehký pocit plnosti života.

Je tedy lepší začít cvičit ve skupině pod odborným vedením (stejně tak SM cviky Dr.Smíška, Bioenergetická cvičení, Alexandrova technika i Feldenkreis metoda...). Takový začátek by měl trvat alespoň několik dní (víkend), protože jen takto lze proniknout do pocitů při cvičení. Začátečník bez podpory skupiny většinou nedokáže cvičit dostatečně dlouho. Na několikadenním semináři lze nejlépe vidět správný způsob provádění cviků, ale také projít si energetickou přeměnou, poznat své bloky a rozpustit je. Atmosféra skupiny a společná energie napomáhá vytrvat v pomalých pohybech, které by se jinak naší netrpělivé mysli jevily jako obtížně nudné.

Kum Nye představuje účinný a nenásilný léčebně-relaxační systém, jehož pomocí lze uvolňovat stres, měnit negativní návyky, vzorce a postoje. Pomáhá dosáhnout hlubší vyrovnanosti, vážit si a radostně prožívat život. Otevírá smysly a srdce a pomáhá znovu nalézt spokojenost a naplnění.

Kum Nye je ojedinělým systémem, který spojuje dva přístupy - tělesný a psychologický. Působí na tělo i mysl a propojuje energie obou. Často se setkáváme s lidmi, kteří, ač duchovně na výši, nezvládají tělo, zatímco jiní fyzicky zdatní jedinci nezvládají psychickou zátěž vyvolanou vnějšími vlivy nebo vnitřními emocemi. Právě cvičení Kum Nye vede k účinné integraci těla a mysli a to nejen v průběhu cvičení, ale i při dalších každodenních činnostech.

Soubor cvičení Kum Nye zahrnuje dechová cvičení, používání manter, masáže a využívání tlakových bodů na rukou, obličeji, hlavě, krku, hrudi, břichu, na pažích, zádech, kyčlích, nohou a chodidlech. V současné verzi Kum Nye používá celkem 115 pohybových forem. Celé cvičení je rozděleno na přípravnou část (meditační, masážní, dechovou a pohybovou) a na celou řadu pohybových forem, rozdělených do dvou částí - na samotná pohybová cvičení a na pohybová cvičení pro stimulaci a transformaci energie. Toto rozdělení vychází spíše z praktických potřeb a nikoli z toho, že by se cvičící dělili na začátečníky a pokročilé. Nejde o zvládnutí nějakých cviků a tedy o dosahování nějakých cílů, ale o harmonické a soustředěné provádění několika málo cviků.

Cvičení, které sjednocuje tělo a ducha, působí svým hlubokým
oživujícím vlivem na naše energie a pomáhá nám zvládat každodenní
život. Osvobodí nás od všech negativních postojů, nespokojenosti a
duševního zmatku, protože nám dá možnost bezprostředně zažít
uspokojení bez zbytečné „honby za vzdušnými zámky“.
Cvičení Kum Nye vyvolávají pozitivní uzdravující proces, který
posiluje naší mysl, naše emoce a naše fyzické tělo. Cvičení jsou
uspořádána tak, aby zahrnovala celé tělo a mysl ve všech aspektech,
které je sjednocují. Cvičení stimulují vědomí těla, vědomí
smyslového vnímání a mentální vědomí. Působí nejen na tělesný
systém, ale i na subtilní energie a emocionální systém. Každé cvičení
uvolňuje jak fyzická, tak i psychická napětí a stimuluje pocity, které
vedou k tělesné a mentální vyrovnanosti.

muflon — ned úno 26, 2012 6:09 pm

V Centru komplexní péče Dobřichovice, proběhne v dubnu
kurs pro odborníky i pro veřejnost na téma "Tělo a stres"
http://www.ckp-dobrichovice.cz/2012/02/ ... verejnost/
(...osvojení různých technik práce s tělem je možné odolávat častým stresům a přetížením v našem životě. Seberegulace a péče o sebe je základním nástrojem pro překonání napětí, únavy a nepohody. Naučíme-li se, jak správně poslouchat signály našeho těla, můžeme se vyhnout psychosomatickým obtížím a odolávat zdravotním i psychickým překážkám v našem běžném životě. Skrze tělo oslovujeme náš vlastní příběh, objevujeme svůj zdroj a naše skutečné já. Toto sebepoznání nám pak umožňuje žít šťastněji a s lehkostí v našem osobním i pracovním životě.)

Něco, jako "ochutnávka" - Další druhy terapie spojené s Body psychoterapií zaměřenou na tělo:

Gestalt terapie

- jeden z hlavních světových psychoterapeutických směrů a přístupů. Je využíván v klinické praxi, v poradenství, i jako prostředek v rámci sebepoznávání. Vychází z mnoha psychologických a filozofických zdrojů. Zaměřuje se na aktuální prožívání, uvědomování si svých pocitů a jejich vyjadřování, na situaci teď a tady. Obecným cílem je znovuobjevení a podpora vnitřních zdrojů, které máme každý v sobě v různé podobě.

Co můžete očekávat ?

Psycholog - terapeut zde nevystupuje jako ten, který ví, jak by měl klient žít, co je pro něj nejlepší, není tedy odborníkem na jeho život. Ale využívá své znalosti a zkušenosti v tom, že pomáhá klientovi uvědomit si více věcí ohledně svého problému a své osobnosti a eventuelně pomáhá dělat kroky ke změnám, ke kterým se klient sám na základě společné práce odhodlá. To, co je hlavním obsahem společné práce je to, co “přináší” klient jako svůj problém, to, o čem chce mluvit, to, co ho trápí. Terapeut toto s ním sdílí, vede ho, reflektuje to, co vidí, slyší, to, co sám v tu chvíli s klientem prožívá. Převažující formou je dialog, ale někdy se využívají i některé techniky – např. přehrávání, “prázdná židle”, práce s “podosobnostmi”…

Terapeut vytváří podpůrné prostředí, zdůrazňuje potřeby klienta a pomáhá k jejich uvědomění. Terapeut má odpovědnost za svůj díl práce, klient za svůj díl. To si na začátku práce vzájemně objasní.

Během první společné hodiny se ujasňuje tzv. kontrakt, to co klient od práce očekává, k čemu by chtěl dojít, co by mělo být cílem – terapeut mu pomáhá toto zformulovat. Kontrakt může být časem po dohodě změněn či doplněn. Součástí je i domluva o ceně za služby, časové perspektivě společné práce a setkávání.

Principy

Gestalt terapie je ve své podstatě otevřený systém - jeho prvním principem je totiž "teď a tady". Je to vlastně jediné "dogma", které Gestalt terapie má. Její další principy, jakkoli jasné a vyhraněné, se jinak podřizují realitě, v níž se terapeut a jeho klient právě (čili znovu "teď a tady") nacházejí.

Zaměří-li se terapeut na patologii, posiluje ji. Proto Gestalt terapie programově odmítá patologické paradigma a jako alternativu nabízí růst: ať už osobní (uvědomuji si své kvality a zdroje, stává se ze mne dospělejší a zdravější osobnost) či duchovní (uvědomuji si své vztahy, svůj potenciál a svoje poslání). Gestalt terapie zdůrazňuje zážitkové a vztahové stránky terapie.

Teď a tady

Gestalt terapie se neslučuje s kauzálním přístupem (nehledá příčiny), ani s přístupem finálním (nehledá účel). Minulost a budoucnost si uvědomujeme - někdy dost koncentrovaně - v přítomném okamžiku. Tím není řečeno, že se nemůžeme dívat zpět či dopředu - často je to dokonce nutné, ale i o tom se rozhodujeme zase jen z pozice "teď a tady".

Techniky

Gestalt terapie není sbírka technik, je to spíš způsob vnímání, uvažování, ne-li dokonce způsob existence. Lze říci, že alfou a omegou je zde uvědomění - cíl i prostředek terapeutické práce.

Jako zážitková terapie Gestalt nezdůrazňuje standardní postupy, spíš sází na osobní kompetenci a zaujetí, jakož i tvořivost terapeuta. Nicméně je paradox (jeden z mnoha, jimiž Gestalt terapie oplývá), že právě Gestalt terapie proslula svými technikami, mezi nejznámější patří:

· horká židle (klient prožívá intenzivně své "teď a tady" - zpravidla ve skupině, tedy druhým lidem na očích, s tím, že terapeut ho důsledně podporuje v uvědomění),

· prázdná židle (terapeut umístí na židli naproti klientovi něco či někoho z jeho života, konfrontuje ho a vede k nové zkušenosti),

· identifikace (terapeut nabídne klientovi, aby se ztotožnil s určitou částí reálné situace nebo snu, nechá ho za ni mluvit či jednat, než se objeví osobní obsah, který může klient integrovat a dále zužitkovat).

· Gestalt terapie je bohatá na experimenty a jiné kreativní techniky (práce s tělem, hlasem, psaním, kreslením…). Experimentální je ovšem z principu, pokaždé totiž nabízí novou zkušenost, nové poznání a zárodek osobní změny. Je ale pouze na klientovi samotném, zda a jak tuto šanci využije.

více zde:
http://www.viaduct.cz/index_soubory/Page342.htm
---------------

Pesso Boyden System Psycho-motor

Tato terapeutická metoda je určena těm. kteří se cítí v životě nespokojeni a nemají pro svou "nespokojenost uspokojivé" východisko. Těm, kteří se v životě marně hledají, kteří se cítí nenaplnění, slabí, bezmocní či osamělí, těm kterým se dlouhodobě opakují stejné problémy ve vztazích... atd. Metoda je ovšem plně určena i těm, kteří se cítí v životě dobře a přejí si přesto prožívat život hlouběji a smysluplněji nebo chtějí jít prostě cestou poznání sebe sama.

Je založena na předpokladu, že každý lidský jedinec je již od svého prenatálního vývoje instinktivně vybaven určitým očekáváním . Očekáváním toho, co bytostně potřebuje ve světě najít. Lidský jedinec je sám o sobě aktivní a od okolí očekává , že na jeho aktivitu bude adekvátně reagovat. Trochu jinými slovy lze říci, že na akci očekává uspokojivou reakci, na otázku právě takovou odpověď, na pohyb žádoucí protipohyb. Součástí jeho genetické výbavy jsou tedy jakási ideální očekávání či ideální vnitřní obrazy toho, co ve světě potřebuje najít. Nachází -li to, může se zdárně vyvíjet , realizovat, co je mu dáno a mít pocit, že život má smysl. Nenachází-li, zůstávají v něm očekávání frustrovaná . V životě se pak ztrácí, má pocity bezmoci, samoty, frustrace a nesmyslnosti.

Metoda je nejúčinější ve skupině asi deseti stálých účastníků. Frekvence setkání bývá jednou v týdnu, délka jedné frekvence dvě až tři hodiny. Délka jednoho terapeutického běhu není striktně daná, pohybuje se okolo půl roku.

Ve skupině panují v určitých ohledech přísná pravidla. Metoda musí probíhat v ovzduší tolerance, vzájemné spolupráce a respektu k individuální zkušenosti každého účastníka. Každý účastník je za sebe během terapie plně zodpovědný. K žádným úkonům nesmí být nucen ani přemlouván, naopak je nabádán, aby se vždy ozval, kdyby se v tom či onom necítil bezpečně či svobodně. Každý terapeutický krok je s ním konzultován. Terapeut není jeho vůdce, spíše spolupracovník, který mu svou odborností pomáhá hledat. Platí pravidlo, že člověk je účastníkem skupiny nejen pro sebe, ale stejnou měrou i pro druhé. Každý adept je veden k tomu, aby mluvil za sebe, aby vše co říká, vztahoval pouze ke svému prožívání. Nepřípustné je hodnocení prožitků druhých a vynášení soudů na nimi. Je žádoucí a pro terapii nutné, aby účastníci nevynechávali účast bez skutečně závažných příčin. Znamená to docházet i ve stavu nepohody a nechuti. Jen tak může být terapie účinná. Účast je nutná i s ohledem na ostatní, kterým je dobré být k dispozici během jejich práce.

Závěrem: optimálním vnitřním nastavením pro největší budoucí užitek z metody je otevřenost, zvídavost, ochota experimentovat a zkoušet. Méně šťastné, i když ne zcela nevhodné, je očekávání okamžitého, přímočarého efektu ve smyslu rychlého vymizení obtíží.

K sezením se lze vracet v různých životních obdobích, navazovat na získané zkušenosti a brát ji jako jeden z prostředků osobního zrání.

více na:
http://www.viaduct.cz/index_soubory/Page369.htm
-----------

Hakomi terapie

Metoda Hakomi byla vyvinuta Ronem Kurtzem v 70. letech 20. století jako účinný a mocný
proces pro objevení a poté studování vzorců interakce těla, mysli a jádrovými přesvědčeními
v okamţiku, kdy je proţíváme. Proces obvykle zahrnuje následování těchto jádrových
přesvědčení až do dětství, kde tyto navyklé odpovědi byly vytvořeny. Hakomi je slovo
pocházející od indiánů Hopi, které znamená „Jak si stojíš ve vztahu k těmto mnohým
realitám?“. Modernější překlad zní „Kdo jsi?“ Některé základy Hakomi mají základ
v buddhismu a taoismu, zvláště pojmy jako laskavost, vcítění, všímavost a jít za svým
vnitřním hlasem (going with the grain).

Tanec 5 rytmů
“5 rytmů je specifické spojení rytmů, které vytváří určitý celek, tzv. vlnu, přičemž rytmy chápeme jak konkrétně, tak obrazně. Nejde o napodobování pohybu, jde o svobodné vyjádření sebe sama prostřednictvím pohybu těla, neboli o taneční improvizaci či spontánní pohyb. Každý rytmus je učitelem a vy můžete očekávat setkání s odlišnými a někdy i dosud neznámými prožitky se sebou samými, pokud se těmto podnětům otevřete a odevzdáte se rytmům hlouběji.” G. Roth
http://www.muzikohrani.cz/tanec-5-rytmu-110401/
-------------

Všem metodám orientovaným na tělo je společný poznatek limitovaných možností ovlivnit určitá osobní témata prostřednictvím pouze verbálního působení. Vidí psychiku člověka jako pevně zakotvenou v těle a dosažitelnou přes tělesnou realitu člověka.

Cílem terapeuta je vytvářet podmínky a prostor, aby se mohly dít procesy. Tak aby vše šlo přirozeně z klienta a terapeut do toho zasahoval minimálně a byl jen průvodcem ve vlastní cestě sebeobjevování.

muflon — pon úno 27, 2012 3:46 pm

Jelikož je otec po operaci páteře a vypadalo to s ním dost bledě...zajímám se o různé fyzioterapeutické a podobné metody... :wink: (proto sem tak chytrej jak rádio... :mrgreen: )

Zaujala mne např. poměrně nová metoda pro zjištění dysbalance a oslabených svalů, testem "síly protipohybu" svalů na různých částech těla pacienta, zobrazené pak na PC. Jmenuje se MFK metoda (Manuální Fyzioterapeutická Korekce)...a kromě nápravy problémů se svaly a vazivy má mnohem větší dosah:

autorka metody MFK říká v příručce MFK ohledně psychosomatiky: Během života se setkáváme s různými traumaty a narušujeme tak vztahy systémů svého těla i okolí. Traumata, která se postupně zaznamenávají do našeho těla, v něm zanechávají stopy. Protože v jeho systému fungují určitá pravidla, zákony a řády, které probíhají většinou na podvědomé úrovni, mohou zcela zásadním způsobem ovlivňovat naše motivy, touhy, tendence, činy a pocity…

Více na: http://www.mfkcentrum.cz/

muflon — pát bře 02, 2012 4:50 pm

Psychosomatická cvičení - Dagmar Rusková - Banasinská

- Kniha přináší soustavu psychosomatických cvičení pro celou rodinu, které odstraňují stres a přispívají k celkové zlepšené fyzické i psychické kondici.

- sestava 30 cviků a sestav, které nejsou pouze gymnastickou záležitostí, ale v první řadě účinně harmonizují naši psychiku

- Autorka knihy prošla ve svém životě mnoha obory, ale prostřednictvím každodenního cvičení si uvědomila, že tělo není jen forma, ve které žije, ale často určuje způsob života. Její cvičení je spojením jógy, výrazového tance, strečingu, kalanetiky a dalších disciplin. Může být inspirací i pro vás.

Co je kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou?

Kreslení pravou mozkovou hemisférou vychází z poznatků o funkci mozku z druhé poloviny 20. století, kdy rozsáhlými výzkumy a experimenty bylo zjištěno, že mozek se skládá ze dvou hemisfér, které mají rozdílné funkce, zaměření a jinak zpracovávají data. Do určité míry dokáže každá z nich samostatně pracovat a vnímat, i když zcela odděleně to nelze.

Těchto poznatků využila Betty Edwards, profesorka psychologie a kreslení, která je zpracovala do nauky kreslení a vytvořila tak novou, účinnou a velice oblíbenou metodu. Tyto techniky se hojně užívají na školách a kurzech v zahraničí a jsou uznávané i odbornou veřejností.

Jak kurz probíhá?

Na kurzu se nebudeme učit správně pohybovat tužkou, ale správně vidět. Vidět věci takové, jaké jsou v realitě a nezkreslovat je logickým myšlením. Budeme aktivovat pravou mozkovou hemisféru řadou kreslířských, fyzických, dýchacích i relaxačních cvičení, budeme probouzet své skryté schopnosti a dovednosti a nakonec nakreslíme portrét známé osobnosti.

Sami jste se v životě naučili mnoho různých činností, od jednoduchých ke složtým...umíte mluvit, násobilku, vařit, běhat, pracovat s počítačem, řídit vodní skútr. Každý z nás se zaměřil na nějakou činnost a v té může být dobrý. Stejně tak pokud si zvolíte kreslení, je možné se to naučit. Kurz se zaměřuje na několik jednoduchých dovedností, které je třeba učit se jednu po druhé, krůček po krůčku tak, jako to dělají malé děti. Potom se jen dílčí dovednosti spojí do větších a větších celků, až se stanou všechny automatickými. Budeme dělat mnoho základních a jednoduchých cvičení, při kterých budeme nejprve pracovat s liniemi, po té přibudou plochy, prostor, proporce a teprve nakonec přijdou světla a stíny.

Cíl kurzu

Cílem kurzu je, abyste začali vidět to, co jste doteď neviděli, abyste se uvolnili, relaxovali, užívali si to a především se zbavili přesvědčení, že zrovna vy se kreslit nemůžete naučit. Uděláte pokrok, který byste dříve považovali za výsledek dlouhodobé práce.

Úkolem kurzu je probudit pravou mozkovou hemisféru tak, aby se srovnala s levou mozkovou hemisférou, a tím v sobě objevíte netušené tvůrčí oblasti.

Tento kurz vám může také posloužit i jako malá ukázka toho, že když něco opravdu chcete, je možné to dosáhnout. Pochopíte tajemství dívání se na svět a uvědomíte si, že dívat se dobře nesouvisí pouze s kreslením. Umění se dívat je umění postihnout celek. Pokud dokážete postihnout a pochopit celek, změní se váš náhled na život, svět a vaše každodenní životní příběhy, situace se stanou snažšími.

muflon — pon bře 05, 2012 11:43 am

Chi-kung (Qigong) lze také do jisté míry považovat za terapii, ale hlavně za léčení, prevenci a dobíjení ducha i těla.

Qigong je skvělý systém ke kultivaci energie zahrnující hmotnou stránku a duchovní charakteristiky k dosáhnutí přirozeného vyrovnání energie. Je to účinná cesta k absorbování Qi z Vesmíru, zahrnující energii jádra a základní elementy (základní hmotné části potřebné k životu), které přemáhají nemoce a zlepšují zdraví.

Qigong se formálně objevil ve válečných zemích (475-221 př.n.l.) a později se rozvinul do třech hlavních směrů – YU, XI a TAO. Existuje asi tisíc takových směrů, ale všechny směřují k jednomu cíli, přes změny čas od času – k povznesení lidských vnitřních, psychologických funkcí, aby prodloužily jejich životy a pomohli vyladit jejich emoce a náladu tak, že tělo a duše můžou dosáhnout stavu klidu a pokoje.

Cvičení čchi-kung velmi úzce souvisí s celkovým životním stylem a pohledem na svět. Celý proces výuky a léčby čchi-kungu ale do nás nevyžaduje mnoho změn a ani neříká jak se máme chovat a co v životě měnit. Je důležité aby jsme vždy následovali sebe a svoji přirozenost. Cest ke spokojenému zdravému životu je mnoho ale pro každého platí něco jiného. Čchi-kung je jednou z cest k hodnotnějšímu životu.

Pěkně zpracovaná diplomka s užitečnými odkazy a info na téma čchi-kung, vč.8ks brokátu a cvičení Hra pěti zvířat a další:
http://www.fsps.muni.cz/~ondruska/cchi- ... i-kung.htm

PS: 8ks brokátu najdete s obrázky a popisem i tady:
1) http://www.zlatykopec.org/cestina_clanky_8brokat.php (pdf ke stažení)

2)

Psychosomatické je jak cvičení Qigong (čchi-kung), tak i Taiji (taiči).

Citace:
„Pomalu se pohybuješ pod korunami stromů, dýcháš, připadá ti, že spolu s
lehounkým
vánkem splýváš s přírodou v jejím léčivém rytmu. Hlava, ramena, paže, trup, nohy a
chodidla
se pohybují společně, plynule, hladce a uvolněně, jako když vplouváš do nové,
všeprostupující přírodní síly. Ocitáš se v jiném světě, v jiné době…“

....Zamysli se nad tímto citátem, co se snaží pravděpodobně autor vyjádřit? Jsou to jen
pouhá slova? Někdy se tchaj-ťi čchüan označuje pojmem „meditace pohybem“.

muflon — sob bře 17, 2012 3:43 pm

Na západě patří psychoterapie zaměřená na práci s tělem mezi velmi vyhledávané a jedny z nejdražších..., u nás v ČR již je několik terapeutů co prošli mezinárodním několikaletým studiem v zahraničí, ceny zatím přijatelné...

Je možné se přijít podívat i jednorázově na seznámení s bioenergetickými cvičeními (např. v Dobřichovicích to je cca 1x měsíčně párkrát v roce).

Pak existují i uzavřené skupiny co se scházejí každý týden. Jaké jsou výhody uzavřených skupin?
http://www.paramita.cz/rozvojove-skupiny
Pravidelným cvičením člověk získá možnost naplno využít potenciál, která cvičení nabízejí. Skupina je uzavřená, tzn. ve stejném počtu a složení po dobu celého kurzu. Díky tomu je možné intenzivněji, dle potřeb jednotlivých účastníků, pracovat s vlastními bloky a napětím, které brzdí životní energii a plné prožívání radosti. Pprioritou je vytvoření příjemné a bezpečné atmosféry, ve které se pod vedením zkušených lektorů můžete vydat na cestu hlubšího sebepoznání a objevování nových možností a zdrojů energie ve vlastním životě.
Hlavní náplní kurzu je práce s tělem pomocí bioenergetických cvičení a společná reflexe (sdílení zážitků). Skupina umožní uvolnit bloky v těle i v rovině emocí, posílí sebevědomí a umožní cílený osobní růst.

Bioenergetická cvičení jsou metodou, při které použitím jednoduchých tělesných cvičení a pohybů dochází k uvolnění akutního i dříve nahromaděného stresu a svalového napětí. Cvičení podporuje zvýšení hladiny energie a zvyšuje radost a spokojenost v životě. Cvičení propojuje současné vědecké výzkumy o odstraňování stresu s východními znalostmi energetických drah – meridiánů.

Cvičení postupně přispívá ke zvýšení odolnosti vůči stresovým situacím, lepšímu sebeuvědomění a sebepoznání, citlivému vnímání vlastního těla, nalézání vnitřních zdrojů pro každodenní zvládání zátěžových situací či překonání vnitřních bloků. Jsou zvláště vhodná pro zájemce, kteří cítí nedostatek životní energie, procházejí obdobím zvýšeného stresu, mají pocit, že nedokáží plně využít svůj potenciál či chtějí intenzivněji pracovat na svém osobním rozvoji.

Jak bioenergetická cvičení fungují?

Tyto cviky fungují na principu uvolnění dlouhodobého napětí v těle způsobeného nahromaděnými emocemi od dětství. Když se díváte na lidi kolem, tak někdo se hrbí, někdo má nohy tenké jako laňka a vršek těla odulý, někdo je celý takový ´nabušený´ energií. Každému z nás se hromadí naše emoční zvyky v našem těle a podle toho pak vypadáme.

Když nám někdo řekne: ´Uvolni ta ramena,´ či ´Povol ten prohnutý zadek´, tak toho nejsme schopní. Napětí je příliš dlouhodobě fixováno.

Bioenergetika přichází se zajímavým řešením. Do těchto specifických míst, která má od svého vzniku ve 20. letech minulého století do dneška pečlivě vysledovány a vědecky ověřeny, přidá ještě více napětí. Člověk se dostane do takzvané stresové pozice.

Výsledek? Tělo už napětí nemůže vydržet a začne se třást. A právě tento třes je nejefektivnějším a nejsnazším způsobem uvolnění napětí.
(odtud se možná poučila i Kalanetika..., nebo jako když třeba cvičíte doma s činkou a máte oslabený sval a ten nezvládá zátež a začne se ruka třást..., nebo jako v zimě, když se chce končetina zahřát a začne se třást...je tu prostě souvislost s životní silou čchi, která se třeba u taiči a čchi kung cvičení, také může projevit třesením a pulzací (mravenčením, teplem), v prstech rukou, podbřišku apod. :mrgreen:

Vezměte si zvíře v nepříjemné či ohrožující situaci, například králíka ohroženého predátorem. Má dvě možnosti – vypnout všechny síly a utéct, nebo ztuhnout a předstírat neexistenci. V obou případech se po pominutí ohrožení v bezpečí oklepe, „vytřepe“ ze sebe stres a vnitřní napětí. Když menší pes potká velkého, tak možná chvíli předstírá hrdinu, ale za rohem se hned otřese, stres ze sebe doslova a do písmene sklepe. Stejný mechanismus je u lidí, ale lidí se naučili tento mechanismus blokovat. Chybí jim schopnost nahromaděný stres a napětí přirozeným způsobem uvolnit. A to je přesně to, co nabízejí bioenergetická cvičení. Provedou nás místy v těle, kde se napětí nejvíce hromadí a postupně ho více a více uvolňují a navracejí nás do přirozeného stavu, který se vyznačuje pocitem spokojenosti.

´Když jsem na dovolené nabourala a pak mi ještě auto vykradli, byla jsem úplně vyřízená. Ale šla jsem se nejdřív na penzion ´vyklepat´ a až pak jsem šla vše vyřizovat s policií.´

Účastníci kurzů (terapií) používají tyto cviky (vyklepání se) v každodenním životě – osobním i v práci na uvolnění.

muflon — ned bře 18, 2012 10:55 pm

...Když se při tomto procesu očišťování uvolňuje ze zablokovaných čaker zadržovaná energie (nemůže volně proudit skrze meridiánové dráhy), vstoupí jejich obsahy ještě jednou do našeho vědomí. Tak můžeme znovu zažít pocity, kterými byly blokády způsobeny - různé naše strachy, náš hněv i bolesti. Mohou se naposledy objevit i fyzické nemoci, aby pak zcela zmizely. Během tohoto procesu se možná budeme cítit neklidní, podráždění, nebo také velmi unavení. Jakmile jsou však dráty energií volné, vrátí se nám hluboká radost, uvolnění a jasnost.

Mnoho lidí ale nemá odvahu projít nutným očišťováním. Často jen proto, že jim chybí vědění o něčem podobném a interpretují si prožívané pocity jako krok zpátky ve svém vývoji.

Ve skutečnosti se blokády našeho systému energie odstraní pouze do té míry, jak dalece jsme vzhledem ke stavu našeho celkového vývoje připraveni podívat se opravdovým a potlačovaným částem sebe sama "do tváře" a osvobodit je...

--- Více k tomu viz vlákno (několik příspěvků ohledně čaker a uvolňování blokád) :

Etika psychoterapie zaměřené na tělo
http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=21494

Ukázka se zabývá problematikou etiky při psychoterapii, terapeutovým chováním a přístupem. Je zde také kladen důraz na dobré vztahy mezi terapeuty a potlačení terapeutova EGA.
Jedním z pojmů, který je používán při definici etiky, je „povinnost“. Takže v této kapitole popíši některé z povinností, jež považuji pro psychoterapeuta zaměřeného na tělo za dobré a vhodné. Etika psychoterapeuta zaměřeného na tělo se obecně v žádném případě neliší od etiky jiných psychoterapeutů. Existují však určité etické úvahy, které mají specifické aplikace pro práci s tělem.

Za první etickou povinnost považuji to, co nazývám „egosyntonním imperativem“. Mám tím na mysli, že má -li člověk optimálně fungovat v roli terapeuta, je nezbytné, aby se k pacientovi vztahoval pouze způsoby, které jsou v souladu s tím, kdo (terapeut) je. Techniky, jak jsem již zdůraznil, získávají život a význam prostřednictvím osoby terapeuta. Je tedy imperativem, aby terapeut interagoval s pacientem pouze pomocí technik, které jsou konzistentní s jeho osobností. Používání egodystonních technik vede k mechanické a neautentické práci. Takže když se terapeut při používání techniky cítí sám sebou, jako by tato technika vycházela z něj, pak je vhodné, aby ji ponechal ve svém repertoáru. Další stránkou egosyntonního imperativu je, že pacient musí pracovat terapeutovým způsobem; způsobem, který terapeutovi umožňuje udržet si svoji integritu. Na tento bod mě upozornil John Warkentin na supervizním semináři před několika lety. Základní myšlenkou je: „Jsem, kdo jsem, a pracuji, jak pracuji.“ Jestliže pacient požaduje jiný způsob práce, který já neprovádím, je lepší s takovým pacientem nepracovat. Barry Stevens (1970, str. 7) to formuloval: „Když nesprávný člověk používá správné prostředky, správné prostředky fungují nesprávně.“

Když citlivý a obratný terapeut zaměřený na tělo pořádá workshop nebo seminář, kde předvádí svůj způsob práce, účastní se ho někdy pacienti jiných terapeutů, kteří jsou prací zaměřenou na tělo přitahováni. Pacienty může přitahovat sama práce s tělem, se kterou rezonují a považují ji za přínosnou. Druhou možností, která může nastat spolu s první, ale i bez ní, je okamžitý a silný pozitivní přenos, jejž si pacient vytvoří na vedoucího semináře, kterého pak vnímá ho jako velmi mocného až magického. Tito pacienti se pak mohou chtít stát pacienty vedoucího semináře. Etickou povinností v tomto případě je respektovat již existující terapeutický vztah. Suše řečeno, je etickou povinností nekrást pacienty jiným terapeutům. To znamená nesouhlasit s návštěvami pacienta jiného terapeuta bez výslovného souhlasu tohoto terapeuta, nebo dokud pacient první terapii jasně a čistě neukončí. Ukončení první terapie by nemělo být podporováno vedoucím workshopu či semináře. Cítím jako eticky jednoznačné následující věci. Za prvé u workshopů, které mám administrativně pod kontrolou, tisknu na přihlášku formulaci, že vyžaduji od všech účastníků, kteří v současné době docházejí na terapii, aby se přihlásili pouze s vědomím a souhlasem svého terapeuta. Za druhé nikdy nenavrhuji, aby účastníci workshopu pokračovali v terapeutické práci se mnou. Za třetí nikdy nekritizuji postupy jiných terapeutů, když se mě na ně účastníci ptají. Za čtvrté, když se mě účastník ptá, jestli by ke mně mohl chodit, vždy zjišťuji, zda v současnosti je, či není v terapii. Odpoví- -li ano, vždy navrhuji, aby téma probral se svým terapeutem. Příležitostně mě kontaktuje někdo, kdo chodí do terapie k někomu jinému a chce současně chodit ke mně. Pokud to ještě neprodiskutoval se svým terapeutem a nezískal jeho souhlas, požádám dotyčného, aby tak učinil. Již jsem tímto způsobem s lidmi, kteří zároveň chodili do terapie k někomu jinému, pracoval. Aby taková práce fungovala, vyjasnil jsem si, že tento terapeut je primárním terapeutem a já jsem v sekundární roli konzultanta. Kromě toho je nezbytné, aby mezi mnou a druhým terapeutem byla jasná a otevřená komunikace. V takovém případě to byl úspěšný počin, i když šlo o terapeuta, který měl odlišný teoretický přístup a pracoval odlišným způsobem. Například šlo o situaci, kdy byl pacient současně v psychoanalýze. Etickým principem je nevyužívat kouzlo práce s tělem způsobem, který nerespektuje jiné terapeuty a terapeutické aliance.

V pojednání o expresivní práci s tělem jsem zmínil, že exprese může být nácvikem vyjádření ve skutečné situaci, nebo může jít o primární expresi s cílem symbolického zpracování určitého tématu v terapeutickém sezení. V druhém případě, kdy je cílem odblokování či dezinhibice primární úrovně exprese, je povinností terapeuta objasnit, že expresivní práce neznamená povolení chovat se tímto způsobem v reálném světě, ani není nácvikem takového chování. Terapeut musí jasně rozlišit mezi svobodou, která je důsledkem otevření primárních způsobů konkrétního vyjádření, jež umožňují symbolické zpracování dříve zablokované energie, a odpovědností za volbu vhodného chování v sociálním světě.
Poměrně samozřejmou etickou povinností, kterou chci však přesto zmínit, je nepoužívat sílu technik zaměřených na tělo k posilování terapeutova ega. Jak již bylo mnoha slovy napsáno a citováno, funkcí terapeuta je podporovat růst pacienta, a nikoli předvádět vlastní moc. To znamená posuzovat, jaká intervence, pokud vůbec nějaká, je v danou chvíli v pacientově nejlepším zájmu a jednat podle toho. Často to obnáší vyhnout se pokušení okázalých a dramatických intervencí. Toto pokušení je pravděpodobně větší, když práce probíhá před svědky, jako na workshopech nebo seminářích.

S předchozím etickým principem je úzce spojen další, který se týká toho, zda je práce zábavná. Opět, jak již bylo řečeno výše, etickým cílem terapeuta je podporovat růst pacienta, tedy být s pacientem jakýmkoli způsobem, který tomuto cíli slouží a zároveň uchovává integritu terapeuta. To znamená vyhnout se pokušení si spolu s pacientem hrát a bavit se, pokud to v danou chvíli není v pacientově nejlepším zájmu a slouží to vyhýbání. Pacient zde není pro terapeutovu zábavu. Nicméně u dobré terapie se může stát, že terapeut pacienta oceňuje a terapie jej v kontextu dobrého terapeutického procesu baví. Humor, hra a veselí mají jistě v terapii své místo, pokud to jsou způsoby bytí vedoucí k růstu, a ne způsoby vyhýbání se práci, která je pro terapeuta nebo pacienta méně příjemná. Nakonec pacient je tím, kdo platí.

muflon — úte bře 20, 2012 8:10 pm

motto: „Nejlepším lékem pro člověka je člověk. Nejvyšším stupněm léku je láska“
(Paracelsus)

metoda " Body trojího účinku "

Metoda, kterou můžeme využít při každé terapii… Dotek je jednou z nejpřirozenějších léčebných metod – vedle řady nejrůznějších přístrojů vypadá titěrně, nicméně stále je to lidská potřeba, bez které těžko přežíváme. A známe-li na našem těle body, kterých se můžeme dotýkat a při tom dochází k drenáži a k vitalizaci, pak se úroveň Vaši péče dostává o pár stupňů výš. Máme nástroj, který může být použít kdykoliv a kdokoliv, Vaše tělo, mysl a energie se zharmonizují, nabýváme pevnost, rovnováhu a zdraví.

O co se jedná?
Jde o systém bodů a míst na těle, jiný než akupunkturní, jejichž dotekem navozujeme harmonii v organismu.

Proč body trojího účinku?
Mají účinky nejen tělesné, ale i emoční a mentální. Současně pracují ve více rovinách.

Jaké je jejich využití?
Dají se využít samostatně nebo v kombinaci s jiným typem masáže či jiné terapie. Prohlubují je.
Je možné je využít v klasické rehabilitaci při povolování svalů před odblokováním, v terapiích používajících akupunkturní systém i při odstraňování nepříjemných psychických stavů.
Dochází ke zřetelnému uvolnění svalů.
Podporují detoxikaci.
Výrazné úspěchy máme při bolestivých stavech zad, odstraňování bolestí hlavy a migrén, bolestí ramen a kolen, brnění rukou.
Celkově harmonizují a vyrovnávají systém tělo – energetika – psychika.
Pomocí bodů lze dělat doplňkovou diagnostiku.
Lze je využít při každodenní péči o sebe a své blízké.

Výhoda použití:

Terapie se použitím bodů zefektivňují, jejich účinky jsou mnohem rychlejší, hlubší a trvalejší. Jsou výbornou harmonizačně vitalizační metodou, neboť je to systém „vypouštěcích“ a „napouštěcích bodů…. Pomocí nich se snáz dostáváme k řešení problémů klientů při využití minimální fyzické námahy. Body propojují znalosti východní medicíny s klasickými terapiemi pracujícími se svaly a orgány.

Pro koho je určena:
Pro všechny, kteří se zabývají komplexním přístupem ke zdraví z oborů starajících se o zdraví – medicína, chiropraxe, masáže, psychologie, kineziologie a další obory. Pro obory zajímající se o reflexní diagnostické a léčebné vazby aktivních bodů na těle se svaly, orgány a vědomím.
Pro maséry a fyzioterapeuty, kteří mají rádi hluboké souvislosti i přesné návody a chtějí si šetřit ruce.
Pro jednotlivce, kterým není lhostejné jejich zdraví a chtějí znát efektivní metodu, která zdraví pomáhá zachovávat.

http://www.uzdraveni.eu/body-trojiho-ucinku/
(kurzy: a) Varianta pro laiky 2 dny
b) Varianta pro profesionály vícedenní
- lektorka má 15let praxe a vzdělání v oborech které propojuje: Tradiční čínská medicína, Reflexní terapie, Terapie mikrosystémů, Neurolymfatické a neurovaskulární body, Lymfodrenáže, Výcvik rodinných kontelací, 3 AXIS Body & Look Visual Language, ad)

muflon — úte bře 20, 2012 8:54 pm

Škola 3AXIS VISUAL LANGUAGE

(na odkaze najdete k zamyšlení také TEST Poznejte svou pravou tvář... :mrgreen:,
také info o kursech PhDr. MUDr. Miroslava Krejčíře s názvem Láska, energie, sexualita. Byl to kurz o dotycích )

http://bodylooklanguage.blogspot.com/

"Slyšel jsem jistou dámu s obdivnou pokorou prohlásit, že pocit dobrého oblečení jí dává vědomí vnitřního klidu, jaký jí žádné náboženství nemůže poskytnout." - RALPH WALDO EMERSON

Kursy poskytnou:
http://bodylooklanguage.blogspot.com/p/ ... is-vl.html
(METODA 3AXIS VISUAL Language: HLAVA + OBLEČENÍ + DOPLŇKY + TĚLO + PRAXE
DOPLŇKOVÉ SEMINÁŘE: LÁSKA, ENERGIE A SEXUALITA = L.E.S. 1. + L.E.S. 2. + L.E.S. 3.

Pokud se chcete dozvědět něco o sobě:
jak působíte na ostatní
jakým způsobem komunikujete
jaký vytváříte svůj dojem
jak je možné to měnit

Pro komunikaci s okolím:
jak rychleji a lépe komunikovat s partnerem
jak se naladit na jeho způsob komunikace

...Pokud nahromaděné problémy neodstraníme v mysli, musí inkriminovaný špek někdo uříznout, abychom se ho zbavili. Ale i tehdy se vytvoří znovu, protože problém nebyl odstraněn ve vědomí, což ale platí i o všech ostatních „odstraňujících" chirurgických zákrocích. Vyléčení tkví v odpuštění. Jakmile odpustíme všem, ale i sobě, uzdravíme se. Poradím Vám jednoduchou větičku, kterou tedy mně osobně můj systém pěkně dlouho odmítal: „Já jsem ochotná(ý) odpustit všechny křivdy, které se mi kdy přihodily." Jste-li schopni odpustit ostatním, odpouštíte tím současně i sami sobě.

...Potřeba ovládat a být ovládáni vzniká již v dětství. V dětství pro nás rodiče představovali těžko kontrolovatelné objekty a tak jsme dle své egoistické přirozenosti museli zaujmout protiofenzívu. Vždyť to vidíme i na svých dětech, jak zkouší, co mohou. Od křiku, pláče, dupání až po válení se po zemi a kdoví čeho ještě. Postupem času se pak tyto triky stávají akorát čím dál rafinovanější.

Přesuňme se ale rovnou do partnerského či manželského vztahu. Taktiky žen, stejně tak, jako mužů, se různí. Ženy mohou své partnery ovládat tím, jak vytvářejí (použiji svůj oblíbený termín) iluzi vlastní nepostradatelnosti, jakým způsobem se starají o domácnost, děti, úklid... a ve skutečnosti kolikrát manžel za celý týden ušpiní tři košile, dvoje kalhoty a jedny ponožky. V těchto vztazích mě baví pozorovat, jak člověk, který ve skutečnosti živí rodinu, má strach, že by nebyl schopný se o sebe postarat. Druhý nejčastěji vyskytující se jev je ten, že žena skutečně zastává funkci hospodyně, matky, manželky, zaměstnankyně... a manžel se doma jen válí. Je to neuvěřitelné, ale tito muži mají rovněž geniální schopnost vytvořit pocit, že by se bez nich takováto žena neobešla.

Problém tedy tkví někde jinde. Máme potřebu ovládat, ale i být ovládáni a děje se nám jen to, o co si sami říkáme. Žena, která tvrdí, že už to věčné manželovo nicnedělání nemůže vydržet a že to všechno utne nikdy nic neutne, dokud si neuvědomí, že ve skutečnosti potřebuje, aby jí někdo zneužíval. V dětství pravděpodobně prožila okamžiky, kdy jí někdo buď citově, nebo i fyzicky využíval a zneužíval. Vytvořila se v ní tudíž představa, že tímto způsobem je normální a přirozené žít, přestože vnitřní, tenký, z obrovské hloubi znějící hlas moc dobře ví, že by to mělo být jinak. Dokud si žena, ale co si budeme říkat, klidně i muž, neuvědomí, že je to jen vypěstovaná potřeba a program, který jsme v dětství obdrželi, nemůže se situace změnit. Jakmile si však vloží do mysli afirmaci: „Já jsem zbavený nebo zbavená potřeby být ovládán nebo ovládána", začnou se dít neuvěřitelné věci. Nečekejte ale, že Váš systém tyto věty bude okamžitě přijímat. Pokud jste mu léta podvědomě posílaly informace typu: „Je normální, aby mě někdo zneužíval", můžete si být zcela jisti, že se budete v životě setkávat pouze s lidmi, kteří se k Vám budou takto chovat. Do výše uvedeného stádia ovšem musíme dospět, neboť tento způsob myšlení, čili ovládat a být ovládán, představuje naši identitu a my nic, kromě zmíněného způsobu myšlení, neznáme. Díky Bohu ale již nastala doba, kdy se naše planeta posouvá do vyšších frekvencí a my se začneme velmi rychle jeden po druhém probouzet ze zlého snu.

...Jediné, co je stálé je změna
Jediné, co je stálé je změna. Příroda se pohybuje a mění v cyklických rytmech. Vše, co my lidé děláme a známe - se někde rodí, vyvíjí, zemře, narodí se znova v nové formě a vytváří tak nekonečný koloběh. tak se například příroda probouzí na jaře k novému cyklu; děti jsou znovu zrození následovníci, kteří navážou na cyklus rodiny a vedou ho dál. Všechny tyto rozdílné evoluční fáze se musí podvolit zákonu yin a yang.

Znamená to, že proměna z jednoho stavu do jeho opaku je danou a nezměnitelnou nutností: horko jednou vychladne, léto se promění v zimu, a dokonce i to nejsilnější mládí uvadne ve stáří. Tak má vše za svého přirozeného protihráče, který se stará o to, aby stromy příslovečně nerostly do nebe a řád univerza zůstal zachován. Nejenže tyto opačné síly existují v harmonii, ony potřebují jedna druhou pro doplnění. V harmonickém vztahu se muž a žena musí doplňovat jako yang a yin. Yin nemůže existovat bez yang a stejně tak by yang nebyl možný bez yin. bez dne by nebyla noc, bez nahoře by nebylo dole, bez ženskosti by nebyla mužskost, bez vnitřku by nebyl vnějšek, bez plusu by nebyl minus.

Znak pro tai-chi (monáda) symbolizuje proměnu jednoho pólu v druhý. Tmavý aspekt yin a světlý aspekt yang se k sobě v každém okamžiku a v každém úseku upřímně a vroucně vinou stejně jako dva milující se partneři. Čím více se však jeden z pólů vyvíjí, tím více se přibližuje svému možnému maximu. Každá vlna má svůj vrchol, avšak potom existuje jen jeden směr a to dolů. Stejně je tomu i v přírodě. Když slunce stojí nejvýše začíná jeho sestup. Když je měsíc v úplňku začne taky ubývat. Tak má všechno své přirozené hranice. Více než maximum nemůže existovat: V nejvyšším bodě přebírá velení opačný vliv. kdo nedokáže přestat když je v nejlepším, bude se pořádně divit. I v lásce jsou skryty bolest a zklamání, a to tím více, čím vroucnější a hlubší vaše láska je.

(Gůnther Sator - Harmonie v partnerství a lásce)

muflon — úte bře 20, 2012 9:26 pm

Škola lásky podle Jiřiny Prekopové

Co "Škola lásky" rodičům nabízí? Kurz ukazuje životní styl, jehož podstatou je bezpodmínečná láska mezi otcem a matkou a mezi rodiči a dětmi... Předpokladem pro pěstování této životní formy je řád v systému rodiny....

Na programu kurzu:
Konflikty mezi manželi a jejich řešení
Emoční konfrontace a empatie
Pozitivní rodičovství a výchova dětí
Systemická pravidla rodiny
Terapie pevným objetím

Metody: přednášky, diskuse, případové studie, video ukázky, technika hraní rolí s praktickým nácvikem a zpětnou vazbou; vhodné i pro snoubence

Více o kurzu (podle http://www.prekopova-nadacnifond.cz/vychova-laskou.html)

Kurz ukazuje životní styl, jehož podstatou je bezpodmínečná láska mezi otcem a matkou a mezi rodiči a dětmi. Kurz je vhodný i pro snoubence. Konflikty se řeší zásadně vcítěním se do druhého člověka, které se naplno žije při emoční konfrontaci. Konflikt nesmí být vpůli přerušen a usmíření nesmí být přerušeno na někdy jindy, ale musí končit usmířením, tj. potvrzením bezpodmínečné lásky. Proto tento styl nepřipouští tělesné tresty, ani tresty spočívající v odnětí lásky. Tento životní styl určují rodiče v jednotném spojení a především dávají v tomto smyslu dětem vzor. Předpokladem pro pěstování této životní formy je řád v systému rodiny. Rodiče mají první místo tím, že přišli první a tím, že si je vzájemně dávají. Děti mají druhé místo. Rodiče dávají bezvýhradnou lásku, bezpečí, péči, orientaci v hodnotách, vzor a postupně možnost k osamostatnění a dítě tyto dary přebírá. v sourozenecké skupině má každý z nich místo podle doby narození. Přirozenou prevenci zbytečných konfliktů zajišťuje důsledná výchova tím, že určuje pravidla a stará se o jejich dodržení. Ve výchově dětí mělo dbát na to, že vyslovené „ano“ je „ano“ a vyslovené „ne“ je „ne“, aby se dítě dokázalo orientovat a samo v budoucnosti bylo důsledné a dokázalo jasně vyjádřit svoje pocity, potřeby, požadavky. Tento životní styl slouží ve své podstatě jako prevence rozvratu rodin, vztahů a poruch vývoje jednotlivých osobností.

Skripta Škola lásky v rodině od PhDr. Jiřinky Prekopové je možné stáhnout ve formátu PDF kliknutím na tento odkaz:
http://www.prekopova-nadacnifond.cz/dok ... kripta.pdf
(je tam např. Co předkové nevěděli, ale dělali, a co dnešní člověk ví, ale nedělá... :wink: , je to Rukověť ke kurzům Škola lásky v rodině - koncepce životního stylu podle PhDr. J. Prekopové)

Pokud se zavést tento zdravý životní styl do praxe nepodaří (z jakýchkoli důvodů) nebo v případě zavedení nepřináší účinek, doporučujou se obrátit na terapeuty „Pevného objetí“ podle Jiřiny Prekopové (viz seznam na http://www.prekopova-pevneobjeti.cz).

"Desatero" obnovy lásky v rodině: http://www.prekopova-nadacnifond.cz/desatero-o ... odine.html

muflon — úte bře 20, 2012 9:56 pm

Třesení jako léčebná metoda

V souvislosti s energií čchi pociťované hmatatelně v těle, je velmi zajímavé něco nastudovat
-např. ohledně "metod třesení" tělem, což zná téměř každý cvičenec aikido, bioenergetických psychoterapeutických cvičení, taiči apod.
Teprve při "třesení" těla a svalů (není námi třeseno, třásti máme sami :wink: ), dochází k jejich absolutnímu uvolnění, krev, lymfa a čchi mohou volně proudit celým tělem, zprůchodňují se zablokovaná místa v meridiánech, harmonizují se čakry, uvolňují se emocionální bloky somatizované za léta v těle v podobě "svalových pancířů" atd. , prostě člověk se začne uzdravovat nejen fyzicky ale i po duševní psychické a mentální stránce.
U taiči stejně jako u bioenergetických cvičení a jinde, je snaha rozvibrovat (při rozcvičce) tělo a jeho části, aby došlo k maximálnímu uvolnění zatuhlého svalstva i zatuhlé mysli a jejích myšlenkových zarytých vzorců... :idea:

Zahlídl jsem knihu o "třesení", nevím ale asi tam bude i něco o tom co jsem zjednodušeně nyní popsal (více viz vlákno:

muflon píše:
muflon — stř bře 21, 2012 8:15 am
sakul píše:
Domnívám se že i ono třesení se v posteli při horečce má svůj význam v tomto duchu. Tělo tak přirozeně a moudře spaluje a zbavuje se nežádoucích virů.

Ono ještě lépe to člověk může pochopit, když sleduje jak se někdy protahují po delším spánku KOČKY... :P
(v maximální fázi protažení jakoby RYCHLE zatřesou končetinou (většinou nohou), a vypadá to chvilku jako by jim někdo pustil do té zadní nožky proud 220Hz... :mrgreen: , a jedině tak svaly dokonale uvolní (máme se od koček v mnohém co učit...)

Jarda — pát bře 23, 2012 10:22 am
muflon píše:
Ono ještě lépe to člověk může pochopit, když sleduje jak se někdy protahují po delším spánku KOČKY... :P
(v maximální fázi protažení jakoby RYCHLE zatřesou končetinou (většinou nohou), a vypadá to chvilku jako by jim někdo pustil do té zadní nožky proud 220Hz... :mrgreen: , a jedině tak svaly dokonale uvolní (máme se od koček v mnohém co učit...)

Ano, od zvířat se můžeme zase naučit reakce a postupy zlikvidované civilizací.

muflon — sob bře 24, 2012 11:31 am

Opakujeme stejné chyby, zajeté stereotypy, často si jich ani nejsme vědomi. Po změně zatoužíme většinou až ve chvíli, kdy se cítíme špatně, vyčerpaně, smutně. Může se to projevit jako životní krize, úzkost, strach, nejistota, nespokojenost, zdravotní problémy …

Cesta z kruhu ven začíná u nás samotných, nikde jinde. A k pomyslnému prvnímu kroku může stačit i zdánlivě málo, malá změna, jenom se třeba několikrát za den zastavit a uvědomit si, jak se cítím, co prožívám.

V okamžiku, kdy se nám podaří na chvíli zastavit, dát prostor svým pocitům a právě tady může nastat ta malá změna. První krok, který "spustí" ty další. Vykročení z (bludného) kruhu životních stereotypů....

více: http://www.cestazkruhu.cz/

muflon — sob bře 24, 2012 4:52 pm

Technika TADY A TEĎ u mnoha dnes populárních terapeut.metod (od Gestalt terapie, přes Bioenergetická cvičení až třeba po Biosyntézu, Satiterapii a další), ale také u nyní "frčících" jogově-meditačně východních postupů naslouchání svému tělu a hledání "skutečného" já uvnitře sebe (E.Tolle, A.deMello,T.Keltner atd atd)
...tato technika NAPROSTO VĚDOMÉHO PROŽÍVANÍ PŘÍTOMNOSTI (Tady a Teď), je do značné míry naroubována na "západní" "degenerované" myšlení a strachy, a pochází z východních tradičních učení (budhismu, taoismu, hinduismu-jógy, z Tibetu atd)
Na západě je asi nejvíc zpopularizována skrze myšlenky a knihy Eckharta Tolle (hlavně kniha Moc přítomného okamžiku)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Eckhart_Tolle
http://www.jogin.cz/Eckhart-Tolle-zije- ... ostem-TED/

Faktem je že hodně lidí dnes něco takového jako "smetáček" mozku velmi potřebuje :?
- aby se zbavili svých úzkostí, strachů, beznaděje, stresů a tlaků moderní přecivilizované společnosti...
- lidé často nejsou dostečně v kontaktu se svým tělem, nenaslouchají mu, obrací se PŘÍLIŠ myšlenkami na vnější věci a jsou k nim vázáni..., nedokaží se plně radovat z přítomného a stále žijí myšlenkami více výčitkami z minulosti nebo strachy z budoucnosti....
(ohledně smetáčku v hlavě...doma uklízíme a dbáme na čistotu více než na PSYCHICKOU A CITOVOU(emocionální) HYGIENU...!,
faktem je, že ale záleží i na zvolené metodě...(otázkou je kde končí "debordelizace hlavy" a úklid, a kde už začíná vymejvání mozku určené k indoktrinaci vnějšími činiteli...to už nechejme na každém :mrgreen: )

Mnoho lidí také ví o druhých lidech a jevech okolního světa víc, než sami o sobě....- být upřímný vůči sobě chce odvahu k sebepřijetí jaký jsem, ale k tomu je nejprve nutné poznat jací ve skutečnosti jsme, aniž bychom se příliš obviňovali nebo přikrášlovali a omlouvali skutečnost. Málo lidí je dnes také autentických (jako ve filmu Matrix, nebo románech G.Orwella ap.), hraje pohodlně většina lidí jen nějakou roli "naoko" (co by o mně lidé přece řekli) a nedokáží být sami sebou....běžné je "chtít být jako ten a ten", také je běžné posuzovat druhé nebo sám sebe podle toho co kdo má, jak se obléká, co v životě (ne)dokázal, atd.

Život ve lži (nebo když to zjemním - v neupřímnosti) k sobě, škodí ve svém důsledku nejen nám samotným (to nejvíc), ale i společnosti, lidstvu a téhle planetě a všemu živému na ní. :cry:
..."díky" takovému neautentickému životu, přibývá lidí, kteří jsou dříve či později nějak "zablokovaní" ve svém osobním životě a v jeho způsobu prožívání (který je spíše dnes přežíváním než-li skutečným žitím...), a "vřed" se zákonitě musí někde vyvalit a vyhřeznout.

H.de Balzac kdysi napsal: Lež hrozná, lež milosrdná, lež odpustitelná, lež strašná...nezbývá než ji přijmout jako fakt...a začít také lhát...
- tak to aspoň platí u většiny lidí, a je velmi snadné nechat se strhnout tím co je "normální" (jako za totáče "kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu"(kdy bylo běžné stavební a jiný materiál nosit ukradený z práce), dnes zase by Masaryk také zaplakal neboť dnes není normální "nebát se a nekrást" (a nelhat) apod.)
(podle sociolog.průzkumu většina lidí, mužů i žen, během dne řekne okolo sto menších či větších lží či polopravd...začíná to možná už neupřímnou odpovědí na otázku druhých "jak se máš?"... :roll:
(doporučuji pro začátek např. knihu E.Berne: Jak si lidé hrají......kniha popisuje co se skutečně děje mezi lidmi během základních sociálních interakcí. Všichni hrajeme občas či stále nějaké role, "hry"---manželské hry se svými partnery, sexuální hry se zástupci druhého pohlaví, mocenské hry se svými šéfy, soutěživé hry se svými přáteli. Berne nás nechává porozumět tajným trikům a nevědomým manévrům, které jsou součástí našich důvěrných vztahů. Některé věci se změnily, tak jako doba, ale jiné se nemění. Proto zůstává tato kniha i po letech stále aktuální a přínosná pro pochopení vztahů mezi lidmi i své role, kterou pokud si připustíme, jedině pak můžeme změnit.

Jarda — úte bře 27, 2012 10:17 pm
muflon píše:
podnětný úryvek z knihy M. Norbekov: jak se zbavit brýlí (a potažmo ostatních nemocí...) :

Na co je nám držení těla a úsměv?
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2008090025

Zajímavé čtení a myslím, že hodně poučné

muflon — čtv bře 29, 2012 8:49 pm

Něco málo citátů o lásce (pokud najdete nějaké pěkné, přihoďte je sem... :wink: )

-----------------------

Podstata lásky

Všechny nejlepší věci v životě přichází převázané páskou risku. Když rozvážeme dárek, přebíráme riziko, ale i radost. Tak je to v rodičovství. Tak je to v manželství. Tak je to v přátelství. Abys mohl prožít život v plnosti, vydáváš se napospas bezedné jámě zranitelnosti. To je podstata pravé lásky.

( Kristin Armstrong )

Následků ztrát se zbavíte, když je dokážete odbourat ve vlastním nitru.

( neznámý autor )

Jdi tam, kde ukrýváš bolest. Jedině tak se s ní můžeš rozloučit.

( Mirka Chelíková )

O žití ve světě

Potkaš - li zlo - nepohoršuj se a vzpomeň na dobro,

možné je obojí, obojí má následky.

Potkáš - li nenávist - nepohoršuj se a vzpomeň na lásku,

možné je obojí, obojí má následky.

Potkáš - li hloupost - nepohoršuj se a vzpomeň na prozíravost,

možné je obojí, obojí má následky.

Budeš - li sám - vzpomeň na bratry na cestě.

Možné je obojí, obojí má následky.

(Karel Nešpor)

muflon — pon dub 02, 2012 11:21 am

Tak by mne velmi zajímalo (pokud k tomu někdo něco má, podělte se :wink: ),

zda Emoce jsou opravdu jen "Nemoce" (=slogan i v jedné populární písni), a i ty pozitivní emoce je třeba držet na uzdě ( :idea: podle mne, přemíra všeho škodí, tedy i přemíra pozitivních emocí - jako s jídlem, sebezdravější jídlo když se přejíme škodí!!!).

Možná by se to dalo přirovnat ke KOFEINU (u Guarany je to "nabuzení rozložené narozdíl od kafe a čaje do téměř celého 24h dne takže "následky nejsou tak "brutální" pro některé jedince...), proto se možná radí lidem psychicky méně vyrovnaným, co špatně snáší stres a emoční výkyvy,
aby nepili kafe a ani černý a zelený čaj, který také obsahuje kofein..., - právě aby si tělo (resp.psychika) dokázalo lépe poradit s VYROVNANÝM stavem, nikoli s náhlými výkyvy (u čaje jsou výkyvy pozvolnější než u kafe, ale jsou..., to potvrdí každý kdo si dal pár šálků lepšího čaje v čajovně... :mrgreen: ).

Nebo ještě lépe je to asi možné přirovnat k diabetikům, ale i zdravým lidem - kde únava a další pochody v těle dost závisí na kolísaní hladiny cukru v krvi. Pak se mluví o (ne)kompenzované cukrovce - nejhorší není kolik cukru v krvi je, ale daleko horší pro diabetika je právě to lítání cukru nahoru dolů jak na horské dráze :!:

Faktem je, že když je člověk OK (to je dnes málokdo), tak i když mu MOC vylítne cukr, nebo sní těžké jídlo, tak pokud ví jak na to (KOMPENZUJE) to (viz třeba Jardovo ananasové enzymové jednohubky, lichořeřišnice apod :wink:, tak to jednou za čas ustojí...
(ALE pokud je to častěji nebo dlouhodobě....(nejhorší u stresů je právě ta dlouhodobost! :!: - 100x nic umoří nejen osla ale i nejsilnějšího Schwarzenegera....) - stejně jako u krevního tlaku je přílišné lítání tlaku nahoru dolu taky horší než když si tělo "zvykne" třeba na nízký nebo trochu vyšší tlak...).
...TAKŽE JE TO NEJEN O TOM "VĚDĚT JAK NA TO" (kompenzovat-vyrovnávat) třeba stres či nedostatek pohybu nějakými cviky či svižnou chůzí (nebo kompenzovat když nás něco silně rozruší - jednoduchým vyběhnutím několikrát schody nahoru (i dolů).... :idea:
(ale vyhánět stále čerta ďáblem se taky nevyplácí - nelze si prostě dávat 10 věnečků a na to punčové řezy, a myslet si že to pokaždé stačí zajíst lichořeřišnicí...(a tak nějak to vše bude i stěma "proklatejma" (n)emocema :mrgreen:

Se zátěží dnešních dnů a stresů je to asi po psych.stránce, jako by spoustu lidí bylo "psychickými diabetiky" a museli si hlídat aby se příliš nejen emočně nenechali "vytočit" (zprávy v TV, zlobivý soused nebo dítě, neshoda s partnerem či spolupracovníkem (nebo šéfem), ale také aby neměli ani MOC VJEMŮ a emocí pozitivních, které jejich tělo(psychika) NESTAČÍ ZPRACOVAT (jako u jídla žlučník,slinivka,Langerhansovy ostrůvky ap.).
Odtud pak i přemíra živých snů, jak se v noci snaží tělo vyrovnat se vším BALASTEM (ale i tím pozitivním), co během dne a předchozích dnů (nánosů...) zažilo, a co jsme do sebe (ne)vědomě "pustili"....

Je prostě nutné se bránit, není žádné strkání hlavy do písku, když někdo nechce vědět poslední zprávy v televizi....

muflon — pon dub 02, 2012 12:07 pm

Navazuju na předchozí příspěvek

Co se týká vlivu emocí na zdraví, tak o tom je celý obor psychosomatika, ale také třeba různé psychoterapeutické směry...

Jeden asi z "nejserióznějších" dostupných pramenů ke studiu ZÁVAŽNOSTI EMOCÍ:
:arrow: odborná publikace M.Nakonečný: Lidské emoce (kniha je k zakoupení, nebo sem ji viděl i na netu)

---------------------
Člověk až žasne, kam jej vliv emocí na tělo, zdraví a dokonce na další život(y?) může zavést...na netu je spousta nejen užitečných, ale i polopravdivých dezinformací, a vzít si z něčeho jen to dobré může být často nadlidský výkon...

Určitý barometr chování, dalo by se říci EMOCÍ (uvádím níže... )
(jsem to viděl někde, myslím že to bylo od vesmírných lidí, ač mnoho jejich věcí je dle mého názoru dost přitažených za vlasy, tak jsou tam třeba i knihy online od D.Walsche nebo Swedenborga...).

Na ufouny v talířích sice nevěřím (i když člověk nikdy neví, že :mrgreen: ...- i když nejde jen o létající talíře, ale i o vydávání se za něco(někoho) čím není,
ale tento obrázek se týká lidí: barometr chování (1 stránková TABULKA emocí ) je k diskusi :
http://www.vesmirni-lide.cz/letakovy_sy ... /l001b.jpg
(PS: k duševní vyrovnanosti nemusíte meditovat osamoceně v nějakém klášteře v Tibetě či Indii, ani se zrovna družit s anděly či ufouny, ale tabulka celkem přehledně zobrazuje základní emoční stavy, s rozdělením co je (ještě) co (už) není ovlivnitelné(.. :? ) (i když se o tom dá samozřejmě diskutovat - stejně jako o předchozím příspěvku, kde ten kdo hledá třeba v meditacích své Já se nejspíš bude snažit o odbourání úplně všech emocí...- což však vznáší také určité otázky(viz předch.přísp.)

Tak mne napadák "zachování emocí na uzdě", že kdyby člověk chtěl zachovat stoickou "kamennou tvář", a chtěl si ubránit to SVOJE emocionální zdraví (duševní (psycho)hygienou), tak možná by český vše přežijící švejkovský člověk - místo meditací a mystických či halucinogenních a holotropních hledání vlastního Já, mohl dospět jednoduchému postoji :

:lol:.....to takhle jednou rabína navštíví Kohn a vyruší ho od jídla, a stěžuje si co mu zase Roubíček udělal..., rabín přikyvuje a říká "Maj úplnou pravdu, ...úplnou pravdu".
Za chvilku po Kohnovi zase někdo zvoní...tentokrát je to Roubíček a stěžuje si co mu provedl Kohn...rabín i tomuto říká "Maj úplnou pravdu, ...úplnou pravdu".
Slyší to rabínova manželka a povídá rabínovi "počkej, počkej, jak to, vždyť nemůžou mít oba pravdu!!". Rabín se vrátí ke svému jídlu, zamyslí se, napije se ze sklenky červeného vína a povídá smutně manželce: "Sára, i ty máš pravdu, úplnou pravdu...."

(je tedy na místě, KDY projevit empatii (EQ), soucítění apod., a kdy u některých lidí ("srážka s blbcem", nebo "Vytočem" co nás něčím leda vytočí...) co nejrychleji "vzít roha" (NEBO změnit téma hovoru, abych se nestal spolupodílníkem šíření pomluv už jen nasloucháním :arrow: ),
v zájmu zachování duševního zdraví (svého času o tom hezky mluvil Jan Werich, mnoho jeho citátů je zde:
:idea: http://cs.wikiquote.org/wiki/Jan_Werich

muflon — pon dub 02, 2012 5:08 pm

PS: K rozebíranému tématu emocí (versus pocity, a potažmo hlubší CITY..., což je taky rozdíl:
emoce / pocit / cit :!: ) - hlubší úvahy s praktickým dosahem jsou na toto téma také ve vlákně Seberozvoj,duševní zdraví, spiritualita:

Tři kroky ke zlepšení všedního dne
http://zenhabits.cz/

Dnes s vámi chci sdílet jednoduché tajemství, které vám okamžitě zlepší den. Cítíte-li se sklesle, může vám to zlepšit náladu až do večera.
Jde o něco, co mi osobně přináší skvělé výsledky.
Jsou to tři kroky, které může udělat každý. Je to postup, který můžeme opakovat stále dokola, klidně celý den. Vychází ze základního předpokladu, že my všichni lidé jsme schopní dobroty, lásky, bolesti, zlomeného srdce i vášnivého milování. Všichni máme někdy špatné dny, avšak pod unaveným zevnějškem je vždy člověk, vyžadující lásku.
Je to založeno na mém pozorování, že druhé lidi často bereme za samozřejmost, soudíme je, bezdůvodně se na ně rozčilujeme a sami přitom očekáváme, že nás všichni budou dělat šťastnými (nebo aspoň nepřispívat k naší bolesti...), či se aspoň budou chovat tak, jak vyžadujeme… a když tak nečiní, zkazí nám to den. Je to šílené.

Lidé žijí své vlastní životy a nejsou tu proto, aby nám dělali radost nebo jednali podle našich očekávání. Jakmile to přijmeme, můžeme být ušteřeni mnoha zklamání a přispěje to k naší emocionální rovnováze.

Zde jsou zmíněné tři kroky. Některým z vás mohou znít hloupě, ale vážně je doporučuji vyzkoušet na vlastní kůži. I kdyby jen jeden den. Nebo dokonce jen hodinu. Jsou mocné a fungují.

1. Pomyslete si: „Miluji tě a jsem vděčný za to, že tu jsi,” o každé osobě, kterou dnes potkáte. Zní to možná trošku bláznivě, ale funguje to. Opravdu, vyzkoušejte to. Podívejte se na každého, s kým se dnes setkáte, jako byste s ním mluvili a pomyslete si: „Miluji tě a jsem vděčný za to, že jsi.” Zkuste do toho vnést emoce. Myslete to doopravdy! Dokonce i u lidí, které potkáte na ulici, ve výtahu, nebo když řídíte (stačí je zahlédnout z dálky na pár vteřin).

2. Usmějte se na člověka a podívejte se mu do očí. Mnoho z nás má naučeno nedívat se do očí, vyhýbat se kontaktu. Ale pohledem do očí bereme na vědomí existenci člověka (neignorujeme ho :mrgreen: ) a navazujeme s ním kontakt (alespoň očima a úsměvem). (pozn.: Bereme v úctě na vědomí jeho lidství a díky tomu dokážeme oddělit "božskou jiskru Dárce životní energie" od toho jaký je "skutečně" daný člověk ve fyzickém projevu vůči nám). Úsměvem pak přenášíme štěstí na druhé, úsměv je nakažlivý :D . Obvykle to nefunguje, když je člověk příliš daleko, ale když můžete, přesto se alespoň sami pro sebe na něj usmívejte (pozn.: nemusí jít o idiotský úsměv od ucha k uchu, stačí i vnitřní úsměv, je-li ten člověk daleko...je-li blíže je vhodné trochu úsměv prohloubit, aby byla patrná naše laskavost a nikoli odmítavá agresivita a obranářská "politika" zavření se do ulity.

3. Cítíte-li se s někým dobře, řekněte mu to. Řekněte: „Miluji tě a jsem vděčný za to, že tu jsi.” Něco takového nejspíš řeknete jen lidem, které znáte velmi dobře (ačkoliv ti odvážnější z vás to možná řeknou i cizím lidem!). Pokud se na taková slova necítíte, nevadí, zkuste je místo toho vyjádřit činy. Jednoduchým objetím, uděláním něčeho pěkného, společně strávenými chvílemi, nezištnou laskavostí, nebo jen pozorným nasloucháním. Samozřejmě nemůžete aplikovat tento krok na každého, koho potkáte, ale čím častěji ho využijete, tím lépe.

-------------
PS: :idea: jak vidno , některé emoce JSOU prospěšné, a jde hlavně o to nikoli je zcela odbourat, ale mít je pod kontrolou...a VHODNĚ a cíleně (nebo časem lépe i spontánně) je používat ku prospěchu svému i druhých.... :wink:
...např. zde o ovládání se, službě sobě i druhým:

TECHNIKA zvaná VNITŘNÍ ÚSMĚV

ČCHI-KUNG NÁVOD k technice vnitřního úsměvu:
http://www.fsps.muni.cz/~ondruska/cchi-kung/usmev.htm

- ti kdo meditují v sedě nebo cvičí jógu to znají trochu jinak, a to v pozici lotosového sedu... Oproti tomu čchi-kungová modifikace vnitřního úsměvu má své nesporné výhody, lze ji pro většinu západních a "ztuhlých" těl, používat i v sedě na židli, nebo ve stoje (jako čchi kungová zdravotní cvičení.

Výborné je ČASTO používat techniku vnitřního úsměvu i v každodenním životě, i na ulici když potkáváme neznáme cizí lidi..., jak jsem psal o tom v předchozím příspěvku :wink: ...

Nejde o to jak nás (podle nás) vidí ostatní, ale jak my vidíme je, a jak se přitom cítíme...může nám to pomoci neztrácet zbytečnými "nervy" spoustu pořebné životní energie.... :)

Tady koukám že mají i nácvikové CD, (to ale bude spíše pro ten jógový posez v lotosovém sedu, co každému člověku nevyhovuje...Principy však budou podobné, a většina nejspíš použitelná pro většinu, i začátečníků:
http://www.prozdravi.cz/vnitrni-usmev-r ... na-cd.html )

Jarda — stř dub 11, 2012 8:48 am
muflon píše:
TECHNIKA zvaná VNITŘNÍ ÚSMĚV

ČCHI-KUNG NÁVOD k technice vnitřního úsměvu:
http://www.fsps.muni.cz/~ondruska/cchi-kung/usmev.htm

- ti kdo meditují v sedě nebo cvičí jógu to znají trochu jinak, a to v pozici lotosového sedu... Oproti tomu čchi-kungová modifikace vnitřního úsměvu má své nesporné výhody, lze ji pro většinu západních a "ztuhlých" těl, používat i v sedě na židli, nebo ve stoje (jako čchi kungová zdravotní cvičení.

Výborné je ČASTO používat techniku vnitřního úsměvu i v každodenním životě, i na ulici když potkáváme neznáme cizí lidi..., jak jsem psal o tom v předchozím příspěvku :wink: ...Nejde o to jak nás (podle nás) vidí ostatní, ale jak my vidíme je, a jak se přitom cítíme...může nám to pomoci neztrácet zbytečnými "nervy" spoustu pořebné životní energie.... :)

Tady koukám že mají i nácvikové CD, (to ale bude spíše pro ten jógový posez v lotosovém sedu, co každému člověku nevyhovuje...Principy však budou podobné, a většina nejspíš použitelná pro většinu, i začátečníků:
http://www.prozdravi.cz/vnitrni-usmev-r ... na-cd.html )

Jak říkal komik Štercl, "U lidí kteří užívají smích, neví doktor do čeho by pích", a platí to určitě po celý život.

muflon — ned dub 15, 2012 4:06 am

E.Tolle říká že jsou tři základní kladné city, které nejsou škodlivými emocemi:
LÁSKA
RADOST
KLID (POKOJ)

etymologický původ slova emoce v latinském emovere – vzrušovat, dráždit; pohyb,pohnutí, nepokoj, také "vzbuzovat", "nutit se pohybovat"). (překlad v knize E.Tolle: „vyrušit":
http://cestaduse.wordpress.com/2012/02/22/emocie/)
...což je nápadně blízké latinskému slovu movere, jenž dalo základ dnes užívanému termínu motivace.

Psychologové klasičtí, to však vidí poněkud jednostranně a extremisticky a nevidí jak by člověk kladně fungoval bez emocí: "...Představme si, že ať by se kolem nás dělo cokoli, my bychom necítili nic. Byl by v nás jakýsi neutrální klid, který by nic nedokázalo narušit. Jaký by byl pak důvod dělat všechno potřebné...? Jaký by byl důvod ráno vstát z postele a jít do práce? A byl by vůbec důvod si do té postele lehat? Neexistovalo by nic příjemného ani nepříjemného, věci by byly nerozlišitelné..." (více viz článek Co by bylo, kdyby nebyly emoce? : http://zrcadlo.blogspot.com/2008/06/co- ... emoce.html )
-----------------------

Palivo

Obvykle se o pocitech, emotivních nábojích, afektech mluví nikoli jako o věcech, ale jako o něčem pohyblivém, nasměrovaným, hledajícím vyjádření. Láska pobízí objímat, a odpor - odstrkávat, zloba - zabíjet, a soucit - léčit zranění blízkého člověka. V kořeni latinského slova emovere je slyšet "vzbuzovat", "nutit se pohybovat". Emotivní náboj se podobá palivu, které se uvolňuje za účelem vykonání nějaké práce. Jak je to zamýšleno přírodou? Vykonává se "práce" - přichází pocit naplnění, uspokojení. I všechno by bylo v pořádku, pokud by neexistovaly situace, ve kterých emoce nenachází přirozený způsob vyjádření.

Člověk vyhořívá

Často emoce se roky nespalují, pokud není možnost je nasměrovat "adresátovi", anebo "vymazat". Pak pomalu anebo rychle vyhasíná sám člověk. V jiných případech ony "se přepalují" a vytváří ne vždy příjemný "odpad". Stejné "palivo", které původně dávalo světlo, najednou houstne do konzistence páry, pára zkapalní do stavu tekutiny, tekutina - do hmoty, hmota zkamení. Tak máme co do činění se "zkamenělou" emocí. Často "kamení" psychických traumat se usazuje v duši člověka. Takové "cizorodé předměty" ho zraňují, těžko podléhají "recyklaci", zpracování, přežití… I přesto, že jsou to dva různé druhy situací, zkamenělé vnitřní emoce a kameny, které se dostávají do duše zvenčí, absolutně stejně mohou narušovat stav člověka.

Těžký balvan táhne ke dnu

Nejměkčí ztrátou způsobenou nošením "kamenů na srdci" je plýtvání sily, odvedení pozornosti od vnímání a aktivity. Od pocitů křivdy na prsou mrtví ruce, od pocitů strachu v břiše - nohy a všechny části těla. Ale pozornosti unikají nejen části těla, ale i části života. Člověk zůstává "zabalený". Nakumulované negativní náboje rozkrádají potenciál člověka. Ovšem nejen to: deformují ho, což znamená, že zvyšují míru rizika v jeho životě. Toto riziko se týká prakticky všech životních sfér: zdraví, rodiny a zaměstnání. V oblasti zdraví se riziko projevuje formou různých psychosomatických onemocnění. Nejznámější z nich jsou žaludeční vředy, zvýšený krevní tlak, astma aj. V oblasti mezilidských vztahů vede k různým turbulencím značně komplikujícím život. Trpí tím i tvůrčí schopnost (kreativita). Zase nejedná se pouze o to, že člověk nevyužívá naplno svůj potenciál, nezpracované náboje přidávají tvůrčímu projevu (a tím se míní každý projev a čin člověka v běžném životě!, nikoli malování obrazů) zvláštní "odstín" zkaženosti. Nemluvě o tom, že momentální zkrat v psychickém fungování může člověka stát život. Infarkt, rvačka, autonehoda, osudná chyba v práci - riziko se může realizovat tisíci způsoby, a ono "umí vyčkat". Sotva je potřeba mu toto umožnit.

Je nutno s tím něco dělat

Každý člověk tomu intuitivně rozumí. Je možné spoléhat na samoregulaci: organismus se snaží některé problémy vyřešit ve spánku, některé v bdělém stavu. Problém spočívá v tom, že při neurotických stavech samoregulace selhává a čas neléčí. Někteří lidé se ubírají svým směrem - do hry vstupují alkohol, drogy. Ty ovšem nemohou vyřešit problémy duše. Při neurotických poruchách (stres, deprese, neurózy, nespavost apod.) se rozumní lidé obracejí na psychoterapeuta. Při tom pacienti často kladou tuto otázku: Jak Vy chcete mi pomoci?

Novinka

Řeč nepůjde o předepsání léků, ani o hypnózu, ani o psychoanalýzu. I když i první, i druhý, i třetí způsob jsou možné. Řeč půjde o práci s pocity. Je to unikátní způsob práce, pro který takové výrazy jako "knedle křivdy v krku", "mlha úzkosti v hlavě", "ocelová deska kontroly v zátylku", "chobotnice hrůzy v břiše" a "kudla zrady v zádech" zní jako diagnóza.

Není nutné být delirium tremens

Je možné, aby člověk objevil tyto "věci" v sobě, stanovil si takové "diagnózy", jsou nutné vytvořit speciální podmínky? Například otrávit se ethylalkoholem do stavu delirium tremens ("bílé myšky")? Je potřeba ještě něco, aby si člověk mohl uvědomit, co on nosí v sobě? Rozhodně ne! Tím spíše, že řeč není o uvědomění si něčeho, co není, ale výhradně toho, co je. Podpořený otázkami člověk je schopen popsat obsah svého vnitřního prostoru. Je pravda, že je mu nabídnuto pokročit o něco dál, než na co byl doposud zvyklý.

(Andrej Jermošin. "Věci v těle. Psychoterapeutická metoda práce s pocity") http://www.emergence.cz/clanek/veci-v-tele.html

muflon — pon dub 30, 2012 9:08 am

Tak jsem byl ze zvědavosti na kursu "Tělo a stres"..., se zaměřením na bioenergetická cvičení, kurs pořádali zkušení psychoterapeuté z capzt.cz
(když by byl zájem mohu sem dát víc poznatků z velmi zajímavého kursu...., zatím jen jeden:

O tom že zákl.reakcemi na stres je boj nebo útěk ví snad každý. Méně se však mluví o tzv.:

ZAMRZNUTÍ (ztuhnutí)

(poznatky jsem si spojil s cvičením taiči a čchi kung, kde se jedná v zásadě o podobné efekty jako u Bioenergetických cvičení (zakladatel A. Lowen, viz funkce Hledej - bioenergetická cvičení). U taiči se vysloveně mluví o tom, že člověk který má někde v těle a mysli BLOKY,TRAUMATA ap., je jako "KUS LEDU" který teprve vhodná terapie nebo výše popsané druhy cvičení pomohou postupně "ROZTÁT"...tím se např. u taiči dosahuje toho, že "zamrzlý" člověk který zpočátku nebyl schopen plynule, pomalu a koordinovaně zacvičit cviky taiči (nebo čchi-kung), se postupně stává "vláčnějším", pružnějším, odstraňují se bloky a "zatuhliny" z traumat během života (uložená někde v těle!, ať už sedavým způsobem života, úrazem nebo psychosomatickou složkou), začne více fungovat propojení dříve odtržené mysli od těla..., dosahuje se větší jednoty těla a mysli a samozřejmě to sebou nese zdravotní, psychické i duchovní bonusy a přínosy (nejen více kyslíku lepším dýcháním, nejen více prokrvení, cirkulace čchi ap., ... :) )

Zamrznutí na kursu bylo hezky přirovnáno - je to jako by organismus zároveň šlapal na plyn i brzdu zároveň... :mrgreen:
(nervový systém je přetížen, zaplaven protichůdnými stresovými hormony sympatiku a parasympatiku..., tělo aby nezkolabovalo a "vyřešilo" nastalou prekérní situaci, prostě "vytuhne" a "zamrzne" ). Zajímavé, jak to funguje u zvířat: např. gazela těsně před tím než ji dostihne a zakousne predátor, už ví že nemůže ani utíkat ani bojovat, tak její organismus "zamrzne" a ona ztuhne, necítí bolest při zakousnutí...

Blbé je že když vytuhne a zamrzne člověk následkem některých traumat v životě (ta se střádají...), tak po nějakém čase také - jako ta gazela - přestane vnímat psychickou nebo fyzickou bolest (je to ochrana našeho organismu)...ale pokud se to tzv."nerozchodí" ( :!: ), tak je zaděláno na pořádné následné potíže...
(zvíře instinktivně moudře toto ví, proto když např. uspali ledního medvěda z vrtulníku během doby kdy právě utíkal před vrtulníkem, medvěd po probuzení se začal zbavovat nahromaděných stresových hormonů které "zamrzly" v těle (aby nenadělaly paseku jak se to běžně děje u lidí ve stresech když je nekompenzují ...), medvěd se začal silně třást (vibrace svalů), aby tělo zbavil nahromaděných látek a "zamrznutí"...po pár minutách jeho organismus hluboce se nadýchl a začal už dýchat notmálně...tělo se vyrovnalo se "zamrznutím" stresu který předtím prožilo...

Poučíme se z toho?

Bioenergetická cvičení, i některé cviky čchi-kung, umí pracovat s vibračními cvičeními, které pomáhají rozpouštět ono nahromaděné "zamrznutí" co se v každém člověku za život nahromadí. Někdo to však VČAS kompenzoval aktivními či relaxujícími opatřeními, takže tato cvičení "nepotřebuje", neboť se v něm nestačilo nahromadit kritické množství "zamrzlin" a "zatuhnutí".... (ta se týkají nejen těla ale mohou postihnout i mysl, jak je vidět např. u posttraumatických reakcí lidí po nějaké nehodě či katastrofě...)
------------------

Ohledně "Zamrznutí" mne zaujal článek na webu M.Zelenky:

....v teoriích stresu běžně opomíjená základní reakce útlumu se vyskytuje daleko častěji v běžném životě, než si uvědomujeme a připouštíme, i když lidová moudrost ji samozřejmě jako běžnou vnímá. Výrazy „zcepenět strachy“, „nemoct se hrůzou ani pohnout“ jsou v lidové mluvě zcela normální. Zcela běžným a všem známým případem je škola. V okamžiku, kdy učitel upře svůj pohled do třídy a začne pronášet: „Tak k tabuli půjde …“. 80 % žáků strne a začne dělat mrtvé brouky a mnozí opravdu přestanou na chvíli i dýchat a zastaví i tok myšlenek. Zbylých 10% žáků si myslí, že vše umí a tak nezažívají stress a 10% žáků sice neumí, ale nejsou tím stresováni, protože je jim výsledek případné zkoušky emočně lhostejný. Uvedená procenta jsou pouze velmi nekvalifikovaným odhadem.

Zvláštním případem jsou situace partnerských hádek, případně rodičovských výtek, kdy káraný (a to i velmi hlasitě) subjekt klidně uprostřed nejvyššího rozrušení kárajícího subjektu klidně usne (a to i velmi hlasitě), což kárající subjekt může dohnat až do stavu nepříčetnosti a následně k fyzickému násilí.

I když je možno na internetu získat určité informace o útlumu jako reakci na stres (ale ve značném nepoměru k množství informací o dvou základních reakcích – útok, útěk), nenalezl jsem nikde žádnou informaci obdobnou informacím, věnovaným „chemii“ lidského těla při stresu a chorobám vzniklým na základě nerealizace úderu či útěku. Přitom není žádný důvod nepředpokládat, že při útlumové reakci na stres probíhají v těle obdobné procesy jako při přípravě na boj či útěk. Tato „chemie“ je však odlišná a má za následek jiné druhy chorob.

Následující myšlenky jsou pouze návrhy k zamyšlení, protože k formulaci určitých teorií by bylo nutno provést podstatně kvalifikovanější analýzu a studii s využitím výsledků experimentů k tomuto účelu zaměřených. Možnými důsledky „přecházení“ stavů útlumu mohou být pak nemoci (stejně jako má NÁSLEDKY přecházení chřipek na srdce ap.), které jakoukoliv formou omezují lidskou činnost a aktivitu, např. syndrom vyhoření, únavový syndrom, částečná mrtvice, neúrazová ochrnutí, výrazná zhoršení zraku či sluchu, ztráta čichu nebo chuti, ale i běžné choroby poutající nemocného na lůžko. A tak jako jsou pro předcházení chorobám vznikajícím z nerealizace „boje či útěku“ doporučovány pohybové aktivity všeho druhu, bylo by možno doporučovat k předcházení nemocem z nedostatečné realizace „útlumu“ různé relaxační a meditační techniky.

Tak jako vše v dějinách lidstva i útlum jako základní reakce na stres byla a je úmyslně využívána či zneužívána.

Člověk má výhodu v tom, že je schopen (ne vždy a ne každý) díky inteligenci volit rozumem mezi agresí, útěkem a znehybněním.

...i dnes většina lidí dělá mrtvé brouky. Děsivé, apokalyptické a katastrofické teorie o budoucnosti lidstva a Země a články probouzí v lidech základní instinkt mrtvého brouka, protože většina lidí nejsou predátoři a tak vlastně takové články možná nevědomky (ale v nemalé míře možná i úmyslně) probouzí v lidech reakci mrtvého brouka. Utéct není kam a nemají schopnost predátorů, aby udeřili. Proto pravděpodobně nemá smysl jim toto vytýkat, ale naopak je nutno apelovat na jejich inteligenci a schopnost cílené reakce.

Právě poznání může hrát u člověka významnou roli při reakci na stresující vývoj lidských dějin.
Řešením není nevnímání toho, co se připravuje a děje, protože stejně nakonec dojde vývoj tak daleko, že nebude možné si ho nevšimnout, ale připravenost na různé varianty vývoje s jejich pochopením a s pochopením jejich příčin. Jedině toto umožní zvolení takové reakce, která bude odpovídající inteligentní a svobodné bytosti (ve smyslu osvobozenému od všech dogmat, předsudků a vnucených teorií a představ). Čím větší bude počet takovýchto bytostí ve společnosti, tím obtížněji bude možno realizovat plány směřující k omezení svobod a tvůrčích aktivit lidí.

(pokračování článku: http://www.miroslav-zelenka.cz/cz/nenace/zakl)

muflon — pon dub 30, 2012 10:02 am

PS: k předchozímu přísp., doporučená literatura z kursu capzt.cz "Tělo a stres", kterého jsem se zúčastnil jako LAIK (je to i pro širokou veřejnost!!) :

Knihy:
P.Levine: Probouzení tygra, nedávno vyšlo v Maitrea 2011)
- výborná kniha k porozumění stresu a tělu :!:
- Kniha Probouzení tygra nabízí nový, optimistický pohled na trauma. Pohlíží na lidské zvíře jako na jedinečnou bytost obdařenou instinktivní schopností léčit se myslícím duchem, který dokáže tuto vrozenou schopnost zapřáhnout a využít. Kniha se zabývá velmi zajímavou otázkou –
- jak to, že zvířata žijící ve volné přírodě, která běžně čelí ohrožení, jsou jen málokdy traumatizována? Porozumíme-li dynamice, která poskytuje divokým zvířatům odolnost vůči traumatickým symptomům, odhalíme tajemství traumatu i u člověka.
Kniha Probouzení tygra srozumitelně popisuje symptomy traumatu a kroky, které je třeba podniknout k jejich léčení. Trauma často vzniká následkem zdánlivě běžných zážitků a zkušeností. Kniha je průvodcem, který nás zavede do světa téměř nepostřehnutelných, ale velmi mocných impulsů, jež řídí naše reakce na zdrcující životní události. Najdeme zde řadu cvičení, která nám pomohou zaměřit se na tělesné vjemy. Budeme-li těmto vjemům věnovat více pozornosti, můžeme trauma léčit. (léčení traumatu = TĚLU VROZENÁ schopnost transformovat zdrcující zážitky)

(PS: Dr.Levine vydal spolu s Maggie Klineová, ještě velmi pozoruhodnou knihu
Trauma očima dítěte -probouzení obyčejného zázraku léčení
- Techniky "PREVENCE" traumatu, které Levine a Klineová v této knize přinášejí, jsou dokonalé svou moudrostí a jednoduchostí, pozorností k detailu, tím, jak postupujeme krok za krokem, a jasnými principy toho, jak jich použít. Autoři dbají na to, aby byly tyto principy využívány praktickým způsobem tak, aby mohly být naplněny specifické potřeby dětí v různých stádiích vývoje, od raného dětství po dospívání.
- Základní pravda, kterou autoři v knize přinášejí, je, že dospělí mají nejprve věnovat pozornost vlastnímu emočnímu stavu, protože děti mohou uvolnit své napětí pouze v přítomnosti klidného, schopného a konejšivého dospělého. To, kdo jsme, je důležitější než to, co děláme. Přesněji řečeno, to, kdo jsme tváří v tvář znepokojivé situaci, ovlivní podobu i následky toho, co děláme. Levine a Klineová nám dávají příležitost naučit se léčit trauma tím, že budeme následovat toho nejlepšího učitele: naše vlastní tělo a pocity.

S. Keleman: Anatomie emocí. Portál, Praha 2005
- Kniha je pokusem o propojení anatomie lidského těla s oblastí emocí. Keleman popisuje individuální podobu, tvar lidského těla jako výsledek dynamické interakce geneticky daných tvarů s osobním emočním příběhem člověka, jako pokračující proces, ve kterém jsou zapojeny i emoce, myšlenky, zkušenosti. První část knihy se zabývá vznikem a organizací lidského těla, jehož podoba je pozměňována osobní emoční historií, otisky lásky a zklamání, urážek a útoků, výzev i stresů. Druhá část knihy popisuje čtyři základní modely tělesné reakce na strádání - rigidita, zhuštění, oteklost, zborcení - ukazuje jak fungují a naznačuje možnosti změny. Životní výzvy a individuální odpověď na ně formují tělesný tvar, kterým člověk vyjadřuje pocity vzrušení, potřebu sebeprosazení, lásku, sexualitu, péči¦ Tyto pocity jsou základem mezilidských vztahů a možnosti života v lidské pospolitosti.

Další publikace:
S.Sator + H.Morschitzky: Když duše mluví řečí těla (=stručný přehled dějin psychosomatiky, viděl jsem i na webu)
S. Johnson: Charakterové typy člověka. Terapeutická léčba raných poruch. Computer Press, Brno 2007
(na ulozto jsem zahlédl diplomku na podobné téma: Obranné charakterové struktury v psychoterapii zaměřené na tělo)
S. Johnson: Charakterová proměna člověka. Computer Press, Brno 2006
(během bioenerg.cvičení a rozpouštění bloků, dochází ke změnám nejen v těle...!!)
G.Roth: Mapy k extázi
A. Lowen: The Betrayal of the Body, 1967
A.Lowen: Bioenergetika. Portál, Praha 2002
(viděl jsem i na webu)
Edward W.L. Smith: Tělo v psychoterapii. Portál, Praha 2007
R. Kurtz: Hakomi Therapy. Hakomi Institute, Boulder 1983
R. Hoffmann, U. Gudat: Bioenergetická cvičení. Portál, Praha 1993
A. Schwarz, R. Schweppe: Bioenergetika, cvičení proti stresu. Alternativa, Praha 2004
Tarthang Tulku: Tibetská léčebná relaxace Kum Nye. Alternativa, Praha 1995
(viděl jsem i na webu)

Časopisy:
Energy and Character

Odkazy:
http://www.bioenergetic-therapy.com
http://www.hakomiinstitute.com
http://www.gottwald-eidos.de
http://www.biosynthesis.org
http://www.pbsp.cz
http://www.bodyterapie.cz
http://www.bioenergetickacviceni.cz

( :idea: na kurzu, který se koná cca 1-2 ročně i pro veřejnost spolu s odborníky,
je na celodenním kursu dost prostoru pro vyzkoušení si bioenergetických cvičení.... :wink: , jinak existují i každý měsíc několikahodinová "Seznámení s Bioenergetikou" buď v Praze - CKP Roseta, nebo v CKP Dobřichovice, možná i jinde v republice - viz akce na bioenergetickacviceni.cz, nebo pokud se to někomu zalíbí tak pro větší efekt je možné docházet na bioenergetická cvičení každý týden...nejde o žádnou hlubinnou psychoanalýzu, ani pitvání minulosti, POUZE práce s tělem - uvědomnělým PROCIŤOVÁNÍM toho "Jak na tom zrovna jsme" v daném okamžiku se svým tělem a různými částmi těla, a jak se MĚNÍ tense, bloky, už jen "pouhou" prací (cviky) a uvědomováním si jejich účinku na danou část těla)
-----------

Podobně jako psychoterapeutický směr Bioenergetika (mnohá cvičení lze provádět doma i bez terapeuta!), se začíná rozšiřovat také psychoterap.směr zvaný Biosyntéza (Biosyntéza (zakladatel D.Boadella) je ucelená metoda, zatímco Bioenergetika (zakladatel A.Lowen) je více otevřená a vstřebává mnohé užitečné prvky (např.z východních bojových umění, z jógy, tibetské relaxace, ale i moderních směrů jako je tanec 5 rytmů G.Roth atd.).

Pokud někdo máte doplňující postřehy nebo tipy k uvedené literatuře, nebo předch.příspěvku o "zamrznutí" organismu, tak se podělte, i o své případné dojmy :wink: z přečtení některé z knih nebo podobných jiných informací odjinud

muflon — čtv kvě 03, 2012 9:43 am

Systemika a Systemické konstelace - forma psychologie - nic nevnucuje, nepřikazuje, nesoudí, nediagnostikuje - kladou se otázky, díky kterým si člověk dělá v sobě jasno a vygeneruje si řešení sám....:

Po zadání do googlu slova "systemika" vyjede dost odkazů...týká se to nejen "nemocných", ale kohokoli v životních rozhodování nebo vyrovnávání se s něčím, včetně tzv. koučování (coaching)
http://isystemic.eu/study/systemika.htm

muflon — pon kvě 14, 2012 6:44 pm

VIBRAČNÍ POHYBY PRO UZDRAVENÍ
(pozor - nesouvisí ani s přístroji jako vibrátory, ani s vibračními plošinami na hubnutí :mrgreen: !)

S tím zamrznutím jak jsem psal, souvisí "vibrační" uvolňující cviky,
- VĚDOMĚ člověk toho dosáhne , ač někdy to jde někomu hned avšak některý den mu to prostě nejde, a po tréninku se to časem naučí...

např. těchto 5 vibračních cviků (je jich možná více) :

1.) vstoje přenesením váhy a setrváním v zatížení svalů (a VĚDOMÉM UVOLŇOVÁNÍ V ZÁTĚŽI !) té zatížené jedné nohy

2.) vibrace pánve ("motýlek" - více viz následující příspěvek)

3.) vstoje při zvednutých rukách pomalu za hlavu, setrvat v zátěži a mírně povolovat v zátěži

4.) vstoje celého těla vibrace (od nohou nahoru se šíří po hlavu)

5.) vleže u břišních svalů při zvednutých nohách - paty tlačit ke stropu a prsty rukou do země

PS: našel jsem na youtube 2 videa co nám na kursu "Tělo a stres" pouštěli:

- lední medvěd co po probouzení z uspání, dostává z těla "Neurogenics Trumors" :
http://www.youtube.com/watch?v=51DQL0bBEnc

U člověka je to známé jako
Tension and Trauma Releasing Exercises (TRE), nebo BODY TREMORS
(pod těmito termíny na youtube je vícero videí..., pokud by to někoho zaujalo..., jako že každý máme za svůj život v těle bloky, a pokud je někdo jako nějak z těla nedostal VČASNOU kompenzací, tak je má nastřádané ze všech nedostatečně zpracovaných mikro a makrotraumat, prožitých od raného dětství až doteď...)

- můžem se my, lidé od medvěda poučit??... třeba takto:

Muscular tension release

Technika Třesení
(převzatá i k jiným účelům, z toho jak se používá jako čchikungová "rozcvička" před cvičením taiči...)
http://www.cchi-kung.cz/news/technika-treseni/

Jednou ze základních podmínek úspěšného cvičení čchi kungu je stav uvolnění. Má mnoho úrovní a pro nás je důležité vědět, že jej lze dosáhnout vhodně zvolenými technikami.

Jednou z takových technik je technika třesení tělem.

V našem těle se v průběhu našeho života ukládaly a stále ukládají nevyjádřené emoce, které blokují přirozený tok energie v jejích řečištích. Všichni asi známe těžká ramena ze stresu a zodpovědnosti, kterou nechceme, nebo nemůžeme nést, nebo svírající se žaludek při obavách z výsledku situací denního života. Ale je mnoho i méně zřetelných bloků, které sebou pořád taháme na každém kroku.

Jak z toho ven?

Je tu v nabídce jedna krásná, velmi učinná a dětsky jednoduchá technika!

Technika třesení.

Génius, který ji vymyslel je prostě úžasný. Tolik prospěchu z tak prosté myšlenky a její aplikace!

př.: Mnoho z nás se při chladném počasí a sporém oděvu třese zimou, někdy až neovladatelně. Je to přirozená snaha tělesného vědomí zahřát tělo uvolněním a zprůchodněním energetických drah na povrchu. Proto vydá rozkaz k třasavému pohybu svalů a ten uvolní zatuhlé oblasti a tím i tok čchi.

Známe to také z teorie vnějších (tj.silových) druhů čchi kungu, že v zatnutém svalu čchi nemůže proudit a je z něj vytlačována pryč. Proto se ve cvicích střídá napětí s uvolněním, stará čchi je tedy vytlačena a nová nasáta na její místo.

Citace:
Kde je dlouho napětí - není zdraví!

Takže díky tomuto jednoduchému principu můžeme vědomě a velmi rychle uvolnit celé tělo i mysl. :idea: Stačí se jen aspoň patnáct minut vědomě třást.

PŘÍKLAD JAK TO LZE PROVÁDĚT

Postavíme se do základní pozice, s chodidly asi na šířku ramen od sebe. Uvolníme postoj podsazením pánve a vyrovnáme pozici zad a uvolníme ramena, jak je to nejvíce možné.

V tuto chvíli se začneme vědomě třást.

Moje oblíbená verze je ta, že začínám od chodidel a postupně přidávám kotníky, kolena, pánev, břicho, ramena a nakonec hlavu. Jako by třesení postupně tryskalo ze země jako pramen uvolnění!

:idea: Hodně pomáhá i představa, že se snažíme rozhýbat velkou plochou desku na které stojíme a která je pružná. Pohyb vychází z pánve a postupně se projevuje dle výše popsaného pořadí.

Jakmile projdeme s vnitřní pozorností (zaměřené dovniř těla) třesením až na vrchol hlavy, tak už se třese celé tělo.

Buďte totální!

Staňte se třesením!

Zapomeňte na sebe a jen vnímejte ten pohyb (bez nějakého omezování myslí - "jak teď asi musím blbě vypadat..." ap.). Udělejte si z toho meditaci v pohybu.

Citace:
Pokud ucítíte nějaké napětí někde v těle, upravte klidně třesení tak, aby se co nejvíce uvolnilo napjaté místo. Předklánějte se, uklánějte do boků, do zadu. Zdůrazněte třes rukou a podobně…

Čím více se do třesení ponoříte a zcela uvolníte, tím lepší bude výsledek!

Technika má dvě plnohodnotné části. Víme, že existují ve všem ve Vesmíru dvě polarity. Jang i jin. Aktivita i klid.

Takže i zde je plnohodnotnou částí techniky klid.

Po skončení třesení (po nejméně patnácti minutách!) se dokonale zastavíme. Zkuste se prostě zastavit, jako když někdo zastaví promítání filmu!

Neztuhněte, jen se zastavte a nic nedělejte. Jen vnímejte pocity, které se dostaví po třesení!

Zůstaňte takto přiměřenou dobu, ať se výsledek třesení může projevit!

Tato technika přináší mnoho prospěchu. Pokud nežijete nějakým extrémním životním stylem, může vám už jen tato jednoduchá technika přinést výbornou zdravotní prevenci a posilu.

Velkou podporou a také snadným odměřením délky třesení je vhodná hudba. Měla by být v rychlejším rytmu, ale ne agresivní. Když znáte délku skladeb, můžete tak snadno zjistit délku vašeho třesení. Můžete se také lépe uolnit a ponořit do techniky, když vás vede hudba.

Citace:
Můžete to také brát jako zvláštní léčivý tanec.

Kdykoliv tedy ucítíte stres, nepříjemné pocity, nebo se budete chtít uvolnit před nebo po cvičení, technika třesení je přesně to co pomůže!

muflon — čtv kvě 31, 2012 8:08 pm

Uvádím zde mail co mi přišel, cituje F.Koukolíka a D.Golemana, z jejichž některých výroků o emocích se lze v mnohém poučit...., tak jej zde uvádím,
... jinak většinou takové maily mažu a nečtu, politiku nemusím a zprávy nemusím vidět 3x na každém kanále... :mrgreen:

Předmět: Ukaž mi, jak málo peněz potřebuješ ke spokojenému životu a já ti
povím, jak vnitřně kvalitní jsi člověk

# # http://nwoo.org/nahrady.htm
# #
# # Čerpání náhrad v poslanecké sněmovně.
# # Je naprosto jasné, proč se lidi vztekají - pocit nespravedlnosti startuje ty
# # procesy v mozku, kdy negativní emoce zatemňují rozum natolik, že smysluplné
# # východisko nemůže být nalezeno.
# # Myslím, že naši deprivanti to dělají schválně, jestliže někdo dokáže
# realizovat obnovu svojí pracovní síly za deset tisíc a být vnitřně naplněn, pak člověk,
# # který vyčerpá na svou obnovu tolik prostředků a kvalita jeho práce je přesto
# # nevalná, potřebuje spíš speciální léčení ( na optimalizaci vlastního
# sebepojetí a sebehodnocení) než křeslo v poslanecké sněmovně. Takže prosím rozšířit- a
# ve volbách TY LIDI NEVOLIT.
# #
# # Citace z Koukolíkovi Vzpoury deprivantů:
# # Příčina vzniku hněvu (jako podmínky vzniku agresivního jednání – agresivita
# vždy provází porušení stanovených pravidel) „je pocit, že s námi někdo jedná s
# # nedostatečnou úctou.“ (Koukolík, 2003, s.21).
Ačkoli lze souhlasit s
# uváděnými příčinami nekázně, nelze se ztotožnit v tom, že nekázně se lze
# zbavit
# # MANIPULACÍ s dotyčnou osobou. Pokus o manipulaci bývá dříve či později někým
# # odhalen a pouze přispěje k zvětšení hněvu.
# # Pokud by byly respektovány potřeby emočního systému každého lidského mozku,
# # který je přítomen v každé sociální interakci, pak by neexistovaly příčiny
# vzniku
# # hněvu. Nelze si představovat, že každý potřebuje něco jiného. Naše mozky jsou
# # velmi jednotné v tom, co považují za ohrožení důstojnosti. Prostředí, které
# # NEOBSAHUJE takové prvky jednání, které by ohrožovaly lidskou důstojnost se
# # označuje jako BEZPEČNÉ SOCIÁLNÍ PROSTŘEDÍ.

„Emoce jsou nakažlivé
- Goleman, 1997, s. 115 popisuje pokus,“ kdy byli proti sobě posazeni dva jedinci, kteří
# # předtím vyplnili dotazník o své okamžité náladě. Přesto, že pouze seděli
# proti sobě, pak podle následného dotazníku bylo zjištěno, že ve všech případech
# došlo k přenosu nálady expresivnějšího účastníka na pasivnějšího“. (Goleman, 1997,
# s. 116) Stačí tedy jediný člověk ve třídě, který má pocit ohrožení vlastní
# # důstojnosti, a přenáší svou náladu na ostatní ve svém okolí. Čím bližší je
# vztah mezi jednotlivými lidmi, tím snáze se emoce šíří.
(Goleman,1997, s.117)
# # Nekázeň vůči zavedeným pravidlům má příčiny v emočním mozku.

# # „Anatomie vzteku
# # Motto: Hněv nikdy není bezdůvodný, málokdy však bývá důvod dobrý.
# # Hlavním zdrojem náhlého vyšlehnutí zuřivosti bývá amygdala, avšak na druhém
# # konci emočních nervových drah, v šedé kůře mozkové, vzniká promyšlenější druh
# # hněvu, jakým je například chladnokrevná pomsta či pohoršení nad
# # nespravedlností.“
(Goleman,1997, s. 66)

# # „Intoxikace vztekem
# # Universální příčinou hněvu je právě pocit ohrožení, nejen fyzické, ale také
# # ohrožení sebevědomí či důstojnosti. Limbický systém pak ovlivní mozek dvojím
# # způsobem. Nejdříve uvolní katecholaminy, které zabezpečí dostatek energie pro
# # náš „jeden konkrétní rozhodný čin ať jde o boj či útěk“. Zároveň amygdala
# # aktivuje kůru nadledvinek, a vytvoří tak v těle potřebné napětí, excitace
# může
# # trvat mnoho hodin i dní. Tento stav zvýšené vnímavosti, vyvolaný
# # adrenokortikální aktivací, objasňuje, proč se lidé rozzlobí mnohem snadněji,
# # pokud už byli předem podrážděni či vyprovokováni něčím jiným. Všechny druhy
# # stresu vyvolávají adrenokortikální podráždění, a snižují tak práh pro vznik
# # vzteku.“
(Goleman, 1997, s. 67)

# # „Zloba roste ze zloby.
Pokud již se člověk nachází ve stavu podráždění (jiným
# # podnětem) a něco vyvolá reakci „emočního únosu“, pak následná reakce (vztek,
# # úzkost) je neobyčejně intenzivní. Je to právě takováto řada menších podnětů,
# jež
# # dokáže vzbudit tu největší zuřivost. Zloba roste ze zloby, emoční centra se
# # rozpalují. A tehdy může zuřivost, už nijak neomezovaná rozumem, snadno přerůst
# v
# # násilí. Vysoká hladina podráždění vzbuzuje v člověku iluzi síly a
# # nezranitelnosti, jež může být pohnutkou a povzbuzením k agresi. V takovém
# stavu
# # člověk snadno klesne k nejprimitivnějším reakcím.“
(Goleman, 1997, s. 68)

# # Klamné vybití emocí.
# # Koukolík (2003, s. 21) píše: „Odveta za čin prožívaný jako nespravedlivý
# # prochází celými dějinami.
# # Pro odvetu existují dva důvody: 1. obnova sebeúcty, 2. „poučení“ pachatele,
# # rejstřík odvet je široký, někdy se lidé stáhnou do sebe – omezí spolupráci,
# nebo
# # spolupracovat přestanou, nebo těžce onemocní – tato reakce představuje
# „útěk“.
# # Opakem těchto reakcí je útok – v organizacích se to projevuje jako krádeže,
# # sabotáže, násilné chování. Násilná odveta může být krutá a krvavá do
# absurdity,
# # vyprovokovat spirálu ničení, vražd i válek. Lidé s vysokou citlivostí
# poznávají
# # co je a co není spravedlivé, spolupráci i podrazáctví. Jestliže hněv,
# vyvolaný
# # nakupenou nespravedlností z oplzlého chování moci překročí nějakou mez,
# přispěje
# # k sociální explozi nebo implozi. Jejich důsledky mohou být ještě horší
# # karikaturou spravedlnosti, než bylo to, co měly napravit. Události, které mám
# na
# # mysli se mohou jmenovat rané křesťanství, katarské hnutí, revoluce husitská,
# # francouzská nebo říjnová, zánik říše římské, kolonialismu, Sovětského svazu
# nebo
# # fundamentalistický islámský terorismus. Ztráty jsou děsivé a zbytečné a
# obvykle
# # s sebou berou i vítězné generály.“

# # Goleman (1997, s. 71) píše: „Katarze, vybití vzteku, je nezřídka považována
# za
# # způsob, jak se této emoce zbavit. Studie opakovaně potvrzovaly, že pokud dáme
# # svému vzteku volný průchod, zmenšíme ho tím jen málo, nebo vůbec. Bylo
# zjištěno,
# # že vybití hněvu je jedním z nejhorších způsobů, jak se uklidnit: výbuchy
# hněvu
# # ještě zvyšují podráždění emočních center v mozku, a lidé se cítí ještě
# # rozzlobeněji. Výsledek je pak ještě delší trvání vzteku, než jeho ukončení.
# # MNOHEM ÚČINNĚJŠÍ BYLO, KDYŽ SE LIDÉ NEJPRVE TROCHU ZKLIDNILI, POTÉ MOHLI VÉST
# # SPOR DALEKO KONSTRUKTIVNĚJI A ASERTIVNĚJI.“

(zdroje: Koukolík: Vzpoura deprivantů. Goleman: Emoční inteligence )

muflon — sob čen 02, 2012 10:29 am

INDIVIDUÁLNÍ SYSTEMIKA

Někdo možná nahlédne pod pokličku vnitřních pochodů, nebo i využije...seminář či kurs poprvé v ČR přímo s autorem metody "IndividualSystemik", německým terapeutem Arthem Wittemannem.

„Miluji tě“ - celkem jednoduchá věta. A také nám ji už v životě určitě někdo řekl. Víme ale, co tím doopravdy myslel? Myslel tím „Chci, abych byl milován“ nebo „Chci se s tebou vyspat“? A co když tím myslel „Nechci být sám“ nebo naopak „Doufám, že mě teď necháš na pokoji“.

Jedním ze způsobů, jak tyto různé zdroje působící v naší psýché odhalit a jak je prozkoumat, dokud nebudeme vědět, kým nebo čím tyto zdroje ve skutečnosti jsou, je metoda "IndividualSystemik". Metoda, která odhaluje, jak je náš vnitřní svět uspořádán.

Během tohoto semináře nám Artho Wittemann ukáže, jak můžeme s našimi vnitřními zdroji navázat kontakt a jak jim začít hlouběji rozumět.

Každý z nás má uvnitř sebe spoustu různých zdrojů (osob), které mají svůj vlastní život, svou vlastní vůli a také svoje vlastní pochopení vnějšího světa. Jak tedy rozumět tomu, co nám druhý říká a co tím myslí? Jedině tak, když odhalíme onen vnitřní zdroj, který takto promlouvá.

Jedním ze způsobů, jak tyto různé zdroje působící v naší psýché odhalit a jak je prozkoumat, dokud nebudeme vědět, kým nebo čím tyto zdroje ve skutečnosti jsou, je metoda "IndividualSystemik".

Metoda, která odhaluje, jak je náš vnitřní svět uspořádán:

1. Mikrostruktura vnitřní osoby
Vnitřní osoby jsou už vytvořené komplexní formace sami o sobě. A právě porozumění jejich vnitřnímu uspořádání představuje velkou výhodu na cestě zkoumání nejenom jejich povrchu, ale především toho, jaké jsou ve skutečnosti ve své hloubce, jak jsou uspořádány a na co orientují svou pozornost. Do kontaktu s nimi se dostáváme prostřednictvím rozhovoru s nimi.

2. Začínáme s vnitřní osobou vést dialog
Povrch vnitřní osoby bývá často ovlivňován nejednoznačností, což bližší poznání vnitřní osoby právě dvakrát neulehčuje, spíše naopak. Jaké vnitřní osoby jsou uvnitř a dají se identifikovat? Se kterými z nich je třeba začít komunikovat? A jak tento dialog vhodně začít?

3. Postoj, obsah a chování

Jedním z nejdůležitějších předpokladů individuální systemiky je přesné a zřetelné rozlišení mezi tím, jak se vnitřní osoby chovají a jaké obsahy komunikují a tím, jaké mají postoje. Obsahy a chování vnitřních osob nám sice často dávají důležité stopy, ale teprve tehdy, věnujeme-li se důsledně jejich postojům, které z těchto obsahů a chování přicházejí, vznikne bezprostřední a skutečné setkání mezi průvodcem a vnitřní osobou.

Pět jazyků duše

1. Tělo, emoce, symbol, jazyk a energie
Lidská duše se projevuje na pěti komunikačních úrovních, vždy současně. Když jí na těchto úrovních odpovíme, vznikne pevný a skutečný vztah, který nás rychle dostane pryč od obsahů vnitřních osob zpátky k jejich postojům, které vždy stojí v pozadí.

2. Jak převést výpovědi neverbální komunikace do srozumitelného jazyka
Neverbální projevy psýché, jako je řeč těla, emoce, vizuální obrazy nebo vyzařování známé jako charisma člověka, jsou téměř vždy spontánní a nevědomé. Když se je podaří přesně vyjádřit pomocí slov, která všichni známe, prohloubí se opět toto neverbální pojmenování a s ním i živá vlastní zkušenost. Vnitřní osoba se sama cítí být víc rozpoznaná a tím se může hlouběji otevřít.

3. Jak udržet energetické spojení s vnitřními osobami

Rovina vyzařování má v metodě IndividualSystemik zvláštní význam. V ní se totiž v každém okamžiku zrcadlí chování vnitřní osoby. Průvodce, který s vnitřní osobou navázal přímé a pevné energetické spojení, teď totiž může tento dialog daleko víc prohloubit a vést k podstatě věci, aniž by zbytečně moc svou pozornost věnoval obsahům a tématům.

Celkový obraz člověka

1. Mikro-, makro- a metastruktura psýché
Metoda IndividualSystemik nám poskytuje obraz člověka, který má všechny fenomény své psýché (od těch nejmenších projevů až po ty ucelené a ve vzájemném vztahu) smysluplně uspořádány. Na mikroúrovni se ponoříme do struktury jednotlivých vnitřních osob. Na makroúrovni už bereme v úvahu skladbu a dynamiku celého systému. A na metaúrovni zkoumáme celkový komplex lidských možností spolu s modelem pěti kontinentů lidské duše.

2. Pět kontinentů psýché
Zástupci každého z pěti kontinentů lidské duše jsou: žena, muž, dítě, zvíře a bůh, které existují současně v každém z nás – a to zcela nezávisle na tom, jestli o sobě vědí (nebo zda si jsou vědomi sami sebe). Každý kontinent má své výlučné „dary“ a zároveň „potřeby“:
• Kontinent „žena“: intuitivní inteligence, kreativita, vztahy, empatie
• Kontinent „muž“: racionální inteligence, struktura, vedení, prozíravost
• Kontinent „dítě“: citová inteligence, citlivost, blízkost, hravost
• Kontinent „zvíře“: instinktivní inteligence, vůle přežít, schopnost a síla se prosadit, ohraničení
• Kontinent „bůh“: spirituální inteligence, klid, neohraničenost, bezpodmínečná láska
---------------------------------------------

Seminář který může navštívit i laická veřejnost: http://www.maitrea.cz/akce/individualni ... rnich-osob

PS: v ČR vyšla jeho kniha:
Artho Stefan Wittemann: Architektura vnitřního světa člověka - Začínáme chápat sami sebe

(Ve své první knize, nazvané Inteligence duše, představuje základní koncepci individuální systematiky. Další, hlubší výzkum v psychoterapeutické praxi a ve vzdělávacích seminářích pro terapeuty a poradce vedl k poznatkům a technikám,
jež jsou popsány v druhé knize:
Kniha Architektura vnitřního světa člověka je skutečným obohacením pro psychologickou praxi. Na pozadí „skrytého řádu“ psýché pochopíme stagnaci a rozporuplnost v terapeutickém procesu. Artho Wittemann velice působivě ukazuje cestu, jak zpřístupnit a vysvětlit řád, jenž je za tím skrytý, a především lásku k pacientovi/klientovi, s tímto řádem hluboce spojenou. Mnoho terapeutů na tuto knihu určitě čekalo, aniž by to věděli, a je velice důležité, aby se co nejvíce uplatnila v terapeutické praxi.)

- :idea: i když nejsme terapeuty, možná by stálo za to - stejně jako se někdo dívá u maséra nebo fyzioterapeuta na osvědčení o absolvování vzdělání..., tak se případně (pokud má někdo potřebu) zeptat terapeuta zda dělá SYSTEMIKU, a třeba i zda zná tuto knihu... :wink:

muflon — sob čen 02, 2012 1:46 pm

Zajímavý je rozhovor s tímto terapeutem (A.WITTEMANN) co napsal tu knihu z předch.příspěvku:
http://magazin.maitrea.cz/16/PDF/PDF04.pdf

...odpovídá tam např., proč mu nestačí koncepce Freuda s jeho id, egem, superegem,....nebo proč mu nestačí koncepce jiných ohledně
"vnitřního dítěte", dospělého a vnitřních rodičů uvnitř každého člověka...apod.

:arrow: Jojo, vývoj prostě nezastavíš...psychologie a terapeuti kráčí mílovými kroky k "světlým zítřkům" :wink: ...ovšem obávám se aby přes veškeré pitvání a nalézání ještě menších "duševních atomů" v nás, se nedostal psycho obor do podobných "míst :mrgreen: "...kam se dostala moderní medicína se všemi jejími supermoderními nástroji a specializacemi, a analýzami v mikroskopech a kdovíjakých ještě přístrojích...a neuniklo nám i něco důležitého co je nad tím...(třeba se obávám zbytečně, a zrovna tato kniha tohoto pána to řeší...zatím jsem ji něčetl, tak nemám co říkat..., pouze své pocity z veškerých těch "hlubinných" a kdovíjakých ještě pitvání duše...

( :idea: proto se mi zatím třeba líbí spíš ta Bioenergetika A.Lowena kterou doporučuje Dr.Hnízdil, kde se nic nepitvá, nevrací se člověk pořád k nějakým traumatizacím v minulosti, a jejich rozpouštění se řeší pozvolna "samo" s přispěním nepitvajícího terapeuta a spoluprací klienta...nevím, asi bych nikdy k hlubinným terapeutům nešel, ačkoli tento pán jím možná není a
jak by řekl klasik F.Holzmann tedy že "pláču dobře, ale na nesprávném hrobě"... :wink: )

CÍLEM je jak říká Whittemann v tom rozhovoru, aby člověk žil život přímo, a nikoli přes nenaplněné potřeby svých vnitřních částí, které si už dávno ani neuvědomuje... :mrgreen:

muflon — sob čen 02, 2012 1:47 pm

PROSPĚŠNOST ZÍVÁNÍ

Furt sem si říkal, proč na bioenergetických psychoterapeutických sezeních "vedoucí" bioen.cvičení , často zívají... :wink:

A ejhle...v LN z 25.4.2012 píše prof.Vyskočil z UK:

"...Nakažlivost zívání ukazuje na
psychosociální úlohu ve smečce
nebo společnosti, ale je to zřejmě
až druhotný význam. Zívání je nakažlivé
u člověka, primátů a snad
i psů. Je projevem vcítění, empatie,
která nám často chybí v dnešním
uspěchaném způsobu života.
Při zívání, ale i při pořádném protažení
jsou v mozku aktivována
citová centra, např. amygdala
nebo locus coeruleus (příjemné
pocity) a nucleus paraventicularis
mezimozku. Polovina lidí zívá
do pěti minut potom, co vidí nebo
slyší zvuky zívání. Zívají i nevidomí,
když tyto zvuky slyší. Tím
se jaksi mentálně přizpůsobujeme,
připojujeme k psychickému
stavu lidí (tlupy) okolo.
Proč je zívání nakažlivé, můžeme
neurofyziologicky pochopit
pomocí koncepce tzv. zrcadlových
buněk. Tyto neurony v předním
mozku registrují pohyby
a zvuky okolí a „učí“ se je napodobovat.
Učíme se tedy nějaké
činnosti i pouhým pozorováním.
Zrcadlové neurony mohou dát signál
ke spuštění zívání, zvláště
když bychom už měli trochu přehřátý
mozek, řekněme po těžké
šachové partii nebo písemce. Dokonce
může být zívání signálem
k milostným hrám, především
když je provázeno ladným protažením
ženy a je znamením toho,
že nás partner možná zrovna nudí
a je třeba změnit činnost."

muflon — úte čen 05, 2012 2:35 pm

Důležitost odpuštění a možnosti jak odpustit:

Stručně (spíš pro chlapy) - postupy...online:
http://zenhabits.cz/jak-odpustit/
(praktické "know how")

Brandon Bays: kniha(y)-Cesta...

Colin Tipping: Radikální odpuštění (obsahuje i techniku dýchání satori, zvanou Rebirthing)
http://knihy.heureka.cz/radikalni-odpus ... c-tipping/

Spíš pro ženy: Luule Viilma několik knih...
http://www.keltnerpublishing.cz/E-shopDetail.aspx?id=53

Pro všechny:
Anselm Grün : Škola odpuštění - Cesty ke smíření
http://www.ikarmel.cz/kniha/Skola-odpusteni_10766.html

Citace:
Anselm Grun: "....Odpuštění stojí až na konci. Nejdřív se potřebuješ rozzlobit...."

(...Jedni trpí přísnou výchovou: říkalo se jim, že musí každému odpustit – a pak zakoušejí, že se jim to s odpouštěním nedaří, že dávné ublížení stále ještě bolí. Mnohým zní požadavek odpuštění tak, jako by museli potlačit pocity zlosti a hněvu proti lidem, kteří jim ublížili, a že jim nezbývá nic jiného než pokud možno brzy odpustit. To však se jim jeví jako něco, co je nad jejich síly, neboť v sobě stále ještě cítí zášť a urážku a tyto pocity je ochromují. Kdyby druhému odpustili, pak by mu odpustila jen jejich hlava. Hluboko v jejich srdci a v jejich nevědomí zůstanou však zcela jiné pocity, a ty jim v pravém odpuštění brání.)

Věnuje se tomu samozřejmě lecjaký směr psychoterapie, od léčení "Vnitřního dítěte" v nás až po kdo ví co jsme neodpustili sami sobě nebo druhým a zatlačili to do podvědomí...

jE URČITĚ VÍCE CEST...od nějakého způsobu rychlejší katarze a "léčbou šokem", až po nenásilné ale o to delší postupné vytrvalé "rozpouštění" a odplavování všech "nánosů" a bloků co si kdo za život posbíral.... Takové postupné "tání a rozpouštění" bloků a "zamrzlin" v nás
se děje např.craniosakrální terapií, EFT, Bioenergetickými cvičeními A.Lowena, ale třeba i pomalu (roky) nějakou formou meditace v pohybu (jako třeba taiči, čchi kung, ap.)

( :idea: Bioenergetika dle A.Lowena, je směr který naopak tvrdí že netřeba nic dál v sobě pitvat z minulosti, že je třeba žít neustále Teď a tady, a cílenou psychoterapií zaměřenou na tělo (nikoli na pitvání minulosti) že se tělo samo přirozeně SVÝMI PROSTŘEDKY VLASTNÍMI TĚLU samo (s vedením instruktora) uzdraví...

Jak se kdo díváte na proces odpouštění... ?
Máte někdo nějaký názor na "odpuštění" jako takové (ať už vůči druhým nebo sobě...) ?

muflon — stř čen 06, 2012 2:34 pm

Různé nejznámější druhy terapie jsou pěkně popsány tady: http://www.semstim.estranky.cz/clanky/t ... -metody.4/
(uvádím jen dvě - Bioenergetiku C.Lowena a Jungovskou psychoterapii... související i s předch.příspěvkem)

Bioenergetika

Průkopníkem soustavné psychoterapeutické práce s tělem byl v období mezi světovými válkami Wilhelm Reich. Reich se opíral o představu, že všechny psychické i tělesné pochody mají společný energetický zdroj. U lidí psychicky nemocných je zdroj energie zablokován, jejich látková výměna je nedostatečná, napětí se jim hromadí v těch částech těla, v nichž kdysi (rozuměj v dětství) došlo k zabrždění pudových impulsů. Např. člověk, který měl chu» ze vzteku někoho kousat, cítí trvalé napětí v čelistech.

Staženou oblast nazýval Reich svalovým krunýřem - ten někdy kryje celé tělo, někdy jen jeho část. Nejsnazší cestou uvolnění zablokované energie je intenzivní dýchání. Během něj se dostavují velmi intenzivní - často i nepříjemné - tělesné pocity (např. mravenčení, pocity tlaku, křeče), po nichž tělo spontánně uvolňuje tenzi i zablokované emoce. Klient začne plakat, křičet, smát se, jakoby nezávisle na své vůli. Emoce se vynořují samy, souběžně s nimi se vynořují i vzpomínky, umožňující terapeutovi vyložit význam vybavovaných obsahů. Terapeut může napomáhat odplavování tenze i tím, že rukou tlačí na skupinu svalů, v nichž je klientovo napětí soustředěno. Po jisté době terapeutické práce, obvykle po několika měsících, může klient zažít zvláštní reflex, který jeho tělem proběhne jako vlna následovaná neobvyklým uvolněním. Reich mu říkal orgastický reflex, protože předpokládal jeho úzké spojení se sexualitou. Tento předpoklad už nesdíleli všichni Reichovi pokračovatelé, nicméně vyvolání zmíněného reflexu je mezi nimi dosud považováno za důležitý mezník terapie, jehož dosažení motivuje klienta k další práci na sobě.

Bioenergetika je zvláště vhodným terapeutickým přístupem u tzv. psychosomatických nemocí, které klient vnímá především jako poruchy tělesných funkcí. Klient ale musí být ochoten přijmout předpoklad, že ve hře jsou i psychické faktory, a klient musí mít chuť pracovat na jejich objevování. Z neurotických potíží jsou pro bioenergetiku vhodným polem ty, jež se zřetelně projevují tělesně. Akutní psychózy se pro tento druh terapie nehodí. Bioenergetičtí terapeuti podávají zprávy o úspěších při léčbě chronických depresí, doporučuji však brát tento optimismus s rezervou.

Cílem bioenergetické terapie je uvolnění klientových energetických rezerv, odblokování zón, v nichž se dříve usídlilo napětí, a zpracování souvisejících vnitřních psychických konfliktů. Úspěšně léčený klient je spontánnější, jeho vědomí je rozšířené. Představíme-li si s Lowenem vědomí jako kužel reflektoru, rozšířené vědomí může znamenat buď širší záběr světelného kužele, nebo jeho větší pohyblivost. Klientovy city se s postupem terapie dostávají do většího souladu s jeho myšlenkami, je lépe schopen ztotožnit se s nadosobními principy (jakými jsou např. láska k pravdě, odmítání ničivé agresivity apod.). Toto uznání sjednocujících nadosobních principů nesmí být terapeutem vynucováno, má proběhnout samovolně. Přitakání nadosobním principům završuje proces reorganizace klientovy osobnosti; přijatý princip umožňuje zachovávat rovnováhu tak, jako se hodiny mohou řídit podle pravidelného rytmu svého setrvačníku. Klient pak už nemusí plýtvat energií na rozhodování, na testování různých cest.

Jungovská psychoterapie

Carl Gustav Jung je nejvýznamnějším Freudovým žákem. Jeho výklad psychiky a jeho léčebné metody mají v literatuře různé názvy, v nichž se objevují přídavná jména "hlubinná", "analytická", "komplexní". Zde jsem zvolil název nejpoužívanější a nejjednoznačnější. Jung sám zdůrazňoval, že terapeut musí být pružný, nemá lpět na léčebné doktríně, terapie je vždycky dialog, v němž je terapeut účasten jako celá osobnost. Jungův názor, že terapeut je klientovi užitečným zejména tehdy, když se i jeho klientův problém osobně dotýká, by podepsal málokterý zastánce jiné terapeutické školy. Jungovská teorie psychoterapie nechce být svěrací kazajkou, chce naopak podpořit rozvoj terapeutovy i klientovy tvořivosti.

Jung revidoval Freudovo učení zejména v těchto bodech:

Nevědomí obsahuje nejen osobní zkušenosti jednotlivého člověka, ale i zkušenosti celého lidstva, ty se dědí jako hotové struktury. Tyto struktury, které Jung nazývá archetypy, se nejprůzračněji ukazují ve starodávných mýtech, pověstech a pohádkách. Archetypy nám mj. zprostředkovávají prožitky náboženské a duchovní, o tuto možnost však moderní nevěřící člověk přišel, nicméně i on nevědomky uspořádává své prožitky podle zděděných archetypálních schémat.

Nevědomí je tedy primárním základem lidské duše, vědomí Já zdůrazňované Freudem považuje Jung za druhotný výsledek civilizačního vývoje lidstva. Člověk předhistorický si vlastní Já neuvědomoval, žil v mytické jednotě s přírodou. Když vzdával předepsanými rituály poctu svým bohům, měl přitom zážitek přímé účasti na nadpozemských principech. Osobní Já přitom neznamenalo téměř nic, proto byly možné a schvalované lidské oběti.
Cílem lidského chování není jen uspokojení sexuálního pudu (jak se domníval Freud), ani pouhé uspokojení touhy po moci (jak tvrdil další z významným Freudových žáků A. Adler), nýbrž spojení s vyššími principy duchovními a náboženskými. Jung připouštěl, že někteří klienti potřebují být léčeni postupem freudovským, jiní adlerovským. V léčebné praxi se na rozdíl od Freuda a Adlera věnoval i lidem starším, pro něž shledával svůj přístup zvláště vhodný.
Čtyři základní psychické funkce, totiž myšlení, vnímání, cítění a intuice, nejsou u nikoho dokonale rovnoměrně rozvinuty. Jedna z nich jako by ovládala psychiku, další dvě jsou v pozadí, čtvrtá bývá více či méně potlačená a obvykle se začíná prosazovat v období "životního poledne". Psychoterapie má pomoci lidem zlepšit rovnováhu mezi psychickými funkcemi.

Nerovnováha může být i v typu zaměření osobnosti, někdo je zcela zaměřen ven ze sebe, někdo je naopak zcela obrácen dovnitř. Tato charakteristika je do značné míry vrozená, psychoterapie ji však může také ovlivnit.
Psychoterapeut má být podle Junga aktivnější než freudovský psychoanalytik, který se zaměřuje zejména na výklad "přenosu" (tedy toho, jak klient promítá své minulé zkušenosti do osoby terapeuta). Jungovský terapeut chce být duchovním vůdcem klienta, někdy i provokujícím a zneklidňujícím. Terapeut je totiž v analýze angažován podobně jako klient, nemá být pouhým neutrálním "projekčním plátnem" pro klientova přání a fantazie, jak požadoval Freud. Terapeut může a má v průběhu léčby uplatňovat i svoje vlastní osobní nápady a fantazie.

Že sny jsou královskou cestou do klientova nevědomí, na tom by se Freud s Jungem shodli. Jung, který analýzu snů pokládal za nosný pilíř terapie, však odmítal předem dané jednoznačné výklady snové symboliky. Ve snu se mísí zbytky aktuálního denního dění s minulou osobní zkušeností snícího i s archetypálními výtvory kolektivního nevědomí lidstva. Jazyk, který používáme pro vystižení svých uvědomovaných zkušeností, nejde jednoduše uplatnit na výtvory nevědomí. Nevědomí má svou vlastní logiku, terapeut se s klientem mohou pokoušet o překlad řeči nevědomí z jednoho kontextu do jiného, nelze se však dopracovat k nějakému definitivnímu výkladu. Psychologický význam snu tkví podle Junga v tom, že nám ukazuje, kam tíhne naše pravé vnitřní Já. (Toto pravé Já se liší od jungovské Persony, společenské role, kterou si "oblékáme" v závislosti na prostředí, v němž se zrovna nalézáme.) Postavy, o nichž se nám zdá, se dají vykládat jako ty části naší osobnosti, které se nám odcizily. Sen jejich prostřednictvím může ukazovat to, co v bdění opomíjíme. K terapeutické práci jsou vhodnější spíše série snů než jednotlivý sen.

Délka jungovské terapie je velmi proměnlivá. Jung publikoval případy, jež mu netrvaly více než několik sezení, měl však klienty, jimiž se zabýval mnoho let. Při jungovské terapii sedí klient terapeutovi tváří v tvář. Terapeut nepodporuje klientův případný sklon přenášet na terapeuta očekávání týkající se jiných osob, tak zvaný přenos považoval Jung za leckdy zbytečnou komplikaci léčení.

Jungovská terapie je vhodná pro lidi spíše středního věku, kteří jsou ochotni spojit své obtíže s životním bilancováním. Hlubinná analýza nevědomých tendencí je vhodná jen pro toho, kdo netrpí psychózou. Jung se v léčebné praxi velmi obával případů nerozpoznaných psychóz, jejichž propuknutí by analýza mohla uspíšit, případně i vyvolat. (Sám byl schopen se dlouhodobě věnovat lidem trpícím chronickou psychózou, viz výše uvedenou ukázku, v takových případech se spokojil s udržovací psychoterapií.)

Cílem terapie je u Junga nalezení "pravého Já". Vybavování nevědomých obsahů oslabuje klientovy osvědčené společenské masky a vnáší nejistotu do výkonu dříve běžných rolí. Terapeut ví, že klient se díky analýze dostává do těžkostí, zisk však stojí za to: vědomí dostává novou příležitost zpracovat jak ty nevědomé tendence, jež vyvstaly během osobního vývoje, tak se dostat do kontaktu s výtvory kolektivního nevědomí. V ideálním případě se přitom osobní nevědomí oslabuje a člověk se posiluje tím, jak se napojuje na archetypální kolektivní nevědomí. Posilovat by se v posledku měly i vazby člověka k lidem a ke světu, měly by být méně sobecké, pružnější, odpovědnější. Pravé Já je tedy rozšíření Já, nové Já, očištěné Já,
Já lépe propojené jak s pudovými sklony, tak s duchovním směřováním lidské bytosti
.

:arrow: ke srovnání -

Citace:
Anselm Grun hodně mluví o tom, že základní chybou celého proudu těch co chtějí vidět vše jen pozitivně.... ( :!: ) je to, že v sobě (nebo v druhých lidech) nejsou ochotni vědomě vidět dnešní (TADY A TEĎ) život (to negativní žel právě tady a teď EXISTUJE a nelze před tím zavírat oči a říkat že to neexistuje :!: , a neznamená to že negativní tím posilujeme, neboť u něj nesetrváváme a jen o něm víme a bereme ho na zřetel jako něco skrytého nebo potencionálně možného vědomou či podvědomou volbou..., CHCEME NA NĚJ POSVÍTIT A ROZPUSTIT JEJ...- NEBOŤ NIC ŠPATNÉHO V PROUDU SVĚTLA A VĚDOMÍ NEOBSTOJÍ a rozpouští se jako sníh na slunci...(dříve či později, při "vysmýčení všech temných koutů" :mrgreen:

- :idea: vypadá to, že chybou "jednostranně pozitivních" lidí tedy je, že tedy lidé nejsou ochotni přiznat si v sobě i tu pudovou složku a špatné sklony (a tím je opět odsouvají a zatlačují do podvědomí kde jako Kerberos mohou čekat kdy náhle budou nečekaně vypuštěny...když se to nejméně bude někomu hodit...

Teprve když na něco POSVÍTÍME (i do toho nejtemnějšího koutku) své dušičky..., tak teprve pak se "přízraky" rozpouští a odchází...dříve ne...(jako s nemocemi - můžeme je alopaticky potlačit (tedy jen příznaky) , ale samotné kořínky nemocí jako plevel vytrvale přetrvávají a mohou kdykoli znovu vyrašit při vhodných podmínkách....

zuzis — pát říj 19, 2012 9:14 am

Tak jsem včera byla opět zklamaná inteligencí některých jedinců v mém okolí. Bylo mi řečeno od jednoho blízkého člověka, že jeho sousedka je vegetariánka a její tři malé děti jsou alergici, mají dýchací a plicní potíže a já už nevím co všechno. A že to je právě důvod toho, že oni nejedí maso. Nerozčílilo mě to, jen mi to přišlo k pláči a bylo mi líto toho člověka, který mi to říkal.

Jarda — sob říj 20, 2012 10:19 pm
zuzis píše:
Tak jsem včera byla opět zklamaná inteligencí některých jedinců v mém okolí. Bylo mi řečeno od jednoho blízkého člověka, že jeho sousedka je vegetariánka a její tři malé děti jsou alergici, mají dýchací a plicní potíže a já už nevím co všechno. A že to je právě důvod toho, že oni nejedí maso. Nerozčílilo mě to, jen mi to přišlo k pláči a bylo mi líto toho člověka, který mi to říkal.

Tím se nevzrušujte, jde sice o debilní, ale zažitý pohled na problematiku a že je zcela nesmyslný, to na věci nic nezmění, nebo možná za jednu až dvě generace.

muflon — čtv čec 11, 2013 2:27 pm
Jara píše:
Když bychom dokázali připustit, že existuje jak hmotná tak nehmotná složka člověka,
můžeme postupně dojít k poznání, že silné emoce jsou ukryté hluboko v nás a našich traumatech.
Pokud máme v pořádku emoční stránku, trávení většinou funguje velice dobře.
Pokud jsme často a pravidelně emočně rozhození, přicházejí zdravotní potíže.
Mežností jak vyčistit svou emoční stránku, je mnoho.

Odpuštění, pokora, porozumění opakujicích se situací v životě, cílená meditace na daný problém, terapie tmou,
vizualizace a práce s vnitřním stínem, pobyt v přírodě, přísná dieta, nebo hladovka.

Sedm principů havajské filozofie Huna

1. Svět je to, co si myslíme, že je. Fakt je něco, co si můžeme vyfotografovat nebo nahrát na video. Všechno ostatní je interpretací těchto faktů; jsou to naše city a myšlenky.Vědomí toho, že myšlenky vytvářejí realitu a že si myšlenky můžeme vybrat, nás může vést k dalšímu počínání.

2. Není žádných omezení. Žádných limitů kromě těch, které si sami vlastním myšlením vytvoříme. Omezení a limity, ať užitečné, nebo ne, jsou našimi vlastními výmysly. Můžeme být svobodní, změnit své názory na omezení, zdraví,štěstí, úspěch, minulost, přítomnost i budoucnost.

3. Energie proudí tam, na co se soustřeďujeme . Jestliže se zaměřujeme na věci pozitivní, více pozitivního vidíme a přitahujeme. Například: Když se setkáme se zlobou a zaměříme se na ni,zvíříme tím energii zloby a o to víc ji okamžitě pocítíme. Na druhou stranu, když si v tom okamžiku všimneme něčeho krásného, třeba stromu, modré oblohy nebo čistých tkaniček u bot, a soustředíme se na to, pozitivní energie překryje zlobu a změní tím naši skutečnost. Proto zůstaňme zaostření na to, co chceme, a ne na to, co nechceme.

4. Teď je okamžik moci. Minulost již byla, budoucnost teprve přijde, ale tento okamžik je jediný, se kterým můžeme něco udělat, včetně změn pro budoucnost. Když chceme udělat změnu, buďme vyvážení v přítomnosti a vytrvejme.

5. Milovat znamená být šťastný. Starodávní Havajané se nezabývali tím, „miluje mě?“, nebo „miluji ho?“.
Když je ve vztahu, počínání, práci a nápadech přítomný pocit štěstí, je tam i láska. Proto buďme šťastni se vším, co je dobré, a žehnejme tomu.
Láska roste spolu s oceněním a vděčností.

6. Všechna síla pochází zevnitř nás. Už máme, co potřebujeme, jen jsme někdy zablokováni výchovou, okolnostmi nebo prostředím. Mějme tedy sebedůvěru, že naše spojení se zdrojem v nás samých je naprosto bezpečné.

7. Účinnost je mírou pravdy. Jestliže od života nedostáváme, co bychom si přáli, změňme své myšlení. Míra našeho úspěchu je vlastní pravdou. Žádná „protože“ nebo „ale když“, nejsou podstatná. Buďme dobří v tom, co děláme, a dělejme to nejlepší, co umíme. Zůstaňme pružní v tom, jakým způsobem se splní naše přání, protože stejně jako se stéká mnoho řek do jednoho moře, tak vede i mnoho cest ke stejnému cíli.

Základní princip staré havajské filozofie Huna je žehnat všem a všemu kolem sebe.
Hlubší význam havajského slova aloha je radostné (oha), rozdělení se (alo) o životní energii (ha), v tomto okamžiku (alo).
Lidé, kteří se dělí o tuto energii, se naladí na vyšší sílu, kterou Havajané nazývají mana.
Láskyplné používání této síly je tajemstvím k získání skutečného zdraví, radosti, blahobytu a úspěchu.
Způsob, jak se napojit na tuto sílu a její vliv, je tak jednoduchý, že ho můžeme přehlédnout, protože se nám může zdát až příliš jednoduchý na to, aby byl pravdivý.
Je to nejsilnější technika na světě, a i když je neobyčejně jednoduchá, nemusí být lehká, proto ji musíme hodně praktikovat a cvičit.
Je to tajemství, které již bylo v mnoha formách sděleno lidstvu.
Toto tajemství zní: “Žehnejte všem a všemu, co si sami přejete.“
Žehnat něčemu znamená rozpoznat nebo zdůraznit kladnou kvalitu, charakter nebo kondici s vědomím, že to, co je zdůrazněno vzroste, vydrží nebo nastane.
Žehnání je účinné ve změně našeho života anebo k tomu, abychom získali to, co si přejeme, ze tří důvodů:
1. Kladné zaostření naší mysli rozvíří kladnou a tvořivou sílu.
2. Uvolní naši vlastní energii a tak dovolí, aby skrze nás víc této síly proudilo.
3. Když žehnáme ve prospěch druhých namísto sobě samým, vynecháme jakýkoli podvědomý strach z toho, co chceme pro sebe, a samotné soustředění na žehnání zvyšuje to samé dobro v našem životě.

To je právě to krásné.Toto žehnání druhým pomůže stejně jim jako nám!
Žehnat můžeme v představách nebo dotykem, ale nejběžnější a nejjednodušší způsob je slovy.

Druhy slovního žehnání jsou:

1. Obdiv. Chválíme nebo projevujeme uznání něčemu, čeho si všímáme.
Například: Líbí se mi, co máš na sobě. S tebou je taková zábava!

2. Potvrzení. Je to žehnání pro růst nebo vytrvání.
Například: Žehnám kráse tohoto stromu. Ať je požehnáno tvé zdraví!

3. Ocenění. Je výrazem vděku za to, že něco dobrého existuje, nebo se stalo.
Například: Bože, děkuji ti za pomoc. Děkuji za déšť, který vyživuje půdu.

4. Očekávání. Je to žehnání budoucnosti.
Například: Budeme mít nádherný výlet. Přeji ti příjemnou cestu. Ať máš vítr v zádech.

Abychom měli ze žehnání co největší prospěch, musíme vypustit nebo výrazně omezit, co je ruší: proklínání.
To neznamená nadávání, ale protiklad žehnání: kritizování namísto obdivu, pochybnosti namísto kladného potvrzení, obviňování místo ocenění; strachování se, místo abychom s důvěrou očekávali kladné výsledky.
Kdykoli něco z toho děláme, rušíme výsledky žehnání.
Třeba čím více nadáváme, tím déle bude trvat, než budeme mít ze žehnání dobré výsledky.
Na druhé straně – čím více budeme žehnat, tím méně nám může nadávání ublížit.

Žehnání pro různé potřeby:

Zdraví: Žehnejme zdravým lidem,zvířatům a rostlinám. Všemu,co je dobře uděláno či vytvořeno, co vyjadřuje bohatou energii.

Štěstí: Žehnejme všemu, co je dobré v lidech a věcech, všem známkám štěstí, které vidíme, slyšíme nebo cítíme v lidech nebo zvířatech, všem možnostem štěstí, kterých si všímáme kolem sebe.

Blahobyt: Žehnejme všem známkám rozkvětu v našem prostředí, včetně toho, co peníze pomohly vytvořit nebo udělat. Svým penězům i penězům, které pomáhají ostatním ve světě.

Úspěch: Žehnejme všem známkám dobrých výsledků (domům, mostům a sportovním událostem), všem příjezdům do cíle (lodí, letadel, vlaků aut a lidí), všem známkám pohybu dopředu a vytrvalosti, všem známkám radosti a zábavy.

Sebedůvěra: Žehnejme všem známkám sebedůvěry v lidech a věcech (včetně ocele a betonu), všem známkám stability (např. horám nebo vysokým stromům), všem známkám účelné síly (včetně velkých strojů a elektrické energie).

Láska a přátelství: Žehnejme všem, kteří pečují a ošetřují, soucitu a opoře, všem ladícím vztahům v přírodě a architektuře. Všemu, co je propojené nebo se něčeho jemně dotýká. Všem známkám spolupráce, ať už je to ve hrách, nebo v práci. Všem známkám smíchu nebo legrace.

Vnitřní mír: Žehnejme všem známkám ticha, klidu, míru a vyrovnanosti (jako klidné vodě nebo vzduchu), všem vzdáleným rozhledům (horizontům, hvězdám a měsíci), všem známkám krásy na pohled, zvuku nebo doteku.
Čistým barvám a tvarům, v přírodě anebo uměle vytvořeným.

Duševní růst: Žehnejme všem známkám růstu, vývoje a změn v přírodě, proměnám svítání a soumraku, pohybu slunce, měsíce, planet a hvězd, letu ptáků na obloze, pohybu větru i moře.

Těmito návrhy se nenech omezovat. Pamatuj, že jakákoli hodnota, vlastnost nebo kondice může být žehnána (například k podpoře ztráty na váze můžeš žehnat útlým sloupům a štíhlým zvířatům), ať už to bylo, je, nebo zatím jen existuje v tvých představách.
Žehnání lze využít k uzdravení vlastního těla, ke zvýšení příjmů, k rozvinutí mnoha dovedností, k vytvoření hluboce milujících vztahů s partnery, dětmi a k vybudování celosvětové sítě mírumilovných lidí, kteří pracují v duchu aloha.

Technika praktikovaná havajskými šamany, která Ti pomůže zvýšit osobní energii.
Je to jednoduchý způsob dýchání.Nevyžaduje žádné speciální místo nebo pozici těla. Můžeš tak dýchat v pohybu nebo v klidu, při práci nebo odpočinku, s očima zavřenýma nebo otevřenýma.
V havajském jazyce se tato technika jmenuje pikopiko – piko znamená temeno i pupek.

Jak na to?

1. Uvědom si přirozené dýchání.To se může změnit samo o sobě jen proto, že se na něj soustředíš, a to je v pořádku.

2. Uvědom si temeno hlavy a pupek, mentálně nebo dotekem.

3. Při vdechu soustřeď pozornost na temeno hlavy, při výdechu na pupek. Dýchej takto dlouho, jak se ti líbí.

4. Když se cítíš uvolněný, vyvážený a plný energie, začni si představovat, že jsi obklopen neviditelným oblakem světla nebo elektromagnetického pole a tvoje dýchání zvyšuje jeho energii.

5. Zatímco žehnáš, představuj si, že to, čemu žehnáš, je obklopeno stejnou energií, která obklopuje i tebe.

Podklady k této stránce jsou čerpány z časopisu Regenerace,z článku paní Marjánky Vrabcové – McComb, havajským jménem KUKUI
---------------

:idea: Hodí se zvláště před (nebo i po) (ne)očekávané stresové situaci...

PS: slyšel sem od někoho pěkné vyjádření (k bodu "Svět je to, co si myslíme, že je") na příkladu toho CO to je Historie...: "Historie není to co se doopravdy stalo, ale to co si lidé PAMATUJÍ že se stalo..." :mrgreen: 8)
(a pak je to dozajista také o úmyslu...o pojetí interpretace dané historické události či postavy, jak se to komu "hodí do krámu", resp. do jeho pojetí světa...

muflon — čtv čec 11, 2013 2:53 pm

Jedna z nejznámějších havajských technik je hooponopono:
http://www.hooponopono.cz/o-hooponopono/

„Ho´oponopono ...pomáhá člověku rozvinout funkční vztah se svou podstatou a nepřetržitě prosit o nápravu chybných myšlenek, slov a skutků. Podstata techniky tkví ve svobodě a bezpodmínečném osvobození od minulosti…“
(Morrah Nalamaku Simeona, učitelka a mistr Ho´oponopono)

Ho´oponopono je stará havajská technika pro vytváření hojnosti, zdraví a míru. Podstatou je návrat do „nulového stavu“, tedy do stavu, v němž neexistují žádné vzpomínky, paradigmata a naše mysl a podstata je naprosto čistá. V tomto stavu jsme schopni dosáhnout témeř čehokoli, čehož si žádáme. Ve stavu, kdy nejsme ovlivněni ničím, co souvisí s naší minulostí, můžeme ovlivňovat přítomnost a vše, co nás bezprostředně obklopuje. Ho´oponopono, podobně jako například buddhismus vysvětluje, že nic neexistuje vně, tedy celý okolní svět je pouze obrazem našeho světa vnitřního a způsobu, jak na na něj reagujeme. Vše, co se odehrává uvnitř nás samotných, v naší podstatě, promítáme do našich životů a vytváříme si tak vzpomínky, které následně utvářejí námi vnímanou realitu. Pokud v našem životě něco nefunguje, je nutné naše vzpomínky vyčistit. Čištění vzpomínek, negativní energie v nás samotných a nalezení našeho vlastního Já dosáhneme pomocí jednoduchého procesu, kdy se pořiblížíme k „nulovému stavu“ pomocí jednoduchých manter:

Miluji Tě…
Omlouvám se…
Prosím, odpusť mi…
Děkuji Ti…

Opakováním těchto jednoduchých slov, která téměř všichni běžně používáme, dosáhneme procesu čištění, intoxikace negativní energie v nás, tedy chybných myšlenek, vzorců uvažování a paradigmat. Procesem čištění můžeme dosáhnout čehokoli – zlepšení kvality našeho života, překonávání těžkých a obtížných situací, napravování mezilidských vztahů, dosáhnutí osobních i pracovních úspěchů… Pokud dokážeme proměnit negativní energii v pozitivní, vymazat z paměti chybné vzorce uvažování, stojíme před něčím novým a zcela velkým – životem, který stojí za to žít, životem , kdy bolest a trápení vyměníme za radost a naplnění, životem, který dokážeme naplno řídit a ovlivňovat.

Ho´oponopono dodalo našim životům nový směr, pochopení a nalezení vlastního a skutečného Já… Ho´oponopono je cesta, a budeme rádi, pokud po ní budeme moci kráčet spolu s vámi. Věříme, že není náhoda, čtele-li právě tyto řádky. Zřejmě i vy, stejně jako my, hledáte zůsob, jak dosáhnout vnitřní svobody a nezávislosti. Vydejme se tedy spolu na cestu hledání vlastního Já pomocí Ho´oponopono…

Mír s Tebou, veškerý můj klid a mír…

„Obnovený proces Ho´oponopono, proces pokání, odpuštění a přeměny, je výzvou k tomu, aby Láska odstranila toxické energie a zaujala jejich místo. Láska toho docílí tak, že nejprve projde myslí, počínaje duchovní myslí, nadvědomím. Pak prostoupí intelektuální myslí, vědomou myslí, a osvobodí ji od energie myšlění. Nakonec se přesune do emoční mysli, podvědomí, kde očistí myšlenky od toxických emocí a naplní ji sama sebou…“

(Dr. Ihaleakala Hew Len)
-------------

Proč Ho´oponopono nezmění váš život…:
http://www.hooponopono.cz/proc-hooponop ... vas-zivot/

muflon — čtv čec 11, 2013 3:07 pm

Dnes na CR2 zajímavý rozhovor ohledně havajské starodávné filozofie a soustavy léčebných metod HUNA...
(příklad: bolí mne např.koleno, očísluju bolest známkou od 1 do 10 dle stupně vnímání bolesti...použiju techniku havajskou, a znova očísluju bolest škálou 1-10 (už po 2. či třetím kole by měla bolest slábnout), opět použiju techniku atd několikrát dokola, dokud se bolest podstatně nezmírní, nebo dokonce nezmizí :-)

Vyšla i kniha, zde jsou ukázky: http://www.paprsky1.de/nase_knihy/VYLEE ... _king.html

Citace:
Recenze na hledajici.cz ke knize Serge Kahili King: Vyléčení pro miliony

Recenze:
Každý tuší, jaká úžasná síla spočívá vcíleném využívání mysli. Itechnik, jak tohoto zacílení dosáhnout je řada. Zde představená technika nazvaná dynamind je však ojedinělá vtom, jak je účelně zjednodušená, a tím pádem snadněji uskutečnitelná.

Základní forma techniky dynamind

-- Řekněte si: Mám problém, ale to se může změnit; chci, aby tento problém zmizel.
-- Poklepejte si sedmkrát na hruď, oba hřbety rukou a na zátylek.
-- Poté dýchejte od temene hlavy až k prstům u nohou.

Technika je založena na starobylých havajských léčebných metodách, spojených tak, že je může používat doslova každý bez jakéhokoliv tréninku. Jak říká Dr. King, "technika dynamind nedokáže pomoci vždy všem za všech okolností, ale většině lidí pomůže zmírnit nebo vyléčit většinu problémů méně než za hodinu. To proto, že technika sama nic neléčí. Pomáhá jen lidem, aby se vyléčili sami, a vtom je velmi dobrá."

Více o těchto léčebných metodách v češtině se můžete dozvědět také na stránkách Mgr. Pavla Klouda http://www.kloud.cz, který občas navštěvuje Dr. Kinga na Havaji.
--------

Podobným postupem léčí např.léčitel Milan s tzv.metodou Reclearingu.
http://www.reclearing.cz/index.php/vesm ... clearing-1

Nástin (podrobněji to učí na kurzech) Postup Reclearing

Jednoduchý základní postup:

1. stiskněte první krční obratel a bod třetího oka prsty svých rukou!

2. pokud máte např. bolest hlavy: sdělte nahlas či potichu jakým způsobem vás hlava bolí.

Např: ta ostrá bodavá bolest na levé straně hlavy nyní odchází a mizí navždy z mého těla, mysli a reality ven!

3. poté se pomyslně nadechněte do hlavy a vydechněte nohama ven, 3 x až 5 x.

Postup opakujte několikrát, ale většinou po prvním či druhém kolečku clírování bolesti mizí i s příčinou.
--------

:roll: Každá metoda (ať už u doktorů ale i léčitelů...) může mít svá pro a proti...Pokud máte nějaký názor na základě vlastních zkušeností nebo Vašich blízkých, podělte se.

nedokonale vedomie — ned srp 11, 2013 4:48 pm

K slovu psychosomatika, psychosomaticke liecenie, mi napadaju najma tieto zdroje:

1.Mudr.Jan Hnizdil - prednasky, rozhovory, clanky (viem, ze ho muflon spominal hned v prvom prispevku)
2. etikoterapia (napr. praca Vladimira Cervenaka - http://www.advaita.sk)
3. Rudiger Dahlke - Choroba ako rec duse a ine knihy
4. Miroslav Hrabica - Co nam telo rika
5. filozofia Avenny (jej privrzenec pise o nej tu: http://deosum.com/Articles/119-avenna-c ... losti.aspx)
6. germanska nova medicina (Dr. Hamer, cesky web: https://sites.google.com/site/traumaterapie/, slovensky lektor:http://integralna-zdravoveda.webnode.sk/)
7. Clemens Cuby - (technika intuitivneho pisania)

So vsetkym mam skusenost taku, ze aplikujem niektore teorie, ktore hlasaju.
Germanska nova medicina (absolvovana jedna konzultacia trvajuca 4 hodiny u p. Nagyho, ktore on uz nerobi a precitane kopu clankov, prednasok a diskusii na nete, v anglictine aj nemcine) je podla mna najviac presvedciva na tuto temu. Aj ked nesuhlasim so vsetkym v nej, s vacsinou zakladnych principov ano.Mala som na zaciatku od toho privelke ocakavania, myslela som si, ze tomu venujem par dni casu a uz budem vediet, aky mam emocny konflikt a ze ten sa vyriesi tak nejak sam, ak ho budem poznat.. Takze som na nu na chvilu zanevrela, bola som nestastna, ze na co som to naletela, najma ked moje okolie tomu vobec neverilo. Potom co som sa tym zaoberala viac, mi to velmi pomohlo. Je to podla mna filozofia a diagnostika. Nie je to priamo terapia. Hamer vytvoril tabulky, kde si clovek moze vyhladat, aky ma pri svojich priznakoch emocny konflikt - tento je vseobecne formulovany. Potom je ulohou cloveka, prist na to, o co konkretne ide u nho, a aplikovat nejaku metodu/vyuzit sluzby terapeuta, ktory/a mu pomoze ten konflikt, alebo nedoriesenu zalezitost, ktoru choroba signalizuje, vyriesit alebo dokoncit. Cize tam nastupuje tzv. psychoterapia, pricom terapeut je len pomocnik, sprievodca, spolupracovnik.., hlavnu "pracu" robi clovek hlavne sam.

S rodinnymi konstelaciami suvisi knihy od J.Bradshawa: Chorobna hanba a Rodinne tajomstva. On nestavia konstelacie ako Hellinger, on zaklada podporne skupiny podla systemu anonymnych alkoholikov - system 12 krokov. Podporna skupina je super, zazila som. Vnimam to tak, ze v podstate vsetci su si tam rovni a tym, ako sa jeden snazi pomoct druhym, nachadza riesenia na vlastne zalezitosti.

metius — úte srp 27, 2013 8:10 am

Dobrý den, chtěl bych poděkovat panu Jardovi, který mi umožnil vložit do fora odkaz na mé webovky ohledně depresí a každodenních otravných stavů :). Popisuji zde své vyléčení z depresí a jak zvládnout každodenní životní trable. Rád bych tímto přispěl lidem, kteří se tím trápí, jako jsem se trápil já. Sám každý, ví, jak jsou tyto stavy duševně bolestivé a že někdy je to opravdu těžké a zoufalé :) Ale vždy je druhá cesta, jenom jí nevidíme :) http://deprese5.webnode.cz/