Seberozvoj,spiritualita,mentální léčení

Zdraví-AZ — https://forum.zdravi-az.com/forums/topic/seberozvojspiritualitamentalni-leceni/
muflon — úte led 24, 2012 5:28 pm

Co se dá krátce říci o dnešní době a naší cestě slzavým údolím...?.... hektická doba, společnost s morálním hnojem, krize identity u mnoha lidí, kdy mají pocit že jim život utíká rychle a beze smyslu mezi prsty...
...ale také semínka dobroty a dárcovské otevřené srdce mnoha lidí (ač někdy žel i vykupujících se z něčeho a posílajících třeba dms bez ověření jak kdo s darem naloží...),
...samoobranné "schopnosti" přírody, která možná "vyzvrátí"(jako zvratky) své vlastní obyvatele, kteří se na ní chovají způsobem vandalského podnájemníka co navíc neplatí nájem a neváží si daru života a "Matky Země"...(o Otci ani nemluvě, chcete-li Vyšší moudrosti nad námi)
...a také tlak na každého jednotlivce aby projevil co sám je a rostl na své cestě...a nevymlouval se na okolí, geny, výchovu atd.

Zde se můžete, pokud chcete, podělit o své pocity, myšlenky a pochybnosti na cestě sami k sobě, k druhým a k něčemu Vyššímu nad námi....(bez posuzování a plamenného obhajování nějakých názorů).

Každý je přesvědčen o "své" pravdě...na základě toho co prožil, často s vlivem toho na jakém kontinentě se narodil, jak byl vychováván nebo s kým se setkal v životě, co přečetl apod.

Možná budete inspirováni druhými nebo sami někoho inspirujete na jeho vlastní cestě....
(lze možná chvilku někoho doprovodit či posvítit, ale vlastní úsilí a kroky na své cestě, už pak musí stejně každý udělat sám...).

ZAJÍMAVÝ NÁSTŘEL:
http://www.pust.cz/frame.php?load=kalendar_den

muflon — úte led 24, 2012 5:35 pm

O čtení mnoha knih (snadno se lze v přemíře informací a dojmů utopit...) :

Můj názor je, že v každém historickém směru lze najít střípky perel, které jsou však rozesety do mnoha cest, a poskládat je jako puzzle do mozaiky která dává smysl, dá dost práce...ale ta se bohatě vyplatí... :-)

Zaujal mne názor dědka kořenáře:

O čtení mnoha knih, což je únavné pro ducha i tělo, se píše i
biblických příslovích...

Jsem také sběratel knih. A přečetl jsem jich tisíce a zbývá mi jich
přečíst již pouhých několik set, ale jsem ve fázi, kdy je moje paměť
zaplněna a já pro nové informace zapomínám na staré.
Dívám se na nový, napínavý a zajímavý film a teprve v poslední scéně
si uvědomuji, že jsem ho již viděl a stejně už nevím jak to dopadlo. S
hrůzou zjišťuji, že jsem bez toho žil a mohl klidně i žít dál, takže
jsem sledováním filmu zopakoval zbytečná data a promrhal čas.
Množství informací ze všech databází člověka zahlcuje až do té míry,
že se v nich ztrácí a nemůže nalézt sám sebe. Proplouvá oceánem
informací, příběhů a učení. Topí se v nich až za nějaký čas nebude
schopen tvořit a tak nalézt tvořivě cestu ven. Knihovny plné moudrých
duchovních knih vedou k potřebě je číst a neustále se jimi obohacovat
až se dostanete do fáze, kdy pro zpracování dat nestihnete život. Proto
važte, co budete číst, vybírejte si, tvořte a hrajte si pro radost,
protože i když přečtete všechny knihy ve svých knihovnách. nemůžete v
nich nalézt sebe. Jste tam v jednotlivých slovech, zrcadlech a
obrazech, ale nikde se nenaleznete najednou. A naleznete-li přec, je to
jen váš přelud, ale ne vy.
Knihy čtěte jako učebnice.
V matrici bytí čtěte na první úrovni slabikář, pohádky, příběhy,
dívejte se na ilustrace.
Na druhé úrovni čtěte příběhy pro poučení, učebnice a akční moudrosti
rozumných autorů.
Na třetí úrovni čtěte texty odborné a duchovní. Na čtvrté úrovni se
sami staňte autorem a už raději moc nečtěte, protože to je pro vás již
skoro zbytečné a nemáte potom kapacitu učit ty, kteří přijdou po vás.

....abyste místo knih četli myšlenky autorů a z nich si vybírali jen
ony inspirující. Totéž se týká filmů, dopisů, rozhovorů a vůbec
jakékoliv komunikace dominantní hemisférou. Hledejte v onom dominantním
skryté... a naleznete prosté emoce a myšlenky ostřené do autora a jen
jako klenot nezištně laskavé od něho... Hledejte lad a strukturu
skrytou v množství šumu, brumu a rumu... ))

(Hledejte perly v hromadách h... (slušní si doplní "nojů" )

Filip08 — úte led 24, 2012 6:19 pm

Je to tak. Ani díky tisíci knihám, by jsme si nedokázali představit jak chutná prosté jablko. - Musí se ochutnat. Tak jako život sám. Jestli je voda horká, nebo studená pozná jen ten, kdo se jí napije.

Hans28 — úte led 24, 2012 7:03 pm

Myslím,že nebude dlouho trvat a naše humání (sociální) společnost půjde k čertu.
V přírodě platí jediné pravidlo podle kterého jsme došli v evoluci až na vrchol potravního řetězce, podle kterého se vybírá pokračovatel druhu, podle kterého se vybírá dalšího směru evoluce, je to právo silnějšího.
V podnikání například funguje excelentně, ale v jiných částech lidské společnosti tomu tak bohužel není.
Naše lidskost a soudržnost nám kdysi pomohla při obraně před vlky a medvědy a vyvedla nás až na vrchol, ale nyní je nám na obtíž.
Naše sociální společnost nebude mít finance na udžení miliard důchodců a jiných (potřebných), věčně nebudou suroviny na vykrmování Afriky, věčně nebudeme moci žít na dluh.
Prostě někdo bude muset umřít a někdo bude moci žít, jako to bylo před miliony let.
Žadný orgasmus netrvá věčně. :D

Lovu zdar

Hans

Jarda — stř led 25, 2012 10:10 am
muflon píše:
Co se dá krátce říci o dnešní době a naší cestě slzavým údolím...?.... hektická doba, společnost s morálním hnojem, krize identity u mnoha lidí, kdy mají pocit že jim život utíká rychle a beze smyslu mezi prsty...
...ale také semínka dobroty a dárcovské otevřené srdce mnoha lidí (ač někdy žel i vykupujících se z něčeho a posílajících třeba dms bez ověření jak kdo s darem naloží...),
...samoobranné "schopnosti" přírody, která možná "vyzvrátí"(jako zvratky) své vlastní obyvatele, kteří se na ní chovají způsobem vandalského podnájemníka co navíc neplatí nájem a neváží si daru života a "Matky Země"...(o Otci ani nemluvě, chcete-li Vyšší moudrosti nad námi)
...a také tlak na každého jednotlivce aby projevil co sám je a rostl na své cestě...a nevymlouval se na okolí, geny, výchovu atd.

Zde se můžete, pokud chcete, podělit o své pocity, myšlenky a pochybnosti na cestě sami k sobě, k druhým a k něčemu Vyššímu nad námi....(bez posuzování a plamenného obhajování nějakých názorů).

Každý je přesvědčen o "své" pravdě...na základě toho co prožil, často s vlivem toho na jakém kontinentě se narodil, jak byl vychováván nebo s kým se setkal v životě, co přečetl apod.

Možná budete inspirováni druhými nebo sami někoho inspirujete na jeho vlastní cestě....
(lze možná chvilku někoho doprovodit či posvítit, ale vlastní úsilí a kroky na své cestě, už pak musí stejně každý udělat sám...).

Dobré téma a v dnešním světě plném pokrytectví je třeba opravdu hledat něco jiného, než nabízí spotřební společnost, která vlastně člověka v nás jenom likviduje a přitom primární cíl našeho bytí na této kouli je evidentně zcela jiný.

Petr 2 — stř led 25, 2012 1:33 pm
Hans28 píše:
Myslím,že nebude dlouho trvat a naše humání (sociální) společnost půjde k čertu.
V přírodě platí jediné pravidlo podle kterého jsme došli v evoluci až na vrchol potravního řetězce, podle kterého se vybírá pokračovatel druhu, podle kterého se vybírá dalšího směru evoluce, je to právo silnějšího.
V podnikání například funguje excelentně, ale v jiných částech lidské společnosti tomu tak bohužel není.
Naše lidskost a soudržnost nám kdysi pomohla při obraně před vlky a medvědy a vyvedla nás až na vrchol, ale nyní je nám na obtíž.
Naše sociální společnost nebude mít finance na udžení miliard důchodců a jiných (potřebných), věčně nebudou suroviny na vykrmování Afriky, věčně nebudeme moci žít na dluh.
Prostě někdo bude muset umřít a někdo bude moci žít, jako to bylo před miliony let.
Žadný orgasmus netrvá věčně. :D

Lovu zdar

Hans

"Uvidime!", rekl slepy a slapl do houna. :)) Prognozy jsou jen prognozy. :/

muflon — stř led 25, 2012 7:03 pm
Petr 2 píše:
...co si myslis o pocitu viny? Ten totiz u nemocnych vznika nezvykle ve velke mire a nejsou ho schopny svymi osobne ziskanymi samoregulacnimi mechanismy odstranit nebo minimalizovat. Z toho duvodu si myslim ze jakekoliv diety-at uz striktni nejsou spravne reseni. Pocit viny nesnizuji. Bez totalni eliminace pocitu viny si nejsem jisty ze by se nekdo rychle vylecil. Krestanstvi tu s nami neni jen kvuli pomatenym vericim, zkus se na tim zamyslet. Jsou ti lide opravdu tak zabedneni nebo to delaji z jinych duvodu. ja nechci mluvit za vsechny krestany ale mne osobne prave tento zbaveny pocit permanetniviny nesmirne ulevil. Mozna se pletu. Byl bych rad kdyby se tu toto tema taky rozebralo.

sakul píše:
Petře je to tak jak píšeš. Člověk si často v sobě hýčká řadu sebedestruktviních nástrojů, mezi něž pocit viny patří. A křesťanství v podobě jak se vyvinulo do dneška se v tomto vyžívá a církevní hiearchie často a ráda tohoto využívala k vydírání svých věřících a také slušnému zisku (odpustky).
Tady je ale nutné rozlišit podstatu křesťanského učení tak jak se objevuje u křesťanských otců a mystiků. To je nauka na vysoké úrovni srovnatelná s velkými východními náboženstvími. A tyhle často s vinou vůbec nepracují. Tibetští mniši nepracují s pojmem a pocitem viny a to ani při tragickýh událostech (u nás je běžné že se člověk utrápí výčitkami, když se mu zabije partner v autě, které mu půjčil). Ví, že jsou věci které není možné ovlivnit a jsou si vědomi, že moc která řídí svět je poněkud těžko pochopitelná pro náš běžný rozum.
Nemá význam se trápit pro věci, které se staly nebo se mají stát.

U nás je ale vyvolávání pocitu viny častý nástrojem manipulace například v partnerských vztazích nebo ve výchově ("to už mě asi nemáš rád když se raději taháš s těmi kamarády") nebo například při řešení obtížných situací (prodavač u kterého reklmujete výrobek na vás spustí "prosím vás nezdržujte, stojí za vámi lidé a zdržujete frontu"). Pokud rodiče používají vyvolání pocitu viny k usměrňování výchovy dítěte, je jasné že tento vzorec používá potom v dospělosti.

Bránit se tomu dá poměrně snadno, naučit se rozpoznávat kdy se ve ve vás snaží někdo pocit viny vyvolat a účinně reagovat například pomocí asertivních technik nebo jej prostě poslat do prd ...

Horší je pokud sami vyvoláváme pocit viny v ostatních nebo v sobě. Obvzláště u druhého jde o nevědomý proces se značnými následky na vztahy v okolí a vlastní osobnost.
Existuje jen jedna možnost jak s tímto přestat a to, abys se proces stal vědomým. Pomoci může psycholog nebo terapueut, který proces odhalí, pomůže najít příčinu a dál člověka vede. Většinou však človek musí postupovat sám - tak že je bdělý, pozoruje své myšlenky a emoce, nenechává se jimi strhávat a neustále bez hodnocení zkoumá sám sebe.
To bez hodnocení je extrémě důležité, protože jinak vzniká pocit viny na druhou. Například pokud se budeme bavit právě o stravě ... člověk dodrržuje úzkostilvě tuhle tabulku, přičemž občas mu to ujede. Pokaždé se užírá pocitem viny co že to zas sežral a že mu to strašně ublíží, což v něm způsobuje konflikt a značné následky na psychice i tělu. Pokud na sobě začne pracovat a pozorováním svých emocí zjistí, že se v něm spouší takový sebedestruktivní mechanismus a začně jej hodnotit, obejvuje se pocit viny z toho, že má pocit viny a logicky vzniká další ještě horší konflikt.
Co vypadá jako srandovní slovní hříčka má děsivé dopady na prožívání tohoto jedince a musí se velmi rychle promítnout do jeho zdravotního stavu (konflikty berou ohromné množství naší energie)
To ovšem potvrdí jakýkoli terapeut nebo psychosmotacký specialista.

No nevím jestli je to to, o čem jsi chtěl rozvinout debatu a jestli je to srozumitelné. Pokud ne, nebudu se utápět v pocitu viny že jsem to špatně napsal :)

Citoví upíři., Bernstein A. J., Nakl. Motto, 2008

A co např. Grun Anselm:
Grun Anselm: Bud dobry sam k sobe

pro ženy spíše:
L.Hay: Miluj svůj život

Petr 2 — stř led 25, 2012 7:52 pm

zamysleme se nad jednim porekadlem ktere by se dalo v prenesenem vyznamu pouzit skoro na vse co se dela nedobrovolne a nucene, bohuzel uz nenajdu zdroj kde sem to cetl, kdyz mi nekdo pomuze budu rad, takhle budu improvizovat:
"Nejtezsi pro Mojzise bylo kdyz mel prevest svuj lid do zeme zaslibene, presvedcit je ze je lepsi byt svobodny a hladovy, nez otrokem s jidlem zadarmo!" Podle mne je v tom hodne pravdy...svoboda je k nezaplaceni...

muflon — úte led 31, 2012 12:33 pm
sakul píše:
muflon píše:
Můj názor zda se nějaká nemoc musí vracet: To že se člověk dostal do nerovnováhy má nějaké příčiny...K úvaze: jestliže každý má v sobě rakovinné buňky, proč ne každý dostane rakovinu...??

Zdravý si klidně dá černýho špekáčka, nato sachrův dort a nic to s ním neudělá... :-)
Nic se nemusí vracet a jde o to jak ven z bludného kruhu, kdy nedáváme svému tělu moc šancí samo si pořešit zdrav.potíže....Hodně mu pomůžeme, pokud změníme životní styl, stresy (ty asi nejvíc), mentální hygiena (nesledovat negativní zprávy v TV, účinně řešit mezilidské vztahy, nezahlcovat svou mysl balastem atd.)

Je to tak, strava sice do opatření pro zlepšení zdraví tělesné a i duševního patří, ale mentální hygiena, zlepšení vztahu k sobě a okolí, vypořádání se se svými strachy a bloky je základ. Bez toho bude výsledek jen částečný.

Na druhou stranu vyspělí a realizovaní jogíni dostávali rakovinu a trpěli těžkými chorobami. Teorie je, že po dlouhých měsících i rocích kdy byli v extázi do nich nacpali hromady cukru aby je zpět vykrmili a velké množství svinstva z potravy udělá své i tam, kde vládne zcela vyladěná psychika.

Ježíš prej kdesi v bibli říká, že člověka neposkvrňuje (tolik) to co do něj vchází (jídlem, znečišť.vzduch a voda ap.), jako spíš to co z člověka vychází (v kontextu míněno asi nejspíš - naše myšlenky a slova...) :idea: :wink:

Jestli ono náhodou není až tak důležité být čistý tělesně (detoxikovaný a všema očistama prošlý), jako spíš souběžně a možná i více zapracovat sám na sobě (což je vždy nejtěžší....- kupříkladu vysokou školu a mnoho "znalostí na úrovni doby", lze získat za pár let, nějaký rychlokurs cizího jazyka třeba za pár týdnů....ale změnit své vlastnosti, přejatá nebo zažitá myšlenková schemata, způsob života a myšlení apod., to trvá nikoli "dobrým předsevzetím" že se vyspíme a druhý den jsme jiní...to trvá mnohem déle, někdy i řadu desetiletí... :mrgreen:

PS: k těm jogínům - jestli ono to není jako s dětma co mají nějaké alergie, a příliš sterilní prostředí jim vlastně nepomáhá v imunizaci těla... - jak říká na mnoha místech Petr2, je asi lépe se v životě cíleně setkávat i se "špínou" a nečistotou... (myšleno přírodní nečistotou, nikoli chemicko potravinářské tovární sajraty...)

...tělesná čistota a zdraví je na jedné straně, myšlenková a (po)citová na druhé...Je divné, že zahrádku umíme obdělat a půdu prokypřit, umíme zařídit byt a přestavět nábytek tak, aby nám doma bylo dobře, máme spoustu čistících prostředků na nádobí a na podlahy a kdovíco umíme poklidit, ale my sami pro sebe jsme černá skříňka a co se děje uvnitř těla, na to si myslíme, že nemáme možnost vlivu. Určitě tomu tak ale není. Skrze pozornost k vnitřnímu prostoru těla, k pocitům uvnitř a jejich proměnu, skrze dech a všechnu práci propojující tělo, mysl a pocity, lze celkovému stavu našeho bytí velmi prospět.

Hans28 — úte led 31, 2012 9:44 pm

Ano, souhlas s Muflonem, je třeba jít po obou cestách, duchovní i tělesné. Ve zdravím těle zdraví duch a idiot zlikviduje i to nejkrásnější (geneticky),nejvybavenější tělo.
Ano, sami si svými ústy žehnáme a sami se proklínáme. Další věc která je napsaná v Bibli je: Mnohem více bychom si střežili svoje oči a uši, kdybychom věděli, jak moc to ovlivňuje naši mysl. Tyhle moudrosti nám mohou dát COKOLiV na světě nebo nás poslat do pekla.
Bez moudrosti není ani zdraví, bez moudrosti jsme nazí ve tmě.

Lovu zdar :D

muflon — čtv bře 01, 2012 10:33 am

Proč Pavel Mácha nechce aby půst měl takovou popularitu a reklamu...o tom už se psalo ve vlákno o breathariánství...

Podobně jako půst, i mnohé východní cvičební praktiky neměli původně (pro mnohé dodnes) pouze cvičební účel kvůli zdraví, ale byly neodmyslitelným prostředkem
k ovlivňování duchovních potřeb a psýché v člověku, ať už k meditaci, rozjímání o smyslu života daného člověka, smyslu existence utrpení na světě apod.

Např. jógové cviky dokonce někteří pravověrní jógíni nedoporučovali pro "bezvěrce" ve smyslu, že užitek a účel cviků je a byl úplně jiný než si většina lidí co to dnes na západě cvičí myslí.... :mrgreen:

U některých druhů cviků resp.stylů cvičení pracujících s čchi (chi), pránou či jak to která kultura nazývá, jsou např. tyto hlavní cíle:
- konečným cílem je dosažení Tao a osvícení ("Budhovství")…
- pro "pravověrného" cvičícího jógu je zase cílem nirvána, splynutí s Veškerenstvem, (někdo to nazve třeba Kosmickou silou...) a úplné rozplynutí vlastní individuality (chcete-li ega, ale tento pojem je často vykládán různě a podle mne leckdy i mylně)
- mohou být samozřejmě i další cíle týkající se většinou duchovních potřeb člověka, ale někdy také egoisticky ( :wink: ) snaha získat nějaké nadpřirozené schopnosti (nebo si prostě sobě či druhým něco dokazovat...), resp. některé schopnosti jsou třeba přirozené ale jsou extrémním projevem schopností lid.těla "nadopovaného" kyslíkem (nebo přebytkem CO2 jako u holotropního dýchání...), meditací, schopností mysli ovládat tělo atd atd

:idea: Dovolím si poněkud osobní náhled (nemusí se mnou každý souhlasit...) :
Zádrhel podle mého stavu poznání je pro člověka na jeho cestě po duchovním vývoji to,
že mnozí lidé zůstanou "s otevřenou pusou" nad možnostmi těla a ducha, nebo sklouznou k přílišnému zbožštění něčeho krásného a mocného (třeba přírody, andělů, slunce a kdoví čeho ještě),
že zkostnatí a zamrznou jen a POUZE u přehnané úcty (uctívání) stvořeného místo uctívání Stvořitele (pokud existuje, čemuž věřím).
Samozřejmě velkou překážkou je většina náboženství, která původní ryzí zrnka čisté pravdy zředila a rozpustila ve špinavé vodě pověr a předsudků a dogmat...nebo zabalila své "nové pravdy" jako oslintaný, ocucaný a špinavý bonbon zvednutý z prachu ze země do načančaných a lákajících obalů, aby byly dobře prodejné (ono slovo prodejnost je zde dost klíčové, stejně jako chování lidí jako celku vyznávajících nějakou víru v krizových situacích jako jsou občanské či světové války).

Je to podobné , když to přeženu, jako bych svému otci a matce řekl: nejsem s váma spokojen(a), sice jste mne přivedli na svět, ale mám mnoho důvodů nebýt vám za to vděčný..., a nechci vás vůbec znát, navštěvovat, je mi jedno co s váma je a bude (jako by jste pro mne neexistovali...)...myslím že mojí vděčnost si zaslouží víc můj kamarád(ka) (nebo když to hodně zmaterialističtím tak třeba milovaný golf, nebo můj domácí mazlíček ap.) o kterého jsem se mohl vždy opřít a byl mi po ruce na rozdíl od vás kteří jste nebyli vždy takoví jaké jsem potřeboval...

muflon — čtv bře 01, 2012 11:37 am

PS: k předchozímu příspěvku:

Dobře je to vidět např. na mnoha stech druzích čínského cvičení Qigong (umění práce s dechem a vnitřní silou).

V souhrnu podle zaměření a cílů lze rozlišit pět základních škol či tříd Qi-gongu (čchi kung) :

· Buddhistický Qi-gong – zaměřený na dosažení osvícení, spásy sebe sama i všech živých bytostí. Důraz na dosažení správného stavu vědomí během cvičení a meditace. Můžeme sem zařadit Bódhidharmovo I-ťin-ťing nebo moderní styl vyučovaný i v ČR „Orel v hnízdě“.

· Taoistický Qi-gong – cílem je posílení těla a duše, prodloužení života a získání tzv. „Nesmrtelnosti“. Snaží se o získání mimořádných schopností a pochopení přírodních zákonitostí. Adept se navrací do prapůvodního stavu vědomí, sjednocuje se s TAO…

· Konfuciánský Qi-gong – cílem je zdokonalení charakteru a morálky, příkladné chování a celková kultivace osobnosti, bytostná čistota, plné rozvinutí potenciálu lidství…

· Bojový Qi-gong – je zaměřen na získání fyzických a psychických sil, rozvoj tělesné a duševní odolnosti. Využívá energie Qi (čchi,chi) v obraně a útoku, vede k rozvinutí vynikajících bojových schopností. Patří sem vnitřní školy čínských bojových umění – především Tai Ji Quan (volný překlad je „Pěst Velkého předělu“ ), Sing-I Quan (Pěst formy a vůle) a Pa-Kua Quan (Pěst osmi trigramů).

· Zdravotně preventivní a léčebný Qi-gong – cílem je upevnění a posílení zdraví, posílení energie vnitřních orgánů a léčba chorob. Vychází z teorií TČM (tradiční čínské medicíny). Do tohoto Qi-gongu můžeme zařadit tradiční Wu-čchin-si (Cviky pěti zvířat), Pa-tuan-ťin (Osm kusů brokátu), z moderních Qi-gongů např. systém „Orel v hnízdě“ a další

...V posledních dvaceti letech začíná být čínský pojem "čchi" postupně chápán západní veřejností a akceptovaný moderní lékařskou společností. Nyní se má za to, že čchi je "bioelektřina" obíhající v lidském těle. Teprve v posledních dvaceti letech se oblast bioelektřiny postupně zpřístupnila moderní společnosti. Kvůli zájmu o tento nový obor studia a také kvůli otevřenější komunikaci s čínskou kulturou, tato oblast bude pravděpodobně kvést v příštích dvaceti letech. Nejzřetelnějšími známkami toho je široce přijímané akupunkturní léčení nemocí a popularita čchi-kungu a tchaj-ťi čchüanu.

...dále se dělí Qigong třeba na Waj-tan Qi-gong (Vnější elixír). Tedy vnější a dosud pohybové způsoby, jak vytvářet čchi (např. "mávat rukama" ap.), aby cvičící dokázal reálně vnímat a posilovat čchi. Dále existuje také Nej-tan Qi-gong (vytváření čchi ve spodním tan-tchienu silou ponoření mysli do něj) a mnoho dalších. Nei-tan Qi-gong (Vnitřní elixír) je již čistě mentální záležitost, což vůbec neubírá na jeho hmatatelných účincích na tělesnou, organickou hmotu.

---------------

Také u velmi rozšířeného Cvičení taiči (taiji, tai ji, tai chi), se dá vysledovat kromě prostého cvičení uvolněnosti pohybu těla a mysli, i další možná "nadstavba", nebo původní inspirace :

Tai Ji Quan je velmi silná a mocná harmonizující a vyrovnávací psychofyzická disciplína.

Prolínají se v něm taoismus, konfucianismus a buddhismus.

Základ filozofie Tai Ji Quan tvoří:

- „Bible taoismu“ - spis Tao-te-ťing (Kniha o Tao a ctnosti, autor Lao-c')

- Kniha proměn I-ťing s celou staročínskou kosmologií

- teorie jinu a jangu (obsažena v Knize proměn I-ťing)

- teorie pěti elementů (obsažena v Knize proměn I-ťing)

- teorie tradiční čínské medicíny (TCM) - např. Teorie pěti elementů (prvků)

Teorie pěti elementů (prvků) "dřeva, ohně, země, kovu a vody" - je podobně jako teorie jin-jangu (yin-yang) dávnou filozofickou koncepcí používanou k vysvětlení uspořádání a jevů fyzického vesmíru. V tradiční čínské medicíně se teorie pěti prvků používá k interpretaci vztahů mezi fyziologickými a patologickými stavy lidského těla a přírodního prostředí. Pět prvků podle této teorie podléhá ustavičnému pohybu a změně a jejich vzájemná závislost a vzájemná kontrola vysvětlují složité spojení mezi hmotnými objekty i jednotu mezi lidským tělem a světem přírody.
http://www.cinska-medicina.eu/teorie-peti-prvku

- Teorie Tai Ji a jiných vnitřních stylů např. Pa-Kua a Sing-I vychází mj. i z dokonalého pochopení I-ťingu, „Knihy proměn“.
- kniha Zaklady taichi chi kung (autor Dr. YANG JWING-MING ) píše o taiči - s.51, odstavec 7, říká že cílem je dovézt adepta do stavu prázdnoty....stav wu-ti _stav nevýraznosti, zbavit jej veškerých lidských tužeb, splynout s přírodou...(TAO)

Praktikování Tai Ji Quan je vlastně filozofie TAO ismu v praxi… Taoismus se snaží popsat, jak je svět postaven a jak funguje na teorii střídání dvou protikladných sil jinu a jangu, které se vzájemně vyvažují. Je třeba říci, že praktikováním Tai Ji Quan nevytváříme princip TAO a rovnováhu jeho protikladných sil jinu a jangu. Cvičící se totiž principu TAO při cvičení podřizuje, neboť TAO není třeba vytvářet, ono je zde vždy přítomné…
...Upevňujete-li vědomí, že jste nezničitelná energie, je možné být jako oblak bez hranic a rozpouštějící se v existenci.(...)
...Nejen laikové, ale mnohdy ani sami cvičenci netuší, že Tai Ji Quan patří do systému čínských bojových umění wu-shu.
Mnohdy také netuší, že každý pohyb a cvik, byť má mírumilovný nebo poetický název, např. „Bílý jeřáb rozpíná křídla“ nebo „Zelenomodrý drak vylézá z vody“, představuje obranu nebo útok včetně naznačených bojových technik.
Z hlediska zdravotního a energetického však není znalost nebo úmysl (ne)použít to k bojové akci rozhodující.
... asi 80 % cvičenců na kurzech a seminářích v Čechách tvoří ženy. Stále zde vládne iluzorní představa o tom, že Tai Ji je druh tance nebo něco podobného a že to vůbec není sport pro muže. Historicky je ovšem pravda zcela opačná: všichni mistři Tai Ji byli v minulosti pouze muži...
...Taiji Quan (a další druhy Qi-gongu) praktikované na vyšších úrovních, jsme-li zasvěceni do procesu tzv. vnitřní alchymie (přeměna
tělesného ťingu (I) v čchi (životní energie) a následně čchi v šen (záměr mysli) = analogie „led – voda – pára“), umožňuje neotřesitelný vhled do podstaty stvoření, vesmíru, života, duchovní sebeprobuzení a sebepoznání, návrat k Počátku, tedy k tomu, co zde bylo a je před Taiji (Tchaj-ťi) jako principem, tedy před dualitou, kterou naše vědomí nepřetržitě vytváří.
...Na každou následující úroveň dokonalosti provedení cvičení taiji, se dostává cvičící zapojováním a používáním dalších, hlubších a jemnějších principů Taiji, kterým se snaží porozumět, např. teoretickým studiem dědictví Taiji klasiků (teorie = jin) a následně je zapojuje do svého praktického tréninku (praxe = jang).
...Abychom postoupili na vyšší úrovně praktického porozumění Taiji Quan, sestavy, pohybu a jeho kultivace, je nutné trénovat nejen sólovou sestavu – tzv. formu, ale i další pilíře Taiji Quan: vnitřní energii (Qi-gong), sebeobranné aplikace forem a Tuishou, které rozvíjejí vnitřní energii čchi, zakořenění, vnímavost, citlivost, instinkt, schopnost načasování a následování oponenta, jakož konečně i vnitřní sílu ŤIN (Jing, Ťing).
Velký omyl by byl, myslet si, že aplikace a Tuishou (cvičení ve dvojici), jsou oddělené a nezávislé aspekty umění Taiji.
...Mnozí cvičenci říkají, že aplikace a Tuishou stejně nikdy nechtějí cvičit, s tím, že jim stačí pouze sestava, ve které se chtějí zdokonalovat. Jenže právě tento postoj je sebeklamný: bez porozumění a praktikování aplikací a Tuishou se nelze dostat na hlubší úrovně dovednosti samotné sólové sestavy. Nejsme pak schopni mj. naplno pracovat s čchi, protože bez Tuishou a aplikací neumíme pracovat s Yi, se záměrem. Mistři říkají, že znalost formy, sestavy Taiji, je pouze 7% celého komplexního umění Taiji Quan.
...Osobní cíle a motivace ve cvičení Tai Ji se různí, převažuje cvičení pro zdraví, relaxaci, pohodu a harmonii s Univerzem. Tai Ji Quan není bojový systém útočný, ale obranný.

Pokud jsme někým napadeni tzv. "zvenčí" (nemusí to být jen fyzický atak) a nejsme schopni se s ním harmonicky pro obě strany vypořádat zcela bez boje, poukazuje to vždy pouze na naše bloky, naše omezení, naši negativní karmu, "problémovou vnitřní konstelaci", kvůli které k takovéto "vnější" situaci vůbec mohlo dojít. Platí zákonitost "podobné přitahuje podobné". Pokud tedy dojde ke konfliktu, čí je to tedy zákonitě vina? - Pokud tohle přesto nepochopíme a budeme klást odpor faktu, a upozornění osudu, že máme něco na sobě změnit, jsme podobni opravdovým bláznům, kteří kolem sebe s nevědomou primitivností buší rukama a kopou nohama, zatímco spí a ve snu bojují proti vysněnému nepříteli, který nikdy neexistuje...
Uvědomění a praktikování těchto skutečností je to opravdové nejvyšší bojové umění: tedy zcela nenáhodný pravý význam a překlad pojmu Tchaj-ťi-čchuän (Taiji Quan).
...Nezáleží na tom, zda procvičuje jen několik cviků Qi-gong nebo celou stovku. Stačí zvládnout opravdu dobře pouze jeden jediný cvik (formu) Qi-gong k tomu, aby člověk začal vnímat, cítit čchi. Musí však být do formy - cviku plně ponořen myslí, protože bez ní to opravdu nejde. Samozřejmě je nutné mít správné instrukce a metodiku Totéž platí o počtu cvičených sestav v Taiji Quan. To opravdu důležité je, zda vnímá a cítí energii čchi, zda ji umí koncentrovat a umí s ní za pomoci mysli konstruktivně naložit.
...sledují se zejména tyto cíle: obnovení harmonie jin a jang, obnovení harmonie vědomí a spojení s Velkým Tao.
Vedlejší efektem při cvičení je získání energie a všeobecně ozdravný a bojový aspekt.
...učí dlouhému soustředění na tělo, pohyb a rytmus, při kterém se dostáváme do bezmyšlenkového stavu. Koncentrací dovnitř sebe můžeme docílit výborných výsledků, při kterých se zbavujeme stresu a nemocí.
Bezmyšlenkový stav je velice důležitý. Pokud se mysl a myšlenky směřují dovnitř, mozek zahájí proces obnovování a uzdravování.

- Přesný překlad Taj chi cchuan je „pěst Velkého zrodu“, pojem vyjadřuje dojít ke zdokonalení, k Bohu, přes bojové umění.
Volný překlad také znamená "Velký předěl", dokonalost pravdy, cesta k Tao, snaha dojít k dokonalosti.
Termín cchuan značí "pěst" nebo bojové umění. Právě slovo cchuan poukazuje na snahu dosáhnout dokonalosti prostřednictvím bojového umění.
... Šaolin se stal ještě za života Bodhidharmi pojmem. Po jeho smrti v taj chi převládl bojový prvek a myšlenka duchovní rozvoje byla potlačena.
......ten, s kým je důstojné a jedině nutné "bojovat", není nikdy druhý člověk před námi, ale je to náš vnitřní "nepřítel". Tedy veškeré naše bloky, omezení, neschopnosti. Náš duch, naše mysl, se tedy musí zdánlivě "poprat", "zabojovat" s naším tělem, aby tělo dokonale poslouchalo. Ano, měli bychom mít své tělo rádi, to jistě, ale jde o to překonat jeho rezistenci. Naše mysl ve skutečnosti s tělem doopravdy nikdy nebojuje, nemá to zapotřebí. Je to naopak - tělo se svou rezistencí brání a bojuje s příkazy naší mysli.

Ondrej — čtv bře 01, 2012 11:12 pm

Vyrůstal jsem v rodině která byla silně věřící. Zejména moje babička mne jako dítěti často vyprávěla příběhy o Bohu, o tom, jací jsou lidé zlí a proto je Bůh musí trestat. Moje babička když zemřela po dlouhé nemoci, už jsem byl dospělý a nechápal jsem, jak mohl Bůh dopustit aby zemřela ta nejlepší bytost v mém životě. Opatřil jsem si bibli a četl jsem ji. V bibli zobrazován Bůh vůbec nebyl takový jak mi ho popisovala moje babička. Byl krutý, vyžadoval životy, nechal se oslavovat, kvůli němu se obětovali zvířata, vyhrožoval a dělal plno věcí, které by nejvyšší bytost v mém pojetí dělat neměla. Poznatky z bible mnou otřásly a zapochyboval jsem. Pak jsem se věnoval křesťanství a jeho dějinám, kde jsem znovu s hrůzou zjišťoval, že se v minulosti jednalo o společnost, která vraždila, mučila, zabíjela ve jménu Boha. Zůstal jsem zatrpklý. To není normální řekl jsem si. To je příšerné.
Zcela poslední knížku, kterou jsem přečetl a dala mi odpovědi na mnohé otázky a uklidnila mě je Cesta bílého oblaku od Osho. Tato knížka mi dovolila úplně jinak nahlížet na existenci. A teď, když mi je 50, tak už jen žasnu, proč se lidé chovají k sobě jako k nepřátelům. Tolik negativní energie, jak ji vnímám jsem nezažil od kdy jsem na světe. Hodně mne to pak láká do samoty přírody, kde se občas vyberu a pak jen tak sedím pod stromem.

Jarda — pát bře 02, 2012 10:48 am
Ondrej píše:
Vyrůstal jsem v rodině která byla silně věřící. Zejména moje babička mne jako dítěti často vyprávěla příběhy o Bohu, o tom, jací jsou lidé zlí a proto je Bůh musí trestat. Moje babička když zemřela po dlouhé nemoci, už jsem byl dospělý a nechápal jsem, jak mohl Bůh dopustit aby zemřela ta nejlepší bytost v mém životě. Opatřil jsem si bibli a četl jsem ji. V bibli zobrazován Bůh vůbec nebyl takový jak mi ho popisovala moje babička. Byl krutý, vyžadoval životy, nechal se oslavovat, kvůli němu se obětovali zvířata, vyhrožoval a dělal plno věcí, které by nejvyšší bytost v mém pojetí dělat neměla. Poznatky z bible mnou otřásly a zapochyboval jsem. Pak jsem se věnoval křesťanství a jeho dějinám, kde jsem znovu s hrůzou zjišťoval, že se v minulosti jednalo o společnost, která vraždila, mučila, zabíjela ve jménu Boha. Zůstal jsem zatrpklý. To není normální řekl jsem si. To je příšerné.
Zcela poslední knížku, kterou jsem přečetl a dala mi odpovědi na mnohé otázky a uklidnila mě je Cesta bílého oblaku od Osho. Tato knížka mi dovolila úplně jinak nahlížet na existenci. A teď, když mi je 50, tak už jen žasnu, proč se lidé chovají k sobě jako k nepřátelům. Tolik negativní energie, jak ji vnímám jsem nezažil od kdy jsem na světe. Hodně mne to pak láká do samoty přírody, kde se občas vyberu a pak jen tak sedím pod stromem.

Osobně jsem vlastně nevěřící i když tomu tak vždy nebylo, nicméně člověk i tak musí akceptovat nějakou vyšší moc, nebo sílu, ale nemusí to být nutně křesťansky pojatý Bůh se vším tím pánbíčkářským svinstvem, které se za něho skrývá. V tom bych vám dal zapravdu, nicméně uznávat vyšší moc vidím jako velice rozumné a nazvěte si ji jak chcete, třeba Univerzum, nebo jakkoliv jinak, ale věřte tomu, že něco takového opravdu existuje a řídí naše kroky v tomto slzavém údolí.

Ondrej — pát bře 02, 2012 11:28 am

Ano, i já si myslím, že existuje nějaká Vyšší moc, ale zřejmě ve formě nějaké energie, univerzálního principu ...
Popravdě řečeno, mnou nejvíce otřásly ty pedofilní skandály v církvi. To je něco absurdního, to je něco horšího než peklo. Za uzavřenými zdmi božích objektů docházelo k homosexualitě, pedofilii roky a roky! A to vše bůh trpí ve svých příbytcích? Jak vlastně se s tím mohou vypořádat běžní řadoví věřící?
A pak že papež je jediným zástupcem Boha na zemi! A papeže si volí kardinálové! Tak proč si Bůh sám neurčí kdo ho bude zastupovat na Zemi? Proč je spokojen s omylnosti lidi? Moc otázek, moc špatných reálných věcí, kvůli kterým přemýšlivý člověk má odpor k církvím jako takovým. U cirkvi bůh mi odpusť je to uzurpace moci. A k tomu si berou toho skutečnýho Boha jako loutku.

Jarda — sob bře 03, 2012 11:04 am
Ondrej píše:
Ano, i já si myslím, že existuje nějaká Vyšší moc, ale zřejmě ve formě nějaké energie, univerzálního principu ...
Popravdě řečeno, mnou nejvíce otřásly ty pedofilní skandály v církvi. To je něco absurdního, to je něco horšího než peklo. Za uzavřenými zdmi božích objektů docházelo k homosexualitě, pedofilii roky a roky! A to vše bůh trpí ve svých příbytcích? Jak vlastně se s tím mohou vypořádat běžní řadoví věřící?
A pak že papež je jediným zástupcem Boha na zemi! A papeže si volí kardinálové! Tak proč si Bůh sám neurčí kdo ho bude zastupovat na Zemi? Proč je spokojen s omylnosti lidi? Moc otázek, moc špatných reálných věcí, kvůli kterým přemýšlivý člověk má odpor k církvím jako takovým. U cirkvi bůh mi odpusť je to uzurpace moci. A k tomu si berou toho skutečnýho Boha jako loutku.

Asi tak nad tím přemýšlí každý, kdo se o tuto problematiku zajímá, ovšem ne vždy musí být každá otázka zodpovězena.

muflon — stř bře 07, 2012 10:09 am

Zajímalo by mne jak kdo chápete výrok :

"Jejich bohem se stalo břicho..." (pupek :mrgreen: )

Jarda — stř bře 07, 2012 11:34 am
muflon píše:
Zajímalo by mne jak kdo chápete výrok :

"Jejich bohem se stalo břicho..." (pupek :mrgreen: )

Již jsem to zde myslím psal a je to obdobně slušně vyjádřeno v citátu, "Byli podobni spíše dobytku, jemuž tělo proti vší přirozenosti k rozkoši sloužilo a duše byla na obtíž."

muflon — stř bře 07, 2012 9:02 pm

Západní společnost obecně spíš dnes volí individuální cestu k "osvícení" nebo prostě cestu k spirituálním zkušenostem a poznání. Přesto i ti, kteří si myslí že jdou po "své" cestě, by možná byli dost překvapeni pokud by "demaskovali" jak jsou NEVĚDOMĚ postupně a pomalu nenásilně formováni někam kam to neočekávali...

Příklad:
Mnozí dnes používají stará bojová umění nejen jako cestu ke zdraví (což je většina), ale také jako spirituální cestu k něčemu Vyššímu nad námi...

Např. také taiči a čchi-kung, může za určitých okolností být určitá "zkratka" a pomocná berlička jak rychleji se dopracovat vyššímu Poznání , "osvícení", "prozření", či jakkoli to kdo bude nazývat...

Jako na každé cestě, i zde existují křižovatky, překážky, slepé cesty a temná zákoutí, která člověka mohou dovést jinam než kam by chtěl...(tento příspěvek si neklade za cíl vše odhalit, jen nahlédnout trochu pod pokličku... :wink: )

Užitek nebo riziko "přímého přenosu" ? (na to vám neodpovím, závěr ať si udělá každý podle svého stupně duchovního vývoje... :wink: )

muflon — čtv bře 08, 2012 12:46 am
Jarda píše:
Již jsem to zde myslím psal a je to obdobně slušně vyjádřeno v citátu, "Byli podobni spíše dobytku, jemuž tělo proti vší přirozenosti k rozkoši sloužilo a duše byla na obtíž."

Co se týká qigong a taiji, jde o to že tam nejde ani tak o "přežírání" a požitkářství..., jako spíše o maximální uvolnění a práci s tělem přes ovládání (vlastní?) myslí... :mrgreen:
(faktem je že za stavu BDĚLÉ maximální koncentrace se leckdy člověk může nejspíš dostat do nějakého stavu transu (přijímání "kosmické energie")...a je tedy velkou otázkou o jaké síly se vlastně jedná, kterým se takto člověk "vydává všanc",,, :twisted: (buď jsou opravdu jen prospěšné, nebo mají i "vedlejší účinky..).

Hlavně jak píšu v předchozím příspěvku, je soustředění a práce s oblastí solar plexu (tan-tienem), využitá v těchto případech na sebeuzdravující nastartování sil těla, ale i na případné spirituální zkušenosti a zážitky (u některých osob, zřejmě v závislosti na cílech a osobnosti daného člověka...).

Nevyzývám tím k neuváženému experimentování, spíše objasňuji okolnosti, ač sám jsem v tom greenhorn :wink:

Jarda — čtv bře 08, 2012 10:58 pm
muflon píše:
Co se týká qigong a taiji, jde o to že tam nejde ani tak o "přežírání" a požitkářství..., jako spíše o maximální uvolnění a práci s tělem přes ovládání (vlastní?) myslí... :mrgreen:
(faktem je že za stavu BDĚLÉ maximální koncentrace se leckdy člověk může nejspíš dostat do nějakého stavu transu (přijímání "kosmické energie")...a je tedy velkou otázkou o jaké síly se vlastně jedná, kterým se takto člověk "vydává všanc",,, :twisted: (buď jsou opravdu jen prospěšné, nebo mají i "vedlejší účinky..).

Hlavně jak píšu v předchozím příspěvku, je soustředění a práce s oblastí solar plexu (tan-tienem), využitá v těchto případech na sebeuzdravující nastartování sil těla, ale i na případné spirituální zkušenosti a zážitky (u některých osob, zřejmě v závislosti na cílech a osobnosti daného člověka...).

Nevyzývám tím k neuváženému experimentování, spíše objasňuji okolnosti, ač sám jsem v tom greenhorn :wink:

Na to se těžko odpovídá, nicméně duše člověka je samostatný prvek, něco jako řidič v autě a může i vystoupit a znovu nastoupit, což nám dává neuvěřitelné možnosti práce s energií, která je všudypřítomná a víceméně prospěšná.

muflon — pát bře 09, 2012 10:41 pm
Jarda píše:
Na to se těžko odpovídá, nicméně duše člověka je samostatný prvek, něco jako řidič v autě a může i vystoupit a znovu nastoupit, což nám dává neuvěřitelné možnosti práce s energií, která je všudypřítomná a víceméně prospěšná.

Při cestě za zdravím těla, psýché i duše, se třeba ohledně meditací hovoří o "vyprázdnění" mysli...kde člověk může otevřít dvířka i silám které nejsou zrovna člověku přátelské...
(taiči i qigong je meditace v pohybu, nikoli v klidu..., ale mám dojem že je rozdíl mezi plnou koncentrací na tělo (provázené bezmyšlenkovým stavem, plnému ponoření FLOW, trochu podobným transu - ten ovšem lze zažívat i hypnotizujícím vejráním na "bednu" TV ap.) , a rozdíl mezi úplným vyprázdněním mysli (klasicky nějaká sedící meditace jako v józe), kde NENÍ v takové míře jako u "meditace v pohybu" zapojena vědomá koncentrace na tělo, spíš je zapojeno pouhé vytěsnění myšlenek jako takových a "otevření se pocitům prázdnoty" a ZTRÁTY své vlastní individuality (chcete-li ega)......i když efekt odvedení pozornosti od rušivých vnějších vlivů může vypadat na první pohled podobně (ale to patří k relaxaci jako takové, odstřihnout se od toho co člověka deptá a co mu neprospívá...).

Psychoterapeuti (třeba v Gestalt terapii) v souvislosti s tím hodně používají termín "TADY a TEĎ" :| (člověk plně vnímá POUZE to co se odehrává v přítomnosti, nezabývá se starostmi a útrapami minulosti ani budoucnosti...

Stejně je zvláštní jak funguje naše tělo....

... :!: Tam kam MYSL upře svou pozornost, tam je její síla...(když bude živit starosti a negativní stresové myšlenky...bude je pozornost mysli posilovat a časem to ničí i tělesné zdraví...), zatímco upře-li mysl pozornost např. na klidné hluboké dýchání do břicha a pánve, tak dá sílu a prostor sebeuzdravujícím mechanismům v těle...

:idea: Pokud se mysl obrátí plnou koncentrací (případně představivostí) dovnitř těla (např. u postoje Wu Ji, cvičením taiči nebo čchi-kung), nastartuje tak tělo automaticky obnovovací a sebeúzdravné mechanismy...rezervy lid.těla jsou jistě o dost větší než se obecně předpokládá... :mrgreen:
Žel západní civilizace se příliš věnuje vnějším jevům...

Nedostatečně uvolněné oblasti těla (natož ztuhlé...typicky hlavně ramena a šíje, hruď a povrchní dýchání), mají za vliv mj. následné napětí nervosvalové (už z názvu - napětí svalů přímo ovlivňuje i napětí a tlak nervů...http://www.selfgrowth.com/articles/Gallagher1.html
....každý herec, muzikant i tanečník potvrdí, že pokud není dostatečně uvolněný (jak fyzicky tak psychicky), působí křečovitě, neupřímně, nepřirozeně, mysl je do značné míry blokována (např.vypadává paměť atd... :mrgreen:

Ohledně vlivu bdělé koncentrace mysli (vůle), zaměřené dovnitř těla (např.na správné pohyby taiči nebo čchi-kung, dech do tan-tienu, neustálé zaměření mysli na průběžné odblokovávání setrvávajících nebo nově vzniklých tensí (napětí) kdekoli v těle, včetně neustálého "monitoringu" mysli ohledně správné postury a vhodně vykonávaných pohybů (i ve statickém postoji Wu Ji je pohyb - bráničních dýchacích svalů, posílání dechu do pánve= pohyb mysli..,včetně neustálého "skenování" správného držení těla...)....tak mne k tomu ještě napadl trochu v něčem příbuzný termín z psycholgické oblasti : FLOW - viz wikipedie (česky by se dalo přeložit jako ÚPLNÉ ponoření a zaujetí něčím...- stačí se podívat třeba na malé děti jak je nějaká hra plně "vtáhne" a "nevidí, neslyší...", s maximálním prožitkem...a ČAS jim plyne zcela jinak než ostatním... (dospělí jsou toho schopni na rozdíl od dětí o dost řidčeji.... jen občas - ve sportu, umění, dobrá kniha... atd.). Nebezpečné je to u sportu (třeba závody), kdy je sportovec celou bytostí účasten a zaměřen a pohlcen probíhající činností, a používá své schopnosti až do krajnosti (bez ohledu na únavu a možnost zranění...)

efekt FLOW:
http://en.wikipedia.org/wiki/Flow_(psychology)
http://flowpsychology.com/

" INTUITIVNÍ MYSL JE POSVÁTNÝ DAR A RACIONÁLNÍ MYSL JE VĚRNÝ SLUHA. VYTVOŘILI JSME SPOLEČNOST, KTERÁ RESPEKTUJE SLUHU A ZAPOMNĚLA NA TEN DAR".
~ (ALBERT EINSTEIN)

Taiči, tanec ap. v souvislosti s FLOW efektem... :
http://www.movementpsy.com/

PS: kdo neumí moc pracovat s prohlížeči, tak bez hledání cizojaz.překladu je ihned nabízející tlačítko pro online překlad např. prohlížeč Chrome, Comodo Dragon a další...(u některých jiných prohlížečů je to pracnější...). Někdy se vyplatí nějakou větu co nás obzvlášť zajímá, zkopírovat do schránky a pak přeložit v online slovnících co mají i překladač celých vět...:

Ondrej — sob bře 10, 2012 1:00 am

Přečetl jsem si článek o těch bojových uměních a musím říct, že se mi to líbí, je to určitě dobré, jenže na to třeba mít čas. Např. moje manželka vstává o 05:00 hod, jde do práce a doma je v 15:30 hod.. Obvykle se chopí své domácí roboty, a kolem 18-19 hod. má všechno hotové. Ale o 21:00 hod.. nejpozději musí jít do postele spát, protože jinak druhý den by bylo ranní vstávání špatné. Takže má denně k dispozici kolem 3 hodin. volného času, a tehdy raději si něco přečte nebo podívá na nějaký dobrý film.
Celkově v současnosti se žije uspěchaným životem, ve stresu, a velké množství obyvatel pouze prožívá ze dne na den, každodenní práce (kdo ji má) a docházka do ní ubírá z energie, volného času výraznou měrou.
Kromě toho východní životní styl, všechny ty znalosti o zdraví, bojovém umění, meditaci, výživě se vyvíjel po mnoho staletí, a poznatky se předávaly z pokolení na pokolení. U nás o ničem takovém nevím. A současnou generaci 16-19 ročních zajímá snad jen sex, alkohol a drogy, čest výjimkám, kterých je čím dál tím méně. Dokonce si dovolím tvrdit, že náš národ (já jsem Slovák ze Slovenska) začíná degenerovat a je na tom špatně. Poslední roky se u nás vyplavuje morální bahno, média nás zaplavují negativními informacemi a vymývají mozek, v potravinářství převládají chemické potraviny a ovzduší nám zamořují lietdlami, co vypouštějí oblaka. Je to špatné, před 25-30 lety to bylo úplně v pohodě, nyní jakoby se otáčky žití zvýšily o 50% ale kvalita žití klesá. Je to špatné a po vystřízlivění z demokracie po r.. 1989 se to jen zhoršuje.

Petr 2 — sob bře 10, 2012 8:12 am

Nevim zda to tu uz nekdo nezminil, Pokud jde o psychosomatiku vyborna kniha od Hrabici-Co nam telo nemoci rika. !!!

muflon — sob bře 10, 2012 9:45 am
Ondrej píše:
... jenže na to třeba mít čas. Např. moje manželka vstává o 05:00 hod, jde do práce a doma je v 15:30 hod.. Obvykle se chopí své domácí roboty, a kolem 18-19 hod. má všechno hotové. Ale o 21:00 hod.. nejpozději musí jít do postele spát, protože jinak druhý den by bylo ranní vstávání špatné....

Když už člověka skolí nějaká nemoc najednou si najde na vše čas...toho času to ale pak vyžaduje mnohem víc, než malá dávka času preventivně než přijdou bludné kruhy burn-out syndromů (vyhoření), candidóz, depresí, rakovin a jiných podobných "libůstek" :wink:

:idea: Postoj Wu Ji (wuti,wuči), (

muflon — sob bře 10, 2012 10:11 am
Petr 2 píše:
Nevim zda to tu uz nekdo nezminil, Pokud jde o psychosomatiku vyborna kniha od Hrabici-Co nam telo nemoci rika. !!!

dík za tip, psychosomatika má jinak svoje vlákno, tak co se týká psychosomatiky pište tam:

...Lidská bytost a její život má čtverý rozměr (dalo by se říci i součásti zdraví :wink: ) : biologický, psychický (duševní), společenský (vztahy) a duchovní (spirituální, smysl života atd.)...

...Životní situace vážně nemocného člověka bývá velmi složitá a plná ztrát. Nemoc člověka a vyrovnávání se s ní ovlivňuje celá řada faktorů a potřeb – tělesných, sociálních, duševních i duchovních. Vnímání a podpora těchto potřeb napomáhá lepší připravenosti pacienta i jeho nejbližšího okolí zvládat nemoc. Péče o duchovní potřeby se stává nedílnou součástí komplexní péče o nemocné ve zdravotnických zařízeních. Na základě našich několikaletých zkušeností (v posledních 6 letech se duchovní služba ve zdravotnictví dynamicky rozvíjí) můžeme říci, že si v nemoci, více než kdy jindy, pokládají lidé otázky po smyslu života, své aktuální životní situace, smyslu nemoci, a samozřejmě také hodnotí svůj dosavadní život. Tyto otázky často vzbuzují touhu po sdílení či odpuštění.

Pomoc ve spirituální oblasti
http://www.nemocnicnikaplan.cz/clanek/2 ... /index.htm

Chceme-li těžce nemocnému skutečně pomoci, musíme vzít vždy v úvahu reálnost potřeb, úzkostí, bolestí, útěch a nadějí, které se v tomto prostoru života vyskytují. Pomáhat může účinně ten, kdo je nemocnému blízký, má pro něho pochopení a nemocný sám si ho pro tuto rolí zvolí nebo k nabízené pomoci svobodně přivolí. Není dobré ihned přesouvat tuto pomoc na "odborníky" (kněze, pastoračního pracovníka, psychologa). Setkání s nimi má být sice nemocnému na jeho žádost vždy umožněno případně nabídnuto, je-li se být pro něho akceptovatelné, ale to neznamená, že nemá poskytnout určitou pomoc kdokoliv z okolí nemocného, kdo je toho schopen a od něhož nemocný pomoc žádá nebo očekává.

Lze říci, že pro poskytnutí základní pomoci ve spirituální oblasti je do jisté míry vybaven každý zralý člověk. Především může téměř každý poskytnout příležitost k chápajícímu rozhovoru. V něm se nemusí nemocný dozvědět nové informace, ale ujasňuje si v něm své otázky, pochyby a zkušenosti ze spirituální oblasti a aktivuje jejich přítomnost ve svých úvahách i ve svém prožívání.

Dále je třeba poskytnou nemocnému ve vzájemném vztahu "prostor" pro introspekci, pro různé fáze prožívání a pro jiné postoje a názory, než jsou naše vlastní. Je mu tedy třeba dovolit, aby byl sám sebou a připustit změny a zvraty v jeho náladách a také třeba v náboženských postojích. Nemůžeme mu vnucovat naše vlastní rozpoložení, prožívání a hodnocení situace. Nikdy mu nemáme bránit v cestě do větších hloubek jeho nitra i vztahů, i když změny jeho nálad mnohdy komplikují a znepříjemňují už tak náročnou situaci.

V řadě situací může intervence psychiatria nebo psychologa nemocnému umožnit, aby se mohl se svými existenciálními a spirituálními tématy účinně zabývat a vypořádat, aby mohl i tuto oblast života užívat a tak lépe zvládal svou životní situaci.

A konečně může pomoc spočívat ve zprostředkování výslovné a kvalifikované duchovní pomoci knězem, jáhnem, kazatelem nebo jinými souvěrci. Pro ty, kteří o tuto pomoc žádají a chtějí jí využít, případně těm, kdo sice nežádají, ale k takovéto pomoci přivolí, to znamená zpravidla značný přínos a oporu.

Smysl pomoci

Spirituální hodnoty, jejich podpora a komunikace o nich, umožňují mnoha lidem prožít smysluplně, užitečně a někdy i výslovně šťastně ty fáze života, které jsou jinak bolestné a mnozí pochybují vůbec o jejich smyslu. Proto pro ně mějme pochopení a to i tehdy, když je vůbec nesdílíme nebo je nesdílíme v podobě, ve které je chápe a prožívá nemocný.

V oslabení nemocí potřebuje většina lidí pomoc a podporu buď proto, že se ocitají v nové a pro ně neznámé situaci, nebo proto, že je jim najednou zatěžko opírat se o ty spirituální hodnoty, které doposud hrály v jejich životě velkou roli a jejichž užívání bylo bezproblémové. Žádný těžce nemocný by neměl být ponechán jen svým vlastním myšlenkám, pochybnostem a obavám bez možnosti mluvit o nich s někým, komu důvěřuje. Právě tak by neměl být bez posily víry, naděje a odhodlání život dobře dokončit a dovršit, kterou mu mohou ve větší nebo menší míře zajistit druzí lidé.

Situaci zpravidla usnadňuje, je-li nemocný zakotven v nějakém náboženském systému, ve kterém může potom snáze svá spirituální témata chápat a komunikovat o nich - najde-li ovšem partnera k rozhovoru, se kterým má "stejnou řeč". Nicméně je třeba zdůraznit, že spirituální (duchovní) témata můžeme a máme předpokládat u každého člověka, jde o širší oblast, než je oblast výslovně náboženské praxe a běžných náboženských projevů.

Úkoly nemocného

I těžce nemocný potřebuje mnohdy naplnit řadu úkolů, které k životu patří. Uveďme je v několika bodech, které se pokusí vystihnout aspoň nejpodstatnější věci:

- zorientovat se v situaci, která je pro něho nová (prostředí nemocnice, odkázanost na druhé, nemohoucnost, vědomí blízkosti smrti) - nejde o zvyknutí si, ale vlastně o přijetí více či méně nové životní role;

- uvést do souvislosti dosavadní život s tímto "okleštěným" nebo pomalu hasnoucím - překonat nešťastné "rozpadnutí" života na dvě části: na aktivní, vydávanou za šťastnou a pasivní (nemoc a umírání), která se jeví jako bezcenná nebo velmi ve své ceně okleštěná a integrovat nynější stav do celku života;

- najít smysl života i v nové situaci, a také (zejména v blízkosti smrti) docenit smysl života dosud žitého;

- vyrovnat se se strachy jak o sebe (jak zvládne bezmocnost, bolesti, samotnou smrt) tak o bližní (životní partner, děti, kdokoliv, kdo je na nemocného nějak odkázán);

- vyrovnat se s bilancí vlastního života (přijetí vlastního životního příběhu a role nemocného v něm) s jeho úspěchy a neúspěchy

- vyrovnat se s domnělými nebo skutečnými utrpěnými křivdami a neúspěchy - odpustit;

- vyrovnat se s manky vlastní odpovědnosti vůči těm, kterým se nemocný cítí být odpovědný: životní partner, děti, podřízení, "osud", Bůh - tedy dojít odpuštění;

Zatím jsme zcela záměrně pojednávali o zásadních existenciálních otázkách, které nemocný více či méně nutně bude řešit. Doplňme, že v určité (nemalé!) míře platí toto všechno i pro blízké okolí nemocného. Ze zkušenosti se dá říci, že do té míry, do jaké blízcí nemocného úspěšně "spoluřeší" (byť jen sami ve své mysli) existenciální otázky nemocného a do té míry, do jaké přijímají jeho reálný stav a prognózu, byť by byla sebehorší, do té míry mu mohou být pomocí a oporou. A naopak: "vyřazováním" těchto otázek a úkolů vyřazují sebe z okruhu chápajících, pomáhajících a tedy nemocnému blízkých.


Shrnutí:

- dívejme se na těžce nemocné a na jejich prožívání s velkou úctou, neměřme vše měřítky našeho "života ve zdraví";

- připusťme, že pro nemocného mohou být spirituální hodnoty (vztahy lásky a důvěry k bližním, záležitosti nitra, vztah k Bohu, náboženské úkony) důležitější, než skutečnosti, které sleduje léčba;

- uvažme, že těžce nemocný zpravidla potřebuje pomoc v těchto spirituálních tématech:
osobní víra
odpuštění (odpustit a přijímat odpuštění)
zpracování minulosti, které souvisí se stavem naděje v přítomnosti;

- setkávání s těžce nemocnými prověřuje a obohacuje spirituální oblast toho, kdo se mu věnuje, je výzvou k ochotě vyrovnávat se s těmito otázkami ve vlastním životě. Ten, kdo je nevytěsňuje a neuhýbá jím, bude nemocnému užitečný a sám bude obohacen.

Jarda — sob bře 10, 2012 10:35 pm
Ondrej píše:
Přečetl jsem si článek o těch bojových uměních a musím říct, že se mi to líbí, je to určitě dobré, jenže na to třeba mít čas. Např. moje manželka vstává o 05:00 hod, jde do práce a doma je v 15:30 hod.. Obvykle se chopí své domácí roboty, a kolem 18-19 hod. má všechno hotové. Ale o 21:00 hod.. nejpozději musí jít do postele spát, protože jinak druhý den by bylo ranní vstávání špatné. Takže má denně k dispozici kolem 3 hodin. volného času, a tehdy raději si něco přečte nebo podívá na nějaký dobrý film.
Celkově v současnosti se žije uspěchaným životem, ve stresu, a velké množství obyvatel pouze prožívá ze dne na den, každodenní práce (kdo ji má) a docházka do ní ubírá z energie, volného času výraznou měrou.
Kromě toho východní životní styl, všechny ty znalosti o zdraví, bojovém umění, meditaci, výživě se vyvíjel po mnoho staletí, a poznatky se předávaly z pokolení na pokolení. U nás o ničem takovém nevím. A současnou generaci 16-19 ročních zajímá snad jen sex, alkohol a drogy, čest výjimkám, kterých je čím dál tím méně. Dokonce si dovolím tvrdit, že náš národ (já jsem Slovák ze Slovenska) začíná degenerovat a je na tom špatně. Poslední roky se u nás vyplavuje morální bahno, média nás zaplavují negativními informacemi a vymývají mozek, v potravinářství převládají chemické potraviny a ovzduší nám zamořují lietdlami, co vypouštějí oblaka. Je to špatné, před 25-30 lety to bylo úplně v pohodě, nyní jakoby se otáčky žití zvýšily o 50% ale kvalita žití klesá. Je to špatné a po vystřízlivění z demokracie po r.. 1989 se to jen zhoršuje.

Ono nemá význam ten sešup společnosti zpomalovat, naopak je nutné ho co nejvíce podpořit, aby se to podělalo maximálně a v co nejkratším čase. Jinak nás čeká pouze dlouhé trápení a stejně ten vývoj současné generace nespěje nikam jinam, než k problémům, ale alespoň to nemusí být dlouhé trápení.

muflon — pon bře 12, 2012 3:21 pm

http://cs.wikipedia.org/wiki/Meditace

Termín „meditace“ NELZE přiřadit k jednomu konkrétnímu konceptu, ale lze jím přeložit například sanskrtská slova samádhi, bhávaná nebo pránájáma.

Meditací se obvykle míní jedno z následujících:

- stav, kdy je mysl zbavená všech myšlenek
- intuitivní vhled do náboženské doktríny (např. vipassaná v buddhismu)
- mentální otevření se „božskému“
nebo
- soustředění mysli na jeden objekt (jako je dýchání nebo slovní mantra)
(to např. u čchi-kung, taiči, postoje Wu Ji (wuti,wuči)

Meditace se nejčastěji objevuje v náboženském kontextu, ale byla využívána i jinde, například v bojových uměních. Dnes je rozvíjena v mnoha spirituálních hnutích, jako je práma jóga, New Age a omezeně i v křesťanském mysticismu.

Někdy se meditace zaměňuje s rozjímáním (hlubokým přemýšlením), nebo s modlitbou.

...V theosofii se podle R. Steinera na počátku jejího působení dělala nejhorší chyba tím, že se říkalo: „Je nutné nehledět k vnějšímu světu, ale zírat do svého nitra.“ To byla velká iluze. Tady člověk nachází jen své nižší „já“, čtvrtý článek své bytosti, který se domnívá, že je něčím božským, zatímco ničím božským není...

Meditace není všelék...: http://www.psychoterapeut.net/downloads/benda2012.pdf
(z pohledu psychterapeutů...a proč se mnoho terapeutů vzhlíží v buddhismu...)
"...nesprávně pochopený „buddhismus“ (či přesněji jeho elementy vytržené z širšího sociálního a kulturního kontextu) se může stát pro některé Zápaďany pochybnou skrýší před nároky světa, v němž žijeme, a zároveň ovšem i jistou osobní pastí. Psychologové popisují takové nesprávné pojetí termíny jako „spirituální bypass“ (křečovité upnutí se k spirituální praxi ve snaze uniknout osobním a vztahovým problémům, vyhnout se nepříjemnému prožívání, bolesti, odpovědnosti); „duchovní materialismus“ či „inflace ega“ (narcistická snaha kompenzovat vlastní méněcennost a dosáhnout spirituální dokonalosti); schizoidní „odcizení“ (spirituální ospravedlňování strachu z blízkosti a intimity), apod.
Představa, že meditace automaticky vyřeší všechny osobní problémy, je mylná. Meditace není všelék. A duchovní život nezačíná ani nekončí na meditační podložce....
...Ranná traumata, deficit ve schopnostech základní důvěry či intimity, problémy ve vztazích a některé další, vážnější psychické poruchy mohou být vůči meditaci (i přes opravdový pokrok) celá léta naprosto rezistentní a pomoc psychoterapeuta zde může sehrát neocenitelnou roli...
"

muflon — pon bře 12, 2012 3:52 pm
Ondrej píše:
...Zůstal jsem zatrpklý. ...poslední knížku, kterou jsem přečetl a dala mi odpovědi na mnohé otázky a uklidnila mě je Cesta bílého oblaku od Osho. Tato knížka mi dovolila úplně jinak nahlížet na existenci....

Ano, je dnes, mnoho "řešení" a "berliček", co pomůže jednomu nesmusí pomoci druhému...ALE..stále je na místě zdravý selský rozum o kterém se na tomto fóru často píše...

Nevím, nevím (osobní zkušenost nemám), ale heslo Wikipedie je dost varující... :

"...Velká kolekce 93 rolls-royců, kterou Oshovi věnovali jeho žáci, také přitahovala nežádoucí pozornost. Komunita ukončila své fungování v roce 1985, když bylo její vedení obviněno z několika zločinů. Osho byl deportován z USA, 21 dalších zemí ho odmítlo přijmout..."
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynamická_meditace

sakul — pon bře 12, 2012 8:12 pm
muflon píše:
Ano, je dnes, mnoho "řešení" a "berliček", co pomůže (NA CHVILKU) jednomu nemusí pomoci druhému...ALE..stále je na místě zdravý selský rozum o kterém se na tomto fóru často píše...

Nevím, nevím (osobní zkušenost nemám), ale heslo Wikipedie je dost varující... :

"...Velká kolekce 93 rolls-royců, kterou Oshovi věnovali jeho žáci, také přitahovala nežádoucí pozornost. Komunita ukončila své fungování v roce 1985, když bylo její vedení obviněno z několika zločinů. Osho byl deportován z USA, 21 dalších zemí ho odmítlo přijmout..."
http://cs.wikipedia.org - heslo: Dynamická_meditace

Oshova komunita byla maximálně kontraverzní, nicméně on s ní pradaoxně neměl mnoho společného (tím myslím duševní spojení).

Jeho učení není pro každého, nicméně to byla vysoce vyvinutá bytost, která mělo co říci

Ondrej — pon bře 12, 2012 9:49 pm
muflon píše:
Nevím, nevím (osobní zkušenost nemám), ale heslo Wikipedie je dost varující... :
"...Velká kolekce 93 rolls-royců, kterou Oshovi věnovali jeho žáci, také přitahovala nežádoucí pozornost. Komunita ukončila své fungování v roce 1985, když bylo její vedení obviněno z několika zločinů. Osho byl deportován z USA, 21 dalších zemí ho odmítlo přijmout..."
http://cs.wikipedia.org - heslo: Dynamická_meditace

Tak abych pravdu řekl, já jsem si koupil tu knížku, ale v ní se nepíše nic o Oshových komunitách ani o jeho vozovém parku. Vlastně jsem se o jeho komunity ani nezajímal, mě zaujal obsah té knížky se kterou jsem spokojený.

Jarda — úte bře 13, 2012 9:34 am
muflon píše:
Ano, je dnes, mnoho "řešení" a "berliček", co pomůže jednomu nesmusí pomoci druhému...ALE..stále je na místě zdravý selský rozum o kterém se na tomto fóru často píše...

Nevím, nevím (osobní zkušenost nemám), ale heslo Wikipedie je dost varující... :

"...Velká kolekce 93 rolls-royců, kterou Oshovi věnovali jeho žáci, také přitahovala nežádoucí pozornost. Komunita ukončila své fungování v roce 1985, když bylo její vedení obviněno z několika zločinů. Osho byl deportován z USA, 21 dalších zemí ho odmítlo přijmout..."
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynamická_meditace

Všimněte si, že naprostá většina výjimečných lidí má také výjimečné problémy, nebo se o nich alespoň v takových souvislostech píše. Je to totiž potřeba poplivat a zašlapat hned v zárodku, aby se ohýnek vědění a myšlení moc nerozhořel, lépe se ovládá stádo tupounů.

muflon — úte bře 13, 2012 10:32 am
Jarda píše:
Všimněte si, že naprostá většina výjimečných lidí má také výjimečné problémy, nebo se o nich alespoň v takových souvislostech píše. Je to totiž potřeba poplivat a zašlapat hned v zárodku, aby se ohýnek vědění a myšlení moc nerozhořel, lépe se ovládá stádo tupounů.

Ono obecně je těžké při hledání pravdy rozlišit co je něco pouze "libého" mým uším, co mi prostě vyhovuje nebo aspoň nevadí...od toho co je možná úzká trnitá a kamenitá cesta po které ne každý je ochoten jít... (ne nadarmo se někdy říká že "pravda (hlavně o nás samotných) bolí..."
(...trochu mne třeba u Osha odrazuje že pokud jsem zatím studoval, kladl tak velký důraz na tantru...- slovo "Tantra" se v sebraných Oshových spisech vyskytuje celkem 1581krát, ale přirozeně chápu že to hodně lidí naopak zase přitahuje, to už je věc osobní volby).

Nakonec ono na plném prožívání dobrých věcí není nic špatného , pokud se to nepřehání...což je možná u hodně lidí ten zakopaný pes...třeba v jídle a dříve zmíněném přejídání, je naprosto evidentní že to tělu ani duchu neprospívá... :wink:

Je fakt, že málokdo si dnes udělá vlastní nepřejatý názor bez předsudků které na nás tlačí média..., je vždy nutné si nejprve sám prozkoumat poctivě všechny dostupné informace, nebo mít
svou vlastní zkušenost (což se ovšem u některých náb.směrů kde se např. nakonec zasebevraždili, asi nemusí pokaždé "vyplatit"..., takže určitá opatrnost a obezřetnost je vždy na místě, ale nemělo by to člověka přivést k vylejvání dítěte i s vaničkou...a k rezignaci na jakékoli hledání spirituálního rozměru zdraví člověka.

Ve jménu Boha a různých posvátných spisů či myšlenek (Bible,Korán, atd.) bylo napácháno hodně svinstev, ale to že si jej někdo bere nevhodně do úst a jedná překrouceně, neznamená že to je opravdové pochopení toho "co nám chtěl básník touto básní říci..." :wink:
...pokud člověk nemá vhodný stav srdce, stejně neporozumí...Jak se praví: ušima slyšeli, ale nepřijali to srdcem, ani neporozuměli...
-------------

Hodně dnes "frčí" kromě Osho, také Chálil Džibrán a jeho knihy, byl namluven dokonce Somrem a Potměšilem jako Audiokniha, a některé knihy ke čtení jsou online dostupné i na webu.
Tady malá ukázka o Lásce z jeho knihy, na Youtube (video s českým textem) :
http://www.youtube.com/watch?v=0ObpLvoQ5CE

muflon — úte bře 13, 2012 1:06 pm

Podmiňování
(Osho)

Dokud se nerozloučíš se svou osobností, nenajdeš svou individualitu. Individualita je dána existencí, osobnost vnucena společností. Osobnost je sociální pohodlnost.
Společnost nemůže tolerovat individualitu, protože individualita za ní nepůjde jako ovce. Individualita má kvalitu lva a lev kráčí sám.
Ovce jsou vždy ve stádě, doufají, že to bude ve stádě pohodlnější. Stádo jim dává pocit ochrany, bezpečí. Když někdo zaútočí, ve stádě se spíš zachráníš. Ale sám? Jenom lvi chodí sami.
Každý z vás se narodil jako lev. Společnost vás však neustále podmiňuje, programuje vaši mysl jako mysl ovce. Společnost vám dává osobnost: velmi pohodlnou, hodnou a velmi poslušnou osobnost.
Společnost chce otroky, ne lidi, kteří jsou absolutně oddaní svobodě. Společnost chce otroky, protože všechny její pochybné zájmy vyžadují poslušnost.

Osho One Seed Makes the Whole Earth Green, Kapitola 4

Starý zenový příběh o lvu, který vyrostl mezi ovcemi a dokud ho jeden starý lev nepopadl a nepřitáhl k rybníku, kde mu ukázal na hladině jeho vlastní obraz, myslel si, že on sám je také ovcí. Mnoho z nás je jako lev z tohoto příběhu - představa, kterou o sobě máme, nepochází z naší bezprostřední zkušenosti, ale z názoru druhých. "Osobnost" vnucená z vnějšku nahrazuje individualitu, která mohla vyrůst zevnitř. Stáváme se jen další ovcí ze stáda, která se nedokáže svobodně pohybovat, ani si uvědomit svou pravdivou identitu.
Je na čase, aby ses na hladině rybníka podíval na svůj obraz, a osvobodil od všech domněnek, jimiž druzí podnítili tvé myšlení. Tancuj, běhej, poskakuj, křič co tě napadne: cokoli, co probudí spícího lva uvnitř.

PS: Na druhou stranu bych rozlišoval od tupého následování mainstreamu společnosti, a od "stáda ovcí " které třeba popisuje bible jako "ryby" co byly vyloveny a roztříděny do různých kádí, ty nevhodné ryby byly vypuštěny zpět do kalného rybníka "svobody" s toxickým zamořením rybníka (tady volně parafrázuji :wink: ), a ty vhodné ryby byly na přechodnou dobu ochráněny péčí v "sádce", než přejde "tsunami" co se valí na tento svět...(je otázkou jak brát mayský kalendář i jak brát apokalyptická proroctví bible, obojí ale jasně hovoří o dost drastické ZMĚNĚ, nikoli o konci světa... :mrgreen: )

muflon — stř bře 14, 2012 2:52 pm

Je otázkou, jak se dívat na příliš zdůrazňovaný individualismus na západě...
např. Filozofie taoismu spíš než důraz na seberealizaci, klade vyšší místo poddání se člověka zákonům přírody..., Zen budhismus zase sice uznává potřebu indiv.osvícení, ale zároveň bere v potaz že člověk je tvor společenský...

V poslední době se neustále hovoří o všelijakých svobodách - politických, ekonomických aj. - ale to ve skutečnosti nejsou žádné svobody. Dokud budou na pláni relativity, jsou tyto "svobody" skutečné svobodě na hony vzdáleny.

Máte někdo nějaký postřeh, jak se vyrovnat mezi "potřebami celku" (matičky Země), a potřebami indiviuálními (často přemrštěně přehnanými konzumem a reklamou...) ?

Jarda — sob bře 17, 2012 11:01 am
muflon píše:
Je otázkou, jak se dívat na příliš zdůrazňovaný individualismus na západě...
např. Filozofie taoismu spíš než důraz na seberealizaci, klade vyšší místo poddání se člověka zákonům přírody..., Zen budhismus zase sice uznává potřebu indiv.osvícení, ale zároveň bere v potaz že člověk je tvor společenský...

V poslední době se neustále hovoří o všelijakých svobodách - politických, ekonomických aj. - ale to ve skutečnosti nejsou žádné svobody. Dokud budou na pláni relativity, jsou tyto "svobody" skutečné svobodě na hony vzdáleny.

Máte někdo nějaký postřeh, jak se vyrovnat mezi "potřebami celku" (matičky Země), a potřebami indiviuálními (často přemrštěně přehnanými konzumem a reklamou...) ?

Člověk k šťastnému životu potřebuje velice málo a paradoxně majetek šťastný a zdravý život většinou pouze komplikuje, případně přímo znemožňuje. Do této pasti relativního bohatství žene celý svět velice malá skupina lidí, kteří mají v genech hrabivost a povyšují její přepočtový mechanizmus-peníze na Boha, což je základní chyba a k této modle vzhlíží bohužel skoro každý, protože mu taková blbost je vštěpována již od mládí. Pokud odstraníte modlu, odstraníte problém, ovšem to si zase budeme vyměňovat zboží bez té modly, nicméně řešení to určitě je a štěstí by to lidem nepochybně přineslo a zdraví zcela určitě.

muflon — ned bře 18, 2012 3:32 pm
Jarda píše:
Člověk k šťastnému životu potřebuje velice málo a paradoxně majetek šťastný a zdravý život většinou pouze komplikuje, případně přímo znemožňuje. Do této pasti relativního bohatství žene celý svět velice malá skupina lidí, kteří mají v genech hrabivost a povyšují její přepočtový mechanizmus-peníze na Boha, což je základní chyba a k této modle vzhlíží bohužel skoro každý, protože mu taková blbost je vštěpována již od mládí. Pokud odstraníte modlu, odstraníte problém, ovšem to si zase budeme vyměňovat zboží bez té modly, nicméně řešení to určitě je a štěstí by to lidem nepochybně přineslo a zdraví zcela určitě.

Ano peníze, moc a požitkářství jsou bohem pro většinu lidí... (ani my sami nevíme jak bychom možná jinak než chceme jednali, kdybychom měli najednou spoustu peněz, velkou moc nad druhými nebo možnost si užívat co hrdlo a jiné údy ráčeti chtějí... :mrgreen: (inspirováno pohádkou Hrátky s čertem, a tam pánbíčkářským samospravedlivým poustevníkem...)

Motto:

Proroctví jednoho indiánského kmene říká,

že teprve až pokácíte poslední strom,

otrávíte poslední řeku a ulovíte poslední rybu,

pochopíte, že peníze se nedají jíst.

muflon — ned bře 18, 2012 11:38 pm

"...zklidnění mysli, ...je opravdu jednodušší se učit nemít žádnou myšlenku, než se naučit mít čistě pozitivní myšlenky. Lépe by bylo, abyste byli ve stavu vděčnosti, než ve stavu meditace. Protože ve vděčnosti jste také vibračně v souladu se svým zdrojem. Existuje skok z deprese, frustrace až ke vděčnosti, ale kratší skok je z deprese do stavu bez myšlenek."
(The Secret Behind "The Secret")

O dvou druzích soustředění (koncentrace, bdělé pozornosti ap.)
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2007022801

Soustředění, koncentrace, je základem každého meditačního úsilí. Není proto divu, že se s tímto pojmem v duchovních knihách tak často setkáváme. Pokyny k provádění soustředění se však kniha od knihy značně liší, což může nezkušeného meditujícího zmást. Podle mé zkušenosti je zakopaný pes v tom, že existují dva principiálně odlišné druhy soustředění, které v literatuře nejsou dostatečně rozlišeny.

1. První druh soustředění bych nazval jangovým, neboť je založen na volní kontrole. Často se používá v klidových meditacích, méně často v meditacích v pohybu. Vyskytuje se např. v džňánajóze, mantrajóze, hermetismu a ve vizualizačních cvičeních chi-kungu. U jangového soustředění si to, na co se budeme soustředit, volíme předem a tento předmět soustředění je konkrétně daný, i když ne nutně projevený. Příkladem je soustředění na plamen svíčky, na 6.čakru, na duchovní Srdce, na opakování mantry, na představu červeného tibetského písmene A, na vědomí Já Jsem.
Důraz u jangového soustředění je na neustálou kontrolu nad tím, zdali jsme pozorností neuhnuli od předmětu soustředění. Učitelé jangového soustředění často zdůrazňují, že meditace, do které se pořádně neopřeme, nemá smysl, že jakmile nám pozornost sklouzne od zvoleného předmětu soustředění, musíme jí co nejrychleji vrátit zpět k němu, že předmět soustředění musíme v ohnisku pozornosti udržet za každou cenu a na co nejdelší dobu, že k meditaci nesmíme přistupovat vlažně, apod. Pokud nás v meditaci něco vyruší (ať už je to nevítaná myšlenka na nedodělanou práci nebo soused snažně otloukající lak z ústředního topení), nemáme si těchto podnětů všímat, ale bránit se jim tím, že se pozorností o to usilovněji přimkneme ke zvolenému předmětu soustředění. Měl-li bych použít technického přirovnání, řekl bych, že jangové soustředění činí z naší pozornosti laser, zacílený do jediného bodu.

2. Druhý druh soustředění bych nazval jinovým, neboť se opírá především o uvolnění a naladění se.
Lze se s ním setkat například v kum-nye (tibetské obdobě čínského tai-či), ve cvičeních zaměřených na práci s čchi (japonsky Ki) [1], v buddhistických meditacích orientovaných na bdělost, v konečných fázích átmavičáry v józe atd.
S tímto soustředěním pracuje také mnoho new-age meditací, jako třeba meditace na světlo či lásku, otevírání se andělským energiím, nalaďování se na nanebevzaté Mistry, apod.

Jinové soustředění se častěji, nikoliv však výlučně, vyskytuje u pohybových meditací a častěji se u něj pracuje s tělem.

Při jinovém soustředění je předmět soustředění nekonkrétní, rozplizlý a jen volně specifikovaný. Například v tibetském kum nye se mluví o rozšiřování tělesných pocitů a sjednocení mysli, pohybu a dechu, ve cvičeních zaměřeních na práci s Ki pak o uvolnění se, nenásilném přenesení centra pozornosti a tíže celého těla do břicha, a přirozeném hlubokém dýchání.

Klíčovými pojmy v jinovém soustředění je uvolnění se, relaxace, pociťování tíže, opření se o Zemi, ale také přirozenost, otevření se čemukoliv (!!??...) co přijde, naladění se a odevzdání se. V jinovém soustředění není snahou držet na něčem usilovně pozornost, ale nechávat pozornost nezacílenou, vláčnou, otevřenou a uvolněně bdělou, tak, aby k ničemu nelnula, ale také se ničemu nebránila. Při jinovém soustředění nejde o to docílit nějakého konkrétního prožitku, tím méně o to udržet v ohnisku pozornosti něco konkrétního po jistou dobu, ale o to, být otevřen jakémukoliv pocitu, prožitku či vjemu, který se v průběhu meditace dostaví. Ani to samozřejmě není možné bez vyvinutí jistého úsilí; ve srovnání s "macho" úsilím jangového soustředění je však toto úsilí nenásilné a hedvábně jemné. Vyjádřeno opět technickou příměrou, při jinovém soustředění se naše pozornost stává jemným, rozptýleným zářivkovým světlem, které měkce osvětluje široké daleké okolí.

------------
Z pohledu živlů využívá jangové soustředění oheň (uskutečňování, vůli) a vzduch (kontrolu), tedy prvky vážící se k mužskému principu. Není proto divu, že toto soustředění vyhovuje zvláště mužům a razantním, energickým ženám. Naopak jinové soustředění se opírá zvláště o vodu (vnímání) a zemi (uzemňování, fyzickou realitu, tělo). Vyhovuje tedy spíše ženám a jemným, citlivým mužům [2].

Výhodou jangového soustředění je, že pomocí něj může člověk, který má silnou vůli a velkou schopnost sebekontroly, v relativně krátké době dosáhnout vysokých duchovních stavů, včetně prožitku Já Jsem. Díky konkrétnímu předmětu soustředění se totiž jangové soustředění snadněji trénuje a lze se v něm rychleji zlepšit.

Přesto tento první druh soustředění má i své nevýhody. První je, že je to soustředění, které jde "z hlavy". Předem jsme rozhodnuti, co chceme a co nechceme vnímat, a vjemy, které se nám nehodí do krámu, odfiltrováváme. Přílišným a výlučným praktikováním jangového soustředění můžeme dospět do stavu, kdy vnímáme dobře své myšlenky, ale již méně své emoce, a úplně nejméně signály svého těla a zprávy svých smyslů. A protože tělo nás ukotvuje ve fyzické realitě a skrz ní v "tady a teď", můžeme ztrátou kontaktu s tělem ztratit kontakt se svým okolím, "ulítnout" a začít žít ve svém vlastním vnitřním světě (to hrozí zvláště lidem, kteří tento svět považují za slzavé údolí, do kterého se dostali omylem, a ze kterého je třeba co nejdříve vyvanout...) Ztráta kontaktu s tělem také znamená, že přestáváme dobře vnímat jemné signály, kterými nás tělo upozorňuje na naše bloky i na možné zárodky budoucích nemocí. Snaha přísně kontrolovat soustředění myslí krom toho vede k tomu, že naše tělesná energie plyne převážně do vyšších čaker, což může v dlouhodobém časovém horizontu vést k energetické nerovnováze.

Druhou nevýhodou jangového soustředění je, že nezřídka vede k zaťatosti, sevření a napnutí se. Extrémní úsilí, na kterém je postaveno, totiž jen málokdo dokáže vyvinout bez toho, aniž by krčil obočí či čelo a nevědomky napínal svaly obličeje, krku a ramen. Lidé, kteří se věnují jangovým meditacím intenzivně a dlouhodobě, a kteří je nekompenzují tělesnými cvičeními, mohou snadno dospět až k vadnému držení těla a chronicky ztuhlému svalovému korzetu. Také si mohou vytvořit mechanismus „soustředit se = napnout se a zatajit dech“, a s ním související patologickou neschopnost uvolnit se a vzdát se kontroly. To samozřejmě není zdravé a v konečném důsledku to znamená zablokování energetického systému, který pak není schopen pružně reagovat na energetické výkyvy v okolí.

Sám mám s energetickými disbalancemi, které může extremní jangové soustředění vyvolat, osobní zkušenost. Svého času jsem navštěvoval dnes již zesnulého taoistického Mistra Borise Michailova Brina. Bylo to v době, kdy jsem neznal jiné než jangové meditace a prováděl jsem je s velkým nasazením každý den minimálně jednu hodinu. Boris Michailov byl vždycky nadšen tím, jak velké energetické pole mám kolem hlavy a horní části trupu. S potěšením ho objížděl rukama a pochvaloval si: „Vy máte tak silné vyzařování, to je úžasné, to se málokdy vidí“. Pak ale sjel rukama po meridiánu početí k mým nižším čakrám a zachmuřil se: „No jo, energie máte hodně, ale co je Vám to platné, když Vám NEPROUDÍ... :-(“

Další moje zkušenost se týká zmíněného vzorce „soustředit se = napnout se a zatajit dech“. Asi před čtyřmi lety jsem se účastnil kurzu „Ki aneb energie záměru“. Účelem kurzu bylo naučit se být „v Ki“, což je stav dokonalého svalového a energetického uvolnění, jehož výsledkem je jednak pocit, že plynete s Proudem, jednak až fyzicky měřitelný nárůst stability a síly. Aby se člověk dostal do Ki, může se buď snažit maximálně uvolnit svalové napětí nebo se soustředit na plynulý dech (třeba počítáním vdech-výdechů) nebo přenést pozornost do břicha (tantienu, dantienu, hara). Vodítek je více, protože každému vyhovuje něco jiného, výsledek je však pro všechny stejný. Jestli člověk je „v Ki“ nebo ne, se testuje řadou tělesných cvičení prováděných v páru. Jedno z nich je následující. Oba cvičící se postaví s mírně pokrčenýma nohama rozkročenýma na šířku ramen proti sobě, asi na délku napjaté paže od sebe. Jeden cvičící se soustředí a druhý se jej pokusí vyvést z rovnováhy pomalým tlakem dlaní na hrudník. Pokud první cvičící není „v Ki“, poměrně snadno ztratí rovnováhu. Pokud však „v Ki“ je, je znatelně těžší ho z rovnováhy vyvést. Skutečné mistry Ki lze z rovnováhy vyvést jen s extrémním úsilím.

Můj problém na tomto semináři byl, že jsem měl dobře nacvičené jangové soustředění, avšak Ki vyžadovalo soustředění jinové. Takže když jsem dostal pokyn soustředit se do břicha, pořádně jsem se do toho opřel, jak jsem byl zvyklý. Tím jsem se ovšem nevědomky napnul a začal přerývavě dýchat, v důsledku čehož jsem byl ještě méně „v Ki“, než když jsem se vůbec nesoustředil. Ostatní si ze mě dělali legraci, že to dělám přesně obráceně: když si myslím, že jsem „v Ki“, tak v něm vůbec nejsem, a naopak, když se o to vůbec nesnažím, tak mi to docela jde. Obecně vzato, byl můj problém v tom, že stav bytí v Ki není stav, který lze dosáhnout vůlí, o což jsem se ovšem já, ve své neznalosti, s nadšením pokoušel.

Třetí nevýhodou prvního - jangového soustředění je, že přímo nevede k vyplavování podvědomých bloků. Je tomu tak proto, že v jangovém soustředění projevujeme a priori nezájem o cokoliv mimo zvolený předmět soustředění. Podvědomé bloky, pokud se mají v meditaci uvolnit a dostat do vědomí, však vyžadují, abychom na ně byli naladěni a pomáhali jim se rozvinout jakousi vnitřní ochotou a otevřeností.

---------------------
Z toho co jsem napsal, to může vypadat, že straním jinovému soustředění, zatímco na jangovém soustředění nenechám nit suchou. Tak to ovšem není, i jinové soustředění má své nevýhody, a ne malé. Nejprve si však řekněme něco o jeho výhodách.

Výhody jinového soustředění jsou patrné z nevýhod jangového. Druhé - Jinové soustředění, zvláště pracuje-li se při něm s tělem, nás uzemňuje, a tím přispívá k naší psychické stabilitě a zvyšuje naše sebevědomí. V tomto ohledu je skvělým lékem na výše uvedené „ulítávání“. Navíc pomáhá proti strnulosti, ztuhlosti a energetickým disbalancím. A konečně jinové soustředění zvyšuje naši citlivost k jemným odstínům pocitů i signálům těla, což nejen napomáhá uvědomování a vyplavování podvědomých bloků, ale rozvíjí i intuici.

A teď k těm nevýhodám. První nevýhodou druhého - jinového soustředění je, že je při něm daleko obtížnější nenechat se strhnout nějakou myšlenkou či pocitem. Na rozdíl od jangového soustředění totiž nelze proti rušivému podnětu nic konkrétního postavit, protože předmět soustředění není pevně daný. Není prostě k čemu pozorností utéct. A držet pozornost jen tak, lehkou, bosonohou a bdělou, bez opory, bez použití vůle, je těžké. Také myšlenky jsou při jinovém soustředění jaksi rozmazanější, mdlejší, protože nejsou tolik vymezeny vůči ostrému proudu pozornosti plynoucímu k předmětu soustředění.

S tím souvisí i druhá nevýhoda jinového soustředění: je jednodušší při něm usnout nebo upadnout do tupého, polosnivého stavu (joga nidry) - což se řeší např. u cviků čchi kungu Zhang zhuang tím, že jsou napjaté prsty rukou. Udržet klidovou jinovou meditaci se zavřenýma očima, zvláště jsme-li unaveni, je obtížnější, než udržet meditaci jangovou. "Tamas" se prostě snadno ujme vlády, nepostavíme-li proti němu "radžas". Důvodem je mimo jiné i to, že klidové jinové soustředění je hodně podobné stavu spánku. Osobně se však domnívám, že tuhle nevýhodu lze s výhodou využít k nácviku lucidního snění a spočívání v Já Jsem ve spánku.

Třetí nevýhodou, se kterou však nemám osobní zkušenosti, je to, že jinové soustředění může, alespoň se tak domnívám, snadno otevřít bránu do astrálu. Zvyšuje totiž citlivost a to zejména, jak už bylo řečeno, vůči emocím. Nekontrolované bloudění po astrálu je však z hlediska vyšších úrovní vědomí bezcennou oklikou, nemluvě o tom, že může být nepříjemné, ne-li nebezpečné.

Optimální mix jangového a jinového soustředění nelze obecně stanovit: každý si jej musí najít sám podle svého naturelu a dispozic. Jistý obecný trend však vysledovat lze: jak člověk postupuje na Stezce, posouvá se pozvolna od jangového soustředění k jinovému, od námahy k bezusilovnosti, od aktivního cvičení k pasivní odevzdanosti.

[1] Viz např. Tohei Koichi (1978): Ki in Daily Life, česky Ki v každodenním životě. Zpět

[2] Tento fakt souvisí pravděpodobně i se stavbou mozku: mnohé knihy pojednávající o rozdílech mezi muži a ženami uvádí, že muži se lépe soustředí na jednu věc za vyloučení ostatních, zatímco ženy dokáží lépe pojmout do vědomí více věcí najednou; obojí je dáváno do souvislosti s tím, že ženy mají více nervových vláken spojujících obě mozkové hemisféry

-----------------

PS: :!: pro srovnání uvádím jak je to v taiči a čchi-kung cvičeních:
...každý pohyb by měl vycházet z živého klidu a prázdnoty (jako stav Nevydělenosti před začátkem stvoření, a uvedením sil jangu a jinu do pohybu) - mysl by měla v každém okamžiku nepohnutě přebývat ve stavu Wu Ji, v jednotě s Tao - klasické spisy mluví o tom, že z
Wu Ji se rodí pohyby a toky energií Tai Ji (taiči) a naopak, každý pohyb se měl vracet do nezměrného klidu, ze kterého vzešel, Tai Ji se vrací do Wu Ji.

PRINCIP ABSORPCE (guan)
- během cvičení taiči nebo čchi kung, setrvávat v plné vědomé přítomnosti TADY A TEĎ, ignorovat jakékoli postranní myšlenky
- toho lze dosáhnout jen plnou koncentrací na prováděné cviky
- to časem umožní prociťovat každou část těla, každý sval, naučíme se podřizovat tělo svému vědomí (mysli, záměru, šen)
- cvičenec je při správném uvolnění zcela pohlcen cvičením, je do něj plně ponořen a pohroužen, jedině pak přichází očekávané výsledky
- princip absorpce je plné, vědomé zaujetí cvičením (FLOW efekt), je to stav mysli - klidný, bezmyšlenkový stav bdělé pozornosti, vědomé plné koncentrace bez rozptylujících myšlenek, je to procento vědomého pohroužení se do cvičení a zároveň procento VNÍMÁNÍ proudění vnitřní energie čchi

PRINCIP ÚPLNOSTI (quan)
- u taiči a čchi kung platí: každý pohyb je zároveň pohybem celého těla (vnějšího fyzického, ale i vnitřních jemnohmotných těl)
- je to pohyb myslí, pohyb vesmíru v nás a skrze nás (Tao je v pohybu skrze nás)
- princip úplnosti zahrnuje tedy i VNITŘNÍ aspekt cvičení. Cvičení je ÚPLNÉ až tehdy, procvičujeme-li nejen hmotně "navenek" (kůže, svaly, šlachy, kosti...), ale i to neviditelné (dech, životní energii čchi, energii vnitřních orgánů, mysl, pozornost a vědomí (šen)

Zajímavé je v souvislosti s tím, ještě zmínit o nutnosti při cvičení taiči ROZLIŠOVAT mezi plností a prázdnotou (to se děje hlavně přenášením váhy nohou, kde noha bez váhy je "prázdná" a noha kde je plné těžiště je "plnost". Je-li váha na pravé noze je útok proveden levou rukou a naopak. Aplikování plnosti a prázdnoty se dotýká např. také nádechu i výdechu atd.

Výsledkem používání těchto (a dalších z 10 principů Yang Cheng Fu), je používání mysli a nikoli síly svalů, a to k jakémukoli pohybu v taiči.
Jedině to umožní volný tok vnitřní energie čchi v meridiánech.

Na ROZDÍL od klidných meditačních technik v sedě, Taiči (tai chi) je pohybovým cvičením, zajišťujícím přísun a akumulaci životní energie (čchi), ovlivňujícím její pohyb a kvalitu. Cvičící pracuje s vitální energií, ať už vědomě nebo nevědomě. Pro vlastní výsledek však není subjektivní pocit ovládnutí této energie důležitý, protože tai-či funguje, ať chceme nebo nechceme.
Z pohledu zdravotního je tai-či nejen fyzickým cvičením, ale i speciálním a vědomým tréninkem centrální nervové soustavy. Duševní činnost je zde důležitější než fyzické pohyby. U citlivých jedinců se mohou projevit efekty cvičení již při pouhé představě cvičení.

Taiči čchuan je to, co lidé nacvičují v mysli a v Qi (čchi, Ki). Při cvičení je třeba přenášet Qi do vědomí. Každá akce a pohyb se musí odehrát před vlastním "úsilím", tedy nejprve v mysli. Tímto způsobem lze dosáhnout stavu, kdy "Qi se dostaví při použití vědomí, síla se dostaví při použití Qi". Tak může být svalové úsilí nižší. Po dlouhodobém cvičení může Qi "prostoupit" do kostí a adept tak dosáhne nejvyšší úrovně "proudící Qi".
Zkušení adepti dokáží rozpohybovat Qi pouhým soustředěním se na danou část těla. Mnoho lidí cvičí formu od rána do noci soustavně po dobu několika let. S postupem času se pohyby stanou přirozeností, rozpínání a smršťování vnitřností se střídají podle předem daného schématu. Rovněž svaly se napínají a uvolňují pravidelně. Pohyby svalů a vnitřností jsou v souladu. Takže můžeme říci: "Mysl vyvolá Qi a Qi vyvolá sílu"

Jak to tak vypadá, řekl bych že u taiči nebo čchi kung nejde čistě jen o první nebo druhý druh pozornosti (koncentrace), popisované v úvodu příspěvku. Spíše bych řekl, že čerpá (ty nejlepší) prvky z obou, některé aspekty vynechává a jiné přidává nebo zdůrazňuje. :mrgreen:

muflon — ned bře 18, 2012 11:51 pm

Vlasta Marek píše ohledně tibetského budhismu:
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2008010005

...Například kosa symbolizuje odseknutí špatné karmy, a ve spojitosti se srpem karmu samotnou, tedy setí a sklizeň (jak člověk svými činy zaseje, tak sklidí).

Meč je symbolem moudrosti, a schopnosti proniknout závojem nevědomosti a klamu. Hubí zlé démony a nepřátele – ale ne na nějakém skutečném válečném poli, jak tvrdí manželé Trimondiovi, ale ve vlastní mysli! Tedy hubí iluzorní představy a názory ega.

Oštěp a nebo kopí v rukou hrozivých božstev symbolizují proniknutí nebo nabodnutí klamných a pokřivených názorů.

Rituální dýka se třemi čepelemi symbolizuje mocnou buddhovskou aktivitu, a má sloužit proti strašidelným a hrůzu nahánějícím vizím a halucinacím (které vznikají v mysli každého meditujícího začátečníka, viz i negativní halucinace těch, kteří v 60. letech min. stol. vzali LSD v nevhodný čas, nevhodným způsobem a na nevhodném místě, tedy problém setu a settingu).

...Jak několikrát obdivovali a vychutnávali si a nakonec i pochopili četní čeští a moravští pozorovatelé sypání mandaly Kalačakra, ono závěrečné „zničení“ tvarově a barevně krásného a dokonalého obrazce, symbolizujícího řád a harmonii, naznačuje nesmyslnost našeho lpění na nějakých v naší kultuře tak vzývaných hmotných statcích a výhodách: přeložit by se to dalo i oním křesťanským „prach jsi a v prach se obrátíš“. (někdo v jediném tahu rukou smete týden pečlivě sypané vzorce a tvary, barevný písek se pak v připravené nádobě odnese a vsype do místní řeky)

...na rozdíl od toho, jak bojovně a válečně si to vykládají Trimondiovi, mírumilovný a tolerantní buddhismus tvrdí, že každá duše je potenciálně „božská“ a dokonalá, ale následkem zaslepené nevědomosti, ignorance, člověk prochází nesčíslnými inkarnacemi (převtěleními), zhypnotizován svým tělem a jeho smyslovými počitky a potřebami. Cvičením těla (jóga, mandaly, dechové cviky, tantra, mantry aj.) a mysli (koncentrace, meditace) se mu může podařit roztrhat závoje iluzí a prohlédnout – dosáhnout osvícení (jako když odpluje mrak, který zakrývá Slunce, které tu přece ale stále bylo). Jinými slovy, úmyslem buddhismu je pomoci každému, kdo se o to pokusí, zbavit se utrpení (na jehož počátku jsou všechny naše běžné strachy, obavy, negativní postoje či, jako v případě Trimondiových, dva z největších hříchů, nenávist a závist).

... „boj“ má proběhnout (a také probíhá) ve zmatených myslích těch, kteří zjistili, jak moc je člověk ovládán programy své neinformované mysli a nezvládnutými emocemi. Ona „svatá válka“ je ve skutečnosti bojem s vlastní zaslepeností, a konečné vítězství ne buddhismu, ale buddhovství, je přáním a vizí světa, v němž budou všichni lidé osvícení (jejich mysl dosáhne stavu boddhi-mind, vybojují tedy vítězně boj s iluzemi svého ega).
-----------

PS: ...s tou mírumilovností budhismu bych to tak nepřeháněl... byli to právě budhisté,kdo v tibetu násilím vymycoval původní víru bön,
přesto tam došlo ke smíření,jak budhistických směrů,tak bönu a vytvořil se dzoghčen

Jarda — pon bře 19, 2012 10:07 am
muflon píše:
Ano peníze, moc a požitkářství jsou bohem pro většinu lidí... (ani my sami nevíme jak bychom možná jinak než chceme jednali, kdybychom měli najednou spoustu peněz, velkou moc nad druhými nebo možnost si užívat co hrdlo a jiné údy ráčeti chtějí... :mrgreen: (inspirováno pohádkou Hrátky s čertem, a tam pánbíčkářským samospravedlivým poustevníkem...)

Motto:

Proroctví jednoho indiánského kmene říká,

že teprve až pokácíte poslední strom,

otrávíte poslední řeku a ulovíte poslední rybu,

pochopíte, že peníze se nedají jíst.

Dobré motto, peníze se opravdu nedají jíst a navíc mají pouze smyšlenou hodnotu. Jde vlastně o takovou dětskou hru na Černého Petra, protože třeba mrkev hodnotu nepochybně má, ale stokoruna za kterou jí koupíte je pouze potištěný papír s hodnotou bukového listí, čili hodnota chimérická a mnoho lidí tento fakt bohužel nevnímá, což společnost v mnoha směrech likviduje.

muflon — úte bře 20, 2012 2:48 pm

kniha Práce se životní energií
(V originále „Lebensenergiearbeit“)
- Kniha obsahuje dosud nejpodrobněji popsané životní energie, se kterými pracují duchovní systémy, jejichž praktické návody použití byste jinde marně hledali: duchovní léčení, reiki, polarita, léčba barvami a dýcháním, vizualizování, channeling, věštění apod. Kniha vás dovede k vašemu zdraví.

:? - ono je otázka, co je každému přístupná životní energie (jako třeba čchi pomocí dýchání, cviků čchi kung a taiči ap.), a co je PRÁCE s ní (nůž nemůže za to že s ním někdo zabije, ač byl vyroben jako kuchyňský...). Myslím že i s energií (ať už životní či jinou ...),
se dá "pracovat" i tak že třeba v Africe někdo někoho woodoo prokleje..., někdo zase pod dojmem že je v kontaktu s "hodnými" anděly, je možná aniž to ví, v kontaktu s "andělem světla" jak popisuje třeba bible padlého anděla apod., věštění a magii třeba také ne každá duchovní nauka schvaluje a varuje před jejím používáním a pozdějšími následky...

Pod alternativní medicínou se také skrývá mnoho šarlatánství a ne zrovna "prospěšných" postupů...to že někomu na chvilku zdravotně něco pomůže, neznamená že je to pro něj z dlouhodobého hlediska prospěšné (stejně jako prášky a pilulky klasické medicíny... :mrgreen:

Oddělit a rozlišit plevel od zrna je leckdy pro mnoho lidí obtížné, a někteří místo aby zkoumali, zavrhnou veškerou alternativní medicínu jako "nevědeckou" pavědu....(klasicky spolek Sisyfos na jedné straně leckdy "odhalí" bludným balvanem šarlatánství, na druhé straně leckdy vylejí s vaničkou i dítě a spláchnou i lecjakou dobrou věc do kanálu... )

muflon — úte bře 20, 2012 6:05 pm

Mám pocit z toho co sem zatím pročet, že životní síla čchi (Ki,Qi), tak jak ji může poměrně rychle pocítit každý jako teplo,mravenčení ap. v nějaké části těla (nejčastěji solar plexus, prsty rukou, později i v celém těle), že je přece jen něco principiálně jiného než reiki síla
(ač terminologicky se leckdy zaměňuje jako obecná "vesmírná životní energie")...Mno zatím nevím, je to zatím můj pocit.

Co si kdo myslíte o tomto názoru? :
(je z

Mám pocit z toho co sem zatím pročet, že životní síla čchi (Ki,Qi), tak jak ji může poměrně rychle pocítit každý jako teplo,mravenčení ap. v nějaké části těla (nejčastěji solar plexus, prsty rukou, později i v celém těle), že je přece jen něco principiálně jiného než reiki síla
(ač terminologicky se leckdy zaměňuje jako obecná "vesmírná životní energie")...Mno zatím nevím, je to zatím můj pocit.

Co si kdo myslíte o těchto následujících názorech? :
(je z

muflon píše:
Mám pocit z toho co sem zatím pročet, že životní síla čchi (Ki,Qi), tak jak ji může poměrně rychle pocítit každý jako teplo,mravenčení ap. v nějaké části těla (nejčastěji solar plexus, prsty rukou, později i v celém těle), že je to přece jen něco principiálně jiného než reiki síla
(ač terminologicky se leckdy zaměňuje jako obecná "vesmírná životní energie")...Mno zatím nevím, je to zatím můj pocit.....

cituji sám sebe...ach jo, že by se nikdo nepodělil o své vědomosti nebo pochyby veřejně??

Možná se mýlím že jde u reiki o něco jiného než je čínský termín čchi......třeba tady kniha Ohně reiky o historii, říká:
http://www.heureka.cz/?h%5Bfraze%5D=Ohn ... reiki+a+je
"Reiki, formované šintoismem, je buddhistickým projevem čchi-kungu – přičemž
čchi-kung popisuje v původním smyslu učení o životní energii... "

- no jestliže označení japonské pro čchi je Ki, pak rei-ki s tím dost možná má něco společného, ne-li totožného...Reiki je dle jedné knihy japonské označení pro univerzální, vším pronikající životní a světelnou energii.

kniha Škola do kapsy o reiki říká:
Reiki je přirozený systém léčení rukama, používaný po tisíce let pod různými názvy. Slovo Reiki je japonského původu. Rei znamená univerzální duchovní vědění a Ki je životní síla. Autor uvádí i praktické souvislosti s indickými systémy léčby, čakrami atp. i tipy pro samoléčbu a pro vaše vlastní očištění.

Jde dle popisů o univerzální životní sílu, která nás může neustále doprovázet, aby pomohla nám samotným, jiným lidem, zvířatům (...), rostlinám i planetě Zemi.

Reiki předpokládá existenci energetických center (čaker) a drah (meridiánů) v lidském těle. Pokud jsou čakry vyrovnané a v meridiánech proudí energie bez překážek, je člověk zdravý a vitální. Častěji se ovšem stává, že energie v těle není v rovnováze. Může jí být příliš hodně, nebo málo, což je mnohdy příčinou zablokované energie a následného onemocnění. Člověk pak strádá a chřadne, mnohdy bez zjevné příčiny, lékaři nemohou zjistit, proč je pacient náhle unavený, bez chuti k jídlu, proč se najednou objevila ta vyrážka a podobně… Dále Reiki předpokládá existenci zdroje, který bývá různě nazýván, ale jeho existence není hmotně prokazatelná. Léčitelé používají techniku přikládání dlaní, čímž rozproudí energii Ki (čchi).

...co se děje při terapii?

Nezávislý výzkum doktorů Roberta Beckera a Johna Zimmermana během osmdesátých let
dvacátého století zkoumá, co se děje, když lidé praktikují terapie jako je Reiki. Zjistili, že
nejenom že křivka mozkových vln předávajícího a přijímajícího se synchronizují ve stavu alfa,
charakteristické pro hlubokou relaxaci a meditaci, ale že jejich puls se sjednotil s
magnetickým polem země, známým jako Schumanova resonance. Během těchto momentů je
biomagnetické pole předávajícího rukou nejméně 1000 krát větší než za normálních okolností
a není to příčinou žádných přirozených pochodů v těle. Toni Bunnell (1997) je přesvědčen o
tom, že propojení energetických polí předávajícího a země, předávajícímu umožňuje čerpat
energii z "nekonečného energetického zdroje" nebo "univerzálního energetického pole" skrze
Schumanovu Resonanci. Prof Paul Davies a Dr John Gribben v knize Mýtus Hmoty (1991),
probírá pohled kvantové fyziky na "živoucí vesmír", ve kterém je vše propojeno v "živoucí síti
nezávislosti". Toto všechno podporuje prožívání "jednoty" a "rozmachu vědomí", které
můžeme pozorovat u těch, kteří pravidelně dostávají, nebo se léčí s Reiki.

Zimmerman (1990) v USA a Seto (1992) v Japonsku dále prozkoumává obrovskou pulsaci
biomagnetického pole, které je patrné v rukou předávajících při jejich práci. Zjistili, že pulsy
jsou ve stejných frekvencích jako mozkové vlny a pohybují se nahoru a dolů od 0,3 - 30 Hz
soustřeďující se hlavně v 7 a 8 Hz, stav alfa. Nezávislý lékařský výzkum ukázal, že tento
rozsah frekvencí stimuluje léčení v těle se specifickými frekvencemi, které jsou vhodné pro
různé tkáně. Například, 2 Hz podporují regeneraci nervů, 7 Hz růst kostí, 10Hz napravování
vaziva a šlach a 15 Hz shluky červených podkožních žilek. Fyzioterapeutické vybavení, které
je založeno na těchto principech bylo navrhnuto tak, aby pomohlo s regenerací jemných tkání
a ultrazvuková technologie je běžně používána na ucpané artérie a na odstranění ledvinových
kamenů. Také je mnoho let známo, že přiložením elektrického prstence kolem fraktury, která
se nehojí, se stimuluje růst a vyhojení kosti.

Becker vysvětluje že "mozkové vlny" nejsou jenom omezeny na mozek, ale že cestují skrze celé tělo skrze perineuralní systém, opouzdření pojivé tkáně, která obklopuje všechny nervy.
Během předávání Reiki tyto vlny začínají jako relativně slabé pulsy v thalamusu mozku
předávajícího a nabírají na kumulační síle jak proudí do periferních nervů v těle, včetně
rukou. Stejný efekt se zrcadlí v osobě přijímající Reiki a Becker je přesvědčen o tom, že toto je systém, více než jakýkoliv jiný, který reguluje napravování úrazů a systémovou harmonii.
Toto vypichuje jednu z výjimečných vlastností Reiki (a podobných terapií), že oba, i předávající i přijímající Reiki dostávají výhody terapie, což tyto terapie dělá velmi efektivními.

Je zajímavé si všimnout, že Dr. Becker pracoval na svém výzkumu po celém světě jako na
mnoho kulturním výzkumu a že vůbec nezáleželo na systému přesvědčení, zvycích nebo jak v
opozici jejich jednotlivé kultury vůči sobě byly, všichni měli stejné výsledky. Vlastnost, pro
kterou popularita Reiki roste je, že nevnucuje dané systémy přesvědčení a tudíž může být
používána lidmi s jakýmkoliv základem a vírou, nebo s žádným přesvědčením.

----------
...přesto mne odrazuje co vše se na reiki nabalilo za různé okultní jevy a techniky, duchařinu zrovna nemusim... :| (kyvadla, kartářství, symboly apod.
Navíc prý zkoušet cokoli bez "zasvěcení" je nebezpečné...
Dle slov jednoho příspěvku (dle mistra Reiki který zasvěcuje druhé) - "...pokud je člověk zasvěcen, netahá to energii přímo z vás, ale PAK ten, kdo posílá Reiki, je prý v takovém případě pouze kanálem, přes který teče vesmírná léčivá síla.

Ovšem fakt nevím, jakou roli v takovýchto prohlášeních hraje právě kšeft - kdyby to šlo bez zasvěcení, měli by zasvěcovatelé po kšeftu...dnes číhá manipulace všude - těžko rozeznat, co je "pravé", pokud ještě vůbec něco je...

Nabízet 5, 10, nebo dokonce 30 druhů Reiki je nesmysl, komedie. Vtipné je, že člověk, který něco podobného nabízí, mnohdy pracuje s energií, která vibračně neodpovídá ani prvnímu stupni Reiki. Proč? Protože se nechal zasvětit na dálku od jiného člověka, který to dělá taky jen tak – pro zábavu, z nevědomosti, nebo pro peníze :|
Proč to tedy lidé nabízí? Protože je o to zájem...

S cenami za léčení/zasvěcení to bývá také někdy sranda. Někdo např. vymyslí (tvrdí že vymeditoval/vychanneloval) nový systém Reiki a řekne, že to je mnohem lepší než systém, který všichni znají (třeba tradiční Reiki), řekne že cena je sice 3x větší, ale jedno léčení/zasvěcení v tomto novém systému odpovídá deseti sezením v jiném systému (třeba v tradičním Reiki) a tak tím vlastně hodně získáme. Z doslechu víme, že tradiční Reiki funguje, a dotyčný o sobě prohlašuje, že je Mistr Reiki, takže tomu určitě "musí rozumět" - a tak mu hltáme všechno, co nám říká :)) Já se tomu směji, ale mnoha lidem, kteří mě navštěvují a které ten a ten člověk nalákat na různé zasvěcení, a je to už stálo 20, 30 tisíc a stejně se v jejich životě vůbec nic nezměnilo, a mají pořád ty stejné problémy, moc do smíchu nebývá.

Asi je to dnešní dobou. Slyšíme na to, když se o něčem prohlásí, že to je lepší / novější / silnější než něco jiného, nebo to funguje na 100% na konkrétní nemoc, když obdržíme více sezení/zasvěcení najednou (za sníženou cenu), když víkendový kurz slibuje výsledky celoroční práce na sobě, apod. A hlavně, stále chceme získávat něco nového, namísto toho, aby jsme rozluštili to, co je nyní (co se nám děje v životě, proč se nám to děje apod.)... a tak toho různí lidé využívají.

Člověk může přenášet opravdu mnoho frekvencí.
Toho si všimli i někteří podnikaví jedinci a tak rozdělili Reiki na mnoho druhů a zasvěcují do každého zvlášť. A lidé si myslí, co vše jim to nepřinese. Je to sranda, číst si všechny ty řeči okolo – o duchovnosti, novém věku, zapomenutých druzích Reiki, účincích jednotlivých systémů na konkrétní nemoci, princeznách, vílách, stvořitelích a mezigalaktických energiích. Někdy je to sepsané opravdu velmi působivě :))

http://zivotni-energie.cz/energeticke-l ... ka-ba.html
-----
Co je pravda a co se mi nelíbí je reiki kšeftování. Pochopitelně je konkurence veliká, takže si jednotliví pořadatelé vymýšlí různá lákadla, která s reiki nemají nic společného. Např. klidně i několik desítek reiki: od delfínů až po atlantídu. Jenže tohle už jsou výmysly autorů ne ta dřeň reiki. Taky kupčení a vykládání nesmyslů není košér, prostě konkurenční boj je tuhý a konzum zasahuje všechny oblasti.
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2010080004

muflon — stř bře 21, 2012 12:35 am
muflon — stř bře 21, 2012 8:06 am

líbí se mi pořekadlo kohosi kdo řekl:

"...naše pohledy se různí já nechci, abys přijal můj a nemám potřebu přijmout tvůj
přesto myslím, že je dobré položit je vedle sebe, stejně tak, jako pohledy ostatních...
...vidím-li stokrát horu jinak,hned o ní vím víc,hned je mi bližší...
vylézt si na ni musím ale už sám..."

-----------------------

Ještě zajímavá zkušenost z jiného fóra:

"...teď louskám Pragmatiku lidské komunikace - legendární dílo Watzlavicka,Bevelasové a Jacksona.

Jedna věc je manipulace jako taková. V kořeni slova je obsažena "manus" - ruka. Tedy nějaká činnost, která něco ovlivňuje. Naprosto neutrální význam - veškerá naše komunikace ovlivňuje - tedy manipuluje. A to se nemusíme uchýlit k žádné logické či jiné pasti.

Druhým a asi častějším pohledem je manipulace, jako chování (vědomé či nevědomé), které druhého ovlivňuje za nějakým účelem, který manipulátorovi vyhovuje a manipulovanému ne. Tady se většinou otřepeme, brr, to nechci, to je špatně, neduchovně, etc. Královským uměním je však, že sám manipulovaný "situaci manipulace a nějaké sdělení" přijímá dobrovolně jako něco pravdivého, jasně daného a na pocit "být manipulován" si ani nevzpomene. (...jsme často otroci něčeho nebo někoho, ale své zotročování ani nevnímáme a dobrovolně a s jásotem přijímáme...- např. konzumní společnosti, ideálů toho či onoho, romány G.Orwella atd))

Ta kniha, kterou jsem zmínila se dotýká hlavně nedokonalostí a paradoxů v jazycích, která zapříčiňují mnohá nedorozumění a patologické vzorce komunikace mezi lidmi - a hlavně mluví o následcích na naše chování a prožívání.

Vytáhnu asi tu nejzásadnější věc knihy Pragmatika lidské komunikace
(pro praktické použití)
:

Komunikujeme o věcech (pojmenovaných objektech, situacích) - takové články jsou pak často dlouhé, obsáhlé, hodně vysvětlují, definují.

a

Komunikujeme o vztazích - vztah toho kdo píše, k těm, co to budou číst. Sem patří úmysly - chceme se blýsknout, druhého ztrapnit, ukázat, že já mám pravdu nebo si jen vysvětlit, že i když spolu na úrovni "komunikace o věcech" nesouhlasíme, náš vztah je ok.

Většina diskuzí se zvrhne ve chvíli, kdy se do věcné komunikace, vloží vztahy a jedno se míchá z druhým. Dá se z toho vystoupit tak - že začneme komunikovat o tom jak komunikujeme - musíme poodstoupit, stát se pozorovatelem naší komunikace. A to je sakra těžké. Já se to musím učit, protože to vyžaduje moje práce. Mnoho alternativních terapeutů, poradců a duchovních učitelů by se to mělo učit také. Pak budou schopni manipulovat (ovlivňovat) své klienty a žáky tak, aby žáci měli možnost si sami vybrat - těžili z vlivu svého učitele nebo poradce. Začátek takové spolupráce je pak začátek posilování osamostatňování a nezávislosti žáka, klienta..."

Spoustě diskuzí na disk.fórech (ale i v životě!) by metakomunikační pročištění vzduchu (oddělení co je obsahové, oddělení co je vztahové) prospělo ...
----------
PS: :idea: ohledně typů manipulací a mlžení (jak je rozeznat a bránit se) je hodně v tomto vlákně (na jeho začátku a v průběhu podvláken...) :

Xeelee píše:
Po shlédnutí dokumentu nesouhlasím. Ayahuaska je podle něj nejen schopna řešit životní problémy člověka, ale pomáhá mu vyřešit i problémy s psychikou. Měl sem i pocit, že lidem pomáhá v duchovním růstu. Někdy bych ji chtěl vyzkoušet. Žádný pravidelný užívání.

Ten názor byl někoho z jiného disk.fóra, ze kterého byly ty příspěvky k tématu ayahuaska , co jsem uváděl. Svůj názor naznačím následovně:

Vím že film vyznívá spíše v mnohém "pro" než proti..., četl jsem třeba moc pěknou knihu "Nebe nemá dno" od Andronikova Hana. Popisuje částečně fikčně ale ve většině autobiograficky, jak její otec zemřel na rakovinu, matka ji myslím taky měla a ona jako dcera nakonec také....
ozařování striktně odmítala, vypravila se do Amazonie za šamanem za kterým jezdí z celého světa lidi (i drogově závislí, kterým prý ayahuaska a další léčebné praktiky indiánů dokáží vyléčit i těžkou závislost na jiných drogách...).

Myslela si že jí tam uzdraví, což se nestalo ve smyslu jak očekávala (nádor byl již v tak pokročilém stadiu že přímo hrozila smrt, podstoupila ozařování, a nakonec se z rakoviny dostala...). Pila tam kromě jiného i ayahuasku, a zajímavé (co mne trochu odrazuje od nějakého případného zkoušení) je, že ayahuaska má "inteligenci", a Androniková popisuje že kdo ji jednou vypije, tak si jej jakoby tahle rostlina už navždy "ochočí" nebo jak to říci...a má jej ve své moci...(nevím už přesně jaká slova volila, kniha je k dostání , doporučuju přečíst. Celkově však naopak byla šamanovi a zkušenosti s ayahuakou vděčná že ji přivedli k osvobození od jejích myšlenkových stereotypů a vzorců chování (např.hodně v knize řeší vztahy k rodičům, nedořešený a nesmířený stav se smrtí otce, nechuť lásky k životu jako takovému apod., a to se prej pak srovnalo...

Tady jsou i videa s Andronikovou a Duškem, (běžela 13.komnata v tv, a Dušek na Youtube s Andronikovou má rozhovor)

muflon píše:
( :| řekl bych to asi tak - Pokud lze nějakou věc vyřešit jinou dostupnou metodou než ayahuaskou, nevidím důvod proč ji brát jen "ze zvědavosti"...(příklady: jsou lidi co třeba mms brát nebudou z důvodu že neví jaké možné následky by se mohli třeba až po letech projevit, a vyřeší svůj zdr.problém jinými cestami (...))

To je důvod, proč nechci používat MMS nebo koloidní stříbro, když sem na tom zdravotně dobře a nepotřebuju je. Na jednorázová experimentování s různými drogami mám ale naprosto odlišnej názor. Kamarádovi třeba velmi změnil život trip na LSD. Podle dostupnejch informací to je nejen lék, ale i vynikající terapeutickej prostředek, pokud člověk ví jak ho použít a má k LSD řádnej respekt. Přístup k droze je asi to nejdůležitější. Člověk s ní musí bejt v souladu, nesmí ji zneužívat pro svou potěchu.

Lysohlávky, LSD, ayahuaska, Ibogain... Na seznamu pár látek k vyzkoušení mám.

muflon — čtv bře 22, 2012 5:50 pm

existuje mnoho"druhů" reiki
http://seznam.reiki-cz.com/info.php?met=druhy
(obecně se jinak tvrdí že je reiky nábožensky neutrální, ale u spousty druhů se používají duchovní průvodci, "vzývají " různí bozi, andělé, avatarové atd

- třeba Seichem reiki se zaměřuje na egyptskou bohyni Sechmet...,

- nebo Elemental Reiki zas obsahuje symboly, které jsou příbuznými s těmi, které se vyskytují v symbologii Elementární, Pohanské a u vyznavačů Bohyně. Elemental Reiki energie
je harmonická s frekvencí, na které vibrují Bůh a Bohyně z pohanských a Wicca (čarodějky,mágové ap.) tradic
a proto podporuje tuto práci.
Tento styl Reiki kombinuje léčivou energii Reiki s Elementárními a Pohanskými tradicemi a může být použita jak pro léčivé účely, tak pro propojení se a práci s elementy.

...pokud to dobře chápu, tak každý kámen, i každá bytost vibruje určitou frekvencí (něco jako každá BARVA má určitou frekvenci které díky svému spektru vyzařuje a ODLIŠNĚ působí mj.na psychiku i zdraví (čakry ap.)...

Z poznatků a teorií o čakrách je vidět, že každá energetická oblast těla, má vibrovat na určité frekvenci, aby celé tělo(a) bylo(a) zdravé(á)...

:? ...pouze filosoficko-teologická otázka....zda je vhodné se "napojovat" na síly od nižších "bytostí" které možná vyzařují jakoby "radioaktivní smog" (použiju-li analogii s padlými anděly kteří ztratili přístup do "nebeských výšin a byly "vyhnáni podobně jako my z "ráje"...)...

on i ten radioaktivní vliv sice může načas léčit (lázně Jáchymov používají třeba i tu radioaktivitu...), ale pokud se špatně dávkuje nebo nevíme jak dobře s něčím pracovat, může podle mne taková práce s energiemi které nevíme přesně odkud pochází, působit nejen dobro (nyní nemám na mysli fyzické škody- ty prý zatím nebyly u reiki zaznamenány..., ale možné "škody" na jiných úrovních než fyzických)

...Mno, nevím...nejlépe by bylo nejspíš napojení na tu "nej" (čistší) frekvenci...původního stvořitele...a jak na to, to je další otázka zda to snad řeší reiki, nebo taiči a čchi kung, nebo nějaké "osvícení", úplné rozplynutí ega v nějakých meditacích, nebo snad praktikování nějakého náb.smýšlení ...to už je věc kterou si každý duchovně hledající musí vyřešit sám...
(proto třeba p.Zentrich je znám hlavně přes bylinky než třeba psychotronicky, neboť bylinky také leccos vyzařují a lidi to neodrazuje, je to blízké přirozenosti, přírodě, ...a hlavně VIDITELNÉ a chutnající (bylinkové směsi a čaje), na rozdíl od něčeho neviditelného (na co si nemůže jedinec šáhnout...)

PS: možná by se to dalo přirovnat k rádiu, kde záleží na jakou vlnovou frekvenci se naladíme a co (koho) posloucháme...(ať už ušima, nebo obrazně pak ve svém životě...když uvedu knižní a filmový obraz - barbar conan viděl jak hadí vládce pohrdl silou meče a demonstroval conanovi že ovládání davů je účinnější...a jeho stoupenkyně ráda na jeho hlas a pokyn skočila dolu ze skály...). Mno možná přeháním, neslyšel jsem ještě že by fyzickou škodu někdo utrpěl :mrgreen: ..., ale opatrnosti není nikdy nazbyt vzhledem k jiným aspektům (pokud nám nejde jen o to zdraví, které je sice pro mnohé "To nejdůležitější", ale co pomůže si o pár let prodloužit život, když jej lze prodloužit snad i trvale... :wink: , nejspíš tedy opravdu záleží na co se kdo "naladí"...

-------------
PS: k tématu také:

Petr 2 — pát bře 23, 2012 7:37 am

to je pekne porekadlo pridam si ho do sveho sborniku porekadel. Dik:
"...naše pohledy se různí já nechci, abys přijal můj a nemám potřebu přijmout tvůj
přesto myslím, že je dobré položit je vedle sebe, stejně tak, jako pohledy ostatních...
...vidím-li stokrát horu jinak,hned o ní vím víc,hned je mi bližší...
vylézt si na ni musím ale už sám..."

muflon — pát bře 23, 2012 9:17 pm

Duše Indiána

Upozornění na zajímavou knížku o indiánské spiritualitě "zevnitř".

Je zvláštní kolik technik běžně používaných ke cvičení, léčení, ovlivňování zdraví atd, má zároveň spirituální podtext, nebo jsou některými přímo využívány dokonce jako "cesta k bohu", nebo prostě spirituální zkušenost.

Mnohé z nich někteří používají jen jako určitou formu "gymnastiky" nebo jen fyzikálně-biologické aplikace, jiní však používají i vyšší nadstavbu, se kterou většina těchto systémů byla původně vytvářena...
Patří sem mj. taiči, čchi kung, jóga, reiki, ale třeba i shia-tsu, jin shin yiutsu, užívání určitých rostlin (Ayahuasca, meskalin atd.)

Je vidět že částečně na to má vliv psychosomatika, kde holisticky bráno - tělo ovlivňuje psýché, a naopak, a ovlivňuje prostě zdraví celkové...

Kromě úzdravných efektů tělesné schránky, však některé praktiky mohou vést kromě nezbytného uvolnění svalů a mysli, kromě relaxace a nastartování sebeúzdravných mechanismů těla také k možnosti "být ovládán" něčím (někým), aspoň tak to chápu já (a moje ego :mrgreen: )
I když vše také může být jinak... Tady je o svobodné vůli, jak o ní mluví Kalki, zvaný také také Šrí ŠŠrí Muktiššvára Bhagavan:

Mě také zajímají podobné téma, i zvyknu číst články s tou tématikou. Jen mi chybí praktická stránka těchto věcí a sice, když se nějaký jedinec věnuje nějakému "- ismu", co z toho má?
Myslím na praktickou stránku těchto věcí, ne na osobní pocity. Osobní pocity vnímá jen on sám, ale po získání nějakých praktických dovedností tyto by mohly sloužit na nějaké užitečné cíle.
Například nikde jsem se nedočetl, jestli někdo fakt, skutečně něco dosáhl praktikováním těchto různých "-ismů". Samozřejmě, teď nemyslím na nějaké subjektivní vjemy ale na nějaké konkrétní praktické schopnosti.
A z toho důvodu si myslím, že většina těchto všelijakých nauk je obyčejný humbuk.
Těch všelijakých esoterických, duchovních, spirituálních nauk je nepřeberné množství, takže jen samotná orientace v nich je problematická. A nakonec převážná část z nich slibuje že výsledkem bude vyšší kvalita života jako taková.
Rovněž nespočatné množství lidí se věnuje praktikováním těchto nauk. V podstatě by už tu mělo být vcelku dobře.
No jakmile zapnu televizi a podívám na zprávy, tak s úžasem zjišťuji, že v podstatě je všechno ještě horší než tomu bylo před pár lety. Zřejmě tyto nauky mají příliš malou energii na to, aby něco kvalitního vyprodukovali pro lidstvo jako takové, obecně.

muflon — sob bře 24, 2012 11:13 pm
Ondrej píše:
...nespočatné množství lidí se věnuje praktikováním těchto nauk. V podstatě by už tu mělo být vcelku dobře.
No jakmile zapnu televizi a podívám na zprávy, tak s úžasem zjišťuji, že v podstatě je všechno ještě horší než tomu bylo před pár lety. Zřejmě tyto nauky mají příliš malou energii na to, aby něco kvalitního vyprodukovali pro lidstvo jako takové, obecně.

To jo, ale pokud platí Ježíšova slova, tak úzká a trnitá je cesta vedoucí do života a málo je těch co po ní půjdou (ve smyslu raného křesťanství, nikoli deformovaného), a široká je cesta (po které kráčí pohodlně většina...). ...vždy je jednodušší jít s davem a dát na mínění většiny...vždyť demokraticky platí že "většina" má pravdu (v životě tomu ale tak vždy nebývá :mrgreen: )

Co se týká ostatních cest, osvícení také jistě nedosáhne mnoho lidí urputným usilováním a letitou askezí a meditacemi, a vskutku okolo sebe nevidíme nějaký výrazný posun k lepšímu...

Myslím ale že nejde o to na něco čekat /rozhodně ne na samovolnou změnu světa...), druhé lidi těžko předěláme - máme co dělat, abychom změnili sami sebe...(a pozitivní výsledky jsou vždy hlavně na individuální úrovni, pokud člověk nečeká příliš, a dělá prostě to co mu právě říká svědomí a na co stačí...i vystoupání na Kilimandžáro začíná MALÝM krůčkem, a těch je mnoho, trpělivě... :wink: ). Stačí se občas zastavit (neběhat jak křeček v otočném kole furt marně dokola, bez zastavení...), naslouchat a nenechat se rozhodit od své cesty prudkými větry, mrazem,, vánicí...

... Co je to vlastně mapa? Mapa nikdy není samotné území. Ukazatel není to samé jako místo na které ukazuje. Veškerá učení, ať starověká nebo současná, ukazují někam za. A podstatou všech těchto učení je možnost proměny lidského vědomí, osvojení stavu bez závislosti, bolesti a vnitřní podmíněnosti. Učení může ukázat cestu k tomuto stavu. Lidé, kteří dokázali sami sebe osvobodit od podmíněnosti, od falešného pocitu bytí a od falešného já... Je to také důvod proč vždy tolik fascinovali a jedna po druhé zaujímaly lidi, kteří je následně začali sbírat a porovnávat ve snaze o jejich výklad. V takovém okamžiku jsme blízko k tomu, abychom zapomněli na jejich cíl. Prostě někteří lidé se tolik zabrali do formy nějakého učení, že po chvíli začali hluboce milovat ukazatel anebo mapu, se kterou se ztotožnili, přestali naslouchat vnitřnímu kompasu a odklonili se od směru kam ukazatel navigoval.(E.Tolle)

Je pozoruhodné že velcí myslitelé, kteří položili základní kameny při pochopení univerzálních zákonů a principů, přiznávají ve svých autobiografiích roli skrytému, samovolnému a nevýslovnému pochopení. To bylo klíčem k hlubokému zjevení, hlubšímu než jakýkoliv analyticko-systematický proces myšlení vůbec, hlubší, než jak by mohl být rozvíjen prostřednictvím rozumu.
"Nebylo to díky rozumu, že jsem dosáhl znalostí základních zákonů vesmíru", řekl Albert Einstein.

muflon — ned bře 25, 2012 9:11 am

Psychosomatická kapacita Dr. V.Chvála mluví v předmluvě ke knize Biosyntéza (Grada2012, nikoli starší vydání!) ohledně PŘENOSU a PROTIPŘENOSU (což je běžný psychoterap.termín). Také o energiích jinak než z klasického lékařského hlediska (kde dnešní medicína zatím pracuje pouze s energií v souvislostech buněčné energie v Krebsově cyklu, měřitelné na množství určitých látek v těle ap)
http://knihy.heureka.cz/biosynteza-davi ... riguesova/

--------
Vypadá to, že přibývá poznatků a praxe o tom, že myšlenka má velkou sílu...(ovšem třeba film Tajemství beru dost s rezervou... :mrgreen: )
(proto třeba k dosažení síly čchi, je u taiči cílem nikoli používat sílu svalů, ale nejprve pohyb musí začít v mysli, zatímco celé tělo je maximálně uvolněné, než se projeví navenek...)

Ohledně posílání "programů" (přenosu), ukazuje že řeč a každé slovo je určitý druh matrixu...a nelze žádné slovo podceňovat (proto třeba jinde zase pracují s mantrami, nebo v bibli zase varování že za každé (neužitečné, škodlivé) slovo budeme nést důsledky (a má vliv na druhé...), a psychoterapie i hypnotizéři nebo mystikové běžně znají sílu slova (léčivého i destruktivního)..., známé jsou pokusy Masaru Emoto ohledně PŘENOSU informace na vodu slovy "děkuji", nebo negativními slovy :cry: )
-------

...Též v meditaci platí zákon „vysílání a přijímání“. Opakováním mantry se žák zaměřuje
takzvaným tónovým proudem na určitý vysílač, ze kterého potom také přijímá.
„Mistři“ působí telepaticky, to znamená přenosem myšlenek. Telepatie je rychle
působící síla, kterou může přijímat každý, kdo se dostává mantrou, meditací nebo
odpovídajícími tělesnými cviky, technikami a praktikami, prostřednictvím intensivní
koncentrace či pouze silou své vůle do vibračního dosahu těch, kteří s odpovídajícími silami
pracují. Stačí již přisvojení duchovního vědění z knih, aby byla navázána komunikace.
Labilní člověk tím již může své vnitřní antény zaměřit na určité vysílací okruhy.

Aby měli u svých žáků úspěch, postupují východní „mistři“ často
následovně:
Silou myšlenek vysílají po jednom paprsku na šesté nebo na čtvrté centrum vědomí,
tedy na obě silně aktivní oblasti vědomí, podporující v člověku duchovní oběh. Tento
přívod energie, který se děje ze vnějšku telepatií, povzbuzuje duchovní oběh. Tím se
dostávají všechna centra vědomí - taktéž fyzické tělo - po krátkou dobu do vyšší
vibrace. Pokud toto ozařováni trvá, je meditujícímu eventuálně možné, aby uzřel několik
duchovních obrazů nebo vnímal myšlenky „mistra“. Tyto obrazy jsou vyvolány mistrem,
aby své žáky na sebe vázal. To podle vesmírných lidí.cz, náleží k černé
magii a znamená ovlivňování svobodné vůle. ...U mnohých se to může také
zakládat na přání najít pohodlnou cestu k Bohu: bez námahy sebepřekonávání, jako
druh útěku před obtížemi života.
Pohodlná cesta k Bohu ale neexistuje. Neexistuje „automatické“ nanebevstoupení.
Takového nám nepřinesl ani Syn Boží svou obětí na Golgotě. I když křesťanské úřední
církve učí o spáse pasivní vírou - Kristova síla se v nás aktivizuje teprve tehdy, když
člověk učiní odpovídající kroky k poznání a očistění svého chybného chování.
Cesty „mistrů“ lákají také tím, že má člověk již na počátku cesty vnitřní obrazy, vnitřní
počitky, a že dělá spirituální zkušenosti - často bývá i připomínáno, že je to právě jedno
kritérium, na kterém se může poznat pravého „mistra“. Je-li potom žák na „mistra“
vázán, požaduje tento zapůjčenou energii zpět. Zaměřením na „mistra“ se žák na něm
stává závislým a je nyní dodavatelem energie pro svého „guru“ a pro ony za ním stojící
zájmové skupiny duší a odpovídající energetická pole.

Na Vnitřní cestě s Kristem se mohou žáci často dostat do potíží, jestliže předtím již delší
dobu prováděli jiné duchovní techniky či cvičení. Ať to je jóga se svými rozličnými druhy
nebo nejrůznější směry východní meditace, například zenová meditace, ať to jsou
asijské druhy bojového sportu s meditativním či duchovním pozadím - všechna tato
cvičení mohou způsobovat problémy. Důvodem toho je, že žák navázal používáním
duchovních technik komunikaci s vysílacím potenciálem odpovídajícího energetického
pole. Takováto energetická pole, například pole různých druhů jógy, zenové meditace
atd., potom dále vysílají do citového a myšlenkového světa člověka. To může dojít tak
daleko, že je citový svět blokován. Potom žák může již jen těžko pochopit, co se děje v
jeho vlastních myšlenkách, pocitech či citech.

...Jeho svědomí již nezabuší, aby ho upozornilo na chyby a slabiny. Žije
v klamném upokojení, které může lehce přejít v letargii

(tolik názor vesmírných lidí v článku NEBEZPEČÍ OD VÝCHODNÍCH „MISTRŮ.
Naproti tomu tam zároveň mají online knihu KLIDNÁ MYSL, která mi připadá jako východní meditace, naroubovaná na křesťanství... http://www.universe-people.cz/svetelna_ ... a_mysl.htm
Na jejich webu jsou kupodivu také online knihy D.Walsche: Hovory s Bohem,
a také knihy Swedenborga, což byl v 18.st. švédský teolog a mystik, vědec a vynálezce
...Na Swedenborgovo náboženské učení navázali zejména mormoni, dále unitáři a teosofové, zejména Annie Besant.
Naopak parodickou kritiku jeho teosofie podal jeho současník Immanuel Kant ve svém spisu Sny duchovidcovy.
Swedenborgovy myšlenky a díla ovlivnily Goetha, Williama Blakea, Balzaca, Baudelaira, Thomase Carlyle, Dostojevského, H. Heina, Schellinga, Schopenhauera, Strindberga, Williama Jamese a mnoho dalších významných myslitelů 20. století, například Carla Gustava Junga)

Ondrej — ned bře 25, 2012 10:19 pm
muflon píše:
.....To jo, ale pokud platí Ježíšova slova....

Nevím která osoba je zahalena takovým závojem záhad jako právě Ježíš. Četl jsem mnoho myšlenek, které se zabývají přímo s tím, zda vůbec existoval, zda jeho postava nebyla vymyšlená. Samotné Evangelia byly napsány mnoho let po jeho smrti. Samotná Bible byla mnohonásobně přepsána, texty v ní upravovány, některé vypuštěny. Ježíšova smrt je přímo vzorem nelogičnosti - on měl být Mesiáš a nakonec jeho vlastní národ ho zavrhl a dal ukřižovat. Pokud odhlédneme od emocí, tak Ježíš měl být Božím synem, a tedy je předpoklad, že disponoval nadpřirozenými schopnostmi. Rozhodnutí jedinců hodnotí s odstupem času historie. Dogma o jeho smrti, že se obětoval pro všechny, v současnosti a s odstupem času se jeví, že je kontraproduktivní. Jedinec, který je Božím synem a tedy je předpokládano, že má nadpřirozené schopnosti si místo reálného konání vybere dobrovolnou smrt. Obecnou výši intelektu lidské populace před 2000 let dokáže spíše uchvátit konání "dobra a zázraků" než dobrovolná smrt. Ačkoliv se traduje, že to dělal, s odstupem času se jeví, že na tehdejší populaci měli větší efekt právě jeho zázraky jako jeho smrt. Jeho smrt nastolila otázku, že nyní kdo bude po něm provádět zázraky, uzdravení a léčení, kdo bude jeho nástupcem, kdo bude Mesiášem? A tato otázka není zodpovězena ani 2000 let po jeho smrti.

Ještě se zastavím pár řádky nad knížkou - Bhagavadgíta. Je jednou z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu. Právě z toho důvodu jsem na ni byl zvědavý a před pár lety jsem ji přečetl. Ona v podstatě pojednává o tom, že bůh Kršna přemlouvá k člověku Ardžuna, který má být hlavní vévoda ve válce proti nepřátelům - Kuruovcum. Ardžuna nechce bojovat a tak Kršna mu v hluboké filozofické rozpravě vysvětluje, že proč má jít bojovat a zabíjet Kuruovce.
Musím říct pravdu, že tato kniha se mnou otřásla podobně negativně jako Bible. Kršna jako perzonifikovaný Bůh namluví člověka aby zabíjel jiné lidi! A namluví ho díky zjevné mentální převaze.
Tak toto se mi na tom ale fakt nelíbí.
Pokud je Bůh, tak proč dílo neprovede on, a proč musí na to namluvit člověka ?
Aby on měl čisté ruce a v případě se mohl vymluvit, že já nic, to on - člověk zabíjel !

Dějiny lidí na této planetě jsou poznamenány krveprolíváním. O co hůře pak vyznívá, když se na tomto krveprolívání aktivně podílel tehdejší Bůh.

muflon — pon bře 26, 2012 9:37 am

klasické dílo D.Thoreau: Walden (youtube cteni + cz titulky) :
http://www.youtube.com/playlist?list=PLF90EF9A0507ECC94
(má celkem 6 dílů )

(Chůze existuje od počátku, stejně jako příroda, do níž se Henry David Thoreau vracel při svých procházkách. Po určitou dobu trávil chůzí denně několik hodin a vyhýbal se civilizaci (do níž se pak zase vrátil, poté co si udělal jasno v některých svých dilematech :wink: ). Ve své eseji apeluje na své současníky i na nás, abychom se při hledání otázek na své odpovědi, stali jeho meditujícími bratry – chodci. Je s podivem, že již tehdy – knížečku esejí „Chůze“ napsal v roce 1861 – kolem sebe spatřoval problémy, s jakými se potýkáme dnes: lidé se vzdalují přírodě, upřednostňují pohodlí za každou cenu.

Thoreau hovoří o krajině, o jejím utváření člověkem a naopak, o utváření člověka krajinou. Vypráví o cestách v doslovném i přeneseném významu. Vznáší mnoho otázek, a na řadu z nich také odpovídá.)

Budeme-li se jen zaměřovat na to co lidé zpackali a packají...neuvidíme v tunelu tu jiskřičku světla ven ...

J.Dušek se např.obrací k přírodě, která ve své podstatě je plná všech "vynálezů" co "plagiátoři" lidé jen nedokonale v techn.vynálezech napodobují...

rozhovor s ním:
http://www.novinky.cz/zena/styl/243182- ... zivot.html

Vy taky žasnete nad schopnostmi hmyzu?
Jistě! Třeba že čmelák lítá. Vždyť on prý je těžší, než by měl být. Křídla má menší, než by měl mít. Podle výpočtů by vlastně neměl letět. A taky se ukázalo, že když lítá na louce z květu na květ, volí zcela optimální letecké dráhy. Nejkratší. Počítač by určil stejné. No co to má znamenat? Vždyť čmelák přece podle našeho exaktního pojetí nemá kloudný mozek, ne? Nebo jiný příklad: ukázalo se, že krokodýli jezdí po oceánských proudech. Lehne si do proudu a nechá se odvézt stovky kilometrů. Vědci krokodýla vzali, označkovali a vrátili tam, odkud původně vyrazil.

Tam čekal čtyři dny na ten nejpříhodnější proud, pak do něj naskočil a dojel na ten samý ostrov, kde ho odchytili a kam chtěl zřejmě původně dorazit. Někteří pavouci létají na tepelných proudech až mimo atmosféru, do vesmíru! Holubi se vracejí do holubníku, i když jim ho přemisťujete. Včely nějak chápou složité matematické funkce. Co s tím? Jak to vysvětlí naše exaktní metody? Kdo nám dal oprávnění, abychom prohlásili, že vesmír je mrtvý? Kdo kde vymyslel, že nikde není život a vesmír je nepřátelský, mrtvý, chladný? :arrow:
-------------
V dnešní době není vůbec jednoduché být sám sebou, neboť život v nás zanechává nánosy všeho možného. Existuje mnoho osob, které se ve zralém věku vydaly na cestu duchovního vzestupu a uvědoměle se zbavily veškerých programů i mylných představ. Je to cesta složitá, ale zároveň radostná...

Jarda Dušek říká v tom rozhovoru ještě:
Někdy se zaměňuje autorita s osobní důležitostí, s tituly a s „dosaženými úspěchy“. V tomto smyslu je pro mě slovo autorita slovem zprofanovaným a nadužívaným. Aby skutečně fungovala, měla by autorita být přirozená. Tou se člověk stává, když je sám sebou. Je autentický. Sám sobě autorem.
...Málokdy jsem propadl obdivu k někomu. Na druhou stranu všichni lidé jsou učitelé. Všechno funguje tak, že se od toho můžeme učit.
...Do centra naší pozornosti často naskakují jednotlivé události, atrakce. A pak nám unikají souvislosti. A pak nerozumíme tomu, co je láska a pravda. A nemůžeme se změnit, protože chceme pořád měnit někoho jiného než sebe.
Protože si myslíme, že pravda může být to, co někdo někde řekl, nějaké slovní tvrzení.

...Když jsme začínali hrát Čtyři dohody (divadelní hra podle stejnojmenného textu Miguela Ruize, ve které se poukazuje na některé problematické vzorce chování, jež používáme, aniž bychom si to uvědomovali -pozn. aut.), objevily se i reakce velmi podrážděné. Část publika se zlobila, říkali, že to jsou blbosti. Jedna paní nám řekla, že jsme jí zkazili celý večer. Že je to odporné. Postupně se ale vnímání lidí mění (hraje se to již několik let).
---A taky se mění vztah k jednotlivým dohodám. Tu první, která se dá nazvat Važme slova, lidé celkem brali. Ale už druhá, o osobní důležitosti a o tom, že si věci nemáme brát osobně, ta už byla horší. Část publika ji vůbec nebyla schopná pobrat. Pokud vás někdo urazí a řekne vám sprosťárnu, jak to nebrat osobně, ptali se? Dnes už se válejí smíchy u toho, čím vším si člověk dodává falešnou autoritu.
-----------------
PS:
- výběr SEBEROZVOJOVÝCH knih je dnes pestrý (Dr.Dyer, A. de Mello, E.Tolle, T.Keltner, Z.Jordánová a mnozí další), ...některé si možná protiřečí, jak už to tak v životě bývá...svého času jsem citoval postoj ke čtení mnoha knih dědka kořenáře ( viz:

Stěžejní otázkou podle mne je to, jak Einstein na sklonku života řekl, že :

Citace:
Nejzávažnější otázkou, kterou si můžeme položit, je otázka, jestli je vesmír přátelský, či nepřátelský (EINSTEIN)

1. Máme tady zastánce nepřátelského vesmíru:
- "mrtvého" kosmu, před kterým si musíme bránit svou holou existenci (meteority,"nepřátelské" záření sluníčka atd), dále zastánce nepřátelských mimozemšťanů co unáší lidi a dělají s nimi pokusy..., dále tu máme třeba zástupce monoteistických náboženství (judaismus,islám, křesťanství...), kteří nesouhlasí s DUALISMEM (že se člověk má vzdát všech svých myšlenek a ega, ďábla nechápou jako nutný princip zla doplňující dobro (jak to zjednodušeně řečeno zastávají východní náboženství a princip jang-jang, nebo východní meditace kde zlo nazývají "Temná noc duše" (projevy (odcházejících??) blokád z potlačených negativních emocí ega... apod.).

2. No a pak tu máme na druhé straně zastánce přátelského vesmíru:
- nejmarkantnější asi na vesmírných lidech, co mluví pouze o přátelských andělech a to špatné že pochází jen od lidí (i satana a spol., berou jako "lidský výtvor" atd.).
Okolo různých projevů hnutí New Age je v posledních desetiletích dost velký humbuk a módní vlny v sobě zahrnují mnoho okultismu ("duchařiny"), mysticismu a kombinování tradičních myšlenek náboženství s východními směry (meditace, principy jing-jang, tao, zen, prvky buddhismu a snahy po osvícení (splynutí s vesmírnou jednotou (bohem), vědomím a s celkem, sebeuskutečnění, transformaci vědomí a jak různě to kdo nazve...) atd
Opět začíná být více populární třeba mystik K.Minařík a F.Drtikol, obecně dnes "frčí" channeling a podobné jevy na dálku, ovlivňování reality (budoucnosti), transformace vědomí (dikša Kalkiho, E.Tolle, T.Keltner atd)

Je zajímavé porovnat různé významy slov "mystika" a "esoterismus"...
např. wiki říká k esoterismu:
Esoterismus (z řeckého εσωτερικός, esoterikós, „vnitřní“, „uzavřený“) je označení pro souhrn vědomostí určených výhradně pro úzký okruh zasvěcených, intelektuálně vyspělých nebo privilegovaných lidí. Je protikladem exoterismu, který naopak představuje obecně známé vědění.
Pod pojem Esoterismus může být zahrnuta široká množina nauk nebo „tajných věd“ náboženského i nenáboženského charakteru. Esoterické vědomosti jsou utajovány před nezasvěcenými nebo obecně před veřejností, aby se zachovala výlučnost příslušnosti k nějaké skupině, případně z důvodu ochrany před postihem jehož příčinou by mohly být např. společenské předsudky. Jako příklady takových skupin jsou často uváděni Svobodní zednáři nebo různé magické řády. Tajnými vědomostmi mohou být např. magie, alchymie, astrologie atd. Esoterismus v náboženském smyslu může být také zdánlivé nebo i skutečné a před většinou věřících skryté jádro některých náboženství, které je často chápáno jako prazáklad, či esence všech současných náboženství. :!:
V západní kultuře se někdy místo o esoterismu hovoří o okultismu (z latinského occultus, ve významu „skrytý“), nebo se používá pojem hermetismus, pocházející od Herma Trismegista, údajného vynálezce alchymie ztotožňovaného i s egyptským bohem Thovtem.
Skutečné nebo smyšlené esoterické společnosti jsou vzhledem ke své tajemnosti a nedostupnosti často využívány jako rekvizita v literárních a filmových dílech, v nichž jsou nastíněny různé teorie spiknutí nebo fiktivní historie.

Takže hodně zjednodušeně by se dala možná smrsknout otázka na:
" existuje boj dobra a zla...?? " (resp.co je realita a co je zdání...(mája)
...ohledně prokouknutí metod "sil temnot" by se ale také dalo říct, že "šéf" mafiánů je v bezpečí nejvíce tehdy, když nikdo neví kdo to je a zda vůbec existuje..., anebo je to tak, že dobro a zlo jsou jen dvě strany téže mince (života) a že krutost prostě (NEODMYSLITELNĚ??) patří k životu? :?
- zvířata jsou sice "krutá" ale ne tak jako lidi...zvíře zabije z hladu, NEMUČÍ svou "oběť ", jak jsou toho schopni lidé, zvířata nedělají genocidy, koncentráky, necítí nenávist po dlouhou dobu jako lidé... ap.

Ondrej — úte bře 27, 2012 11:37 pm
muflon píše:
....Takže hodně zjednodušeně by se dala možná smrsknout otázka na:
" existuje boj dobra a zla...?? " (resp.co je realita a co je zdání...(maya)

Já mám takový pocit, že otázka dobra a zla se nedá rozhodnout v ničí prospěch. Dobrá strana si myslí, že jedná dobře a tomu se podřizuje, špatná strana si také myslí, že jedná dobře, že vše co koná dělá dobře jí. Z toho plyne, že opačné řízení každá strana považuje za nepřátelské. Denní tvory během noci a tmy odpočívají, noční tvory během noci jsou aktivní. Jejich život a řízení ovlivňuje den a noc ale samotný den a noc je jen částí celku. Jedno bez druhého v naší existenci na Zemi nenacházím. Pojmy dobro a zlo nejdříve vyjadřují jen pojmenování téže věci z různého úhlu pohledu.

muflon — stř bře 28, 2012 9:40 am

Jsou samozřejmě různé cesty jak pochopit PŘÍČINU zla (pokud existuje) a způsob jeho odstranění nebo překonávání zla dobrem, různé "pilíře" a myšlenkové koncepty (ať už filozofické, nebo náboženské či dnes tak oblíbené esoterické co lákají svým tajemnem...).
..... :arrow: Podstatné ovšem je zda všechny cesty vedou opravdu ke stejnému cíli, nebo zda si prostě každý "v supermarketu" vybere jen to co mu vyhovuje (a to co semu nehodí prostě nechce vidět...).

Jednou z možností je najít si "tu svojí pravdu" uvnitř sebe, druhé pojetí je snaha pochopit pochopit vnější příčiny (pokud existují) a snažit se neopakovat dějiny opakováním stejných chyb (na osobní úrovni - duchovním seberozvojem, nenásledováním toho co je "normální" v širokém davu ap.). Třetí je nechat to být, a žít materialisticky (jíst, pít a rozmnožovat se..., zajistit se hmotně,...nic víc od života nečekat).

Hodně ovlivní názory (a snad i způsob života...), udělá-li si člověk jasnější názor na základní "pilíře" východního myšlení, jako jsou:

*mája (= iluze o relaitě)
*karma
*převtělování
*osvícení
*nesmrtelnost duše
apod.

- existuje na internetu i v knihách mnoho informací, některé samozřejmě kvalitnější, některé spíše typu "jedna paní povídala"... :wink:
V zásadě tyto "myšlenkové koncepty" východního pojetí světa vznikly jako hledání a touha uniknout (čelit?!) utrpení (a do jisté míry i smrti) člověka.
Některé se shodují i se západními "prvky" - třeba nesmrtelnost duše je shodná převážné většině náboženství a fiolosofií (dodnes citovaného Platóna a dalších), přestože třeba podle jiných pojetí, bible prý netvrdí že by byla nesmrtelná, naopak že smrtelná je. :?

Další stěžejní otázkou je, zda opravdu uvnitř sebe můžeme najít Boha (ve smyslu "já jsem bůh", nebo zda je jak se píše v bibli "ďáblovo(hadovo) dílo" když namluvil Evě a Adamovi že "budete jako bůh", rozhodovat si o všem sami... a zda je lidstvu vlastní "zděděný hřích" (deformace ze které bez pomoci Tvůrce genetické informace, nemůže lidstvo vybřednout z této situace). :?

------------------
Není lehké se tím prokousat, ale bez vnitřního vyrovnání se (odmítnutí či přijetí) některých těchto "pilířů", se člověk nejspíš může ztratit snadno v labyrintu světa a ráje srdce, když parafrázuju Komenského slavné dílo (doporučuju přečíst..., stejně jako další díla Komenského, mimochodem právě má výročí..., většinu knih Komenského lze dohledat na internetu po troše pátrání, vychází i knihy a namluvené audioknihy (známý je např.A.Strejček se Š.Rakem).
Je jasné že některé myšlenky Komenského se dnes mohou zdát utopistické, ale většina jeho myšlenek je více-méně platná a některá pořád čekají na své uskutečnění (viz stav našeho školství ap.)

Labyrint světa a ráj srdce (online četba)
http://www.labyrint.cz/cs/

muflon — stř bře 28, 2012 11:00 am

Wiki záklední info (více je vhodné nastudovat jinde...)

Májá, v dévanágarí माया , je pojem z oblasti indických náboženství, který může mít mnoho různých významů.

  • Podle tradičního podání si člověk vlivem máji myslí, že může být šťastný v pomíjivém hmotném světě. Májá je příčinou utrpení člověka a jeho neschopnosti být šťastný. Vlivem máji člověk zapomíná na svou božskou podstatu a zaplétá se čím dále tím více do zákonitostí karmy. Májá je iluze, trik, přelud, který zmate člověka tak, že si myslí, že věčnost a štěstí lze najít uspokojením tužeb hmotného světa, který je ve skutečnosti pomíjivý a plný utrpení. Účelem védské literatury je vysvobození z tohoto vlivu.

    * Od indo-íránské májá (obdobný) až k avestánské májá s přibližným významem ve smyslu "zázračná síla" nebo nejistým etymologickým významem odvozeným od slovního kořenu maj (vyměnit) nebo od slovního kořenu má (měřit); Mayrhofer, EWAia (1986-2001)

    Májá v hinduismu
    V hinduismu se pojem májá objevuje ve všech daršanách. Podle hinduistické tradice povahou hmotného světa je, že čím více člověk touží po hmotných požitcích, tím více je připoutáván spletitostmi máji. Májá je popisována jako překážka, kterou je nutné překonat, chceme-li dosáhnout osvícení (mókša) a tím vysvobození s koloběhu zrození a smrti (samsára). Jáství (ahamkára) a karma jsou síly, kterými májá působí. Májá tedy způsobuje dualitu tím, že átma (individuální bytí) a brahma (vesmírné bytí) nejsou sjednoceny. Povaha tohoto sjednocení má různé aspekty.

    Májá v buddhismu
    Jelikož vše je pomíjivé, je proto strastné, a co je strastné, nemůže být považováno za pravé já. Proto bylo pro Buddhu důležité vymanit se z neustálého koloběhu existence, která je ve své podstatě strastiplná, jelikož vše, co máme rádi, budeme muset jednoho dne opustit. Nikde na světě nemůžeme nalézt místo, kde bychom se mohli v bezpečí ukrýt (čili neexistuje žádné naše pravé já, žádná duše atd.).

    Májá v sikhismu
    V sikhismu je májá jeden ze zakázaných způsobů chování - touha po bohatství. Peníze a majetek si stejně nemůžeme vzít s sebou, když zemřeme.

    ----------
    PS: že by mája byla novodobý matrix ?... 8)
    (ono stačí už to, že každý si tvoříme vlastní svět a "kuklu" okolo sebe,...někdy na hony vzdálený realitě...- určitě je dobré vědět co je nějakým opěrným bodem, nebo zda je opravdu vše jen iluze a tekuté písky...)

  • muflon — pát bře 30, 2012 3:05 pm

    Mnozí už znají na youtube uživatel Goscha TV4, a Gossscha1 (Igor Chaun)
    - kromě ayahuasky, Amazonie apod., má tam i hodně jiných dokumentů:

    např.

    KOLAPS (alarmující dokument o konci věku ropy, USA 2009)

    Podle některých je nejvyšším kosmickým zákonem , zákon polarity (zjednodušeně řečeno vyjádřený symbolem jing-jang v mandale). Nejlépe je nejspíš kromě jiných klasických děl, vyjadřuje spis od Lao´c, pojednávající o velkém tao:
    - ZDE je od čínského myslitele Lao Tse klasické dílo Tao te ting (někteří mu přisuzují tak velkou ne-li větší dosah jako Bibli), překlad Egon Bondy, online četba:
    http://home.pages.at/onkellotus/TTK/Cze ... y_TTK.html

    Překlad slavného díla od Lao Tse, u nás udělal kromě dalších, např. Václav Cílek (přeložil také
    čínský zen budhistický spis Černá kočka, a nejstarší čínské básně Broskvový sad a další čínské hist.spisy)

    :idea: Kniha Tao te-ťing představuje jednu ze základních knih pohledu na principy fungování světa a také hlavní zdroj čínského malířství a poezie.
    V roce 1973 byly v hrobce Ma-wang-tuej odkryty na hedvábných svitcích nejstarší známé texty knihy, ale ke skutečné senzaci došlo před několika lety, kdy v jiné hrobce Kuotien byl vykopán text Taa někdy z roku 350 před Kristem. Nález má stejný význam jako měly kumránské svitky pro biblická studia. Tento překlad se vrací ke starému, syrovému Tau. Je silné, archaické a podivné. Každá kapitola knihy je doprovázena stručným komentářem literáta Wang-Piho ze 3. století po Kristu. Překlad Václava Cílka je považován za jeden z nejzdařilejších.

    Tolik Čínská historie, zasahující až do dneška (populární je nyní třeba Tao Fyziky od Fritjofa Capri ap.,
    ....a v oblasti kvantové fyziky zase hledání "božské" Higgsovy částice, který může otřást naším dosavadním chápáním světa...:

    Hodně lidí dnes oslovuje nejen jógově budhistická "transformace vědomí" s prvky křesťanství (např.A.de Mello, T.Keltner, E.Tolle atd.),
    tedy "probuzení", osvícení ap. (transformace mysli a vzestup lidstva a Země na vyšší úroveň jsou propagovány hlavně v souvislosti s r.2012...mimochodem někteří ohledně toho varují, že to může být i zneužito mocensky některými lidmi v pozadí, pro nastolení Nového světového řádu... :? ).

    Ohledně meditací obecně, A.de Mello varuje, že: mnoho meditativních technik může zahrnovat manipulaci a omezování.
    Spíše než ke koncentraci a soustřeďování, vybízí ve své knize "Bdělost" k....jak jinak než - k bdělosti.

    MEDITACE KONCENTRACÍ MÁ SVÉ NEVÝHODY OPROTI "POUHÉ" BDĚLOSTI:

    U soustředění (na rozdíl od bdělosti!!), reflektor mysli je zaměřen na něco konkrétního - jako bodové světlo, ale cokoli vás může od soustředění na danou věc vyrušit ("odvést pozornost").
    Zatímco bdělost, na rozdíl od soustředění), je lampa osvětlující celý prostor, takže vaši bdělost nic rušit nemůže.

    --------------
    Existují také další "duchovní cvičení", třeba věděli jste co to jsou exercicie?

    Co jsou to exercicie
    „Duchovní cvičení“ neboli „Exercicie“ je název útlé knížky sv. Ignáce z Loyoly. Není to běžná duchovní literatura, ale spíše jen jakási sbírka návodů, jak meditovat a především jak k meditaci vést druhé. Najdeme zde proto nejen rady pro všechny, kteří se touží naučit vnitřní modlitbě, ale především pro ty, kdo je na jejich cestě provázejí.

    Sám Ignác z Loyoly ji v úvodu svého barokního dílka definuje exercicii takto: „Pojmem duchovní cvičení se rozumí každý způsob zpytování svědomí, meditace, kontemplace, ústní nebo vnitřní modlitby a jiných duchovních úkonů, jak bude dále řečeno. Neboť jako jsou tělesná cvičení procházet se, pochodovat a běhat, tak se nazývá duchovními cvičeními každý způsob přípravy a disponování duše k tomu, aby se člověk zbavil všech neuspořádaných náklonností a po jejich odstranění aby hledal a našel Boží vůli v uspořádání vlastního života ke spáse duše.“

    Zkušenost a poznání, které člověk poctivým a upřímným konáním exercicií nabude, je cenné bohatství, které může velmi pozitivně ovlivnit mnohé v našem životě. Člověk se začne učit lépe rozumět sobě a Bohu, rozpoznávat ve svém životě stopy Ducha a Boží vedení. Stejně tak může dospět k tomu, že existuje řada věcí, které nás přesahují. Jde o cestu vedoucí k pokornému přiznání, že i naše chápání má své limity. V takových okamžicích se musíme tváří v tvář tajemství ponořit do ticha.

    Zkušenost exercicií ovšem není určena jen pro jezuity, nebo jen pro kněze, řeholníky a jiné duchovní osoby, ale pro každého, kdo chce prohloubit svůj život z víry. Pro křesťany je obvykle plodem exercicií hluboké a osobní setkání s Ježíšem Kristem. Z toho se může zrodit touha po ryzím přátelství s ním a ochota žít tak, jak si to on přeje.

    Z exercicií však mohou s užitkem čerpat i věřící jiných světových náboženství. Duchovní cvičení již proměnila mnoho srdcí a mnoho životů, a jsou zdrojem důležitých společenských i kulturních změn ( :!: :? ). Nejsou nějakým rigidním uzavřeným systémem. Naopak, jsou pružné a mohou být přizpůsobena lidem v různých stavech a jejich duchovních cestách a stejně tak v jejich nejrůznějších činnostech, které lidé dnes vykonávají.

    Zvláště lze něco podobného jako exercicie doporučit každému, kdo chce vykonat nějakou zásadní volbu, důležité rozhodnutí o svém dalším životním směřovaní. Plody duchovních cvičení jsou ale pro každého jiné a zcela osobní, protože každý člověk je jiný, neopakovatelný a ojedinělý. Bůh ho proto během doby, kdy se mu člověk v meditaci otevírá, sám vede a dává mu přesně to, co pro svou životní cestu potřebuje.

    (PS: jeden z mnoha na západě velmi populárních duchovních učitelů je A.de Mello, jezuita který vydal mnoho knih o seberozvoji, kde se prolíná východní jógově buddhistická tradice s křesťanskou)
    ---------
    Pokud jste si všimli, Ignác tam mluví nejen o ústní modlitbě ale i o vnitřní..., ta je hodně používaná v některých křesť.řádech v klášterech nebo
    v pravoslaví (je zajímavé porovnat jak se vnitřní modlitby podobají jógovým a budhistickým praktikám (třeba stále opakované mantry a další)...
    Přestože Ježíš své učedníky varoval aby neopakovali v modlitbě neustále totéž, nedá se upřít lidem co praktikují vnitřní modlitbu jejich upřímná snaha o osobní citové PROŽÍVÁNÍ a přiblížení se něčemu Vyššímu nad námi (jen je otázka čemu vyššímu, což už je věc osobního hledání a duch.růstu).
    Tím citovým "svázáním" (s něčím nad námi) se vnitřní modlitba do jisté míry liší od druhu některých meditačních praktik, kde je cílem veškeré emoce naopak odbourat jako příčinu všeho zla a bolestí..., nikoli nechat se OVLÁDAT svými pocity...

    Např. Pomalé opakování krátké "modlitby Ježíšovi" (resp. správněji řečeno k Ježíšovi...), případně vyslovované ve
    stejném rytmu jako dýchání, je dle praktikantů výborným koncentrujícím prostředkem, jak přivést uštvaného, na vnější věci orientovaného člověka ke klidu a soustředění (a ti kteří se tím zabývají dlouhou dobu docházejí mystických zážitků, typicky mniši v řeckém Athosu, nebo někteří pravoslavní atd.). Což se svojí formou (podle mne) nijak zvlášť neliší od buddhistického mnicha co v Tibetu mele stále dokola modlitebním mlýnkem, nebo opakuje nějaké mantry...
    Rozdíl zde však patrně bude v určitém případě, neboť na:
    http://www.jahni.cz/wp-content/uploads/ ... dlitby.pdf) se píše že je vhodné se takto "zklidnit" a používat opakovanou krátkou modlitbu (hlavně nebo pouze) na začátku vnitřní modlitby, pakliže jsme neměli kdy připravit se na vnitřní modlitbu jiným způsobem. Dopomohla-li nám tato modlitba k soustředění, pak všeobecně vzato není radno v ní pokračovat a lze přejít dále k vnitřní nebo vnější modlitbě (co je vnitřní nebo vnější modlitba viz následující příspěvek :arrow: ).

    muflon — sob bře 31, 2012 10:22 am

    Navazuji na předchozí příspěvek:
    (spousta lidí zkusila už meditovat, ale mají vnitřní zábrany a předsudky k církvím, a tudíž k pánbíčkářským modlitbám...zvláště těm na kolenou :mrgreen: , přesto při čtení Babičky a vůbec původní vesnické zbožnosti, je inspirující, jak žili prostí lidé nejen více v souladu s přírodou, ale i s duchovními potřebami vlastními každému člověku. Dokázali se modlit prakticky při jakékoli vhodné příležitosti- práci na poli, v době odpočinku a pravidelně u jídla, ve chvílích starostí, proseb i projevů vděčnosti za vše dobré, co dnes v životě bereme jako samozřejmost.... atd.).

    - modlitba ústní má spíše vnější ráz, je buď formulovaná – naučený text (třeba Otčenáš) , dříve i dnes se některé modlitby recitují nebo zpívají nebo osobněji může ústní modlitba spontánní reakcí na to, co člověk prožívá a potřebuje vyjádřit vlastními slovy (jak to doporučoval dle bible původně Ježíš svým učedníkům - místo toho aby bezmyšlenkovitě stále opakovali naučený text,... dokonce vybízel své následovníky aby se nebáli modlit se i v duchu beze slov, ve svém srdci (šeptem polohlasně nebo i zcela bezhlasně či jen s "povzdechy" jako např. "ježíši pomoz mi, nevím jak dál..." s následným myšlenkovým a pocitovým "vylíčením svého stavu" Bohu v nebesích..., a Ježíš učedníky vybízel aby důvěřovali že Bůh i takovéto tiché modlitby ze srdce vyslyší - pokud jsou v souladu s jeho vůlí a s tím co je pro nás z dlouhodobého hlediska dobré... :wink: ).

    - modlitba vnitřní [kontemplativní, rojímající]
    Spadá víceméně do oblasti mystické zkušenosti s božským nad námi.... Pro pořádek malá definice a vymezení co spadá pod slovo "mystika" dle wikipedie:
    Slovem mystika (pův.řecké slovo) má vícero významů:
    1) v užším slova smyslu náboženská praxe, která se odpoutává od smyslového vnímání a všech rušivých představ a směřuje ke zkušenosti setkání, sjednocení nebo dokonce splynutí s Bohem nebo božským;
    2) v širším smyslu i jiné cesty k vnitřní duchovní zkušenosti, směřující k osobním zkušenostem hloubky a transcendence;
    3) v moderní době nejrůznější způsoby vytržení nebo vybočení z účelové každodennosti, k prožitkům zklidnění, hloubky, celistvosti a podobně;
    4) v často pejorativním významu (mysticismus) - zastírání nevědomosti nebo zatemňování skutečnosti předstíraným tajemstvím.
    (více viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mystika)

    Vnitřní modlitba se projevuje navenek spíše jen postojem těla, které hraje také svou roli, ale to důležité se zde odehrává uvnitř, jde právě o umění naslouchat v tichu Bohu a jemu přenechat iniciativu. Vnitřní modlitba vychází z meditace Božího slova, jde tedy o modlitbu mentální, modlitbu mysli, což je něco jiného než modlitba rozumu. Mysl je podle Origena (a následně i západní tradice) orgánem kontemplace (rozjímání, hlubokého uvažování), místo, kde můžeme vidět Boha. Ve východní tradici je však za takové místo považováno srdce. Bůh se tedy setkává s člověkem na základě schopnosti, která je člověku zcela vlastní.
    (populární je spisek autora co se nazývá "mnich východní církve", napsal Úvod do Modlitby Ježíšovy (pojednání o vnitřním typu modlitby). Ač je zakotven jako autor v západní tradici křesťanství, zřejmě cítil prázdnotu a potřebu osobnějšího prožívání přítomnosti Boha jak jej podle jeho názoru více cítí východní tradice křesťanství)

    Sv. Terezie k tomu říká: „Vnitřní modlitba, podle mého názoru, není nic jiného než důvěrný vztah přátelství, v němž člověk důvěrně hovoří s tím, o němž ví, že je jím milován.“ Vnitřní modlitba hledá „lásku mého srdce“ (Pís 1,7). Je to Ježíš a v něm Otec. On je hledán, protože touha je vždy začátkem lásky, a je hledán v čisté víře, v té víře, která nám dává zrodit se z něho a žít v něm. I ve vnitřní modlitbě může člověk rozjímat, ale pohled je obrácen k Pánu."
    Vnitřní modlitba vychází z meditace slova Božího, především evangelia. Při ní se člověk učí naslouchat v tichu Bohu, nechává na sebe působit Boží slovo. Rozvoj vnitřní modlitby pak záleží jak na Boží milosti, tak na lidské spolupráci s touto milostí. Bůh touží dávat se člověku až do úplného sjednocení duše s Bohem. Jenže k tomuto sjednocení je třeba většinou dlouhého procesu očišťování z nejrůznějších nedokonalostí. Zde opět záleží na Bohu, jakým způsobem a jak intenzívně duši očišťuje. Na člověku pak zůstává buď říct své „ano“ k tomuto často bolestnému procesu a tak postoupit dál nebo setrvávat na tomto stupni, případně couvat zpět.
    Čím lépe člověk spolupracuje s Boží milostí na základě víry a lásky a přenechává mu jednání, tím se jeho modlitba zjednodušuje a zároveň prohlubuje. Modlitba se jakoby slévá s životem v jedno, člověk si čím dál jasněji uvědomuje Boží vedení a poddává se mu. Zjišťuje také, že Bůh je stále přítomný v jeho nitru a může se s ním tedy setkat kdekoli a kdykoli. Tím se zrychleně blížíme k mystické modlitbě.

    Je to čas věnovaný Bohu výhradním způsobem, i když se snažíme o rozhovor s ním po celý den.
    Modlitba je bytím v přítomnosti živého Boha, spočinutím pod jeho milujícím pohledem, časem pravdy, poznáním sebe, sdílením srdce, vyjitím ze svého omezeného já..., ale také bitevním polem, cestou pouští, zkouškou vytrvalosti, obnažením ran, rozhodnutím k víře a naději... Především je ale iniciativou Boha, který je „stravujícím ohněm“ a jehož touhou je zjevit nám důstojnost naší duše, v níž je jeho podoba otištěna. Jeho osobní láska sklánějící se ke každému člověku je vždy výzvou k osobní odpovědi lásky. Proto kolik je lidských životů, tolik je cest a výrazů modlitby.
    Výchozí skutečností rozjímavé modlitby je, že Bůh je přítomen v člověku (možná v tu chvíli :?, nebo i dlouhodobě během života, neboť (1Ko kap.) je psáno "jste chrámem" Božím (pokud) ve vás přebývá boží duch... :!: ). Konkrétně přítomnost Krista, jemuž není cizí nic opravdu lidského. On se rozhodl z lásky se spojit s člověkem natolik, že se jím stal a přijal lidský úděl a smrt. Kdo jej následuje ve svém životě přijetím toho, co přijal On, nachází ve spojení s ním nový život.
    Jsou-li tato tajemství křesťanské víry předmětem četby a meditace, díky pravidelné osobní modlitbě jakoby sestupují stále víc z hlavy do srdce a umožňují Bohu, aby nás přetvořil zevnitř natolik, nakolik to jen naše svobodná vůle dovolí.

    Bůh neodepírá dar modlitby nikomu. Záleží však na člověku, jak s tímto darem naloží. Tuto lidskou iniciativu při modlitbě bychom mohli nazvat „modlení“, je to určitý způsob, který se člověk může naučit, rozvíjet nebo i měnit. Na vnitřním postoji při „modlení“ pak záleží, do jaké míry bude modlitba opravdovým setkáním s živým Bohem, zda naše prosby budou vyslyšeny.
    Nejde přitom o aktivitu při modlitbě ani o nějakou metodu modlitby, ale spíše o celkovou vnitřní dispozici člověka (víra, důvěra, pokora, čisté srdce...) a vůli modlit se a sjednotit svou vůli s vůlí Boží. Proto je důležitá příprava na modlitbu.

    K vnější části přípravy patří např. místo modlitby – tiché soukromí doma (zavřené dveře pokoje), příroda nebo zvláštní místo. Důležitou roli hraje taky čas, který je člověk ochoten věnovat modlitbě, může se stát, že někdo nemůže pokročit v modlitbě, protože jí věnuje málo času. Na druhou stranu je také možnost naučit se využívat k modlitbě různé okolnosti a životní situace. Dalším prvkem přípravy je postoj, poloha těla, která by měla vyjadřovat úctu k Bohu, ale zároveň by měla být přirozená; taková, aby nepotřebně neodtahovala pozornost od modlitby kvůli nepohodlnosti.

    Dalším krokem je příprava nitra na modlitbu: sem patří snaha o očištění svědomí, ovládnutí představivosti, myšlenek, vzpomínek, vůle, snaha o čistý úmysl, vnitřní ztišení, odtržení se od všeho, co by mohlo překážet v soustředění se na Boha. Nejdůležitější pak je stanout celou svou bytostí v přítomnosti Boží, vzít na vědomí, že Bůh je opravdu zde (resp. že není od nikoho kdo jej hledá vzdálen).

    muflon — sob bře 31, 2012 11:27 am
    Ondrej píše:
    Já mám takový pocit, že otázka dobra a zla se nedá rozhodnout v ničí prospěch. Dobrá strana si myslí, že jedná dobře a tomu se podřizuje, špatná strana si také myslí, že jedná dobře, že vše co koná dělá dobře jí. Z toho plyne, že opačné řízení každá strana považuje za nepřátelské. Denní tvory během noci a tmy odpočívají, noční tvory během noci jsou aktivní. Jejich život a řízení ovlivňuje den a noc ale samotný den a noc je jen částí celku. Jedno bez druhého v naší existenci na Zemi nenacházím. Pojmy dobro a zlo nejdříve vyjadřují jen pojmenování téže věci z různého úhlu pohledu.

    Ať uř by to vzal člověk z různých hledisek, vždy jde o to aby člověk věděl co a proč dělá, není to jedno...to by jinak nebylo nutné aby se tolik velikánů v historii namáhalo změnit slzavé údolí jímž lidstvo prochází....od východních tradic jako pojem karmy a převtělování (ať už je či není), od onoho "Boží mlýny melou pomalu ale jistě", přes Ježíše a biblické proroky, až po dnešní různé vize jako např.mayská proroctví (ve významu přinejmenším, že je nutné změnit své myšlení a jednání), meditační a transformační změny atd. Dokonce i taoisté s pojmem jing-jang kromě jiného "bojovali" tělesnými a duchovními cvičeními (i jinak) proti nemocem, stárnutí a usilovali dokonce zvrátit smrt a dosáhnout nesmrtelnosti, hlavně v souladu s přírodou nikoli jako lidstvo dnes nepřátelsky vůči matičce Zemi si podřezává pod sebou větev... :mrgreen:

    Opustíme-li představu že "každý má tu svou", subjektivní pravdu, stačí mít více úcty k tomu co člověka přesahuje...

    ...ač se nazýváme dokonce 2x moudří (homo sapiens sapiens), splasknem zadní půlky jakmile zavane větší tornádo, přižene se tsunami nebo nás zaplaví velké povodně....a hned vidíme jak jsme nepatrní ve vesmíru i na Zemi...

    Stačí respektovat přírodní i duchovní ( :!: ) zákony (ale nejdřív je dobře poznat a mít v úctě)
    ...jejich nerepektování se lidstvu i jednotlivcům zákonitě vrátí dříve či později jako bumerang... :mrgreen:
    (svědomí pokud se jím člověk řídí, je zákonem samo o sobě, vnitřním hlasem který vede i lidi kteří nejsou v žádném náboženství a nevěří v Boha).

    PS: Pokud už si člověk připustí že by měl začít u sebe a něco začít měnit (když druhé těžko předěláme, začněme tam co můžeme- u sebe :wink: )
    ....tak dalším krokem je zásadní otázka:
    ¨Hledám pouze zklidnění a "útěk" od bojů, bolestí a strastí života i všedních dnů, nebo (pokud připustíme možnost existence Stvořitele nebo něčeho nad námi co si zasluhuje naše poznání a úctu - jsem ochoten to hledat a najít i s rizikem že budu muset odložit svá paradigmata, předsudky, zvyky, stereotypy a mnohdy i svůj způsob života, způsob myšlení...??"

    V používání různých seberozvojových technik k objevení "vnitřního pramene" se nejčastěji používají techniky Dálného východu (vycházející z jógové a buddhistické meditace), dále hledače "cesty niternosti" oslovuje kromě jiných, pravoslavná nebo ignaciánská spiritualita.

    No a pak jsou tu cesty spoléhající na vnější Zdroj života a síly, přesto také závislé na vnitřním plném přijetí a podřízení se (resp.plném souhlasu) Bohu, nebo kosmické životní síle (jak to kdo nazývá...). Seznam by byl značně nepřehledný ale často je poplatný tomu co komu osobně vyhovuje, spíš než aby se člověk ptal zda to vyhovuje "tomu nad námi"... a vesmírným duchovním zákonům.

    :idea: - je to tak trochu jako s jídlem, většina lidí si už sice čte co která potravina má napsáno na obale...ale stejně kupují prefabrikáty, polotovary, konzervy, umělotiny a náhražky VÍCE, než čerstvé a NERAFINOVANÉ potraviny....- podobně je pohodlné a snadné si dnes vybrat v záplavě reklamních log a oblíbených firemních značek "duchovního supermarketu" právě to, na co mám právě chuť, co mi vyhovuje (obsahuje "málo éček...")
    ...vyhovuje to možná našemu rozumu a stavu poznání, ale tělo by raději dle panujících zákonů (aby spělo víc k opravdovému zdraví...), přivítalo čerstvé enzymy v čerstvých potravinách.... (dokážeme najít a odlišit to čerstvé a dosud ŽIVÉ (duchovní "stravy"), od toho prefabrikovaného a již mrtvého nebo skoro "polomrtvého" ? :?

    Zajímavý je názor I.Štampacha:
    (ač s některými jeho názory nesouhlasím)

    "Jako duchovní cesty se dnes někdy představují různé terapeutické postupy. Mají svůj význam, ale neotevírají člověka tomu, co nás skutečně přesahuje. Jsou různě věrohodné a různě účinné. Týkají se spíše vztahů k sobě, k jiným lidem, k ostatním bytostem a ke světu. Může jít o mělkou a měkkou spiritualitu.

    Radikální duchovní cesta otevírá přístup k hloubce, která není v naší moci. Vrací nás z odcizení k sobě samým. Uzdravuje naše zraněné nitro a vytváří nám prostor skutečné svobody. Plný duchovní život je konfrontací se smrtí. Se smrtí ne jako s událostí, k níž nepochybně časem dojde. Ale se smrtí přítomnou jako ničení, rozklad, zkáza a zmar v celém rozsahu života, v každé chvíli i teď.

    Tradiční velké duchovní školy se shodují v tom, že člověk musí v určitém smyslu zemřít dříve, než zemře. Jedině pak nebude faktický konec života krachem nýbrž naplněním a zvěčněním. Je to cesta údolím stínu smrti ke světlu a životu. Tato radikální duchovní cesta má různé kulturně a sociálně podmíněné podoby. Vždy je však jejím základem důsledný život v pravdě (včetně prohlédnutí klamů a iluzí) a laskavé přátelství a soucítění ke všem bytostem. "

    muflon — ned dub 01, 2012 2:22 pm

    Co se mě týče, na jedné straně jsou mi sympatické některé zdravotní metody, hudba a přírodní snahy New Age, na druhou stranu vidím potřebu vidět věci více v souvislostech.
    Nerad totiž podléhám davovým módním vlnám..., a nevidím důvod proč jíst něco " i s chlupama" :wink:

    Následují některé myšlenky ohledně New Age, které trochu dotváří celkový obraz..., pokud máte někdo co k tomu říci, podělte se 8)

    -----------------
    Nelze upřít New Age dobrou snahu vrátit člověka blíž k přírodě, , alternativními cestami přispět ke zdraví, uspokojit duchovní prázdnotu, porozumět více sobě a psychodynamice mysli, běhu světa i vesmíru.

    Proč by se člověk nezabýval vlastními schopnostmi a sebezlepšováním. „Pochopit své vnitřní já“ je stále skloňované populární heslo. Lidé jsou povzbuzováni, aby zkoušeli cokoli ( :!: :? ), co jim může pomoci odkrýt jejich vnitřní schopnosti. S mottem: "Není důležité, v co věříte, pokud vám to pomáhá."
    Margot Adlerová, guru v hnutí New Age, uvádí, že mnohé ženy, jež se připojují k ženským hnutím New Age, to v nezanedbatelné míře dělají „z důvodů velmi osobních . . . Nenávidí své tělo, nenávidí sebe. Vstupují do těchto skupin, které vám v zásadě říkají ‚Jsi bohyně a jsi nádherná‘.“
    (K tomu aby sebehodnocení žen bylo lepší, však nemusí nutně objevovat své "božské já", jde spíš o (ne)následování dnešního nezdravého společenského trendu anorektických či bulimických "vzorů" - modelek apod. :mrgreen:

    V jednom časopise vyšel svého času úsměvný bonmot:
    „Pro ty, kdo mají pocit, že Bůh a jeho pravidla je příliš omezují,...jsou andělé [New Age] vhodným kompromisem,...jsou laskaví a nekritičtí. A jsou k dispozici každému stejně jako aspirin.“ (Časopis Time)

    To co podle mne je na New Age tak přitažlivé, je nejen nezávaznost, touha po "dobrodružství" (zvědavost), ale i to že si tam každý může najít "to svoje" co mu vyhovuje, otázkou je nakolik je tento všechochuťový koktejl zcela poživatelný bez újmy...:
    směs náboženských, kulturních, sociálních, politických a vědeckých ideologií, kombinovaná se zájmem o východní mysticismus, paranormální jevy, okultismus, ale také o druhy moderní psychologie (do určité míry se sem dá zařadit i gestalt terapie, bioenergetika, biosyntéza a další terapie). 
    Dobré je skutečně nelpět na dogmatech, jít ve vývoji kupředu, integrovat to dobré ze všeho tradičního nebo historicky ověřeného.

    Je ovšem snadné dostat nálepku New Age i když možná nesouhlasíme se vším co New Age zahrnuje...je snadné někam zaškatulkovat, třeba jen proto, že se někomu líbí některý druh výtvarného umění či hudby označovaný jako New Age...(toto označení používají hlavně sdělovací prostředky, a lidé to mnohdy z médií přebírají a škatulkují zas ostatní...).

    Podle historického ohlédnutí a nadhledu, jsou mnohé názory New Age v podstatě „odleskem slávy protikulturního hnutí šedesátých let“. Další odborníci, kteří tuto otázku zkoumali, rovněž poukazují na to, že šedesátá léta dvacátého století — s hippies, kteří hledali svobodu a pravdu — byla vlastně začátkem hnutí New Age. Mnozí bývalí hippies, kterým je nyní třeba padesát a více let, ještě pořád hledají nepostižitelnou pravdu. Jejich hledání není však již odmítáno coby nějaký přechodný rozmar dospívajících. Mnozí z nich jsou odborníci v uznávaných oblastech poznání a jsou občansky angažovaní.

    Některé věco jsou dost překvapivé...někteří mohou, když chtějí, dostat sami sebe do transu a psát nebo mluvit „osvícená“ poselství údajně od mrtvých lidí nebo od mimozemských bytostí. Někteří duchové mrtvých jsou pokládáni za mudrce-učitele, kteří čekají na pravou dobu k převtělení. Mezitím údajně vedou lidstvo do nového věku (new age).
    :? Jsou i lidé co New Age propadli se vším všudy, pravidelně se scházejí, aby naslouchali tomu, co tito mistři skrze své prostředníky říkají. A tito věřící mají velký výběr duchů, se kterými se mohou radit. Mezi těmi, kdo údajně dnes mluví, je třeba i duch Johna Lennona a duch Elvise Presleyho, mimozemšťané s jmény jako Attaro a Rakorczy a třicet pět tisíc let starý bojovník z bájné Atlantidy, který se jmenuje Ramtha.

    Je každého rozhodnutí, zda bude spoléhat že současný nedobrý stav matky Země vyřeší mimozemšťané (či andělé), čarodějové, nějaká nová elitní skupina lidí s "transformovaným vědomím" nebo geny...apod., nebo zda si prostě (jako ostatně u jiných duchovních hnutí) člověk vezme z New Age jen to podle něj dobré a ostatní nechá na talíři "nedojedené" :mrgreen:

    Velmi pozitivní z hlediska tohoto disk.fóra je, že se u New Age většinou v péči o zdraví klade důraz na holistický přístup (což je ovšem i samostatné odvětví, nezávislé na New Age). :? Ovšem nejsem si jist nakolik prospěšné jsou některé další používané metody, jako astrologické diagnózy, aurální analýza, hypnoterapie, psychická a astrální "chirurgie" a léčba minulými životy.

    :!: Přílišná komercializace, extrémy spadající do kategorie módních vln a všeléků, vyvolávají nedůvěru a střízlivou obezřetnost. Snadno by člověk mohl podlehnout určitému duchovnímu opojení, což jako téměř každá "droga" vyvolává závislost nebo "vedlejší účinky"...

    muflon — ned dub 01, 2012 4:34 pm

    The Sunday Telegraph před 10 lety uvedla, že Britové nyní střídají své náboženství rychleji než kdy předtím, protože každý týden změní své náboženství asi 1 000 lidí. „Anglikáni se stávají římskými katolíky a naopak, Židé se stávají buddhisty, muslimové anglikány a římští katolíci Židy.“ Nejvíce lidí konvertuje na islám, buddhismus, New Age a novopohanství.(Wicca, Keltské a Druidské rituály, apod.).
    „V této zemi je 5 000 až 10 000 bělochů, kteří konvertovali na islám a většina těch, které znám, byli předtím katolíci,“ říká dr. Ahmed Andrews z Derbské univerzity v Anglii, který také konvertoval z katolické víry na islám. Asi 10 až 30 procent konvertitů tvoří Židé, kteří se stali buddhisty. Konverze příslušníků anglikánské církve ke katolicismu dosáhla vrcholu potom, co se anglikánská církev rozhodla ordinovat do kněžského úřadu ženy. Podle rabína Jonathana Romaina „lidé cítí duchovní prázdnotu, a tak hledají něco jiného, než v čem vyrostli“.

    -----------

    Jeden z názorů na vyrovnávání se s mnohdy krutou životní realitou je, že se nemá utíkat před těžkostmi ale čelit jim tváří tvář
    ....jde však o to jak (a zda) vlastně "bojovat"... :?

    ...bojovat proti negativu, není ve většině případu vhodná volba. Ať se jedná o negativní vlastnosti, pudy, životní situace atd. Většina lidí se snaží proti negativu bojovat, ale vhodnější je nebojovat a neobracet se k němu zády. A proč? Protože pokud budete bojovat, posílíte samotné negativum a podpoříte ho v boji proti vám. Pokud se budete k němu odvracet zády, pak vás bude stále sledovat, jelikož ho tímto jednáním pobízíte, aby si vás více všímalo. To na co se díváme, to mizí a to co nevidíme je tu stále.

    Na negativní síly v jakékoliv podobě například v podobě vlastností, v podobě pudů a jiných podob, je vhodné těmto silám porozumět a ne je zatracovat. Je to součást každého člověka na této planetě. Dle některých myslitelů je člověk zmenšená přesná kopie vesmíru, neboli Boha. Proto nebojujte proti sobě, ale snažte se sobě porozumět. Podívejme se na svoje negativní stránky, na své vlastní negativní součástky bez kterých bychom nemohli na planetě Země vůbec existovat. Pochopme je a tím je ovládneme, když je ovládneme slouží nám. Neutíkejme před nimi, ale jděme jim naproti, tím ztrácí svoji sílu převahy, kterou právě čerpají naším útěkem. Pravidlo že věci se řeší sami platí tehdy pouze, když jim dáme základ pro řešení a tím základem je ZAČÍT věci řešit. Pak už jde o pouhý udržovací proces. Ale vždy musí člověk začít.

    - ilustrativní příklad - známá je věta, kterou pronesla matka Tereza. Za matkou přišel zástup lidí a pravil: "Matko Terezo, přidej se k nám na pochod proti válce". Matka Tereza pravila: "nepůjdu s vámi na pochod proti válce, ale kdyby jste šli na pochod za mír, pak se ráda přidám".

    muflon — ned dub 01, 2012 4:38 pm

    Chybné chápání Boha přináší obrovské problémy. Protože On je vlastně sám Život. Vše je Jinak, to je obecné pravidlo pro začátečníky, a Vím, že nic nevím. Základní zákony se však dají postupně pochopit, vždy je v nich úžasná skrytá logika...

    Mnoho se o nich neví. Situace se po 2000 letech křesťanství nelepší, spíše zhoršuje. Ateistů je převaha (ačkoli většina lidí co nejsou v nějaké církvi, je ochotna připustit že "je Něco vyššího nad námi"...), jako by jim nevadilo, že věda je na straně Stvořitele, nikoliv nějaké náhody, která vše stvořila. Stvořitel (lépe řečeno Tvořitel, protože On nás neustále tvoří) podle vědy je však zcela jiný než podle theologů, daleko více reálnější...

    Jaké mají lidé o Bohu představy, o tom je třeba více hovořit. Lidé si Ho rádi představují jako senilního dědečka na mráčku, který je tak hodný, že všem vše odpustí, hlavně když se o to pomodlí. To je však naivně nesmyslná představa. Stále se učíme novějšímu a novějšímu, např. v počítačích, ale svých představ o Bohu se držíme celý život, a ani nechceme uvažovat o tom, že je potřeba je stále zdokonalovávat. Nemůžeme si také myslet, že si můžeme Stvořitele vybrat jako v hypermarketu. :arrow:

    Je snadné říci – přijal jsem Boha (Vyšší vědomí), ale jakého druhu vlastně? Bez přijetí Boha jaký je, nelze očekávat Jeho přízeň, protože vlastně přijímáme své představy, nikoliv Jeho. Pak ani duchovní rozvoj nemůže být intenzivní. Kvalita skutečného přijetí totiž určuje intenzitu vývoje jedince.
    -------------

    :? Otázka by nyní mohla znít...: Má člověk usilovat o osobní vztah se Stvořitelem poznáváním jeho zákonů v přírodě a ze svatých Písem spolu s upřímnou modlitbou ze srdce, ...nebo hledat jako východní mystikové samadhi, satori, zen apod.(psychologové by tento stav rozšířeného vědomí označili jako holotropní vědomí a psycholog Maslow by jej nazval Peak experience, viz http://en.wikipedia.org/wiki/Peak_experience

    Týká se to do značné míry i rizika nezaměňovat VNITŘNÍ za VNĚJŠÍ..., a vypořádání se s tím co je (podle daného člověka) skutečná realita (ať už ve "vzoru" východních tradic (mája), nebo cestou mysticko křesťanské tradice, nebo doufejme snad i zdravého selského rozumu... :? :?
    (cílem by nemělo být nějaké sektářství ani život v nějakém svém paralelním vesmíru (ochranné ulitě), ale PLNĚJŠÍ PROŽÍVÁNÍ vnitřní radosti, nalezení odpovědí základních otázek co si člověk klade(kladl?) - odkud jdeme a kam..., má utrpení v životě nějaký smysl nebo je nutné se mu "za každou cenu" vyhnout ?! :? Je nutné se zcela zbavit emocí které nám škodí, nebo je to jako s "hodným" a "špatným" cholesterolem, kteréžto (ne)správné uplatňování v praxi (lécích) vedlo mnoho lékařů (díky farma lobby) a
    tudíž i lidí ("pacošů") na scestí??? :mrgreen:

    muflon — ned dub 01, 2012 4:39 pm

    PS: ...docela ještě nemám jasno, zda a jak odlišovat POCITY od EMOCÍ (rozdíl v tom však je!!), a jak se k nim stavět
    (např. většina východních medit.technik (na západě populární E.Tolle a další), je založena na úplném odstranění emocí..., nevím zda by člověk pak nebyl sice "vyrovnaný", ale "bez koulí" když to řeknu lidově :mrgreen: , apatický by nebyl - to naopak vnitřní bdělost i při naprosté hluboké relaxaci znám z cviků taiči a čchi kungu jako celkem vítanou a potřebnou na KOMPENZACI...

    ...člověk se sedavým zaměstnáním, nebo jednostranně namáhaný sportovec, si musí prostě během dne protáhnout vhodnými kompenzačními cviky záda, a vybrat si doplňující sport.aktivitu co zapojí i nanamáhané či opomíjené skupiny šlach a svalů...
    - Jedna věc je kompenzace, druhá věc je preventivní odstranění všech emocí (nevím zda by se to nedalo přirovnat ke kastraci??? :?
    (do určité míry asi ano, jen jogín či buddhista by řekl, že jste pouze ztratili to své nižší já (ego), a to LEPŠÍ (vyšší) já ve vás, teprve pak může zablyštět v plné kráse, jako když vycídíte zašlé černé stříbro :idea: ...mno - snad je to tak, nebo se mýlím?)

    Líbí se mi popis od Josefa na kanále youtube Gosscha, kde říká že vlastně své nižší pudy (nižší já) tedy "EGO" NENÍ NUTNÉ POTLAČIT, pouze jej ignorujeme, vytěsníme... :idea: (jde hlavně o PRINCIP NESOBECKOSTI, obětování vlastního prospěchu ku prospěhu druhých...(resp. druzí s námi sdílí SPOLEČNÉ nadvědomí, společnou matku Zemi apod...). Ale i zde musí být rovnováha mezi Přijímáním a Dáváním...nelze jen dávat a nemilovat sám sebe (miluj svého bližního JAKO SEBE samého...)

    Souvisí to samozřejmě hodně s typem temperamentu jaký kdo je (cholerik,sangvinik atd). Někdo sice "vybouchne jak saze", ale za chvilku je schopen se na vás usmívat a jet dál v pohodě, zatímco vy si jeho saze seškrabujete z dršky ještě hodně dlouho... :mrgreen: (...)
    Takže změnit svůj temperament úplně asi nejde, ale z hlediska ohleduplnosti na vztahy s druhými, je sebeovládání jistě nutné (nebo někdo možná je po meditacích bez emocí...ale obávám se že moc srandy s takovým člověkem asi nebude, může působit jako "studený čumák", ale na druhou stranu určitě nebude povrchní rádoby vtipálek, a pokud jej poznáte blíže možná zaregistrujete inspirující velký vnitřní klid, vyrovnanost a JEMNĚJŠÍ způsob humoru (vybavuje se mi epizoda kdy na budh.mnicha v ČR poblíž stánku na párky v rohlíku, vystříkl od někohol kečup na čisté roucho....neklel, nenazlobil se "jak teď budu vypadat před lidma"..., naopak SMÁL SE spolu s okolo stojícími mnichy a poslal do Tibetu(či kam to) svým spolumnichům fotku nebo video z mobilu(to už nevim) svého umazaného oděvu(sebe), a dlouho se ještě smáli i po návratu do jeho vlasti, kdykoli si vzpomněli na tu "Událost"....

    muflon — pon dub 02, 2012 4:02 pm

    Díky emocím jsme zranitelnější...můžeme snadněji podlehnout různým závislostem (na čemkoli, nejen drogách...), ...a hlavně jsme "díky" emocím náchylnější k nemocem a k manipulacím ať už druhými nebo vnějšími vlivy okolo nás... :!:
    Jedním řešením je tedy dokonalé sebeovládání (to přiznejme si málokdo) a dalším řešením je třeba stoický klid a naprostý flegmatismus (což jak potvrdí spousta žen v manželství, má svá výrazná negativa :mrgreen: ...). Ještě se nabízí experimenty s holotropním dýcháním, ayahuaskou apod., či mystická spirituální anebo buddhovská cesta k osvícení a oproštění se od všech emocí (ačkoli i on...zlatá střední cesta...??).

    Jako poslední mne napadá ještě možnost účinné "kompenzace" od nahromaděných emocí, strachů a úzkostí, jak o ní mluví v bibli Ježíš, když říká "Nikdy nebuďte úzkostliví..." a ukazuje různými způsoby i jak toho dosáhnout - mj. např. skrze častou, vřelou modlitbu a prosby ze srdce (na správnou adresu, se správným telefonním "předčíslím"... :wink: , kde upřímné a časté prosby k Nejvyššímu vyslýchá Stvořitel podle všeho, i u těch co jej ještě neznají nebo si nejsou jisti zda existuje..., prostě tím že prosí aby se jim On dal nějak poznat...a stačí pak si všímat událostí v našem dalším životě a citlivě reagovat na ten "vnitřní hlásek" v nás.
    Pomoc nám může přijít jak dočasná (snadnější široká cesta, která však nevede k cíli a její přínosy jsou jen poměrně krátkodobé (vždyť co je délka lid.života oproti stáří Země, vesmíru ...), nebo pomoc může přijít jinak a mi zareagujeme i když to od nás může znamenat jít po nepohodlné kamenité a úzké cestě, kterou by si každý nevybral..., ale která vede skutečně k cíli (mimochodem slovo "hřích" znamená doslova "minout se cíle"...zde mne napadá přirovnání třeba k zenovému duchovní cvičení co sem někde viděl - s pomalounkým a naprosto zaměřeným stavem mysli - napětí tětivy luku a...).

    (zajímavé že i největší marxistický ateista když mu teče do bot, nebo s ním padá letadlo, volá (když ne nahlas tak v podvědomí) "Pane Bože pomoz mi...", znát se k někomu až když dojde k něčemu, však je značně vypočítavé a takové prosby bych řekl že nevrátí letadlo na původní dráhu letu (a zázraky se v takovém případě nemusí dít ani u nejzbožnějšího pasažéra v letadle...Stvořitel není Záchranka první (resp.poslední... :x ) pomoci a ani hasiči...aby na stisknutí knoflíku vypadávali na druhé straně naše požadavky na počkání...)

    muflon — pon dub 02, 2012 6:09 pm

    Jedna ze seberozvojových knih (na podobné téma je jich mraky) říká:
    "Ve stavu vnitřního míru a ztišení se začíná něco dít...všichni můžeme slyšet tento tichý, slabý hlas, pokusme se o to a vězme, že ono Já Jsem v našem nitru je Bůh, naslouchejme a žijme (radostněji a lépe)..."
    - mno, a v tom právě nemám jasno a tak docela bych nechtěl vylít dítě i s vaničkou ale ani jíst vše i s chlupama :mrgreen: :
    ... mám prostě POCIT (nikoli emoci :mrgreen: ..., snažím se nemít předsudky a nenechat se emocemi OVLÁDAT), prostě bych řek že by ten "tichý vnitřní hlásek" nemusel klidně být nutně Bůh v člověku, ale jednoduše Stvořitelem (či Jungovským "kosmickým" kolektivním Nadvědomím) člověku dané "obyčejné" SVĚDOMÍ (?opravdu obyčejné?!).... které každému člověku který jej nepotlačí říká (tichým hláskem :-) ) co má či nemá dělat, ba dokonce když mu člověk opravdu dobře NASLOUCHÁ, tak ví i kam dál jít na "složité křižovatce" života s mnoha slepými uličkami, nebo jak se rozhodnout v nějaké situaci apod. (souvisí to značně i s INTUICÍ...) :idea: Navíc před svědomím nikdo neuteče, to zanjí i otrlí a vycvičení vojáci z Vietnamu co si pak pro utišení svědomí brali po válce třeba vietnamské ženy nebo jinak se snažili kompenzovat napáchané zlo na bezbraných vesničanech..., (svědomí sice někoho dostihne až po mnoha letech, kdy mu nedá spát, nebo někoho dostihne až na smrtelné posteli nebo při dlouhém bolestivém dožívání v eldéence..., někoho až při "rekapitulaci" jeho života ve světelném tunelu (pokud má R.Moody pravdu)...nebo při Božím soudu (pokud mají svaté spisy v tomto pravdu, ať už se díváme na sebe a své činy během života sami ve "zrychleném filmu" nebo Někdo další s námi..., nebo to je opět vše jinak - a přesto Boží mlýny melou pomalu ale jistě, jak se už za svého života přesvědčilo mnoho lidí..., ač někteří pravda (zatím) "unikli" a zemřeli dříve než si mohli za svého života "vyžrat" svojí misku (poučit se) z napáchaných škod až do dna...(nebo nakonec neunikly? :wink: )

    Více jsem k tématu "nahlas uvažoval" i ve vlákně Psychosomatika, EQ...:

    Mnozí znají Osm pravd Buddhy, nebo Osm rad "blahoslavenství" (štěstí!) od Ježíše z kázání na hoře.

    Zde je modifikovaná verze pro zamyšlení:

    "Blahoslavení ti, kteří se umí smát sami sobě, neboť oni se nepřestanou nikdy radovat.

    Blahoslavení ti, kteří dokážou rozeznat horu od krtince, neboť oni budou ušetřeni mnoha soužení.

    Blahoslavení ti, kteří umí odpočívat a spát, aniž by pro to hledali omluvu, neboť oni budou ctěni svým okolím.

    Blahoslavení ti, kteří umí mlčet a poslouchat, neboť oni se naučí novým věcem.

    Blahoslavení ti, kteří jsou dost moudří, aby sami sebe nebrali příliš vážně, neboť budou vážně bráni svým okolím.

    Blaze vám, kdo se umíte vážně dívat na malé věci
    a klidně na věci vážné,
    neboť vy dojdete v životě daleko.

    Blaze vám, kdo umíte obdivovat úsměv
    a zapomenout na úšklebky,
    neboť vaše cesta bude zalitá sluncem.

    Blaze vám, kdo umíte vždy laskavě přijímat druhé lidi a vyslechnout je,
    i když to mnohdy není rozumné;
    budete sice nazváni bloudy, ale taková je cena lásky.

    Blahoslavení ti, kteří myslí dřív než jednají
    a kteří se modlí dřív, než myslí,
    neboť oni se vyhnou hloupostem.

    Blaze vám, kdo umíte mlčet a usmívat se,
    přestože vám lidé skáčou do řeči,
    odporují vám a hází vám klacky pod nohy,
    neboť evangelium vám začíná pronikat do srdce.

    Blahoslavení zejména ti, kteří umí rozpoznat Pána v každém,
    s kým se setkají,
    neboť oni najdou opravdové světlo a pravou moudrost.
    "

    (Přisuzováno Josefovi Follietovi (1903–1972)

    muflon — pát dub 06, 2012 12:14 pm

    pan Josef z youtube kanálu "2012Ruda" nemá rád duchovní zkratky a rychlé cesty...(i když I.Chaun ji ayahuaskou v Amazonii zvolil...)

    Zajímavá série rozhovorů:
    (je tam i o těžkých kovech v krvi a mozku, působení parazitů, hormonální (ne)rovnováze,biochemii mozku a jejím vlivu .... :mrgreen:

    Magie pozitivního myšlení - cesta ke štěstí, nebo útěk před životem?

    Jako houby po dešti se objevují stále nové a nové knihy o pozitivním myšlení a o tom, jak dosáhnout prosperity, zdraví, bohatství a štěstí. Filmy jako například "The Secret" (Tajemství) dávají ucelený návod, jak prostřednictvím cíleného směrování myšlenek, vizualizace a emocionálního naladění dosáhnout splnění všech svých snů. Nepochybuji o tom, že zmíněnou cestou lze dosáhnout skutečně výjimečných výsledků. Otázkou však zůstává, zda jsme tady opravdu jenom proto, abychom si plnili všechna přání, která nás napadnou. Nejsme tu spíše proto abychom vnitřně rostli a sílili, sbírali zkušenosti a překonávali překážky? A může nám vůbec pouhé plnění přání a snů přinést skutečné štěstí? Osobně se domnívám, že nikoliv.

    Knihy a filmy o pozitivním myšlení zahrnované do širokého proudu hnutí New Age využily staré vědění o síle mysli a představivosti a přetvořili je tak, aby vyhovovalo požadavkům moderní doby, která je založená na konzumu. Odvěká touha duše po duchovním naplnění se zde spojuje s přáním člověka mít nad vším kontrolu a být pánem všeho, co nás obklopuje. Z počátku se to zdá jako velmi dobrá a přínosná věc. Vždyť si jen plníme svá přání a nikomu nepřejeme nic zlého. A všechno je tak krásné, tak pozitivní... Když se však objeví první úspěchy a neustále se nám potvrzuje, že skutečně je možné dosáhnout prakticky čehokoli, co nás jen napadne, začneme se čím dál tím více a více nořit do svých tužeb. Celý vesmír se stane místem, které má jediný účel - sloužit našim přáním a touhám a všechno ostatní odchází do pozadí...

    Ve filmu Tajemství pan David Schirmer nadšeně líčí, kterak si pouhou vizualizací přitahuje volné místo k parkování... Člověk se tak stává doslova otrokem svých přání a stále více se, ať se mu to líbí nebo ne, propadá do hmoty a egoismu, i když si to vůbec neuvědomuje.

    Ani v nejmenším zde nechci tvrdit, že máme zapomenout na své sny, že se nemáme snažit zlepšit svůj život, být kreativní a zdraví. Důležitý je však způsob, jakým je těchto cílů dosaženo. Dosáhnu-li pozitivním myšlením uzdravení, je to jistě úžasná věc. Dokázala jsem však touto cestou také pochopit, co mi mé zdravotní zatížení chtělo říct? Jakou lekci mi moje nemoc měla dát? Kam mě měla nasměrovat? Místo toho, abych se snažila o pochopení, co mi moje nemoc chtěla sdělit, nebo čím jsem si jí do svého života přitáhla, odsoudím nemoc jako něco špatného a vlastní silou si přitáhnu uzdravení. Stojí to spoustu úsilí, soustředění a energie a obávám se, že se tím skutečný problém pouze odkládá. Je to jako neustálé potlačování příznaků nebo odstraňování následků bez toho, aniž bychom se snažili objevit příčinu a opravdu se vyléčit.

    Krásným příkladem může být Brandon Bays (autorka knih Cesta a Svoboda), která - i když se celý život věnovala zdravému životnímu stylu, pozitivnímu myšlení a všemu, co s tím souvisí - onemocněla rakovinou. Nezbylo jí nic jiného, než najít skutečnou příčinu onemocnění, která byla zasunuta hluboko v dětství a pracovat na pochopení a řešení onoho problému ve své duši. Potom přišlo uzdravení i na těle.

    Ne všechno zlé, co se nám děje, je skutečně zlé. Záleží jen na nás, zda dokážeme "nepříznivé" okolnosti přeměnit v příležitost k osobnímu růstu a nakonec ve skutečné požehnání, které nás v konečném důsledku posílí, pomůže něco nového objevit, upozornit na případné omyly a někam nás doslova "dostrkat".

    Podíváme-li se na toto "Tajemné" New Age učení z duchovního hlediska, domnívám se, že se nejedná o nic jiného, než o dobře maskovanou cestu hmoty a ega. Doslova se zde nabádá k ignorování všeho, co člověk označí za negativní a ke koncentraci výhradně a pouze na "dobré" zprávy, emoce, myšlenky. Jedinec se při praktikování takové životní filozofie uzavírá do svěho umělého dokonalého světa, kde není žádné nebezpečí, kde všechno je a existuje doslova a do písmene pouze a jen pro nás. Země se tak může využívat a zneužívat do nekonečna, protože "zdroje" se nikdy nevyčerpají a pokud přece jen ano, tak se není třeba ničeho obávat, protože se vždy v pravý čas najdou jiné... Člověk, který se snaží o trvale "pozitivní" naladění a myšlení tímto způsobem, velmi brzy sklouzává k tomu, že jednoduše odmítá vidět cokoliv, co sám označí za negativní. Zkrátka sám sebe přesvědčí o tom, že v jeho světě toto není, jeho se to netýká. Toto už však dle mého soudu není ani pozitivní myšlení, ani optimismus, ale útěk před skutečným smyslem života, před realitou, která nás však dříve či později dohoní... :!:

    Skutečné pozitivní myšlení tkví v něčem úplně jiném. Dle mého názoru je to důvěra v Život (chcete-li v Boha). Nemyslím tím ale přesvědčení, že nás nemůže nic "špatného" potkat a už vůbec nemá nic společného s tím, že v životě musí být všechno přesně podle našich představ. Jedná se o vnitřní hluboké přesvědčení, že - ať nás potká cokoliv, ať už to označíme za "dobré" nebo za "zlé" - vždy to má svůj důvod a smysl. Z dobrého se máme umět radovat a zlé přetvořit v nástroj k pochopení, k poznání něčeho nového.

    (Martina Kuklišová)
    ---------------------------

    Ohledně New Age, aby nevznikla mýlka, považuju za dobré rozlišit co je komerční nabalený balast, a co má nějaký přínos...:

    V.Marek na svém blogu např.píše:
    http://blog.baraka.cz/2012/01/new-age-zadostiucineni/

    "...Slovní spojení „new age“ je dnes mezi vědeckým a filosofickým establišmentem téměř nadávka: konečně se objevil jiný než obvyklý názor respektovaného (i když zlobivého) mladého filosofa. V zamyšlení nad „základy Havlovy civilizační kritiky“ píše Adam Borzič toto: Havel správně poukazoval na skutečnost, že rozsah civilizační krize je širší než se běžně domníváme a nezahrnuje pouze oblasti politické, sociální a ekonomické, ale právě tak duchovní, kulturní a ekologické. Právem poukazoval na problematičnost a ambivalentnost celého vývoje novověké společnosti. Kritici kapitalismu mnohdy přehlížejí fakt, že kapitalismus se vyvíjí souběžně se západní manipulativní racionalitou a je do velké míry jejím plodem. Jestliže současná ekonomická krize dává v mnohém za pravdu marxistům, pak krize environmentální (která je soustavně přehlížena a dramaticky bublá vespod) dává za pravdu zeleným kritikům moderní civilizace, včetně těch, kdo se hlásí k hnutí new age.

    A k mému příjemnému překvapení navíc i poprvé rozumně protože informovaně dodává: Pokud nepojímáme new age pouze jako komerční ohňostroj esoterických šuntů, ale zohledňujeme i jeho intelektuální křídlo (Bateson, Capra, Böhm, Sheldrake, Prigogine, Roszak nebo Grof), pak Havel v lecčems new age myslitelům blízký byl a také u nich za své postoje sklízel velké uznání. Spirituální imaginace samotného new age, jak už sám název tohoto hnutí napovídá, čerpá z utopistických motivů. Důležité ale je, že tento „nový svět“ není dosažitelný bez úsilí a tvořivosti; je svobodným lidským aktem. Tato vize se nám dnes, tváří v tvář každodenní pochmurné realitě všudypřítomné krize, může jevit naivní, ale mějme odvahu přiznat i této imaginaci místo pod sluncem coby výrazu autentické lidské touhy překročit svět zotročujících daností a dospět k lidštější a duchovně naplněnější existenci na této zemi."

    janin — sob dub 07, 2012 6:00 am

    Pekné a pravdivé čítanie.Díky,Muflon.

    muflon — sob dub 07, 2012 2:28 pm

    Díky :-)

    Pěkné video s kulturním antropologem Mnislavem Zeleným, o tom jak moudrost tzv."přírodních" národů je mnohem vyšší než zdegenerované většiny civilizace....
    - ctí koloběh přírodních cyklů, střídání dne a noci, ročních období, kosmických cyklů (delších než jen 4 leté volební období....) atd.

    V mnoha seberozvojových postupech, se pracuje nejen s technikou "Tady a teď", ale také
    s technikou "Jsem ve svém středu...". O co jde?

    Pevný bod

    Určitě jste už slyšeli rčení „dejte mi pevný bod a já otočím celou zeměkoulí.“ Matematicky je to určitě pravda, ale co v našem životě? Při své práci mám tu čest sledovat různé lidi a ti, co nemají pevný bod v sobě, žijí zcela jiné životy, než ti, co ho v sobě cítí.

    Když v sobě mám pevný bod, dokážu „otočit celým Vesmírem“, aby se splnilo to, po čem toužím. Cítím, kde je moje místo, udělám si ho v sobě, i kdybych předtím o všechno přišel. A taky vím, co má smysl dokázat a co ne. Pevný bod je to místo ve mně, o které se mohu opřít, ať se kolem děje cokoliv. Ve skutečnosti má každý z nás v sobě pevný bod, ale jen některým „funguje“.

    Co můžete udělat sami
    Zkuste se pevným bodem spojit. Dejte si ruku na srdce a jen zhluboka dýchejte. Poproste svůj pevný bod, aby se Vám zjevil. Možná bude nějak vypadat, pravděpodobně bude symbolizován něčím, co Vám je příjemné. Ale může se stát, že Vám bude připadat nesympaticky nebo že ho bude představovat něco (např. nějaké zvíře), které je Vám nepříjemné. Pokud se tak stane, budete potřebovat přijmout to, co zatím odmítáte.

    Ať už je to tak nebo tak, dříve či později přijde okamžik, kdy nebude snadné jít dál. Můžete pokračovat v každodenním soustředění se a koncentraci na svůj pevný bod nebo se na něj můžete podívat zvenku. K tomu lze použít i metodu speciálních konstelací právě na pevný bod uvnitř Vás.

    :!: Vnitřní pevný bod má každý z nás, stačí jej „zresetovat“ na původní nastavení „z výroby“ a najednou se mohou dít zázraky.

    Co se stane?
    Budete v sobě cítit oporu. Nebude problém se postavit za sebe a jít za svými sny. Budete umět zůstat v klidu i uprostřed emocí a budete vědět, kdo jste. Budete mít svoje místo, a když bude třeba, budete mít svůj domov a své místo kdekoliv právě budete. Bude z Vás vyzařovat jistý druh klidné síly a budete si umět uhlídat hranice, aniž byste kvůli tomu museli (nadmíru) bojovat. Budete si sami sebe víc vážit a od života budete dostávat to lepší.

    Jak dlouho tohle trvá?
    To je u každého různé. Malou změnu budete asi cítit již po prvním zaměření se. Pokud se rozhodnete přijít na kurz Pevný bod, můžete očekávat větší změnu, ale asi se za dva dny Váš život neotočí o 180 stupňů. Ale vždy, když se „potkáte“ se svým vnitřním pevným bodem, se Váš život stabilizuje a obohatí.

    ...pomocných rukou je samozřejmě spousty, ale v životě každého z nás přijde chvíle, kdy jediná, která nám může doopravdy pomoci, je na konci mého ramene.

    A čím víc víme, že život zvládneme sami, tím jsme méně manipulovatelní, máme méně strachu a tím více si můžeme „tančit podle sebe“, ne jak někdo druhý píská. A čím méně strachu, tím lepší a plnější život.

    zdroj: http://smysl.com/Darky_pro_Vas
    - zde si lze vytisknout také pomocnou kartičku, pokud někdo myslí že by ji potřeboval.... :wink: )
    -----------

    (pro srovnání - podobné je to u taiči a cvicích čchi-kung, jde o soustředění pozornosti do (většinou) spodního tantienu, který je cca na 2-3 prsty pod pupíkem....)

    muflon — pon dub 09, 2012 2:12 pm

    ...předchozí příspěvek pokračuje

    New Age občas na můj vkus obsahuje až moc pozitivistickýho přeslazení :mrgreen: :mrgreen:
    ...přestože následující co uvádím, se nápadně podobá různým "stupido" afirmacím, myslím že jde o víc:

    Následující je k pomůcce (Kartičce) k seberozvoji (která není nutná ale někomu třeba pomůže :wink: ) :
    ( více na: http://smysl.com/node/51 )

    Nápis na kartičce: "CHCI PŘI TOBĚ STÁT, AŤ SE DĚJE, CO SE DĚJE..."

    Námitky:

    1) Námitka: Nebylo by lepší napsat Mám Tě rád ? Tak o tom přece píše Louis Hay.
    Odpověď: Ve jménu lásky se v minulosti stalo tolik špatného, že většina z nás má v podvědomí ke slovu láska přiřazeno samozřejmě i to dobré, ale bohužel i to špatné. Proto věty se slovy Láska a Miluji často vůbec nefungují.
    Navíc slova láska, miluji jsou abstraktní, nemají konkrétní význam. Je to něco, pod čím si každý může snadno představit něco jiného. Pro někoho je láska, že se starám, pro jiného může být láska velmi nehmotná (a přitom silně hmatatelná) a bohužel jsou stále lidé, kteří ve jménu lásky ubližují. Ve jménu lásky k bližnímu se i upalovalo a vraždilo.
    Naopak stát je velmi konkrétní slovo. Všichni víme, co to znamená a toto slovo není „zaneřáděno“ tolika opačnými významy. Stejně každý z nás i malé dítě ví, co to znamená stát při někom.
    A protože tyto věty jsou nejvíc určeny pro (vnitřní) malé děti, musí být jednoznačné a konkrétní.
    Navíc všichni známe situaci, kdy někoho milujeme a nemůžeme pro něj nic udělat. Ale vždy při něm můžeme aspoň stát, v tom dobrém, i v tom zlém.

    2.) Námitka: když napíšete Chci, tak nikdy při sobě nebudu stát, ale pořád jen budu chtít stát.
    Odpověď: Toto je častá námitka pozitivního myšlení. Vychází z představy, že podvědomí slepě udělá, co mu říkáme. Další omyl pozitivního myšlení je v tom, že prý podvědomí nezná ne. Pokud tomu skutečně věříte, říkejte si často Nejsem hezká/ý. Pokud by skutečně podvědomí neznalo ne, bylo by to úplně stejné, jako když si říkáte Jsem hezká/ý.

    Pozitivní myšlení pro vývoj našeho porozumění udělalo velmi mnoho, ale už je čas postoupit ve vývoji dále.

    Moje zkušenost je, že funguje, co je pravdivé. Když mám 170 cm a budu si říkat, že mám 180cm, Vesmír mi bude ukazovat, že mám méně (bude mě „ponižovat“). Když si budu říkat, že mám 160, Vesmír mě bude „povyšovat“.
    Proto věta „Stojím při Tobě“ nebude fungovat, dokud nebudu na 100% při sobě skutečně stát.
    Naopak věta „Chci…“ je pravdivá, i když chce jen maličká část mne.

    3.) Námitka: Skutečně mám při sobě stát, ať se děje cokoliv ? I když jsem třeba někomu ublížil ?
    Odpověď: Ano. Ten, kdo ublížil, ještě nevěděl, že může dostat, co chce, způsobem, který pomáhá druhým. Je to zase jako s malým dítětem. Když bude malé dítě vědět, že při něm stojíte a že současně mu nedovolíte zlotřilosti, velmi rychle se naučí, že je milováno a že je docela zbytečné a nepříjemné dělat to špatné.
    Bohužel u dospělých je to daleko náročnější cesta, ale v podstatě, kdybychom byli schopni dát dospělým hranice a lásku, tak by mnoho zločinů vůbec nemuselo být.
    My místo lásky dáváme odmítnutí a místo hranic toleranci a až když je pozdě, tak trest.
    Odpověď 2: Jestli jste skutečně spáchal závažný zločin, i tak stůjte sám při sobě a hlavně v tom, abyste ho již nikdy znovu neudělal.
    Ale většina z nás se trestá za malichernosti a tam je daleko lepší dát si lásku (stát při někom v dobrém i zlém je jedním z nejvyšších vyjádření lásky) a když se cítíme být milováni, pak obvykle děláme méně zla a více dobra.
    Pokud Vám tyto odpovědi nestačily, trpíte pocitem viny. Bylo by dobré s ním něco udělat. Když je oprávněný, můžete ho splatit. A jestli není, tak Vás jen zbytečně souží.
    A bohužel většina skutečných zločinců pocity viny netrpí, zatímco velmi dobří lidé ano. Když si „dobří lidé“ uzdraví svou vinu, ona se bude muset vrátit k těm, kterým patří a pak bude na světě o hodně lépe. Takže si ji radši uzdravte, protože jinak jste náchylní trpět za zločince a oni pak následky svých činů necítí a pokračují ve svých činech.

    4.) Námitka: Nebylo by lepší říkat: Budu při sobě stát ?
    Odpověď: Můžete říkat obě varianty. Ale nejdůležitější to je říkat to těm částem, které se od nás cítí oddělené a ony by si myslely, že ta věta patří někomu jinému. Zkuste to prosím takhle, i když logicky si myslíte, že to má být jinak, až to vyzkoušíte, uvidíte, co funguje líp a pak zjistíte, co ve Vaší logice bylo špatně.
    --------

    ...ještě ke kartičce (lze si ji vytiknout na výše uvedeném odkaze), poznámky:

    - Napište si na kartičku do prázdného místa nad větou „chci při
    Tobě stát“ své jméno v 5. pádě a pak si ji dejte někam, kde ji často uvidíte,
    abyste si tuhle „kouzelnou větu“ mohli sami sobě říkat co nejčastěji.

    - Naše podvědomí nám bude BRÁNIT v cestě k uskutečnění našich cílů tak dlouho, dokud nám nezačne skutečně důvěřovat. :!:

    - Můžete si své podvědomí představit jako množství odštěpených
    malých částí z Vás. Většina z nich trpí, nevěří Vám a ví, že je nikdy nebudete
    mít dost rád(a).
    - Dokud Vám Vaše podvědomí nedůvěřuje, nedokážete přiliš změnit svůj život k lepšímu.
    Když budete říkat sami sobě větu z kartičky, můžete
    postupně budovat důvěru k sobě a tím se vysvobodit ze zajetí minulosti a
    začít žít naplno "tady a teď " celou svou duší.

    ---------

    Více o tzv."vnitřním dítěti" (angl.Inner Child) v každém z nás, viz odkaz na začátku příspěvku)
    Kdo by chtěl, tak tady je ještě odkaz, kde je i CD nebo zdarma odkazy na 6 písní pro své "vnitřní dítě": http://smysl.com/Lecive_CD_Pisne_Pro_Vnitrni_Dite

    Znáte to..."když vás nikdo dlouho nepochválí...musíte to udělat sami...", tady je velmi stupidní ale fungující smajlíkovské objetí a "poplácání po zádech"... : http://smysl.com/m/objetivic.htm

    No a na závěr snad i "terapie barvičkama"...zkuste občas koukat na barvy duhy...když nebude venku, tak aspoň třeba tady: http://smysl.com/m/duha.htm

    Jarda — pon dub 09, 2012 10:23 pm
    muflon píše:
    ...předchozí příspěvek pokračuje

    New Age občas na můj vkus obsahuje až moc pozitivistickýho přeslazení :mrgreen: :mrgreen:
    ...přestože následující co uvádím, se nápadně podobá různým "stupido" afirmacím, myslím že jde o víc:

    Následující je k pomůcce (Kartičce) k seberozvoji (která není nutná ale někomu třeba pomůže :wink: ) :
    ( více na: http://smysl.com/node/51 )

    Nápis na kartičce: "CHCI PŘI TOBĚ STÁT, AŤ SE DĚJE, CO SE DĚJE..."

    Námitky:

    1) Námitka: Nebylo by lepší napsat Mám Tě rád ? Tak o tom přece píše Louis Hay.
    Odpověď: Ve jménu lásky se v minulosti stalo tolik špatného, že většina z nás má v podvědomí ke slovu láska přiřazeno samozřejmě i to dobré, ale bohužel i to špatné. Proto věty se slovy Láska a Miluji často vůbec nefungují.
    Navíc slova láska, miluji jsou abstraktní, nemají konkrétní význam. Je to něco, pod čím si každý může snadno představit něco jiného. Pro někoho je láska, že se starám, pro jiného může být láska velmi nehmotná (a přitom silně hmatatelná) a bohužel jsou stále lidé, kteří ve jménu lásky ubližují. Ve jménu lásky k bližnímu se i upalovalo a vraždilo.
    Naopak stát je velmi konkrétní slovo. Všichni víme, co to znamená a toto slovo není „zaneřáděno“ tolika opačnými významy. Stejně každý z nás i malé dítě ví, co to znamená stát při někom.
    A protože tyto věty jsou nejvíc určeny pro (vnitřní) malé děti, musí být jednoznačné a konkrétní.
    Navíc všichni známe situaci, kdy někoho milujeme a nemůžeme pro něj nic udělat. Ale vždy při něm můžeme aspoň stát, v tom dobrém, i v tom zlém.

    2.) Námitka: když napíšete Chci, tak nikdy při sobě nebudu stát, ale pořád jen budu chtít stát.
    Odpověď: Toto je častá námitka pozitivního myšlení. Vychází z představy, že podvědomí slepě udělá, co mu říkáme. Další omyl pozitivního myšlení je v tom, že prý podvědomí nezná ne. Pokud tomu skutečně věříte, říkejte si často Nejsem hezká/ý. Pokud by skutečně podvědomí neznalo ne, bylo by to úplně stejné, jako když si říkáte Jsem hezká/ý.

    Pozitivní myšlení pro vývoj našeho porozumění udělalo velmi mnoho, ale už je čas postoupit ve vývoji dále.

    Moje zkušenost je, že funguje, co je pravdivé. Když mám 170 cm a budu si říkat, že mám 180cm, Vesmír mi bude ukazovat, že mám méně (bude mě „ponižovat“). Když si budu říkat, že mám 160, Vesmír mě bude „povyšovat“.
    Proto věta „Stojím při Tobě“ nebude fungovat, dokud nebudu na 100% při sobě skutečně stát.
    Naopak věta „Chci…“ je pravdivá, i když chce jen maličká část mne.

    3.) Námitka: Skutečně mám při sobě stát, ať se děje cokoliv ? I když jsem třeba někomu ublížil ?
    Odpověď: Ano. Ten, kdo ublížil, ještě nevěděl, že může dostat, co chce, způsobem, který pomáhá druhým. Je to zase jako s malým dítětem. Když bude malé dítě vědět, že při něm stojíte a že současně mu nedovolíte zlotřilosti, velmi rychle se naučí, že je milováno a že je docela zbytečné a nepříjemné dělat to špatné.
    Bohužel u dospělých je to daleko náročnější cesta, ale v podstatě, kdybychom byli schopni dát dospělým hranice a lásku, tak by mnoho zločinů vůbec nemuselo být.
    My místo lásky dáváme odmítnutí a místo hranic toleranci a až když je pozdě, tak trest.
    Odpověď 2: Jestli jste skutečně spáchal závažný zločin, i tak stůjte sám při sobě a hlavně v tom, abyste ho již nikdy znovu neudělal.
    Ale většina z nás se trestá za malichernosti a tam je daleko lepší dát si lásku (stát při někom v dobrém i zlém je jedním z nejvyšších vyjádření lásky) a když se cítíme být milováni, pak obvykle děláme méně zla a více dobra.
    Pokud Vám tyto odpovědi nestačily, trpíte pocitem viny. Bylo by dobré s ním něco udělat. Když je oprávněný, můžete ho splatit. A jestli není, tak Vás jen zbytečně souží.
    A bohužel většina skutečných zločinců pocity viny netrpí, zatímco velmi dobří lidé ano. Když si „dobří lidé“ uzdraví svou vinu, ona se bude muset vrátit k těm, kterým patří a pak bude na světě o hodně lépe. Takže si ji radši uzdravte, protože jinak jste náchylní trpět za zločince a oni pak následky svých činů necítí a pokračují ve svých činech.

    4.) Námitka: Nebylo by lepší říkat: Budu při sobě stát ?
    Odpověď: Můžete říkat obě varianty. Ale nejdůležitější to je říkat to těm částem, které se od nás cítí oddělené a ony by si myslely, že ta věta patří někomu jinému. Zkuste to prosím takhle, i když logicky si myslíte, že to má být jinak, až to vyzkoušíte, uvidíte, co funguje líp a pak zjistíte, co ve Vaší logice bylo špatně.
    --------

    ...ještě ke kartičce (lze si ji vytiknout na výše uvedeném odkaze), poznámky:

    - Napište si na kartičku do prázdného místa nad větou „chci při
    Tobě stát“ své jméno v 5. pádě a pak si ji dejte někam, kde ji často uvidíte,
    abyste si tuhle „kouzelnou větu“ mohli sami sobě říkat co nejčastěji.

    - Naše podvědomí nám bude BRÁNIT v cestě k uskutečnění našich cílů tak dlouho, dokud nám nezačne skutečně důvěřovat. :!:

    - Můžete si své podvědomí představit jako množství odštěpených
    malých částí z Vás. Většina z nich trpí, nevěří Vám a ví, že je nikdy nebudete
    mít dost rád(a).
    - Dokud Vám Vaše podvědomí nedůvěřuje, nedokážete přiliš změnit svůj život k lepšímu.
    Když budete říkat sami sobě větu z kartičky, můžete
    postupně budovat důvěru k sobě a tím se vysvobodit ze zajetí minulosti a
    začít žít naplno "tady a teď " celou svou duší.

    ---------

    Více o tzv."vnitřním dítěti" (angl.Inner Child) v každém z nás, viz odkaz na začátku příspěvku)
    Kdo by chtěl, tak tady je ještě odkaz, kde je i CD nebo zdarma odkazy na 6 písní pro své "vnitřní dítě": http://smysl.com/Lecive_CD_Pisne_Pro_Vnitrni_Dite

    Znáte to..."když vás nikdo dlouho nepochválí...musíte to udělat sami...", tady je velmi stupidní ale fungující smajlíkovské objetí a "poplácání po zádech"... : http://smysl.com/m/objetivic.htm

    No a na závěr snad i "terapie barvičkama"...zkuste občas koukat na barvy duhy...když nebude venku, tak aspoň třeba tady: http://smysl.com/m/duha.htm

    Duha je cesta do jiných dimenzí a pokud po ní dovedete jít, tak se dá docílit zajímavých výsledků.

    muflon — čtv dub 12, 2012 10:31 am

    ...ještě k barvičkám:

    Barevné spektrum dává sílu. Působí očistně na celou energetickou soustavu člověka. Probouzí tvořivé schopnosti. Nemůžeme-li se rozhodnout,jakou barvu použít,bílou téměř nic nezkazíme. Bílá zvyšuje účinky jakékoli barvy,s níž je používána.

    Černá

    Také černá obsahuje celé barevné spektrum.Je to barva,kolem níž panuje zmatek.Mnoho lidí se při terapii a léčení barvami černé vyhýbá.Černá je ochranná barva a může pomoci stabilizovat a zklidnit mimořádně citlivé jedince. Měla by být užívána s mírou,neboť příliš mnoho černé může přivodit depresi či zhoršit citový a duševní stav člověka.Černá je nejúčinější v kombinaci s bílou.Tato kombinace vyrovnává polarity jedince,zvláště v případech,kdy dotyčný ztrácí vládu sám nad sebou.Aktivuje tu hladinu podvědomí,která může dát správný náhled na život a jeho spletitost.Černou nepoužívejte samotnou,nybrž vždy v kombinaci s jinou barvou.

    Červená

    Červená je povzbuzující barva.Dává energii kořenové čakře.Zahřívá a aktivuje.Probouzí naší životní sílu.Lze jí užít k léčbě nachlazení,poruch krevního oběhu a sliznice.Červená posiluje tělesnou energii a vůli jedince.Může stimulovat hlubší vášně,například sex,lásku,odvahu,nenávist -či pomstychtivost.Příliš mnoho červené předráždit a zhoršit náš zdravotní stav.Vysoký krevní tlak je známkou přemíry červené energie v organismu.Pomocí červené lze též zvýšit tělesnou teplotu a dodat energii krvi.

    Oranžová

    Oranžová působí na druhou čakru.Je to barva radosti a moudrosti.Podporuje společenský smysl.Je spojena s našim emočním stavem a svalovou soustavou.Přemíra oranžové působí na nervový systém a měla by být vyvážena žlutozelenými odstíny.Oranžová pomáhá při léčení poruch sleziny,slinivky,žaludku,střev a nadledvinek.Tato barva může pomoci i lidem trpícím citovým ochromením či depresí.Lze jí použít k posílení fyzického těla a podpoře trávení.Skláti-li vás nemoc,poslouží vám jako dobré tonikum,neboť blahodárně působí na vylučovací soustavu.

    Žlutá

    Žlutá nejsilnějï ovlivňuje čakru sluneční pleteně.Povzbudivě působí na duševní schopnosti jedince.Bývá vhodná při depresi.Pomáhá obnovit chuť do života.Lze jí využít ke zvýšení seběvědomí a optimismu.Pomáhá také při problémech s trávením.Blahodárně působí na žaludek,střeva,močový měchýř a celou vylučovací soustavu.Harmonizuje celé trávicí ústrojí.Zlatožluté odstíny uzdravují tělo i mysl.

    Zelená

    Zelená je nejrozšířenější barvou na celé planetě.Vyrovnává naše energie a lze ji použít ke zvýšení citlivosti a soucitu.Má tišící účinky,zejména na zánětlivá onemocnění.Zklidňuje nervovou soustavu.Jasnější odstíny zelené,blížíci se k modré části spektra,mocně působí při léčení většiny neduhů.Zelenou lze použít k povzbuzení přáteskosti,naděje,víry a míru.Uklidňuje a posiluje přetíženou mysl.Zelená silně ovlivňuje srdeční čakru a harmonizuje autonomní nervstvo.Léčivě působí na srdeční choroby,vys.krevní tlak,vředy,vyčerpanost a bolesti hlavy.

    Modrá

    Modrá zklidňuje náš systém a přináší mu uvolnění.Tiší naše energie a má též antiseptické účinky.Posiluje a harmonizuje dýchací ústrojí.Je výborným lékem na vysoký krevní tlak a všechna krční onemocnění.Účinně pomáhá při dětských nemocech,astmatu,planých neštovicích,žloutence a revmatismu.Pro děti je to jedna z nejléčivějších barev.Blahodárně působí na onemocnění žil.Probouzí též intuici a zažehnává pocit samoty.Modrá je velmi účinná v kombinaci s teplejšími barvami z téhož barevného pásma v kombinaci s barvami s červenooranžového spektra.Může též probudit uměleckou tvořivost a inspiraci.

    Indigová

    Indigová a tmavší odstíny modré jsou vysoce účinnými léčivými barvami na duchovní a tělesné úrovni.Aktivují čelní čakru a harmonizují všechny stavy,které s ní souvisí.Posilují lymfatickou soustavu,uzliny a imunitní systém těla.Indigová je vynikající čistič krve,pomáhá zbavit tělo škodlivin.Je to barva která harmonizuje mozkové hemisféry a nervové spoje mezi nimi.Indigová barva má též zklidňující účinky.Lze ji použít při meditaci,chcete-li dosáhnout hlubších hladin vědomí.Indigová může probudit oddanost a intuici.Přemíra indigové může způsobit depresi a pocit oddělenosti od druhých.

    Fialová

    Fialová barva,jež ovlivňuje kosterní soustavu těla.Očisťuje a zbavuje škodlivin na fyzické a duchovní úrovni.Pomáhá harmonizovat fyzické i duchovní energie.artritidu je možné zmírnit fialovým světlem,které má blízko k odstínům modré.Fialová též zesiluje schopnost těla vstřebávat a využívat minerály.Přináší nám inspiraci a pokoru.Fialová rovněž stimuluje naše sny.

    Růžová

    Růžová v nás probouzí soucit,lásku a vnitřní čistotu.Zmírňuje hněv a pocity opuštěnosti.Pomáhá stimulovat brzlík a imunitní systém našeho těla.Při meditaci nám umožňuje nazírat hlubší pravdy.Růžová zklidňuje naše emoční energie.

    Citronová žluť

    Citronová žluť vitalizuje a stimuluje mozek.V jejím spektru je obsažen odstín zelené,jenž zde plní očistnou funkci.acaitronová žluť pomáhá vyplavovat z těla škodliviny.Blahodárně působí na tkáně a kosti.

    Zlatá

    Zlatá výrazně posiluje imunitní systém těla.Probouzí naše vlastní léčivé energie,které pomáhají navrátit tělu rovnováhu.Může též probouzet nadšení.

    Akvamarínová

    Akvamarínová modř zklidňuje tělo i duši.Snižuje horečku a navrací tělu rovnováhu.Zmírňuje zánětlivá onemocnění.

    Tyrkysová

    Tyrkysová zklidňuje tělo i duši.Spojuje blahodárně účinky modré a zelené,čímž náš systém zároveň posiluje a očisťuje.Účinně působí při kožních onemocněních.Vhodná je též při akutních bolestech a bolesti uší.

    Purpurová

    Purpurová působí očistně na celý náš systém,avšak vzhledem ke své vysoké vibrační hodnotě by měla být užívána s mírou.Nadbytek purpurové může vyvolat či zhoršit depresi.Tato barva posiluje krevní oběh.Lze jí použít v případě bolesti hlavy.Červeno-purpurové spektrum účinně harmonizuje polarity těla.Často lze s jeho pomocí účinně redukovat nežádoucí útvary.

    Stříbrná

    Stříbrnou a některé odstíny šedé lze použít k zesílení účinků jiných barev,podobně jako tomu je u bílé.Stříbrná rovněž pomáhá odhalit a uplatnit tvůrčí představivost.Aktivuje vrozenou intuici.

    Bílá

    Bílá v sobě obsahuje celé spektrum, touto barvou nelze nic zkazit.
    --------------------

    :idea: Mnohdy postačuje si dostatečně silně danou vhodnou barvu představovat v oblasti příslušné čakry... :idea:

    PS: Více k čakrám, viz vlákno, kde podrobněji barvy,cviky a opatření k posilování a harmonizaci jednotlivých čaker, a jejich souvislosti se žlázami s vnitřní sekrecí:

    muflon píše:
    Magie pozitivního myšlení - cesta ke štěstí, nebo útěk před životem?

    Jako houby po dešti se objevují stále nové a nové knihy o pozitivním myšlení a o tom, jak dosáhnout prosperity, zdraví, bohatství a štěstí. Filmy jako například "The Secret" (Tajemství) dávají ucelený návod, jak prostřednictvím cíleného směrování myšlenek, vizualizace a emocionálního naladění dosáhnout splnění všech svých snů. Nepochybuji o tom, že zmíněnou cestou lze dosáhnout skutečně výjimečných výsledků. Otázkou však zůstává, zda jsme tady opravdu jenom proto, abychom si plnili všechna přání, která nás napadnou. Nejsme tu spíše proto abychom vnitřně rostli a sílili, sbírali zkušenosti a překonávali překážky? A může nám vůbec pouhé plnění přání a snů přinést skutečné štěstí? Osobně se domnívám, že nikoliv.

    Knihy a filmy o pozitivním myšlení zahrnované do širokého proudu hnutí New Age využily staré vědění o síle mysli a představivosti a přetvořili je tak, aby vyhovovalo požadavkům moderní doby, která je založená na konzumu. Odvěká touha duše po duchovním naplnění se zde spojuje s přáním člověka mít nad vším kontrolu a být pánem všeho, co nás obklopuje. Z počátku se to zdá jako velmi dobrá a přínosná věc. Vždyť si jen plníme svá přání a nikomu nepřejeme nic zlého. A všechno je tak krásné, tak pozitivní... Když se však objeví první úspěchy a neustále se nám potvrzuje, že skutečně je možné dosáhnout prakticky čehokoli, co nás jen napadne, začneme se čím dál tím více a více nořit do svých tužeb. Celý vesmír se stane místem, které má jediný účel - sloužit našim přáním a touhám a všechno ostatní odchází do pozadí...

    Ve filmu Tajemství pan David Schirmer nadšeně líčí, kterak si pouhou vizualizací přitahuje volné místo k parkování... Člověk se tak stává doslova otrokem svých přání a stále více se, ať se mu to líbí nebo ne, propadá do hmoty a egoismu, i když si to vůbec neuvědomuje.

    Ani v nejmenším zde nechci tvrdit, že máme zapomenout na své sny, že se nemáme snažit zlepšit svůj život, být kreativní a zdraví. Důležitý je však způsob, jakým je těchto cílů dosaženo. Dosáhnu-li pozitivním myšlením uzdravení, je to jistě úžasná věc. Dokázala jsem však touto cestou také pochopit, co mi mé zdravotní zatížení chtělo říct? Jakou lekci mi moje nemoc měla dát? Kam mě měla nasměrovat? Místo toho, abych se snažila o pochopení, co mi moje nemoc chtěla sdělit, nebo čím jsem si jí do svého života přitáhla, odsoudím nemoc jako něco špatného a vlastní silou si přitáhnu uzdravení. Stojí to spoustu úsilí, soustředění a energie a obávám se, že se tím skutečný problém pouze odkládá. Je to jako neustálé potlačování příznaků nebo odstraňování následků bez toho, aniž bychom se snažili objevit příčinu a opravdu se vyléčit.

    Krásným příkladem může být Brandon Bays (autorka knih Cesta a Svoboda), která - i když se celý život věnovala zdravému životnímu stylu, pozitivnímu myšlení a všemu, co s tím souvisí - onemocněla rakovinou. Nezbylo jí nic jiného, než najít skutečnou příčinu onemocnění, která byla zasunuta hluboko v dětství a pracovat na pochopení a řešení onoho problému ve své duši. Potom přišlo uzdravení i na těle.

    Ne všechno zlé, co se nám děje, je skutečně zlé. Záleží jen na nás, zda dokážeme "nepříznivé" okolnosti přeměnit v příležitost k osobnímu růstu a nakonec ve skutečné požehnání, které nás v konečném důsledku posílí, pomůže něco nového objevit, upozornit na případné omyly a někam nás doslova "dostrkat".

    Podíváme-li se na toto "Tajemné" New Age učení z duchovního hlediska, domnívám se, že se nejedná o nic jiného, než o dobře maskovanou cestu hmoty a ega. Doslova se zde nabádá k ignorování všeho, co člověk označí za negativní a ke koncentraci výhradně a pouze na "dobré" zprávy, emoce, myšlenky. Jedinec se při praktikování takové životní filozofie uzavírá do svěho umělého dokonalého světa, kde není žádné nebezpečí, kde všechno je a existuje doslova a do písmene pouze a jen pro nás. Země se tak může využívat a zneužívat do nekonečna, protože "zdroje" se nikdy nevyčerpají a pokud přece jen ano, tak se není třeba ničeho obávat, protože se vždy v pravý čas najdou jiné... Člověk, který se snaží o trvale "pozitivní" naladění a myšlení tímto způsobem, velmi brzy sklouzává k tomu, že jednoduše odmítá vidět cokoliv, co sám označí za negativní. Zkrátka sám sebe přesvědčí o tom, že v jeho světě toto není, jeho se to netýká. Toto už však dle mého soudu není ani pozitivní myšlení, ani optimismus, ale útěk před skutečným smyslem života, před realitou, která nás však dříve či později dohoní... :!:

    Skutečné pozitivní myšlení tkví v něčem úplně jiném. Dle mého názoru je to důvěra v Život (chcete-li v Boha). Nemyslím tím ale přesvědčení, že nás nemůže nic "špatného" potkat a už vůbec nemá nic společného s tím, že v životě musí být všechno přesně podle našich představ. Jedná se o vnitřní hluboké přesvědčení, že - ať nás potká cokoliv, ať už to označíme za "dobré" nebo za "zlé" - vždy to má svůj důvod a smysl. Z dobrého se máme umět radovat a zlé přetvořit v nástroj k pochopení, k poznání něčeho nového.

    (Martina Kuklišová)

    Ten text je od autora Martina Kuklišová?
    Po přečtení jsem nabyl pocit, že pracuje s množstvím protikladů v konkrétním článku, u mě to navodilo pocit, že autor jen kritizuje místo konstruktivní a kvalifikované oponentury. Vlastně nenabízí nic jiného, jen kritizuje. Co mě najviaviac zarazilo, že zřejmě si neuvědomila, že tím skutečným smyslem života pro plno lidí je právě to, o co se celý život usilují. Každý jedinec má své určité sny a touhy, jejichž naplnění považuje za prvořadé, tak proč je kritizovat kvůli tomu? Když je člověk celý život nemocný a chudý, z celého svého srdce touží být zdravý a být natolik bohatý aby si alespoň mohl dovolit kvalitní jídlo, to vůbec není špatné a znám plno takových lidí ale nikdy bych je nekritizoval za to, že touží být zdravými a bohatými, že to je jejich životní sen a že je to dobře maskovaná cesta hmoty a ega.

    Cit .... "Skutečné pozitivní myšlení tkví v něčem úplně jiném. Dle mého názoru je to Důvěra v Život (chcete-li v Boha) ...."
    Tak tady je autorka už úplně vedle. Chce plošně paušalizovat podle vlastního názoru! Já tomu říkám demagogie a snaha o nanucování si jejího názoru. Třeba si uvědomit, že paušální metr neexistuje a člověk je v první řadě individuální duše s individuálními tužbami a plány a není možnou ho skrz naskrz zaškatulkovat na základě něčího názoru. Co když ten názor není správný?
    Kritika je někdy dobrá, ale je lepší když se navrhne alternativa. Pak kritika nemusí být.

    muflon — sob dub 14, 2012 5:22 pm
    Ondrej píše:
    ...paušální metr neexistuje a člověk je v první řadě individuální duše s individuálními tužbami a plány a není možnou ho skrz naskrz zaškatulkovat na základě něčího názoru. Co když ten názor není správný?
    Kritika je někdy dobrá, ale je lepší když se navrhne alternativa. Pak kritika nemusí být.

    Není nutné za vším hledat kritiku...spíše je podle mne dobré znát i protinázory, aby člověk nesklouzl do té své ulity...jsme sice každý tvor jedineční, ale přesto platí že základní lidské potřeby máme všichni vesměs stejné a platí určité objektivní univerzální zákony...jde jen o to je dobře poznat (a snaha o to vede i přes vymezování se, hledání mantinelů a mnohdy i přes omyly nebo chyby, to prostě podle mne patří k hledání a nalézání, i opouštění některých názorů...co si kdo z čeho individuálně (ne)vezme, je už na každém.

    Přesto dík za názor, i ten se cení :-)

    PS: ano ten text byl od M.Kuklišové a její web lze dohledat, ten web mne nezaujal ale ten článek ano, proto jsem jej uvedl, neboť s některými tam uvedenými věcmi do jisté míry souhlasím. To jak se odvolává na příklad Brandon Bays, která prošla rakovinou a napsala o tom knihu - ta její kniha "Cesta" opravdu stojí za přečtení...:
    http://www.prozdravi.cz/cesta-brandon-b ... tAodEEHFIQ
    (ps: viděl jsem ji i v mp3 namluvenou strojově na ulozo)

    Brandon Bays se zbavila nádoru během necelých 7 týdnů nalezením psychické příčiny nemoci. Kniha "Cesta" obsahuje podrobné návody jak léčit všechny emoční i fyzické problémy spojením se svým Zdrojem. Na základě vlastních zkušeností pak sestavila jednoduchý návod, pomocí něhož se může každý člověk vydat na vlastní cestu k uzdravení, odkrýt a vyřešit potlačené buněčné vzpomínky, které způsobují emocionální a fyzické problémy, a začít se přirozeně uzdravovat.

    Ondrej — sob dub 14, 2012 10:36 pm

    Ono je to tak, obecně, že po zveřejnění něčeho neobvyklého, netradičního, se po čase vyrojí plno kritiků, recenzentů, ... atd.. a pak se věnuje spousta času a energie na rozpitvani věci. Častokrát se tam vynakládá tolik energie, že kdyby se nasměrovala na tvůrčí proces, možná by vznikla lepší věc, než ta, která je podrobena zkoumání, analýze případně kritice. Pak autoři novátorských věcí se raději stáhnou do pozadí, neboť jsou vystaveni mediální pozornosti, častokrát nepříjemné. Já jsem kdesi slyšel myšlenku, že učitel se objeví, pokud je žák připraven, a tak z toho analogicky mi vyplývá, že i těch stupňů připravenosti na vyšší level musí být mnoho a mnoho. Z toho důvodu jsem napsal o neexistenci paušálního metra, hoc jsme jako lidské bytosti stvořené z týchž stavebních materiálů, je mezi námi úžasné množství rozdílů, dokonce se říká, že neexistují dva shodné otisky prstů lidí na Zemi. Já ale nejsem na to odborník, to je jen můj pohled na věc.

    muflon — ned dub 15, 2012 12:36 am
    Ondrej píše:
    Ono je to tak, obecně, že po zveřejnění něčeho neobvyklého, netradičního, se po čase vyrojí plno kritiků, recenzentů, ... atd.. a pak se věnuje spousta času a energie na rozpitvani věci. Častokrát se tam vynakládá tolik energie, že kdyby se nasměrovala na tvůrčí proces, možná by vznikla lepší věc, než ta, která je podrobena zkoumání, analýze případně kritice. Pak autoři novátorských věcí se raději stáhnou do pozadí, neboť jsou vystaveni mediální pozornosti, častokrát nepříjemné. Já jsem kdesi slyšel myšlenku, že učitel se objeví, pokud je žák připraven, a tak z toho analogicky mi vyplývá, že i těch stupňů připravenosti na vyšší level musí být mnoho a mnoho. Z toho důvodu jsem napsal o neexistenci paušálního metra, hoc jsme jako lidské bytosti stvořené z týchž stavebních materiálů, je mezi námi úžasné množství rozdílů, dokonce se říká, že neexistují dva shodné otisky prstů lidí na Zemi. Já ale nejsem na to odborník, to je jen můj pohled na věc.

    V daném případě podle mne nešlo o pitvání, autorka o sobě píše na svém webu, že její osobní úsilí je především v lepším pochopení sebe sama a svého životního úkolu, případně v hledání možného východiska z těžké životní situace. Je přesvědčena o tom, že pokud člověk začne vnímat širší souvislosti, a dokáže žít v harmonii sám se sebou, bude schopen změnit i svůj vlastní "osud".

    (třeba na svém webu píše: "...Asi každý už zažil v životě situace, nad kterými neměl "žádnou moc". Těžké nemoci, tragické úmrtí někoho z rodiny, katastrofy, ale i "sťastné náhody", "políbení múzy" a další. Někdo tomu říká osud, někdo karma, ale ať už to nazveme jakkoliv, zůstává zde otázka: Jsme skutečně před touto "vyšší silou" úplně bezbranní? Jsme skutečně jen loutky v rukou nějaké neznámé vyšší síly, která si s námi hraje, nebo která nás řídí a mění naše životy? Moje odpověď zní: Ne. Myslím si, že všichni máme možnost aktivně svůj vlastní osud utvářet a měnit....")

    ....takže neodsuzuje myšlenku pozitivna a POUŽÍVÁ mnohé z toho co se mohlo zdát že jen kritizuje,.....myslím že čtenáře pouze (jak to chápu já) - chtěla upozornit na riziko nekritického přejímání všeho i s chlupama -"když to funguje těm v tom filmu, nebo sousedovic toníkovi, musí to fungovat tedy přeci i mně, ne?..."
    ...(dříve vše co bylo ruské a dnes co americké, je či bylo pro některé "orazítkované" štemplem záruky...dnes už většina ví že jak špatné tak dobré věci přicházejí jak z východu tak západu...jde tedy "pouze" o to snažit se vlastními silami rozlišit a oddělit zrna od plev..., to dobré si vzít a toho se přidržet.

    Souhlasím s tebou Ondřeji, že leckdy co platí u jednoho nemusí platit vždy u druhého (je to tak i u jídla...) a že jsme každý originál a tím pádem v něčem se lišíme a v něčem zase naopak jsem všichni lidi stejní.... A je často těžké odlišit které principy v kosmu a přírodě jsou skutečně všeobecně platné bez výjimky, a jak je to s těmi ostatními - v jakém případě a jak u koho je VHODNĚ uplatnit, aby nám prospívaly a neškodily....

    ČLÁNEK poukazoval mj. na to, že americké "ŠÍLENÍ S POZITIVNEM" má své HRANICE..., např. pokud si budu pořád říkat jak musím myslet jen pozitivně,
    dostane se člověk do bludného kruhu výčitek a vin, podobně jako ANOREKTICKÁ ČI BULIMICKÁ MODELKA...která ZE STRACHU aby nepřibrala, pije už jen vodu, nebo to nezvládne a napere se vším tím "dobrým" najednou....jen aby to pak vyzvracela :mrgreen: :mrgreen:
    (je to hodně o tom učit se nelámat některé věci přes koleno, o sebepřijetí, porozumění tomu jaký řád zákonů vlastně u dané věci funguje... )

    PS: nikdo není vševěd a odborník na vše, leda brouk Pytlík, a už vědomí toho že se druzí i my sami můžeme v něčem mýlit je do značné míry zásadní krok v poznávání a duchovním vývoji... :-)

    xverunka — úte dub 17, 2012 11:01 pm

    Dobrý den, mám takový asi netradiční a houpý dotaz a byla jsem absolutně bezradná do jakého tématu ho vložit a nové jsem zakládat nechci tak ho postuji sem ač si nejsem jistá zda sem patří. Takže byla jsem na jedné seanci alternativní medicíny kde jsme relaxovali učili se nějáká dechová cvičení a nakonec jsme pod vedením terapeutky meditovali na téma co by od nás (či po nás) chtělo naše tělo, prostě co pro něj můžeme udělat. Já ve své meditaci neviděla vůbec nic pak jsem nějak intuitivně vytušila že je to půst, pak se mi tam objevil řůžový grep. Byla jsem zmatená a na otázku co to je - mi "tělo" odpovědělo že mám držet půst mám pít hodně vody dělat si klistýry a jíst můžu jen řůžové grepy, psyllium a žvýkat lístky čerstvé bazalky. A na otázku jak dlouho - 20 dní. Po probrání z meditace mi to přišlo šílené. Vlatně doteď mi to přijde šílené. Ostatním přicházeli odpovědi ve stylu - trávit méňe času u počítače apod. Jsem k těmto věcem mírně skeptická co když moje podvědomí v posledních dnech z různých zrojů přijalo podněty - půst, psyllium, grep, bazalka a pak je prostě jen smíchalo dohromady a na mě vyplivlo tuhle kombinaci? Ale na druhou stranu, co když ne? Může to mít nějakou vnitřní logiku? Mohu si takhle složeným a takhle dlouhým půstem ublížit? Nevím jestli to vůbec zkoušet, nebo na to zapomenout. Jsem z toho jelen každopádně mi to vrtá v hlavě. Děkuji za odpověď.

    muflon — stř dub 18, 2012 9:44 pm
    xverunka píše:
    Dobrý den, mám takový asi netradiční a houpý dotaz a byla jsem absolutně bezradná do jakého tématu ho vložit a nové jsem zakládat nechci tak ho postuji sem ač si nejsem jistá zda sem patří. Takže byla jsem na jedné seanci alternativní medicíny kde jsme relaxovali učili se nějáká dechová cvičení a nakonec jsme pod vedením terapeutky meditovali na téma co by od nás (či po nás) chtělo naše tělo, prostě co pro něj můžeme udělat. Já ve své meditaci neviděla vůbec nic pak jsem nějak intuitivně vytušila že je to půst, pak se mi tam objevil řůžový grep. Byla jsem zmatená a na otázku co to je - mi "tělo" odpovědělo že mám držet půst mám pít hodně vody dělat si klistýry a jíst můžu jen řůžové grepy, psyllium a žvýkat lístky čerstvé bazalky. A na otázku jak dlouho - 20 dní. Po probrání z meditace mi to přišlo šílené. Vlatně doteď mi to přijde šílené. Ostatním přicházeli odpovědi ve stylu - trávit méňe času u počítače apod. Jsem k těmto věcem mírně skeptická co když moje podvědomí v posledních dnech z různých zrojů přijalo podněty - půst, psyllium, grep, bazalka a pak je prostě jen smíchalo dohromady a na mě vyplivlo tuhle kombinaci? Ale na druhou stranu, co když ne? Může to mít nějakou vnitřní logiku? Mohu si takhle složeným a takhle dlouhým půstem ublížit? Nevím jestli to vůbec zkoušet, nebo na to zapomenout. Jsem z toho jelen každopádně mi to vrtá v hlavě. Děkuji za odpověď.

    Můj nedokonalý názor je že nečekat odpověď od jiného člověka, spíš se naučit naslouchat více svému tělu...
    Co se týká půstu, k dlouhodobějším půstům je nutné se propracovat...na tomto fóru ve vlákně půst (viz funkce Hledej), je dost informací, je nutné začít 1-3 denními půsty a postupně prodlužovat...a za nějaký čas je možné mít užitek i z delších půstů (jinak je to spíš větší riziko než užitek)...samozřejmě se tam dočtete jak klíčová je návratovka...a že grepy a jakékoli jídlo kromě čisté vody, vlastně není půstem jako takovým...
    Takže pokud by jste grepy jedla, nebude takové riziko...prostě půjde o očistrnou kůru jídlem...nenazývejte to půstem... :-)

    muflon — stř dub 18, 2012 9:54 pm

    K diskusi:
    KOSMICKÉ A DUCHOVNÍ ZÁKONY PROJEVUJÍCÍ SE V ŽIVOTĚ

    Existuje zde reálné riziko, že začneme vnímat život a vesmír pouze jako dobře namazané soustrojí zákonů a sklouznem od jednoho extrému (že vše je chaos a náhoda a skřípějící nevypočitatelný stroj), do druhého opačného extrému ... :twisted: :?

    ...další potíž s některými zákonitostmi je, že mohou platit v určitém prostředí a podmínkách, zatímco jindy (jinde) se nemusí projevit... :!:
    - tak jako je to třeba ve fyzice, kde nevhodným použitím některého vzorečku (nedodržíme definiční obor, či podmínky použití ap.) - dostaneme nesmyslný výsledek (...), nebo se pomine nějaký jiný VLIV který působí (a my o něm nevíme...- proto třeba dosud nenalezli částice gravitony a neví se dosud jaké vztahy mezi proměnnými či konstantami v gravitační teorii mají být aby se to dalo vědecky dokázat...) :wink:
    (př.: Na začátku 20.století však vědecké výzkumy prokázaly, že v přírodě existuje místo, v němž Newtonovy zákony prostě nefungují - tím místem je miniaturní svět atomu. (s tímto tvrzením uvedeným v knize Gregg Braden: MATRIX – božský zdroj, by ale matfyzák nesouhlasil...i v atomu platí Newtonovy zákony, ALE PŘEVAŽUJÍ nad gravit.silami JINÉ ZÁKONITOSTI A SÍLY (např. el.magn. síla, silná a slabá interakce). Dříve jsme neměli technické prostředky, abychom mohli nahlédnout do subatomárního světa nebo sledovat chování částic atomu během zrodu hvězdy ve vzdálené galaxii. V obou oblastech – té nejmenší i té největší – začali vědci pozorovat jevy, které klasická fyzika nedokáže vysvětlit. Musel být proto vytvořen nový druh fyziky, založený na zákonech, jež obsahují výjimky vyskytující se v našem každodenním životě. To se děje ve sféře kvantové fyziky...).

    Podobně :!: pro mnoho dnes zveřejňovaných kosmických nebo duchovních "zákonů" je možné že platí jen za určitých omezených podmínek, a je nutné uvažovat i o dalších vlivech které působí....)

    Nejvíce je asi známý karmický zákon, který třeba bible sice přímo výslovně nepotvrzuje, ale mluví prostě o ZÁSADĚ PŘÍČINY A NÁSLEDKU
    - zásada že každému se (dříve či později) vrátí to co dělal, ať už to dobré nebo špatné je mnohými potvrzována...a že "Boží mlýny melou pomalu ale jistě" také podle mnohých platí...

    Dle některých je to co učili duchovní velikáni v dějinách:

    - zákon lásky
    - zákon soužití
    - zákon rovnováhy

    ...tyto zákony jsou podstatou učení duchovních poslů, když říkali: "Láska je ta nejsilnější síla",
    "Konej bližnímu svému tak, jako bys konal sám sobě" a "Modli se abys dostal oč žádáš." (s postojem jako bys to už dostal, a s postojem vděčnosti, s postojem ne jak je to dobré podle mne ale podle Tebe, Vyšší moudrosti...).
    ...smutné, že jsme to byli my lidé , kteří přetvořili zákony k prospěchu svému a v honbě za penězi a mocí je přímo zneužili. Stvořili jsme věčné zatracení, neodpustitelné viny, modly, které nás mají zachránit, když budeme poslušní jejich příkazů a mnoho dalších omezení.
    Od lidí se očekává, že výměnou za síly života, jež dává příroda, poskytnou sílu svých srdcí. Lidé mají schopnost být kosmickými transformátory na výrobu lásky. Ve škole života na Zemi se lidé učí lásce, mají zde za úkol rozvíjet v sobě úroveň čtvrté čakry: srdečnost a láskyplnost jako svůj povahový rys. Jedním z hlavních úkolů člověka na Zemi je transformovat negativní energie mocnou silou lásky na energie pozitivní, tvořivé, hojivé, znovu uzdravující člověka, přírodu i Zemi.
    Ježíš Kristus, ve zkratce: Buďte milosrdní a dostane se vám milosrdenství, odpouštějte a bude vám odpuštěno, čiňte jak chcete, aby bylo činěno vám, jak budete dávat, tak bude dáváno i vám, jak soudíte, tak i vy budete souzeni, jak jste laskaví k jiným, tak i Bůh bude laskavý k vám a jakou měrou měříte, touž bude i vám zase naměřeno.

    Všechny tato a jiné zákonitosti byli Ježíšem shrnuty do pouhých DVOU základních "přikázání":
    1) Miluj bližního svého jako sebe sama
    2) Miluj Boha celým svým srdcem, myslí a silou (celou duší)

    TYTO zákony podle mne platí, uvádím však dále i mnohé další, o jejichž platnosti, či podmínkách za jakých platí, se dá diskutovat a nelze předpokládat že by každý s jejich funkčností souhlasil (což ovšem nevylučuje že opravdu NĚKTERÉ z nich mohou za jistých podmínek platit, i když si to neuvědomujeme a nesouhlasíme s jejich existencí... :mrgreen: :shock: )
    -------------

    Mnohé zákony duchovní, projevující se i v životě, rozsáhle popisuje např. web starezlatecasy.cz:
    - Zákon jednoty a hierarchie sil
    - Zákon příjmu a výdeje energie (např. A.Lowen v Bioenergetice mluví o tzv. "Nabití" a "vybití", které se v ideálním případě děje cyklicky, v rovnováze)
    - Zákon kvantity a kvality
    - Zákon synchronicity
    - Zákon rezonance – souznění
    - Zákon Analogie (co je nahoře, je také to, co je dole)
    - Zákon Podobnosti – podobné přitahuje podobné
    - Zákon trojjedinosti
    - Zákon svobodné vůle – je prvním mezi zákony univerza, po něm následují zákony vývoje. Svobodná vůle znamená svobodu volby
    - Zákon příčiny a následku – zvaný často karmický zákon (ale dá se interpretovat také jinak, jako "Co zaseješ to sklidíš")
    - Zákon reinkarnace (možná že už během jediného života stále v bludném kruhu opakujeme stejné chyby, stereotypy a vzorce myšlení a chování...)
    - Zákon polarity

    -------------------

    Podle některých zase platí trochu jinak definované zákony (opět otázka kdy a za jakých podmínek který zákon nabývá "převahy", nebo je "vyrušen"... :? ) :
    - zákon REINKARNACE (=> kolikrát se na Zemi ještě narodíte)
    - zákon PŘÍLEŽITOSTI = plnění služby Stvořiteli
    - zákon ROVNOVÁHY a HARMONIE = láska k ostatním + čistota myšlenek
    - zákon PŘITAŽLIVOSTI STEJNORODÉHO = co člověk ze sebe dává to také příjmá
    - zákon TÍŽE = vyjadřuje tíhnutí lidského ducha ke hmotě, závislosti na hmotě a hmotných statcích (např. gnostici za doby Ježíše, do extrému považovali vše hmotné za "hříšné"... :| )
    - Zákon STEJNORODOSTI: vrána k vráně sedá, stejný stejného si hledá.
    - Zákon ZPĚTNÉHO PŮSOBENÍ: = co člověk zaseje také pak sklidí. (to říká už Bible)

    ---------
    dle jiných jsou zase "hlavní" tyto následující kosmické zákony života:

    1) zákon polarity (zjednodušeně symbol mandaly jing-jang (pojednání o působení principu viz např.http://www.reikicentrum.cz/2011/07/20/p ... in-a-jang/) , ale také je to např. základ hermetismu...)
    2) zákon rezonance (v komerční sféře viditelný na filmu Tajemství a vším blázincem okolo toho)
    3) v jedné části je vždy celý celek.... (např.každá naše buňka obsahuje informace o konstrukci celého těla...apod., mikrokosmos - makrokosmos atd)

    Nutné poznat svůj stín, svůj střed....na nemocech, konfliktech, ranách osudu...

    O těchto kosmických zákonech projevujících se v životě, mluví přes hodinu R.Dahlke zde:

    Jak souvisí vibrace na určité frekvenci se zdravím? To ví už mnozí ohledně zapperu, ale i třeba léčení muzikoterapií a alikvótními tóny (vibracemi), nebo nověji např. rekonektivním léčením E.Pearla.

    (Ch.Bache se vyjádřil např.: Domnívám se, že jednotlivec je fraktální bytostí, která rezonuje a vibruje uvnitř většího kolektivu. Tak jako kolektiv prochází v historii svým bodem obratu, zrovna tak prochází každý z nás naším vlastním duševním bodem obratu. Ujímáme se našeho vespod ležícího klíče od většího vesmíru a naše individuální transformace se začíná simultánně vlnit do pole kosmu.)

    V.Marek zase píše: Když jsem hrával na tibetské mísy a citoval Tibeťany, kteří tvrdí, že s každým zvukem mísy se zákony vesmíru rozezní i v nás (vibrace částeček železa ve slitině mísy rezonančně rozezní i částečky železa, které máme každý v krvi), a vyprávěl, že jsme děti hvězd, protože těžší prvky, ze kterých jsou složena i naše těla, nevznikly na planetě zemi, ale již výbuchem supernovy, a teď jsou naší součástí, bylo jasné, že to posluchači chápali jen povrchně. Teď mají možnost (pokud se vší silou nebrání uznat to, co je stále zřejmější) jít do větší a víc udivující hloubky: Vesmír do nás v každé chvíli vlévá svoje tajemství. Co jsme? My jsme vesmír a větší vesmír do nás stahuje tolik informací, kolik jsme jich schopni pojmout. Pokaždé máme o něco hlubší vhled, vesmír nám dává více informací. Jsme vesmír, jenž si začíná uvědomovat svoje větší já.

    Má někdo názor či zkušenost na Rekonektivní léčení ?

    CT24

    úryvek z knihy G. Fosarová, F. Bludorf: Kolektivní nevědomí, genetika, gravitace
    http://ee.dunres.sk/clanky.php?id=613

    ...kosmos již není jen "mechanickým hodinovým strojem", ale je naskrz prostoupen silami vědomí.
    Mnozí přední vědci to již dávno uznali a začali pátrat ve vesmíru po "Bohu". Nositel Nobelovy ceny Charles Towes říká: "Do tvorby vesmírných zákonů byla zapojena inteligentní bytost"
    Měli bychom zdůraznit, že vědci samozřejmě nepátrají po nějakém personifikovaném božstvu, sídlícím někde mimo vesmír, ale spíše po modelech inteligentního a vědomého kosmu.

    Nová kosmologie Matti Pitkanena poprvé otevírá spojení mezi fyzikou a vědomím. Jako první se pokouší předložit přijatelné důkazy o existenci hyperkomunikace.
    I mnohé teorie minulosti již zněli velmi lákavě, ale nebylo je možné vědecky ověřit. Pitkanenova hypotéza oveřitelná je:

    P.Garjajev se svým kolegou, kvantovým fyzikem dr. Vladimirem Poponinem, chtěli měřit vibrační vzor vzorku DNA. Přitom dospěli k ohromujícímu zjištění.
    Ozařovali vzorek DNA laserovým světlem a na stínu se objevil typický vlnový vzor. Když vzorek odstranili, vzor nezmizel úplně, ale zbyla po něm pravidelná struktura, jakoby vzorek hmoty byl stále ještě k dispozici.
    Kontrolní pokusy prokázali, že tyto vzory musely jednoznačně pocházet z mezitím už existujícího vzorku DNA. Když poté vědci provedli experiment bez jejího vzorku, objevil se na stínítku podle očekáváni pouze náhodný nepravidelný vzor.
    Jev bylo možné kdykoli opakovat a dnes se mu říká "fantom DNA".
    Vědci přišli s vysvětlením, že zřejmě sama DNA vytvořila ve vakuu rušivý vzor a díky tomu vznikla magnetizovaná červí díra.

    Vzory ve vakuu vyvolané přítomnosti živé hmoty, mohou v extremních případech existovat nepřetržitě několik měsíců. Dokazují to další pozorování P. Garjajeva a jeho kolegy. Počátkem osmdesátých let postupoval britský biolog Rupert Sheldrake z Cambridgskej univerzity svou proslulou teorii morfogenetických polí. Každý člověk a každá živá bytost prý po sobě zanechávají neviditelný otisk své existence. Petr Garjajev potvrdil tuto Seldrakovu teorii jako první praktickým laboratorním pokusem.

    Za jakým účelem jsou ale tyto otisky zanechávány?
    S kým nebo s čím si to naše geny "šuškají"? Jak komunikuje DNA a proč to dělá?
    Odpovědět na tyto otázky není nijak snadné, přesto se to vsak děje.
    Velmi překvapivým zjištěním je, že podle všech dosavadních poznatků není DNA ve své komunikaci nijak omezena. Zdá se, že hyperkomunikace neslouží nějakému určitému, omezenému účelu, představuje spíše jakési rozhraní k otevřené síti vědomí, nebo síti života.

    :idea: Je to podobné jako s internetem. DNA dokáže do sítě dodávat vlastní informace a navazovat přímý kontakt s ostatními účastníky sítě.

    Zůstaňme ještě u toho internetového přikladu. DNA má v síti vlastní "domovskou stránku". Může po síti "surfovat" a "chatovat" s ostatními účastníky.
    Není přitom omezena pouze na vlastní druh. Tímto způsobem si mohou navzájem vyměňovat informace různé živé bytosti. Hyperkomunikace představuje první vědecky prokazatelné rozhraní, nimž jsou rozdílné formy vesmírné inteligence navzájem propojeny.
    Ukazuje se, že obzvláště důležité je použití hyperkomunikace v oblasti skupinového vědomí. Právě díky němu mohou jednotlivci zvířecí nebo i lidské skupiny jednat ve vzájemné koordinaci. Působení hyperkomunikace je ještě daleko rozsáhlejší.

    K zajištěni komunikace mezi členy skupiny nemusela příroda vyvíjet tak komplikovaný postup, jakým je komunikace pres hyperprostor.
    Bylo by to totiž asi stejně účelné, jako kdybychom pro každodenní cestu do práce používali raketoplán. Pro komunikaci uvnitř skupiny by naprosto postačovali signální, nebo pachové látky, jenž jsou v říši zvířat běžně používány.
    Sama existence hyperkomunikace naznačuje, že je využívána i jinak, a sice k navázáni spojení na velké vzdálenosti.
    -----------
    Christopher Bache se vyjadřuje podobně: Myslím si, že velcí spirituální mistři pozorovali něco, co o vesmíru v podstatném smyslu pravdivě vypovídá. Fyzikové dnes určitým způsobem část jejich vize dohánějí. Jejich základní představa je ta, že vesmír je živý, přičemž ohromné množství této oživenosti není naším očím viditelné. Pomyslete na nedávný objev v astronomii, že 96% vesmíru je neviditelných. My v podstatě plujeme v oceánu neviditelného světla…

    muflon — pát dub 20, 2012 12:07 pm

    Ne každý si dnes uvědomuje, jak velký vliv měli na západní myšlení např. C.Jung a S.Freud a jejich následovníci, a hlavně souvislosti ze kterých Freud a Jung také čerpali (vlivy novopohanství, mysticismu, kabaly, mystérií, transových stavů atp.).

    Zatímco přínos Freuda byl oceňován v českých zemích velmi brzy, Carl Gustav Jung to u nás měl o mnoho složitější. Šaldovo postesknutí z konce dvacátých let 20.st., že naši lidé, věrni pařížské módě, běží se snobskou zaslepeností za Freudem, zatímco hlubšího myslitele Junga neznají, nenašlo v české kulturní veřejnosti odezvu. Teprve po Jungově smrti, koncem šedesátých let se zásluhou Huga Širokého (1933-1972) začal Jungův odkaz přibližovat odborné veřejnosti. Ale až do listopadových událostí zůstalo Jungovo učení vyhrazeno zájmu nemnoha lidí.

    Jung má své nezastupitelné místo pro psychologii v pochopení lidské psychiky na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filosofie. Má významný podíl na zkoumání příčin a léčbě schizofrenie. Definoval mnohé dnes již zažité pojmy jako např.: komplex, kolektivní nevědomí, archetyp, anima/animus, introverze/extroverze...
    Jungova teorie mýtů a archetypů i termín kolektivní nevědomí se staly součástí všeobecných znalostí.
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Carl_Gusta ... _s_Freudem

    V určitém slova smyslu se hovoří u Freuda a Junga o vztahu učitele a žáka, avšak spolupráci Junga s Freudem charakterizuje především důvěra a přátelství. Jung se poprvé setkal s Freudem v roce 1907, jejich spolupráce trvala do roku 1912. Pro Freuda znamenal Jung nejinspirativnější prvek svého psychoanalytického hnutí, především se shodovali ve výzkumech v oblasti hysterie. Freudovská psychoanalýza, která se zaměřovala na sexuální původ neurózy, však připadala Jungovi příliš omezená, přál si pracovat s „trajektorií“ neurózy a jejími implikacemi pro budoucí vývoj pacienta. Stejně tak pojetí komplexu jako jakéhosi sexuálního rezidua z psychických prožitků raného dětství mu přišlo jako silně omezující.
    Vztah Freuda a Junga neměl jen vědecké, ale i osobní pozadí. Freud se rozhodl Junga adoptovat a „po vzoru patriarchů jej pomazat in patribus infidelium – v zemi nevěřících“. To později založilo problém, jak se vymanit z otcovské autority, a to zejména ve chvíli, kdy se objevil jeich vztah konkurence.

    Důsledná cesta za hlubším poznáním lidské psyche přivedla Junga po několikaleté spolupráci k rozchodu s Freudem. Na základě klinických, historických a transkulturních výzkumů a v neposlední řadě na základě konfrontace s vlastním nevědomím rozvedl své poznatky do otevřeného systému analytické psychologie. Propracoval koncepci kolektivního nevědomí a archetypů, originální psychologickou typologii, teorii snu. Věnoval mimořádnou pozornost psychologické interpretaci alchymie, psychologii náboženské zkušenosti, psychologii umění a kolektivního nevědomí, a to zejména jeho projevům v novodobé historii. Osvětlil psychologii procesu individuace a na jeho základě prvořadý význam jedince v rozvoji lidstva.
    Na základě celoživotního zkoumání nevědomé psyche a ve spolupráci s nositelem Nobelovy ceny fyzikem Wolfgangem Paulim postuloval
    princip synchronicity
    jako princip akauzálních smysluplných souvislostí a uvedl výdobytky moderní psychologie nevědomí do vztahu k výsledkům moderní přírodovědy.

    Historické souvislosti viz např. Richard Noll ve své knize " Carl Gustav Jung - tajný život ", nebo ohledně Freuda - Dr. David Bakan: " Freud a židovský mysticismus " ...na ulozto k Freudovi je citace a úvaha ke knize v (pdf) dokumentu s názvem Mystika a psychologie.
    ... za dobré považuju znát historické pozadí a souvislosti kořenů mnoha dnešních "moderních" nebo jen módních boomů...a jejich dosahů i na interpretaci kvantové fyziky a psychologie i biologie člověka, jak je to nejen u New Age, ale postupně a stále častěji už i u různých vědců.

    Jungova práce nebyla přijímána bez výhrad. Před moderní vědou musel trvale dokazovat empirickou povahu svých zjištění a byl často obviňován z esoterismu. Z opačné strany jej například židovský filosof Martin Buber kritizoval za přílišné zatemňování Boha gnostickou spekulací. Častá výtka teologů směřuje k psychologizujícímu pojetí Boha, který jako autonomní psychický obsah nemá žádnou realitu mimo lidskou psýché. K této výtce se Jung vyjadřoval mnohoznačně, vždy se zřetelem na své psychologické zaměření. V korespondenci s anglickým dominikánem Victorem Whitem došlo navzdory veškerým sympatiím k neshodě okolo otázky privatio boni (toto pojetí zla razil círk.otec Augustin). Zlo podle Junga patří do celku skutečnosti a nelze je redukovat na pouhý nedostatek dobra, a i zde nachází pro tvrzení psychologické zdůvodnění. ( ...podobně se vyjadřují dnes mnozí, kteří vztahy jing-jang aplikují ÚPLNĚ na vše...možná že i na něco kde taková aplikace je matoucí... :? )

    Je někdy těžko dohlédnutelné a rozlišitelné u "věcí mezi nebem a zemí",
    co je ještě přínosné, a co je už nejspíš zavádějící... :?

    :idea: Zároveň je tedy nutné učit se oddělovat "balast" komerčních a líbivých věciček co se na to nabalily, od toho, co různé netradiční přístupy v psychologii, kvantové fyzice a dalších vědách, přinesli podnětného :wink:
    (ne vždy jde ale pokrok dopředu..., jak ostatně ukazuje i stav dnešní civilizace a jejích "pokrokových" postupů...).
    Mnohdy je to jak zpívá pan Werich s Voskovcem: "jeden krok dopředu a dva zpátky..."

    :arrow: Malý příklad: Podobně je to s vlivem východních technik a způsobu myšlení na některé vědní nebo lékařské obory...Gestalt terapie byla v době svého vzniku brána jako rebelská a byla odsuzována, dnes je jednou z nejpoužívanějších a uznává se její přínos..., podobně začíná i v ČR pomalu růst praktikování a "kreditu" třeba u Biosyntézy a bioenergetických cvičení v psychoterapii (zde vliv nejen východní tradice ale zvláště Freudova žáka W.Reicha a dalších), na které také jako u Gestalt terapie a jiných směrů, mělo vliv aplikování východních tradic (více viz vlákno Psychosomatika..., a také vlákno " Chůze-Cviky-Bolesti páteře a kloubů..." ).
    --------------

    PS: střípky ze života C.Junga:
    (čerpáno z: C.G.Jung- Člověk a duše)

    ...jeho dědeček živě komunikoval s duchy blízkých zemřelých, jimiž se cítil obklopen. Dva jeho synové a několik příbuzných byli rovněž protestantští duchovní. Svou matku prožíval Jung jako bytost s dvěma osobnostmi: jedna byla vřele lidská, s tradičními názory, vázaná na tento svět, neškodná, druhá byla zvláštní, jakoby mimo přítomný svět, nepředvídatelná, hrozivá osobnost, hovořící sama se sebou a říkající věci, které se syna hluboce vnitřně dotýkaly.
    Manželství rodičů nebylo harmonické, v roce 1878 došlo dokonce k jejich přechodnému odloučení a malý Carl Gustav byl určitý čas v péči tety, což prožíval jako zklamání a opuštění.

    Žil ve vnitřním rozpoložení příznivém pro vznik neurózy, a ta u něho v počátcích gymnaziálního studia po konfliktu se spolužákem vskutku vznikla. Objevily se u něho "záchvaty", lékaři vyslovili dokonce podezření na epilepsii. Neuróza mu umožnila únik z reality: přestal chodit do školy, oddával se vlastním zálibám a vzdělával se doma v otcově knihovně. Z neurózy ho vytrhl teprve pocit silného zahanbení při náhodně zaslechnutém rozhovoru otce s lékařem. Mobilizoval veškerou svou vůli, vrátil se do školy a začal se pilně učit. Zkušenost s neurózou si nesl po celý život.

    Už během gymnaziálních studií se dostával s otcem do stále vzrušenějších diskusí o náboženství, o vztahu víry a vědy. Odmítl praktikovat vnějškově náboženské obřady bez vnitřního přesvědčení a prožitku. Zatímco sám měl bezprostřední zážitky náboženské zkušenosti, zdálo se mu nepředstavitelné, že otec jako teolog prožívá krizi víry, a nemá zkušenost Boha, "tu nejevidentnější ze všech zkušeností". S hlubokou účastí pozoroval otcův zoufalý zápas o víru a pokoušel se zprostředkovat mu náboženskou zkušenost v diskusích, které spolu vedli zejména v letech 1892-1894. Pokusy však končily oboustranným zklamáním a odcizením. Jako starý muž vzpomínal, že tragikou jeho mládí bylo, že se musel dívat na to, jak otec doslova před jeho očima ztroskotal na problému své víry. Jung smutně konstatoval, že je odcizila teologie. Otcovo duševní strádání se nakonec spojilo s tělesnou chorobou a počátkem r. 1896 zemřel.

    Vedle studia medicíny získával vzdělání všeobecně kulturní a průpravu filozofickou. Hluboce na něho zapůsobil Goethův Faust, z filozofů četl zejména Kanta, Eduarda von Hartmanna a Neitzcheho, kriticky se vyrovnával se soudobým materialismem a evolucionismem. Studium medicíny ukončil v roce 1905 a k překvapení svých učitelů se rozhodl - ovlivněn četbou Kraepelinovy učebnice - pro psychiatrii. Zdálo se mu, že umožňuje spojení přírodovědného a duchovědného přístupu k problému duše a jejích nemocí. Už od roku 1895 navštěvoval s výzkumnými záměry spiritistická sezení, kterých se jako médium účastnila jeho sestřenice. Výsledky svého výzkumu parapsychologických (okultních a spiritistických) jevů zpracoval ve své disertační práci (1902) a téhož roku dosáhl na univerzitě v Curychu doktorátu medicíny.

    Manželka Emma se účastnila Jungova odborného života nejen společensky, ale později také svými pracemi z analytické psychologie. Zabývala se zejména psychologickou problematikou legendy o sv. Grálu a problémem animy a anima.
    Po nástupu na psychiatrickou kliniku se nejprve vyrovnával s tradičním psychiatrickým přístupem, který na ní vládl, a pak začal vnikat sám do světa duševních chorob, zejména psychóz, který se jeví normálnímu člověku jako cizí a zcela nepochopitelný. Pro neslučitelnost svého přístupu s vládnoucími názory musel své léčebné postupy mnohdy tajit, a tak je dodnes poměrně málo známo, že byl první, kdo se zabýval psychoterapií "velkých" psychóz, zejména schizofrenie. Úsilí porozumět obsahu psychóz ho přivedlo k výzkumným pracem o asociačním experimentu a jeho diagnostickém významu, o emočně podmíněných komplexech aj.

    Jungův vztah k Freudovi byl přes obdiv a uznání poznamenán od počátku výhradami. S postupujícím časem v něm přibývalo napětí, jež plynulo ze zásadně odlišného přístupu k základním otázkám, jakými byly pojetí psychické energie (libida), symbolu atd. Jung se od roku 1909 intenzivně zabýval studiem mytologie a srovnávací religionistiky. Fakta z těchto oblastí a jejich psychologickou interpretaci pokládal za jednu z nejdůležitějších cest k pochopení kolektivního nevědomí, jež se Freudovu pojetí vymykalo. Freud rozpoznal v Jungovi mimořádnou osobnost a v rozvíjejícím se psychoanalytickém hnutí ho považoval za svého "korunního prince". Na kongresu v Norimberku byla v roce 1910 založena Mezinárodní psychoanalytická společnost a Jung byl zvolen jejím prezidentem. Rozpory mezi ním a Freudem se mezitím prohlubovaly. Nemohl akceptovat sexuální pojetí psychické energie (libida) ani Freudovo pojetí nevědomí, které podle Junga postrádalo historický a kolektivní aspekt. Neuspokojovalo ho ani téměř výlučně sexuálně determinované pojetí vývoje osobnosti a nemohl přistoupit na Freudův odmítavý postoj vůči parapsychologickým jevům ani na jeho výklad náboženství, vědy a umění. K rozchodu mezi nimi došlo v roce 1913, kdy Jung publikoval knihu Proměny a symboly libida, v níž prosazoval své pojetí, které téhož roku označil názvem analytická psychologie.

    Rozchodem s Freudem ztratil valnou část osobních a profesionálních vztahů. Období od roku 1913 do roku 1919 bylo obdobím výrazné introverze: prožíval zpočátku určitou dezorientaci a s ní se dostavila konfrontace s vlastním nevědomím. Hledání vlastních východisek a historických předpokladů bylo provázeno mocnými zážitky vizí a aktivních imaginací (měl například v roce 1914 opakující se vize upozorňující na blížící se světovou válku. Své zážitky a postavy vizí se snažil zachytit literárně i výtvarně. Jako psychiatr si byl až příliš dobře vědom toho, že se pohybuje v nebezpečné blízkosti duševní choroby. Kontakt s realitou si udržoval o to usilovnější prací pro pacienty a početnou rodinu. V té době poprvé použil ústředních pojmů analytické psychologie, jako jsou rozlišení osobního a kolektivního nevědomí, animus, anima, úplné bytostné Já (das Selbst), individuace (1916) a krátce po válce nahradil až dosud užívané termíny dominanty kolektivního nevědomí a praobrazy (die Urbilder - Jakob Burckhardt) termínem archetypy.

    V dlouhých chvílích dával průchod spontaneitě a produkoval kresby mandal, jejichž význam jako symbolu celosti pochopil plně teprve později. Do let 1918-1926 spadá studium gnostických spisů. Rozhodujícím mezníkem na cestě k vlastnímu směru bádání a pojetí psyche, které již v roce 1913 označil jako analytická psychologie (název komplexová nebo komplexní psychologie se neujal), je rok 1921, kdy vychází jedno z jeho nejzávažnějších děl - Psychologické typy. Na podkladě rozsáhlých klinických zkušeností a srovnávacího historického studia prokázal, jak orientace ve vnějším i vnitřním světě závisí na základním postoji (extroverzi nebo introverzi) a rozvoji čtyř orientačních funkcí (vnímání, cítění, myšlení, intuice) a jejich vědomé a nevědomé konstelaci.

    Po smrti matky (1923) se dal do stavby domu v Bollingenu na břehu Curyšského jezera (tzv. Bollingenská věž). Pokračoval v ní po etapách a čtvrtou, konečnou část dokončil až po smrti své ženy (1955). Vyjádřil v ní v hmotné podobě celost své osobnosti. Byla mu refugiem, v němž bez vymožeností technické civilizace žil v odloučení a vnitřním soustředění.

    Po africké výpravě pokračoval ve svých etnopsychologických výzkumech na cestách k Indiánům Pueblo v USA (1924-1925) a k černošským kmenům východní rovníkové Afriky (1925-1926), od nichž cestoval po Nilu přes Súdán do Egypta.
    V roce 1928 začal se studiem alchymických spisů, které od počátku podněcovaly jeho zájem svou zdánlivou nepochopitelností a neuchopitelností. V alchymii, jejíž historie se vine od egyptských, chaldejských a helénistických počátků přes arabský a křesťanský středověk do raného novověku, se mu podařilo objevit "historické prefigurace" produktů nevědomí, s kterými se setkal jednak při své konfrontaci s nevědomím, jednak v produktech nevědomí (zejména snové produkci) současných lidí.

    Ústřední myšlenkou symboliky individuace, jak je znázorňována alchymií, je zasvěcení do procesu, během
    něhož dochází k vnitřní mystické transformaci osobnosti.

    Junga zajímala zejména symbolika evropské alchymie, která se vyvíjela souběžně s vládnoucím křesťanstvím a měla také křesťanskou podobu. V téže době se seznámil se sinologem Richardem Wilhelmem a napsal psychologický komentář k jeho překladu starého čínského alchymického traktátu Tajemství zlatého květu. Zjistil překvapivé paralely a souvislosti s vlastními výzkumy evropské alchymie.

    Jako nezávislý Švýcar se snažil čelit nacistickému vlivu a podílel se na přeměně této společnosti v Mezinárodní společnost pro lékařskou psychoterapii, která umožňovala členství těm, kdo byli z rasových nebo politických důvodů pronásledováni nacisty a nemohli být členy národní společnosti. Jeho konstatování zvláštností židovské psyche - i když vědecky objektivní - bylo v té době nešťastné, neboť bylo vytrženo z kontextu, překrouceno a politicky zneužito, a to přes jeho energické protesty. Tuto svou chybu později plně doznal. Tato skutečnost však nic nemění na jeho zásadním odmítavém postoji vůči všem totalitním systémům a jejich ideologiím, které hodnotil jako psychické epidemie, ať již to byl nacismus, nebo bolševismus. Podporoval své pronásledované kolegy včetně židovských, z nichž mnozí byli jeho žáky.
    Ve svých vystoupeních a některých pracích předvídavě upozorňoval na nebezpečí destruktivních sil kolektivního nevědomí, jež hrozí vybuchnout v podobě masových psychických epidemií s katastrofálními historickými následky.

    ... jako znalec psychologie východního člověka napsal psychologický komentář k Tibetské knize mrtvých.
    ...podnikl v letech 1937-1938 cestu do Indie, kde mu byly uděleny tři čestné doktoráty - univerzit evropského, islámského a tradičního indického typu

    Z alchymistů počátků evropského novověku věnoval zvláštní pozornost Paracelsovi (1942). Zabýval se však nadále terapeuticky závažnou otázkou přenosu, snovou symbolikou a archetypy kolektivního nevědomí a psychologickými aspekty náboženské symboliky.

    Svého učitelského úvazku se však v roce 1944 vzdal, neboť dostal srdeční infarkt. Po několik týdnů prožíval tranzitorní stavy mezi životem a smrtí s působivými vizemi, které později vylíčil ve svých Vzpomínkách, snech, myšlenkách. Jen nerad se vracel zpět do trojrozměrného života. Jeho dřívější duševní práceschopnost se vracela velmi pozvolna, ale zkušenosti z blízkosti smrti ho přivedly k novému stupni existenciální integrace a na vyšší úroveň poznání.

    V padesátých letech publikoval své nejzávažnější práce. Je to studie o synchronicitě jako principu akauzálních souvislostí (synchronicita jako čtvrtý explikační princip vedle kategorií času, prostoru a kauzality umožňuje hlubší chápání skutečnosti, a to zejména nevědomé psyche). O ústřední symbolice křesťanské epochy pojednává ve své knize Aion. Patrně nejnáročnější je dvoudílná práce Mysterium Coniunctionis, která pojednává o symbolice spojení duševních protikladů, jako ho vyjadřuje alchymická symbolika; nejde o rozumové operace, ale o proces proměny a zrání celé osobnosti.

    Jungovu pozornost po léta upoutával celosvětově se vyskytující jev UFO. Na základě množství faktografického materiálu se ho pokusil psychologicky interpretovat v jedné ze svých posledních prací (Moderní mýtus, 1958) jako kolektivně psychologický fenomén projekce ústředního archetypu celosti.
    Pozornost teologů vzbudila Jungova Odpověď na Joba (1952), ve které se vyrovnával s vývojem archetypu Boha Starého zákona v Boha Nového zákona, a to zejména s problémem rozštěpení na jeho světlou a temnou část, jejich oddělení a jeho religiózní a morální důsledky. V roce 1953 začala vycházet angloamerická verze jeho Sebraných spisů, verze v německém jazyce začala vycházet v roce 1958.

    C. G. Jung velmi záhy poznal, že psyche spontánně produkuje obrazy náboženského obsahu, že je tedy "naturaliter religiosa" nebo "naturaliter christiana". Jako lékař si všiml, že náboženský problém je častou příčinou neuróz, a to zejména v druhé polovině života. S narůstajícím věkem a zejména poznáním sílil jeho důraz na náboženský radikál psyche, což je patrno z jeho práce vědecké i psychoterapeutické. Jako kritický vědec se však přísně zdržoval jakýchkoli subjektivních výpovědí a zůstával na úrovni objektivně ověřitelné empirie. Teprve v roce 1957, když se s Anielou Jaffé dal do práce na Vzpomínkách, snech, myšlenkách, doznává v jejich úvodu: "Zjišťuji, že všechny mé myšlenky krouží kolem Boha jako planety kolem Slunce a jsou Jím jako planety Sluncem neodolatelně přitahovány. Musel bych to pociťovat jako nejtěžší hřích, kdybych měl této síle klást odpor..."

    Uchoval si duševní svěžest a tvůrčího ducha do vysokého stáří. Zemřel 6. června 1961 po krátké nemoci ve svém domě v Küsnachtu uprostřed početné rodiny. Je pohřben na místním hřbitově. Na náhrobku má biblický citát z 1. listu sv. Pavla Korintským:
    " Primus homo de terra terrenus, Secundus homo de caelo caelestis. (První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.) "

    muflon — pát dub 20, 2012 2:17 pm

    Do značné míry s jedním z nejdůležitějších "vesmírných" zákonů - zákonem polarity - souvisí i jing-jangový symbol mandaly pro Tao (jak je asi nejlépe popsán v základním díle Lao´c - Tao te ting (určitě stojí za přečtení, ale nelze číst jako knihu, spíše po kouskách a "strávit to...".
    (na základě čtení Tao te ting, vyvstávají otázky ZDA ZLO JE OPRAVDU NEDÍLNOU SOUČÁSTÍ běhu věcí...

    Zamysleme se tedy nad klíčovými myšlenkami C.G.Junga ohledně existence zla, které v tomto směru ovlivňují západní myšlení.
    Co kdo vytěží z díla C.Junga, Tao te tingu nebo odjinud, ohledně "vyrovnání se se zlem", závisí také na vhodném uplatnění některých zákonitostí..., jinak se snadno můžeme dostat na scestí....třeba jako nacisti nevhodně citovanými a uplatněnými citáty z Junga a dalších zdrojů, dospěli k tomu že vybít některé rasy je prostě správné...apod.

    Jung a učení o zlu
    ( jako „privatio boni“[7] )

    V té části Jungova díla, která se týká křesťanství, má zásadní postavení problém zla.[8]

    Jung kritizuje pojímání zla jako privatio boni;[9] (Nedostatek dobra (latinsky privatio boni) je teologická doktrína , že zlo, na rozdíl od dobra, je nepodstatné, takže přemýšlet o zlu a dobru jako neoddělitelném celku je zavádějící. Místo toho, chápe zlo spíše jako absenci nebo nedostatek dobra)

    Jung míní, že pokládat zlo za nedostatek či nepřítomnost dobra znamená upírat mu plnohodnotnou bytnost. To Jung nechápe jen jako metafyzický problém, nýbrž jako něco, co bezprostředně a neustále zasahuje do našeho života. Jungova důsledná psychologizace všeho metafyzického jej přivádí k úvahám, že učení o zlu jako privatio boni znamená vytěsnění zla, jeho zmizení ze zorného pole vědomí, což zapříčiní, že zlo začne působit z hlubin nevědomí, že se stane silnějším, skrytějším a záludnějším. Jung odmítá odštěpení zla od boží osobnosti,[10] neboť představu Boha vnímá jako obraz či lépe korelát psychické celosti, bytostného Já, centrálního archetypu nevědomí,[11] celosti, která nutně musí zahrnovat i temné stránky osobnosti, tj. archetyp, který Jung nazval stín.[12]

    Jung pokládal zlo za neodmyslitelný protějšek dobra; teprve v polaritě dobro – zlo lze podle něj obě tyto veličiny rozlišit a vymezit. Jung píše: „Světlo potřebuje temnotu, jak jinak by mohlo být světlem?“[13] Nebo: „Co je výšina, které chybí hloubka, co je světlo, které nevrhá žádný stín? Žádné dobro nemůže vyrůst, když proti němu nestojí zlo.“[14] Nebo také: „Stín prostě patří k lidské přirozenosti, a jen v noci nejsou žádné stíny.“[15]

    Augustin naopak dospěl k učení o privatio boni, poněvadž neměl zlo za rovnocenný, natožpak nutný protipól nekonečně dobrého Boha; zlo podle něj narozdíl od Boha není (a nemůže být) absolutní. Augustin vyšel ve svých úvahách z počátečního stavu absolutního dobra, který byl narušen a který se na konci dějin opět navrátí, kdežto Jung z momentálního, empiricky neustále ověřovaného stavu, kdy v člověku zvláštním způsobem koexistuje dobro a zlo. U Augustina není možná věčná existence zla; celé dějiny nazírá z hlediska okamžiku, kdy žádné zlo ještě nebylo, a okamžiku, kdy opět nebude. U Junga zase není možná neexistence zla, dokud existuje člověk; zlo nemůže přestat existovat, jestliže tu někdy bylo, v psyché totiž neexistuje anihilace, pouze kompenzace. I to, co se ztrácí ze světla vědomí, si neseme nadále s sebou v matrici nevědomí. Jung upozorňuje, že vše, co není tak či onak do psychické celosti zahrnuto, se stává vytěsněným, nepřátelským a působícím skrytě, z nevědomí.

    Zpochybnění Jungova stanoviska předložené H. L. Philipem v knize Jung a problém zla se poněkud nekriticky opírá o důkaz z lidského cítění, které se podle jeho názoru bouří proti myšlence, že zdroj všeho života (Bůh) je zlý; to je očividně argument dosti slabý. Věnujme pozornost spíše Philipově domněnce, že Jungovo učení stírá rozdíl mezi dobrem a zlem.[16]

    Ani tento názor při hlubším promyšlení neobstojí. Je totiž přenášením zákonitostí vědomí, jemuž vládne dualita morálního dobra a zla,[17] i do oblasti nevědomí, které je morálně indiferentní, přesněji řečeno ve kterém panuje vzájemná kontaminace všech obsahů, tudíž i dobra a zla; „dobro“ a „zlo“ jsou v nevědomí dvě různě působící mocnosti, veličiny či faktory, ale dobro není jen dobré a zlo jen zlé. Každé projasnění vědomí podle kompenzačních zákonitostí psychiky ztmavuje stín.

    Bylo by v každém případě nespravedlivé a pochybené se domnívat, že Jung měl v úmyslu morální dobro a zlo relativizovat; poukazuje naopak na děsivou reálnost morálního zla. Avšak míní, že toto morální zlo vychází právě z toho, že se s vlastními přirozenými sklony ke zlu nedokážeme vypořádat a místo integrace je vytěsňujeme, předstíráme, že nám nepatří, odsouváme je do nevědomí. V nevědomí ale „smrt“ neznamená zánik, nýbrž nutně implikuje zmrtvýchvstání v obnovené síle. Zabití tendence je jen zdánlivé. Bůh může sestoupit do podsvětí nevědomí, ale dříve či později opět vstane z mrtvých. Podobně i ďábel (v psychologickém smyslu) může být zdánlivě poražen a zničen, avšak ve skutečnosti je pouze vytlačen ze sféry vědomí, za scénu, kde se zákonitě časem chopí provázků vedoucích k „našim“ myšlenkám a skrze ně k činům. Tak lze shrnout Jungova východiska, o která se opírá, když kritizuje nauku o zlu jako privatio boni.

    Z dalších námitek vznesených proti Jungově kritice učení o privatio boni zmiňme ještě jednu. Ta praví, že učení o zlu jako o privatio boni jsoucnost zla přece ani v nejmenším nepopírá[18] (koneckonců Jung sám často opakoval, že skutečné je, co působí, a nezabýval se metafyzickými úvahami o existenci či neexistenci nějakého jsoucna na transcendentních úrovních, nýbrž se zaměřoval na jeho konkrétní působení; nemuselo mu teoreticky vzato záležet na tom, zda je zlo privatio boni či nikoliv). To lze uznat jako korektní tezi. Nicméně tato práce má jiný cíl než rozsuzovat tento spor. Spíše se pokouší vystihnout podstatu neshody, již je nutno podle autorova přesvědčení hledat především v diametrální odlišnosti významu, který obě strany přisuzují pojmu zla, a v jednání, k nimž se jejich koncepce snaží motivovat. Kritikové Jungovy polemiky s pojetím zla jako privatio boni, především z řad křesťanských filosofů, nahlížejí na problém zla po Augustinově vzoru metafyzicky a morálně, kdežto Jung psychologicky a pragmaticky. Jung pozoroval u svých klientů i ve válečných událostech nevyvratitelný důkaz toho, že každé vytěsnění zla vede jen k jeho ztmavnutí a tomu, že se stane skutečně zlým, vymkne se kontrole a začne působit nepozorovaně a neodvratně, z temnot nevědomí.

    Celá problematika se dotýká samotných základů světového názoru a zasahuje hluboko do oblastí mimo sféru myšlení;[19] proto se nelze domnívat, že se představitelé některé ze stran dají hromadně přesvědčit argumenty strany druhé, byť sebepádnějšími.

    Jung ani Augustin nepokládají zlo za absolutní. Dalo by se snad říci, že tajemství rozdílnosti jejich koncepcí spočívá v důrazech: Augustin popírá absolutní zlo (zlo je tedy podle Augustina konečné, nedokonalé, neúplné, nevyrovná se dobru...), Jung zase odmítá absolutní zlo (zlo není jen zlé, skutečný život není rozdělený na černá a bílá pole).[20]

    Jungovy a Augustinovy závěry ohledně zla se míjejí, neboť oba myslitelé tomuto pojmu dodávají zcela jiný obsah a především předkládají jiné hodnocení tohoto obsahu. U Augustina je zlo tím, co celost narušuje, kdežto u Junga tím, co ji umožňuje, pokud se s ním správně zachází. Podle Junga není „zlo“ výhradně „zlé“; zlým se teprve stává, pokud je my sami do této pozice vykážeme. Primárně má povahu nikoli ďábelskou, nýbrž spíše dionýskou,[21] a je tedy v jistém smyslu skutečně destruktivní a namířené proti společenskému či vědomému řádu, ale na druhou stranu podle Junga umožňuje spásnou katarzi, očistu duše, a nazření jejího božského rozměru.[22] Jung varuje, abychom nevytěsnili svůj stín a neztratili tak z očí „čerň běloby, zlo dobra, hlubinu výšiny“;[23] to stejné platí o bělobě černi, o dobru zla a o výšině hlubiny.

    Augustin vymezuje zlo z pozic metafyziky (ač samozřejmě velmi často mluví o jeho konkrétním působení, např. v líčení vlastního života v proslulém Vyznání). V Augustinově náčrtu dějin spásy nakonec zlo zcela přestane existovat. Jung rozvíjí naopak pojetí zla jako psychologické veličiny, která je nutnou součástí života, něčím, s čím se musíme vyrovnat, pokud nechceme, aby nás to zpoza prahu nevědomí ovládlo a projikováno navenek – ať už do „čarodějnic“, Židů, heretiků nebo imperialistů – vytvořilo další konstelace, v nichž požadavek „milovat své nepřátele“ či obecněji chovat se ve vztahu k nim podle stejných etických principů jako k přátelům bude eliminován prohlášením těchto nepřátel za nepřátele Boha, eventuálně árijské rasy, dělnické třídy apod., čímž se etický závazek vůči nim smaže a otevře se cesta genocidě, persekuci apod.[24]

    Protikladnost Augustinova a Jungova konceptu souvisí i s historickou situací, v níž byly tyto koncepty formulovány: Augustin potřeboval čelit manichejskému dualismu, Jung se snažil přesvědčit západního člověka, že pokud bude dál dělat z nevědomí příslovečného Jungem zmiňovaného kostlivce ve skříni, setrvá víceméně ve stavu latentní neurózy se všemi důsledky, které to s sebou nese – včetně nebezpečí, že podlehne dalším psychickým epidemiím podobným té, na jejíž nebezpečnost poukazoval Jung už mnohem dříve, než propukla v plné síle a vyústila v peklo koncentračních táborů. Je příznačné, že šlo o epidemii, jejíž ideologové nechtěli úplného Člověka, nýbrž dokonalého nadčlověka, který se to, co pokládá za inferiorní, tj. „zlé“, snaží zničit, ne integrovat.

    Dějiny křesťanství poskytují opravdu dostatek důkazů jak o světlech, tak také o stínech církve. Většina křesťanů ovšem věří, že ona „temná strana“ nepotrvá navěky – i podle Tychonia spějí církevní dějiny k oné velké „rozluce, kdy Kristus strhne Antikristu jeho kristovskou masku a odhalí ho v jeho bezedné zlobě, do níž se on propadne navěky. Teprve tehdy dosáhne pravý bok Kristova těla své plnosti a celosti, až se definitivně odloučí od svého levého boku a zjeví se jako dokonalá a dokonaná církev“. I zde je tedy velký rozdíl oproti Jungovu pojetí, které budí dojem, že zlo jako součást jednoty protikladů „kraluje navěky“.
    (pro srovnání - v bibli jsou proroctví o tom, že zlo, bolesti, nemoci a smrt jako Nepřítel (...) má být odstraněno.... Ježíš také říká v podobenství o tom jak byl zaset plevel mezi pšenici, že to má tak zůstat až do "sklizně", kdy se teprve rozliší co je plevel a co zrna pšenice, pak teprve plevel bude oddělen a spálen, zrno sklizeno do sýpek...)

    ...Ze středověku dobře víme o tom, jak často si církev či křesťanstvo projikovaly své vlastní temnoty do „těch druhých“ – Židů, muslimů, pohanů, kacířů atd. – a s jak katastrofálními důsledky to bylo spojeno. Např. v době křižáckých válek, ale i dnešní „války s terorismem“ si „křesťanský“ svět své vlastní stíny do značné míry projikoval do muslimů a hovořil pak o „válce světla proti tmě“ – a tak se vyhýbal mnohem náročnější cestě, o které Jung říká, že ten, kdo se „setkává se stínem, čelí krizi. Čím méně může říci 'ONI to dělají, ONI jsou špatní, proti NIM se musí bojovat' – tím víc se stává problémem sám sobě.“

    ...Carl Gustav Jung věřil, že by bylo velmi plodné, kdyby církev dokázala asimilovat jeho psychologii tak, jako dokázala ve středověku asimilovat Aristotela. Zdá se to být nemožné vzhledem k tomu, že některé Jungovy nauky jsou pro křesťanskou víru zjevně nepřijatelné. Smířit s učením křesťanství filosofii pohana Aristotela ovšem kdysi také působilo jako holá nemožnost. Přesto to Tomáš Akvinský "dokázal" (ovšem je otázkou co z toho vzešlo, a zda by tím Ježíš jako zakladatel křesťanství byl zrovna nadšen... :mrgreen: )
    Nedávno vydaný vatikánský dokument „Ježíš Kristus, zdroj života: Křesťanská reflexe New Age“ ukazuje, že tutéž roli by dnes mohla sehrát právě recepce Junga. Vedle vyjasňování pohledů totiž obsahuje i tuto pozoruhodnou větu:
    „Je jistě pravda, že Jungova psychologie osvětluje mnoho aspektů křesťanské víry, zejména potřebu postavit se čelem k realitě zla…“

    ...podle názoru Anselma Grüna dosud převažující „spiritualita shora“, tj. cesta stoupání k Bohu usilováním o mravní dokonalost, měla být spojena se „spiritualitou zdola“, ve které „výstup k Bohu vede sestupem do vlastní reality, včetně hlubin nevědomí“. Pouhé upínání se k ideálu dokonalosti totiž může vést k rozpolcení osobnosti, při kterém se lidé „stávají slepými vůči vlastní realitě, např. vůči agresivitě, která v jejich zbožnosti vězí“, což „leckdy vede k životu ve dvou rovinách, vzájemně nikterak nepropojených, a dále k projekci vlastních potlačených vášní do druhých lidí. Proto, aby takový člověk zachoval vlastní ideál, začne zapuzovat svůj stín a promítá ho do druhých, nad nimiž se rozhorluje a které kritizuje. Potlačení zla ve vlastním srdci vede ke skandalizaci druhých, s nimiž jednáme – ve jménu Božím! – často velmi brutálně.“

    ...C. G. Jung, dílo Člověk a duše, s. 181: „Každého doprovází ‚stín‘, a o co méně je tento stín vtělen do vědomého života jedince, tím je černější a hutnější..."

    ...K řešení bezpočtu problémů ukazuje cestu Jungovo učení o „integraci stínu“. Zde by měli křesťané (a samozřejmě nejen oni) rozlišovat mezi zlem, od kterého se člověk musí distancovat a bojovat proti němu, a stínem jako něčím, co se zlým stalo proto, že to bylo potlačeno; „integrovat stín“ znamená přijmout potlačené stránky vlastní osobnosti a naučit se s nimi zacházet, aby mohly působit pozitivně, a nikoliv ničivě.

    Odkazy na prameny (7) až (24), včetně dalších úvah D.Zbírala o Jungovském pojetí náboženství, viz: http://www.david-zbiral.cz/Jung-privatio.htm
    ----------------

    Další související rozbory:

    1) článek online od P.Říčan, P.Brichcín: Dobro, zlo a lidský vztah v Jungovské perpektivě -
    http://rican.sweb.cz/clanky/15Jung%20Zlo.htm
    2) úvaha online Dialog křesťanství a analytické psychologie C. G. Junga:
    http://vit-machalek.bloger.cz/Dialog-vi ... -C-G-Junga

    (další prameny např.: Buber, M. (1923/1995): Já a ty. Olomouc: Votobia
    Hillman, J. (2000): Klíč k duši. Praha: Portál
    Moore, T. (2001): Temný eros. Praha: Portál.
    Jaffé, A. (vyd.) (1962/1998): Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga. Brno: Atlantis.
    Jung, C. G. (1998): Výbor z díla, díl I. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka.
    Kastová, V. (2000): Dynamika symbolů. Praha: Portál.)
    ----------------
    PS: oproti "věčné" existenci zla, mluví nejen monoteistická náboženství, ale třeba i Eduard Tomáš, když třeba říkal: "Je třeba si vždy uvědomit, že zlo a jeho přítomnost jsou jen dočasné, zatímco dobro je věčné a zlo bude tak dlouho ve světě, dokud zde bude vládnout ego.To současně znamená, že jen realizace pravdy a vyciťování jednoty lidstva může zlo zcela odstranit."

    muflon — pát dub 20, 2012 5:58 pm

    K předch.příspěvkům, dodávám ještě pár souvislostí:

    Moderní psychologie se snaží stát se vědou takové autority jakou má fyzika či medicína. Co jí v tom podle mne brání je uzavřenost v materiálně kauzálním náhledu. Přitom všichni, kdo se v posledním století zabývali psychikou, upozorňují, že v hloubkách naší mysli přestává kauzalita platit a místo ní nastupuje to, čemu Jung říká synchronicita, čas se stává velmi relativní veličinou. Naše dlouhá cesta za poznáním zákonitostí našeho myšlení a prožívání, by tedy měla začít konstatováním, že dosud nejsme schopni porozumět ničemu složitějšímu, než jsou elementární úkony naší mysli. Jediné, co se mi zdá jisté je, že nalezneme-li někdy nějakou teorii schopnou vyložit procesy, kterými se řídí naše prožívání, bude tato nutně
    zahrnovat i pojem nevědomí. Nevědomí jako představitel chtonického principu, místo, kde nepanuje žádný řád – chaos. Prvním příslušníkem naší kultury, který se vydal po stopách nevědomí je právě Sigmund Freud.

    „Častým zdrojem duševních problémů je potlačená sexualita,“ prohlásil Freud začátkem minulého století. O sto let později, kdy vstupujeme do věku Vodnáře, se ukazuje, že ještě podstatnějším zdrojem duševních problémů je potlačená spiritualita. Tím se nemyslí odmítání případné touhy sedět v lotosu a zpívat alikvotně ÓM, ale ignorování naší základní životní situace, která je z principu duchovní....Každý vnímavý člověk na dně své duše hluboce touží po kráse, lásce, harmonii, stříbrném větru, romantice, po štěstí a naplnění, po pomoci těm, kterým je zle. Mnoho z nás ve své touze zřetelně vnímá i touhu po Bohu, po pravdě, po kontaktu s Vesmírem, po světlých výšinách. Tyto duchovní city a touhy jsou tou jedinou skutečně fungující a kompetentní „GPS", kterou jsme si s sebou do pozemského prostředí přinesli...

    Sigmund Freud prohlásil, že často„člověk není pánem ve svém domě“. I když je dnes Freudova psychoanalýza považována za překonanou, Freudův citát platí stále. Z hlediska psychoterapie nám často není dobře především proto, že „nejsme pánem ve svém vlastním domě“.
    Naši osobnost si můžeme představit jako království, v němž žije řada bytostí – našich podosobností, které mezi sebou komunikují nejrůznějšími způsoby, mnohdy i antagonistickými. Některé spolu kamarádí, jiné se navzájem nenávidí, potlačují, vytěsňují.
    http://janhavelka.blog.idnes.cz/c/17429 ... -dome.html

    ...Těmito detaily se obvykle začneme doopravdy zabývat až tehdy, kdy nám přestane být se sebou samými dobře, což se dnes stává už i v lepších rodinách. Je-li nám se sebou špatně jenom trochu, spraví to někdy meditace, sex, kultura, práce, chlast, drogy či jiné více či méně smysluplné únikové aktivity. Je-li nám už se sebou hodně špatně a máme-li dostatečně vyvinutý pud sebezáchovy, navštívíme psychoterapeuta. A v úvodním terapeutickém rozhovoru pokaždé vyjde najevo to samé: nejsme pány ve svém domě. Jinými slovy, naše království je ovládáno destruktivními opozičními silami, které se nám už dávno vymkly z ruky, takže si dělají, co chtějí bez ohledu na náš nesouhlas.

    ...Učme se být vládci přísnými, ale laskavými, tak nám přece napovídá každá pohádka. Pochopme, že atmosféra v našem království závisí především na tom, jak my sami zacházíme se svými poddanými. Pokud jsme jim vyhlásili válku, je naše království přirozeně ve válečném stavu se všemi negativními důsledky. Chceme-li mít v království mír, my sami musíme tuto válku nejprve zastavit.

    Starejme se, aby se naši poddaní s námi cítili dobře, a to pokud možno úplně všichni. Definitivně zrušme mučírny, moudře otevírejme dveře vězení a všechny vězně amnestujme. Nastolme demokracii, aby i ten nejmenší mohl být vyslyšen, zrušme cenzuru a nedopusťme vznik utlačovaných menšin. A především je všechny milujme, přijímejme a integrujme tak, aby každá podosobnost měla v našem království své důstojné místo. Ony nám to vrátí láskou, která od nich nejen nepozorovaně přiteče do naší citové nádrže, ale způsobí i přirozené upevnění naší mocenské pozice a opravdový rozkvět království. Pak si budeme moci říci „Konečně se učím být opravdovým pánem ve svém domě.“.

    --------------------------

    Lao´c - kniha Tao te ting (které jsem v tomto vlákně annoncoval již dříve, zvláště překlad a komentáře V.Cílka.)
    (některé překlady Tao te tingu jsou i online, je jich v cz okolo sedmi od různých překladatelů...: http://www.uloz.to/hledej/?q=Tao%20te%20%C5%A5ing , některé z nich se dají koupit knižně i nyní, jiné už nikoliv)

    Dle některých je nejlepší českej překlad Tao-te ťingu překlad Berty Krebsový (česká sinoložka).
    Doporučuju Vám ale knihu (vydalo DharmaGaia 95), kde jsou její komentáře k textu a fakt stojí za to je přečíst a pochopit to ještě víc do hloubky

    Některé překlady Tao te ting (= Kniha o Tau a ctnosti), jsou i online četba..., třeba tady: http://www.bonalingua.cz/tao/
    - autor překladu říká: ...Začal jsem číst jistý český překlad Tao-te-ťingu, ale když mi přišel jeden závěr zcela zcestný, sáhl jsem po jiné knize. Tam byla pasáž vysvětlena lépe, ale zase jsem narazil na jinou nejasnost. Opatřil jsem si proto třetí verzi a překvapilo mne, že jsou mezi jednotlivými překlady Knihy o Tao a ctnosti poměrně velké rozdíly. Co teď?
    Jak už je mým zvykem, snažím se na věci přijít sám...

    :idea: Bratia Slováci by povedali: Ale Tao netreba čítať ale Tao treba žiť..., alebo: Tao netreba žiť - Tao sa žije samo a netreba menovať to čo ma tisice mien a žiadne... Lao`C vlastne napisal jedinu knihu o Tao, a aj tu nechcel napisat, len bol k tomu prinuteny, ak odchadzal z Ciny do Indie, a na hraniciach bol zastaveny a ze ho nepustia von, ak nezhrnie svoje ucenie, a on za tri dni napisal knihu, v ktorej bolo najvecsie pobavenie v tom, co si vobec priemerna mysel nevsimne, a bolo to ihned na zaciatku.

    " ZDELENE TAO, NIE JE TAO." (Lao`C)

    tomaso — pát dub 20, 2012 9:16 pm

    Muflone, přečetl jsem si tvůj elaborát o Zlu... Dík. Nejsem žádný myslitel ani spasitel světa, jen mě teď tak nějak provokuje ta "neuchopitelnost" a nepojmenovatelnost čehokoliv, zejména pojmů, jako jsou zlo vs. dobro a pod...

    muflon — pát dub 20, 2012 10:02 pm
    tomaso píše:
    Muflone, přečetl jsem si tvůj elaborát o Zlu... Dík. Nejsem žádný myslitel ani spasitel světa, jen mě teď tak nějak provokuje ta "neuchopitelnost" a nepojmenovatelnost čehokoliv, zejména pojmů, jako jsou zlo vs. dobro a pod...

    ....myslím že nejsi sám koho to provokuje k zamyšlení (což je účel - týká se to každého koho někdy už napadlo, zda někomu byť s dobrým úmyslem třeba nakonec neublížil... :? ) .....sice je psáno že dobro od zla bude možné poznat a rozlišit - "poznáte je podle ovoce...dobrý strom nemůže vydávat špatné ovoce" apod., ale interpretace jak si správně naznačil je relativní a každý si to vykládá po svém... A ono miluj svého bližního jako sebe sama je také dvousečné- pokud nějaký člověk je sám na sebe v něčem velmi tvrdý a třeba např.pedantský, bude podobně i na druhé, v dobré víře že pro ně přece dělá to nejlepší co jim přece prospěje, když tak jedná i vůči sobě a "prospívá" mu to (nebo to myslí přece s druhými "dobře"...) :mrgreen:

    -----------

    Rád přemýšlím nahlas a jen tak si říkám že to třeba někoho také zaujme, i když je pravda že jinému to může nejspíš i lézt na nervy..., ale čteme přece jen to co nás zaujme - kdo čte vše ač ho to nezajímá, se může podobat člověku co nedokáže přepnout kanál na TV nebo rozhlase...(je to NAŠE volba)

    Jinak ohledně spasitelských komplexů, je moc pěkný indický příběh:

    „Mistře, rozhodl jsem se říci všem lidem, aby už nebyli slepí, aby se probudili, že jejich strachy a smutky jsou zbytečné. Chtěl bych jim sdělit, že žijí v iluzi toho, že jsou toto tělo, že není čeho se bát, že není co získat, a že se mohou stále jen radovat.“, řekl jsem a cítil jak mi ta slova šla přímo ze Srdce.
    „No, když ses rozhodl“, pravil Mistr, „udělej to“.
    Připadalo mi, že cítím nesouhlas a otázal jsem se: „ Myslíte, že to nemohu udělat?“
    „Jak to mám vědět?“, opáčil Mistr, „já jsem jen často slýchával od svého Mistra, že nejdůležitější je začít vždy u sebe a nemá se nic uzavírat.“
    „Ano, hlavně nic neuzavírat !!“ Na poslední větu kladl takový důraz, že jsem se musel zamyslet nad tím, co tím myslí. Copak já něco uzavírám? Ne, nic neuzavírám, prostě jim chci pomoci a udělám to.
    Mistr z ničeho nic povídá, jako by četl moje myšlenky.
    „Joo, jednou šla jedna stará paní a táhla do kopce vozík se dřívím. Šel kolem mládenec a vidí ji. Říká si, jak se ta babička dře. Už je stará a určitě by byla ráda, kdyby jí pomohl. Takhle jí to bude do kopce trvat půl hodiny a s jeho pomocí bude nahoře za deset minut. Vzal vozík babičce, aby jí pomohl. Babička nebyla zas tak stará, jak si mládenec myslel, byla zdravá a čilá. Nejprve měla strach, aby jí mládenec s vozíkem neujel. Když viděla, že se nemusí bát, trochu se uklidnila, ale přesto byla rozladěná, že si mládenec myslí, že je stará a bezmocná tak, že potřebuje pomoc. Přitom jí letělo hlavou :
    „Normálně mi to trvá půl hodiny, takhle budu na kopci za deset minut a pak budu muset mrznout před krámem, protože otevřou až za půl hodiny.“ Mládenec vytáhl vozík nahoru za deset minut. Babička mu ze slušnosti poděkovala a mládenec byl spokojen, že jí pomohl, a že jí udělal radost. Babička si stoupla pod střechu a začala mrznout. Nedávala pozor, protože se jí hlavou stále honily myšlenky, zda vypadá už tak uboze a staře, přestože se cítí dobře a byla rozladěná, že musí mrznout, zatímco by bez mládence byla stále ještě na kopci. A jak tak stojí, utrhne se ze střechy velký kus ledu, spadne jí za krk a babička padne mrtvá k zemi. Jeden pán sledoval celé dění od chvíle, kdy přišel mládenec pomoci babičce až po její smrt.
    „Ach jo“, povzdychl si, „kdyby ten mládenec té babičce nepomáhal, mohla ještě žít….“
    -------

    "To,že jsem nasytil hladového,
    odpustil urážku a začal milovat svého nepřítele,to jsou velké ctnosti.
    Ale co kdybych zjistil,
    že nejnuznější ze všech žebráků
    i nejdrzejší ze všech utrhačů
    dlí v mém nitru,
    a že jsem to já,kdo je tak potřebný
    almužen vlastní laskavosti,
    a že já sám jsem tím nepřítelem,
    kterého je nutno milovat -
    co potom ?....."
    ( C.G.Jung)

    "...setkávej se se svými protiklady, jen tehdy porosteš"
    (Exupéry)

    muflon — sob dub 21, 2012 10:29 am

    ...jak se vyjádřil dědek kořenář:
    "....abyste místo knih četli myšlenky autorů a z nich si vybírali jen
    ony inspirující. Totéž se týká filmů, dopisů, rozhovorů a vůbec
    jakékoliv komunikace dominantní hemisférou. Hledejte v onom dominantním
    skryté... a naleznete prosté emoce a myšlenky ostřené do autora a jen
    jako klenot nezištně laskavé od něho... Hledejte lad a strukturu
    skrytou v množství šumu, brumu a rumu... ))
    (Hledejte perly v hromadách h... (slušní si doplní "nojů" )
    "

    Hledání "svého středu" dle Komenského:

    "Svět jest kolo, jenž se točí,
    prudce chvěje, hlučí, zvučí.
    Kdo mu v centrum neusedne,
    zamotá se a vypadne.
    "
    (Jan Amos Komenský, Hlubina bezpečnosti)

    muflon — sob dub 21, 2012 11:38 am

    Dalo by se ještě uvažovat o vnitřním zlu v každém z nás (jak popisovaly předchozí příspěvky o zlu v pojetí Freuda a C.Junga), také výkladem toho co je zase z trochu jiného pohledu vysvětlení z jógy a buddhismu (termín "temná noc duše") - koho toto zajímá jistě si dokáže najít něco bližšího... :-)

    navazuji k pojetí zla u C. Junga:
    http://vit-machalek.bloger.cz/Dialog-vi ... -C-G-Junga

    Jak jsem popisoval dříve, Jung křesťanství vytýkal koncepci „privatio boni“ (podle níž zlo nemá žádnou pozitivní existenci, ale je vykládáno pouze jako nedostatek dobra), jak to bylo hlásano církevními otci Západu i Východu.

    ...Jung současně kategoricky tvrdil, že křesťanský obraz Boha „se konečně musí vážně vyrovnat s monoteismem a zbavit se svého (oficiálně popíraného) dualismu, který až dosud nechával vedle všemohoucího dobra existovat věčného temného ďábla“ (55) . (ovšem bible popisuje že bolesti, zlo a satan i smrt jako Nepřítel, mají být spoutány na "tisíc" let a poté nakonec úplně odstraněny...).
    Proti této Jungovo interpretaci však lze namítnout, že
    právě „vnitřní závislost zla na dobru vylučuje dualistické pojetí světa, v němž by zlo (ďábel) a dobro (Bůh) bylo srovnatelné co do podstaty“. (56)

    ...v bibli najdeme dost podkladů k tvrzení jež dnes dokládá i kvantová fyzika, že "tma nemůže přemoci světlo..." (stačí malinko světla aby prozářilo tmu, opačně to pokud je mi známo neplatí... :? ). Dále ve Starém zákoně se varuje před tím, aby se zlo nevydávalo za dobro a naopak... (filosoficko-teologická relativizace zla je dnes velmi běžná, každý má "tu svou pravdu"...)

    Ve lpění na svém mýtu o Bohu, který byl i nevědomý a zlý, byl Jung až dogmatický (58). Kurt Koch k Jungově interpretaci zla píše že, Jungův „monisticko-polární pokus o vysvětlení zla je v neslučitelném rozporu s křesťanskou vírou o Bohu a stvoření a zvláště s tímto pohledem nezbytně spojená démonizace a dokonce diabolizace Boha ošklivým způsobem odporuje biblí zaručené Boží svatosti“. (57)

    Jung odmítal vše, co tomuto jeho pojetí odporuje, a naopak v bibli i v textech významných duchovních autorů hledal místa, kterými by mohl podepřít svou koncepci. Příkladem může být jeho výklad prosby „Neuveď nás v pokušení“ v modlitbě Páně, o které tvrdil:

    „To znamená, že nechť nás Bůh přímo nepřiměje svodem ke zlému, ale raději nechť nás od něho spasí… Kristus v každém případě pokládá za účelné připomenout Otci v modlitbě jeho pro lidi neblahé sklony a prosit ho, aby od nich upustil.“ (59)

    Jak násilné a neslučitelné s celým kontextem Písma a církevní tradice tyto vývody jsou, ukazuje vysvětlení slova „neuveď“ v původním významu tohoto slova:

    „Přeložit jedním slovem řecký výraz je obtížné: znamená 'nepřipustit vstup do', 'nenechat podlehnout pokušení'. '(Jako) je nemožné, aby byl Bůh pokoušen ke zlému: (tak ani) on sám nikoho nepokouší' (Jak 1,13); naopak nás chce od pokušení osvobodit. Prosíme ho, ať nepřipustí, že bychom se vydali cestou, která vede ke hříchu. Svádíme boj mezi 'tělem a Duchem'. Tato prosba naléhavě prosí o Ducha rozlišování a síly.“ (60)

    S gnostickými spekulacemi příslušného druhu se vypořádávala již prvotní církev, která tak učinila důrazným hlásáním zvěsti o tom, že „Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy“. (61) Z tohoto poselství vychází i jezuita Robert Doran, který hovoří jak o tom, že od Junga se věřící lidé dnešní doby mohou a musejí učit, tak také o tom, že se ale přitom nemohou vyhnout „rozlišování duchů“ (míněno jako nutné oddělování plev od zrna) :

    „David Burrell správně poukázal na skutečnost, že člověk se nemůže s Bohem nesetkat, pokud se na vnitřní cestu individuace vydá. Ale potká i mnohé z toho, co Bohem není, co Bohu dokonce protiřečí. Jung nejen nepomáhá rozlišovat mezi těmito silami, které působí v lidské psychice, ale posiluje a dokonce podporuje zmatek, který se objevuje ve chvílích, jež si rozlišení žádají, a tak člověka utápí v protikladných silách, které spolu bojují v hlubinách lidské psychiky. Jungovo dílo, přijímané nekriticky, vede člověka do slepé uličky, jež může nabýt démonických rozměrů.“ (62)

    Doran konfrontuje Jungovo učení se světem čisté víry, ve kterém se člověk i v okamžicích své největší temnoty bezvýhradně odevzdává Bohu tak, jako Kristus v Getsemanské zahradě. Říká, že jedním ze způsobů, jak se vzepřít tomuto nesmírně těžkému sebeodevzdání, je popřít, že Bůh je pouze dobro, a považovat jej za sjednocení dobra a zla:

    „Od takového názoru je jen malý krůček k přijetí sebe samého jako nadřazeného Bohu a k přijetí úkolu usmířit dobro a zlo v Bohu skrze usmíření dobra a zla v bytostném Já, jež je obrazem Božím. Takové jsou, zdá se, konečné Jungovy závěry ohledně nejzávažnější náboženské problematiky, a jakékoli pojednání o vztahu jungovské psychologie a křesťanské spirituality se musí s těmito otázkami vypořádat.“ (
    63)

    Doran tak činí rozborem snu, který sám Jung vykládá ve svých vzpomínkách a spojuje jej s následujícím sepsáním „Odpovědi na Jóba“.
    Obojí – kniha i sen – je hledáním odpovědi na nesnesitelnou otázku nevinného utrpení. Jung hledá tuto odpověď v přítomnosti zla v Bohu a řešení vidí v získání vyššího stupně vědomí, které člověku umožní stát se „spasitelem Boha“, kterého vysvobodí z jeho vlastního nevědomí a pomůže mu překonat jeho vlastní protiklady. Křesťanskou odpovědí je naopak již zmíněné bezvýhradné odevzdání se Bohu – přijetí nevinného utrpení jako cesty do Jeho náruče a jako „zákona kříže“, skrze který se Bůh stává Spasitelem člověka. Tento postoj se kdysi Jungovi marně snažil zprostředkovat jeho otec...

    a jako by se o to znovu pokoušel i v jedné z částí zmíněného snu, kterou Jung popisuje takto:

    „…otec řekl: 'Nyní tě povedu do nejvyšší přítomnosti!'. Potom poklekl a dotkl se čelem země, a já jsem ho napodobil a ve velkém pohnutí jsem rovněž poklekl. Z nějakého důvodu jsem nebyl s to dostat čelo úplně až k zemi… Něco mně v tom přinejmenším o milimetr bránilo. Něco ve mně říkalo: 'Ano, ale ne úplně.'“ (64)

    Doran v této souvislosti dále hovoří:

    „… Kristus je vtělením Božího spasitelného úmyslu v náš prospěch, je úplnou a explicitní svátostí božského řešení problému zla. Satan je výrazem nepřátelství vůči Bohu ve světě, který se nepoddá Božímu nepochopitelného záměru a který si chce přivlastnit moc pramenící z přesvědčení, že je sám sobě příčinou... Kristus a Satan jsou nesmiřitelní nepřátelé, stejně tak jako se člověk nemůže odevzdat a zároveň neodevzdat, zároveň se dotknout čelem země a nechat si ještě milimetr odstup…

    Překonání zla není záležitostí pouze většího vědomí, ani když sebezdokonalení je mravním požadavkem naší doby. Dosažení většího vědomí neznamená relativizaci dobra a zla, ale spíše zdokonalení schopnosti rozlišovat, co je hodnotné, od toho, co je bezcenné, svůdné, škodlivé. Proces získávání většího vědomí má být spíše procesem obrácení (nežli osvícení). Zahrnuje rozvážnější a rozhodné odmítnutí zla, nikoli kompromis se zlem. Dobro a zlo zůstávají protiklady. Nemohou být integrovány, jako mohou být duch a hmota nebo maskulinní a femininní rozměr osobnosti, jež nejsou protiklady, ale protipóly.“ (65)

    (odkazy číslicové - viz ve zdroji uvedeném nahoře)
    -----------------

    Robert L. Moore: C. G. Jung a křesťanská spiritualita (Portál, edice Spektrum, 1998) úryvky:

    ...Jedinečnost přínosu Jungovy psychologie pro současnou spiritualitu spočívá v samotné struktuře její metapsychologie, v její základní koncepční struktuře a s ní souvisejících klinických předpokladech a technikách. Důležitost budování vztahu mezi vědomým já a hlubší skutečností bytostného já - archetypu celistvé a integrované osobnosti - svědčí o tom, že zdroj vnitřního vedení je pokládán za psychologickou realitu a nemůže být přehlížen.
    I když jungiánský psychoanalytik nemůže manifestaci bytostného já prohlásit za božskou skutečnost, je zřejmé, že popisovaná psychologická skutečnost odpovídá tomu, co je ve spirituálním či teologickém pohledu nazýváno bohem či duchem.
    Z hlediska duchovního hledání je základní pravdou, kterou uznává jak jungovská psychologie, tak duchovní tradice lidstva, totiž že lidský život musí být veden něčím vně vědomého já.
    M.Esther Hardingová:
    Jungova myšlenka, že světelné jiskry jsou jako archetypové obrazy, s nimiž se setkáváme během hluboké introverze, je velmi užitečnou analogií. Eckhart je nazýval "jiskřičky duše". Alcyhmista Dorn říkal, že jiskry duše jsou jako rybí oči a že rybí oko není nic jiného než zářící oko slunce, jež vrhá svůj střed do srdce člověka.
    Eugene C. Bianchi:
    Jungovský pohled v sobě skrývá nebezpečí sklouznutí od subjektivního porozumění k subjektivismu. Jungovo tvrzení, že náboženský symbolismus je objektivní pouze v tom smyslu, že pramení z kolektivního nevědomí, jež má svou vlastní samostatnost, je nedostačující.
    Teologové, obzvláště konzervativního ražení, zdůrazňují boží svrchovanou transcendenci, Jungova teorie bytostného já jim zavání panteismem a přehnaným humanismem hraničícím s pýchou.
    Anna B. Ulanovová:
    Jung popisuje cíl a účel analýzy dvěma jazyky: psychologickým a náboženským. Vyjádřeno psychologickým jazykem, vědomé já musí navázat vztah s archetypem bytostného já jako s odlišným, jenž není totožný s vědomým já, nicméně je s ním těsně a poněkud osobně spojen. Klient musí obnovit svou náboženskou orientaci, říká Jung.
    Robert M. Doran, S.J.:
    Může se stát, že Jung více přispěje spiritualitě a spirituální teologii v negativním smyslu, totiž že nám pomůže rozlišit nevhodné projekce a špatně nasměrované city, spíše než by nás pozitivně vedl na cestu k bohu křesťanské víry a ke Kristu.
    (pro srovnání vlivu jaký měla na C.Junga jeho matka a její otec (mluvili se zemřelými příbuznými), možno porovnat zásadní varování křesťanům mluvit s mrtvými - např. v bibli pasáže: 3.Mo 19:31, 5.Mo 18:11,12 a 1.Par. 10:13,14 )

    ------------

    PS: Jak to zatím vidím, ani C.Jung, ani jeho oponenti nemají úplnou pravdu a prostě vždy a u každého bude platit ono "hledejte a naleznete...", a prostě
    se nepřestat pořád učit (jak by řekl Lao´C ...hlavně nic neuzavírat...) - tedy osobními zkušenostmi časem dokázat lépe rozlišovat kde jsou zrnka pravdy v JAKÉMKOLI filosofickém, spirituálním či vědeckém pojetí a interpretaci čehokoli. :wink: Není to snadná cesta, ale nečekejme žádné instantní polotovary nebo hotová řešení, každý si tím na své cestě hledání a nalézání musí projít sám. :wink:

    :idea: Uvedl bych příklad na (NE)POUŽITÍ lži či polopravdy oproti mluvení "čisté pravdy" z každodenního života:
    Dle mnohých je (nějaký) ROZDÍL lhát se škodlivým úmyslem a lhát v nevědomosti...(ač účinky jsou možná někdy podobné...), ale spíše bych to znázornil JASNĚJI: víme jak škodlivá je polopravda - bývá horší v důsledcích než vyložená lež kterou lze snadněji odhalit. Je také vhodné neříct někomu informace na něž z našeho pohledu nemá právo, případně je říci neúplně či dokonce mylně s vhodným záměrem, ale je to někdy slabý led- komunisté nechali lítat třísky když se kácel les...
    (je tudíž PŘIROZENĚ správné snažit se do té míry jak jsme schopni u výslechu neudat přítele apod., nebo slavná scéna z Bídníků od V.Hugo, kde jeptiška zalže aby zachránila život nevinného Jeana Valjeana..., král David aby si zachránil život dělal ze sebe slabomyslného a nechal si stékat sliny po fousech...atd).

    2. :!: Další příklad (ještě jasnější) mne napadl z elektriky: je ROZDÍL mezi POTENCIÁLEM (napětím) a PROUDEM, tedy klidně v každém z nás a chcete-li třeba i v Bohu jako "nejvyšší dobrotě a světlu", je potenciál (řekněme selsky MOŽNOST) udělat něco "špatného" a zlého, co vyloženě škodí...,
    ale tuto M - o - ž - n - o - s - t
    přece nemusíme využít a s láskou jít dále ("překročit svůj stín" ač o něm víme a nepopíráme že tady je možnost ZNEUŽÍT svou svobodnou vůli k něčemu co druhým dlouhodobě ublíží...

    Pokud budeme v lepším styku sami se sebou (nebudeme podporovat své temné stíny, ale ani je neignorovat jako by neexistovaly), pokud budeme v lepším kontaktu s přírodou a jejími zákony i těmi vesmírnými, a nejlépe i s tím co nás přesahuje ("Vyšší Já", Bůh, či jakkoli to kdo nazve), v takovém případě půjdeme myslím po cestě OD tmy k většímu světlu... :)

    catcher — sob dub 21, 2012 1:01 pm
    muflon píše:
    :? A jaké knihy seberozvojové nebo spirituální zaujali vás ?

    Thorwald Dethlefsen - Osud jako šance
    Jaromír Rašín - Sláva strojů a měst (vydáno 1929)
    Antonín Kolinger - Preventivní životospráva a šetrný způsob života (březen 2012)

    ... a spousta dalších, ale tyhle jdou až na dřeň ...

    tomaso — sob dub 21, 2012 1:47 pm

    Večer jsem začal číst knihu "Ty a tvůj skrytý lékař" od Johna Upledgera. V jednu v noci jsem byl stále velmi živý a tak jsem se přestěhoval do vany a četl další dvě hodiny. Ráno jsem pokračoval....:-).
    Kniha pojednává o kraniosakrální terapii. Moje známá začala na podzim tuto metodu studovat a na mne chodí praktikovat...:-) Ona je moc dobrá, takový ten typ, co je k tomu přímo zrozenej...a i já jsem prý dobrý studijní materiál...:-). Nechci hlásat, že JENOM dík CST se mi udělalo moc dobře...ale udělalo.. Je v tom mnoho vlivů dohromady, ale zrovna včera i dnes se cítím takový měkčí...až skoro jako dítě..

    muflon — sob dub 21, 2012 9:54 pm
    catcher píše:
    muflon píše:
    :? A jaké knihy seberozvojové nebo spirituální zaujali vás ?

    Thorwald Dethlefsen - Osud jako šance
    Jaromír Rašín - Sláva strojů a měst (vydáno 1929)
    Antonín Kolinger - Preventivní životospráva a šetrný způsob života (březen 2012)

    ... a spousta dalších, ale tyhle jdou až na dřeň ...

    J.Rašín: Budhovy vyjížďky (1927, má jen 16 stran) : online na http://www.svetmysli.net/sm.exe?pg=71

    T.Dethlefsen spolupracuje také s R.Dahlke (třeba v jejich společné knize "Nemoc jako cesta" , Dahlke nyní vydal nově knihu Zákony osudu...

    A.Kolinger - o štítné žláze (čerpal z brožurky p. Pavly Kašparcové, Světlo v nás, podtitul je – 12duchovních sil člověka:
    CHVĚNÍ – ŠTÍTNÁ ŽLÁZA. Chvění je stálým projevem živého organizmu, proudící životní energie.
    Je to neustálá vnitřní vibrace všech tkání, orgánů, součástí těla, neustálý mikroskopický pohyb, základní
    projev života. Konec chvění je koncem života těla a duše. Každá část těla, každý orgán a soustava orgánů
    má své chvění s určitou frekvencí a amplitudou a tato chvění mohou spolu v rámci celého těla rezonovat,
    být v harmonii, doplňovat se a skládat v jeden harmonický celek, jehož jasným projevem je zdraví a dobrá
    kondice, příjemný akord. Nebo může být chvění jednotlivých částí těla neuspořádané, chaotické, až
    protichůdné a pak je celková životní energie organismu oslabená a jejím vnějším, pozorovatelným projevem
    je disharmonie, nesoulad, špatná kondice, únava a nemoc. Jako hudební nástroj naladěný či rozladěný. Jde o
    harmonii, souzvuk, vzájemné porozumění, toleranci, dobré reakce na dobré podněty v jakémkoli
    organizovaném celku.
    Štítná žláza je centrem duševní energie a chvění. Působí v krku, hlasivkách, mandlích. Dostatek a
    vyrovnanost této energie činí hlas teplým, melodickým, zjemňuje člověka, výraz tváře, mimiku, myšlení,
    chování, komunikaci. Vlídnými slovy a zpěvem, laskavým a pozitivním akustickým projevem lze tuto
    energii prohlubovat, kumulovat, předávat, působit jejím prostřednictvím na celé tělo, na duši, na okolí.
    Negativní slova a projevy poškozují mluvčího, posluchače, i ty, o nichž se mluví, tak vzniká a roste zlo.
    Nedostatek životní energie, to je nedostatečné a nesladěné chvění se projevuje předčasnou únavou,
    vysílením, špatnou náladou i kondicí, agresivitou, ztrátou víry a moci, vedoucí k nemoci.

    -------------------

    PS: :idea: pokud někdo má rád čtené namluvené knihy, doporučuju např. weby (nutná registrace) :

    Knihovna Do ucha:

    tomaso píše:
    Večer jsem začal číst knihu "Ty a tvůj skrytý lékař" od Johna Upledgera. V jednu v noci jsem byl stále velmi živý a tak jsem se přestěhoval do vany a četl další dvě hodiny. Ráno jsem pokračoval....:-).
    Kniha pojednává o kraniosakrální terapii. Moje známá začala na podzim tuto metodu studovat a na mne chodí praktikovat...:-) Ona je moc dobrá, takový ten typ, co je k tomu přímo zrozenej...a i já jsem prý dobrý studijní materiál...:-). Nechci hlásat, že JENOM dík CST se mi udělalo moc dobře...ale udělalo.. Je v tom mnoho vlivů dohromady, ale zrovna včera i dnes se cítím takový měkčí...až skoro jako dítě..

    kraniosakrální terapie je vskutku skvělá věc je-li v rukou odborníka... (částečně jsem ji cca 2x zakusil spolu s rolfingem), může totiž uvolnit spoustu zasutých bloků, a to zdánlivě nepochopitelným způsobem.
    http://www.kraniosakralni-terapie.cz/O-terapii.html
    Pro ostatní co neznají:
    Kraniosakrální terapie (cranio = lebka a sacrum = křížová kost ) vylaďuje rytmus, který pulzuje hluboko uvnitř Vašeho fyziologického systému. Stav rytmu ovlivňuje Vaše pohybové funkce, myšlení i emoce.
    V kraniosakrální terapii se věnuje pozornost rozpouštění blokád uložených v tkáních (svaly, vaziva, klouby, kosti), uvolňování napětí, starých vzpomínek a traumat uložených v těle...

    (je to stejně ZÁHADA jak podivuhodně je lidský organismus "postaven" skvělým konstruktérem, jen my se teprv dětskými krůčky pomalu učíme číst lépe návody k použití..., člověk by neřek co vše jde přes tělo poznat, vyladit a opravit..., včetně prevence... :wink:

    catcher píše:
    muflon píše:
    :? A jaké knihy seberozvojové nebo spirituální zaujali vás ?

    ...Antonín Kolinger - Preventivní životospráva a šetrný způsob života (březen 2012)
    ... a spousta dalších, ale tyhle jdou až na dřeň ...

    ...Zaujal mne A.Kolinger svým pojetím Tělo-Duše-Duch:

    TĚLO, DUŠE, DUCH :

    Zeptáte-li se, co je duše, co je duch, odpoví vám, běžte do háje s náboženstvím. Ale to je omyl, nejde tu o
    náboženství. Mám tuto jednoduchou představu (říká A.Kolinger) pro své potřeby :

    Tělo je hmotné, má smysly, svaly, orgány, chodí, krmí se.

    Duše umí číst, psát počítat, myslet, vytvořit
    program a má i cit, miluje i nenávidí. Je závislá na těle a její funkce se dá popsat třeba pozorováním činnosti
    mozku a smyslů, orgánů. Duševní život ovládáme vědomím. Rozhodneme-li se věřit, věříme, chceme-li
    trpět, trpíme……. Duše i tělo je konečné, smrtelné.

    Duch nemá se hmotou a se smysly společného nic. Je to oblast instinktu, intuice, vnuknutí, jasnovidnosti,
    předtuchy, mimosmyslového vnímání a života, astrálního, nekonečného bytí, veškerenstva, centrály,
    Universa, Boha, jak tomu chcete říkat? Jen tak, z ničeho nic, jdeme tam a uděláme to či ono, nevíme
    proč. Jak nás to napadlo? A najednou vidíme, že to má hluboký smysl a nesmírný význam, že nám to možná
    zachránilo rodinu, život, firmu. Čím nebo kým jsme byli vedeni? Při vší úctě k naší pokročilosti i vědě to
    nedokážeme vysvětlit. Ani to není nutné. Znovu si pochvaluji - stačí když to funguje! Jsem racionální a
    v duchařině si nelibuji, nezabývám se tím.

    Tělo, duše a duch jsou jeden celek, vzájemně se po celý život prolínají. Poškodíte-li jedno, projeví se to i
    na druhém, třetím a na celku. Stejně tak když jedno napravíte. Proto lze skrze duši léčit a rozvíjet tělo a
    funguje to i obráceně. Péčí o tělo a duši možno dospět k rozvoji duchovnímu a pokročit v něm.
    -------------

    Pro srovnání, pohled na to co je DUŠE z psychoanalytického pohledu C.Junga v spise Člověk a duše:

    "...skutečně nemáme ani potuchy, jak může psychično vznikat z fyzična, a psychično přece nějak existuje, - a tak můžeme také jednou předpokládat opak - že totiž psyche vzniká z duchovního principu, který je podobně nepřístupný jako hmota. Taková psychologie by zajisté nemohla být moderní, neboť moderní je opak. Musíme se tedy chtěnechtě vrátit k tomu, co o duši učili naši předkové, protože právě oni tento předpoklad zastávali.
    Ve starších dobách existoval názor, že duše je podstatou života, těla, že je dechem života, jakousi životní silou, která během těhotenství, porodu nebo plození vstupuje do fysis, do prostorovosti a s posledním dechem opět opouští umírající tělo. Duše je o sobě a pro sebe neprostorovou bytostí, a protože existuje před tělesným bytím a po něm, je také bezčasová a prakticky nesmrtelná. Tento názor - posuzován z hlediska moderní vědecké psychologie - je ovšem čistá iluze. Poněvadž však nechceme pěstovat žádnou "metafyziku", ani tu moderní, chceme tento starověký názor nepředpojatě přezkoumat s ohledem na jeho empirické oprávnění.

    Jména, která lidé dávají svým zkušenostem, bývají často opravdu velmi poučná. Odkud pochází slovo duše? Duše (Seele pozn. překl.), stejně jako anglické soul, v gótštině saiwala. starogermánsky saiwalo, je etymologicky uváděna do souvislosti s řeckým "aiolos", což znamená pohyblivý, pestrý, měňavý. Řecké slovo psyche znamená též, jak známo, motýl. Saiwalo je na druhé straně uváděno do souvislosti se staroslovanským sila. - Tyto vztahy tedy osvětlují prapůvodní význam slova Seele: je hybnou silou, tedy životní silou.

    Latinské slovo animus - duch a anima - duše je totéž co řecké anemos, to jest vítr. Jiné řecké slovo pro vítr, totiž pneuma, znamená jak známo rovněž duch. V gótštině se setkáváme s týmž slovem v podobě us - anan, což znamená vydechovat (něm. ausatmen - pozn. překl.) a v latině se vyskytuje v podobě an - helare, což znamená namáhavě dýchat. Ve starohornoněmčině byl spiritus sanctus (Duch svatý, pozn. př.) pojmenován jako atum, tedy dech (něm. Atem - pozn. překl.). V arabštině znamená slovo rih vítr, slovo ruh duše, duch. Velmi podobnou příbuznost má řecké slovo psyche, které souvisí se slovem psýchó, totiž dýchat, psychos, což znamená chladný, psychros - studený, a se slovem physa, což znamená dmychadlo. Tyto souvislosti zřetelně ukazují, jak v latině, řečtině a arabštině označení pro duši souviselo s představou hybného vzduchu, s "chladného dechu ducha". Odtud asi také pochází to, že primitivní názor přisuzuje duši neviditelné dechové tělo.

    Je tedy snadno pochopitelné, že dech je pokládán za život, protože dýchání je znakem života stejně jako pohyb a hybná síla. Jiný primitivní názor vidí duši jako oheň nebo plamen, protože teplo je rovněž znakem života. Pozoruhodné, nikoli však vzácné primitivní pojetí ztotožňuje duši se jménem. Jméno jedince je jeho duše. Odtud pochází obyčej inkarnovat duši předků do novorozenců tím, že se jim dá jméno některého z nich. Toto pojetí neznamená asi nic jiného než uznání vědomí já jako výrazu duše. Duše bývá též často ztotožňována se stínem, proto také je smrtelným proviněním šlápnout někomu na stín. Nebezpečný je proto čas poledne (jižní hodina duchů), protože tehdy se stín velmi zmenšuje, což má stejný význam jako ohrožení života. Stín vyjadřuje totéž, co Řekové označovali jako synopados, toho, jenž člověka vzadu následuje, pocit nepostižitelné živoucí přítomnosti, a proto byly i duše zemřelých označovány jako stíny.

    Tento nástin by mohl ukázat, jak pradávné nazírání vnímalo duši. Psychično se tu jeví jako zdroj života, jako primum movens, jako duchovní, avšak objektivní přítomnost. Proto primitiv dovede se svou duší rozprávět, duše má v něm hlas, poněvadž vůbec není totožná s ním samým nebo s jeho vědomím. Psychično není pro prvotní zkušenost souhrnem všeho subjektivního a libovolného tak jako pro nás, nýbrž je něčím objektivním, něčím, co žije samo ze sebe a co spočívá samo na sobě.

    Toto pojetí je empiricky naprosto oprávněné, neboť nejen na primitivním stupni, nýbrž i u kulturního člověka se psychično ukazuje jako objektivní, jež se do značné míry vymyká libovůli našeho vědomí. Tak nemůžeme například potlačit většinou svých emocí, nemůžeme změnit špatnou náladu v dobrou, nemůžeme ani přivolat ani zastavit své sny. Dokonce i ten nejinteligentnější člověk může být někdy posedlý myšlenkami, kterých se ani s největším vypětím vůle nezbaví. Naše paměť je schopna dělat nejztřeštěnější skoky, nad kterými můžeme jen bezmocně žasnout, v hlavě se nám líhnou fantazie, které bychom nikdy nehledali ani nikdy nečekali. Rádi si jen lichotíme myšlenkou, že jsme pány ve vlastním domě. Ve skutečnosti jsme v nebezpečné míře odkázáni na to, že naše nevědomé psychično funguje samo od sebe správně a nenechá nás případně na holičkách. Kdybychom například pořádně studovali psychologii neurotiků, přišlo by leckomu přímo směšné, že vůbec existují psychologové, kteří ztotožňují psyche s vědomím. A psychologie neurotika se, jak známo, liší od psychologie takzvaně normálního člověka jen nevýznamně, neboť kdo si je dneska stoprocentně jistý, že není neurotický?

    Vzhledem k této skutečnosti je naprosto pochopitelné, že má své oprávnění starý názor na duši jako na něco samostatného, nejen pouze objektivního, nýbrž cosi přímo nebezpečně svévolného. Další domněnka, totiž že tato tajuplná bytost vzbuzující bázeň je zároveň zdrojem života, je psychologicky stejně tak pochopitelná, neboť zkušenost právě ukazuje, jak existence já, totiž vědomí, pochází a vzniká z nevědomého života. Malé dítě má psychický život bez prokazatelného vědomí já, a proto první léta života sotva zanechávají nějaké vzpomínkové stopy. Odkud přicházejí všechny dobré a pomáhající nápady? Odkud nadšení, inspirace a každý umocněný životní pocit? Primitiv v hloubi své duše cítí zdroj života, je co nejhlouběji dojat životní aktivitou své duše, a proto věří ve všechno, co na duši působí, zejména v magické praktiky všeho druhu. Proto je pro něj duše životem vůbec, životem, o kterém si nemyslí, že ho ovládá, nýbrž na němž v každém ohledu závisí...."

    muflon — ned dub 22, 2012 12:11 pm

    Mít nebo být - E. Fromm (výtažek)
    http://www.psychoweb.cz/psychologie/mit ... m--ukazka/

    Erich Fromm: Mít nebo být. Aurora, Praha 2001

    Úvod - Velký příslib, jeho pochybení a nové alternativy

    Příslib se týkal ovládnutí přírody, hmotného nadbytku, neomezené svobody a štěstí pro všechny ... tato iluze má původ v průmyslovém pokroku. Po rozpadu feudálního zřízení se lidé stávali nově svobodnými. Klíčovými faktory byly - neomezená výroba, absolutní svoboda a neomezené štěstí pro všechny. Jenže lidé si postupně začali uvědomovat, že uspokojení všech jejich přání je nečiní šťastnými, zjistili, že jsou manipulováni politiky a průmyslem, že hospodářský pokrok se dotkl jen bohatých národů (přičemž propast mezi národy bohatými a chudými se stále zvětšuje) a že technika může způsobit ekologickou a/nebo jadernou katastrofu.

    Příslib selhal proto, že byl založen na pochybných premisách: a) radikálním hédonismu, podle něhož je cílem života slast z uspokojení všech žádostí a přání, b) systém je živen egoismem a chtivostí.

    ad a) prakticky se však ukazuje, že snaha o štěstí a blaho k nim často nevede - mnoho lidí je depresivních, osamělých, nešťastných a závislých

    ad b) realizace individuálního egoismu nevede k míru a harmonii; znamená slast z vlastnictví a nikoli sdílení; důsledkem je chtivost a cílem je mít; člověk nemůže být nikdy spokojen - závidí těm, co mají víc, a má strach z těch, co mají méně.

    Ve středověku se ekonomické chování rovnalo lidskému chování - podléhalo humanistické etice; v 18. století se od etiky oddělilo a ekonomický systém se ptal po tom, co je dobré pro jeho růst, nikoli co je dobré pro (růst) člověka.

    Nežijeme v harmonii s přírodou; dobýváme ji a ničíme. Zapomínáme přitom na vyčerpatelnost přírodních zdrojů a na fakt, že příroda se umí bránit.

    Způsob našeho života je patogenní, má za následek nemocného člověka, potažmo nemocnou společnost. Zřejmě přestává fungovat pud sebezáchovy, protože přes existenci mnoha faktů o blížící se katastrofě nedělají lidé (většina lidí) nic, aby ji odvrátili. Všelijaké summity, konference a prohlášení nás ukolébávají - problém je rozpoznán a řešen. Lidé jsou také mnohem více než kdy jindy orientováni na sebe a své bezprostřední okolí a nezajímají se o nic, co tento rámec překračuje. A nakonec - podobně jako lidé riskují smrtelné onemocnění, namísto aby mu předešli návštěvou lékaře a včasnou diagnózou v léčitelném stadiu - zrovna tak riskují budoucí pohromu, místo co by se pokusili v současnosti o změnu svých osobností.

    Předběžná orientace - mít versus být

    Vlastnění a bytí jsou dvěma základními dimenzemi lidského prožívání a to, který z těchto módů existence převažuje, určuje sociální charakter člověka. Vlastnická orientace se vyznačuje potřebou mít (mít stále více), chtivostí a touhou po majetku, moci a slávě. Být znamená fungovat, aniž něco mám nebo chci mít, existovat v jednotě se světem a tvořivě realizovat své schopnosti.

    Oproti minulosti se změnila i mluva v tom smyslu, že nyní používáme více podstatných jmen a méně sloves. Říkáme např. mám problém namísto jsem v nesnázích, mám ženu x jsem ženatý, mám bolavé klouby x bolí mě klouby. Projevuje se zde odcizení - řeknu-li "mám problém", vyloučím se ze situace a moje já spolu s pocity jsou přetvořeny v něco, co mám a co existuje mimo mě.

    Sloveso "mít" nemají všechny jazyky (např. v hebrejštině se vyjadřuje opisem "je to mně"), ačkoli se zdá být přirozenou kategorií existence. Toto slovo se objevilo v souvislosti se soukromým majetkem a jazyky kultur, kde převažuje funkční vlastnění, jej neobsahují.

    "Být" - kromě toho, že je to spona (jsem veselý, vysoký apod.), vyjadřuje jednak skutečnou existenci (jsem - má existence je pravdivá, skutečná) a dále též ukazuje na podstatu objektu bytí, nikoli na jeho vnějšek.

    Přivtělování (inkorporace) - způsob vlastnění > přivtělování věcí jídlem, pitím nebo symbolicky, v představách (přivlastnit si obraz boha, někoho slavného - vyhřívat se ve stínu jeho slávy, titulů, moci ...). Úzce souvisí s konzumací (v širším smyslu). "Spotřebitel je věčný kojenec volající po láhvi ... nejraději by spolkl celý svět" (EF). Ve volném čase je nejčastěji konzumováno prostřednictvím televize, auta, cestování a sexu (EF tyto aktivity nazývá pasivitami). Konzumace je jednou z forem vlastnění. Na jedné straně redukuje úzkost, na druhé straně provokuje další konzumaci, protože uspokojení je pouze krátkodobé.

    Vlastnění a bytí v každodenní zkušenosti

    Kapitola obsahuje řadu příkladů existence v modu vlastnění a bytí, jimž tak lze lépe porozumět. Většina z nás má totiž vlastnický modus tak silně zafixovaný, že si neumíme (nebo jen velmi těžko) jiný způsob existence ani představit.

    Učení (ve smyslu studia)

    VM (vlastnický modus): Studenti si zapisují obsah přednášky a pak se to naučí, aby prošli u zkoušky. Obsah přednášky se ale nestane součástí jejich já; jsou si vzájemně cizí. Student je vlastníkem výpovědí, které slyšel, a nemá snahu tvořit něco nového. Nové a neobvyklé myšlenky jej naopak znepokojují, protože narušují to, co si zafixoval.

    MB (modus bytí): Student jde na přednášku již vybaven nějakými informacemi o problému, kterého se má daná přednáška týkat. Aktivně naslouchá a tvořivě reaguje. Při naslouchání vznikají v jeho mysli nové otázky, nové myšlenky, a po přednášce je pak někým jiným, než byl před ní (samozřejmě pouze za podmínky, že obsah přednášky byl zajímavý, stimulující).

    Vzpomínání

    VM: Spojení mezi vybavovanými vzpomínkami je mechanické nebo čistě logické (protiklad, blízkost, stejné znaky) - např. slovo "pravá" implikuje vybavení slova "levá".

    MB: Vzpomínání je aktivním vyvoláváním slov, spojená jsou živá. Jedna myšlenka vyvolá celou řadu dalších (tentýž př.: pravá > psát (pravá > ruka > činnost pravé ruky > psát)). Podmínkou takovéhoto fungování paměti je skutečný zájem. Produktivní vzpomínání = oživování dřívějšího.

    Vzpomínky ve formě zápisků nebo fotografií či jiných druhů záznamu jsou odcizené - při ztrátě papíru (resp. nosiče vzpomínek) přestanou existovat. Je zřejmé, že při dnešním kvantu informací, které je třeba absorbovat, si člověk nemůže úplně všechno pamatovat a často se musíme spolehnout na informace někde zaznamenané - problém je však v tom, že se to hodně přehání.

    Styl v rozhovoru

    VM: Při diskusi si lidé brání své názory, které jsou jejich majetkem; kdyby připustili vyvrácení svého názoru, byli by ochuzeni - měli by méně. Prezentují to, co mají - majetek, moc, peníze, konexe apod. a "vytvářejí dojem" (daný ovšem většinou malou schopností soudnosti adresátů takové sebeprezentace).

    MB: Bez přípravy, spontánní, tvořiví; protože jim při rozhovoru nestojí v cestě jejich vlastní ego, mohou věnovat pozornost druhým. Konverzace je pak živým dialogem, z něhož si účastníci odnášejí mj. pocit radosti (ne vítězství nebo porážku, což jsou produkty sporů, diskusí).

    Čtení

    - mělo by být konverzací mezi autorem a čtenářem

    VM: Čtení umělecky bezcenných románů = chroupání čipsů při sledování televize. Jedná se o čtení bez vnitřní účasti. Člověk si nerozšíří své poznání, nepochopí postavy a tak se nedozví ani nic o sobě. Filosofickou literaturu čte tento člověk tak, že je potom schopen pouze reprodukovat myšlenky filosofů, jde o množství.

    MB: Čtení je tvořivé, s vnitřní účastí, čtenář rozumí a prohlubuje si poznání lidské přirozenosti i sebe samého. Filosofická literatura - klade filosofům otázky, nachází protimluvy, kličky, vypouštění některých problémů. Může udělat závěr, že obecně ceněná kniha je k ničemu, nebo naopak objeví neznámé a kvalitní dílo.

    Uplatňování autority

    - rozdíl mezi "mít autoritu" a "být autoritou". Autorita může být racionální, založená na kompetenci, která pomáhá lidem v růstu, nebo iracionální, založená na síle, která lidi vykořisťuje.

    VM: Má autoritu. Protože neexistují kompetence, nahrazuje je symbol - např. uniforma, rodokmen, titul - třeba král - může být hloupý a zkažený, tj. nekompetentní být autoritou, ale autoritu má. Symboly autority otupují lidské kritické myšlení, lidé jsou jimi ukolébáni a slepě věří.

    MB: Autorita spočívá na sociálních kompetencích a zralé a integrované osobnosti - tito lidé autoritu přímo vyzařují a tím, čím jsou, ukazují, čím mohou lidské bytosti být. Autoritu v MB potřebuje dítě - na tu pak reaguje horlivostí; na VM autoritu antagonismem.

    Vědění

    - mít vědomosti vs. vědět

    VM: Vědomosti jsou majetkem, slouží pro fungování doma a v práci. Velikost balíčku vědomostí odpovídá velikosti sociální prestiže. Školy jsou továrny na výrobu takových balíčků a jejich distribuci do dětských myslí.

    MB: Vědět. Podle některých myslitelů (Buddha, Freud, Mistr Eckhart, Marx) začíná vědění s uvědoměním si klamnosti svého smyslového vnímání, tzn. že náš obraz neodpovídá skutečné fyzikální realitě; hlavně je to proto, že většina lidí je polobdělá, polospící a nevědomá si faktu, že určitá část toho, co považují za samozřejmé a pravdivé, je iluzí vyvolanou sugestivním vlivem sociálního okolí. Vědění začíná otřesem, deziluzí, zklamáním. Znamená proniknout po povrch ke kořenům a usilovat o přiblížení se k pravdě. (Freud založil své pojetí sebepoznání na zničení iluzí neboli racionalizací.) Cílem není vědění samotné ani "pravda", ale proces sebepotvrzení rozumu. Neznalost je stejně dobrá jako znalost. Jde o to vědět hlouběji (ne mít více vědomostí).

    Víra

    VM: Víra = vlastnictví odpovědí, pro něž není materiální důkaz. Přijímání existujících formulací, ulehčení od samostatného myšlení a rozhodování. Poskytuje jistotu, ovšem za cenu vlastní nezávislosti. Bůh je idolem, projekční plochou; podřizujeme se vlastnímu výtvoru, iluzi. Víra je berličkou.

    MB: Není v první řadě vírou v ideje, ale vnitřním postojem. Víra v sebe, v druhé, v lidský rod, ve schopnost lidí stát se lidskými. Jistota se zakládá na vlastní zkušenosti, postojích, ne na podřízení se autoritě, která víru reprezentuje. Je založena na faktech - ne ovšem na faktech empiricky dokazatelných, ale stylem - já jsem tato fakta zaregistroval.

    Akt lásky

    VM: Nelze mít lásku, není to věc; existuje jen akt lásky. Láska ve VM = omezování, kontrola předmětu "lásky". Jako láska se označuje vztah mezi partnery, který je však pouze o zvyku, soc. konvencích, společné výchově dětí nebo strachem. Změna ze stavu zamilovanosti do stavu iluze vlastnění lásky: Zpočátku chtějí partneři získat jeden druhého, jsou živí, činorodí, atraktivní - jeden druhého ještě nezná. Jsou zaměřeni na bytí (tj. podněcování, dávání). Po sňatku mají jistotu a láska se stává jejich majetkem. Přestanou být k pomilování a vytvářet lásku, stávají se nudnými a nezajímavými. Přichází zklamání, zmatek a pocit, že byli druhým podvedeni. Přestali se milovat, protože uvěřili v omyl, že lásku lze mít.

    MB: Akt lásky, milovat = být tvořivě činný, tj. pečovat, poznávat, odpovídat, stvrzovat, radovat se z druhého člověka, myšlenky, stromu, ... Láska je proces sebeobnovování a růstu.

    (MB= modus bytí,
    VM= vlastnický modus., ...modus je naše vnitřní nastavení, postoj apod.)

    Modus vlastnění a modus bytí ve Starém a Novém zákoně a ve spisech Mistra Eckharta (stále pokračujeme výňatky z knihy E.Fromma)

    Starý zákon

    Jedno z jeho hlavních témat je: opusť, co máš, osvoboď se od všech okovů: BUĎ!

    Exodus: Mojžíš vedl Židy do pouště (poušť je zde symbolem života bez okovů, bez majetku, jen s životními nezbytnostmi). Na každý den si sbírali jídlo, které jim Bůh sesílal - nehladověli (podobně Marx - každému podle jeho potřeb; pozn. jeho názory byly zneužity a překrouceny komunistickou ideologií), ale nesměli si nic schovávat na druhý den (proti chamtivosti a křečkování). Vždy šest dní měli sbírat a v pátek dvojnásobek, protože následoval den odpočinku, kdy jídlo z nebe nepadalo - tzv. sabat. Je to jeden z nejdůležitějších pojmů judaismu, jediný striktní příkaz v desateru, který se v celé historii nejdůsledněji dodržoval. Sabat je dnem odpočinku, ale ne ve smyslu nevynakládání úsilí - je to klid k obnovení harmonie v člověku, mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a přírodou. Nic se nesmí ničit ani stavět - sabat je dnem klidu v boji člověka se světem. Sleduje cíl - bytí (lidé se mají chovat, jakoby nic neměli) - modlení, studium, zpěv, milování. Moderní neděle naproti tomu je v tónu zábavy, spotřeby a útěku před sebou samým. Příběh exodu končí špatně - Hebrejci se nedokázali obejít bez vlastnění. Naučili se sice žít bez trvalého bydliště a ze sesílané potravy, ale když Mojžíš zmizel na hoře, nedokázali žít bez viditelného vůdce. Přiměli Áróna, aby jim vytvořil předmět uctívání - zlaté tele (asi omyl Boha, který jim dovolil vzít si s sebou zlato a šperky). Tak žili v okovech v podobě idolu - dílu lidských rukou. Pokus o lidské bytí nespoutané věcmi se nezdařil.

    Nový zákon

    Pokračuje v protestu Starého zákona proti vlastnické struktuře existence; je radikálnější - např. příkaz milovat svého nepřítele (analogicky starozákonnímu miluj svého bližního). Jde o plnou účast pro lidské bytosti a zřeknutí se všeho sobectví. "Neodsuzuj druhé" - zapomenout na vlastní ego a věnovat se porozumění a podpoře ostatních. Satan pokoušel Ježíše, že změní kameny v chléb, Ježíš řekl, že nejen chlebem živ je člověk, ale i každým božím slovem; Satan dále nabízel úplnou moc nad přírodou a Ježíš znovu odmítl. Satan zde symbolizuje materiální konzumaci a moc. Od dob evangelií se podle těchto principů řídí svět.

    německý dominikán Mistr Eckhart (1260-1327)

    Zdrojem mu bylo evangelium Matouše: "Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské".... Duchovní chudoba = nic nemá, nechce, nezná. (pozn.: zde bych si dovolil trochu nesouhlasit...blaze chudým může v překladech z originálu evangelia Matouše znamenat také žebrající o ducha, tedy nikoli že člověk nic nechce, jen se mění touha z hmotné do duchovní úrovně, nejde o pasivitu ale o aktivní práci...).
    Nic nechtít znamená nemít žádnou vůli ve smyslu žádosti; kdo nechce nic, po ničem netouží (ani po boží vůli). Nic neznat = nevlastnit poznání, ale proniknout ke kořenům. "Člověk by měl být vyprázdněn od všeho svého vědění", což neznamená, že má zapomenou, co ví, ale má zapomenout, že ví (nemá se dívat na poznání jako na svůj majetek). Nic nemít = oprostit se spoutání, přílišné vazby k tomu, co "máme" (co jsme si přivlastnili, jako někteří si přivlastňují a zotročují svého přítele nebo manželského druha... !), a to včetně boha.

    Lidská svoboda je omezena v tom rozsahu, v jakém jsme připoutáni k majetku, dílu a vlastnímu egu.

    Ve vlastnickém módu existence nejsou důležité objekty vlastnění, ale náš postoj k nim. Předmětem touhy se může stát cokoliv - majetek, rituály, myšlenky i dobré skutky - tyto záležitosti nejsou samy o sobě špatné, ale špatnými se stávají, protože na nich lpíme; stávají se tak okovy bránícími našemu sebeuskutečnění a pravému bytí.

    "Lidé by tolik neměli uvažovat o tom, co mají dělat, jako o tom, čím jsou."

    Co znamená "být":
    1) bytí jako realita - to, co s námi hýbe;
    2) bytí jako živost, rození, tvořivost, obnova. "Být aktivní" neznamená být zaměstnán, ale vyjít ze sebe. Aktivní člověk je jako nádoba, která se zvětší vždy, když se naplní a proto nemůže být nikdy plná.

    muflon — ned dub 22, 2012 4:06 pm

    Kdo jsou ti citoví upíři?
    (tuto knihu doporučuje Dr.Hnízdil)
    http://motto.cz/ukazka-z-knihy/citovi-upiri

    V opatství Carfax svítí světla. Je noc. Podle pověsti koupil zříceninu opatství jakýsi výstřední šlechtic z východní Evropy. Říká se, že se v noci po opatství pohybují prazvláštní bytosti, potichounku procházejí mlhou. Lidé nemohou spát, protože psi vyjí a krajinou se ozývají zvuky připomínající narážení netopýřích křídel do okenních tabulí. V těch nejvýstavnějších domech ve městě se budí mladé ženy z hrůzostrašných snů, jsou vyděšené, vyčerpané, apatické. Některé se neprobudí vůbec.

    Děje se něco strašného, ale jediné vysvětlení se za denního světla jeví jako šílené, pověrčivé povídačky. Upíři přece neexistují, že? Kde tedy nalézají nemrtvé duše, které v noci ničí živé, v moderním světě místo?

    Vysoký snědý muž v obleku se zasměje. „Upíři? To je přece pohádka, kterou se straší děti.“ V očích se mu zablýsknou pronikavá světýlka. „Dovolte mi, abych se představil,“ naváže. „Jmenuji se hrabě Drákula.“ Ano, byl to Drákula z pera Brama Stokera.

    Upíři vás sledují, dokonce i teď, když čtete. Mají o vás přehled za denního světla na ulicích, pod jasným světlem zářivek v kancelářích, nejspíš i v teple domova. Pohybují se kolem nás, převtělení za obyčejné lidi. A ve chvíli, kdy je ovládnou jejich vnitřní potřeby, se proměňují v zákeřné bestie.

    Tito upíři z nás však nevysávají krev, jejich pochoutkou je citová energie.

    Nepleťte se, nemluvíme o otrapech, otravném hmyzu, s nímž se setkáváme den co den, a zaženeme ho tím, že si trváme na svém nebo na něj zaútočíme asertivitou. Mluvíme o skutečných bytostech přicházejících z temnot. Dokážou vás nejen vyvést z míry nebo vytočit, ale i zhypnotizovat, zastřít vám mysl falešnými sliby, zahalit vás v oparu zlých kouzel. Citoví upíři vás zatáhnou do svého světa upíření a pak z vás vysají citovou energii.

    Citoví upíři na první pohled vypadají jako bezvadní lidé, dokonce lepší než ostatní. Jsou bystří, chytří a stejně okouzlující jako ten transylvánský hrabě. Snadno si získají vaši přízeň i důvěru. Chcete od nich víc než od druhých. Očekáváte více, dostanete méně a na závěr vás citoví upíři srazí na kolena a odejdou s hlavou hrdě vztyčenou. Pozvete je do svého života a svou chybu si uvědomíte až ve chvíli, kdy se za nimi zavírají dveře, vy jste na dně sil, třeští vám hlava, máte prázdnou peněženku a nejspíš i zlomené srdce. Přesto si nejste jisti odpovědí na otázku, zda jste ti špatní vy, nebo oni.

    Špatní jsou oni. Citoví upíři.

    Znáte nějaké? Už jste měli tu čest seznámit se s nimi?

    Poznali jste lidi, kteří na první dojem působili jako dokonalé bytosti, ovšem nakonec vám v životě nadělali totální zmatek? Okouzlil vás někdo neodolatelným šarmem? Oslepil vás někdo blýskavým pozlátkem, z něhož vám zrak přecházel? Šeptal vám někdo během romantické noci čarokrásné sliby, po nichž se s úsvitem jen zaprášilo?

    Vysál z vás někdo citovou energii?

    Citoví upíři nevylézají po nocích z rakví. Žijí mezi námi. Mají tvář zdánlivě srdečných a milých sousedů zaplavujících nás úsměvy, jenže za zády o nás vyprávějí krvelačné pomluvy. Citové upíry najdete i ve svém sportovním týmu. Jsou skvělí a prostě úžasní, ovšem pouze do chvíle, než na ně namíříte kritický prstík. Pak předvádějí uvřískané scény, za něž by se nemusel stydět kdejaký tříletý capart. Citové upíry pochopitelně najdete i u sebe v zaměstnání. Zpravidla zahrnují luxusně placené manažerské typy aktivně se nořící do zákulisní politiky a zdánlivě nenápadných intrik. Mají s tím vším tolik starostí, až jim na samotnou práci nezbývá moc času. Citové upíry najdete dokonce i ve vedení firmy; patří k nim šéfové kázající o podpoře profesních zdatností a pozitivní zpětné vazbě, ale ani se nenadějete a už kdekomu vyhrožují, že ho vyhodí za sebemenší chybu.

    Citové upíry pochopitelně můžete odhalit i v rodině. Zkuste si v mysli projít blízký i širší okruh příbuzných. Co takový švagr tvářící se jako génius, ale neschopný udržet si zaměstnání déle než pár měsíců? Anebo ta nenápadná, téměř až neviditelná teta, která s nasazením pečuje o všechny kolem sebe, náhle záhadně onemocní a její křehké zdraví vás přinutí, abyste se pro změnu starali vy o ni? Musíme vůbec mluvit o prapodivně milujících rodičích, kteří kážou o tom, jak se má mít člověk rád, a pak od něj s naprostou samozřejmostí očekávají, že v první řadě bude láska prokazovaná a dokazovaná jim?

    Pozor, upír třeba i spává vedle vás v posteli, noc co noc. V jedné vteřině se projevuje jako oddaný a láskyplný partner, ve druhé se z něj stává studený psí čumák.

    muflon — pon dub 23, 2012 11:09 am

    O tom, jak provázané je tělesné a duchovní (resp.duševní) zdraví, mluví nejen postupně více uznávaná psychosomatika, ale nověji také např. vědní obor EPIGENETIKA.

    http://21stoleti.cz/blog/2011/03/23/je- ... se-ze-ano/

    "Dobrá a špatná zpráva
    Co všechno ovlivňuje metylaci DNA? Když si připomeneme včely, tak u nich má největší vliv strava – látky obsažené v mateří kašičce, kterou je krmena po celou dobu jen larvička, ze které má vyrůst budoucí královna. Takže, obrazně řečeno, výživa ovlivňuje i to, jestli člověk dostane do vínku charakter královny nebo dělnice nebo jakýkoliv jiný vzorec chování? To čím vás krmí rodiče, má vliv na to, co z vás vyroste? Zjednodušeně by se to tak zřejmě dalo říci. Tyto úpravy, naprogramování genomu, naštěstí nejsou definitivní, neměnné. Mohou se změnit v důsledku změny životního prostředí a stylu jedince. Takže to, co vám nevyhovuje, si vlastně můžete nastavit jinak...

    Co všechno lze opravit
    Dobrá zpráva je to, že »programování« genomu je skutečně vratný proces, takže ho lze ovlivnit. Matrix je možné změnit. Špatná zpráva je to, že to je proces vyžadující čas, značné kvantum práce na rozvoji osobnosti...."

    (celý článek viz odkaz nahoře)
    -----------------
    Epigenetika je v počátcích, ale už se nějaký čas ví, že GENY se nemusí projevit nejen vlivem vnějšího prostředí, ale už se víc připouští, že vliv může mít do značné míry i naše vnitřní postoje, myšlenky a emoce.... :mrgreen:

    Nejsme tedy tolik limitováni (jak si mnozí lidé a lékaři dodnes myslí) tím, jaké geny jsme zdědili, ....lze je dokonce i "vypnout" aby se neprojevili pokud by nám měly škodit....

    Na osel.cz je starší článek (2005) o epigenetice, ale kdo bude hledat, najde na netu jistě aktuální nové info... (pan Jarda tady na fóru již delší dobu říká,
    abychom se nevymlouvali na geny... :wink: )

    ...začíná se o tom víc nyní uvažovat v souvislosti s "kvantovou" léčbou (http://kvantovalecba.uvadi.cz/epigenetika ), a také s možností změny DNA jak to popisují někteří lidé zabývající se okolními roky okolo r.2012 a transformací...
    (třeba Eric Pearl zakladatel rekonektivního léčení, říká že má tři vlákna DNA... :? , pod mikroskopem však vidět není..., hovoří o nich jako o nehmotných - tj. elektromagnetických vláknech a spojuje to s lékařskými výzkumy, které se touto novou hypotézou zabývají.

    -----------

    Vliv našich negativních zkušeností si často neuvědomujeme, ale podvědomě podle nich řešíme problémy určitým způsobem, který nám více či méně prospívá. Podvědomé vzorce myšlení a chování i následná přesvědčení získáváme po celý život; ta, která nás nejvíce ovlivňují, dokonce už přes pocity matky v těhotenství a v období dětství do 7 let. "Nejlepšími" tvůrci našich zápisů do podvědomé paměti jsou rodiče, partneři, příbuzní, učitelé, šéfové a všichni, kteří na nás mají nebo měli největší vliv.
    Přes podvědomé symboly z prožitých traumat a mylná přesvědčení se často nevědomě stresujeme, a tím vytváříme
    trhliny v energetickém systému těla
    (více viz také funkce Hledej: čakra, trhliny v čakrách ap.). Zde jsou zřejmé vzájemné souvislosti mezi vlivem okolí, naším prožíváním a vznikem psychických i fyzických obtíží (psychosomatické nemoci, (mikro)traumata uložená v těle a střádající se během života, podle některých i spirituální příčiny "nemoci duše"...apod.).

    Kromě dnes už celkem "běžné" psychosomatiky, se také hovoří o spirituální dimenzi a souvislostech s tělesným zdravím...že jsme nejen tělesné ale i energetické a víceúrovňové bytosti, což částečně vyplývá i z psychologických výzkumů C.G.Junga, a dnes ze zkušeností mnoha léčitelů zabývajících se prací s energiemi.
    (práce s energiemi není až novodobý módní výmysl New Age a novodobých léčitelů, jak by se mohlo zdát např. rekonektivní léčení (E. Parl, Reconnection), ...už po staletí s energiemi pracuje třeba
    jóga, čchi kung, taiči, reiki a mnoho dalších směrů a léčitelů... setkal jsem se i s názorem, že to co provádí E. Pearl, není něco až zas tak úplně nového, jak se to prezentuje... (prý takto podobně už léčili i jiní, např. sr. http://www.bruno-groening.org/tsch/default.htm)

    Můžeme jako lidé ( otázkou zda úplně bez přidání lidského vnášení něčeho ?), odstraňovat bloky a energetické trhliny, ale i PŘEPROGRAMOVAT (opět riziko zneužitelnosti) chybně běžící "software" v našich buňkách ..., aby nám náš hardware (tělo) chodil lépe...

    ( :? jen se obávám, že stejně jako vědci manipulují s genetickým inženýrstvím a mnozí odmítají GMO potraviny, tak jestli to tak není i u novodobé manipulace se "softwarem" člověka...(něco jiného je ověřené terapie, jako je třeba biosyntéza a bioenergetika, o dalším zatím moc nevím... :|, co však vím, že počítač když se porouchá software, asi málokdo svěří nějakému hackerovi, přestože to je "odborník"... :mrgreen: )

    muflon — pon dub 23, 2012 2:15 pm

    Takže čemu víc důvěřovat intuici, nebo "selskému rozumu", nebo logice...? ...ani jedno by nejspíš bez druhého nemělo nakonec dostatečnou vypovídací a zpětněvazební hodnotu...

    Při práci na sobě je tedy nejspíš dobré logické myšlení nepřeceňovat. Ve chvíli, kdy "moc" přemýšlíme, bráníme přístupu informací s vyššími frekvencemi (to je ale hóóódně technický slovní obrat :D ). Je to spíše psychologie ... opak logiky ... je to Život.
    Leckdy je tedy vědomí, přímá zkušenost a meditace nebo vhled (resp. já mám raději širší "bdělost" v širším smyslu významu jak o ní píše třeba A.de Mello) užitečnější..... Ale každopádně selský rozum, jako vždy, má své podle mne nezastupitelné místo při zpětné analýze. Těžko tato slova zobecňovat...

    O tom jak je důležitá intuice, fantazie apod., při vědeckých objevech, by mohl povídat mnohý racionální vědec, od Newtona po Einsteina (Newton mimochodem byl velký mág, a nešlo jen o nějakou intuici spadnutí jabka na kebuli aby se mu rozsvítilo..., viz: http://www.kosmas.cz/knihy/169516/newto ... staroveku/ )

    Mnohdy moc nezískáme, když věci hodnotíme, posuzujeme, zkoumáme (resp. moc PITVÁME... a uniká nám tak nadhled a celek v širších souvislostech....!), a příliš se snažíme něco logicky vysvětlit, pochopit.
    a neustálé přemýšlení o tom, jak co pracuje, brzdí Energii v tom, aby pracovala v náš prospěch....

    Místo hodnocení a předsudků, použijme pro sebe např. "pro mě momentálně smysluplný" a "momentálně nedokážu rozpoznat, jaký to pro mě má asi smysl"...

    ...jsou však i tací co logiku úplně odsuzují...třeba Dan Millman píše ve své knize "Cesta pokojného bojovníka" že není jediná pozitivní věc na naší mysli, logice.... :?
    ...a druhý extrém je možná zase naopak to, když se intuice přeceňuje a člověk se spoléhá POUZE na to co sám vnitřně zažil, a nerozliší dostatečně nakolik tam bylo ego (říct že tam nebylo vůbec, je dle mne ošemetné, když se to nedaří i mnoha jogínům po desetiletích praxe nesrovnatelné se západním člověkem...), nějaká podvědomá interpretace apod., ...zda jen jednu iluzi nenahradila iluze jiná... :!:

    Levá mozk.hemisféra (analytická, činorodá, udržující si KONTROLU nad vším... atd.), by neměla být stále dominantní jak je to u většiny mužů, ale i lidstva obecně....musí být používána PRAVÁ MOZK.HEMISFÉRA (a někdy o mnoho víc než ta levá... V té pravé mozk.hemisféře je totiž sídlo mnoha dnes nedostatkového "zboží" jako např. INTUICE, kreativita apod., ale je to také sídlo pasivity a podřízenosti - resp. ZTRÁTY KONTROLY, absolutní důvěry k někomu koho bezvýhradně a bez podmínek milujeme ap. ...( :mrgreen: )

    Ale občas tu levou mozk.hemisféru prostě zapojit musíme (což jde lidem mnohem snadněji než se naučit používat i tu pravou hemisféru)...., kdybychom používali jen tu pravou, tak se k ničemu nerozhodnem a neuskutečníme to do důsledku, zůstanem jen "opojeni pocity a vnitřními zážitky" :wink:

    ---------------

    Co se týká rozvoje intice a lepšímu porozumění ženské a mužské části v KAŽDÉM člověku:

    Knihy:

    * Mužství - Steve Biddulph
    * Ženy, které běhaly s vlky - Clarissa Pinkola Estés
    * Obejměte své vnitřní dítě - Ladislav Dvořák

    Jarda — pon dub 23, 2012 10:26 pm
    muflon píše:
    ....myslím že nejsi sám koho to provokuje k zamyšlení (což je účel - týká se to každého koho někdy už napadlo, zda někomu byť s dobrým úmyslem třeba nakonec neublížil... :? ) .....sice je psáno že dobro od zla bude možné poznat a rozlišit - "poznáte je podle ovoce...dobrý strom nemůže vydávat špatné ovoce" apod., ale interpretace jak si správně naznačil je relativní a každý si to vykládá po svém... A ono miluj svého bližního jako sebe sama je také dvousečné- pokud nějaký člověk je sám na sebe v něčem velmi tvrdý a třeba např.pedantský, bude podobně i na druhé, v dobré víře že pro ně přece dělá to nejlepší co jim přece prospěje, když tak jedná i vůči sobě a "prospívá" mu to (nebo to myslí přece s druhými "dobře"...) :mrgreen:

    -----------

    Rád přemýšlím nahlas a jen tak si říkám že to třeba někoho také zaujme, i když je pravda že jinému to může nejspíš i lézt na nervy..., ale čteme přece jen to co nás zaujme - kdo čte vše ač ho to nezajímá, se může podobat člověku co nedokáže přepnout kanál na TV nebo rozhlase...(je to NAŠE volba)

    Jinak ohledně spasitelských komplexů, je moc pěkný indický příběh:

    „Mistře, rozhodl jsem se říci všem lidem, aby už nebyli slepí, aby se probudili, že jejich strachy a smutky jsou zbytečné. Chtěl bych jim sdělit, že žijí v iluzi toho, že jsou toto tělo, že není čeho se bát, že není co získat, a že se mohou stále jen radovat.“, řekl jsem a cítil jak mi ta slova šla přímo ze Srdce.
    „No, když ses rozhodl“, pravil Mistr, „udělej to“.
    Připadalo mi, že cítím nesouhlas a otázal jsem se: „ Myslíte, že to nemohu udělat?“
    „Jak to mám vědět?“, opáčil Mistr, „já jsem jen často slýchával od svého Mistra, že nejdůležitější je začít vždy u sebe a nemá se nic uzavírat.“
    „Ano, hlavně nic neuzavírat !!“ Na poslední větu kladl takový důraz, že jsem se musel zamyslet nad tím, co tím myslí. Copak já něco uzavírám? Ne, nic neuzavírám, prostě jim chci pomoci a udělám to.
    Mistr z ničeho nic povídá, jako by četl moje myšlenky.
    „Joo, jednou šla jedna stará paní a táhla do kopce vozík se dřívím. Šel kolem mládenec a vidí ji. Říká si, jak se ta babička dře. Už je stará a určitě by byla ráda, kdyby jí pomohl. Takhle jí to bude do kopce trvat půl hodiny a s jeho pomocí bude nahoře za deset minut. Vzal vozík babičce, aby jí pomohl. Babička nebyla zas tak stará, jak si mládenec myslel, byla zdravá a čilá. Nejprve měla strach, aby jí mládenec s vozíkem neujel. Když viděla, že se nemusí bát, trochu se uklidnila, ale přesto byla rozladěná, že si mládenec myslí, že je stará a bezmocná tak, že potřebuje pomoc. Přitom jí letělo hlavou :
    „Normálně mi to trvá půl hodiny, takhle budu na kopci za deset minut a pak budu muset mrznout před krámem, protože otevřou až za půl hodiny.“ Mládenec vytáhl vozík nahoru za deset minut. Babička mu ze slušnosti poděkovala a mládenec byl spokojen, že jí pomohl, a že jí udělal radost. Babička si stoupla pod střechu a začala mrznout. Nedávala pozor, protože se jí hlavou stále honily myšlenky, zda vypadá už tak uboze a staře, přestože se cítí dobře a byla rozladěná, že musí mrznout, zatímco by bez mládence byla stále ještě na kopci. A jak tak stojí, utrhne se ze střechy velký kus ledu, spadne jí za krk a babička padne mrtvá k zemi. Jeden pán sledoval celé dění od chvíle, kdy přišel mládenec pomoci babičce až po její smrt.
    „Ach jo“, povzdychl si, „kdyby ten mládenec té babičce nepomáhal, mohla ještě žít….“
    -------

    "To,že jsem nasytil hladového,
    odpustil urážku a začal milovat svého nepřítele,to jsou velké ctnosti.
    Ale co kdybych zjistil,
    že nejnuznější ze všech žebráků
    i nejdrzejší ze všech utrhačů
    dlí v mém nitru,
    a že jsem to já,kdo je tak potřebný
    almužen vlastní laskavosti,
    a že já sám jsem tím nepřítelem,
    kterého je nutno milovat -
    co potom ?....."
    ( C.G.Jung)

    "...setkávej se se svými protiklady, jen tehdy porosteš"
    (Exupéry)

    Není problém dovést koně k vodě, ale je problém donutit ho pít. Také je sice dobré podat pomocnou ruku, ale je naprosto nevhodné někoho za ruku vést.

    muflon — úte dub 24, 2012 2:44 pm

    Hodně lidí je také prostě jen zvědavých (a zůstanou na povrchu, zmateni mnohými protimluvy "odborníků" či "nevědeckými" jevy.....), třeba jak je to s těmi všemi virgulemi, psychotronikou apod. (koho zajímají pohledy z obou stran (PRO a PROTI, tak základní info je tady: http://ceska.psychotronika.cz/index.php ... chotronika - vč. klubu skeptiků a také dvoudílného rozboru "OKULTISMUS V MEDICÍNĚ" od Dr.Heřta, na konci webové stránky uvedeného odkazu...mluví tam i o "duchovní chirurgii")

    Stručná Historie České Esoterické Scény Od Konce 19. Století Do Roku 1989:

    Jarda píše:
    Není problém dovést koně k vodě, ale je problém donutit ho pít. Také je sice dobré podat pomocnou ruku, ale je naprosto nevhodné někoho za ruku vést.

    Hlad je nejlepší kuchař...a žízeň... :wink:
    (jen je blbé že takový člověk pak často sežere co mu pod ruku přijde (jak doslova tak v duchovním smyslu), včetně "plastického žrádla", a když mu to zachutná, nevadí mu glutamáty, jedy a éčka...).

    Nejen chlebem živ je člověk....Podobně jako v chemicko-potravinářském průmyslu, zde existují podobné narafičenosti, přibarvenosti, dochucenosti a "rafinovanosti" také ve "STRAVĚ PRO DUŠI" (termín krásný jak z knih "slepičí polévka pro duši" kdo znáte... :-) ). Proto rozeznat kvalitu od šmejdu, nebo vybírat jen perly z hromad hnoje duchovních nesmyslů, je někdy pro mnohé nadlidský úkol...podaří se to jen opravdovým Hledačům pokladů, kteří vytrvají...a nenechají se zmást mnoha úskalími na duchovní cestě (i já možná nevědomky někdy mohu mást, každý hledač na své cestě dospěje k něčemu, jen proto aby na Cestě časem zjistil že vše se má trochu nebo úplně jinak..., což ovšem NEVADÍ, naopak bez chyb a hledání, by nebylo nalézání a pokrok na duchovní cestě, právě chyby nás někam následně směrují... :wink: )

    Když se ptali dalajlamy, co ho na lidech nejvíce překvapuje, odpověděl:

    „Samotní lidé, protože obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví, potom se tak znepokojují minulostí a budoucností, že si neužívají přítomnosti a …..tak nežijí ani v přítomnosti, ani v budoucnosti, a žijí tak, jakoby neměli nikdy zemřít a potom umřou bez toho, aby předtím žili“
    "Vědět není totéž co zažít, zažít není totéž co žít..." (někteří dodávají dále že "...žít není totéž co splynout...", být v souladu se Skutečností, Veškerenstvem, Bohem, kosmickými zákony apod.)

    Je příznačné, že spousta lidí se začne zajímat o "duchovno" nebo léčitele až když jim teče do bot, mají závažnou nemoc, nebo jsou v nějakém těžkém životním období...(ovšem pak už s větším rizikem "ulpění" na pomoci, nemoci apod...."tonoucí se stébla chytá" - dost lidí je ochotno jít téměř za kýmkoli pokud jim slibuje pomoc..., ale nezačnou se zamýšlet nad příčinami stavu do kterého se dostali, nebo změnami v životě které tento pro ně nepříjemný stav během života vyžaduje...., třeba i s odbornou psychologicko-terapeutickou pomocí...dříve lidi chodili jinam pro pomoc, "outěchu" nebo jiní vyžadovali i vedení od duchovního ve své vesnici, což někteří kněží v historii zneužili aby měli hlavně husu na talíři... (navíc dnes díky pedofilním skandálům, tradiční církve důvěru mnoha lidí ztratily), indiáni ale mají důvěru ve své duchovní vůdce a dodnes chodí za svým šamanem...

    ...ti nemanipulující (resp.méně manipulující :mrgreen: ) jsou jen "majáčky" a ukážou směr, jít po něm daný člověk může a měl by sám...žel, většina vyžaduje vedení a aby za ně někdo rozhodl, ačkoli je to jejich život a nikdo jej odžít za ně nemůže - důsledky tedy ponese každý sám, není tedy dobré přenášet odpovědnost za svůj život na druhé (co si zbabráme a pro co se rozhodneme, to si musíme i do dna sníst... :wink: , nelze se vymlouvat - to tys mi to poradil...., což je pohodlnější nechat někoho za sebe rozhodnout...)

    Na druhou stranu nelíbí se mi jak se z všeho "něco dá vyždímat", a tak je dnes i spiritualita někdy zneužívána jako prostitutka mnohdy třeba v pracovní oblasti, výkonosti, manažerských řízení lidí, různých multilevelů apod. :evil:
    Navíc jako i z alternativní medicíny se mnohdy stal byznys jako u farmaprůmyslu, tak spousta lidí se svou spiritualitou končí u horoskopů...což je nejen v NĚmecku, ale srovnatelně a možná ještě více v Čechách velmi výnosný byznys, vše co zavání "tajemnem"... :mrgreen:
    (stačilo se jeden čas podívat do programu TV co se vysílá na mnoha stanicích, a téměř vždy tam najde člověk něco jako "zavolejte věštci" (srovnatelné s "zavolejte lehké dívce té nebo té smyslnější podle vás...", ...také mnoho režisérů filmů ví moc dobře, že když budou mít ve filmu byť podřadném, trochu sexu, násilí, záhad či duchařiny apod., sledovatelnost se podstatně zvýší.... :twisted: ), apod.

    Proto nesouhlasím zcela s tím, že jen vnitřní myšlenky a odbourání špatných emocí může zlepšit svět...je mi do určité míry blízká angažovanost jakou měl třeba K.Čapek na formování duševní, etické a kulturní KULTIVACE společnosti - ale nikoli SYSTÉMU... (nemám iluze o "reformovatelnosti" tohoto systému,...vskutku "tento obludný systém je nereformovatelný..."). Čapek na rozdíl od mnoha dnešních vnucovatelů cest, měl duchovní nadhled nad reálným životem, toleranci k jedinečnosti druhého a k právu na vlastní názor (neuznával autoritativní pravdu a neúnavně jí kritizoval), měl pragmatický pohled na realitu bez vlivu vlastních ambicí a prospěchu, velmi postrádám v dnešní společnosti Čapkovo nepřeceňování pokroku a materiálních požitků na úkor duchovního (či filosofického) vnímání světa apod. Souhlasím, že základ je nejprve (a i v konečném důsledku) NESPOLÉHAT NA VŮDCE (s tím by sice nesouhlasili zastánci gurujógy, ani křesťané kde Ježíš říká:nenazývejte nikoho kromě mne Mistrem a Učitelem...), ale ať už tak či tak, je potřeba vše zpracovat vnitřně, neztratit se v mnohosti názorů a najít sám sebe. Avšak přehnaný důraz na individualismus v dnešním světě také podle mne není zdravý, jsme součástí Celku...kontakt s ostatními a tvorba spolu s nimi, je podstatou lidstva (s vědomím rizik psychologie davu, stádnosti nebo negativit dnešní převládající mocenské a zájmové manipulace).

    Ohledně "mámení světa" i jeho vůdců, se mi líbí slova z Labyrintu světa a ráje srdce:

    "...v tomto světě a věcech jeho všechněch
    nic není než matení a motání,
    kolotání a lopotování,
    mámení a šalba, bída a tesknost,
    a naposledy omrzení všeho zoufání:
    ale kdož doma v srdci svém sedě,
    s jediným Pánem Bohem se uzavírá,
    ten sám k pravému a plnému mysli upokojení
    a radosti přichází...

    "...Průvodčí moji a každého, kdož v světě tápá, vpravdě jsou dva: Drzost mysli, všeho ohledující, a zastaralý při věcech Zvyk, pravdy barvu šalbám světa dávající. Půjdeš-li za nimi s rozumem, kdekoli bídné motaniny pokolení svého spolu se mnou uhlédáš; pakliť se jinak zdáti bude, věz, že obecného zmámení brýle, skrze něž všecky věci naopak než jsou vidíš, na nosu tvém strmí.

    Co se prohlédání (zkoumání) radostného způsobu Bohu oddaných srdcí dotýče, toť více in idea (jako ideální vzor) vypsáno jest, nežli aby se to tak plně při všechněch vyvolených nalézalo. Nedostává se však Pánu Bohu i takových vypulerovaných duší, a každý upřímě pobožný to čta, téhož dokonalosti stupně sobě žádati bude povinen. Mějž se dobře.... a Vůdce světla, Duch svatý, ukažiž tobě lépe než já mohu,
    i světa marnost, i vyvolených s Bohem spojených srdcí
    slávu, potěšení a radost."

    „Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče.“
    (J.A.Komenský)

    „Pravdu je třeba hloubit jako studnu“
    (Exupéry - Citadela)

    Jarda — ned dub 29, 2012 11:39 am
    muflon píše:
    Hlad je nejlepší kuchař...a žízeň... :wink:
    (jen je blbé že takový člověk pak často sežere co mu pod ruku přijde (jak doslova tak v duchovním smyslu), včetně "plastického žrádla", a když mu to zachutná, nevadí mu glutamáty, jedy a éčka...).

    Nejen chlebem živ je člověk....Podobně jako v chemicko-potravinářském průmyslu, zde existují podobné narafičenosti, přibarvenosti, dochucenosti a "rafinovanosti" také ve "STRAVĚ PRO DUŠI" (termín krásný jak z knih "slepičí polévka pro duši" kdo znáte... :-) ). Proto rozeznat kvalitu od šmejdu, nebo vybírat jen perly z hromad hnoje duchovních nesmyslů, je někdy pro mnohé nadlidský úkol...podaří se to jen opravdovým Hledačům pokladů, kteří vytrvají...a nenechají se zmást mnoha úskalími na duchovní cestě (i já možná nevědomky někdy mohu mást, každý hledač na své cestě dospěje k něčemu, jen proto aby na Cestě časem zjistil že vše se má trochu nebo úplně jinak..., což ovšem NEVADÍ, naopak bez chyb a hledání, by nebylo nalézání a pokrok na duchovní cestě, právě chyby nás někam následně směrují... :wink: )

    Když se ptali dalajlamy, co ho na lidech nejvíce překvapuje, odpověděl:

    „Samotní lidé, protože obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví, potom se tak znepokojují minulostí a budoucností, že si neužívají přítomnosti a …..tak nežijí ani v přítomnosti, ani v budoucnosti, a žijí tak, jakoby neměli nikdy zemřít a potom umřou bez toho, aby předtím žili“
    "Vědět není totéž co zažít, zažít není totéž co žít..." (někteří dodávají dále že "...žít není totéž co splynout...", být v souladu se Skutečností, Veškerenstvem, Bohem, kosmickými zákony apod.)

    Je příznačné, že spousta lidí se začne zajímat o "duchovno" nebo léčitele až když jim teče do bot, mají závažnou nemoc, nebo jsou v nějakém těžkém životním období...(ovšem pak už s větším rizikem "ulpění" na pomoci, nemoci apod...."tonoucí se stébla chytá" - dost lidí je ochotno jít téměř za kýmkoli pokud jim slibuje pomoc..., ale nezačnou se zamýšlet nad příčinami stavu do kterého se dostali, nebo změnami v životě které tento pro ně nepříjemný stav během života vyžaduje...., třeba i s odbornou psychologicko-terapeutickou pomocí...dříve lidi chodili jinam pro pomoc, "outěchu" nebo jiní vyžadovali i vedení od duchovního ve své vesnici, což někteří kněží v historii zneužili aby měli hlavně husu na talíři... (navíc dnes díky pedofilním skandálům, tradiční církve důvěru mnoha lidí ztratily), indiáni ale mají důvěru ve své duchovní vůdce a dodnes chodí za svým šamanem...

    ...ti nemanipulující (resp.méně manipulující :mrgreen: ) jsou jen "majáčky" a ukážou směr, jít po něm daný člověk může a měl by sám...žel, většina vyžaduje vedení a aby za ně někdo rozhodl, ačkoli je to jejich život a nikdo jej odžít za ně nemůže - důsledky tedy ponese každý sám, není tedy dobré přenášet odpovědnost za svůj život na druhé (co si zbabráme a pro co se rozhodneme, to si musíme i do dna sníst... :wink: , nelze se vymlouvat - to tys mi to poradil...., což je pohodlnější nechat někoho za sebe rozhodnout...)

    Na druhou stranu nelíbí se mi jak se z všeho "něco dá vyždímat", a tak je dnes i spiritualita někdy zneužívána jako prostitutka mnohdy třeba v pracovní oblasti, výkonosti, manažerských řízení lidí, různých multilevelů apod. :evil:
    Navíc jako i z alternativní medicíny se mnohdy stal byznys jako u farmaprůmyslu, tak spousta lidí se svou spiritualitou končí u horoskopů...což je nejen v NĚmecku, ale srovnatelně a možná ještě více v Čechách velmi výnosný byznys, vše co zavání "tajemnem"... :mrgreen:
    (stačilo se jeden čas podívat do programu TV co se vysílá na mnoha stanicích, a téměř vždy tam najde člověk něco jako "zavolejte věštci" (srovnatelné s "zavolejte lehké dívce té nebo té smyslnější podle vás...", ...také mnoho režisérů filmů ví moc dobře, že když budou mít ve filmu byť podřadném, trochu sexu, násilí, záhad či duchařiny apod., sledovatelnost se podstatně zvýší.... :twisted: ), apod.

    Proto nesouhlasím zcela s tím, že jen vnitřní myšlenky a odbourání špatných emocí může zlepšit svět...je mi do určité míry blízká angažovanost jakou měl třeba K.Čapek na formování duševní, etické a kulturní KULTIVACE společnosti - ale nikoli SYSTÉMU... (nemám iluze o "reformovatelnosti" tohoto systému,...vskutku "tento obludný systém je nereformovatelný..."). Čapek na rozdíl od mnoha dnešních vnucovatelů cest, měl duchovní nadhled nad reálným životem, toleranci k jedinečnosti druhého a k právu na vlastní názor (neuznával autoritativní pravdu a neúnavně jí kritizoval), měl pragmatický pohled na realitu bez vlivu vlastních ambicí a prospěchu, velmi postrádám v dnešní společnosti Čapkovo nepřeceňování pokroku a materiálních požitků na úkor duchovního (či filosofického) vnímání světa apod. Souhlasím, že základ je nejprve (a i v konečném důsledku) NESPOLÉHAT NA VŮDCE (kohokoli) a vlivy světa, ale zpracovat vše vnitřně, neztratit se v mnohosti názorů a najít sám sebe a svou cestu. Avšak přehnaný důraz na individualismus v dnešním světě také podle mne není zdravý, jsme součástí Celku...kontakt s ostatními a tvorba spolu s nimi, je podstatou lidstva (s vědomím rizik psychologie davu, stádnosti nebo negativit dnešní převládající mocenské a zájmové manipulace).

    Ohledně "mámení světa" i jeho vůdců, se mi líbí slova z Labyrintu světa a ráje srdce:

    "...v tomto světě a věcech jeho všechněch
    nic není než matení a motání,
    kolotání a lopotování,
    mámení a šalba, bída a tesknost,
    a naposledy omrzení všeho zoufání:
    ale kdož doma v srdci svém sedě,
    s jediným Pánem Bohem se uzavírá,
    ten sám k pravému a plnému mysli upokojení
    a radosti přichází...

    "...Průvodčí moji a každého, kdož v světě tápá, vpravdě jsou dva: Drzost mysli, všeho ohledující, a zastaralý při věcech Zvyk, pravdy barvu šalbám světa dávající. Půjdeš-li za nimi s rozumem, kdekoli bídné motaniny pokolení svého spolu se mnou uhlédáš; pakliť se jinak zdáti bude, věz, že obecného zmámení brýle, skrze něž všecky věci naopak než jsou vidíš, na nosu tvém strmí.

    Co se prohlédání (zkoumání) radostného způsobu Bohu oddaných srdcí dotýče, toť více in idea (jako ideální vzor) vypsáno jest, nežli aby se to tak plně při všechněch vyvolených nalézalo. Nedostává se však Pánu Bohu i takových vypulerovaných duší, a každý upřímě pobožný to čta, téhož dokonalosti stupně sobě žádati bude povinen. Mějž se dobře.... a Vůdce světla, Duch svatý, ukažiž tobě lépe než já mohu,
    i světa marnost, i vyvolených s Bohem spojených srdcí
    slávu, potěšení a radost."

    „Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče.“
    (J.A.Komenský)

    „Pravdu je třeba hloubit jako studnu“
    (Exupéry - Citadela)

    Mnoho lidí chodí shrbených o berlích-myšleno obrazně a přitom je tak snadné berle zahodit, napřímit se a chodit bez nich, stačí jenom hrozně chtít.

    muflon — sob kvě 05, 2012 11:06 am

    Je hezké si propojovat věci "mezi nebem a zemí"...je tu však riziko tendenčnosti a toho že každý má sklon vidět za něčím jen to co tam vidět chce... :mrgreen:

    Svého času byl "vynalezen" "nástroj" zvaný Occamova břitva, oddělující nánosy a tendenčnosti od zrna a jádra...- Součástí Ockhamovy teorie poznání je i zásada, že se nemají množit pojmy nad míru bezpodmínečně nutnou k vysvětlení věci.
    Od 19. století se tak nazývá podle anglického logika, františkána Williama z Ockhamu (1287–1347)
    (podobné riziko ZKRESLENÍ znají třeba psychoterapeuti u rizika tzv."přenosu"...).
    Kromě Occamovy břitvy existuje např. také Popperova břitva (že nemá smysl se zabývat teoriemi, které nelze vyvrátit),
    a Humeova břitva (že žádné svědectví není s to dokázat zázrak).

    Occamova břitva má mj.tyto zásady:
    - Množství (tj. důvodů, příčin) se nemá dokládat, není-li to nezbytné.
    - Entity se nemají zmnožovat více, než je nutné.
    - Pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované.
    - Pokud nějaká část teorie není pro dosažení výsledků nezbytná, do teorie nepatří.
    (zkráceně a jasně: "je zbytečné činit s větším počtem jsoucen to, co je možno učinit s menším počtem...")

    Occamova břitva řeší problém nekonečné rozmanitosti teorií, které vedou ke stejným výsledkům. Například k Newtonovu gravitačnímu zákonu lze formulovat alternativní teorii, která říká, že gravitační síla je ve skutečnosti poloviční než podle Newtonova zákona, a zbytek způsobují jinak neviditelní a neměřitelní trpaslíci, kteří tělesa postrkují tak, aby se zdánlivě chovala podle Newtonova zákona. Trpaslíci ovšem s postrkováním přestanou v roce 2042, což bude znamenat konec známých fyzikálních zákonů. Occamova břitva z nespočetného množství takových alternativních teorií vybírá právě Newtonův zákon, který žádné trpaslíky nepotřebuje.

    Přesto, stejně jako se dopouští přehmatů alternativní směry, tak se to stává i oficiální vědě, kde to sice jiní časem vyvrátí, ale může to trvat i celá desetiletí a déle (jako s přebíráním výsledků že ve špenátu je hodně železa... :mrgreen: ) ....
    (je to dáno už tím že se tím daný člověk často živí a pro nějakou formu ZISKU je leckdo (i nevědomky) ochoten udělat mnohé..., Einstein se prý vyjádřil že by raději vědu dělal jako svůj koníček a totéž by doporučoval ostatním, aby se právě více omezilo ono fixování na svá korýtka, granty, platy, slávu, pověst, ego apod. :| :roll:

    Koho by přesto zajímalo POROVNAT své dojmy a pojmy, s použitím Occamovy břitvy na na Sheldrakeovo Tao přírody, nebo na prý hodně dezinterpretovanou knihu Tao Fyziky Fritjofa Capry, tak tady je možnost:

    Tao Fyziky Fritjofa Capry
    http://amber.zine.cz/AZOld/occam/capra.htm

    (PS: F.Capra je už poměrně staré dílo, ale nyní je aktuálnější youtube video:
    KVANTOVÝ AKTIVISTA - film o spiritualitě kvantové fyziky
    (české titulky)
    http://www.youtube.com/watch?v=9sr67FiFdoA

    Sheldrakeovo Tao Fyziky
    http://amber.zine.cz/AZOld/occam/sheldr.htm

    Na sérii "taoistických", avšak významově dosti různých výkladů Capry a Sheldrakea navázal posléze i Zdeněk Neubauer (volně) statí "Tao biologie"
    (in: sborník "Na vlnách změn", 1992)

    ------------

    Kdo by chtěl nahlédnout pod pokličku dohadů, jak nesnadné je někdy oddělit polopravdu od nepravdy (tím chci říct reinterpretace a dezinterpretace něčeho, způsobů propagování té "správnější" interpretace toho či onoho ve fyzice, tak má krásnou příležitost např.zde:
    http://amber.zine.cz/AZOld/occam/vlcek.htm
    (kdo není vědecky založený, stačí když nahlédne do korespondence mezi dohadujícími se stranami, uvedené za krátkým článkem)

    PS: k zamyšlení nad tím, jaká úskalí přináší zdánlivě "nesmiřitelné" strany (poznávání skutečnosti BEZ smyslových zkušeností, a oproti nim zastánci POUZE "objektivních" přístrojových a smyslových ověřování), vyšla pozoruhodná kniha "Vědomí pokory - rozhovory s Einsteinem" :
    http://neoluxor.cz/beletrie/vedomi-pokory--39356/
    (podle mne tzv. "čistá věda"(resp.!přístrojová") nedosáhne mnohdy na objevení spousty jí unikajících souvislostí, a naopak k čemu by byly virtuální matematické hrátky, věty a poučky, když by neměli NĚKDY V BUDOUCNU své uplatnění v projeveném světě... - je známo, že např.za Einsteinem, který nemohl rozlousknout nějaký fyzikální problém, přišli matematici a poukázali mu na JIŽ STO LET vyvinutý matem.model, který by se mu mohl přesně hodit, přestože jej ještě nikdy nikdo před Einsteinem nepotřeboval a nevyužil...)

    J.Grygar se před pár dny vyjádřil, když citoval Nielse Bohra: "každá fyzika musí obsahovat trochu metafyziky, jinak to není dobrá fyzika...."
    Málokdo také ví, že I.Newton napsal a věnoval daleko víc času než vědě, spíš věcem dalo by se říci "nevědeckým"...(viz recenze v e-shopech na knihu Ireny Štěpánové: Poslední mág starověku)

    Nejsem vůbec zastáncem krajních výplodů spolku Sisyfos (jak známo, např.Dr.Hnízdil byl jejich člen, a poslední kapkou pro odejití z něj, bylo pro něj udělení bludného balvanu J.Duškovi...). Přesto nelze říci že by všechny názory a závěry jednotlivých členů Sisyfos, musely nutně být špatné....

    Za přečtení např. stojí článek J.Grygara Racionalita víry a iracionalita pavědy:
    http://www.astro.cz/~grygar/universum30.htm

    "...Z evropské zkušenosti máme smutné důkazy, že jestliže v některé společnosti převládla iracionalita tak, že vstoupila i do oficiálních struktur, jako je politika nebo věda, vedlo to ke katastrofám. Na evropském kontinentě jsme to zažili dvakrát: byla to nacistická a komunistická totalita. Nacisté nejprve vyhlásili, že existuje věda árijská a neárijská, a začali z těchto iracionálních důvodů bojovat proti obecné teorii relativity, protože ji vytvořil neárijský fyzik, a doplatili na to velmi tvrdě. Rozvíjely se také neuvěřitelné pavědy, jako teorie "duté Země": Prý se nám jen zdá, že chodíme po vnějším povrchu kulaté Země, ale je to naopak! Proto chtěli vysílat střely V2 do Ameriky kratší "vnitřní" trasou. - V Sovětském svazu se podporovala jasná pavěda (V 50. letech 20. století sovětští akademici Lysenko, Lepešinská a Mičurin). To vedlo k zániku vynikající ruské genetiky, její představitelé byli persekvováni a i banánové mušky byly vybity, aby se nemohly dělat genetické pokusy! Podobně tomu bylo i v jiných oborech přírodních věd. Tedy jakmile některá společnost jako celek propadne iracionalitě a pavědě, má to zhoubné důsledky, které zasáhnou i nevinné lidi, kteří by si jinak racionalitu uchovali...."

    (Když v Rusku přišel hladomor, akademik Lysenko zakopal pytel ječmene aby mu jej bílí nevzali a když za čtvrt roku pytel vykope, je v něm pšenice. Těžko říct, zda nevykopal sousedův pytel, ale sovětské genetiky bude stát tato story všechny hlavu, protože se akademik poradí nejdříve se Stalinem, který mu jeho myšlenky (zvané Jarovizace - zakopete plodinu na půl roku do hlíny a její vlastnosti se změní) schválí a pak je přednese na vědeckém semináři. Je tvrdě rozcupován jako totální imbecil a vzápětí jsou všechny vědecké kapacity na poli genetiky popraveny a genetika prohlášena za buržoazní pavědu :)

    ...o vlivu jaký měla tato pavěda na československou vědu v té době (kdy vše co přišlo z Moskvy bylo svaté), viz: http://blisty.cz/art/26072.html
    (PS: dnes je pro mnohé svaté pro změnu zase většina toho co je z Ameriky...)

    S. K. Karapetjan objevil naprosto interesantní věc. Podle něj se ukazuje, že na habru mohou vyrůst větve lísky. K. J. Avotin-Pavlov doplnil seznam objevů, když našel jedli, která prý zrodila borovici. F. S. Pilipenko zase zjistil, že jedny druhy eukalyptů rodí jiné. Soubor objevů se neustále rozšiřoval, našly se „důkazy” vzniku břízy z olše a habru z dubu.
    Ale největších úspěchů dosáhl sám Lysenko. Hned na několika konferencích a přednáškách oznámil, že kukačka vzniká z pěnice! Lysenko sáhodlouze dokazoval, jak líné kukačky snášejí vejce do hnízd chudáků pěnic, protože jim, kukačkám, se nechce dlouho sedět na vejcích. A tak pěnice musejí kvůli „zákonu života biologického druhu” platit za svou dobrotu a společně s cizími vejci „kukaččina rodu” sedět „kukaččím způsobem” i na svých vejcích. Při tomto procesu se i jejich vlastní vejce mění v kukaččí! ....následovaly dobové „seriózní“ teorie o vzniku buněk z nebuněčné hmoty, o tvorbě lidských kostí z červů a další mystické „objevy“ mičurinské biologie. atd. Tato "nákaza" - ideologizace vědy v Československu, vrcholila v roce 1952 a její důsledky trvají v některých ohledech dodnes.

    Petr 2 — sob kvě 12, 2012 8:25 am
    muflon píše:
    Hodně lidí je také prostě jen zvědavých (a zůstanou na povrchu, zmateni mnohými protimluvy "odborníků" či "nevědeckými" jevy.....), třeba jak je to s těmi všemi virgulemi, psychotronikou apod. (koho zajímají pohledy z obou stran (PRO a PROTI, tak základní info je tady: http://ceska.psychotronika.cz/index.php ... chotronika - vč. klubu skeptiků a také dvoudílného rozboru "OKULTISMUS V MEDICÍNĚ" od Dr.Heřta, na konci webové stránky uvedeného odkazu...mluví tam i o "duchovní chirurgii")

    Stručná Historie České Esoterické Scény Od Konce 19. Století Do Roku 1989:

    muflon — sob kvě 12, 2012 9:36 pm
    Petr 2 píše:
    Vedlejsim produktem konaneho dobra muze byt nepatrne zlo, ktere se bude kumulovat a urcite najdes priklad jak vznika? Zlo a dobro patri k sobe...otazkou je jak chces posunout rovnovahu dobra a zla. Jestli chces nicit hodnoty nebo vytvaret.

    Názorů (i praktického snažení) k tomu to jak vzniká zlo, a jak jej ponechat v patřičných MEZÍCH je spousta....(ne každý bude účinný...jako u naivní posedlosti "vědců" v 50.letech v Rusku, jak jsem popisoval z britskýcgh listů)

    otázkou je i zda zlo úplně odstranit - nebo spíše si jej prostě BDĚLE a VĚDOMĚ nevybrat...(už samotná existence svobodné vůle a možnost se rozhodovat mezi vícero volbama, dává potenciálně možnost (ná)růstu zla)
    ...pokud by neexistovali i jiné samoočistné mechanismy (je úžasné jak se např. příroda vzpamatuje vlastními silami (když jí do toho moc nekecáme), a to i z těžkých lesních požárů, ropných katastrof atd). Člověk je na Zemi nyní "škodnou", tak se necháme překvapit, jak s náma po zásluze naloží... :mrgreen: (nebo vyvineme úsilí na osobní úrovni, snahou změnit to co změnit mohu ?... :wink: )

    Neříkám že by nějaké kosmické zákony rovnováhy, polarity nebo Tao, jing jang, či jakkoli jinak tomu kdo řekne, vůbec neplatili...jen jak tu píšu víckrát, některé zákony platí za určitých podmínek (nelze již dané zákony libovolně měnit..., pokud má být zachována integrita vesmíru)
    ...také záleží na Tvůrci těch zákonů CO jimi vlastně zamýšlel...a nakolik měli tyto zákony PLNOU možnost se projevit k dobru všeho stvořeného, a naopak nakolik se projevují jiné zásadní VLIVY, které některé zákony "vyruší" (napadá mne nyní jen příklad s gravitací...- gravitační zákony pořád působí, jen někde silněji a jinde méně....takže za určitých podmínek se kosmonaut prostě vznáší... :-)

    PS: tvá poznámka Petře, o konstruktivitě versus destruktivitě je podle mne na místě. (v české kotlině se místo nepohodlného kreativního tvoření hodnot, nebo snahy o jejich zachování, mnozí raději věnují kritizování a boření jako svému hobby, to jde "přirozeně" každému lehce ...)

    muflon — ned kvě 13, 2012 2:49 pm

    Kdo chce může porovnat základní zásady jógy, s dnešním stavem společnosti a většiny lidí...(případně místo nadávání, nejlépe začít u sebe :wink: ) :

    JAMA
    - mravní pravidla

    Ahimsa(ahinsá), neboli nenásilí. Neubližování myšlenkou, slovem ani činem.
    Satja, neboli pravdivost, nelhaní. Myšlenka, slova i čin se musí shodovat.
    Asteja, neboli nekradení. Nebraní věcí nedarovaných.
    Brahmačarja, neboli zdrženlivost, je pohlavní čistota nebo oproštění od chtíče v myšlence, slově i činu.
    Aparigraha, neboli nelakotnost, nehromadění.

    NIJAMA
    - doporučení

    Sauča, neboli čistota těla i mysli. Čistá mysl nepropadá světskosti a orientuje se k božství a jeho kvalitám.
    Santoša, neboli spokojenost. Prožívání vnitřní radosti. Z rozvíjení vnitřní spokojenosti plyne blaženost.
    Tapas, neboli askeze. Překonávání překážek, morální diciplína. Probuzení vnitřního ohně spalujícího nečistoty těla i mysli.
    Svadhjaja, neboli studium posvátných písem, ale také sebe sama. Studium k povzbuzení a ujasnění si duchovního úsilí.
    Išvara pranidhana, neboli odevzdání se božství či uctívání osobního boha. Veškeré jednání konané s důvěrou v boha.

    U nás se říká, že s pravdou a poctivostí nejdál dojdeš, ale nikdo tomu nevěří...(také se říkalo že kdo nekrade tak...),
    ale naproti tomu třeba Gándhí se svým celoživotním důsledným ahinsá a satjá, resp.satjagraha ( lpěním na pravdě), dokázal nakonec zvítězit i proti
    150 leté koloniální velmoci nad Indií
    ... :)

    -----------------------------

    PS: dle wikipedie u HATHA JOGY, je jama - nijama trochu jinak:

    Jáma
    Související informace naleznete v článku Pataňdžali na Wikipedii.

    V Hatha Yoga Pradipika se uvádí deset jám, a jsou to tyto: Ahimsa (neubližování), Satja (satya-pravda), Astéja (asteya -nekradení, nepřivlastňování si), Brahmačárija (brahmacharya-zdrženlivost), Kšáma (Kshama -trpělivost), Drití (dhriti-odvaha), Dajé (daye-soucit) Ardžáva (arjava -upřímnost), Mitahára (mitahara-střídmé stravování), Sauča (shaucha-čistota).

    Nijáma
    Související informace naleznete v článku Pataňdžali na Wikipedii.

    Dále v Hatha Yoga Pradipika nalezneme deset nijám, tyto jsou: Tapa (tapa-odříkání), Santóša (santosha-spokojenost), Ástikja (astikya- víra v Boha), Dána (dan-darování), Išvara Púdžana (ishwara pujana-uctívání Boha), Ládža Hrí (lajja hri - cudnost, nenáročnost), Sidhánta vákja šravána (siddhanta vaakya shravana - poslech vznešené Hudby), Buddhi (buddhi -soudnost, intelekt, schopnost rozlišování), Džapa (japa-opakovaná recitace manter), Hóma (hom-obětování).

    Jámy a Nijámy uvedené v Hatha Yoga Pradipika se liší od těch v Patandžaliho Jóga Sútra

    Petr 2 — ned kvě 13, 2012 7:23 pm

    Dobra hlaska z basniku myslim: I neschopnost dokaze zplodit pokrok, ovsem jako vedlejsi produkt.
    Mozna ze by mohlo platit i obraceni: Ze i pokrok muze zplodit neschopnost jako vedlejsi produkt-malomocenstvi, deprese, stres,... :)
    to jen tak pro pobaveni abychom to nebrali uplne vazne.

    muflon — ned kvě 13, 2012 11:56 pm

    Provázanost a vzájemné dpolnění je krásně vidět např. na propojení taoistických cvičení (např.taiči a čchi kung) se zásadami Tradiční čínské medicíny, a podobně i na vztahu jógy a ajurvédy jako tisíciletími ověřeného a propracovaného zdravotního oboru. (více viz vlákno:

    Jama a Nijama - viz příspěvek v tomto vlákně z ned kvě 13, 2012 2:49 pm

    maitribhávana (mettá) - milující laskavost
    - známější pod výrazem Mettá (pálí, maitrí v sanskrtu) - buddhistický termín pro nepodmíněnou a nesobeckou milující laskavost zaměřenou na všechny bytosti bez rozdílu.
    Často se překládá také jako dobrotivost. Je přirovnávána k rodičovské lásce, protože jí nejde o vlastní prospěch, a zahrnuje také přátelství a upřímné přání, aby byly všechny bytosti šťastné... - více viz např.:
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Mettá
    (Ježíš zase podobně mluvil o o tom, modlit se za své nepřátele..., což ovšem neznamenalo že si se svými nepřáteli nevyřídí účty..., ale člověku nepatří msta, spíše "nesuďte aby jste nebyli souzeni...a jak měříte druhým tak bude měřeno vám..." )

    - zdravotní aspekt (potvrzovaný čím dál víc mnoha psychoterapeuty), je vidět např. na videích a v textech Dr.Nešpora a z jeho bohatých zkušeností z praxe (některé knihy a texty jsou volně ke stažení na jeho webu)

    Čárváka (také Lókajata) je neortodoxní indická filosofická škola, která se vyznačuje filosofickým skepticismem a náboženskou lhostejností.[6] Je pojmenována po svém zakladateli Čárvákovi, který je autorem spisu Bárhaspatja-sūtry.[11] Do stejné skupiny patří také buddhismus a džinismus.[6] Pro tuto školu je charakteristiský materialismus a ateismus. Přestože tato škola není přímou součástí šesti ortodoxních škol hinduismu, je hinduistickým materialistickým hnutím uvnitř hinduismu.

    6 ortodoxních základních filosofických škol v Indii:
    (podrobněji viz: wikipedie heslo Daršan )

    1. Njája ("škola logiky" nebo také "škola analytického filosofického bádání", podle njáji jsou možné čtyři zdroje poznání (pramána): smyslové poznání (pratjakša), duchovní odvození (anumána), srovnání (upamána) a svědectví (šabda).

    2. Vaišéšika ( v období 6-2st.př.n.l formulována zásada, že všechny objekty hmotného světa je možné rozložit na složky a dostat se až na atomární a éterické úrovně. Na rozdíl od njáji připouští vaišéšika jenom dvě možnosti získání platného poznání - smyslové poznání a logické odvození.
    Vaišéšikový systém analytického rozboru vlastností se vyvíjel nezávisle na njáje a je starší. Přesto jsou si oba systémy velmi podobné, protože jejich zavěry týkající se metafyzických úrovní jsou prakticky stejné.

    3. Mímánsá je způsob zkoumání véd založený na dvojznačnosti a je přesně opačný způsobu jednoznačnosti, kterým se zabývá advaita-védánta. Tento systém indické filosofické školy rozděluje sanhity (čtyři prvotní védy - rgvéd, sámavéd, jadžurvéd a atharvavéd) na tyto části: 1. obětní liturgické texty (karma-kánda) mantry a bráhmany a 2. filosofická pojednání (džňána-kánda) v upanišadách. Za zakladatele této školy je považován světec Džaimini, autor díla Púrva-mímánsá-sútry z doby 300 až 100 př. n. l. Hlavní hledání karma-mímánsy je zaměřeno na činnost, která bude spontánně v souladu s dharmou.

    4. Védánta - monoteistická, filosofická škola, jejíž nejznámějšími větvemi jsou: advaita-védánta (zakladatel Ádi Šankara Bhagavatpádáčárja), višišta-advaita (zakladatel Rámanudža) a dvaita-védánta (zakladatel Madhva).
    Védánta konstatuje, že brahma (nejvyšší vesmírný duchovní princip) je oproštěno od vlastností a jednání. Vinou máji (klamu smyslového poznání) se átma (individuální duchovní princip) ztotožňuje s objekty. Védánta učí, že toto klamné ztotožnění lze změnit v pravdivé poznání: brahma a átma jsou totožní [10] a v Kathópanišad je to vyjádřeno slovy: "Porazit nevědomost nezdolným mečem, ukutým v ohni poznání".[1]

    5. Jóga (nejznámější na západě), Jóga je věda o těle, mysli, vědomí a duši. Jóga znamená spojení, rovnováhu a vyváženost.
    Slovo jóga je odvozeno od sanskrtského kořene yuj a znamená sjednotit. Jóga znamená sjednocení individuálního já (átman) s universálním bytím (paramátman). Povaha tohoto sjednocení se liší podle druhu jógy. Nejznámější jsou: karmajóga (jóga činnosti); džňánajóga (jóga vědění); bhaktijóga (jóga oddanosti) a dhjánajóga (jóga meditace). Co je jóga vysvětluje Pataňdžali ve své Jógasútře (viz také následující příspěvek)

    6. Sánkhja, též psáno Sámkhja ( :!: je to ÚSTŘEDNÍ FILOZOFIE AJURVÉDSKÉ MEDICÍNY a měla také velký vliv na školu Jógy)
    (více o provázanosti ajurvédské medicíny s jógou - několik příspěvků ve vlákně ZDE:

    Co vlastně je jóga?

    Je to práce na sobě...na jednotě těla a mysli, na Jednotě se vším vnějším co nás obklopuje, ba i s vesmírem...

    Jóga jako nástroj

    Jóga nám poskytuje mocné nástroje k sebepoznávání, přijetí se a transformaci. Jógovou praxí můžete jak své zlozvyky změnit, tak je i velmi úspěšně schovat sami před sebou.
    Představte si svůj život a své zvyky jako neustále opakující se kruhy. Jógová praxe Vám může pomoci narušit kolo zvyku a dostat se o poschodí výš. Z kola se tak postupně stává spirála. *Takto bude praxe fungovat jen tak dlouho, dokud se z ni nestane rutinní zvyk a kolo. V praxi pokračujte, jen nastane čas na změnu v přístupu. Ale nepředbíhejme...

    Během budování praxe cvičení jógy, je nutné si pěstovat sebereflexi a upřímnost k sobě samému.
    Nejde o to být dokonalými, jde o to být sám sebou. ....V tom je rozdíl.

    Jak se sebou a vaší jógovou praxí zacházíte je už na Vás. Je to stejné jako s ohněm.
    Může být dobrým sluhou, ale zlým pánem.

    Převzato z http://WWW.CLANKYOJOGE.BLOGSPOT.COM
    ---------------------

    Přibližně v roce 200 př.n.l. popsal mudrc Patanjali jógu jako systém a tomuto výjimečnému dílu dal název Jógasútra
    (viz ke čtení i stažení od str.6 zde v CZ: http://www.isvara.cz/PDF/jogasutry%20translit+CZ.pdf )

    Slovo jóga znamená spojení, sjednocení, rovnováhu a vyváženost. Je známá po celém světě a užívá se v mnoha významech. Označuje filosofii, "kosmickou" duchovní nauku, ale může být vnímána také jako náboženství, používá se pro tělesná a duchovní cvičení. Rozumí se pod ním i určitý způsob života. Všechny tyto významy mají své opodstatnění.

    Čas, v němž žijeme, není lehký. Podle hinduistické filosofie je to nejobtížnější a nejtemnější vesmírné období a nazývá se kalijuga. Bytosti se dostaly na nejnižší úroveň, na světě je mnoho utrpení, bolesti, lží, vražd, násilí, nemocí, katastrof a válek. Naše duše se cítí jakoby vhozena do jednoho pytle s hady, škorpióny a jedovatým hmyzem. Současná situace lidstva je plná negativních vztahů, lidé si navzájem nevěří, nevěří ani sami sobě, ztrácejí svou cestu. Co jiného nám může pomoci, než upřímná touha pochopit smysl života a poznat sám sebe?

    Žijeme a stále zapomínáme, kdo jsme, odkud a kam jdeme. Naše existence je neustálým bojem kdo s koho; zvítězí životní okolnosti nad námi, nebo svůj život zvládneme? Jak často nás položí na lopatky zármutek, zklamání, zoufalství. Ohýbáme hřbet z nejistoty a strachu, kolikrát zapřeme sami sebe, abychom si zachovali přízeň druhých. Nikdo nechce prohrát a přitom podvědomě tušíme, kolik překážek, úskoků a bitev nás ještě čeká. Říká se: kde je vůle, je i cesta. Ať vědomě nebo nevědomě hledáme cestu ke štěstí, k naplnění a dokonalosti. Štěstí hledáme všude, myslíme si, že nám je dají druzí. Vidíme je v úspěchu, postavení, bohatství. A přece, nikdo nám je nedá a ani nemůže dát. Štěstí je v nás a cesta za ním končí v našem srdci.

    Jóga je velmi široká nauka. Zahrnuje cesty a směry, které odpovídají různému založení a orientaci lidí, všechny vedou ke stejnému cíli: naučit se naslouchat svému srdci a poznat své Já. Překonat čas a prostor, rozpustit se a splynout s kosmickým vědomím.

    Jóga v původním významu zamená jho (zde by někteří důsledně křesťansky založení mohli namítnout, že člověk má vzít na sebe JHO jiné - to pod které radí se dát Ježíš (resp.spolu s Ježíšem "orat" pod stejným jhem (tj.pracovat sami na sobě, pro druhé a pro slávu svého vznešeného Původce)..., kde radil také brát na sebe den co den svůj "kříž" tak jako to ukázal a dal za vzor právě On ("jinak mne není hoden") :cry: . Je tedy osobní otázkou svědomí každého, zda praktikuje jógu, či jiné "svépomocné" techniky jen proto, aby se nemusel podřizovat svému Stvořiteli a vystačil si ve všem sám, nebo zda praktikují jógu z jiných důvodů. Co se týká guruů, vztah dobrý učitel - dobrý žák má své opodstatnění, ovšem druhá strana mince je jak Ježíš varoval: "nikoho nenazývejte "Mistr", nebo "Učitel", neboť jeden je váš Mistr a Učitel... :!: ).

    Nejbližší český překlad slova pro jógu, je spojení, nebo-li obnovení spojení individuálního Já (átman) s univerzálním Bytím (paramátman). V sanskrtu je slovo jóga odvozeno od slovního kořenu judž. Do češtiny se nejčatěji překládá jako spojit, sjednotit nebo ovládnout.
    Nejstarší písemné zmínky o józe pocházejí z bráhman (900 až 500 př. n. l.) a z upanišad (900 př. n. l.). Za nejznámější díla pojednávající o józe lze považovat Bhagavadgítu (200 př. n. l.) a Pataňdžaliho jóga sútry (300 až 200 př. n. l).

    Ať již se jogín rozhodne praktikovat jakoukoliv cestu jógy, vždy musí začít od začátku. Od začátku, který má každý někde jinde, neboť každý je na jiné úrovni poznání. Je třeba si tuto úroveň velmi upřímně uvědomit a zpracovávat svůj charakter, svoje tělo i mysl krok za krokem tak, aby základy byly pevné, pravdivé a jogín se na ně mohl spolehnout.

    Jóga je cestou od temnoty ke světlu, od nevědomosti k vědomí. Skrze jógu dochází k poznání, pochopení a skrze pochopení mizí nevědomost a přichází štěstí. Skrze jógu se stáváme vědomými bytostmi. S vymizením nevědomosti, mizí i utrpení, jehož je nevědomost zdrojem. Skrze jógu se stáváme vnímavými bytostmi. Vnímáme sebe i okolí. Jóga je o vnímání přítomnosti. Jóga je o přijetí přítomnosti. Žít v józe znamená neustále si připomínat vědomí přítomnosti.

    Je-li jóga chápána celistvě bez rozlišování, je třeba si uvědomit, že jóga je vlastně způsob života. Způsob života v naprostém splynutí bez odlišení. Za jogína se může považovat ten, kdo si je stále vědom svých činů stejně tak jako jejich následků, které je připraven nést. Jóga je praktickou cestou, kde vše závisí pouze na nás. Cestou založenou jen na vlastním poznání a zkušenosti. Pokroku dosahujeme zevnitř, nikoliv z vnějšku. Nikdo nám nepřinese štěstí, zdraví ani spokojenost. Pracujeme pouze s tím, co máme stále k dispozici. Našimi nástroji jsou tělo, mysl a intelekt. Nastoupit cestu jógy znamená, vydat se na cestu poznání sebe sama. A nutno říci, že tato cesta je cestou odvážného a vytrvalého ducha.

    Pohnutky vedoucí jednotlivce k józe mohou být různé a je vhodné, aby si každý uvědomil proč chce jógu praktikovat a čeho chce skrze jógu dosáhnout. Od toho se pak odvíjí, na jakou příčku priorit jógu do svého života zařadí a tudíž jakým přínosem mu jóga může být.

    Blahodárné účinky jógy na lidský organizmus:

    - celkově ozdravuje tělo i mysl
    - vyrovnává a udržuje tělesnou váhu
    - formuje postavu, posiluje svaly, udržuje vitalitu
    - zlepšuje a reguluje činnost vnitřních orgánů
    - překonává negativní emoce a vlastnosti
    - prodlužuje život a zpomaluje stárnutí
    - hluboce uvolňuje a osvobozuje mysl
    - zlepšuje koncentraci a obohacuje lidské vědomí
    - přináší zážitky vrcholného štěstí a spokojenosti

    Cílem jógy je hledat a rozvíjet ty přirozené a příjemné pocity.
    Pokud si však chceme vychutnat cvičení delší, či i v náročnějších pozicích, nemusíme se bát toho, že se přetáhneme. Platí to ale, pokud budeme
    stále pozorně sledovat, že v každém okamžiku cvičíme pro radost, nikoli pro dosažení efektní jógové pozice .

    Indický jogín Pataňdžali stanovil před několika tisící lety 8 stupňů jógy:

    - Všeobecné etické principy - jama
    - Pravidla morálky jedince - nijama
    - Cvičení jogových pozic - ásán
    - Jógové dechové techniky - pránajáma
    - Ovládnutí smyslů - pratjáhára
    - Koncentrace mysli - dhárana
    - Meditace - dhjána
    - Splynutí s Universem - samadhi

    Tato stupnice v podstatě zahrnuje nejširší záběr jógy a integruje její formy. Ať se podíváme na jakoukoli z mnoha dnešních variant názvů jednotlivých škol jógy, všechny se nějakým způsobem odvíjejí od některého z uvedených osmi stupňů. Formy jógy se navzájem prolínají, jedna technika podporuje druhou a tím se jejich působení zesiluje.

    http://www.klasicka-joga.cz/o-joze
    http://zivotni-energie.cz/joga-zpusob-o ... -tela.html

    muflon — stř kvě 16, 2012 7:59 pm

    Různé formy jógy

    Je známo mnoho druhů jóg, mezi ty dnes v Evropě známé patří zvláště:

    Hathajóga

    - Hatha jóga je vlastně základní "abeceda" adepta jógy, na níž pak staví další směry. Využívá ásan - různých terapeutických poloh těla, které vitalizují celý organismus a mají vliv i na pránické, tj. enegetické tělo člověka.
    (hathajóga je nejčastěji pokud vím, spojována s ajurvédou, a knihami o józe od André van Lysebeth ...).

    Tradiční Hatha jóga je všezahrnující jógínský způsob života, zahrnující jak mravní disciplíny (jáma a nijáma), tak i tělesné pozice (ásana), procedury k čistění těla (šatkríja), pózy (mudry), jógínské dýchání (pránajáma) a meditaci. Na Západě však převládá jen praktikování tělesných pozic a jsou tím rozuměna především fyzická cvičení.

    Je to tradiční klasická jóga "bez příkras"...
    Ač je prezentována ve spise až z 15.st. (Hatha Yoga Pradipika), přesto byla utvořena s cílem postupovat podle starodávného původního spisu Jóga Sútra od "klasika" jógy Patanjaliho, z 2.stol.př.n.l.- na němž je založen také starší směr jógy - radža jóga.

    Hatha jóga a radža jóga se sice konceptuálně od sebe liší, ale v některých bodech se kryjí.
    Rozdíl mezi nimi spočívá zejména v tom, že zatímco záměr radža jógy je od počátku ovládnout mysl, hatha jóga tvrdí, že je potřeba nejdříve očistit a ovládnout činnost fyzického (hruběhmotného) těla, a to pomocí hathajógových praktik, prezentovaných právě v Hatha Yoga Pradipika. (neboli že osvícení může nastat až když je tělo na to náležitě připraveno a očištěno... :wink: ). Radža jóga a Hatha jóga se tak návzájem doplňují a prolínají, ačkoliv každá z nich má svůj vlastní koncept.

    HATHA JÓGA dlouhá youtube videa dle odstupňované náročnosti:

    pokračování druhů jógy....

    Karmajóga - jóga nesobecké činnosti. Jogín se snaží o nesobecký život a nesobeckou službu druhým bytostem. Touto jógou se očišťuje charakter člověka, mysl i vědomí.

    Džňánajóga - jóga poznání, moudrosti. Jogín studiem, meditacemi a koncentrací dospívá k sebepoznání, osvícení.
    Džňánajóga je cestou, na které zažíváme skutečnost skrze poznání, cvičení a zkušenost.
    Džňánajóga má čtyři principy:
    I. vivéka - pravé rozlišování
    II. vajrágja - odříkání
    III. šatsampatti - šest klenotů
    IV. mumukštva - neustálé usilování o poznání Boha

    Tantra yoga - Tantra znamená technika, tantrický život je vědomý život, tantra znamená žít život s láskou k sobě a partnerovi. Žena a muž v tantře jsou spojenci, přátelé, milenci, vytvářejí osobní vztahy, vytvářejí hluboké city, mají se rádi. Mužské a ženské tělo v tantře vyjadřuje prožitky, pocity a emoce. Tantra je spojením muže a ženy nebo vnitřního muže a vnitřní ženy. V tantře mužské a ženské tělo se spojuje a spojením se dotýká lidské duše a lidského nitra. Tantra je růst vědomí člověka. Tantra je cesta k životu, technologie a alchymie života. Tantra je milování těla, duše a celé bytosti. Tantra je milostné spojení nejenom na tělesné úrovni, ale i na úrovni duševní, emocionální, prožitkové a duchovní.

    Gurujóga - Jóga uctívání mistra. Žák dosahuje osvícení díky přímé pomoci svého mistra (Gurua). Tak jako úzký vztah učitel - žák, tak i zde je pokrok adepta výraznější a rychlejší, má však i svá úskalí...

    Nana a mantra jóga - Působením zvukových vibrací, které energii v těle harmonizují a mysl uklidňují se dosahuje překvapivě léčivých účinků na psychiku člověka.

    Atmavikasa yoga - Atmavikasa znamená sebepoznání. Je to systém, který vychází z nejstaršího učení Patanjaliho, aplikuje jógu s větším důrazem na přesnost, delší výdrž, je v přesně daných sériích. Podporuje koncentraci, tonizuje svaly a výrazně prohlubuje uvědomění si celého těla. Pomáhá lépe se soustředit a utváří sebevědomí. Je vhodná pro začátečníky i pokročilé.

    Krija yoga - je jednou z nejstarších druhu jógy. Ve své knížce „Životopis jogína", Jógananda vysvětluje krija jógu jako jednoduchou psychofyzickou metodu, kterou se lidská krev očišťuje od oxidu uhličitého a obohacuje se kyslíkem. Molekuly tohoto přebývajícího kyslíku se přetvářejí v životní proud, který obnovuje a regeneruje mozek i energetická centra páteře. Krijajogín nedovoluje hromadění venózní krve a tímto může zmenšit ničení tkáně nebo úplně ochránit tkáň od zkázy." Tímto způsobem pokročilejší krijajogíni přetvářejí své buňky v čistou energii a proto Kristus ( :? ), Kabír a jiní Mistři krija jógy mohli dematerializovat svá těla.

    Integrální jóga - Integrální jóga je spojením všech druhů jógy, je to inteligentní sestava určitých tradičních metod používaných tak, aby se harmonicky rozvíjela každá složka bytí: psychická, emoční, duševní, rozumová i duchovní. Integrální jóga je vědecký systém, který spojuje různá odvětví či druhy jógy ve snaze o dosažení celistvého a úplného uzrání všech skrytých, vyšších možností bytí, vedoucí ke konečnému poznání sebe sama nebo, jinými slovy, ke splynutí s Bohem.

    Hlavní cíle integrální jógy jsou:

    · dokonalé tělo, zcela zdravé a silné
    · čistá, mocná a kontrolovaná mysl
    · vzdělaný, bdělý a hbitý rozum
    · vůle pevná jako ocel
    · srdce plné lásky a soucitu, schopné procítit povznášející zkušenosti ostatních
    · vůle plná vznešených tužeb zasvěcených blahu a štěstí jiných, kde převládá touha vnitřního, nesmrtelného realizujícího se Já.

    Prana Vashya jóga - "jóga vedoucí ke kontrole energie-prány". Ale jelikož jsou v podstatě energie-prána a mysl pouze odlišným projevem jednotného principu, může být označení "Prana Vashya jóga" volně přeloženo i jako "jóga vedoucí ke kontrole mysli" (podobně jako u taiči). Tato jóga se vyznačuje dynamičností. Jednotlivé tělesné pozice (ásány) jsou drženy po relativně krátkou dobu pěti dechů. Mezi jednotlivými pozicemi se pak plynule přechází, přičemž hlavní důraz je kladen na soulad mezi pohybem a dechem. Plynulost cvičení napomáhá k udržení pozornosti, která je nasměrována "dovnitř". Obsah (=vnitřní stav) je důležitý, forma (=jak to vypadá navenek) je druhotná. A to je právě jeden z velkých rozdílů mezi cvičením řekněme jógovým a dejme tomu například aerobikem nebo gymnastikou. Od začátku cvičení do jeho konce nám dech slouží jako kotva, která nás drží v přítomném okamžiku.
    Vzhledem ke své dynamičnosti může být Prana Vashya jóga, hlavně zpočátku, docela náročným cvičením. Ovšem vynaložená námaha se poměrně rychle vyplatí. Svaly se nejen protahují, ale zároveň i přirozeně posilují, a to především ty svalové skupiny, které jsou pro "bezbolestný" život potřeba nejvíce (záda, břicho, stabilizace pánve...).
    Cvičením lze samozřejmě kompenzovat již existující disbalance vzniklé jako důsledek jednostranného zatěžování organismu (celodenní sezení v kanceláři, sport atd.). Jelikož je cvičení dynamické, je výrazně ovlivňována i kardiovaskulární soustava, dochází ke zvýšenému prokrvení ostatních orgánů a tím pádem k jejich lepší stimulaci a odvodu odpadních látek z organismu.
    Po určité době jógové praxe, mohou to být týdny či měsíce, bychom na konci cvičení v podstatě vůbec neměli cítit fyzickou únavu. Ba právě naopak, cvičení je silně energizující.

    Ananda jóga - tradiční jógový systém pro revitalizaci a harmonizace těla, mysli a duše pomocí jógových pozic (ásan), energetizačních cvičení, dechových technik (pranajám), afirmací, relaxace, koncentrace a meditace. Vychází z učení Paramahansa Jóganandy a jeho žáka Swami Krijanandy.
    Cvičení Ananda jógy se zaměřuje kromě fyzického protažení a zvětšení fyzické kondice a zdatnosti také na vnímání a procítění jemných energií, které se během cvičení aktivují a uvolňují. Uvědomění energií se dociluje vědomým prodýcháváním každé pozice a v pauzách mezi pozicemi. (dobré je posílat dech právě do míst kde cítíme v těle napětí, tensi nebo mírnou bolest...
    ale nikdy necvičit přes bolest, lépe uvolňovat-povolit dotažení cviku, nebo cvik (ásanu) úplně vynechat :!: )
    V Ananda józe se učí pracovat na všech úrovních našeho bytí (fyzické, energetické, citové, mentální a duševní části), tak abychom pocítili štěstí a klid mysli nejen během jógové praxe, ale i během každodenního života.

    POWER YOGA - je to americká verze aštanga jógy, která měla běžným Američanům přiblížit jógu. Hlavní náplní je intenzivní cvičení na sebe navazujících pozic, které posilují a zároveň protahují. (pro srovnání viz také popis srovnání Power jóga versus Hatha jóga u hesla Hathajógy ...).
    Power jóga je populární hlavně v různých fitness klubech a je nabízenou alternativou vedle aerobiku, pilates nebo jiných populárních cvičení.
    Je založena na pravidelném opakování základních jógových pozic (asán), které jsou dynamicky řazeny za sebou. Je zaměřena na: vyrovnávání svalové nerovnováhy, tvarování problémových partií, zlepšení svalového napětí, uvolnění a relaxaci, zlepšení flexibility.

    Bikram jóga - je specifická tím, že cvičení probíhá v místnosti vyhřáté na 42º C. Účelem je zahřát tělo tak, aby se z něho potem vyplavily toxiny a posílila se imunita.
    Studenti cvičí přesně stanovenou sérii 26 tradičních pozic, kterou stanovil zakladatel této formy B. Choudhury. Bikram Čoudhuri je jeden z nejvýznamnějších žijících představitelů hatha jógy, ukáže osvědčenou cestu ke zdraví a kondici, která vám pomůže objevit novou chuť do života.

    TERAPEUTICKÁ JÓGA: Tradice jógy chápe lidskou bytost jako "organickou jednotku," která zahrnuje svoje vlastní hmotné, emoční, mentální a duchovní aspekty. Terapeutická jóga nás učí, jak uvolnit stres a tenze nahromaděné v průběhu života, a současně maximálně harmonizuje vše, čím se zabýváme, ať je to sport, meditace či interakce se světem, který nás obklopuje. Naučíte se naslouchat vlastnímu tělu a dívat se na sebe "pohledem svědka".
    Terapeutická jóga vám pomůže vycitit problémy a předcházet jim, pomůže vám vytvořit v těle optimální podmínky potřebné k prevenci psychosomatických chorob a umožní sebeléčení.

    Integrální jógová terapie - vyvinuta Josephem Lepagem v 90.letech v USA pro nemocnice a RHB centra. představuje jógové cvičení adaptované pro terapeutické účely při léčení potíží a chorob jako jsou bolesti zad, srdeční choroby, psychické poruchy nebo i AIDS.
    Iytyogatherapy.com

    Phoenix rising yoga therapy - pomáhá uvolnitfyzickou a emoc.tenzi díky asistovaným pozicím, dech.technikám, nepřerušovaného dialogu učitele s žákem. Hluboký kontakt s vlastním nitrem, podpořený poznatky současné psychologie.

    Dále existuje Gravid jóga pro těhotné, Dětská jóga, Jóga po porodu s miminky, a mnoho dalších, každý si může vybrat a zkusit co je mu bližší a co chce usilovat.

    pokračování...

    muflon — čtv kvě 17, 2012 10:28 pm

    ...pokračování:

    Bhaktijóga

    - jóga lásky a oddanosti (odevzdanosti) Bohu, velmi oblíbená i na západě. Cesta lásky, úcty, oddanosti a nezištné lásky která nic nevyžaduje na oplátku...
    "bhakti spočívá v obětování všech našich činů Svrchovanému Pánu..." (swami Nárada)
    Bhaktijóga rezonuje s křesťanským "kdybych mluvil jazyky andělskými..., ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon" (1.Kor.13:1)
    Bhaktijóga má o prioritách tedy jasno - otevření se lásce je pro ni nad všechny pracovní úspěchy, dovednosti, znalosti, bohatství a slávu...
    Tímto postojem, tak praktikující proměňuje i rutinní životní činnosti, činnosti nezáživné i příjemné přetavuje v oslavu božské podstaty světa.

    V této józe žák (bhakta), uctívá Boha často v některé jeho podobě či formě (Višnu, Šiva, Šakti,...ale dnes jsou i křesťané a někteří hinduisté, co si místo zmíněných božstev dosazují pro změnu své pokřesťanštělé vlastní představy o Bohu), praxe bhaktijógy je spojována také s tzv. vnitřními modlitbami známými i u pravoslavných nebo středověkých křesťanských mystiků ...apod.
    Adept odevzdává svůj život božstvu. Láska a sebeodevzdání (sebeobětování) pak ruší iluzi ega (žák zapomíná na své já) a jogín dosahuje osvícení.

    Bhakti znamená lásku a oddanost k Bohu a jeho dílu, respekt a úctu ke všem živým tvorům i celé přírodě. Cestou bhaktijógy může jít každý bez rozdílu, ať mladý či starý, ať chudý nebo bohatý; nezáleží na národnosti ani na vyznání. Bhaktijóga nás vede k cíli jistě a bez oklik.

    Bhaktijóga znamená i uctívání jedné boží podoby. Bůh je všude. Je v nás i mimo nás. Jsme s ním spojeni jemnou nitkou lásky. Bůh je univerzální láska. Všechny nás obklopuje a námi proniká láska boží milosti, ale my si toho nejsme vědomi. Kdybychom toto vědomí probudili, kdybychom jednou zažili boží lásku, nepřáli bychom si už nic jiného. Pak bychom poznali, že pravá láska je Bůh.

    Citace:
    " Člověk bez bhakti je jako ryba bez vody, jako pták bez křídel, noc bez měsíce a hvězd."

    Všichni potřebujeme lásku. Jedině tehdy se cítíme chráněni a šťastni jako dítě ležící v náručí matky, jako poutník, který po dlouhé a obtížné cestě konečně dosáhl cíle.

    Jsou dva druhy bhakti:
    - aparabhakti, sobecká láska
    - parabhakti, univerzální láska.

    Bhakta přijímá vše, co ho potká, jako boží dar. Nemá žádná přání, nic neočekává a oddává se plně boží vůli. Vyrovná se s každou životní situací, před níž ho osud postaví, a přijme ji. Nežádá nic pro sebe; jeho modlitba zní: „Děj se vůle tvá.“

    Dříve než však dospějeme k tomuto vysokému stupni lásky k Bohu, je naše bhakti promíšena se sobeckými myšlenkami. To znamená, že Boha sice milujeme, ale zároveň od něj něco očekáváme. Mnozí se k Bohu obracejí o pomoc, jakmile je začne sužovat nějaká bolest nebo starost. Jiní se modlí o hmotné věci, o peníze, slávu nebo profesní vzestup. Měli bychom však mít neustále na paměti, že až opustíme Zemi, budeme zde muset všechno zanechat, a proto nemá materiální bohatství, moc a sláva žádnou skutečnou a trvalou hodnotu. Duchovně hledající člověk se modlí o moudrost a poznání Boha. Často jsme si však už vytvořili vnitřní obraz Boha – jaký má podle našeho názoru Bůh být, jak se má chovat – a tak nejsme vůbec otevření a přístupní božímu zjevení.

    Není duchovní cesty bez bhakti. Nemiluje-li student obor, který si zvolil, těžko dokončí studium. Stejně i my budeme schopni překonat všechny překážky jen tehdy, budeme-li mít lásku a oddanost ke svým cvičením, cestě a svému cíli. Bez lásky ke všem tvorům a bez oddanosti k Bohu nemůžeme dosáhnout jednoty s Ním.

    Mudrc Nárada popisuje ve svých Bhakti sútrách devět principů bhaktijógy:
    1. SATSANG - dobrá duchovní společnost, přátelská setkání jógínů, učitelů a zájemců o jógu
    2. HARIKATHA - čtení svatých písem, naslouchání a čtení o Bohu
    3. ŠRADDHA - víra (resp.důvěra) v učení, v mistra, učitele, v sebe
    4. ÍŠVARABHADŽAN - opěvování Boha, bhadžan = duchovní píseň s obsaženou moudrostí
    5. MANTRADŽAPA - viz Mantra jóga (mantradžapa = opakování božího jména)
    6. SAM-DAM (šama dama) - odtažení smyslů od světských věcí a jejich kontrola, tj. stažení smyslů, oslabení věčného chtění/nechtění, bažení po něčem, věčných "musů" (co musíme), oslabit kritická odmítání a nekritická vyžadování a očekávání... :mrgreen:
    7. ÚCTA KE SVĚTCŮM (santó ká ádar) - prokazování úcty člověku, který se zcela zasvětil Bohu
    8. SANTÓŠA - spokojenost, vnitřní pokoj
    9. ÍŠVARAPRANIDHÁNA - nesobecká láska, oddanost bohu, dobrota a přívětivost k druhým

    (někdo přiřazuje ještě desátý - DAMA - pozorování smyslů)

    Bihar yoga - oblíbená Dr.Nešporem...(viz na youtube jeho mnohá videa s jógovými a relaxačními cviky, např.:

    U hledačů pravdy je možno říci, že hodně zjednodušeně mají několik možností:

    - jít cestou života bez uznání vnějšího Boha, Stvořitele apod., kterému by bylo nutné skládat účty (tj. např. původní filozofie taoismu a buddhismu a jejich varianty, indická filozofie čarváka, mnohé formy a podoby New age a "kosmického náboženství", ale dají se sem zařadit i různé praktiky okultní a spiritistické ("duchařina"), tzv. přírodní spiritualita, apod.)

    - spoléhat na to, že pokud existuje milující Stvořitel, nechá se lidem poznat - a to nejen skrze své stvořitelské dílo, živou i neživou přírodu či vesmír,
    ale také jinak - např. posíláním proroků (jak je vidět třeba ve Starém Zákoně bible), "záchranou misí" posláním Ježíše na Zemi ku pomoci lidstvu (resp. těm kteří nabídnutou ruku od Stvořitele přijmou...) apod.

    - hledat Stvořitele a jeho zákony (kromě přírody a vesmíru), také ve zjevených svatých písmech
    (např.J.A.Komenský ve svém pozoruhodném díle "Jedno nezbytné" píše, že člověk nemá schopnosti najít Boha jinak, než že se mu On dá poznat skrze "věci zjevené", a to pomocí různých opatření svatého ducha - boží činné síly (např. svaté Písmo považuje Komenský za bohem inspirované, přestože jej psali lidé - Bohem vedení).
    Mnozí považují svaté spisy jakéhokoli náboženství jako obsahující některé společné univerzální hodnoty, jiní zase mají názor že "perly abys pohledal..." a vidí v nich SPÍŠE nános lidských představ a manipulací a prostředek k ovládání druhých nebo získání majetku (náboženství je slovy Dr.Koukolíka jeden z největších byznysů na světě... :!: , tím nemyslím že se musí veškeré náboženství zavrhnout, ale minimálně je jistě na místě velká obezřetnost... )

    - hledat to vyšší nad námi, Stvořitele a jeho zákony, meditací, seberealizací, hledání vyššího Já apod.
    (otázkou je však k čemu kdo touto cestou dojde, někdo k tomu že on sám je Bůh, někdo ke kontaktu s "ufony" (dobrými nebo se za dobré vydávajícími), jiný ke kontaktu s anděly (jak dobrými tak s těmi za dobré se vydávajícími), člověk se může stát závislý na vnějším vedení těchto "vyšších sil" (ať už dobrých či jen se vydávajících za dobré), je zde mnoho překážek na cestě (setkání s vlastním "stínem" o němž mluví Jung, "temná noc duše" jako termín z jógového hledání sebe sama a touze po splynutí s Veškerenstvem, boj s egem, riziko závislosti na vlastních představách a "opojení svými zážitky", bez dostatečné schopnosti zpětné vazby.

    - pomalá a trpělivá práce sám na sobě a na trpělivém "kopání" na poli kde je schovaný "poklad"... :wink: , nebo naopak rychlá "zkratka" pomocí urychlovačů a pomůcek (s možnými vedlejšími efekty při nedokonalém zvládnutí) - jako je holotropní dýchání nebo různé látky a rostliny s psychotropními účinky (otázkou pak zde je, pokud skutečně existují i ti "zlí" andělé nebo ufoni, jak o tom hovoří třeba Igor Chaun a mnozí jiní, jak člověk nepodlehne manipulaci těchto "zlých", která nemusí po dlouhou dobu být dobře rozlišitelná od toho co "dobrého pro lidstvo" nebo jednotlivce nabízejí... :mrgreen: )

    -------

    :arrow: Je tedy nutná odvaha pracovat na sobě a setkat se sebou samým takový jaký skutečně jsem (sebepřijetí je také důležitou součástí zdravého psychického zdraví), upřímné "neustále klepejte a bude vám otevřeno" (tedy vytrvalost a klepání na ty správné dveře :roll: ...), touha po spravedlnosti, ale také určitá dávka pokory a úcty před tím co nás přesahuje, před kosmickými (chcete-li Božími) zákony, apod.

    Otázka hledačství by mohla znít filosoficky:
    CO hledat - KDE to hledat - ČÍM to hledat

    (šroubovákem se blbě zatloukají hřebíky..., těžit zlato z naleziště kočičího "zlata" taky asi nebude smysluplné..., někdo hledá a začne hledat ŘÁD ve vesmíru a jeho zákony, jiný chce pochopit INTELIGENCI která se projevuje ve vesmíru a jeho zákonech, jiný hledá SPRAVEDLNOST a milující laskavost pro všechny bytosti..., jiný se chce (pouze ??) vyhnout UTRPENÍ..., jiný si zároveň s výše uvedeným připustí že musí být jako MALÉ DĚTI aby "pochopil radostným srdcem" bez postranních úmyslů a "zisků", apod.)

    PS: pokud vidíte i další možnosti, nebo máte připomínky k uvedenému, podělte se, k možnostem jak hledat "své místo ve vesmíru" :-)
    Jak se kdo díváte na riziko " Já už jsem našel...a dále již nehledám..." ? :? Kde začíná a kde končí "jistota svého prožitku, který mi nikdo nevezme....", nebo "jistota své víry", "jistota svého rozumu", "jistota svého srdce a intuice..." apod., kde končí zdravá sebedůvěra a kde začíná sebestřednost a samolibost, ... :?

    muflon — sob kvě 19, 2012 11:10 am

    Byl to právě Archimédes kdo zavedl jako první pojem těžiště, těžnice, tíhová síla a statický moment. Každý určitě zná jeho zákon rovnováhy na páce s různě dlouhými rameny.
    A velmi znám je také jeho slavný výrok:

    "Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu Zeměkoulí!"

    Ve skutečnosti formulace tohoto zákona byla jen prvním krokem. Jeho početní schopnosti se nezalekly ani rektifikací s kvadraturou kruhu, tj. výpočtem jeho obvodu a plochy. Jeho výsledky jsou přesné na šest desetin promile.
    ----------------

    Najdeme-li pevný bod, důvěryhodné a poměrně stabilní měřítko, můžeme, opřeni o tento "svůj střed", pohnout celým (osobním) Vesmírem a otočit jím tak, aby vše, včetně nás, bylo na svém místě....

    Hezká báseň T.Lavického k zamyšlení a inspiraci o pevném bodu ve vesmíru (nebo v nás) :
    http://svratouch.evangnet.cz/knihovna/lavicky.htm
    (je to báseň s názvem Anniemals, co začíná verši :

    "Jak můra okolo plamene svíčky
    se motám kolem tvých vlasů -
    můra si křídla spálí
    o horkou ohně krásu.
    Na tvý ramena splývá chladnej plamen
    a já mám z ohně strach.
    Pálí či nepálí?
    Kámen se vzduchem mih.
    Kam dopadne, to neví.
    Jak dopadnu, to nevím.
    Ale dál můra vlítává
    do plamene svíce,
    pak ležet zůstává
    a nevzlétne více.
    Jak hra to vypadá,
    jde ale o život.
    Lze pohnout vesmírem?
    Dejte mi pevný bod,
    dejte mi pevný bod.

    atd....

    Co kdo považujete za " PEVNÝ BOD " ? A je nutné mít pevný bod, pokud ano, tak ten svůj subjektivní,
    nebo nějaký obecně platný pro každou bytost na Zemi ?

    (např. indický výraz DHARMA říká, že: Dharma je jeden z cílů života. Je to zákon, který říká, že máme přijmout to, co je nám určeno, svůj úkol. Každý máme ve svém životě nějakou funkci, kterou bychom měli plnit co nejlépe. Pokud to budeme všichni dělat, pak bude spokojená a dobře fungující společnost.
    Dharma je v podstatě nejvyšší vesmírný řád, který drží společnost po hromadě. Všechny problémy, které máme, vyplývají z toho, že většina lidí neplní svoji dharmu. Tak dochází k disharmonii.
    Problémem ovšem je, že ne každý svoji dharmu zná, což je první předpoklad k tomu, abychom ji mohli začít plnit. Často se stavíme do rolí, které nám nepřísluší. Nejsme pak spokojení ani my, ani naše okolí. Základním problémem v této věci jsou různé společenské normy, zvyky, ale také reklamy. Vše, co nám říká, jací bychom měli být a nutí nás k přetvářce a falši. To nás odvádí od naší podstaty, od najití naší vlastní dharmy.
    Přijetím dharmy dosáhneme svobody a klidu....)

    pv33 — sob kvě 19, 2012 11:43 am

    Muflone, koukam jak jsi nadupany teorii. Ty to nekde ucis?
    To je jedno, ale zajimalo by mne co jsi si z toho ty sam vybral pro sebe a co jsi tim docilil.
    Jaka delas fyzicka a dusevni cviceni a cokoliv dalsiho z dane oblasti a jestli tedy vubec sam na sobe neco z toho co pises aplikujes.
    A co ti to dava ted a co cekas ze jeste docilis. V pripade ze nejsi pouze teoretik.

    Pokud to povazujes za duverne tak dotaz ignoruj. A omlouvam se jestli uz je to tu vsechno nekde napsany.

    muflon — sob kvě 19, 2012 1:07 pm
    pv33 píše:
    ...Ty to nekde ucis?...zajimalo by mne co jsi si z toho ty sam vybral pro sebe a co jsi tim docilil.
    Jaka delas fyzicka a dusevni cviceni a cokoliv dalsiho z dane oblasti ....

    - jak píšu v různých vláknech - zajímám se o VŠE co se týká propojení těla a mysli.... :wink:
    - hodně chodím do přírody svižnou chůzí ( - viz vlákno na to založené), běhám dlouhé trati, cvičím psychoterapeutické relaxační cviky doporučované Dr.Hnízdilem (= Bioenergetika dle A.Lowena), a další (bio)energetické druhy pohybu jako taiči, hatha jógu, čchi kungová zdravotní a dechová cvičení, meditaci v pohybu, meditace a vnitřní modlitby v tichu, zajímá mne hodně účinek alikvótních tónů (Vlasta Marek tibetské mísy apod.), půstuju, dělám očisty, zajímá mne fyzioterapie a pochody v těle související s psychoterapií zaměřenou na tělo a "Body and Mind" cvičení a RHB techniky, a techniky na odbourávání stresu a (mikro)traumat uložených postupně za život v těle (navštívil jsem pár kurzů ale neživím se tím, mám to pro osobní potřeby a pro blízké :wink: ). Po pracovní stránce mi dost pomáhají knihy Leo Babauta ze zenhabits.cz . Co se týká spirituality jsem už od mládí hledač "pravdy" a "věcí mezi nebem a zemí", a hodně mi to za ta mnohá léta dalo - od zlepšení psychohygieny, až po zlepšení pracovních a mezilidských, a hlavně rodinných a příbuzenských vztahů (předtím na nože a roky spolu nemluvili...) až po odstranění strachu ze smrti apod., přesto se snažím zůstávat pokud možno střízlivě nad věcí a nejít za každým závanem větru který je někdy jak módní oblečení...

    Ale realisticky: nikdo nemůže být odborník na všechno (je na místě často přiznat, že spoustu věcí nevíme a některé patrně ani vědět jen tak nebudeme.... :mrgreen: ), živím se v umělecké sféře a teologickou (ani instruktorskou :wink: ) školu nemám, a myslím že pro hledače ani není nutná...
    - rozhodně si nemíním hrát na nějakého duchovního vůdce, a VŠE co sděluji, mne nějak oslovuje, buď mi to pomáhá PRAKTICKY, a pokud ne prakticky tak hledám SPOLEČNÉ PRVKY filoz.základu, nebo z psychofyziologických účinků různých směrů..., nebo mne to konfrontuje s tím co jsem si doposavad myslel že znám (a ono je to třeba i jinak, to už je ale věc
    OSOBNÍ CESTY, která je u každého člověka individuální, s NUTNÝMI chybami a neutuchajícím hledáním a praktickým zkoušením (přesto nejsem zastáncem bezhlavé honby po dobrodružství experimentování úplně se vším...).
    Právě chybami svými nebo druhých se mnohé můžeme naučit...
    (i když to často vypadá že poučuju, spíše je to tak že ocením jakoukoli VĚCNOU poznámku na to co píšu, i já se stále se učím za pochodu - stejně jako pan Jarda, ono to myslím ani jinak nejde.

    Těch ZÁKLADNÍCH nutných věcí pro život není mnoho...- těžší je najít sílu se podle nich řídit z vhodných pohnutek.
    (nemyslím že by bylo nutno znát mnoho zákonů na mezilidské chování a pro osobní pocit vnitřního míru a štěstí, když to Ježíš shrnul do dvou největších přikázání lásky - jsem více křesťansky zaměřen, ale vidím v křesťanství spoustu nešvarů stejně jako Hus a Komenský (ač jim nesahám po paty), a zajímá mne co KAŽDÝ NÁROD A KULTURA může dát lidstvu obecně, proto mne zajímá i východní filozofie a zdravověda (např.ayurvéda, trochu TCM) a také spiritualita napříč spektrem, od přírodních národů až po všechny ostatní duchovní proudy v historii - každý může něčím člověka obohatit....

    (teď se mi poslední roky toho nakupilo povícero dramat životních, takže hledám a praktikuju o to intenzivněji a zjišťuju s překvapením kolik toho ještě NEVÍM "jak člověk funguje" ... :?

    ... - kdosi moudrý řekl, že:

    "každá překážka v životě je jako schod - buď na ně vystoupíme a posune nás to výše (dále), druhou možností je že o ně zakopnem a položí nás to, nebo si z toho nic pro sebe nedokážeme odnést..."
    ( - záleží pouze na vnitřním postoji, zda se člověk je ochoten učit z KAŽDÉ životní lekce, které jej kdy potkají.... ).

    pv33, chápu že je těch příspěvků trochu moc (tak pokud máš k tomu co říci, poděl se)...jinak pokud sis všiml, jógu v denním životě jsem neodsoudil (ač jsem uvedl ten odkaz, napsal jsem také k němu komentář, který by se dal nazvat nezaujatě informující, ač chápu že se to některých mohlo dotknout, v takovém případě takový člověk může reagovat a uvést věci na pravou míru.
    -------------------------------------------------

    Trochu v širších souvislostech (to už není přímo k tvé otázce)

    Je lidské ( :roll: ), že hledáme oporu spíše v lidech, než hlavně v něčem vyšším nad námi (anebo je nám jedno odkud zeshora přijde vedení a pomoc, hlavně že jsem našel to co jsem JÁ hledal...),
    ....jiný člověk zase neudělá vlastní rozhodnutí, dokud mu to někdo tzv. "neposvětí"...

    Pro mnohé je také spiritualita věcí dost osobní, proto jsem otázku pokládal
    tak, aby se každý kdo chce (nejen bořit ale i budovat!), mohl OBECNĚ v tomto vláknu vyjádřit co jena SVÉ VLASTNÍ CESTĚ zaujalo... :P (samozřejmě také jako ty předpokládám, že nejlépe podle SVÝCH dosavadních zkušeností nebo toho co jej opravdově zaujalo, včetně sdělování svých "nevím"
    ... :wink: ) .

    Myslím že není nutné aby se sem někdo bál přispět a "vyzrazoval" na sebe něco, pokud nechce (přestože osobní výpověď může pro někoho mít směrující charakter s větší výpovědní hodnotou, zatímco pro jiné může naopak být zavádějící - to se týká dozajista i mých příspěvků...! :?

    - myslím že hledačství hodnot v hromadách hnoje a přehršle dnešních rádoby "hodnot" by mohlo znít (nevím už kdo to řekl) :

    Citace:
    "Nevěřte mi (ani nikomu jinému), ověřte si vše sami osobně..., nepřejímejte od nikoho názory na nějaké (i svaté) knihy, aniž jste si je sami nepřečetli..."

    Na panu Jardovi se mi líbí (tento postoj myslím že také do určité míry zastává), že je otevřený novým věcem a je ochoten se učit až do konce života, aniž by ustrnul na nějakém svém vyhřátém místečku "na slunci" (že by si člověk řekl, už vím dost - takhle mi to stačí, jsem spokojen..., už jsem našel, nepotřebuju nic dále...)

    Jsou samozřejmě mnozí lidé co podobné způsoby "osvěty" a diskusí, považují za zbytečné a raději se ponoří do vlastního ticha...
    (ticho je samozřejmě nezastupitelné, to věděli všichni duchovní velikáni v dějinách...). Je totiž pravda že určité věci jsou prostě nesdělitelné a jinak než v tichu se nalézt nedají..., přesto každý kdo nepropadl sebeuspokojení, se snaží (takovou formou která je mu bližší), nějak dál ostatním poukazovat na některé věci k zamyšlení, co mohou pomoci (ale také s rizikem že při snaze pomoci může někdo i ublížit, zavést na scestí do slepé uličky... :oops: )

    ---------------------

    Proč jsem založil toto vlákno (to je vidět i v prvních příspěvcích :wink: ) :

    Existuje mnoho byznysu a manipulací stejně ve farmaprůmyslu, tak i na poli alternativní medicíny, tak i na poli spirituality (okultismus je - stejně náboženství - jednou z nejvýnosnějších lidských činností od nepaměti, a dnes ještě více..., navíc stejně jako u politiků je vidět návyk na moc (podobná závislosti na heroinu jak ví už medicína), tak i na poli určité moci nad druhými jsou velká rizika na poli spirituality... :evil: :roll: )

    Toto vlákno mi tady prostě chybělo (ale Je dobře že se zde neodehrávají nějaké vášnivé fanatické debaty, které by nikam, nevedly). Spíše je DOBRÉ VIDĚT SOUVISLOSTI SE ZDRAVÍM CELKOVÝM - těla-psýché-duše. Navíc se ukazuje čím dál více, PROPOJENOST FYZICKÉHO ZDRAVÍ S TÍM CO NENÍ FYZICKÉ...
    (a nemyslím tím nyní psychosomatiku, na tu jsem založil samostatné vlákno !).

    Ukazuje se, že jsme holisticky víceúrovňové bytosti, a nelze řešit jen zdraví a potřeby těla anebo naopak jen ducha..., také že je jak říkal Einstein klíčové, udělat si každý pro sebe jasno - zda je tento vesmír přátelský či nikoli (nebo je obojí?...)

    Myslím že by někteří (stejně jako já od druhých !) uvítali určitá zamyšlení (kdo se umí vyjadřovat stručněji než já, tak to jistě ocení čtenáři...).
    ....Snadno se člověk v záplavě dnešních spirituálních nabídek a možností osobních "zisků" nechá strhnout davovým šílenstvím (byť tím veskrze "pozitivním"...)

    Citace:
    ...na trhu "supermarketu duchovna" je na místě pečlivě číst i příbalové letáky vedlejších účinků (mnohdy však příbalový leták klame tělem a místo medu jsou tam náhražky nebo dokonce škodlivé konzervanty...) stejně jako u některé duchovní "potravy"... :!:

    Vybíráme si pečlivě co koupíme a co jíme...(předpokládám aspoň u čtenářů tohoto fóra).
    Proč to samé neděláme často u té duchovní stravy ???

    (v rámci hledání je samozřejmé že občas "sníme" něco uměle nepoživatelného, s "éčky a rafinovanostmi", co sice lahodí našim duchovním chuťovým buňkám, ale je to jako s tou fyzickou potravou: to zdravé nebývá (alespoň zpočátku) vůbec chutné, nebo máme problémy to strávit...než tělo přejde od svých závislostí na umělých chutích, na to co je mu přirozené a prospěšné, nenechme si tedy lechtat uši ani duchovní žaludek nějakými polotovary a nepřirozenostmi....)

    Jarda — pon kvě 21, 2012 7:16 pm
    muflon píše:
    - jak píšu v různých vláknech - zajímám se o VŠE co se týká propojení těla a mysli.... :wink:
    - hodně chodím do přírody svižnou chůzí ( - viz vlákno na to založené), běhám dlouhé trati, cvičím psychoterapeutické relaxační cviky doporučované Dr.Hnízdilem (= Bioenergetika dle A.Lowena), a další (bio)energetické druhy pohybu jako taiči, hatha jógu, čchi kungová zdravotní a dechová cvičení, meditaci v pohybu, meditace a vnitřní modlitby v tichu, zajímá mne hodně účinek alikvótních tónů (Vlasta Marek tibetské mísy apod.), půstuju, dělám očisty, zajímá mne fyzioterapie a pochody v těle související s psychoterapií zaměřenou na tělo a "Body and Mind" cvičení a RHB techniky, a techniky na odbourávání stresu a (mikro)traumat uložených postupně za život v těle (navštívil jsem pár kurzů ale neživím se tím, mám to pro osobní potřeby a pro blízké :wink: ). Po pracovní stránce mi dost pomáhají knihy Leo Babauta ze zenhabits.cz . Co se týká spirituality jsem už od mládí hledač "pravdy" a "věcí mezi nebem a zemí", a hodně mi to za ta mnohá léta dalo - od zlepšení psychohygieny, až po zlepšení pracovních a mezilidských, a hlavně rodinných a příbuzenských vztahů (předtím na nože a roky spolu nemluvili...) až po odstranění strachu ze smrti apod., přesto se snažím zůstávat pokud možno střízlivě nad věcí a nejít za každým závanem větru který je někdy jak módní oblečení...

    Ale realisticky: nikdo nemůže být odborník na všechno (je na místě často přiznat, že spoustu věcí nevíme a některé patrně ani vědět jen tak nebudeme.... :mrgreen: ), živím se v umělecké sféře a teologickou (ani instruktorskou :wink: ) školu nemám, a myslím že pro hledače ani není nutná...
    - rozhodně si nemíním hrát na nějakého duchovního vůdce, a VŠE co sděluji, mne nějak oslovuje, buď mi to pomáhá PRAKTICKY, a pokud ne prakticky tak hledám SPOLEČNÉ PRVKY filoz.základu, nebo z psychofyziologických účinků různých směrů..., nebo mne to konfrontuje s tím co jsem si doposavad myslel že znám (a ono je to třeba i jinak, to už je ale věc
    OSOBNÍ CESTY, která je u každého člověka individuální, s NUTNÝMI chybami a neutuchajícím hledáním a praktickým zkoušením (přesto nejsem zastáncem bezhlavé honby po dobrodružství experimentování úplně se vším...).
    Právě chybami svými nebo druhých se mnohé můžeme naučit...
    (i když to často vypadá že poučuju, spíše je to tak že ocením jakoukoli VĚCNOU poznámku na to co píšu, i já se stále se učím za pochodu - stejně jako pan Jarda, ono to myslím ani jinak nejde.

    Těch ZÁKLADNÍCH nutných věcí pro život není mnoho...- těžší je najít sílu se podle nich řídit z vhodných pohnutek.
    (nemyslím že by bylo nutno znát mnoho zákonů na mezilidské chování a pro osobní pocit vnitřního míru a štěstí, když to Ježíš shrnul do dvou největších přikázání lásky - jsem více křesťansky zaměřen, ale vidím v křesťanství spoustu nešvarů stejně jako Hus a Komenský (ač jim nesahám po paty), a zajímá mne co KAŽDÝ NÁROD A KULTURA může dát lidstvu obecně, proto mne zajímá i východní filozofie a zdravověda (např.ayurvéda, trochu TCM) a také spiritualita napříč spektrem, od přírodních národů až po všechny ostatní duchovní proudy v historii - každý může něčím člověka obohatit....

    (teď se mi poslední roky toho nakupilo povícero dramat životních, takže hledám a praktikuju o to intenzivněji a zjišťuju s překvapením kolik toho ještě NEVÍM "jak člověk funguje" ... :?

    ... - kdosi moudrý řekl, že:

    "každá překážka v životě je jako schod - buď na ně vystoupíme a posune nás to výše (dále), druhou možností je že o ně zakopnem a položí nás to, nebo si z toho nic pro sebe nedokážeme odnést..."
    ( - záleží pouze na vnitřním postoji, zda se člověk je ochoten učit z KAŽDÉ životní lekce, které jej kdy potkají.... ).

    pv33, chápu že je těch příspěvků trochu moc (tak pokud máš k tomu co říci, poděl se)...jinak pokud sis všiml, jógu v denním životě jsem neodsoudil (ač jsem uvedl ten odkaz, napsal jsem také k němu komentář, který by se dal nazvat nezaujatě informující, ač chápu že se to některých mohlo dotknout, v takovém případě takový člověk může reagovat a uvést věci na pravou míru.
    -------------------------------------------------

    Trochu v širších souvislostech (to už není přímo k tvé otázce)

    Je lidské ( :roll: ), že hledáme oporu spíše v lidech, než hlavně v něčem vyšším nad námi (anebo je nám jedno odkud zeshora přijde vedení a pomoc, hlavně že jsem našel to co jsem JÁ hledal...),
    ....jiný člověk zase neudělá vlastní rozhodnutí, dokud mu to někdo tzv. "neposvětí"...

    Pro mnohé je také spiritualita věcí dost osobní, proto jsem otázku pokládal
    tak, aby se každý kdo chce (nejen bořit ale i budovat!), mohl OBECNĚ v tomto vláknu vyjádřit co jena SVÉ VLASTNÍ CESTĚ zaujalo... :P (samozřejmě také jako ty předpokládám, že nejlépe podle SVÝCH dosavadních zkušeností nebo toho co jej opravdově zaujalo, včetně sdělování svých "nevím"
    ... :wink: ) .

    Myslím že není nutné aby se sem někdo bál přispět a "vyzrazoval" na sebe něco, pokud nechce (přestože osobní výpověď může pro někoho mít směrující charakter s větší výpovědní hodnotou, zatímco pro jiné může naopak být zavádějící - to se týká dozajista i mých příspěvků...! :?

    - myslím že hledačství hodnot v hromadách hnoje a přehršle dnešních rádoby "hodnot" by mohlo znít (nevím už kdo to řekl) :

    Citace:
    "Nevěřte mi (ani nikomu jinému), ověřte si vše sami osobně..., nepřejímejte od nikoho názory na nějaké (i svaté) knihy, aniž jste si je sami nepřečetli..."

    Na panu Jardovi se mi líbí (tento postoj myslím že také do určité míry zastává), že je otevřený novým věcem a je ochoten se učit až do konce života, aniž by ustrnul na nějakém svém vyhřátém místečku "na slunci" (že by si člověk řekl, už vím dost - takhle mi to stačí, jsem spokojen..., už jsem našel, nepotřebuju nic dále...)

    Jsou samozřejmě mnozí lidé co podobné způsoby "osvěty" a diskusí, považují za zbytečné a raději se ponoří do vlastního ticha...
    (ticho je samozřejmě nezastupitelné, to věděli všichni duchovní velikáni v dějinách...). Je totiž pravda že určité věci jsou prostě nesdělitelné a jinak než v tichu se nalézt nedají..., přesto každý kdo nepropadl sebeuspokojení, se snaží (takovou formou která je mu bližší), nějak dál ostatním poukazovat na některé věci k zamyšlení, co mohou pomoci (ale také s rizikem že při snaze pomoci může někdo i ublížit, zavést na scestí do slepé uličky... :oops: )

    ---------------------

    Proč jsem založil toto vlákno (to je vidět i v prvních příspěvcích :wink: ) :

    Existuje mnoho byznysu a manipulací stejně ve farmaprůmyslu, tak i na poli alternativní medicíny, tak i na poli spirituality (okultismus je - stejně náboženství - jednou z nejvýnosnějších lidských činností od nepaměti, a dnes ještě více..., navíc stejně jako u politiků je vidět návyk na moc (podobná závislosti na heroinu jak ví už medicína), tak i na poli určité moci nad druhými jsou velká rizika na poli spirituality... :evil: :roll: )

    Toto vlákno mi tady prostě chybělo (ale Je dobře že se zde neodehrávají nějaké vášnivé fanatické debaty, které by nikam, nevedly). Spíše je DOBRÉ VIDĚT SOUVISLOSTI SE ZDRAVÍM CELKOVÝM - těla-psýché-duše. Navíc se ukazuje čím dál více, PROPOJENOST FYZICKÉHO ZDRAVÍ S TÍM CO NENÍ FYZICKÉ...
    (a nemyslím tím nyní psychosomatiku, na tu jsem založil samostatné vlákno !).

    Ukazuje se, že jsme holisticky víceúrovňové bytosti, a nelze řešit jen zdraví a potřeby těla anebo naopak jen ducha..., také že je jak říkal Einstein klíčové, udělat si každý pro sebe jasno - zda je tento vesmír přátelský či nikoli (nebo je obojí?...)

    Myslím že by někteří (stejně jako já od druhých !) uvítali určitá zamyšlení (kdo se umí vyjadřovat stručněji než já, tak to jistě ocení čtenáři...).
    ....Snadno se člověk v záplavě dnešních spirituálních nabídek a možností osobních "zisků" nechá strhnout davovým šílenstvím (byť tím veskrze "pozitivním"...)

    Citace:
    ...na trhu "supermarketu duchovna" je na místě pečlivě číst i příbalové letáky vedlejších účinků (mnohdy však příbalový leták klame tělem a místo medu jsou tam náhražky nebo dokonce škodlivé konzervanty...) stejně jako u některé duchovní "potravy"... :!:

    Vybíráme si pečlivě co koupíme a co jíme...(předpokládám aspoň u čtenářů tohoto fóra).
    Proč to samé neděláme často u té duchovní stravy ???

    (v rámci hledání je samozřejmé že občas "sníme" něco uměle nepoživatelného, s "éčky a rafinovanostmi", co sice lahodí našim duchovním chuťovým buňkám, ale je to jako s tou fyzickou potravou: to zdravé nebývá (alespoň zpočátku) vůbec chutné, nebo máme problémy to strávit...než tělo přejde od svých závislostí na umělých chutích, na to co je mu přirozené a prospěšné, nenechme si tedy lechtat uši ani duchovní žaludek nějakými polotovary a nepřirozenostmi....)

    Člověk, který nehledá pravdu, je vlastně na tomto světě téměř zbytečně a to ani nezmiňuji absenci myšlení u naprosté většiny stáda. Většinu lidí myšlení zřejmě bolí a proto se mu patrně cíleně vyhýbají, nicméně bez přemýšlení nad tím, co vlastně jsem, proč tu jsem a jaký to všechno má smysl a cíl se podle mého názoru dá prožít smysluplný život velice obtížně.

    pv33 — pon kvě 21, 2012 7:31 pm
    muflon píše:
    - jak píšu v různých vláknech - zajímám se o VŠE co se týká propojení těla a mysli.... :wink:
    - hodně chodím do přírody svižnou chůzí ( - viz vlákno na to založené), běhám dlouhé trati, cvičím psychoterapeutické relaxační cviky doporučované Dr.Hnízdilem (= Bioenergetika dle A.Lowena), a další (bio)energetické druhy pohybu jako taiči, hatha jógu, čchi kungová zdravotní a dechová cvičení,

    Ahoj Muflone, moc diky nejen za tuto odpoved.. Zatim si ta moudra jen ukladam, neco i rovnou do hlavy, neco na disk. Snad se dostanu i dal :D

    Jeste jednou dik

    Xeelee — úte kvě 22, 2012 1:02 am

    Karma nefunguje :) Po zrcadlovce za 20 tisíc sem přišel i o kolo za 25 tisíc. Teď nemám ani na lístky do MHD.

    muflon — úte kvě 22, 2012 8:57 am
    pv33 píše:
    Ahoj Muflone, moc diky nejen za tuto odpoved.. Zatim si ta moudra jen ukladam, neco i rovnou do hlavy, neco na disk. Snad se dostanu i dal :D

    Jeste jednou dik

    Není nutné, aby každý zkoušel a praktikoval to co ten druhý..., jsou i jiné cesty , možná i lepší (a jít po té cestě, kterou považuje za tu někam k Cíli vedoucí, nakonec musí stejně každý sám).

    ...proto jak píše pan Jarda, je to stále a donekonečna o tom hledání a neustrnutí na tom co již jsme pochopili...(nebo si myslíme že jsme už pochopili - to se týká samozřejmě i mne). Takové hledání se ovšem liší od těkání od jednoho k dalšímu...účinky a smysl něčeho nám mnohdy docvakne až po měsících a letech praktické činnosti...

    Takové hledání tedy není podle mne o tom, že by člověk musel nutně být nespokojen s tím co již dosáhl nebo "má", a musel furt přecházet těkavě od jednoho k druhému jako neurotik...., ale je to o pokoře, jak říkal Einstein na konci života, že si uvědomuje že většinu věcí ve vesmíru stejně neví a to co ví je jen nepatrný zlomek... Přesto tato pokora člověku zároveň umožňuje Úctu a Vděčnost za existenci Bytí, i za to málo co již o něm ví...
    (není tedy důvod k pocitům beznaděje, ono jak jsem psal, těch základních prostých věcí nutných člověku, zase tolik není....to jen my se často honíme za velkými věcmi a to prosté a základní nám tak uniká a nedokážeme to ocenit a plně využít...).

    muflon — čtv kvě 24, 2012 6:22 pm

    Metody a cíl Jógy

    (Sri Brahmananda Saraswati)

    Jóga je podrobení nižších tužeb těm vyšším. V Józe vede student svou mysl od nepravdy k pravdě, z temnoty ke světlu, z nevědomí k poznání, z bolesti, trápení, nemoci a smrti k míru, štěstí a věčnosti, z nereality k realitě.

    Jóga nás učít jak ovládnout neodbytné vlny v mysli a jak je podrobit zcela prvotnímu vědomí, která je všudypřítomné v každém probíhajícím mechanismu. Jóga není možná, aniž byste rozuměli tomuto principu.

    Jóga nerozeznává fyziku bez metafyziky a naopak metafyziku bez fyziky. Jóga je chybějící článek mezi fyzikou a metafyzikou. Kritizuje obé pokud se je snažíte od sebe oddělit a pojí je v jeden věčný princip, který nazýváme nejzazší realitou.

    Mnoho lidí se učí Józe, někteří aby překonali své fyzické a duševní nemoci a slabiny, zatímco se někteří učí skrze ni nabýt okultních sil. Filozofové se učí Jógu aby své filozofii vdechli život, neboť bez Jógy jsou filozofická učení a Vedánta jako bezduché tělo. Nábožensky založení lidé využívají metody Jógy aby pochopili výroky svatých knih, protože bez Jógy nejsou všechny náboženské texty ničím jiným než pouhými metaforickými výroky. Hypnotizéři se učí Józe ve formě hypnózy (zkreslená forma Jógy) aby se stali profesionálními hypnotizéry. Někteří se učí Jógu jako kuriozitu, zatímco druzí ji studují za účelem nabytí nadpřirozených sil.

    Ačkoli má Jóga skutečně všechny tyto možnosti, její skutečný cíl leží za hranicemi těchto záležitostí. Jako odpověď na otázku svých studentů, jak najít všelék, který by navždy vyléčil duševní i fyzické nemoci, bolest, trápení a smrt, velký jogín Patandžali odpovídá v Jóga Sútrách:

    „ Yoge mokse ca sarvesam vedananam avartam mokse nirvrittih nihsesa Yogomoksa pravartakah“ – což znamená, Jóga a Moksha jsou dva stavy, ve kterých navždy mizí všechna trápení a bolest. Moksha čili Nirvánam je permanentní útočiště věčného vědomí. Vědění, existence, požehnání, štěstí a mír – Jóga jsou naprosto spolehlivými nástroji k dosažení nirvánam. Tudíž hlavním cílem Jógy je osvobození ducha od materiálních tužeb a trvalé vítězství vědomí nad nevědomostí. S vyjímkou nirvánam, všechny další rysy jako mystika, okultní schopnosti, nadpřirozené schopnosti a další jsou druhotné a jsou vedlejším produktem Jógy. Student Jógy je nepřetržitě varován před využíváním těchto sil, protože demonstrace a lpění na nich ho může odvést od jeho vyššího záměru, což je konečné vítězství vědomí nad nevědomím a přírodou( :? ). Jediné, kdy může nabytých schopností využívat je pokud nestojí v cestě Józe. To je hlavní rozdíl mezi jogínem a mystikem. Pokud někdo neusiluje o dokonalost, ale chce jen získat „nadpřirozené“ či jiné schopnosti, pořád může praktikovat Jógu, ale musí prvně pochopit, že toto není pravá forma Jógy.

    Někteří věřící zkoušejí přičlenit Jógu k náboženství, což je nesprávné použití Jógy. Není pochyb o tom, že metody Jógy pomáhají všem náboženstvím v jejich meditační praxi stejně , ale Jóga je mimo náboženství. Obsahuje všechny nauky, ale všechny přesahuje . Má své vlastní metody k prozkoumávání duševních sil. Jóga není majetkem žádné země jakkoliv se toho pisálci dožadují, je majetkem přírody a vědomí, a ty patří všem stejným dílem.

    Jógy využíváme k léčení fyzických a duševních obtíží bez jakýchkoliv rizik. Jóga je jednoduchá a snadno naučitelná věda. Jako každá jiná je založená na faktech zkoumaných analýzou a syntézou myšlenek. Jóga zahrnuje jak analýzu objektu tak i subjektu, zatímco ostatní vědy analyzují pouze objekt. Ve stavu meditace je mysl velmi zářivá, mocná a je obdařena schopností daleko většího ovládání orgánů a smyslů než jakákoliv jiná věda. Jóga je mistrovství mysli. Metody jógy byly zkoumány a jsou průkazné. Máte všechno co potřebujete, abyste se stali velkým Jogínem, mistrem vlastní mysli. Studujte tyto metody, používejte je, otestujte a prokažte je.

    ( Výňatek z knihy "Fundamentals of Yoga" - Shri Brahmananda Sarasvati )

    Dále mne zaujalo na webu M.Bartoňové:
    (http://sebekriseni.cz/?page_id=540 )
    "...Hlavním cílem jógy jakožto vědy je vykořenit principy duševních konfliktů, které brání jak projevení vyššího vědomí, tak i štěstí v životě. Právě v obdobích dokonalé duševní rovnováhy se člověk realizuje, zažívá záblesky intuice, odhalení a žije ve stavu vzrůstajícího uvědomění se....
    ...většina lidí ví velmi málo o funkci ášramu. Ten má samozřejmě mnoho funkcí, ale hlavním účelem je jeho členům umožnit, aby si odstraněním svých mentálních problémů vyčistili mysl. Nejde o úplné vyprázdnění mysli, jde pouze o odstranění komplexů, bloků, neuróz, jež ji zanášejí a zamlžují. Jóga vyprazdňuje mysl od problémů, ale na rozdíl od mnoha jiných systémů ji potom nechce plnit novými dogmaty. Veškeré podmiňování a návyky) musí být odstraněny. Mysl musí být vyprázdněna ode všech problémů tak, aby mohla spontánně odrážet to, co již existuje, ale není ještě běžně známo. Není důvodu plnit mysl, jen ji vyprazdňovat. To je podstatou jógy a všech dalších účinných systému k čištění mysli....

    ...Setrvávání na dogmatech a přejatých pevných konceptech, ač se to obecně tak necítí, je také mentální problém. Může to být hrdost na svou zem, barvu kůže, postavení, náboženskou víru či intelektuální schopnosti – zkratka cokoli, kde lidé přijmou ustálené vzorce myšlení, a jejich mysl se upne na ideje, místo aby byla rezervoárem spontánních živoucích nápadů. To je ten hlavni blok a překážka vyššímu vědomí. Tyto návyky jsou mentálními problémy. Do této kategorie patří také sklon přejímat myšlenky bez uvažování a osobní zkušenosti. Spousta lidi věří čemukoliv, co zaslechnou nebo přečtou a vůbec to neporovnají s vlastni zkušeností. Nevěřte ničemu, dokud to sami nezkusíte, ani obsahu teto knihy. Zvažte nabídnuté představy a ideje, ale přejímejte je jen tehdy, ověříte-li si je ve vlastní zkušenosti. Uvěřte tomu, že je voda slaná, jen až ji sami ochutnáte. Slepé přejímání myšlenek a lnutí k nim je velkým MP. Člověk má být otevřený, ale ne slepě důvěřivý....

    ...Mnoho myšlenkových směrů říká, že člověk odjakživa byl, je a bude harmonickým celkem, a jako takový na sobě nepotřebuje nic měnit. Ve vyšším smyslu je to absolutní pravda, ale většina lidí má problémy v základnějších úrovních, v těch, které jsou pro ně v této fázi důležité. Teprve jsou-li tyto problémy vyřešeny, má smysl mluvit o harmonii, jen tehdy může být harmonie vůbec pochopena.
    Jóga si klade za cíl přispět k této dokonalé harmonii mezi našimi základními potřebami, city, pocity, intelektem, vůlí a našimi mezilidskými a
    společenskými vztahy. Nemá význam přesvědčovat lidi o tom, že jsou již teď dokonalí, když jim jejich vlastní bolestná zkušenost říká něco docela
    jiného.
    ... není nutné se vzdát svého světského jednání, protože to je součástí života. Musíte hrát svou roli na jevišti světa tak, jak to nejlépe umíte, ale zároveň by měl každý zaměřit část své energie i do vnitřního světa.
    Půl hodiny jógového cvičení denně je pro vás začátek a cesta, jak přímo kontaktovat své vnitřní dřímající možnosti a zdroje. Vaše nadměrná shovívavost nad slepými navyklými cestičkami každodenního života vám zabraňuje obrátit pozornost dovnitř a všimnout si neuvěřitelné hloubky svého bytí.

    ...Cílem vyčištění vaší mysli od jejích nahromaděných odpadků a odstranění vnitřního zmatku je přeměnit ji na dokonalý nástroj vnímání, a také učinit ji dokonalým analyzátorem údajů a dokonalým nástrojem pro překládání myšlenek do jednaní. Toto ovšem potřebuje čas, ale následující popis by vám měl dát představu, jakkoliv neadekvátní a neúplnou, jak by mělo osobní vědomí pracovat, není-li zacpáno nedostatky.
    ...Člověk bude v trvalém stavu meditace, ať už spí, jí, pracuje nebo dělá cokoliv jiného. Nebude mít žádné pocity úzkosti, za žádných okolností, nutkavé egocentrické zájmy či sebezaujetí zmizí. Člověk bude automaticky rozumět ostatním a soucítit s nimi. Bude je vidět v novem světle. Útržkovité a protichůdné postoje a názory jednotlivců se již nebudou zdát rozpornými, ale budou se navzájem doplňovat a splývat v harmonii. Člověk začne vidět jedinečnost, jednotu, dokonalost a souhru namísto individuality, oddělenosti, rozdílů, nedokonalosti a nejednotnosti. Vnější události budou jasně přijímány, ale bez obvykle negativní a nepříznivé odezvy. Vnější dojmy jako by vplývaly do vědomí, kde budou hladce vstřebány a stráveny, a odpovědi na ně se budou spontánně objevovat a vyplývat ven z vědomí. Nebudou žádné konflikty, bloky nebo úsilí, žádné duševní zácpy. Věci se prostě budou dít. Všechno bude běžet tak jak má, bez obvyklého doprovodného spěchu a shonu. Každá reakce bude dokonale přiměřená dané situaci. Vnější události budou stejné, ale náš vztah k nim bude úplně jiný. Namísto aby byl člověk neustále vyváděn z míry vzestupy a pády života, bude jimi proplouvat s pocitem radosti. Myšlenky, které se dříve zdály vzájemně se vylučující, nesmiřitelné nebo protichůdné, se zdají být částí celku a v opravdovém vzájemném souzvuku. Každá filozofie nebo víra se zdá částečně pravdivým, pouze neúplným vysvětlením něčeho, co je mimo slova a pojmy. Každé přesvědčení nebo sada pojmů se zdá být aplikovatelná na určitou úroveň uvědomění a porozumění.

    ...Člověk bude žít v úplném teď a tady, s úplným zabráním (zaujetím). Mysl zbavená problémů se automaticky upne na přítomnou práci. Není nikde vyrušována ani odváděna, je plně koncentrována, není potřeba vynakládat žádné úsilí. Jako přirozený důsledek se dostaví výkonnost a dokonalost. Starost, strach, zlost, deprese ani žárlivost již nenarušují soustředění ani plné prožívání života. Práce a hra se staly jedním, už je od sebe nelze odlišit. Obvyklé pocity frustrace, neuspokojení a neštěstí se rozpustily, jako by nikdy neexistovaly a jako by byly od základu nepřirozené. I obvyklý skličující a melancholický strach ze smrti a nemoci vymizí, protože i tyto budou viděny v novém a vyšším světle porozumění.

    ...Člověk bude nadále vykonávat své povinnosti, ne s menším nadšením, jak by se očekávalo, ale ještě nadšeněji, radostněji a s větším potěšením. Napětí je obecně považováno za hnací motor, který nutí lidi k aktivitě. To sice je hlavní, ale velmi neefektivní a omezený hnací motor. Klidná mysl bez napětí vede – v rozporu k obecné představě – k člověku, který je lidským dynamem, sršícím vitalitou a nadšením. Nedostatek duševního napětí nevede k umdlévání ve stavu lhostejné lenosti, ale k plnému žití života, opravdovému znovuzrození. Člověk působí na ostatní lidi a situace s úplností, ať už
    vzrušení, vzteku, lásky nebo jakéhokoli jiného lidského výrazu. Ale všechny tyto city již více neovlivňují jeho vnitřní bytí, jako tomu bylo dříve. V
    protikladu k obecnému pojetí vyšších stavů jógy se prožitek života zvýší. Čím více se mysl uvolnila od problémů, tím větší je její schopnost vychutnávat a prožívat život a existenci naplno.
    ...Všechno se zdá být v podstatě přátelské, i ti nejhorší nepřátelé. Takto již mysl není déle bombardována negativními, mysl narušujícími vibracemi. Místo toho se člověk stane generátorem dobré vůle, přátelskosti, sily a poznání. Místo pocitu zdrcující a skličující samoty člověk cítí a zná svůj blízký vztah ke všemu, pocit jednoty ve smyslu mnohem hlubším, než může být kdy popsán slovy. Namísto snášení pocitu odcizeni a izolace, malého zoubku na velkém kole, kterým trpí většina lidí, člověk pociťuje a zná svůj neuvěřitelný vztah, důležitost a význam ve schématu samotné existence. Jak by za těchto okolností bylo možné cítit duševní nebo citové rozrušení? Není to možné, protože si člověk vybuduje úplně nové vztahy, a své zážitky uvidí v novém a nádherně jasném světle. Člověk bude žhnout radostí, místo aby byl zastřený sklíčeností.
    ...Všechno, co k tomu potřebujete, je úsilí, nic víc. Zní to jednoduše, ale trvalá houževnatost a úsilí jsou nezbytné. Jakmile ovšem jednou s jarním úklidem své mysli začnete, můžete z toho jen těžit; tím, že se stanete více uvědomělým, budete schopni se sladit s vyšším vedením (vědomostí). Vyberte si. Buď zrcadlící povrch své mysli vyleštěte aby odráželo co nejvíce světla, nebo jej nechejte zpřeházený a neschopný odrážet a přijímat to, co je za.

    ...Jóga má za cíl pomalu odstraňovat upevněné a zkostnatělé obyčeje, dogmata a návyky, aby byl jedinec přizpůsobivý k novým situacím a dokonale schopný přijímat nové zážitky. Většina lidí žije robotickým, zautomatizovaným životem, se stereotypními odpověďmi na situace a lidi. Není v tom žádná spontánnost. Od narození jsme byli navykáni a trénováni, abychom na dané situace automaticky reagovali určeným způsobem. Jsme jako Pavlovovi psi: zazvoňte na zvonek, a začneme slintat. Může se to zdát trochu přehnané; dobrá, možná je, ale snažíme se vás přesvědčit o tom, jak většina lidí ztrácí svobodu a spontaneitu ve svém jednání. Podívejte se okolo sebe na jednání ostatních, anebo ještě lepe, podívejte se na své vlastní jednání. Zjistíte, že mnoho z toho jsou hluboce zakořeněné zvyky. A to jsou jen ty zřejmé. Je to tak, že čím více uvědomění člověk získá, tím méně podmíněný a oddaný zvykům se stává. Poklidná mysl bez problémů a návyků je připravena na neuvěřitelné síly jasnosti, vnímavosti a rozhodování, které se mohou přizpůsobit jakékoliv situaci. Navíc nepodmiňovaná mysl je skvěle hbitá a pružná, odpovídá dokonale na dané situace, a její odezvy jsou přiměřené okolnostem. Mysl svázaná návyky naproti tomu reaguje v souladu se svým omezeným snovým viděním světa, nebo podle svých navyklých naprogramovaných odpovědí. Výsledná akce je jen velmi zřídka tou nejlepší možnou reakci, která je za daných okolnosti možná.

    ...Většina lidí je podmiňována hluboce zakořeněnými zvyky myšlení a jednání.
    Jak můžeme začít s odstraňováním tohoto podmiňování? Odpověď zní: jógou, protože takové odstraňování návyků, které pomáhá utvářet spontánního a vnímavého člověka, je ve skutečnosti jednou z hlavních snah jógy. Pamatujte si, že spontaneitou nemyslíme automatickou reakci; míníme dokonale vstřebávání a vnímavost k vnějšímu i vnitřnímu prostředí, takže to, co pak člověk dělá, je v dokonalém souladu se vším okolo a uvnitř a za. Také pamatujte, že spontaneitu nelze vytvořit ani vynutit, může se pouze projevit jako přirozený následek volné a neomezované mysli. Cvičením meditace budou zvyky a podmiňování pomalu ale jistě vypuzeny. Mysl bude pomalu navracena ke své původní a normální funkci, jmenovitě k dokonalému zrcadlení (uvažování).
    ...Neznamená to, že by byl člověk neslaný nemastný a vyhýbal se životním vzestupům a pádům, nebo že by se vyčleňoval z mezilidských vztahů. Ne, vůbec ne. Znamená to, že ačkoliv člověk reaguje a hraje vnější role, činnosti a city života, lásky, nenávisti, hněvu atd., měly by tyto být nazírány jako něco mimo nás. Těmto vnějším činnostem by nemělo být dovoleno, aby nás v hlubším smyslu ovlivňovaly. Musíte si jich být vědom jako pouhý svědek. V životě musíte být jako gumový míč, ne jako míč že skla. Většina lidí je jako křehký skleněný míč: jakmile narazí na nějakou složitou životní situaci, tak prasknou nebo se rozletí na kousky. Buďte jako pružný gumový míč, tak na vás nic, co se stane, nebude mít hlubší vliv.
    Gumový míč je nezdolný ale silný, pružný ve všech situacích; nesmíme nechat hru života zasáhnout vnitřní jádro našeho bytí. Je jistě jednodušší toto říct než uskutečnit, ale dobrou pomůckou je metoda pozorování životních situací, jako by byly něco jiného než my. Je to jen technika, jak získat vnitřní stabilitu, nic víc.

    ...Velmi vám doporučujeme následovat vaše vlastní touhy (snahy) v životě. Vyjadřujte svá umělecká, organizátorská a další nadání při práci nebo ve hře jak nejvíce můžete, protože necháte-li se strhnout soustředěnou činností, pomáhá vám to odstraňovat duševní trápení. Jestliže plujete s proudem, víry nebo překážky u břehu se vás nedotýkají. Ve skutečnosti vidíme vnější vyjádření jako nezbytnou součást nejen odbourávání mentálních problémů, ale i jógického života vůbec. Mělo by však jít co možná o karmajógu, nesobecké jednáni, aby se člověk nestal příliš egocentrickým a zaměřeným sám na sebe.
    ...Člověk minulý stejně jako současný věnuje hlavní část své pozornosti na zvládání vnějších událostí, starajíce se jen pramálo o události vnitřní. Proto má také tolik problémů, neboť k dosažení klidu mysli a vyššího vědomí je třeba znát vlastní vnitřní prostředí. Je potřebné progresívní hnutí k harmonii, ve vnitřním i vnějším světě. Je třeba postupně vymazat z podvědomí vnitřní problémy. Vyšší zážitky budou tento proces urychlovat, dokud z mysli nevymeteme všechnu nahromaděnou špínu minulého podmiňování a překážek. Tehdy pochopíte, co měl na mysli Kristus, když mluvil o „míru, který se vymyká porozumění."
    -------------------------

    ...může to být jeden z názorů...existují ale také názory, že vyprázdnění mysli je nebezpečné, a dává prostor ničemným duchovním silám... kde je to přirovnáváno v bibli k čistě vymetené místnosti (mysli), kam se nastěhují už nikoli jeden ale více ničemných duchů...
    (na jedné straně křesťanští fundamentalisté, ale i mnozí upřímní křesťané mají obavu, že by Ježíše - největšího Mistra, Učitele ("Guru") provozováním jógy degradovali... Na druhé straně se domnívají, že úsilí jednotlivce o vlastní "spásu" bez Stvořitelovi pomoci (výkupní smrt Ježíše), není "tím pravým ořechovým", a jakákoli snaha o realizaci vlastních způsobů záchrany a odstranění utrpení a smrti bez boha, je podle nich předem odsouzena k nezdaru.... :? :!:

    viz např.: http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=320 (křesťanství a okultismus, včetně jógy)
    V uvedeném odkaze křesťanský kněz co dříve dlouho praktikoval transcendentální jógu, píše:
    " (jóga) z nás dělá média kosmických sil, a nelze zůstat při tom neporušený. Protože tyto techniky jsou velmi účinné jak v malých, tak ve velkých dávkách. Jejich účinnost spočívá v tom, že otevírají člověka a dělají z něho médium. A to má dříve nebo později za následek, že se člověk stane obětí bytostí, s nimiž by raději nesympatizoval.
    ...Krok za krokem se postupuje dále. Dříve nebo později se skončí u uvolňovacích technik. Ty vedou k pokročilé józe, cvičením v koncentraci a k metodám ovládání psychiky. Krok za krokem se člověk dostává nejen k ovládání vlastní psyché, ale také k ovládání lidí ve svém okolí. V lepším případě se končí u bílé magie.
    ...Musíme si zde samozřejmě položit otázku: Proč jsou tyto přirozené energie špatné, když všechno, co bylo stvořeno, je dobré? To souhlasí. Ony pocházejí z Boží ruky. Ale - a nyní přicházím ke své vlastní zkušenosti - vystavovat se zcela těmto energiím není při­rozené. Existují bytosti, které jsou neslučitelné s přítomností našeho Pána Ježíše Krista, Ducha svatého a dobrých andělů.
    ... jistě, příroda je sama v sobě dobrá. Ale satan, kníže tohoto světa, o kterém Ježíš mluví, v přírodě a vesmíru také působí. Nejsou jen dobří andělé. Jsou také jiné síly, o kterých mluví 6. kapitola listu Efezským. Na to nesmíme zapomínat. Po prvotním hříchu existuje i v srdci všehomíra hluboké rozdělení. Jsou zde ve hře také síly, které působí proti spáse člověka.
    ...Když se lidé co jsou (díky vyprázdnění mysli nebo meditacím) „otevření" vůči všemu, seznámí s těmito okultními silami, nezaznamenáváme pouze blahodárné účinky. Souvisí to s tím, že nositeli kosmických sil jsou i jiné bytosti. Abych to mohl vysvětlit, používám příkladu radiových vln. I zde máme co činit s dlouhodobou energií, která sama neobsahuje informace. Tyto vlny však mají svou modulaci, která je nositelem informací.
    Jako médium se otevíráme všem vlnám, ale na tom by ještě nebylo nic zlého. Tyto vlny však obsahují také modulaci s informacemi, které nejsme schopni odfiltrovat. Tito „paraziti" pak využívají příležitosti, aby vstoupili do člověka. Duchovní bytosti využívají naší otevřenosti, aby se v nás zabydlili. Když přijímáme "kosmickou" energii, otevíráme se také pro ně.
    "
    , píše onen kněz co léta dělal jógu.

    Vše je samozřejmě otázkou interpretace, hledání, vlastního vyrovnání se s protichůdnými jevy sám v sobě nebo v "objektivní" vnější realitě, včetně postoje k těm nebo oněm svatým písmům (podle toho zda je někdo třeba Žid, muslim, křesťan atd.)....
    a často je to možná i o tom, co kdo individuálně za strachy nebo naopak velká Očekávání při praxi jógy má... :mrgreen:

    Pokud máte k tomuto co říci, nebo jiný náhled na věc, tak se podělte... :wink:
    Líbí se mi vyjádření, že COKOLI může být jako oheň - "Dobrý sluha, nebo špatný pán..."
    (ale také klidně může být pravda skrytá, a člověk si může naivně myslet že to ovládne...ale Ono to naopak pomalu ovládne jeho, takže zase jsme
    u prostého: :idea: "důvěřuj, ale prověřuj..." (ohledně rizik manipulace ať už od lidí či nějakých potencionálních duchovních sil platí, že bezbřehá důvěra ani paranoická neustálá podezíravost nic neřeší, je potřeba něco jiného...

    A co se ve vašem případě ukázalo jako podstatné při hledání a nalézání či opouštění nějakých směrů... :?

    Petr 2 — pát kvě 25, 2012 7:05 am
    Xeelee píše:
    Karma nefunguje :) Po zrcadlovce za 20 tisíc sem přišel i o kolo za 25 tisíc. Teď nemám ani na lístky do MHD.

    to je nejaky vtip nebo hola skutecnost? Jak si o to prisel? :roll: ze sem tak zvedavy

    Xeelee — pát kvě 25, 2012 6:07 pm
    Petr 2 píše:
    to je nejaky vtip nebo hola skutecnost? Jak si o to prisel? :roll: ze sem tak zvedavy

    Holá skutečnost a myslím, že nemá smysl se v tom hrabat. Jde jen o peníze a co se týká kola, tak už sem zase mobilní. Kamarád mi půjčil na dobu neurčitou svý druhý kolo. Příští měsíc konečně budu mít práci, splatím kamarádům dluh asi 30 000 Kč a pak se uvidí na co si začnu šetřit. Důležitý nejsou věci ale to, že mě kamarádi a jeden člověk, kterýho znám jen z Google+, podrželi nad vodou, když sem to potřeboval.

    Zajímavý, že se ptáš zrovna ty. Zdá se, že se tě to emocionálně dotklo.

    Kdyby někdo věděl o dalších možnostech přivýdělku v Praze, tak mi mužete napsat osobní zprávu. Každá stovka dobrá.

    muflon — pát kvě 25, 2012 6:25 pm
    Xeelee píše:
    Zdá se, že se tě to emocionálně dotklo.
    ...

    Petr 2 píše:
    ...

    Myslím Xeelee, že se to nedotklo jen Petra, nikdo (ani ten nejzavilejší zastánce karmy) , by ti asi nepřál nic špatného... Tak doufejme, že i když to není nic příjemného,
    dokážeš se s tím brzy vyrovnat (to ti přeju :-) ),
    dokonce možná i po nějaké době shledáš jak materiální věci nám na jedné straně pomáhají (kolo je skvělá věc, dobrý foťák taky...), na druhé straně nás nějak hmotné věci někdy třeba i svazují...ono známé budhistické "nelpění"... (ale to jsem tě asi nepotěšil, že :-) Někdo by ti dokonce řekl na základě New Age knih, že kosmické zákony jedou tvrdě a neúprosně...že V našem životě neexistuje žádná náhoda, ale jen situace a skutky, ze kterých vznikají důsledky... :!: :? , mno to nechť si přelouská každý zda je to tak či jinak.

    Možná už někdo slyšel následující, ale může to potěšit (místo Bože, si každý dosadí co uzná za vhodné) :

    "Bože, dej mi sílu, aby jsem přijal věci které nemohu změnit,
    dej mi odvahu aby jsem změnil věci které mohu změnit,
    a hlavně dej mi moudrost,
    abych dokázal odlišit co změnit mohu a co nikoli.

    Žít naplno pouze jeden den,
    vychutnávat najednou pouze jeden přítomný okamžik,
    a přijímat těžkosti svého života jako cestičku vedoucí nakonec k pokoji."

    ...

    Xeelee — pát kvě 25, 2012 7:02 pm
    muflon píše:
    Myslím Xeelee, že se to nedotklo jen Petra, nikdo (ani ten nejzavilejší zastánce karmy) , by ti asi nepřál nic špatného... Tak doufejme, že i když to není nic příjemného,
    dokážeš se s tím brzy vyrovnat (to ti přeju :-) ),
    dokonce možná i po nějaké době shledáš jak materiální věci nám na jedné straně pomáhají (kolo je skvělá věc, dobrý foťák taky...), na druhé straně nás nějak hmotné věci někdy třeba i svazují...ono známé budhistické "nelpění"... (ale to jsem tě asi nepotěšil, že :-)

    Hlavní problém je v tom, že ztráta něčeho co denně používáš je strašnej nezvyk. Místo toho abych nějak smutnil nebo se rozčiloval hlavně začínám řešit jak se bez tý věci obejít nebo jak ji nahradit. Bez foťáku se dá přežít bez problémů, ale život bez kola by pro mě momentálně byl zásadní problém. Vtipný je sledovat reakce okolí, když tě samotná ztráta věci vůbec netrápí. Horší to je s řešením důsledků ztráty.

    Trápit se nebo rozčilovat se kvůli něčemu co člověk nemůže změnit nemá smysl a odmítám se tím zabývat. Neměl sem potřebu se s tím nějak emocionálně vyrovnávat.

    Na lpění k pár kvalitním, užitečnejm a používanejm věcem nevidím nic špatnýho a když o ně přijdu, tak si je časem pořídím znovu. Jinak ale k materiálním statkům netíhnu. Pokud si pamatuju, tak sem vždycky byl dost dlouho bez věci kterou sem chtěl, než sem si na ni našetřil. Když už si něco kupuju, tak chci kvalitu. Koupení levnějšího výrobku a šetření na lepší mi nedává smysl stejně jako půjčky.

    muflon — pát kvě 25, 2012 7:20 pm
    Xeelee píše:
    Hlavní problém je v tom, že ztráta něčeho co denně používáš je strašnej nezvyk. Místo toho abych nějak smutnil nebo se rozčiloval hlavně začínám řešit jak se bez tý věci obejít nebo jak ji nahradit. Bez foťáku se dá přežít bez problémů, ale život bez kola by pro mě momentálně byl zásadní problém. Vtipný je sledovat reakce okolí, když tě samotná ztráta věci vůbec netrápí. Horší to je s řešením důsledků ztráty.

    Trápit se nebo rozčilovat se kvůli něčemu co člověk nemůže změnit nemá smysl a odmítám se tím zabývat. Neměl sem potřebu se s tím nějak emocionálně vyrovnávat.

    Na lpění k pár kvalitním, užitečnejm a používanejm věcem nevidím nic špatnýho a když o ně přijdu, tak si je časem pořídím znovu. Jinak ale k materiálním statkům netíhnu. Pokud si pamatuju, tak sem vždycky byl dost dlouho bez věci kterou sem chtěl, než sem si na ni našetřil. Když už si něco kupuju, tak chci kvalitu. Koupení levnějšího výrobku a šetření na lepší mi nedává smysl stejně jako půjčky.

    Je vidět že seš velkej kluk :-) (nejhorší je moc sám sebe litovat, to jde tak max. pár vteřin, pak je vždy nutné s tím přestat...to však není tvůj příběh..., ...někdy mne taky dost nakrknou lidi co mi moc projevujou účast :-)

    muflon — pát kvě 25, 2012 9:10 pm

    Setkal jsem se s doporučeními, že každý člověk si musí být vědom své protikladné genderové stránky a vhodně s ní pracovat -
    muži se svou ženskou stránkou, a ženy s tou mužskou v sobě...(jinak vznikne paskvil muže usurpátora či změkčilce, u žen zase jiné moderní deformace...).
    Mnozí poukazují jak jinak by to vypadalo kdyby ženy díky své větší intuici a vyvinutějšímu soucitu a empatie, více vládli světu...,
    a to obzvláště ve věku Vodnáře atd.
    -------------

    Nahazuju tady pár termínů souvisejících s výše uvedeným, a celkově s dobou "Nového věku", dle některých "definic" (otázka nakolik výstižných),
    ale k základní orientaci by to mohlo stačit, případně doplňte či vyjádřete své názory na něco z toho :wink: :

    Androgynie

    Nejedná se o hermafroditismus, neboli o současnou přítomnost fyzických charakteristik obou pohlaví, nýbrž o vědomí přítomnosti mužských i ženských prvků v každém jednotlivci. Je to vyrovnaný stav vnitřní harmonie mezi animus [Lat. „duch".] a anima [Lat. „duše"]. V New Age je to stav dosažený novým uvědoměním si tohoto dvojího způsobu bytí a existence, charakteristického pro každého muže i každou ženu. Čím více se rozšíří, tím více přispěje k přeměně mezilidských vztahů.

    Antroposofie

    Teosofické učení šířené původně Chorvatem Rudolfem Steinerem (1861-1925), který opustil Teosofickou společnost poté, co vedl její německou větev mezi léty 1902-1913. Je to esoterní učení, jež má za cíl zasvětit osobu do „objektivního poznání" v duchovně-božské sféře. Steiner věřil, že mu to pomůže při průzkumu zákonů evoluce vesmíru a lidstva. Každá fyzická bytost vlastní odpovídající bytost duchovní. Pozemský život je ovlivněn astrálními energiemi a duchovními esencemi. Tvrdí se, že Kroniky Akáša jsou „kosmická paměť" přístupná zasvěceným (iniciovaným).

    Eneagram
    (z řeckého enneá = devět + gramma = znamení)

    Označení se týká diagramu složeného z kruhu s devíti body po obvodu, spojenými uvnitř kruhu trojúhelníkem a obrazcem o šesti vrcholech. Původně byl užíván k věštění, ale proslavil se jako symbol klasifikačního sys­tému osob. Ten spočívá v devíti základních charakterových typech.

    Stal se známým po zveřejnění knihy Helen Palmer The Enneagram (New York 1989). Autorka uznává, že je dlužnicí ruského esoterického myslitele G. I. Gurdijeva, chilského psychologa Claudia Naranjo a autora Oscara Ichazo, zakladatele Aricy. Vznik eneagramu je opředen tajemstvím, někteří se však domnívají, že pochází ze súfické mystiky.

    Esoterika
    (z řeckého esotéros = vnitřní)

    Vztahuje se většinou na starověký a utajený soubor poznání, přístupný pouze skupinám zasvěcenců, které se považují za strážce pravdy skryté většině lidstva. Proces zasvěcení vede lidi od poznání ryze vnějších a povrchních skutečností k vnitřní pravdě a současně vzbuzuje vědomí na hlubší úrovni. Osoby jsou vyzvány, aby se vydaly na tuto „vnitřní cestu" a objevily „božskou jiskru", kterou nosí v sobě. Spása se v tomto kontextu shoduje s objevením svého já.

    Evoluce

    Evoluce v New Age je daleko víc než jen vývoj živých bytostí do vyšších forem života. Fyzický model se promítá do psychické oblasti, takže imanentní[ Tj. „bytostně vlastní".] síla v lidských bytostech vede lidi k vyšším formám duchovního života. Lidské bytosti tuto sílu plně neovládají, ale jejich dobré či zlé skutky mohou urychlit nebo zbrzdit jejich pokrok. Celé stvoření včetně lidstva se neúprosně blíží k splynutí s božstvím. Reinkarnace v této vizi postupného duchovního vývoje, který začíná zrozením a pokračuje po smrti, zaujímá samozřejmě velice významné místo.

    Feng šuej

    Jedná se o formu geomantie. Konkrétně je to čínská okultní metoda odhalování skryté přítomnosti pozitivních nebo negativních proudů v budovách a na jiných místech na základě znalosti pozemních a atmosférických sil. „Právě jako lidské tělo nebo vesmír, tak i různá místa jsou prostoupena různými silami, jejichž rovnováha je pramenem zdraví a života."

    Gnóze

    Obecně se jedná o formu neintelektuálního, nýbrž vizionářského či mystického poznání, které je údajně zjeveno a schopno otevřít lidské bytosti přístup k božskému tajemství. V prvních staletích křesťanské éry církevní otcové proti gnózi bojovali, neboť byla "v rozporu" s vírou. Někteří spatřují ve valné části New Age znovuzrození gnostických idejí a někteří autoři s ním spojení prvotní gnózi citují. Nicméně velký důraz, který New Age klade na monismus a také na panteismus nebo panenteismus, vyžaduje spíš používání termínu neognóze, který by odlišil gnózi New Age od gnóze antické.

    Hermetismus

    Systém náboženských praktik a filosofických spekulací spojených se spisy Corpus Hermeticum a s alexandrijskými texty připisovanými bájnému Hermovi Trismegistovi. Když se poprvé během renesance rozšířily, panoval názor, že by mohly odhalit předkřesťanské nauky, avšak následná studia stanovila jejich vznik do prvního století po Kristu. Alexandrijský hermetismus je hlavním pramenem moderní esoteriky, s níž sdílí eklektismus [Eklektismus (eklekticismus) je obecně povrchní výběr a mechanické spojování prvků různých nauk apod., třeba i protichůdných],
    odmítnutí pozitivní a symbolické povahy vesmíru a myšlenku pádu a následného pozvednutí lidstva. Hermetická spekulace posílila víru v základní starověkou tradici nebo též v tzv. philosophia perennis [ Lat. „věčná filosofie"], společnou všem náboženským tradicím. Vyšší a obřadní magické formy se vyvinuly právě z renesančního hermetismu.

    Hlubinná psychologie

    Psychologická škola založená Freudovým žákem C. G. Jungem. Jung uznal, že náboženství a duchovní otázky jsou důležité pro lidské zdraví a integritu. Klíčovým prvkem jeho metody byly interpretace snů a analýza archetypů. Archetypy jsou formy náležející k zděděné struktuře lidské psýché. Objevují se v častých motivech nebo obrazech ve snech, ve fantaziích, v mýtu a v pohádkách.

    Hnutí lidského potenciálu

    Od svého zrodu (Esalen v Kalifornii, 60. léta) rozvinulo toto hnutí síť skupin zasazujících se o osvobození vrozené lidské tvořivé schopnosti skrze seberealizaci. Z těch nejbanálnějších ekonomických důvodů stále se zvyšující počet společností používá při formačních programech vedení podniku různé techniky osobní transformace. Transpersonální techniky, Hnutí za vnitřní duchovní uvědomění, Organizační rozvoj a Organizační transformace jsou příklady toho, jak osoby ne náboženské, ale ve skutečnosti zaměstnanci společností, se mohou ocitnout pod cizí „spiritualitou", v situaci, která dává vzniknout problémům týkajícím se osobní svobody. Jsou zde zřejmé vztahy k východní spiritualitě a psychoterapii, zatímco jungovská psychologie a Hnutí lidského potenciálu měly významný vliv na šamanismus a na „znovuvybudované" formy novopohanství jako druidismus a wicca. Obecně platí, že „osobní růst" je možné chápat jako formu převzatou z „náboženské spásy" v hnutí New Age: osvobození od lidského utrpení a slabosti bude možné díky rozvoji lidského potenciálu, který je plodem stále většího kontaktu s naším vnitřním božstvím.

    Holismus

    Klíčový pojem v „novém paradigmatu", který tvrdí, že nabízí teoretický rámec obsahující úplnou vizi světa moderního člověka. V protikladu ke zkušenosti se stále větší roztříštěností ve vědě a v každodenním životě je „celistvost" (wholeness) chápána jako centrální metodologické a ontologické pojetí. Lidstvo je přítomné ve vesmíru jako část jednotlivého živého organismu, harmonická síť dy­namických vztahů. Klasické rozlišení mezi subjektem a předmětem, za které jsou Descartes a Newton kritizováni, je napadnuto mnoha vědci, kteří se snaží vybudovat most mezi vědou a náboženstvím. Lidstvo je součástí univerzální přírodní a světové sítě (ekosystému, rodiny) a musí se snažit žít v harmonii s každým prvkem této téměř transcendentní autority. Když člověk pochopí, jaká je jeho vlastní role v přírodě a ve vesmíru, který je také božský, pochopí, že „celistvost" a „svatost" jsou totéž. Jasnějším vyjádřením pojetí holismu je hypotéza „Gaia". (http://encyklopedie.seznam.cz/search?q=hypoteza-gaia)

    Iniciace

    V náboženské etnologii je to poznávací anebo zkušenostní cesta, během níž je jednotlivec přijat, buď sám nebo jako člen nějaké skupiny, prostřednictvím zvláštních rituálů za člena náboženské komunity, tajné společnosti (např. zednáři) nebo společenství mysterického typu (magického, esotericko-okultního, teosofického apod.).

    Karma
    (ze sanskrtského kořene „kri" = čin, skutek)

    Klíčový pojem hinduismu, džinismu a buddhismu, avšak s proměnlivým významem. Ve starém védském období označoval rituální úkon, zvláště oběť, díky němuž získávala osoba přístup ke štěstí či blaženství na onom světě. Když se objevil džinismus a buddhismus (přibližně šest set let před Kristem), získalo slovo „karma" spásonosný význam: cestou osvobození bylo poznání „átmanu" nebo vlastního „já". V učení samsáry se karma stává neustávajícím koloběhem lidského zrození a smrti (hinduismus) nebo znovuzrození (buddhismus). V New Age je „karmický zákon" často považován za morální synonymum pro kosmickou evoluci. Karma tedy nemá nic co do činění se zlem nebo s utrpením, které jsou jen zakoušenou iluzí jako součást „vesmírné hry", nýbrž je univerzálním zákonem příčiny a následku a součástí směřování vzájemně závislého vesmíru k morální rovnováze.

    Kontaktérství (Channeling)

    Psychická média tvrdí, že fungují jako kanály informací pocházejících od jiných bytostí, kterými jsou obvykle netělesná jsoucna žijící na vyšší úrovni. To spojuje různé bytosti jako učitele, kteří dosáhli dokonalosti, anděly, božstva, kolektivní bytosti, přírodní duchy a vyšší já.

    Kristus

    V New Age je historická postava Ježíše jen vtělením ideje či energie nebo shluku vibrací. Podle Alice Baileyové je zapotřebí velkého dne proseb, kdy všichni věřící utvoří takovou koncentraci duchovní energie, že umožní novou reinkarnaci, která zjeví, jakým způsobem je možné se spasit... Pro mnoho osob je Ježíš jen duchovním mistrem jako Buddha, Mojžíš a Mohamed a byl proniknut kosmickým Kristem. Kosmický Kristus je známý také jako kristovská energie, nacházející se v základech každé bytosti a všeho bytí. Jednotlivci musí být postupně zasvěcováni do vědomí této kristovské charakteristiky, kterou vlastní. Kristus znamená pro New Age nejvyšší stav dokonalosti vlastního já.

    Krystaly

    Panuje názor, že krystaly vibrují na daných frekvencích. Jsou tedy užitečné k vlastní proměně. Používá se jich v různých terapiích a při meditaci, při zviditelňování, při „astrálních cestách" nebo jako amuletů. Když se na ně díváme pouze zvenčí, nemají žádnou vnitřní moc, nýbrž jsou prostě jen krásné.

    Monismus

    Metafyzické učení, podle něhož rozdíly mezi bytostmi jsou iluzorní. Existuje jen jedna jediná univerzální bytost, jejíž částí je každá věc i osoba. Jelikož monismus New Age zahrnuje i myšlenku, že skutečnost je svou podstatou duchovní, jedná se o současnou formu panteismu (občas s explicitním odmítnutím materialismu, zvláště marxismu). Jeho snaha o smazání jakéhokoli dualismu nenechává prostor pro transcendentního Boha, a tedy každá věc je Bůh. Dalším problémem pro křesťanství je otázka původu zla. C. G. Jung chápal zlo jako „stinnou stránku" Boha, který je pro klasický teismus čistým dobrem.

    Mystika

    Mystika se obrací k já, namísto vstupování do společenství se Stvořitelem, který je „úplně jiný". Je to splynutí s vesmírem, konečné potlačení jednotlivce v jednotě všeho. Zkušenost vlastního já je zkušenost božská; proto člověk hledí do sebe, aby nalezl skutečnou moudrost, kreativitu a moc.
    Více viz: http://revue.theofil.cz/krestanske-pojm ... clanek=911

    New Thought

    Náboženské hnutí založené v XIX. století ve Spojených státech amerických. Jeho počátky tkví v idealismu, jehož bylo velmi rozšířenou formou. Bůh je absolutně dobrý a zlo je pouze iluzí. Základní skutečností je mysl. Jelikož každý zapříčiňuje vlastní myslí události svého života, je třeba, aby na sebe vzal konečnou zodpovědnost za všechny aspekty situace, v níž se nachází.

    Novopohanství

    Název často odmítaný těmi, kterým je připisován; týká se proudu, který se rozvíjí paralelně s New Age a navzájem se s ním ovlivňuje. Při velké vlně reakcí proti tradičním náboženstvím, zvlášť proti zá­padnímu náboženství židovsko-křesťanskému, se mnoho lidí obrátilo ke starým domorodým, tradičním a pohanským náboženstvím. Cokoli, co v čase předchází křesťanství, je posuzováno jako více odpovídající duchu té které země nebo národa, jako nedotčená forma přírodního náboženství v kontaktu se silami přírody, často matriarchální, magická nebo šamanistická. Lidstvo bude zdravější, pokud se vrátí k přirozenému cyklu svátků (zemědělských) a k celkovému prosazování života. Některá „novopohanská" náboženství byla vytvořena nedávno a jejich autentický vztah s původními formami je diskutabilní, především když jsou ovlivněny moderními ideologickými prvky jako ekologií, feminismem, nebo v některých případech, mýty rasové čistoty.

    Okultismus

    Okultní (skryté) poznání a skryté síly mysli a přírody, které stojí u základu přesvědčení a praktik spojených s takzvanou tajnou „věčnou filosofií", pocházející na jedné straně z antické řecké magie a alchymie a na druhé straně z hebrejské mystiky. Tyto prvky jsou obecně neznámé díky tajnému kódu, který je předáván zasvěcencům sdruženým ve skupinách nebo společnostech, které toto poznání a techniky střeží. V XIX. století zavedly spiritismus a Teosofická společnost nové formy okultismu, které zase ovlivnily různé proudy New Age.

    Panteismus
    (z řeckého pan = vše a theos = bůh)

    Víra, že všechno je bůh, nebo někdy že všechno je v bohu a že bůh je ve všem (panenteismus). Každý prvek vesmíru je božský a božství je stejně přítomné ve všech věcech. Toto pojetí nezanechává prostor pro boha jako odlišenou bytost, jak ho chápe klasický teismus.

    Parapsychologie

    Zabývá se věcmi jako mimosmyslové vnímání, telepatie, telekineze, psychické uzdravování a komunikace s duchy prostřednictvím média nebo kontaktérství. Přes ostré kritiky vědců nabývala para­psychologie stále více na síle a velmi dobře ladí s myšlenkou rozšířenou v některých kruzích New Age, že lidské bytosti mají mimořádné, ale často nerozvinuté psychické schopnosti.

    Planetární vědomí

    Toto pojetí světa, které se vyvinulo v 80. letech, dává přednost lidskému společenství spíš než národu, kmenu nebo institucionální sociální skupině. Můžeme je považovat za dědice různých hnutí na počátku XX. století, která podporovala světovou vládu. Vědomí jednoty lidstva dobře ladí s hypotézou Gaia.

    Pozitivní myšlení

    Přesvědčení, že jednotlivci mají schopnost měnit fyzicky skutečnost nebo vnější okolnosti tím, že změní vlastní mentální přístup a budou myslet pozitivně a konstruktivně. Občas jde o to, uvědomit si přesvědčení, která se skrývají na úrovni nevědomí a která určují naši životní situaci. Lidé, kteří myslí pozitivně, očekávají od svého postoje dobré zdraví a plnost, často úspěch, a dokonce i nesmrtelnost.

    Rebirthing

    Na počátku 70. let popsal Leonard Orr „rebirthing" jako proces, pomocí jehož může osoba identifikovat a izolovat nevyřešené oblasti svého vědomí a tím i pramen stávajících problémů.

    Reinkarnace

    V New Age je spojena s pojetím vzestupné evoluce ústící do zbožštění. Na rozdíl od indických náboženství nebo náboženství z nich vzešlých spatřuje New Age v reinkarnaci postup individuální duše k dokonalejšímu stavu. To, co se převtěluje, je nehmotné a duchovní, přesněji je to vědomí, ona jiskra energie přítomná v jednotlivci, který se účastní na kosmické nebo „kristovské" energii. Smrt není nic jiného než přechod duše z jednoho těla do druhého.

    Rosenkruciáni

    Jedná se o okultní západní skupiny zabývající se alchymií, astrologií, teosofií a kabalistickým výkladem Písma. Rosenkruciánská asociace (Rosicrucian Fellowship) přispěla ve XX. století k návratu astrologie a Starý mystický řád růže a kříže (AMORC) se těšil pověsti, že se mu podařilo zhmotnit mentální představy zdraví, bohatství a štěstí.

    Rozšíření vědomí

    Jestliže je vesmír nepřetržitým řetězcem bytí, jsou všechny úrovně existence, minerální, rostlinná, živočišná, lidská, kosmická a božská, vzájemně propojeny. Lidské bytosti si uvědomují své místo v tomto holistickém pojetí globální skutečnosti a rozšiřují své vědomí daleko za jeho obvyklé hranice. New Age nabízí rozsáhlou řadu technik, které osobám napomáhají dosáhnout vyšší úrovně vnímání skutečnosti, poskytuje jim způsob, jak překonat rozdělení mezi subjektem a objektem v poznávacím procesu, a končí v úplném splynutí toho, co běžné a nižší vědomí považuje za oddělené a rozdílné skutečnosti.

    Spiritismus

    I když zde byla vždy snaha spojit se s duchy zesnulých, je spiritismus XIX. století jedním z proudů, které se slévají v New Age. Vyvinul se na základě myšlenek Swedenborga a Mesmera a stal se novým druhem náboženství. Madam Blavatská byla médium, a tak měl spiritismus velký vliv uvnitř Teosofické společnosti, i když se víc zdůrazňoval kontakt s entitami z dávné minulosti než s osobami mrtvými jen krátkou dobu. Alla Kardec přispěl značnou měrou k rozšíření spiritismu v afro-brazilských náboženstvích. Prvky spiritismu existují i v některých nových japonských náboženských hnutích.

    Šamanismus

    Praktiky a víra spojené s komunikací s přírodními duchy a s duchy mrtvých skrze rituální posedlost (ze strany duchů) šamana, který funguje jako médium. V New Age měl úspěch, neboť zdůrazňuje harmonii s přírodními silami. Svou roli hraje i romantická představa o domorodých náboženstvích a jejich blízkosti k Zemi a k přírodě.

    Teosofie

    Dávný termín, který původně označoval jeden typ mystiky. Byl spojen s řeckou gnózí a s neoplatonismem, s Mistrem Eckhartem, Mikulášem Kusánským a Jakubem Böhmem. Nový důraz na tento termín dala Teosofická společnost založená Helenou Petrovnou Blavatskou a dalšími v roce 1875. Teosofická mystika tíhne k monismu a zdůrazňuje podstatnou jednotu duchovních a hmotných prvků vesmíru. Vyhledává také skryté síly, které umožňují vzájemné působení hmoty a ducha, takže se konečně mohou setkat božská a lidská mysl. Teosofie nabízí mystickou spásu nebo osvícení.

    Transcendentalismus

    Hnutí spisovatelů a myslitelů XIX. století z New Englandu, kteří sdíleli idealistickou víru v zásadní jednotu stvoření, ve vrozenou dobrotu lidské osoby a v nadřazenost intuice nad logikou a nad zku­šeností ohledně zjevení těch nejhlubších pravd. Jeho nejvýznačnějším představitelem je Ralph Waldo Emerson, který opustil ortodoxní křesťanství, poznal unitáře a nakonec přistál u nové mystiky, která spojovala myšlenky převzaté z hinduismu a americké populární myšlenky jako individualismus, osobní zodpovědnost a potřebu dosáhnout v životě úspěchu.

    Věk Vodnáře

    Každý astrologický věk, trvající přibližně 2 146 let, nese jméno jednoho ze znamení zvěrokruhu, ale „velké roky" postupují opač­ným směrem, takže stávající věk Ryb se chýlí ke konci a nadchází věk Vodnáře. Každý věk má vlastní kosmickou energii. Energie Ryb vytvořila období válek a konfliktů, ale věk Vodnáře bude věkem harmonie, míru a jednoty. Z tohoto hlediska přijímá New Age dějinnou nevyhnutelnost. Podle některých byl věk Berana obdobím židovství, věk Ryb křesťanství a věk Vodnáře bude věkem univerzálního náboženství.

    Velké bílé bratrstvo

    Madam Blavatská tvrdila, že je v kontaktu s mahatma neboli s mistry, vyššími bytostmi, které dohromady představují Velké bílé bratrstvo. Považovala je za vůdce vývoje lidské rasy a činnosti Teosofické společnosti.

    Wicca

    Zkrácený tvar anglického termínu „witchcraft" (čarodějnictví), který označuje novopohanský návrat některých prvků rituální magie. Poprvé byl použit v Anglii v roce 1939 Geraldem Gardnerem, který ho nalezl v několika akademických textech, podle nichž bylo evropské středověké čarodějnictví starým přírodním a křesťany pronásledovaným náboženstvím. Pod názvem „the Craft" se velice rychle rozšířilo po Spojených státech, kde bylo spojeno se „spiritualitou žen".
    ------------------------

    :arrow: Jsou to samozřejmě definice se kterými nemusí každý souhlasit a jsou pro jejich množství jistě zjednodušující..., ale k základní orientaci to snad postačuje...

    muflon — pát čen 01, 2012 4:33 pm

    Tak tohle je docela silné kafe...co tomu kdo říkáte...vygooglil jsem to náhodou jako 3-dílný
    dokumenty (asi překlad nějaké knihy??, žádný autor ani název není uveden... :mrgreen: )
    1.díl: https://docs.google.com/document/d/1OxP ... t8l-5310d3
    2.díl: https://docs.google.com/document/d/1_WH ... t?hl=en_US
    3.díl: https://docs.google.com/document/d/1G9l ... AA/preview

    ...k porovnání všeobecných masových trendů a "masáží", je to občas zajímavé počtení, ač pro člověka který křesťanství nebo bibli moc nemusí, to bude
    asi moc prošpikované biblickými citáty... :wink:
    (ta čeština je občas trochu děsná, asi jde o nějaký překlad??)
    ----------

    Malá ukázka - zastáncům konspirací (z 1.dílu dokumentu) :

    "...Historicky, mnoho velkých vědců bylo nakloněno k psí-energii (psychické fenomény). Mezi prvními členy "Society for Psychical Research" v Británii, byli tři nositelé Nobelovy ceny: objevitel electronu J.J.Thompson, objevitel argonu, Lord Rayleigh, a Charles Richet... William James, většinou považovaný za otce Americké psychologie, spolu-založil American Society for Psychical Research. Mezi nositeli Nobelovy ceny, kteří byli obzvláště zainteresováni na psi byli Alexis Carrel, Max Plank, Curiovi, Schrodinger, Charles Sherrington a Einstein. Carl Jung a Wolfgang Pauli fyzik, další "Nobelista" spolu vypracovali teorii o synchronicitě. Pierre Janet, velký francouzský vědec devatenáctého století se zabýval průzkumem psi. Luther Burbank a Tomáš Edison se také velmi o psi zajímali. 

    Je málo pochyb o tom, že naše generace - jako žádná jiná před ní v moderní historii - začíná být velmi ovlivňována přehlíženými znameními, které Ježíš předpovídal pro poslední dny, jako: Náboženské klamy, které zahrnují falešné proroky, falešní Kristové, a falešné zázraky. Přidáme-li i další znamení, zdá se být velmi pravděpodobné, že svět je pomalu připravován pro příchod Antikrista. Máme ovšem ještě další evidenci, která je ještě více fascinující a přesvědčivá.... 

    Oficiální světová nadvláda náboženství? 

    "ten se postaví na odpor a povýší se nade všechny tak zvané bohy či předměty úcty....dokonce usedne v Chrámu Boha a prohlásí se sám za Boha"... (2 Tesal. 2:4). 

    "A všichni, kteří žijí na Zemi, ho budou uctívat".(Apok. 13:8). 

    Mnoho lidí se dívá na proroctví jako na zajímavý subjekt, který zahrnuje poslední zprávy o třeba Trilaterálním spiknutí, o novém vývoji na Středním Východě, nebo válku v Perském Zálivu. Tyto, ať už jsou zajímavé jakkoliv - jsou věci mnohem důležitější! Ať už je někde hladomor, konflikt, války, či zda máte dostatečné zásoby jídla v bunkru, kde by jste přežili nukleární útok. To vše je jistě důležité, ale má to vliv na podmínky dočasné! Ale nechat se podvést "tou lží" před kterou jsme varováni, že ona svede celý svět až k přijetí a uctívání Antikrista - to má vliv na budoucnost, která je věčná!! 

    Žijeme uprostřed kult/okultní exploze více než 25 let. Exploze, která počala drogovým hnutím a změnila se v mystický "výlet", který je hlavně orientovaný na Hindu/budhistické praktiky. "Anti-kultura, která počala hlavně jako politické hnutí proti válce ve Vietnamu a "zlům" kapitalistické společnosti, se stala hnutím spirituálním skrze vliv drog a Východního mysticismu. Neschopnost materialistické vědy odpovědět na finální otázky (namísto toho přivedla lidstvo na pokraj nukleární zkázy), způsobila, že se moderní člověk obrátil pro odpovědi na své otázky k říši spirituální. To připravuje lidstvo na přicházející celosvětové, univerzální náboženství Antikrista. Prorocká varování Bible si zaslouží, abychom je brali vážně.... 

    BEZHOTOVOSTNÍ, KONTROLOVANÁ SPOLEČNOST. 

    Biblická proroctví mají také dost co říci k politickým, vojenským a hospodářským podmínkám posledních dnů. Ať už to zní jakkoliv "negativně", Antikrist bude vládnout světu! Bible prohlašuje jednoznačnou řečí: 

    "donutí všechny, malé i velké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli znamení na pravé ruce, nebo na čele a nařídí, aby nikdo nemohl ani nakupovat ani prodávat, kdo nemá toto znamení".. 

    Teprve v našem moderním světě, tato slova, která napsal 1900 let v minulosti pod inspirací Jan, konečně dávají smysl! Dnešní systém kreditních kartiček přiblížil toto proroctví blíže, než by býval kdo před padesáti lety vůbec tušil! Není žádným tajemstvím, že se blížíme k bezhotovostní společnosti, která bude dalším krokem blíže k naplnění tohoto proroctví. Jenom v USA je asi 600 milionů kreditních kartiček mezi obyvatelstvem. V roce 1983 bylo s těmito napácháno podvodů asi za 200 milionů dolarů. Možnost vyrábět falešné karty je dnes eliminovaná novým zařízením, jako to, které bylo vyvinuté firmou Light Signatures, Inc. v Los Angeles. Ovšem to neřeší problém ukradených nebo ztracených kartiček. Jediné skutečné řešení je zrušit jak kartičky, tak i hotové peníze! 

    Jediný logický způsob, jak toho dosáhnout, je přesně to, co Bible předpověděla o 2000 let dříve: Je to neodstranitelné identifikační číslo na ruce či na čele každé osoby této planety. Už nyní máme technologii nejenom napustit kůži barvou, ale voperovat nepatrný "mikročip" se značnými informacemi, které budou viditelné pouze data snímacím zařízením. Je to příští logický krok pro banky a obchod, ale také bude možné kontrolovat každý pohyb každého člověka na Zemi pomocí satelitního pozorování. 

    A to možná proto bude "znamení bestie" uvedena ve skutečnost až Antikristem. Dlouho se psalo o tom, co znamená číslo "666" a ty spekulace zabraly mnoho stránek. To není tak důležité - hlavní věc je si uvědomit, že přijmutí značky a tím podřízení se Antikristovi, znamená vzdát se možnosti spásy. Ti, kteří nepřijmou, ztrácí možnost nakupovat či prodávat. Volba bude mezi časem a věčností. (pozn. překl.: (pozn. překlad.: Jelikož to Bible nijak nerozebírá, dovolím si "spekulovat". Vím z vlastní zkušenosti jakou výhodu mají kreditní karty všude po světě a když jsem kdysi - s velikou radostí obdržel první Visu - nikdy mně nenapadlo - a ani jsem o tom nepřemýšlel - že bych se tím někomu zavazoval v jakémkoliv směru. Přijmutí "lepší" a "neztratitelné" kartičky, samo o sobě - i třeba s podepsáním kusu papíru by - podle mého názoru nemohlo konstituovat ztrátu možnosti spásy! Tam musí být zahrnuto něco víc, než třeba podepsání poslušnosti Antikristovi!!). 

    VLÁDA SVĚTA PŘICHÁZÍ. 

    Dnes už není otázkou "zda", ale "kdy" se lidstvo spojí jak hospodářsky, tak i politicky pod jednou, celosvětovou vládou. Seznam mnoha vedoucích osobností a organizací, které pracují otevřeně k tomuto cíli. Knih na toto téma jsou haldy: James P. Wartburg "West in Crisis" (píše: žijeme v nebezpečném čase mezi dobou plně svrchovaných států a jedné světové vlády"). Zbigniew Brezenski "Between Two Ages". Brezenski považuje jednu světovou vládu jako absolutní nutnost. Píše: Nedovedu si představit, že by USA odmítly nějaký bezpečný program, který by nahradil mezinárodní vlády.... 

    O administrativě presidenta Cartra napsal Washington Post: Jestliže máte rádi konspirační teorie o tajných pokusech převzít vládu nad světem, bude se vám líbit administrace právě zvoleného presidenta Jimmy Cartera. Při posledním počítání, 13 Trilateralistů se dostalo na špičkové pozice, když si uvědomíte že Komise má pouze kolem 65 Američanů. (vysvětlení, pokud má paměť sahá: Asistent pro záležitosti národní bezpečnosti ve vládě presidenta Cartera, Zbigniew Brezenski - vášnivý globalista - sestavil, podle návrhu Davida Rockefellera t.zv. "Trilaterální Komisi" pro záležitosti celé planety. Je to organisace důležitých a vysoce postavených lidí, kteří přemýšlejí jak věci ve světě vylepšit. Komise nemá žádnou faktickou moc, ale její vliv je nezměrný). 

    Dokonce i Ronald Reagan považovaný za "outsidera", si přivedl "nové tváře" do Bílého Domu - a okamžitě po svém volebním vítězství v 1979 sestavil "transition team". Tento měl přijímat a prověřovat lidi pro místa v jeho administrativě. Z 59 členů komise bylo 28 členů CFR, kteří patřili k tajné a elitní skupině Bilderberg, nejméně deset z nich patřili k Trilaterálům.(Anthony Sutton a Patrick M.Wood, "Trilaterals Over Washington" 1981). Už se napsalo hodně knih o světovládě, ale o tom nejzajímavějším, co Bible píše o Antikristovi se učí málokdy..... 

    Bylo by bezpředmětné spekulovat o "globálních konspiračních teoriích" ať už Trilaterálů, Zednářů, Illumnati nebo New Age sítích. Tyto organizace jsou pouze pěšáky v té skutečné hře! Nikdo se nezmocní vlády nad světem tím, že bude konspirovat! Mnohem důležitější, než znát členy všech těch organizací, porozumnět tu základní lež, která je podvede všechny! Ten pravý hráč za kulisami je Satan a převzetí moci nad světem je jeho příští tah. Ale i tak k tomu může dojít teprve, až Bůh dovolí a bude to provedeno překvapujícím vývojem. Ať už se to stane jakkoliv, Bible prohlašuje, že se to stane: "a celá země šla v obdivu za tou šelmou a volali, kdo se jí může rovnat? Kdo by s ní mohl bojovat? ... a dostala moc nad každým kmenem a národem a jazykem a rasou... (Apokalypsa 13:3,4,7). 

    Abychom porozuměli těmto předpovědím, nesmíme zapomenout, že Antikrist nebude jen vojensko-politickým diktátorem. Bude také uctívanou hlavou oficiálního světového náboženství, které nebude mít precedent. Věrnost světa k němu, bude náboženského charakteru. Jeho převzetí vlády nad světem bude přede vším událost spirituální, kterou Satan plánoval od Zahrady v Edenu! Lidé, kteří tento fakt přehlédnou, nepoznají tu pravou podstatu Antikrisovu a velmi pravděpodobně se nechají svést klamem, který je nakonec zavede k jeho uctívání. Když potom uvidíme proroctví v náboženském kontextu,ukáže se v nové podobě a naléhavosti... 

    TAJEMSTVÍ JEHO MOCI? 

    Řečí, která se nedá nepochopit, nám Bible říká, že se Antikrist prohlásí za Boha a že celý svět - Marxisté, Maoisté, Muslimové, Hind, Budhisté, ateisté i ti, kteří se pouze za Křesťany vydávají, prostě všichni, uvěří jeho tvrzením a budou ho uctívat. Toto zní tak fantasticky, že někteří upřímní křesťané se snažili vyložit toto proroctví tak, že pouze Západní Evropa (obnovená Římská Říše) a možná že i zbytek Západního světa bude pod vládou Antikrista. Ale slova Apokalypsy 13 jsou jednoznačná: "celá země".. všechny kmeny, národy, rasy".. "všichni, kteří žijí na zemi"..."země a všichni, kteří na ní žijí"....... Není žádných pochyb o tom, co Bible míní. Celá lidská rasa (kromě těch málo, kteří se postaví na odpor a zaplatí za to svými životy) (pozn. překlad. podle Apokalypsy 7:9 mám dojem, že jich nebude jen několik málo!).. bude uctívat člověka jako Boha. Obyvatelé Země nepoznají, že jeho nárok je vyložená lež a ďábelský podvod. Jim se to bude zdát jako upřímné prohlášení pravdy Spasitele světa! Co říká Bible? : "A proto je Bůh vydá do moci klamu, aby té lži uvěřili"...(2 Tesal. 2:11)... "A celá Země ...uctívala draka, protože dal moc bestii.... a oni uctívali bestii.... "a všichni kteří žijí na Zemi ho budou uctívat, každý, jehož jméno není napsané v knize života Beránka,který byl zabit" (Apokalypsa 13:3,4,8). 

    Je zcela jasné, že Rusové, Číňané, Arabové, Západní Evropa, USA a "každý" na této planetě by se jen tak nevzdali svrchovanosti, a odevzdali absolutní kontrolu Antikristovi, kdyby se jednalo jen o nějakého dik+tátůrka, který by se chtěl stát diktátorem světovým! I kdybychom předpokládali že všechny dobyl a podmanil si nějakou super-zbraní, stále by je ještě musel odzbrojit - všechny ty mnoha milionové armády - aby je udržel pod kontrolou. A přesto Bible učí, že u Armageddonu se shromáždí všechny armády světa ve zbrani! Logické tajemství Antikristovy moci bude spočívat v tom, že jej celý svět bude považovat za Boha! Uctívání vytváří úctu a poslušnost. Vojenské moci není třeba k přinucení někoho, aby uctíval Boha..... 

    Avšak jeho smělé prohlášení že je Bohem, není Antikristova skutečná cesta ke kontrole světa. Je zde něco mnohem hlubšího. Nové celosvětové náboženství Antikrista bude považováno za vědecké! Tato nová náboženská věda, která slíbí vést lidstvo do uvědomění si vlastního "božství" - protože každý z nás je přece "Bůh", že? Ta původní lež hada v Edenu bude potvrzená "božskými psychickými silami Antikrista a - celý svět bude následovat. Bude to náboženství sebelásky a sebeuctívání, soustředěné na člověka a zaměřená na osobní úspěch spíše, než na slávu pravého Boha. Je jasně vidět, že se všechno zrychluje tímto směrem. Důkazy pro to je možné zaznamenat v New Age hnutí, které je směsí vědy a Orientálních náboženství..."
    ----------------

    Co na to kdo říkáte...pokud někoho něco zaujme v těch 3 dokumentech, písněte... :wink:
    (jistě je tam spousta kontroverzí, ale občas tam jsou k porovnání i zajímavé info....)

     

    muflon — pát čen 01, 2012 6:56 pm

    Ajurvéda vychází a je založena jako systém zdraví na velmi silné duchovní tradici véd. Védy jsou jedním z nejstarších zachovaných systémů duchovního bohatství, ze kterého čerpaly a dosud čerpají následující tradice a směry porozumění vědomí a jeho místa ve vesmíru. Proto Martina pokládá studium a integraci duchovních praktik za nezbytnou součást ajurvédy. Patří k tomu studium základních textů jogy a ajurvédy, jako jsou Patanjaliho Joga sutry, Bhagavadgita, a Upanišády, stejně tak Charaka Samhíta a jiné texty ajurvédy.

    Nejdůležitějším aspektem je ale pochopení základních duchovních principů a jejich žití v praktickém, každodenním životě, atˇ již ve formě určitých praktik a cvičení, či jako, a to zejména, obecný přistup k životu. Jak se díváme na naše tělo, jak rozumíme nemoci, jak přistupujeme k sobě a lidem kolem nás, jaký máme vztah k životu obecně, to jsou otázky, které dávají našemu životu zcela konkrétní formu.

    Dr. Martina považuje ajurvédu, ať již její teorii či praxi, která je oddělena od duchovních principů véd, za necelistvou. Za dosažení cíle komplexnějšího pochopení původních textů Martina začala formální studium sanskritu, původního jazyka véd a duchovních nauk.
    http://www.drmartina.cz/duchovniacute-269innost.html
    ------------------

    Z jiného soudku...pomocí craniosakrální terapie je nastolována harmonie osobnosti vyrovnáním pulzace v mozko-míšní oblasti (lebka = cranio, sakrální = křížová). Metoda vychází z poznatku, že v těle existuje kromě srdečního a dechového rytmu ještě rytmus cranio-sakrální. Oblast mozku a prodloužené míchy jejímž je tento rytmus projevem je spojena s životně důležitými somatickými, energetickými a duchovními centry těla. Harmonizace této oblasti proto zasáhne člověka tělesně, duševně i duchovně.

    O tom, že craniosakrální terapie je užitečná na mnoho moderních civilizačních nemocí těla i ducha, již jsem psal jinde,
    přesto mne překvapilo, že tato terapie se může týkat tak trochu i spirituality:
    http://sebekriseni.cz/?page_id=589

    muflon — pát čen 01, 2012 9:52 pm

    O tom co je dharma, je zajímavý dokument v archivu CT2-Kosmopolis (hlavně od 5m.,20s.) :
    http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1 ... 210300015/

    - jinak nesouhlasím zásadně s dharmou chápanou i jako selekci v stále přetrvávajícím kastovním systému v Indii (podobně jako jej odsuzoval Gándhí),
    která nedává moc prostoru soucitu a lásce....a je spíše projevem pýchy a ega...

    ..."vše co je ku prospěchu všemu stvoření, je dharma..., vše co je proti němu je adharma..."
    ..."dharma se mění ve vztahu k lidem s nimiž jsme nějak svázáni v životě, mění se také podle místa a času..."
    ..."když učiníš správně 1 krok vpřed (na duchovní cestě) je to dharma, ...i když se pak vrátíš zpět..."
    ..."když učiníš špatný krok vpřed je to adharma..."
    atd.
    ..."sanathana dharma je nejvyšší dharmou, společnou všem lidem na celé planetě..."

    Co je ještě dharmou?
    ..."Dharma je i cvičení a vědomé zapojení se do naplnění a uskutečnění přirozeného smyslu života..."
    ..." myslet na Nejvyššího a na Řád ve vesmíru, konat svou práci, plnit své povinnosti..."
    ..."nejvyšší povinností každého je rozvoj vědomí..."
    ..."nejvyšší povinností k rodině je láska, podpora a ochrana..."
    ..."nejvyšší povinností ke společnosti je soulad, pomoc a přijímání se navzájem..."
    ..."povinností k přírodě je všeobecná úcta ke všem živým bytostem, fenomémům a zdrojům..."
    ..."cokoli děláme, myslet na to že to má být uděláno opravdově a upřímně, bez ubližování a zraňování..."
    ..." dharma znamená cestu k univerzální pravdě a způsob života vedoucí k minimální akumulaci karmy. "
    ..."je to individuální vnitřní zákon, způsob bytí."
    ..."dosáhnout ve svém životě plného souladu bytí s okolím i sami se sebou."
    ..."prostě dělat vše tak nejlépe jak za daných okolností můžem, bez pocitu povinnosti a nenávisti, bez očekávání..."
    ..."všímat si toho co je správné a co špatné, a nechat se vést Nejvyšším aby člověk jednal správně..."
    ..."pokud vše se snažíme dělat v souladu s Vyšším řádem, je vše co děláme dharma..."
    ..."jednat správně bez nároku na odměnu..."

    PS: jojo, kdyby si každý plnil své povinnosti v životě, svět by vypadal zcela jinak... :wink:

    muflon — pát čen 01, 2012 10:48 pm

    Kdo občas zahlédl reklamu v TV (u příbuzných TV nevypínají od rána do večera...), tak možná zahlédl tu s andělem co jeho svatozář vypaluje ve střeše auta díru... :mrgreen:

    Někdo však už slyšel o tom že takto to světlo nad hlavou kdysi u "světců" nevypadalo....:

    Symbolika projevů ducha skrze orgány mozku a nervů
    Světlý plamen nad hlavou učedníků Páně

    Na mnoha obrazech starých mistrů, jsou postavy takzvaných svatých, jež jsou na mnohých plátnech zachyceny se světlým okružím záře okolo hlavy.
    ....Mnohem méně častějším jevem starých pláten, obrazů s tématikou biblických výjevů, bývá pak vyobrazení, na němž se vznáší nad hlavami zachycených postav určitý druh světla, ne nepodobný plameni svíce. Zpravidla jedná se o zobrazení Ježíšových učedníků v okamžiku, kdy k nim sestoupil Duch svatý o Letnicích. Stejně tak, jako každé správné zobrazení již zmiňovaného zářivého okruží okolo hlavy souvisí vždy bezpodmínečně s ušlechtilým vnitřním stavem zobrazovaných postav, tak stejně i zde můžeme říci, že onen svítící plamen nad hlavami učedníků má svůj vysoký duchovní význam, podmíněný niterně čistým stavem takto obdarovaných. Ve skutečnosti byl tento svítící plamen nad hlavami opravdu viděn ve své době mnohými omilostněnými v jasnovidnějším nahlížení jemnějších úrovní, jež člověka obklopují.

    Zmiňovaný plamen je tedy přirozeným a viditelným jevem, jenž stal se skutečností v nastoupení duchovního povolání v bibli zmiňovaných Bohem vyvolených služebníků. Tyto případy však můžeme v souvislostech s dějinami této země nazvat spíše výjimečnými a ojedinělými.

    Plamen učedníků na obrazech dokazuje, že tito byli pro splňování své služby na Zemi Bohem vybaveni přídavkem mimořádného daru - Světlého plamene z nejvyšších duchovních míst ve Stvoření.

    Je nutné zde dodat, že k tomuto obdarování Bohem povolaných nedochází nikdy na základě lidského uvážení, nýbrž jedná se vždy o děj, jenž zcela bezvýhradně ve splnění Zákonů Stvoření naplňuje jedině Vůli Boha.

    Jakékoliv umělé vyvolávání podobných obrazů na základě chtění člověka nikdy nedosáhne potřebné jasnosti a světlosti, také ani živoucnosti v pohybu tohoto plamene, jenž vznáší se, svítíce nad hlavami Bohem opravdu obdarovaných. Tito lidé byli také nutně vnitřně zralými pro tento dar; svým vnitřním znovuzrozením stali se natolik čistými v myšlenkách i jednání, že mohlo pak v pravou chvíli nadejít splnění onoho milostiplného obdarování praduchovní jiskrou, která v používání povolanými změnila se pak v jasně se zachvívající plamen.

    Jak to vše (možná... :wink: ) probíhá, a co to u takto Bohem obdarovaného člověka vyvolává?
    - více na: http://www.vodasvetla.cz/1-Text/Mozek/p ... ednik.html

    muflon — úte čen 05, 2012 11:34 pm

    Dr.Zisková (odbornice na ajurvédu) píše některé zajímavé články na svém webu:

    Universální přírodní zákony a jejich vyjádření v lidském těle dle ajurvédy
    http://www.drmartina.cz/universaacuteln ... 283le.html

    ...Znalost osobní konstituce je důležitým základem a předpokladem k sebepoznání. Detailní znalost principů přírody a jejich jedinečné vyjádření v našem těle nám pomůže porozumět nejenom vlastním tendencím jak v jednání, tak i myšlení. Co je důležitější, pomůže nám také pochopit, jak se sebou zacházet, jak se udržovat v rovnováze a tím i ve zdraví. Nalezneme klíč nejenom ke správné dietě, která je vysoce individuální, ale i k vnitřní psychologii jako cestě k duchovnímu rozvoji. Naše vlastní fyzická a psychická konstituce je první „příroda“, kterou máme neustále k dispozici a s ní i stálou příležitost ji dokonale poznat.

    muflon — stř čen 06, 2012 12:07 pm

    Jaký kdo máte názor na následující: :?

    ...může někdo říci jaký má názor na (příp.nebezpečnost :? , kromě "vyvětrání peněženky... :mrgreen: ) u děje jenž lze nazvat
    " PŘENOS " (na druhou osobu),
    - o kterém jsem již zde párkrát psal ohledně taiči mistrů, i v souvislosti s Jungem, dalo by se říci že to má hodně společného i s různými zasvěceními (jako např. u šamanských zasvěc.obřadů předání "pokračovatelům"..., u reiki, Shambally ap.), kde BEZ ÚSILÍ adepta, je mu "implantována" nějaká vědomost, schopnosti, očištěny čakry...apod.

    Tady píšou o "transplantaci" (spíše česky asi implantaci...) vědomostí a informací......:
    http://www.zy-qigong.cz/clanky/co-je-qi-gong.html
    ZY Qigong má tři oblasti výuky, dalo by se říci tři větve, či pilíře:
    Osobní rozvoj ( Self Development) , Léčení obrazy ( Image Therapy, nebo nověji též Image Medicine) a třetí:
    Přenos vědomostí (v orig. Knowledge Transplantation) - neboli metody efektivní výuky a přenosu vědomostí a informací. Metoda je využívána při výuce ZY Qigong, ale vyškolenými specialisty např. také k výuce cizích jazyků. Celá tato metoda však ještě není zcela zpřístupněna pro veřejné vyučování. :?

    Další jsem našel třeba něco podobného na stránkách Óm healing (uzdravování a harmonizace pomocí zpívaných alikvot a hlásek óhm (aum)...)
    - tam to nazývají tzv. Šaktipát
    http://om-healing.org/cs/atma-krija
    "...Na konci kurzu se uděluje přímý přenos léčivé energie známý jako šaktipát. Je zárukou toho, že prvotní „jiskra“ praxe atma kriya jógy byla úspěšně zažehnuta. Konkrétně lze říci, že šaktipát aktivuje čakry (energetická centra v těle), čistí nervový systém a léčí tělo (na emocionální a mentální úrovni). Výsledkem je lepší zdraví, vyšší úrovně uvědomění a nakonec božská blaženost.
    Šaktipát v átma krijá józe pochází od Mahávatára Bábadžího a provádí se skrze učitele. ....ze strany studenta při něm není zapotřebí žádného úsilí."
    --------------------

    :arrow: ...Na jedné straně by spousta lidí chtělo uzdravit a harmonizovat planetu a lidstvo VLASTNÍMI SILAMI (resp.svým přispěním a spojením se s lidmi kteří mají tutéž dobrou pohnutku...)

    :arrow: ...Na straně druhé jsou u jiných obavy o zneužitelnosti ČEHOKOLI i toho dobrého co může ovládat masy..., nějaké skupiny ke svým nekalým účelům... (mluví někteří o Novém světovém řádu, čipech a kdo ví čem ještě a konspirační teorie jsou dnes velmi populární, a i kdyby na nich něco bylo mnozí lidé již jsou jimi přesyceni a nebudou nejspíš takovým "poudačkám" věnovat pozornost, každý má svých starostí dost...)

    Na netu jsou možná i trochu paranoidní (ale kdo ví třeba na každém šprochu...) hlášky, že některých léčitelů je třeba se obávat (např.Cibulka varuje před Tichanovským jako že by to mohl být ruský agent...a tím že má moc ovlivňovat mnoho lidí je třeba být na pozoru...)
    Někdo podobně může říci o čínských taoistických mistrech co vyučují taiči, čchi kung apod., že také mohou ovlivňovat masy a nějak "implantovat"
    nějakou ideologii (že by jako čínskou??, mimochodem komunisté dost potírali taoisty kvůli jejich starobylé tradici kterou nedokázali mezi lidmi v Číně vykořenit, dnes si uvědomili že je to jedno z národních bohatství (taiči a čchi kung) a podobně jako Indie si uvědomila už mnohem dřív že jóga je zase jedním z jejich národních bohatstvím, takže již mnoho guruů šlo na Západ šířit védské a jógové znalosti a techniky...(taoističtí mistři také vysílají na západ své zastupitele pro šíření starověkých technik jak fyzických tak spirituálních...- jako např. u ZY qigong vybrali mistra Sü Ming -tchang apod.

    (vše záleží na úhlu pohledu ale i na "ovoci" - výsledcích které to s sebou nese...jiní zase naopak ocení že již tato dříve utajované dovednosti, mohou pomáhat lidem na celém světě a mistři si je nenechávají jen pro blízký okruh "vyvolených"...(ačkoli nejvyšší stupně jsou jen pro některé... :wink: )

    Pokud se na to nebudeme dívat z hlediska konspirační hrozby, nebo z (také) hrozící NEMYSLÍCÍ MASY (kde Le Bon popisuje jasně v knize Psychologie davu, že stádo se pak chová už svým "kolektivním mozkem", bez nějaké možné korekce jednotlivců co se nechají davovým "šílenstvím" pohltit..., byť je snaha možná míněna zprvu dobře...např.viz nadšení budovatelské v 50.letech a následně kolektivní odsouzení třídních nepřátel v inscenovaných preocesech..., davové šílenství za které se naopak zase v Německu stydí mnozí Němci z dob Hitlera , kde dosud mnozí nechápou jak mohl tak kulturní národ (převážná většina) se nechat strhnout Hitlerem...ap. (některé lidi děsí, jak to poměrně dlouho vypadalo IDYLICKY A PROSPĚŠNĚ... :mrgreen:

    Hitler dal lidem práci a ztracené sebevědomí..., idylická Goebelsova propaganda ukazovala podobně jako komunisti jen idylické světlé zítřky..., fotky vůdce s dětmi jak "starostlivě a otcovsky" přistupuje k dětem i v posledních dnech verbování na konci války...mnoha lidem trvalo hooódně dlouho než prohlédli tu habaďůru na lidi a mnozí to nebyli schopni dodneška strávit...(můj děda byl v milicích a i když před smrtí 10 let po revoluci věděl že to bylo jinak než je učili, tak se toho už nedokázal vzdát když tomu celý život věřil... :mrgreen: ...tátu pro změnu vyhodily ze strany když tam v 68 naivně vstoupil a myslel si že něco zevnitř změní...pak byl prohlášen za kontrarevolučního když dělal besedy se Zátopkem...čímž chci říct že někdo něco prohlédne poměrně brzy, ale i jiní hodně inteligentní a upřímní celým srdcem propagují něco co se pak PO NĚJAKÉM DELŠÍM ČASE prokáže jako škodlivé... což se může týkat i mých příspěvků...tak bacha na to, používejte svůj mozek a své srdce...já raděj zařadím trochu zpátečku ze své hyperaktivní "pomoci"...už se na to léčim s "pečovatelským syndromem..." :mrgreen: )

    Nenechá-li se člověk strhnout (jde to vskutku??...), může sice v klidu uvažovat co si kde z jakého národa vzít z jeho národního dědictví..., ale nakonec stejně zjistí že chce-li se něčemu věnovat pořádně a proniknout hlouběji, nestačí mít "kočkopsa" a vařila kočička s pejskem dort... :mrgreen:
    - dle mnohých prý stejně cesty "vedou do Říma", resp. k společnému cíli...(zajímavé že v případě 2.světové války, tyto "společné cíle" znamenaly stejně tak alibismus a nezasahování jež ústilo k Polsku,Mnichovu a celosvětové válce, na druhé straně k tomu že německý katolík či evangelík zabíjel třeba francouzského (a naopak)...společné cíle :? :?

    Na jednu stranu nám přílišné ego a přemýšlení překáží v duchovním rozvoji, na druhé straně
    úplné "rozplynutí" ega jiní považují za skutečné nalezení sama sebe a přispívání ke "kolektivnímu léčení skupinového Nevědomí lidstva "...

    muflon — stř čen 06, 2012 2:07 pm

    šakti znamená v překladu síla... mluví se v józe o základu jímž je kundaliní šakti...

    Až na dřeň

    O systému falešného Self.

    Čeho se to tak bojíme u druhých lidí? Co doopravdy znamená být odosobněný a jaké to má následky? Proč je špinavá hra problém a do jaké míry je to věc svobodné volby? A co to znamená mít nízké sebevědomí? Úvaha o tom, kam až nás může zavést to, že si nejsme jistí sami sebou.

    Hry, realita, komunikace. A hlavně pravda, hledání pravdy a úzkostlivá snaha držet se jí. Řeším to (nejen tady) už dlouho, ale často kolem těch opravdu stěžejních věcí chodím jako kolem hrnku radioaktivní kaše. Doufám, že dnes se mi, víc, než jindy, podaří konečně udeřit hřebínkem o paruku.

    Nu, jeden přehledný obrázek někdy řekne víc, než deset Mordemyho článků (klikněte si pro zvětšení):
    http://psychoanalyza.com/az-na-dren/

    A hned druhý, ať je máme pěkně po kupě (budu se k nim v průběhu povídání vracet): (viz ten samý odkaz)

    Oba obrázky pocházejí původně z knihy R.D. Laing: Rozdělené Self, která je sama o sobě malý poklad (alespoň pro schizoida určitě) a nelze, než ji doporučit k přečtení. Obrázky jsem oproti originálu mírně poupravil, ale to důležité v nich obsaženo je.

    Na obrázku 1 je znázorněno, jak by měl zcela ideálně psychicky zdravý člověk fungovat ve světě (v realitě). Jednoduše existuje určité naše Já (přesnějším výrazem Self), které je celistvé, nerozervané a vnitřně konzistentní. Člověk s takto nastaveným systémem Self se nachází ve světě, který stoprocentně vnímá, jež může přímo ovlivňovat a je si vědom své vztažnosti k němu a existence lidí v něm. Zároveň se také vztahuje k druhým lidem, interaguje s nimi a reálně s nimi komunikuje (podněty, které od nich získává, ho ovlivňují).

    Když si jde takový člověk třeba koupit rohlíky, mluví s prodavačkou u pokladny stejným způsobem, jako s kýmkoliv ze své rodiny či nejbližšího okolí. Je oproštěn od sociálních rolí, protože je ke svému životu nepotřebuje, veškerá interakce s okolím je vždy naprosto smysluplná (není prázdná) a podněty, které k němu přicházejí nejsou zkreslené (jinými slovy, existuje tu cosi jako stoprocentní prožitek a „bezodpadová“ komunikace).

    Pokud se už teď cukáte a říkáte si, že takhle to u vás asi tak úplně není, nepanikařte. Schéma znázorňuje ideální stav, kterého nelze dosáhnout, ale je nutné si ho tu ukázat, aby bylo možné vymezit nějaké hranice.

    Obrázek 2 naopak ukazuje člověka, jehož pravé Self je v izolaci. Jeho Self je rozštěpeno. Nepůsobí na něho okolní svět a především ostatní lidé, protože má kolem sebe vystavěnou obrannou zeď (proč a před čím se chrání, to si vysvětlíme vzápětí). Ke komunikaci s okolním světem místo toho využívá takzvaně falešné Self, které si za tímto účelem sám vytvořil. Jedná se o umělý systém chování a reakcí na podněty zvnějšku. Falešné Self interaguje se světem a přijímá podněty, ale obojí logicky vyznívá na prázdno, protože Self, které by z toho mělo mít nějaký užitek je „schované“ a nic z okolního světa k němu nemá šanci doopravdy proniknout. Zprostředkované spojení mezi vnitřním a falešným Self znemožňuje skutečný prožitek podnětů z okolí a zároveň blokuje schopnost ven něco opravdového vyslat.

    Druhý stav je opět hraniční případ, kterého už však bohužel dosáhnout lze. Lidé, kteří se „úspěšně“ dostali až sem jsou označování jako schizofrenici (ano, právě v tom v klinickém významu toho slova). Přesto se v situaci popsané na obrázku 2 už není zase tak těžké najít.

    Dobývání hradu z písku

    Tak, a teď o čem to tady vlastně kecám: Ať se vám to líbí nebo ne, existuje něco, čemu se říká základní ontologická jistota. Protože je blízká tomu, co můžete vidět na obrázku 1 (a tím pádem jí nelze dosáhnout), bude nás zajímat spíše základní ontologická nejistota. Ta by se dala nejsnadněji popsat jako ono profláknuté nízké sebevědomí. V širším pojetí je to pocit neskutečnosti a nereálnosti sebe sama. Absence jakéhosi „pevného jádra“, něčeho, co jsem doopravdy a nezpochybnitelně Já.

    Může to znít poněkud přitažené za vlasy, ale jedná se kupodivu o celkem běžný lidský pocit. Každého z nás to občas přepadne, připadá nám, že nic nemá smysl a všechno, co děláme je prázdné. U relativně normálního jedince podobné rozpoložení zpravidla netrvá příliš dlouho a rozhodně není permanentní.

    My lidé se potřebujeme vztahovat k druhým lidem. Tzn. máme potřebu komunikace s druhými a stejně tak oni mají potřebu komunikovat s námi (na obrázcích znázorněno šipkami). To s sebou nese nutnost se druhému otevřít a, metaforicky řečeno, nechat nahlédnout do svého nitra. Jenomže když máme pocit, že tam „nic není“ nebo si sami nejsme jisti jeho obsahem? Potom pociťujeme riziko toho, že nás takový pohled druhého člověka do nás samých ohrozí. Že ten vratký domeček z karet, na jehož základech stojí pocit naší existence a toho, že žijeme teď a tady, bude odfouknut cizím poznáním.

    Člověk, který je ve stavu základní ontologické nejistoty se, dle odborné terminologie, bojí takzvaného „pohlcení“. Hrozí se toho, že pokud se bude vztahovat k druhým lidem a oni k němu, tak to ohrozí jeho samotnou existenci. Neboli, jednoduše řečeno, má strach se projevit, protože by tím odhalil svoje srdce, do kterého by mu mohl někdo střelit šíp. V nejzákladnějším významu se jedná o strach ze smrti.
    (v Laingovi jsou popsány případy schizofreniků, kteří se děsili už jen toho, když se na ně někdo podíval – byli přesvědčeni, že je lze doslova zabít pohledem)

    Mezi lidmi žít musíme, i když bychom náhodou nechtěli a komunikaci s nimi se také vyhnout nelze. Kromě toho máme přání, touhy a sny, které lze často realizovat jen skrze mezilidskou interakci. Tak co se s takovým strachem z pohlcení dá dělat, kromě toho, že zalezete do temné komůrky a do konce života nevylezete ven? No začnete s lidmi komunikovat „jen jako“. Začnete hrát hry a do temné komůrky si zalezete „tam uvnitř“. Kolem svého hradu z písku začnete budovat neprostupnou zeď, která vás má ochránit před domnělými dobyvateli z vnějšího světa.

    Pustíte se do vytváření systému falešného Self.

    Vyhladovění obránců

    Celý vtip je v tom, že falešné Self nelze zabít, protože to je samo o sobě mrtvé, neživotné. Falešné self ani nelze nijak ohrozit, necítí strach ani obavy. Ke světu a lidem se vztahuje takovým způsobem, aby bylo, v ideálním případě, co nejméně zasaženo pravé původní Self. To působí jen jako jakýsi nezúčastněný pozorovatel, který vše hodnotí a analyzuje; pokud možno z odstupu. Cokoliv se člověku doopravdy stane, může svést na systém falešného Self a říct, že se to vlastně nepřihodilo přímo jemu. Výsledkem je vzrůstající pocit nereálnosti a odtržení od reality. Vztahy s druhými lidmi se stávají sterilní, není v nich život, dynamika, fungují účelově a mechanicky.

    Celé je to vlastně důmyslný obranný systém, který má zakrýt jediné – základní ontologickou nejistotu.

    Jako pokaždé, když se my lidé snažíme něco obejít, i tady po cestě číhají pasti. Konkrétně jedna doopravdy veliká. A není ani tak na cestě jako na jejím konci. Protože se pravé Self tímto ocitá v izolaci a z vnějšího světa k němu proniká stále méně reálných podnětů, které by ho mohly ovlivnit (jelikož tomu se záměrně brání a děsí se toho), není vnitřní Self z čeho „živit“ a ono postupně chřadne a umírá. Přesněji uzavírá se do svého fantazijního světa, který se čím dál víc dostává do kontrastu s realitou a cítí se jí ohrožováno. Stane se tak přesně to, čeho se Self původně chtělo vyvarovat. Zmrtvění, zabití. Což je samo o sobě opět jen obrana - pokud už jste mrtví, nelze vás zabít; pokud se takto zabijete, nehrozí, že by vás mohl zabít někdo jiný (nikdo už vás nemůže pohltit poznáním).

    Snaha o vytvoření mostu mezi vlastním Já a realitou vede k odosobnění, které zase onen proces stavby obran před světem urychluje. Člověk má strach, že jakákoliv přímá interakce mezi realitou a jeho pravým Self by měla katastrofální důsledky, proto své pravé Self uzavírá do čím dál větší izolace, čímž ho ovšem zabíjí – což je z pohledu schizoida (člověk na pomezí mezi ideálním stavem a schizofrenií – tedy někde mezi obrázky 1 a 2) pořád lepší řešení, než kdyby byl zabit někým jiným.

    Odosobnění rovná se částečně i odtělesnění. Realita působí jen na tělo a Self je tím pádem „volné“ a neohrozitelné. Případně si lze skrze tělo vytvořit zvláštní linii obrany, která (stejně jako systém falešného Self) pomáhá zakrýt původní problém.

    Vytváření falešných problémů je vůbec kapitola sama pro sebe. Protože inteligentnější jedinci by mohli sami sebe prokouknout a příliš snadno zjistit, že na sebe něco hrají (a takové odhalení by bylo příliš velkým soustem), podvědomě si vytvářejí zástupné problémy, které však nejsou problémy pravého Self, nýbrž toho falešného; ačkoliv při pohledu zvnějšku to může být obtížné rozeznat. Nejtypičtějším příkladem je takzvaná analogie tlusté holky (sexisté si dosadí kluka), kdy holka ztloustne proto, aby se mohla vymluvit na svoji tloušťku, která jí jako „příjemný“ vedlejší efekt dala možnost být více ve skutečné izolaci vůči okolí (nemůžu na koupálko, jsem moc tlustá). Tloušťka je zde pouze zástupným problémem, který se nedá vyřešit snahou zhubnout, ale je nutné se zaměřit na původní příčinu, kterou je snaha o odosobnění. Kreativita při vytváření zástupných problémů, které pak člověk vnímá jako reálné a klíčové, přestože na nich ve skutečnosti vůbec nezáleží, je u lidí vskutku děsivá; mohl bych vyprávět.

    Vztah k realitě

    Celé je to samozřejmě proces. Jak už jsem zmínil, ty dva obrázky a předchozí popisy jsou hraniční stavy. Většina z nás se nachází kdesi uprostřed – ano, společně s tím, co bylo řečeno tři odstavce zpátky, z toho vyplývá, že jsme všichni takzvaně schizoidní (což je mimochodem fakt moc krásný termín).

    Hlavní potíž vidím v tom, že máme tendenci směřovat ke stavu na obrázku 2, a ještě to bereme jako něco pozitivního, za čím má smysl jít a za co stojí bojovat. Odosobnění pro nás přitom není přínosem. Na první pohled se to může zdát jako dobrý nápad, ale je to past. To je totiž ta špinavá hra, o které mluvím a kterou pořád kritizuji a o níž říkám, že je to cesta do pekel. To je ta hra, které když uvěříme, že je pro nás dobrá, nás nakonec stáhne na dno. To je ten důvod, proč jsem v minulém článku kritizoval pick-up; protože jako prostředek používá právě to odosobnění. Dnešní schizoid se totiž cítí ohrožen poznáním, že jeho vnitřní existence nemá pevné základy. A má pocit, že to, že se bude před oním ohrožením bránit vybudováním obranného systému, mu přinese užitek. Ve skutečnosti, jak jsme si ukázali, ho to zahubí. Počáteční výhody jsou postupně převáženy vnitřním zmrtvěním.

    Není to tak úplně otázkou racionální volby. Je to zoufalý únik, když se nenaskýtá žádná jiná zřejmá alternativa. Jenomže pak přichází na řadu oblíbená racionalizace a obhajování takového postupu. Místo, aby si člověk přiznal, že tohle je špatně a rovná se to kopání vlastního hrobu dvacetitunovou lopatou, raději si bude namlouvat, že je všechno v pořádku.

    Ano, všichni to do jisté míry děláme. Když se bavíme s cizími lidmi, které známe jen zběžně, když se bavíme s průvodčím ve vlaku nebo s paní u přepážky. To víme, že nejsme my, ale je potřeba si to přiznat a vědět, že vedle toho v nás existuje něco reálného, co se protlačí na čelní pozici hned, jak vyjdeme ze dveří hlavního nádraží nebo pošty.

    Pokud ovšem začneme snahu o odosobnění uplatňovat globálně a vnímat ji pozitivně, kupujeme si tím jízdenku do nejbližšího sanatoria. Esenciální je vztažnost ke světu, čímž se dá odpovědět na otázku, co je to vlastně to sebevědomí. Stručně: Čím vyšší je míra vztažnost člověka k realitě, tím vyšší je jeho sebevědomí. Uvědomujete si samy sebe ve vztahu k realitě a přímo ji zakoušíte. Naproti tomu takzvaně papírové sebevědomí vychází ze systému falešného Self a z toho, jak věrohodně falešné Self působí na druhé.

    Citace:
    :idea: Důležitější, než nehrát, je tu hru přiznat, nesnažit se o ni a pokoušet se směřovat k tomu ji opustit (přestože to úplně nejde). Je nutné hrát s tím, co mám v ruce a přiznat to. I ve chvíli, kdy se tam krčí jen osmička a kluk, případně se mi zdá, že v ruce nemám nic. A neházet karty na stůl.

    PS: vybavují se mi slova písně "Hráč" od skupiny Turbo, kde se zpívá "ale hrát prý se má, jen s tím co máš..., (to se to hraje) když máš v rukávu jen samé trumfy ...", nebo tak nějak... :mrgreen:

    muflon — čtv čen 07, 2012 5:24 am

    Až na dřeň podruhé (pokračování předch.příspěvku)

    Schizoidní self v pohybu.

    Citace:
    Proč není snaha o pravdivost funkčním řešením? Jaká past číhá na člověka, který pochopí vlastní systém falešného self? Z čeho se skládá realita a proč si nevystačíme s pravým self? Druhý díl článku o lidském vnímání světa.

    Probrali jsme falešné self, vysvětlili jsme si, proč si ho vlastně lidé tvoří a jak to celé funguje, zavedli jsme jeden moc krásný pojem (schizoid), a ukázali jsme si, kam až se lze dostat, když se člověk snaží vnímat svět skrze falešné self. Pro ty, co už si to nepamatují nebo na to raději zapomněli: Konečnou stanicí bývá obvykle psychiatrická léčebna; konkrétně oddělení pro katatonické schizofreniky.

    Posledně jsme končili tím, že realitu je potřeba cítit, že klíčem je vztažnost. Stavět mezi sebe a svět bariéru, vede k odosobnění, které znamená, že self postupně chřadne a umírá. Ale zároveň jsme si řekli, že je nutné hrát s tím, co má člověk v ruce a hru (na falešné self) přiznat. A za posledních dvanáct měsíců se ukázalo, že právě tohle je velký kámen úrazu. Je zřejmě načase to dovést dál a celý koncept reformulovat.

    Tehle obrázek, (viz http://psychoanalyza.com/az-na-dren-podruhe/ )
    na kterém je znázorněn ideální stav přitáhl vyloženě nezdravé množství pozornosti. Přestože jsem jasně napsal, že stavu na obrázku nelze dosáhnout, a je to tam jen kvůli schematičnost a vymezení nějakých hranic, našlo se obrovské množství lidí (viz. diskuze pod článkem), kteří po přečtení vítězoslavně prohlásili něco ve smyslu „Třikrát sláva, prohlédl(a) jsem! Konečně vidím, že falešné self je fuj. Teď už budu vnímat svět jen skrze pravé self a bude mi hej!“

    Kupodivu je to jako jít z deště pod okap, z něhož vám na kabát kape radioaktivní sajrajt.

    Dvě kuličky

    Hned zkraje jedno malé „překvapení“:

    Citace:
    :wink: Snaha o vnímání světa výhradně skrze pravé self je totožná se snahou vnímat svět jen skrze to falešné.

    Člověk, který nahlédne svoje vlastní rozštěpení a který pochopí, jak stupidní, nesmyslné a nebezpečné je pro něho snažit se neustále něco předstírat, může velice snadno spadnout do opačné pasti a tou je naopak patologická snaha o pravdivost. Na jednu stranu je to logické. Když je lhát špatné, mluvit pravdu musí být automaticky dobré (aneb typická moderní stupidita dualistického rozdělení světa). Ale přece:

    Citace:
    lidské já není černobílé. Protože koneckonců ani svět není černobílý. Svět dokonce není ani šedivý. Svět hraje všemi barvami Vesmíru! Je to jedna velká světelná show!

    Schizoidnost, to není jen falešné self, definice schizoidnosti je především opozice pravého a falešného self. Být schizoidní znamená důsledně rozlišovat dvě imaginárních částí našeho já a stavět je proti sobě. Přitom ve skutečnosti i takzvaně „pravé“ self je jen konstrukt. Stejný konstrukt jako self falešné. Rozdíl je pouze v tom, že jednu z těch kuliček schizoid střeží kdesi uvnitř jako nejcennější poklad a od té druhé se naopak snaží distancovat – přestože se paradoxně právě skrze ní (skrze falešné self) snaží vnímat svět.

    Pravé i falešné self jsou jedno. Jsou to dvě strany téže mince. Není to tak, že máme dvě self. Správné a špatné. Ve skutečnosti máme všichni self pouze jediné a vypadá přibližně takto:

    (obrázek viz odkaz nahoře)

    Co mají symbolizovat ty dvě barvičky snad vysvětlovat nemusím.

    Rozštěpení self je iluze, kterou jsme si vytvořili, aby pro nás bylo možné vůbec nějak fungovat ve světě, který není přírodní, ale kulturní. Je to iluze, na které stojí samotné naše vnímání. Je to iluze, kterou nelze rozbít. Protože pokud bychom jí rozbili, nezbude nám nic. Zůstane syrové reálno, s nímž naše mysl není schopná nijak pracovat.

    Falešné self není těžké identifikovat jako ultimátní zlo, jako ostnatý bič, který jsme si ušili sami na sebe a který nás ničí. Ale takové chápání falešného self je značně zavádějící. Falešné self, hry, předstírání a vše, co s tím souvisí, je sice vysoce destruktivní a samo o sobě je to cesta do pekel, ale to neznamená, že je potřeba falešné self úplně odvrhnout. Jak už bylo řečeno mnohokrát - důležitější, než nehrát, je ty hry přiznat. Pochopit je. Přijmout. Akceptovat. U druhých lidí, ale především u sebe. A to neznamená nic jiného, než falešné self učinit součástí sebe. Splácat konečně ty dvě kuličky do jedné beztvaré hroudy, která bude určitě hodně nestabilní, ale která člověku alespoň umožní řešit i něco jiného, než vlastní rozštěpení.

    Umožní vám začít se soustředit na to, o co tu jde především.

    Trojjedinost Reality

    Zopakujme si to nejdůležitější: Esenciální je vztažnost. Ale vztažnost ke světu a k realitě - nikoliv k pravému (v horším případě falešnému) self.

    Citace:
    To nejlepší, co můžete ze života vytřískat není skvělá ženská/chlap, dům snů v Jižním Pacifiku, vlastní dítě a rodina nebo pasivní příjem 100k měsíčně. Je to spojení. Je to feeling. Je to naladění se na vlnu, na které jede celý svět. Už jsem to tu určitě někde psal, ale jediné, o co tu jde, je spojení s realitou.

    Ale co je tedy ta realita? Je to (tautologicky řečeno) všechno to, co je reálné? A co je zatraceně reálné? Ne, to už se dostáváme do další slepé uličky, na kterou si můžeme přibít pracovní ceduli s označením postmoderní skepticismus.

    Realita v podobě, v níž ji my lidé vnímáme, se skládá ze tří navzájem neoddělitelných složek:

    1) Real – takzvaně tvrdá fakta a hard realita. Nebo-li to, co by zbylo, kdyby z planety Země zmizeli všichni lidé a přestala existovat kultura a kulturní kontext. Zjednodušeně řečeno: Například bankovky jsou reálně pouze zelený papír. Dům je hromada kamenů a dřeva. Lžíce je kus kovu. Aby mohl být dům domem, musí ho za něj někdo označit. Dům tedy v tomto smyslu reálně neexistuje. Dům je něco, čím jsme si v rámci kultury označili (reálnou) hromadu kamení (skutečnost, že ji na sebe naskládali lidé není podstatná). Z toho je vidět, jak nesmyslné je snažit se pouze o „reálno“. Skutečné reálno je velmi chudé. Problém s reálnem je však ten, že je před-symbolické, tudíž reálně neexistuje ani „hromada kamení“, neboť výraz „hromada kamení“ už je prostředkem jazyka, který jsme použili na popsání reálna. Reálno vůbec nelze popsat jazykem, protože ve chvíli, kdy na cokoliv reálného použijeme jazyk, tak v té chvíli k popisu nutně přizveme symbolismus, kterým onu reálnou složku obalíme a skryjeme. A reálno zmizí.

    2) Imaginary – místo, v němž se nachází zvnitřněný obraz sebe sama. Prostor v němž se naše já snaží získat autonomii. Říše obrazů. Naše vlastní mysl. V zásadě tedy individuální složka každého z nás a místo, kde se „nachází“ (v němž je integrováno) self. Ale zároveň také prostředí klamu a iluze. Právě zde si dnešní upocený postmoderní schizoid upatlá ty dvě kuličky, z nichž jednu označí za pravé self, druhou za falešné self a rozehraje známou destruktivní hru. Tady vzniká ten průser. V naší vlastní hlavě (však kde taky jinde, že ano).

    3) Symbolic - symboly a významy popsatelné řečí. Veškeré informace „zvnějšku“, které se snažíme zpracovat. Klíčovým znakem je zaměnitelnost (symbol nemá pevně daný význam) a částečně i kulturní kontext. Stolička je pro člověka z Evropy vždy stoličkou. V zemi, kde lidé stoličky nepoužívají a sedí na zemi, však stolička ztrácí svůj význam. Symbol funguje na základě víry lidí v něj. Zelené papírky mohou plnit funkci peněz (a být tím pádem symbolem) pouze v případě, že lidé věří tomu, že si za ně lze něco reálného koupit. Technicky vzato může být symbolem cokoliv a mít jakýkoliv význam, ale v lidské společnosti a kultuře (například v pohádkách) jsou symboly většinou omezeny co do obsahu i co do formy. Záleží na kontextu. Lidská psýcha má navíc do jisté míry svůj vlastní jazyk, jímž promlouvá.

    Co je na tomhle rozdělení nejvtipnější je, že ho lidé znají velmi dobře už hezkých pár tisíc let. Ano, tohle je ona profláknutá křesťanská trojjedinost Boha. Otec (Symbolic), Syn (Imaginary) a Duch Svatý (Real). Otec, který určuje hranice (symboly, jež na základě kulturního kontextu určují, přes jaké brýle budeme koukat na svět). Syn, jež je produktem Otce (naše vlastní představa sebe sama, kterou si postupně tvoříme na základě toho, co dostáváme z kulturního světa v podobě symbolů). A Duch Svatý, v křesťanství vysvětlovaný jako „boží přítomnost“ (ona tvrdá realita, která je všude kolem nás). Vše dohromady je Bůh.

    Až se zase někdo bude řešit, že Bůh přece neexistuje, odkažte ho prosím sem. Samozřejmě, že Bůh existuje. Bůh už ani nemůže být reálnější! Bůh totiž není nic jiného, než Realita sama:

    Spojení s Realitou nastává ve chvíli, kdy do hry zapojíte všechny tři složky. Protože tyhle tři aspekty jsou to, z čeho se naše Realita skládá. Právě tenhle koncept stojí v pozadí všech těch východních filozofií o rovnováze. Jde o to vybalancovat všechny tři složky Reality tak, aby v ideálním případě zapadly do sebe. Ale nenechte se zmýlit. Tohle není o tom být v klidu. Naopak. Ve chvíli, kdy do sebe jednotlivé dílky skládačky zapadnou, tak se Realita začne hýbat a výsledkem je neskutečný nářez!

    Citace:
    :mrgreen: Život není o tom upnout se na svoje falešné self. Život však kupodivu není ani o tom upnout se na pravé self. Jde o to napojit se na Realitu. Zadat správně tři kódy, které spouští odpalovací sekvenci nebeské rakety a odstartovat kosmickou jízdu.

    Každý individuální lidský zásek, ať už na klasické schizoidnosti falešného self nebo na snaze o pravdivost nebo
    třeba na dnešním nejmocnějším moderním symbolu (penězích), se pak dá chápat tak, že onen člověk jednoduše nevěnuje dostatečnou pozornost ostatním složkám reality. To je ten důvod, proč něco nefunguje. To, že jsme dali klapky na oči, odmítáme vidět celý obrázek a soustředíme se jen na jeho část. Čímž se bohužel dostáváme k jeho okraji, kde už není nic.

    Je zapotřebí držet se ve středu toho všeho. Jedině tam je světlo. Jedině tam se realita hýbe.

    ( tolik náhled od p.Křižáka, šamana, psychoanalytika a vyznavače Reality....)
    -----------

    PS: ...zajímavé jsou i debaty pod články v tomto a předch.příspěvku, na uvedených odkazech.
    Další pohledy na to může jak s tím "pozorovatelem" a "pozorovaným"...což se často provádí v meditacích typu "poznej své skutečné já..." a hlavně
    o tom jak být ve "skutečné" realitě, a odlišovat ji od iluze (kterou je i neúplný náhled zkreslené části reality... :wink: )

    muflon — čtv čen 07, 2012 8:25 pm

    Přesvědčením Dr.Martiny Ziskové (http://www.drmartina.cz/dobro269innost.html) je to, že jsme na této zemi za určitým účelem. Tento účel se nazývá v filozofii jogy dharma. Protože jsme součástí celku, vesmíru a přírody a Země jako takové, vše, co se na ní děje, se nás zcela osobně dotýká.

    Podle toho, jak chápeme naše místo v životě a jak se k životu stavíme v praktické materiální rovině, můžeme mít v principu dva přístupy:
    1) Buďto jsme tu, abychom co nejvíce získali (a to i na takzvané duchovní rovině),
    2) nebo cítíme potřebu dát zpět.
    Toto není pozice ega, ale daleko komplexnější postavení vůči životu a našem místě v něm jako takovém. Dr.Martina dospěla k místu sama v sobě, kde cítí velmi silně vytvořit takovou formu vnějšího života, která je v harmonii s jejím vnitřním postojem, kde vidí sebe jako nástroj dávání, nikoliv braní. Toto není v praxi jednoduché uskutečnit, ale souvisí to se zcela praktickými postoji jako například za jakým účelem praktikuji a propaguji ajurvédu, jaký mám vztah k věcem a do jaké míry jsem tedy konsumentem, jaký mám vztah k přírodě a tudíž jsem vegetarián či nikoliv, a podobné aspekty.

    Toto jsou individuální předsvědčení, které dr. Martina cítí jako podstatnou složku svého bytí. Odráží se proto nezbytně v jejím osobním, profesním a veřejném životě a způsobu, jakým přistupuje ke své životní cestě, ajurvédě. Role rituálů je možná jedním z nejdůležitějších prostředků respektu, pokory, duchovní obnovy, a zdraví. S postupem času se sem stále více řadí tvořivý přístup nejen k vnitřnímu duchovnímu vývoji, ale i jeho zprostředkování pro lidi, se kterými pracuje nebo kteří pracují prostřednictvím ayurvédy s ní.

    PS: :| málokdo dnes (ať už věří kdo chce čemu), jedná podle svého přesvědčení vždy a všude...(i v osobním či pracovním životě...ap.)...častěji se lze setkat s tím být jiným (masky a role co hrajeme) v práci, jiným doma, jiným v kostele či kdekoli jinde před stejně praktikujícími,...atd.
    Neradi pouštíme do svého života (resp. do všech jeho oblastí...) Něco či Někoho, co nám narušuje naše zažité stereotypy a oblíbená schemata...

    ----------

    Zamyšlení nad tím co člověka může naučit rakovina v rodině, o tom jak je nedostatečně chápána moc přítomnosti Tady a teď,
    o síle a různých podobách lásky k transformaci spirituality atd. :
    http://www.drmartina.cz/1/post/2012/01/ ... tvoen.html

    ...cituji jen kousek:

    ...Jak jsem nedávno slyšela v jednom americkém filmu, poslední, čtvrté stadium (rakoviny) znamená jenom to, že člověk prošel předchozími třemi stádii. Kam kráčí dál? To nikdo neví. Podle lékařů k zaručené smrti, podle duchovně věřících k vnitřní obrodě. Podle mě neznámo kam.
    Tato zkušenost mi ukázala neuvěřitelně názorně to, co všichni
    víme, ale ne již tak 100% praktikujeme: totiž že osobní zkušenost je nepřenositelná a není zcela a jen logická..... Neříkám, že jsem našla definitivní odpověď, neboť jakákoliv odpověď je dílčí a moje. Nicméně jsem si všimla určitých obecně použitelných parametrů, o které bych se zde s vámi ráda rozdělila. Jsou to lekce, kterou mi udělila rakovina, za což jí tímto nutno poděkovat.

    Jak řekl nedávno zemřelý Václav Havel, parafrázuji:

    „důvěra není důkaz toho, že se něco stane, ale stav bytí, který dává smysl, lhostejno, jak dopadne“.

    Ano, a to je to hlavní. Nejde o to přesvědčovat se o tom, že věci mohou být, budou nebo dokonce jsou jinak než jak se navenek ukazují být. Důvěra je mít v sobě pocit klidu, pocit, že co se děje, dává smysl, je v souladu s něčím, co je pro nás hodně důležité v situaci, kdy se to zdá být naopak.

    ... se člověk učí pomalu a postupně poslouchat nikoliv racionální jazyk, ale vnitřní mysl mluvící prostřednictvím pocitů. Aby se nám to dařilo, potřebujeme se ale zbavit jedné velmi rozšířené nemoci, a to pocitu strachu. Strach a důvěra nejdou dohromady. Možná jdou jen tolik, že v daném okamžiku máne větší důvěru ve strach než v důvěru samotnou. Strach přináší neklid, opak vnitřního klidu, který člověku dává možnost být naladěn na svůj vnitřní radar a přes něj napojen na vesmírný satelit. Jsme v tomto smyslu vibrační bytosti, které jsou buďto napojeny na satelitní vesmírný systém či ztratily signál. Výhodou napojení je, že nám ukazuje směr, tak jako GPS systém ukazuje cestu do žádané destinace. Věřím, že si v principu volíme všichni tytéž konečné cíle, a to klid, radost a lásku.

    V mnoha duchovních a filosofických systémech se hovoří o
    lásce jako o základní transformační ingredienci. ...

    ...Většina z nás usiluje o pocit lásky, povětšinou s trvalým neúspěchem. Moje pochopení toho, co je láska, se během let měnilo a stále mění. Při první cestě do Indie v roce 2006, když jsem s úžasem hleděla na nebe plné hvězd v nádherném prostředí Indického oceánu a v srdci cítila všeobjímající a přijímající pocit lásky pro veškerou existenci, ptala jsem se právě hvězdného nebe, proč se tak nemůžu cítit stále. Bylo mi řečeno: „protože málo miluješ“. Byla jsem tou odpovědí překvapena, ba dokonce popuzena. Já, která většinu času trávím prací s lidmi, hledáním jejich - i mého dobra, že neumím milovat?

    ... V racionálním světě je láska stále ještě podle mého láskyplná volba, to znamená zvolit si to, co je v souladu s námi, s naší trvalejší verzí, kterou nám ukazuje vnitřní bytost prostřednictvím vnitřní mysli. Nicméně ani tato definice neobstojí v zrcadle předchozího roku. Moje současné pojmenování toho, jak vnímám, co je láska pro vnitřní mysl, je rozpouštění. Nikoliv usilování něčeho dosáhnout, třeba stavu klidu či lásky, ale rozpouštění i tohoto úsilí. O lásku se nedá usilovat, láska se dá pouze dovolit. To, co ji stojí v cestě, jsme ve skutečnosti my sami. A tak láska je v této definici pro mě vnitřní
    stav, ve kterém rozpouštíme úsilí a otevíráme tak prostor pro přítomný okamžik. Ten ho naplní klidem, tichou živostí, něčím, co bychom mohli v tom jemném slova smyslu naplnit láskou --- přítomným přijetím či přijetím přítomnosti. Soustředění se na žádoucí...

    Třetí, nedílnou součástí přítomnosti, k níž patří důvěra,
    jež vytváří klid a přijetí, neboli pocit lásky, je vědomé zaměřování se na žádoucí část reality, tedy pokud ji chceme zažívat. Každý objekt, situace, zkušenost má dvě části: žádoucí a nežádoucí. Vše, co existuje, existuje na základě duality v projeveném světě. Zde přichází s jistotou jedna z našich možností spoluvytvářet realitu, a to zásadním způsobem dle zaměření naší mysli. Vesmír funguje na základě zákona přitažlivosti. Tak si ve skutečnosti spoluvytváříme naší zkušenost. Ví to kvantová fyzika, dnes již do určité míry i biologie, zejména molekulární. Nechce se nám použít toto poznání na lidskou biologii a už vůbec ne na medicínu. Proč? Znamenalo by to uzavření kruhu v tom, co tvrdí duchovně zaměření lidé v teorii. A skutečné převedení poznání, že jsme myslící a cítící bytosti, do praxe. Opravdové uchopení toho, že naše biologie, včetně genů, je do největší míry ovlivňována myšlenkami a pocity! Nextonovská fyzika a pojetí živé hmoty jako fixní chemické továrny jsou tak zcela zastaralé. Přestože to víme, nepracujeme s touto
    myšlenkou do důsledku. Není to totiž tak jednoduché. V principu to je jednoduché, asi jako když už se naučíte trojitý salchow, není složité ho dělat. Dostat se k němu však vyžaduje plno kroků a většina z nás na bruslích sotva stojí, nemluvě o těch, co je nikdy nevzali na nohy. Ne každý se může stát šampionem v krasobruslení. Mistry našeho myšlení, znalci toho, jak fungujeme, se ale potřebujeme stát všichni bez výjimky. Každý ve svém vlastním rámci, o němž málokdo jiný než my sami, ví tolik. A ti ,co ví, často nemají chuť ani potřebu hodnotit proces ostatních lidí, neb sami ví, že i to, co se jim zdá jasné, často bývá zcela jinak, než jak vypadá. Takže, co my vlastně víme?

    (článek pokračuje v odkaze v úvodu)

    muflon — pon čen 11, 2012 6:55 pm

    Někteří vidí mnohé společné body různých směrů jako buddhismu, zenu, přes zkušenosti jógické praxe, křesťanství atd., :
    http://www.ways-of-christ.com/cs/cs8.htm

    Hodně se v terapeutické praxi dnes pracuje s termínem léčení odpuštěním..., je tedy na místě zajímat se i souvislost s pohledem na věc jak je přivedena k životu Ježíšem, pokud odhlédneme od balastu který na křesťanství nabalila historická náboženství, ale i novodobé představy.

    Ukřižování a pohřeb.

    Jednotlivé pohledy na ukřižování a Ježíšovu smrt se liší ještě více, než je tomu v případě jiných událostí Ježíšova života. Je to dáno jednak významem, které Ježíšově smrti přikládá církev, na druhé straně i tím, že vykladači chtějí tyto události integrovat do jejich konkrétního světonázorového systému. Například Jan 19, 12-37.

    Gnostická hnutí na okraji raného křesťanství se tak sice chtěla Kristem zabývat, v rámci jejich starořeckého chápání si však neuměla představit, že tak velká světelná bytost by se měla narodit z ženy a zemřít. Kristus by musel vypadat spíše jako anděl nebo – jak se domnívali mnozí východní mistři – by musel mít pouze zdánlivé tělo, které by ani nebylo smrtelné a jednoduše by se zase rozpustilo. Jelikož byly v těchto naukách svět a hmota považovány za věčně zlé, bylo gnostikům zatěžko předpokládat, že by měla taková bytost projít všemi etapami lidského života, či je dokonce prodchnout svým světlem. Pojem „gnostický“ je tu používán jinak než ve významu apoštolské gnóze – toto rozdělení zavedl sám kritik sekt F. W. Haack. V gnostických učeních však lze však vysledovat nejrůznější spojení, gnostické „evangelium pravdy“ například uznává, že Ježíš byl přibit na kříž.

    Materiálně založení lidé, kteří Ježíše v 1.století n.l. odmítali, nerozšiřovali pouze legendy o tom, že byl Ježíš nemanželský syn římského vojáka, což bylo v rámci tehdejších morálních představ něco maximálně degradujícího. Spekulovalo se i o tom, že Ježíš nezemřel, ale že o něj bylo pečováno nebo že se uzdravil. Dodnes se objevují podobné pokusy – například vztáhnout hrob, který zřejmě patřil starému člověku jménem Ježíš v Kašmíru, na biblického Ježíše. V moderní literatuře se objevuje alespoň ještě jeden další, dosud nenalezený evropský Ježíšův hrob. K tomu je třeba říci, že Ježíš či Jehošua, Ješua či Jesat nebylo ojedinělé jméno. I v apokryfech (v biblických spisech nepřijatých do kánonu) se objevuje několik dalších Ježíšů: Ježíš Sirachovec, Ježíš ben Pandira.

    S těmito tezemi částečně souvisí rozporuplné nálezy týkající se turínského plátna. Jednou se tvrdí, že v plátnu byl nalezen květinový prach z Ježíšovy doby a vlasti. Potom se má naopak za to, že pochází ze středověku. Jednou se tvrdí, že otisk na plátně vznikl v důsledku náhlého vysoce energetického záření, jindy se upozorňuje na stopy krve, podle nichž byl Ježíš při snímání z kříže ještě živ. Poslední stav výzkumu hovoří zase pro pravost tohoto plátna a představuje nezvyklou příčinu vzniku obrazu. Lidem to může pomoci v tom, aby se i v rámci svého pozemského rozumu přiblížili k realitě událostí kolem Krista. (srv. poznámky o cestě apoštola Tomáše v díle 3, kap. Přírodní vědy a víra v Boha”). Lorber považuje za nepravou pouze tzv. trevírskou tuniku. Jeho cíl však zjevně spočívá v tom, aby se víra hledala uvnitř a nemusela záviset na změti různých nálezů a teorií o vnějších artefaktech.

    Jak jsme již uvedli, ve snaze dostat se k významu událostí z minulosti pro současný vývoj člověka, a tím pádem i k jejich charakteru, jsou často užitečnější svědectví mystiků. Čím více duchovních zkušeností člověk má, tím více chápe. Zkušenosti křesťanských mystiků a stigmatizovaných, tedy těch, kteří pociťují Kristovy rány, jsou bez vzájemného kontaktu. Obsahují řadu podrobností z života Ježíše Krista, které neznáme z Bible, a jsou si v nich podobné, od Františka z Assissi přes Petra Pia až po Terezu z Konnersreuthu. Všechny se shodují v tom, že ukřižování a smrt Ježíše Krista jsou hluboce vepsány do tohoto světa a že překvapivé nebo také vědomé spojení s těmito událostmi způsobuje nepředstavitelné utrpení, ale zároveň dává i nepředstavitelnou sílu, která netáhne dolů, nýbrž táhne všechno nahoru. Život takovýchto osobností má k existenciálnímu charakteru ukřižování, který se zásadně dotýká celé bytosti, jistě blíže než čistě intelektuální přístup. V otázce života a smrti jde o víc, než o jednotlivé vrstvy bytí, které by se na životě a smrti společně podílely, včetně „kauzální“ roviny vytváření zásad a osudu. I lidé, kteří nedisponují tak vyhraněnou mystickou spojitostí s Bohem, mohou tyto události v meditaci použít jako most ke skutečnosti, byť by to bylo jakkoliv nedokonalé. Tím, že Kristus řekl lotrovi, který byl ukřižován spolu s ním, že ještě dnes s ním bude v „ráji“, naznačil, že je možné jeho cestu rychle napodobit.

    Vědomé proniknutí těchto nejhlubších procesů lidské existence, které jsou spojeny s utlačováním, utrpením a degenerací, se může ukázat jako možnost, která se reálně nabízí v současnosti, ať už v jakékoliv míře. Ačkoliv tato možnost není vázána na roční období či na geografická místa, zdá se, že o Velikonocích jsou zkušenosti snazší. Zdá se, jakoby by se starému rytmu zániku a nového zrození danému ročními obdobími a tradicí, dostalo prostřednictvím Krista nové „oktávy“.

    To, že Ježíš neuznává, že by fyzická matérie vytvářela duchu nepřekonatelné bariéry, se ukázalo již v případě Lazarově. Nic kromě Boha není v jeho očích věčně platné, všechno se musí v posledku proměnit. Čím hlubší, resp. čím více nevědomé je to, co se má proměnit, tím obtížnější je to ovlivnit přirozeně.

    V případě ukřižování je podobně jako u dřívějších událostí vedle síly k překonání smrti naznačeno i univerzální vědomí. Například ve slovech pronesených na kříži, která vrcholí větou „Dokonáno jest!“. Vnímatelná „obětující se láska“ pomáhající všem ovšem není dostatečně výstižně vyjádřena ani ve staré, takřka právnicky znějící formulaci „vykoupení lidí skrze Ježíšovu oběť“. Může dnes platit jako pokus, učinit tuto záležitost lépe pochopitelnou pro rozumové vědomí; původně by však mohla být přizpůsobením myšlenkovému světu tehdejších Izraelců, kde šlo o to, naklonit si božstvo pomocí rituálních (zvířecích atd.) obětí – něco, co Ježíš nikdy nevyučoval.

    Ani jiné teologické směry, které kladou důraz kupříkladu na to, že Ježíš až do smrti trval na svých zásadách, nepostačují pro vysvětlení mystických zkušeností, ani pro jejich fyzické průvodní jevy, jako jsou stigmata, život bez potravy atd. Viz např. Thurston „The physical concomitants of the mysticism" (Průvodní tělesné jevy mystiky), Höchtova kniha „Von Franziskus zu Pater Pio und Therese Neumann“ (Od Františka přes Patera Pia k Tereze Neumannové", ale i další díla.

    Rupert Sheldrake, biolog, který svým celostním způsobem myšlení proslul mimo jiné v nových duchovních hnutích, vytvořil teorii „morfogenetického pole“. Pokud si opice na jednom ostrově vyvinuly jistou schopnost, nabyly tuto schopnost bez vnějšího kontaktu i opice na jiných, vzdálených ostrovech. Jistě tu muselo působit silové pole, které spolu navzájem spojuje zvířata stejného druhu. Když se autor této publikace Ruperta Sheldraka zeptal, zda by si uměl představit, že by například Ježíšův vývoj až do ukřižování a zmrtvýchvstání mohl prostřednictvím takového silového pole vyzařovat na celé lidstvo, řekl Shaldrake po užaslém přemýšlení: „Ano, pouze bych tu nepředpokládal morfogenetické, ale spirituální silové pole.“

    Ani to není „důkaz Boží existence“. Mnohé nové vědecké směry však dnes nabízejí lepší možnosti, jak se těmto těžko pochopitelným tématům přiblížit, než teologové, kteří buď dogmaticky lpí na starých naukách, nebo těžko pochopitelné momenty prostě přehlíží.

    I Ježíšovo ukřižování je v jistém ohledu podobné starým iniciačním ritům, není však stejné. Kříž nebo strom, na který byl člověk zavěšen, se nachází mimo jiné na severu - např. Odin, který visel devět dní na stromě, a během této doby se mu dostalo vyšších zkušeností. Motiv hrobu coby místa iniciace byl rozšířen v megalitu, ještě i v keltské době a zvlášť výrazný byl v egyptské pyramidové kultuře. Pyramidy - ať už byly skutečnými pohřebišti, nebo ne (není to dokázáno, neboť nápis se jménem toho moc neříká) – byly v každém případě používány ke kultickým účelům podobně jako keltské pohřební pahorky. Jelikož to již dnes dokládá celá řada faktů, nebudeme se této otázce blíže věnovat. R. Steiner si všiml toho, že oba duchovní vývojové proudy, motiv kříže a hrobu, se u Krista opět spojují.

    Prožitek ukřižování, resp. „půlnoci duše“ (temná noc duše), tj. „mystické smrti“ (smrti ještě za života), opuštěnosti ode všeho, na co by se člověk mohl vázat, tedy toho, co v té či oné formě poznali všichni známí křesťanští mystikové, má jistou spojitost s vrcholným zážitkem jógy, nirvikalpa samádhi, resp. se zakoušením prázdnoty nirvány. Křesťanské mystické zkušenosti však hovoří o tom, že v této prázdnotě či za ní opět „něco“ je, totiž Kristus, resp. Bůh.
    Aurobindo ukazuje, že i na indické cestě je možno překročit nirvánu a dostat se k tomu, co je za ní. Na křesťanské cestě však může být něco z této vše přesahující plnosti přítomno již od prvního okamžiku křesťanské cesty, protože Kristova bytost, která prošla zemí, se nám tu nabízí jako most.

    Pokud je někdo podobně jako Aurobindo konfrontován se silami, které jsou blízké Ježíšovu vývoji, pokud však schází příslušné pozadí, může to působit jako obtížná cesta na hraně stolu. V žádném případě to však není nemožné - vzpomeňme na hinduistického chlapce Sadhu Sundar Singh, který o křesťanství nic nevěděl, ale díky svému intenzivnímu vnitřnímu hledání Boha najednou učinil zkušenost s Kristem, kterou později zpracoval v knize. Vize Krista se objevuje i při hinduistických, tantrických cvičeních u lidí, kteří by spíše počítali s tím, že se jim zjeví indická božstva. „Vítr vane, kam chce."

    Později, před 2000 lety, došlo k vtělení Ježíše Krista na zemi, což je měřítko pro obrat dalšího vývoje. Ježíš bere tento vývoj, resp. lidstvo na sebe a integruje ho do svého života. Staré kulty zčásti zdegenerovaly, podobně jako se křesťanství stalo později povrchním, přesto by výzkum v těchto oblastech měl význam. Kristus by se totiž ukázal ve světle, které se nehodí k roli, která mu bývá přisuzována - k roli mocenského garanta jednoho konkrétního náboženského společenství. Ježíš je bytost, která ztělesňuje právě obnovené všeobecné lidství, „nového Adama“ Golgoty.

    Teologicky je řeč o odpuštění hříchů (Jan. 1:29). Co lze ovšem reálně prožít je to, že „vykoupení“ potřebuje jako potenciální možnost „následování“, aby se mohlo v životě reálně projevit. Reálně lze prožít to, že pokud se naladíme na vedení Bohem, kterého zprostředkuje Kristus,
    může náš život probíhat organičtěji než při naladění na mechanicky působící kompenzační zákony osudu a karmy. I Kristus hovoří o „vyúčtování do posledního halíře“, neříká však, že by to mělo probíhat jako dosud na principu „oko za oko, zub za zub“.
    V popředí stojí nový úkol člověka - z lidských možností je využito a uvedeno ve skutek to, co je pro člověka a pro jeho okolí plodné. Zvládání minulosti již není účelem samo o sobě ani podnětem k vývoji. Při souhře různých lidských možností lze dnes pozorovat „pomoc zhora“.

    V této oblasti by studium R. Steinera mohlo vzbudit dojem, že Kristus se zabýval pouze osudem lidstva a že jednotliví lidé musí svůj osud zpracovat sami. Jednoznačná zkušenost mnohých křesťanů však hovoří o tom, že Kristus může člověku při zpracovávání jeho vlastního osudu pomoci i velmi individuálně. Může osud proměnit, místo aby nás nechal stoprocentně naplňovat všechno to, co nám bylo geneticky dáno. Nečiní tak ovšem bez ohledu na okolí, na lidi, kteří člověka obklopují. I síla odpouštění mezi lidmi navzájem je zcela reálná zkušenost, která patří ke specifickým a vlastním prvkům křesťanství. Jsou tím narušeny věčné koloběhy, např. oplácení zla zlem. Není to ovšem pouze nauka, která by nás měla osvobodit od záludností života nebo nám pomoci v tom, abychom se s nimi neidentifikovali - v tomto ohledu je možno najít spojitost např. s Buddhovou naukou. Při hlubším vcítění se je to síla, která umožňuje tyto záludnosti překonat zevnitř, a přesto se nestahovat do sebe, jak by se nabízelo, nýbrž mít zároveň sílu zůstat v nejširším slova smyslu „ve světě“, jako „dělník na vinici“.

    Ani na této náročné rovině se však člověk nerozpustí jako kapka v oceánu. Tato skutečnost nebyla dostatečně popsána náhlým zmizením osoby a jejím rozplynutím na tisíce kousků, včetně psychických a mentálních dílů, jak je „ukřižování“ popisováno např. v teozofické oblasti a jak něco podobného v šamanské oblasti popisuje Castaneda, aniž by pojem ukřižování použil. Jsou to však rovněž reálné prožitky.

    Buňka v celku, která nese zodpovědnost za vše, co souvisí s jejím bytím - to je v tomto stádiu ještě vhodnější popis člověka, který „na sebe vzal svůj kříž“ a jehož dosavadní snahy se nyní spojují a prohlubují do zvládnutí existenciální stránky života.

    Při veškeré snaze co nejvíce využít děj a symboliku ukřižování pro duchovní účely současnosti bychom ovšem neměli přehlížet několik skutečností:

    - Ježíš musel projít všemi stádii lidské existence, od narození až po smrt, a vše proměnil svým novým postojem;

    - V ukřižování je nezávisle na jiných významech kříže možno spatřovat jednoduše tehdejší formu světského odsouzení, která byla v tomto případě způsobena podvodnými, protiprávními a materialistickými praktikami Ježíšových protivníků. Co se stalo, stalo se a nic jiného se ani stát nemohlo,
    čímž ovšem nelze zdůvodňovat žádný fetišizmus kříže. Byla to poslední, zmítající se reakce strnulých, negativistických nevědomých mocností tehdejší doby, karikatura proměňujícího Ježíšova vědomí;
    Konečný blahodárný účinek toho, co se stalo, nezávisel na tomto násilném jednání s ním a je třeba ho také vidět v souvislosti se Zmrtvýchvstáním. A to je dílo Boha.

    - Kříž coby symbol do celé věci vtahuje tehdejší kontext, i když se později stal všeobecným symbolem pro sebeobětující se lásku, ať je tento pojem dnes používán v jakémkoliv smyslu - jako protiklad lhostejnosti, nenávisti atd.

    - Neutrální obraz toho Ježíšova prožívání nezávislý nadčasově podmíněném kontextu, poskytují poslední Ježíšova slova na kříži včetně věty „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha", ale i hrob, který narozdíl od starších pojetí nepředstavuje zvláštní „stupeň“, nýbrž je spjat s ukřižováním. Smysl Ježíšovi smrti nespočívá ve smrti samotné, nýbrž v překonání lidské smrti vůbec.

    http://www.ways-of-christ.com/cs/cs8.htm

    muflon — pát čen 15, 2012 10:40 pm

    Probouzení Kundalini na Západě
    zdroj textu: Bonnie Greenwellova
    http://zivotni-energie.cz/probouzeni-ku ... apade.html

    1. Probuzení pod dohledem
    2. Zkušenosti mých přátel
    3. Práce s energií v různých kulturách
    4. Syntéza východních a západních duchovních zkušeností

    V poslednich letech se mnozi pripady osob zijicich v zapadni spolecnosti, kterym se probudila energie Kundalini. Bud k tomu doslo spontanne, nebo v dusledku urcitych duchovnich praktik ci terapeutickych procesu. Tuto erupci duchovniho vedomi muze ovlivnit cela rada faktoru, vcetne skutecnosti, ze meditace a cviceni zamerene na ziskani energie jsou rozsirene a dostupne zapadni spolecnosti od 30. let 20. stoleti. Tehdy je zpopularizovali takovi jogini z Vychodu, jako jsou Paramahansa Jogananda (krija-joga) a Svami Vivekananda. Od te doby prineslo mnoho ucitelu z Indie, Tibetu, Ciny, Japonska a islamskych zemi jogicke, tantricke, buddhisticke, zenove a sufijske praktiky.

    Klasicke posvatne texty naznacuji, ze tyto metody pripravuji telo a mysl na zkusenost a integraci zmeneneho stavu vedomi, ktery promeni duchovni, fyzicky i citovy zivot. Vsechny opravdove meditacni procesy, dokonce i v tradicich, ktere nepopisuji ani nepodporuji zkusenosti s energii Kundalini, podporuji transpersonalni stavy vedomi. Nekteri lide sice medituji s vedomym zamerem probudit Kundalini, pro mnoho dalsich jsou vsak projevy teto energie nevysvetlitelne, protoze probuzeni Kundalini neni soucasti duchovni tradice, kterou nasleduji.

    Krome tisicu lidi zabyvajicich se meditaci nebo jogickymi dechovymi cvicenimi (pranajama) bez sebemensiho pochopeni hloubek, do nichz je jejich praxe muze zavest, objevuji mnozi dalsi i nove formy terapii a prace s telem, jez vyuzivaji dech zpusoby podobnymi starovekym technikam jogy, ktere byly zamereny na probuzeni Kundalini. Jini zase zazili zmenene stavy vedomi pod vlivem psychoaktivnich latek, jako jsou LSD nebo MDMA, ktere mohou otevrit vedomi radikalnimu duchovnimu probuzeni. Zkusenosti s psychedeliky vsak duchovni ucitele obecne neuznavaji jako platne mysticke zkusenosti. Presto se vsak mnoha lidem jejich pricinenim otevrela mysl vuci velkemu potencialu moznosti lezicich necinne v psyche. Tyto zkusenosti a vhledy ocenila take rada ruznych autoru duchovnich knih, protoze je privedly k hledani duchovni perspektivy a ke snaze o nalezeni bezpecnejsi cesty vedouci k rozsireni a stabilizaci tohoto druhu zazitku.

    Nejenom duchovni ucitele, ale i psychoterapeuti, lecitele, fyzioterapeuti a mnoho dalsich odborniku propaguji meditacni praxi, ruzne druhy tantrickych praktik, nacvik mimotelnich zkusenosti a metody prace s dechem, jako jsou znovuproziti porodu (rebirthing), holotropni a radiancni dechova terapie (Radiance Breathwork), reichianskou a neoreichianskou praci s telem. Rovnez jsou bezne dostupna cviceni hatha-jogy, kurzy aikida a tchaj-ti a dalsi podobne aktivity. Vsechny tyto praktiky vedou k aktivaci a zesileni jistych druhu energii, ktere jsou do te doby v telesnem systemu skryte nebo mene aktivni. Procesy hluboke relaxace, zpetna vazba (biofeedback), rizena imaginace a jemnejsi styly prace s telem mohou rovnez hluboce ovlivnit energeticky system jemnohmotneho tela, v nemz je Kundalini hlavnim cinitelem. Nekteri terapeuti a sociologove, kteri zkoumali zazitky klinicke smrti, se zminuji o radikalnich zmenach energie a vedomi, ktere je casto provazeji. Jini vedci mluvi o lidech, kteri se podle vseho duchovne probudili skrze sny. Harrisuv pruzkum verejneho mineni z roku 1988 prokazal, ze temer 4,5 milionu Americanu medituje. Pravdepodobne vetsina techto lidi zkusila nejakou z techto metod, ktere mohou probudit duchovni Bytostne Ja neboli energii Kundalini.

    Probouzeni Kundalini na Zapade je snad tez obecnou psychickou reakci na rostouci deziluzi a strach z tradicnich modelu moci a uspechu v zapadni spolecnosti, jez se v tomto useku lidskych dejin vyskytuji stale casteji... reakci na strach ze smrti, nuklearni ci prirodni katastrofy, odcizeni a osamoceni. Duchovni vedomi a nadeje tak prirozenym zpusobem vyvazuji temne predstavy. Vedomi bolesti a utrpeni ve svete motivovalo Buddhovo hledani, a je stale tezsi a tezsi potlacovat toto vedomi a vyhybat se mu.

    Vsechny tyto faktory -- experimenty s ruznymi metodami (zvlaste s meditaci) a hluboky zajem o smysl zivota -- nalezneme v pribezich lidi, u nichz se projevily priznaky Kundalini. Nikdo vsak nemuze predvidat, komu se tuto energii podari probudit. Je to zrejme predevsim otevrenost mysli, srdce a tela, co tento proces podporuje. To znamena, ze pomaha, jsou-li psychologicke a emocionalni konflikty minimalni a telo je bez bloku a napeti. Je tedy dobre co nejmene ulpivat na svetskych zajmech.

    Vasniva laska k bozske Bytosti nebo k duchovnimu pruvodci, ktereho clovek treba nikdy ani nevidel, muze rovnez vest k teto zkusenosti. Dukazem jsou okouzlujici basne a pisne na oslavu boha psane bhaktickymi a sufijskymi basniky. Oddanost je bezpochyby tez cestou rady krestanskych mystiku.

    1. Probuzení pod dohledem

    Mnozi lide se probudi pote, co obdrzeli saktipatu. V nekterych tradicich, nejvyrazneji pak v joze mistru (siddha-joga), je Kundalini aktivovana guruem. Po predani muze seminko v zakovi necinne odpocivat a probudit se v pravy okamzik, treba az o mnoho zivotu pozdeji. Nektere skoly jogy uci, ze je mozne pripravovat se na tento proces cele zivoty, ale ze samotne probuzeni je aktem milosti.

    Citace:
    Podle stare tradice je zak, jenz v sobe probudil Kundalini, vzdy pod dohledem ucitele nebo gurua, ktery vidi do povahy kazdeho zasvecence a umi rozpoznat jeho jedinecne potreby. Proto klasicka literatura nepojednavala o problemech spojenych s probuzenim Kundalini a neobsahovala ani obecna doporuceni, jak tyto problemy resit. To neznamena, ze v minulosti nedochazelo ke komplikacim, zvlaste u jednotlivcu, kteri nasledovali jogickou praxi bez dozoru. Napriklad v zivotopise Gopi Krsny, publikovanem v roce 1974, je popsano mnoho traumatickych priznaku a autor byl posleze velmi prekvapen, ze se tisice lidi ztotoznilo s jeho potizemi a pisemne jej zadalo o radu ohledne svych vlastnich zazitku.

    Praxe vedouci k prime zkusenosti "boha" neni novou ani radikalni myslenkou. Je to v podstate jedno z nejstarsich cviceni zaznamenanych ve starovekych posvatnych textech. Je tez zakladnim kamenem mnoha samanskych ritualu. Pro kazdeho, kdo byl vychovan pod vlivem zapadni psychologie a nabozenstvi, ktere povazuji ego za centrum individualniho ja a uprednostnuji archetyp boha, jenz je mytem o vsevedoucim a soudicim otci, je to ovsem radikalni duchovni hnuti. Podle tradicni zapadni psychologie je vira vyjadrenim regrese do stavu ditete (podrizenost otci nebo splynuti s matkou) a pro fundamentalisticke krestany jsou introspekce a zmenene stavy vedomi plne rizika, a proto zla, protoze mohou vest k jinym nez doktrinalne urcenym zkusenostem. Takove postoje vsak nemohou podporovat lide, kteri se hluboce ponorili do zkoumani sve psyche a nalezli zde nalehavou potrebu duchovniho osvobozeni ci touhu poznat boha primo, coz je "paradoxne" smeruje jeste hloubeji, az jejich poznani presahne vedomi formy a myslenky.

    Mnoho lidi prozkoumava staroveke cesty Vychodu, ale tez objevuje nove metody, jez vedou k nalezeni duchovniho smyslu a integrace. Lide ze Zapadu maji moznosti a zajem experimentovat a aktivne hloubat v tajich vedy nebo nabozenstvi bez ohledu na nasledky. Nekteri velmi intenzivne praktikuji to ci ono, jen aby povzbudili probuzeni Kundalini, a veri, ze jim to prinese mir, blazenost, transformaci, moudrost, moc nebo jine vyhody.

    2. Zkušenosti mých přátel

    Diky svemu vyzkumu a praci transpersonalniho psychoterapeuta casto poznavam nove pratele a klienty, kteri za mnou prichazeji, aby mluvili o radikalnich zkusenostech vlastniho duchovniho vynoreni.
    Obecne se jedna o pricetne a racionalni jednotlivce, kteri mluvi o energii, mimotelnich zkusenostech, zmahajicich telesnych a emocionalnich potizich, transcendentnich nebo spontannich sexualnich zazitcich, vesteckem uvedomeni, vedomi, svetle a blazenosti. Zapasi se vsemi nevyhnutelnymi stavy, ktere se objevuji pri konfrontaci transpersonalniho nebo kolektivniho Bytostneho Ja s individualnim ja ega. V kulture, ktera je natolik zaneprazdnena ekonomikou a konflikty, ze nedokaze vzit na vedomi existenci mystiky a ponizuje ji na omyly bezvyznamnych a mozna i "dysfunkcnich" svetcu z cirkevnich dejin, se snazi vytvorit si duchovne orientovany zivotni styl a udrzet jednotici perspektivu.

    Ti, kdo maji tyto zkusenosti, formuji tichou alternativni kulturu jednotlivcu, kteri si uvedomuji, ze vedomi ega je jenom casti lidskeho potencialu, a to casti mensi.

    Citace:
    K tomuto poznani dospeli prostrednictvim duchovni praxe, meditacnich programu, zazitku klinicke smrti nebo v dusledku prace s dechem ci telesnych terapii zalozenych na reichianskych postupech, akupresure a biofeedbacku.

    Nekteri z nich se probudili uprostred noci s pocitem, ze byli zasazeni elektrickym proudem a nyni prekonavaji sami sebe ve snaze pochopit, co se jim to vlastne deje. Maji-li velmi otevrene srdce, mohou se nekontrolovane zamilovat, i kdyz jejich laska neni vazana k objektu, pokud ovsem nemaji vizi Jezise, Krsny nebo jineho pruvodce ci svetce, na nehoz by svuj cit projektovali. Nekteri citi, ze je nabiji nejaka masivni energie, a pote nasleduje vyprazdneni a vycerpani. Jini citi, ze se milovali s bozskou bytosti anebo zazivaji "vesmirne orgasmy".

    To vse preorientuje duchovni zivot a zvyklosti jednotlivce, a takto pozmeneny zivot je dalsim aspektem radikalni spirituality.
    Je to spiritualita celku telo-mysl-duse, a jakmile je tento utvar plne angazovan, meni se definitivne nazory cloveka na svet a sebe sama. Podle Gopi Krsny se v probuzeni skryva potencial, jenz muze zmenit cloveka v genia majiciho pristup k universalni moudrosti a inspiraci. Veril, ze je to dusledek hlubokych biologickych zmen v mozku, k nimz muze dojit v prubehu let, kdy clovek prochazi timto procesem, a vnimal to jako nadeji pro budoucnost planety.

    3. Práce s energií v různých kulturách

    Existuje mnoho dukazu, ze koncept duchovniho probuzeni neni jenom fenomenem jogicke zkusenosti, ale ze se jedna o proces, ktery je znam v ruznych kulturach, kde se lide zabyvaji mystickymi nebo okultnimi praktikami. Takove praktiky jim umoznuji spojit se s energii, svetlem a zmenenymi stavy vedomi, aby dosahli toho, co lze obecne definovat jako energie transformace. Odkazy na takove zkusenosti lze najit v mystickych esoterickych naukach a praktikach mnoha kultur: asyrske, egyptske, keltske, recke, taoisticke, tibetske, zidovske, kultury americkych indianu, aljasske, australske, havajske, africke i latinskoamericke. Priklady vyuziti techto prostredku nalezneme v samanismu, gnosi, sufismu i krestanske mystice. Theosofove, svobodni zednari, rosenkruciani a alchymiste tez prokazatelne disponovali tajnymi praktikami urcenymi k probuzeni energie.

    Studiem mnoha pripadu probuzeni Kundalini v literature a po desitkach osobnich rozhovoru jsem dosla k zaveru, ze tato zkusenost casto prichazi v nekolika fazich. Vetsina lidi hovori o uvodni zkusenosti s projevujici se sil nou energii a duchovnim vedomim, blazenosti nebo zkusenostmi samadhi leta pred intenzivnejsim a narocnejsim setkanim s Kundalini. Tyto uvodni zkusenosti nebo obcasne pohyby a uvolneni energie mohou byt spontanni pripravou jedince na pozdejsi probuzeni. Prestoze mnohe praktiky slouzi jako priprava k probuzeni, existuje jen malo dukazu, ze ve vetsi mire zpusobuji probuzeni Kundalini. Podle vseho nelze opomenout faktor urcite "milosti" nebo psychicke pripravenosti, na coz ma aspirant jen maly vliv.

    S pranickou energii a Kundalini je spojovano mnoho zkusenosti a mnoho kulturnich a duchovnich praktik stoji za to zkoumat, aby se prokazala universalnost tohoto procesu. Nejdukladneji a nejsvedomiteji vsak tyto udalosti popsala jogicka svata pisma, ktera nabizeji uceni, jak temto zkusenostem porozumet.

    4. Syntéza východních a západních duchovních zkušeností

    Tato kniha (Bonnie Greenwellová: Energie transformace), je syntezou konceptu duchovnosti a jemne fyziologie z Vychodu s novymi zkusenostmi objevujicimi se nyni na Zapade.

    Neprimo tez resi otazku, jak se mohou vedomi ega a duchovni uvedomeni propojit v jedinci, ktery citi, ze je vtazen do poznavani Bytostneho Ja, ale zaroven je polapen zmatkem spojenym s rozpoustenim vedomi ega, a to navic ve spolecnosti, ktera na takovy proces pohlizi jako na silenstvi. Predstavuje nove se vynorujici paradigma, jez vyuziva vychodnich i zapadnich moznosti k zapojeni transpersonalniho Bytostneho Ja a nabizi nove modely zkusenosti a integrace duchovniho vedomi. Vychodni nauky jsou bohate na vyklady nadvedomych prvku lidske psyche. Zapadni teologove a psychoterapeuti musi ustoupit od zkostnateleho ulpivani na zapadnich perspektivach a otevrit se moznosti, ze hluboky vhled do duchovnich zalezitosti existoval tisice let pred Kristem. Je mozne, ze se lide ve staroveku zabyvali temito cestami a branami k Bytostnemu Ja mnohem vice nez moderni intelektualove, vedci a duchovenstvo, kteri od dob krizackych vyprav prosazovali ovladnuti vesmiru podle svych vlastnich predstav. A je skvele, ze se nekteri mystikove rozhodli ochranovat tuto moudrost az do doby, kdy si dostatecne mnozstvi lidi bude prat integrovat ji zpet do sve kultury.

    Na Zapade nyni bezpochyby nastala vhodna doba nejenom k tomu, abychom tuto moudrost ocenili, ale tez k rozvijeni a rozsireni noveho paradigmatu a oziveni ztrapene spolecnosti duchovnim uvedomenim. Ocekavam, ze ti, kdo dnes prochazeji touto zkusenosti, vytvori nakonec novy model byti prinasejici moudrost Vychodu propojenou s experimentalnimi a tvorivymi aspekty Zapadu, a vytvori tak zakladnu pro budouci rozsireni duchovni zkusenosti. Domnivam se, ze jsou predzvesti rozvijejiciho se duchovniho vedomi - coz je paradox, protoze to ve skutecnosti neni nikterak nova, ale nejstarsi a nejtrvalejsi z lidskych zkusenosti.

    Lide na Zapade se jen malokdy sveruji s tim, ze probudili duchovni energii, ze maji bozske vize nebo ze jsou vrzeni do viru psychickeho zmatku vyvolaneho Kundalini. A pokud vubec, pak obvykle s jistou davkou tajnustkarstvi, udivu i uzkosti. Zapadni veda ani nabozenstvi jim totiz neposkytuji ani ten nejmensi racionalni kontext k pochopeni a integraci teto zkusenosti. Mozna by chteli vedet, jestli sami sebe neklamou. Zblaznili se? Trpi nejakou nemoci nebo se stali obeti neuveritelneho zertu? No ovsem, vzdyt prece nejsou dost "svati", aby si "zaslouzili" opravdove duchovni setkani. Cim dele setrvavaji ve strachu, pochybach a sebepodcenovani, tim obtiznejsi bude jejich cesta, protoze tyto negativni emoce jim znemoznuji soustredit pozornost na duchovni rozvoj a mohou vest k vynucenym fixacim na emocionalni a fyzicke priznaky.

    Citace:
    Pripady duchovniho otevreni se na Zapade objevuje v mnoha podobach. Obvykle navazuji na praxi ruznych procesu sebeobjevovani, kterymi se lide ze zapadni civilizace zabyvaji, ale nekdy se objevi bez zrejme priciny ci podnetu. Popisy techto pribehu, shromazdenych behem mnoha hodin rozhovoru, nejsou, na rozdil od tech drive uvedenych, zcela vycerpavajici, protoze tito lide se stale nachazeji v procesu.
    Nejsou to zadni guruove, duchovni vudci nebo svetci a ani necekaji, ze se jimi stanou. Prozili zkusenosti otevreni, vhledu, vizi, energetickych fenomenu a zmen -- a ziskali novou jistotu a uvedomeni o svem byti -- spojeni se Self v nejhlubsim slova smyslu. Tito lide vsak nadale ziji sve obycejne zivoty a zapasi s pozadavky, jez na ne klade jejich zamestnani, rodina, vzdelavaci system a potreba vlastniho rozvoje. Pro nektere z nich jsou udalosti spojene s Kundalini zalezitosti starou deset nebo dvacet let, tato zkusenost presto nadale ovlivnuje jejich zivoty.

    Jedinecnost kazdeho pripadu odrazi jedinecnost lidskeho zivota a naznacuje ruznorodost duchovnich cest, ktere nakonec vsechny vyusti v poznani tehoz transcendentniho Self. V kazdem pribehu muzeme sice pozorovat mnohe jevy spojovane se stavy projevujicimi se v procesu Kundalini, presto nemuzeme s urcitosti tvrdit, ze toto je "klasicke" probuzeni Kundalini. Jasne vsak je, ze kazdy jedinec objevuje neco vetsiho, nez je ego, co prinasi duchovni pokrok ve vedomi a otevira cestu k poznani siroke skaly zkusenosti za hranicemi vsedniho zivota.

    Jarda — stř čen 20, 2012 10:48 pm
    muflon píše:
    Probouzení Kundalini na Západě
    zdroj textu: Bonnie Greenwellova
    http://zivotni-energie.cz/probouzeni-ku ... apade.html

    1. Probuzení pod dohledem
    2. Zkušenosti mých přátel
    3. Práce s energií v různých kulturách
    4. Syntéza východních a západních duchovních zkušeností

    V poslednich letech se mnozi pripady osob zijicich v zapadni spolecnosti, kterym se probudila energie Kundalini. Bud k tomu doslo spontanne, nebo v dusledku urcitych duchovnich praktik ci terapeutickych procesu. Tuto erupci duchovniho vedomi muze ovlivnit cela rada faktoru, vcetne skutecnosti, ze meditace a cviceni zamerene na ziskani energie jsou rozsirene a dostupne zapadni spolecnosti od 30. let 20. stoleti. Tehdy je zpopularizovali takovi jogini z Vychodu, jako jsou Paramahansa Jogananda (krija-joga) a Svami Vivekananda. Od te doby prineslo mnoho ucitelu z Indie, Tibetu, Ciny, Japonska a islamskych zemi jogicke, tantricke, buddhisticke, zenove a sufijske praktiky.

    Klasicke posvatne texty naznacuji, ze tyto metody pripravuji telo a mysl na zkusenost a integraci zmeneneho stavu vedomi, ktery promeni duchovni, fyzicky i citovy zivot. Vsechny opravdove meditacni procesy, dokonce i v tradicich, ktere nepopisuji ani nepodporuji zkusenosti s energii Kundalini, podporuji transpersonalni stavy vedomi. Nekteri lide sice medituji s vedomym zamerem probudit Kundalini, pro mnoho dalsich jsou vsak projevy teto energie nevysvetlitelne, protoze probuzeni Kundalini neni soucasti duchovni tradice, kterou nasleduji.

    Krome tisicu lidi zabyvajicich se meditaci nebo jogickymi dechovymi cvicenimi (pranajama) bez sebemensiho pochopeni hloubek, do nichz je jejich praxe muze zavest, objevuji mnozi dalsi i nove formy terapii a prace s telem, jez vyuzivaji dech zpusoby podobnymi starovekym technikam jogy, ktere byly zamereny na probuzeni Kundalini. Jini zase zazili zmenene stavy vedomi pod vlivem psychoaktivnich latek, jako jsou LSD nebo MDMA, ktere mohou otevrit vedomi radikalnimu duchovnimu probuzeni. Zkusenosti s psychedeliky vsak duchovni ucitele obecne neuznavaji jako platne mysticke zkusenosti. Presto se vsak mnoha lidem jejich pricinenim otevrela mysl vuci velkemu potencialu moznosti lezicich necinne v psyche. Tyto zkusenosti a vhledy ocenila take rada ruznych autoru duchovnich knih, protoze je privedly k hledani duchovni perspektivy a ke snaze o nalezeni bezpecnejsi cesty vedouci k rozsireni a stabilizaci tohoto druhu zazitku.

    Nejenom duchovni ucitele, ale i psychoterapeuti, lecitele, fyzioterapeuti a mnoho dalsich odborniku propaguji meditacni praxi, ruzne druhy tantrickych praktik, nacvik mimotelnich zkusenosti a metody prace s dechem, jako jsou znovuproziti porodu (rebirthing), holotropni a radiancni dechova terapie (Radiance Breathwork), reichianskou a neoreichianskou praci s telem. Rovnez jsou bezne dostupna cviceni hatha-jogy, kurzy aikida a tchaj-ti a dalsi podobne aktivity. Vsechny tyto praktiky vedou k aktivaci a zesileni jistych druhu energii, ktere jsou do te doby v telesnem systemu skryte nebo mene aktivni. Procesy hluboke relaxace, zpetna vazba (biofeedback), rizena imaginace a jemnejsi styly prace s telem mohou rovnez hluboce ovlivnit energeticky system jemnohmotneho tela, v nemz je Kundalini hlavnim cinitelem. Nekteri terapeuti a sociologove, kteri zkoumali zazitky klinicke smrti, se zminuji o radikalnich zmenach energie a vedomi, ktere je casto provazeji. Jini vedci mluvi o lidech, kteri se podle vseho duchovne probudili skrze sny. Harrisuv pruzkum verejneho mineni z roku 1988 prokazal, ze temer 4,5 milionu Americanu medituje. Pravdepodobne vetsina techto lidi zkusila nejakou z techto metod, ktere mohou probudit duchovni Bytostne Ja neboli energii Kundalini.

    Probouzeni Kundalini na Zapade je snad tez obecnou psychickou reakci na rostouci deziluzi a strach z tradicnich modelu moci a uspechu v zapadni spolecnosti, jez se v tomto useku lidskych dejin vyskytuji stale casteji... reakci na strach ze smrti, nuklearni ci prirodni katastrofy, odcizeni a osamoceni. Duchovni vedomi a nadeje tak prirozenym zpusobem vyvazuji temne predstavy. Vedomi bolesti a utrpeni ve svete motivovalo Buddhovo hledani, a je stale tezsi a tezsi potlacovat toto vedomi a vyhybat se mu.

    Vsechny tyto faktory -- experimenty s ruznymi metodami (zvlaste s meditaci) a hluboky zajem o smysl zivota -- nalezneme v pribezich lidi, u nichz se projevily priznaky Kundalini. Nikdo vsak nemuze predvidat, komu se tuto energii podari probudit. Je to zrejme predevsim otevrenost mysli, srdce a tela, co tento proces podporuje. To znamena, ze pomaha, jsou-li psychologicke a emocionalni konflikty minimalni a telo je bez bloku a napeti. Je tedy dobre co nejmene ulpivat na svetskych zajmech.

    Vasniva laska k bozske Bytosti nebo k duchovnimu pruvodci, ktereho clovek treba nikdy ani nevidel, muze rovnez vest k teto zkusenosti. Dukazem jsou okouzlujici basne a pisne na oslavu boha psane bhaktickymi a sufijskymi basniky. Oddanost je bezpochyby tez cestou rady krestanskych mystiku.

    1. Probuzení pod dohledem

    Mnozi lide se probudi pote, co obdrzeli saktipatu. V nekterych tradicich, nejvyrazneji pak v joze mistru (siddha-joga), je Kundalini aktivovana guruem. Po predani muze seminko v zakovi necinne odpocivat a probudit se v pravy okamzik, treba az o mnoho zivotu pozdeji. Nektere skoly jogy uci, ze je mozne pripravovat se na tento proces cele zivoty, ale ze samotne probuzeni je aktem milosti.

    Citace:
    Podle stare tradice je zak, jenz v sobe probudil Kundalini, vzdy pod dohledem ucitele nebo gurua, ktery vidi do povahy kazdeho zasvecence a umi rozpoznat jeho jedinecne potreby. Proto klasicka literatura nepojednavala o problemech spojenych s probuzenim Kundalini a neobsahovala ani obecna doporuceni, jak tyto problemy resit. To neznamena, ze v minulosti nedochazelo ke komplikacim, zvlaste u jednotlivcu, kteri nasledovali jogickou praxi bez dozoru. Napriklad v zivotopise Gopi Krsny, publikovanem v roce 1974, je popsano mnoho traumatickych priznaku a autor byl posleze velmi prekvapen, ze se tisice lidi ztotoznilo s jeho potizemi a pisemne jej zadalo o radu ohledne svych vlastnich zazitku.

    Praxe vedouci k prime zkusenosti "boha" neni novou ani radikalni myslenkou. Je to v podstate jedno z nejstarsich cviceni zaznamenanych ve starovekych posvatnych textech. Je tez zakladnim kamenem mnoha samanskych ritualu. Pro kazdeho, kdo byl vychovan pod vlivem zapadni psychologie a nabozenstvi, ktere povazuji ego za centrum individualniho ja a uprednostnuji archetyp boha, jenz je mytem o vsevedoucim a soudicim otci, je to ovsem radikalni duchovni hnuti. Podle tradicni zapadni psychologie je vira vyjadrenim regrese do stavu ditete (podrizenost otci nebo splynuti s matkou) a pro fundamentalisticke krestany jsou introspekce a zmenene stavy vedomi plne rizika, a proto zla, protoze mohou vest k jinym nez doktrinalne urcenym zkusenostem. Takove postoje vsak nemohou podporovat lide, kteri se hluboce ponorili do zkoumani sve psyche a nalezli zde nalehavou potrebu duchovniho osvobozeni ci touhu poznat boha primo, coz je "paradoxne" smeruje jeste hloubeji, az jejich poznani presahne vedomi formy a myslenky.

    Mnoho lidi prozkoumava staroveke cesty Vychodu, ale tez objevuje nove metody, jez vedou k nalezeni duchovniho smyslu a integrace. Lide ze Zapadu maji moznosti a zajem experimentovat a aktivne hloubat v tajich vedy nebo nabozenstvi bez ohledu na nasledky. Nekteri velmi intenzivne praktikuji to ci ono, jen aby povzbudili probuzeni Kundalini, a veri, ze jim to prinese mir, blazenost, transformaci, moudrost, moc nebo jine vyhody.

    2. Zkušenosti mých přátel

    Diky svemu vyzkumu a praci transpersonalniho psychoterapeuta casto poznavam nove pratele a klienty, kteri za mnou prichazeji, aby mluvili o radikalnich zkusenostech vlastniho duchovniho vynoreni.
    Obecne se jedna o pricetne a racionalni jednotlivce, kteri mluvi o energii, mimotelnich zkusenostech, zmahajicich telesnych a emocionalnich potizich, transcendentnich nebo spontannich sexualnich zazitcich, vesteckem uvedomeni, vedomi, svetle a blazenosti. Zapasi se vsemi nevyhnutelnymi stavy, ktere se objevuji pri konfrontaci transpersonalniho nebo kolektivniho Bytostneho Ja s individualnim ja ega. V kulture, ktera je natolik zaneprazdnena ekonomikou a konflikty, ze nedokaze vzit na vedomi existenci mystiky a ponizuje ji na omyly bezvyznamnych a mozna i "dysfunkcnich" svetcu z cirkevnich dejin, se snazi vytvorit si duchovne orientovany zivotni styl a udrzet jednotici perspektivu.

    Ti, kdo maji tyto zkusenosti, formuji tichou alternativni kulturu jednotlivcu, kteri si uvedomuji, ze vedomi ega je jenom casti lidskeho potencialu, a to casti mensi.

    Citace:
    K tomuto poznani dospeli prostrednictvim duchovni praxe, meditacnich programu, zazitku klinicke smrti nebo v dusledku prace s dechem ci telesnych terapii zalozenych na reichianskych postupech, akupresure a biofeedbacku.

    Nekteri z nich se probudili uprostred noci s pocitem, ze byli zasazeni elektrickym proudem a nyni prekonavaji sami sebe ve snaze pochopit, co se jim to vlastne deje. Maji-li velmi otevrene srdce, mohou se nekontrolovane zamilovat, i kdyz jejich laska neni vazana k objektu, pokud ovsem nemaji vizi Jezise, Krsny nebo jineho pruvodce ci svetce, na nehoz by svuj cit projektovali. Nekteri citi, ze je nabiji nejaka masivni energie, a pote nasleduje vyprazdneni a vycerpani. Jini citi, ze se milovali s bozskou bytosti anebo zazivaji "vesmirne orgasmy".

    To vse preorientuje duchovni zivot a zvyklosti jednotlivce, a takto pozmeneny zivot je dalsim aspektem radikalni spirituality.
    Je to spiritualita celku telo-mysl-duse, a jakmile je tento utvar plne angazovan, meni se definitivne nazory cloveka na svet a sebe sama. Podle Gopi Krsny se v probuzeni skryva potencial, jenz muze zmenit cloveka v genia majiciho pristup k universalni moudrosti a inspiraci. Veril, ze je to dusledek hlubokych biologickych zmen v mozku, k nimz muze dojit v prubehu let, kdy clovek prochazi timto procesem, a vnimal to jako nadeji pro budoucnost planety.

    3. Práce s energií v různých kulturách

    Existuje mnoho dukazu, ze koncept duchovniho probuzeni neni jenom fenomenem jogicke zkusenosti, ale ze se jedna o proces, ktery je znam v ruznych kulturach, kde se lide zabyvaji mystickymi nebo okultnimi praktikami. Takove praktiky jim umoznuji spojit se s energii, svetlem a zmenenymi stavy vedomi, aby dosahli toho, co lze obecne definovat jako energie transformace. Odkazy na takove zkusenosti lze najit v mystickych esoterickych naukach a praktikach mnoha kultur: asyrske, egyptske, keltske, recke, taoisticke, tibetske, zidovske, kultury americkych indianu, aljasske, australske, havajske, africke i latinskoamericke. Priklady vyuziti techto prostredku nalezneme v samanismu, gnosi, sufismu i krestanske mystice. Theosofove, svobodni zednari, rosenkruciani a alchymiste tez prokazatelne disponovali tajnymi praktikami urcenymi k probuzeni energie.

    Studiem mnoha pripadu probuzeni Kundalini v literature a po desitkach osobnich rozhovoru jsem dosla k zaveru, ze tato zkusenost casto prichazi v nekolika fazich. Vetsina lidi hovori o uvodni zkusenosti s projevujici se sil nou energii a duchovnim vedomim, blazenosti nebo zkusenostmi samadhi leta pred intenzivnejsim a narocnejsim setkanim s Kundalini. Tyto uvodni zkusenosti nebo obcasne pohyby a uvolneni energie mohou byt spontanni pripravou jedince na pozdejsi probuzeni. Prestoze mnohe praktiky slouzi jako priprava k probuzeni, existuje jen malo dukazu, ze ve vetsi mire zpusobuji probuzeni Kundalini. Podle vseho nelze opomenout faktor urcite "milosti" nebo psychicke pripravenosti, na coz ma aspirant jen maly vliv.

    S pranickou energii a Kundalini je spojovano mnoho zkusenosti a mnoho kulturnich a duchovnich praktik stoji za to zkoumat, aby se prokazala universalnost tohoto procesu. Nejdukladneji a nejsvedomiteji vsak tyto udalosti popsala jogicka svata pisma, ktera nabizeji uceni, jak temto zkusenostem porozumet.

    4. Syntéza východních a západních duchovních zkušeností

    Tato kniha (Bonnie Greenwellová: Energie transformace), je syntezou konceptu duchovnosti a jemne fyziologie z Vychodu s novymi zkusenostmi objevujicimi se nyni na Zapade.

    Neprimo tez resi otazku, jak se mohou vedomi ega a duchovni uvedomeni propojit v jedinci, ktery citi, ze je vtazen do poznavani Bytostneho Ja, ale zaroven je polapen zmatkem spojenym s rozpoustenim vedomi ega, a to navic ve spolecnosti, ktera na takovy proces pohlizi jako na silenstvi. Predstavuje nove se vynorujici paradigma, jez vyuziva vychodnich i zapadnich moznosti k zapojeni transpersonalniho Bytostneho Ja a nabizi nove modely zkusenosti a integrace duchovniho vedomi. Vychodni nauky jsou bohate na vyklady nadvedomych prvku lidske psyche. Zapadni teologove a psychoterapeuti musi ustoupit od zkostnateleho ulpivani na zapadnich perspektivach a otevrit se moznosti, ze hluboky vhled do duchovnich zalezitosti existoval tisice let pred Kristem. Je mozne, ze se lide ve staroveku zabyvali temito cestami a branami k Bytostnemu Ja mnohem vice nez moderni intelektualove, vedci a duchovenstvo, kteri od dob krizackych vyprav prosazovali ovladnuti vesmiru podle svych vlastnich predstav. A je skvele, ze se nekteri mystikove rozhodli ochranovat tuto moudrost az do doby, kdy si dostatecne mnozstvi lidi bude prat integrovat ji zpet do sve kultury.

    Na Zapade nyni bezpochyby nastala vhodna doba nejenom k tomu, abychom tuto moudrost ocenili, ale tez k rozvijeni a rozsireni noveho paradigmatu a oziveni ztrapene spolecnosti duchovnim uvedomenim. Ocekavam, ze ti, kdo dnes prochazeji touto zkusenosti, vytvori nakonec novy model byti prinasejici moudrost Vychodu propojenou s experimentalnimi a tvorivymi aspekty Zapadu, a vytvori tak zakladnu pro budouci rozsireni duchovni zkusenosti. Domnivam se, ze jsou predzvesti rozvijejiciho se duchovniho vedomi - coz je paradox, protoze to ve skutecnosti neni nikterak nova, ale nejstarsi a nejtrvalejsi z lidskych zkusenosti.

    Lide na Zapade se jen malokdy sveruji s tim, ze probudili duchovni energii, ze maji bozske vize nebo ze jsou vrzeni do viru psychickeho zmatku vyvolaneho Kundalini. A pokud vubec, pak obvykle s jistou davkou tajnustkarstvi, udivu i uzkosti. Zapadni veda ani nabozenstvi jim totiz neposkytuji ani ten nejmensi racionalni kontext k pochopeni a integraci teto zkusenosti. Mozna by chteli vedet, jestli sami sebe neklamou. Zblaznili se? Trpi nejakou nemoci nebo se stali obeti neuveritelneho zertu? No ovsem, vzdyt prece nejsou dost "svati", aby si "zaslouzili" opravdove duchovni setkani. Cim dele setrvavaji ve strachu, pochybach a sebepodcenovani, tim obtiznejsi bude jejich cesta, protoze tyto negativni emoce jim znemoznuji soustredit pozornost na duchovni rozvoj a mohou vest k vynucenym fixacim na emocionalni a fyzicke priznaky.

    Citace:
    Pripady duchovniho otevreni se na Zapade objevuje v mnoha podobach. Obvykle navazuji na praxi ruznych procesu sebeobjevovani, kterymi se lide ze zapadni civilizace zabyvaji, ale nekdy se objevi bez zrejme priciny ci podnetu. Popisy techto pribehu, shromazdenych behem mnoha hodin rozhovoru, nejsou, na rozdil od tech drive uvedenych, zcela vycerpavajici, protoze tito lide se stale nachazeji v procesu.
    Nejsou to zadni guruove, duchovni vudci nebo svetci a ani necekaji, ze se jimi stanou. Prozili zkusenosti otevreni, vhledu, vizi, energetickych fenomenu a zmen -- a ziskali novou jistotu a uvedomeni o svem byti -- spojeni se Self v nejhlubsim slova smyslu. Tito lide vsak nadale ziji sve obycejne zivoty a zapasi s pozadavky, jez na ne klade jejich zamestnani, rodina, vzdelavaci system a potreba vlastniho rozvoje. Pro nektere z nich jsou udalosti spojene s Kundalini zalezitosti starou deset nebo dvacet let, tato zkusenost presto nadale ovlivnuje jejich zivoty.

    Jedinecnost kazdeho pripadu odrazi jedinecnost lidskeho zivota a naznacuje ruznorodost duchovnich cest, ktere nakonec vsechny vyusti v poznani tehoz transcendentniho Self. V kazdem pribehu muzeme sice pozorovat mnohe jevy spojovane se stavy projevujicimi se v procesu Kundalini, presto nemuzeme s urcitosti tvrdit, ze toto je "klasicke" probuzeni Kundalini. Jasne vsak je, ze kazdy jedinec objevuje neco vetsiho, nez je ego, co prinasi duchovni pokrok ve vedomi a otevira cestu k poznani siroke skaly zkusenosti za hranicemi vsedniho zivota.

    Tak toto bych viděl jako docela hazard se zdravím, mám klientku která si to vyzkoušela a již mnoho let od neodborného probuzení této síly trpí jako zvíře a není jí pomoci. Pokud ji člověk nezvládne probudit sám, nic takového by zkoušet neměl,

    Jindra — čtv čen 21, 2012 10:30 am
    Jarda píše:
    mám klientku která si to vyzkoušela a již mnoho let od neodborného probuzení této síly trpí jako zvíře

    jen mne napadlo, možná by pomohl, možná ne, ale stoprocentně bych o tom podiskutoval s Pavlem Máchou, věřím, že by to přineslo pozitivní výsledek, on má o těchto energiích hluboké znalosti

    muflon — čtv čen 21, 2012 11:15 am
    Jarda píše:
    Tak toto bych viděl jako docela hazard se zdravím, mám klientku která si to vyzkoušela a již mnoho let od neodborného probuzení této síly trpí jako zvíře a není jí pomoci. Pokud ji člověk nezvládne probudit sám, nic takového by zkoušet neměl,

    Samozřejmě nebudu radit co kdo má nebo nemá, nejsem terapeut :!: , přesto je možné že by rozhodně nic nezkazila vyhledáním odborné pomoci např. u psychoterpeutů zaměřených na tělo (Bioenergetika dle A.Lowena, nebo biosyntéza a další terapeutické směry zaměřené na práci s tělem, odbourávání bloků ap., Dr.Hnízdil který často tyto terapie doporučuje, pracuje např v CKP Dobřichovice nebo CKP Roseta v Praze...a po republice jsou i jiní terapeuté zabývající se tímto druhem terapií...
    (viz mnoho informací jsem dával na vlákno o terapiích (doporučuju jí přečíst si celé to vlákno) :

    muflon — ned čen 24, 2012 3:48 pm
    Jarda píše:
    Každopádně si neznalý člověk nemá hrát s ohněm, může se dost popálit.

    To každopádně...jenže lidi si neradi něco předem nastudujou, a vrhají se po nevšedních zážitcích často jen ze zvědavosti, nudy, nebo prostě když se tonoucí stébla chytá a oni už neví kudy kam... :cry:

    To samé se dá říci třeba o holotropním dýchání, pranajámě a jiných technikách, které bez poučeného přístupu a odborného vedení, mohou končit dost tragicky...

    PS: u čchi kung zdravotních cvičení je např. známé, že se mohou také vyskytnout dost podivné fenomény, když čchi nemůže volně proudit tělem..., je nutné netlačit na pilu a vytrvale cvičit aby se bloky nashromážděné za léta a desetiletí... :mrgreen: , postupně rozpouštěly, "odplavovaly a roztály"... :!:

    Citace:

    PS: mohou přijít i závažnější projevy, které mohou nepoučeného zaskočit, a jsou většinou spíše u lidí kteří mají více bloků v těle, kde se naakumuluje čchi a nemůže dále pokračovat, a "proráží" si cestu "ucpanými potrubími" :roll:
    -------------

    Dle TCM a čchi kungu, existují 3 základní skupiny nemocí a čchi:
    - stejně jako se dá rozdělit energie čchi na 3 základní složky: materiální, energetickou a informační,
    tak i nemoci lze dělit na 3 základní oblasti:
    nemoci fyzické, nemoci týkající se poruchy toků energie, a pak ještě nemoci informační...
    (dle TCM se vesmírné informace (?) harmonizují
    v člověku hlavně přes rovnou páteř, uvolněné tělo a mysl, skrze oči (třeba např.barevné spektrum, čakry ap.) ale i přes celý povrch těla...(soulad člověka se Zemí a s Kosmem......s přírodou a Veškerenstvem...,
    rozlišují se také 3 jüany jako 3 oblasti které je nutné sjednotit k dosažení harmonie : Země-člověk-Podnebesí (kosmos)

    Čchi kung je systém ke kultivaci energie zahrnující hmotnou stránku a duchovní charakteristiky k dosáhnutí přirozeného vyrovnání energie v těle. Je to účinná cesta k absorbování čchi z Vesmíru, zahrnující energii jádra a základní elementy (základní hmotné části potřebné k životu), které přemáhají nemoce a zlepšují zdraví.

    Hmotná charakteristika sa predstavuje ako špeciálna energia, špeciálna forma molekulárneho pohybu, špeciálny druh poľa. Duchovná charakteristika sa týka hlavne dynamickej schopnosti, ktorá prevyšuje hmotnú charakteristiku a prejavuje sa vo vitalite a schopnosti myslieť. Duchovná charakteristika má vedomé pôsobenie a nadvedomé pôsobenie. Vzťahy medzi tvormi a hmotou vo vesmíre – zahrňujúce človeka a človeka, človeka a hmotu, hmotu a hmotu – spoluexistujú vzájomne protipôsobiac, sú znášanlivé a teda stabilné, sú harmonické a teda súzvučné.

    Ako je u každého rozdielne pole čchi (alebo biologické pole), každý má rozdielne pocity pri kontakte s čchi (t.j., niekto cíti viac elektrickej energie, zatiaľ čo iní cítia viac svetelnú alebo magnetickú energiu).
    Proces cvičenia a prijímania čchi je prakticky stejným procesom, ako je prijímanie energie a absorbcia materiálnych elementov z prírody.
    Více o hmotném projevu čchi:

    Jarda píše:
    Každopádně si neznalý člověk nemá hrát s ohněm, může se dost popálit.

    To ano, Sri Chinmoy dokonce naplno ve své knize Kundalini_Matka_Sila tam tvrdí, že pro většinu lidí je kundalini spíše prokletím než požehnáním... :!:

    ...je však určitý rozdíl mezi POSTUPNÝM zprůchodněním bloků v těle pro volné proudění čchi (nejlépe pod odborným dohledem) a mezi cíleným "vyvoláváním" okultních sil...
    ---------------

    Pro srovnání (bez komentáře a posuzování :wink: ) :

    V pozdních letech své učitelské praxe se Krišnamúrti nijak zvlášť nezaměřoval na zkušenosti kundaliní. Důraz kladl na uvědomění, vědomou existenci, mistrovství myšlenky a odpovědný přístup к naší planetě. Proces probouzení kundaliní byl sice stěžejním bodem jeho vlastního probuzení, nezdá se ale, že by pociťoval potřebu jej nutně povzbuzovat nebo že by si myslel, že by se na něj měl někdo připravovat. Neměl v úmyslu probouzet šakti u jiných lidí, přestože se příležitostně věnoval léčení. Jeho zkušenosti nám opět ukazují intenzitu tohoto procesu a potřebu rozeznat, že při něm pracují síly, které jako by postupovaly podle rozvrhu vedeny záměrem, na který nemají terapeuti, lékaři ani přátelé žádný vliv. Mohou jen člověka emocionálně podpořit, tělesně o něj pečovat a chránit ho.

    Citace:
    Vaření vody - aneb podobenství o hadí síle

    Evžen Štekl - "který byl v letech 1944 - 1960 nejmladším a posledním z dlouholetých žáků Fráni Drtikola a mohl již jako jediný ještě autenticky a zasvěceně něco říci o učení svého gurua." Jak o sobě napsal v předmluvě knihy Síla moudrosti. Učení Fráni Drtikola také hrstce svých věrných žáků předal. Dělil se však o ně s každým, kdo jej se zájmem o ně přišel navštívit nebo kdo si s ním třeba jen dopisoval. Své vzpomínky na Fráňu popsal v samizdatu, který později rozšířil do podoby knihy a dvakrát vydal pod názvem Síla moudrosti. Zahrnul v ní to nejpodstatnější z Učení Fráni Drtikola, a i přes poměrně útlý rozsah knihy je v ní v mnoha rovinách rozepisováno buddhistické pojetí, do té doby neznámé a tajné kundaliní jógy i s přímými radami k praxi. Přesto množství důležitého zůstalo, podobně jako u Fráni, pouze v ústní podobě, a to i přesto, že tato vyprávění slýchali naprosto všichni příchozí bez rozdílu. Natolik to byla důležitá sdělení.

    Pokusíme se nyní k jednomu takovému, svým významem velice podstatnému tématu, vrátit tak, jak jej, a dokonce opakovaně, vykládal svému žáku, Janu Lípovi:

    "Koukej! S tou hadí silou je to stejný jako když se vaří voda. Poď, podíváme se na to...." A vede žáka do kuchyňky, kde Evženova manželka připravuje ve skleněné konvici vodu na čaj.

    "Podívej se - vidíš? Ze začátku se neděje vůbec nic. Dlouho se neděje vůbec nic. Ale celou dobu se ta voda zahřívá, vidíš? Už je dost horká, ale pořád se nic neděje...."

    "S tím naším cvičením je to stejný, víš? Musíš dlouho cvičit a ono se pořád jakoby nic neděje. Ale ono se to zahřívá...."

    "A pak - koukej - jedna bublina, začínají zvolna stoupat ode dna vzhůru. Ale jen zvolna, pomalu. Napřed samostatně, postupně jich začíná přibývat. Objevuje se jich čím dál víc, ale pořád ještě potichu, nic není slyšet..." A ukazuje žákovi na na plotně stojící konvici, v níž se voda pomalu blíží varu.

    "A teď pozor! Co je to ta bublina ve vodě? - Pára - vzduch - Nic! Rozumíš?"

    "Pak to všechno najednou začne s hlomozem vřít a bublat, vidíš? A má to takovou sílu, že to tu pokličku může i shodit. A když se ty budliny dostanou na hladinou, prasknou a zas tam nic není...."

    "A právě tak je to s tou hadí silou při cvičení čakramů. Ze začátku se nic neděje, dlouho se nic neděje. Proto ta vytrvalost a trpělivost. A pak to začne - pozvolna, nenápadně...."

    "A co zůstane z těch bublin, když projdou až nahoru, kdy prasknou? Zase Nic! Vidíš? A potom, když se ta voda vyvaří úplně, tak je zase ticho...."

    "Je to věda, viď?"

    (Z hovorů s Evženem Šteklem z let 1996-1999, Jan Lípa)

    Greenwellová: Nebezpečí vidím u okultismu, v tom, že jím je člověk fascinován či je к němu připoután jako к prostředku dalšího duchovního rozvoje, a zvláště využívá-li ho к dosažení egoistických cílů, které mohou vést ke zneužití svěřené síly. V Indii se vypráví spousta příběhů o lidech, kteří okultní schopnosti zneužívají к manipulaci, pomstě, získávání osobní moci a dalším cílům energií nižších čaker. jsou-li takové schopnosti zneužity, mohou zapříčinit negativní karmu, к jejímuž očištění je potřeba několika životů. ten, kdo směřuje к osvícení, by měl na okultní schopnosti nahlížet podobně, jako se díváme i na jiné schopnosti či nadání, které jako lidé máme. To znamená neulpívat na nich, využívat je к účelům, které neslouží sobeckým cílům, a být připraven vzdát se jich spolu s dalšími stavy ega ve snaze o dosažení větších hloubek duchovního uvědomění.

    muflon — stř čen 27, 2012 3:46 pm

    Mentální léčení představami....šamani to znali již dávno, novodobě to medicína pomalu začíná doceňovat (?) až nyní.... :mrgreen:

    - např. u Norbekova v jeho slavném "Prozření hlupáka - jak se zbavit brýlí", se pracuje hodně s imaginací a myšlenkově léčivými představami...

    - dále např. NOVODOBĚ znovuobjevená Image Medicine (image therapy) - stará čínská léčebná metoda....založen před pár lety léčebně-výzkumný institut Kundawell v Pekingu co se věnuje tomuto ve spolupráci se západní medicínou. V institutu bylo již vyškoleno mnoho zahraničních a několik málo slovenských a českých léčitelů. Mají pozoruhodné výsledky i u chronických nebo dosud nevyléčitelných nemocí západní medicínou: http://www.cchi.cz/clinic/
    a kdo umí anglicky nebo rusky, tak mnoho archivních i online pořadů internetové TV přímo z institutu je tady (pokud by některé pořady vyžadovaly, tak heslo: "kundawell") :
    http://yatv.ru/ru/channel,records?shortname=KundawellTV

    - forumupramene má také vlákno (se Slávkem Křepelkou...) o tzv. "mentálním léčení" :

    Wiki
    Wilhelm Reich (24. března 1897 - 3. listopadu 1957) byl rakousko-americký psychiatr a psychoanalytik se silnými inspiracemi v marxismu. Byl žákem Sigmunda Freuda.
    Reich se pokoušel skloubit marxismus, psychoanalýzu a kvantovou fyziku. Později do svého systému začlenil též jógu a východní filozofie, především teorii čaker a kundalini.
    Přijal Freudův koncept libida a rozšířil ho o sociologickou dimenzi z marxistické pozice. Vytvořil tzv. sexuální politickou ekonomii. Byl také přesvědčen, že libido je energií, která podléhá stejným fyzikálním zákonitostem jako jiné formy energie.

    Později teorii libida přeformuloval do teorie orgonu. Dospěl k přesvědčení, že orgon má kosmický původ a nevzniká v těle, ale člověk je jeho přijímačem. Sestrojil orgonovou komoru, kde lidé měli být vystavováni silnému proudu orgonu a takto léčeni. Na principu orgonu později sestrojil i přístroj, jímž údajně dokázal rozhánět mraky na obloze či přivolat déšť.
    Jako Žid a komunista uprchl v roce 1933 z Německa po nástupu Adolfa Hitlera do Skandinávie.
    V roce 1939 přesídlil do Kalifornie v USA. Po druhé světové válce se stal jako marxista podezřelým z protiamerické činnosti a Americký úřad pro ochranu potravin (Food and Drug Administration - FDA) navíc zahájil tažení proti jeho orgonovým přístrojům. Byl uvězněn a po ročním pobytu ve vězení zemřel. FDA mezitím nechala spálit mnoho jeho nepublikovaných teoretických materiálů o orgonu.

    Wiki
    Kundaliní, tzv. hadí síla, je kosmická a současně lidská psychická energie známá v hinduismu, tantrismu a v józe. Spí v první čakře a prostřednictvím soustav tělesných i duševních cvičení, které se liší podle jednotlivých škol, adepti usilují o její probuzení a následné vystoupání sušumnou jednotlivými čakrami s cílem dosáhnout stavu probuzení (mókša).

    -----------------

    z foraupramene.cz uzivatel martinq píše k "rozporům" tzv. osvícení:

    Citace:
    ...Proc kazdy medialne znamy osvicenec (kdyz uz tak hezky dosel cile) rika neco jineho o reinkarnaci (napr. jestli se jeste clovek muze pozdeji hrichem vtelit zpatky do zvirete ci nikoliv), zakonitostech fungovani sveta, atd? Vsimli jste si tech rozporu? Je to normalni?

    Orientalni tradice (joga, tantra/zen = tzv. mahavadske filozofie) vetsinou s oblibou rika o osviceni: kapka (atma/duse) se spojila s oceanem (Paramatma/Buh), a tak se clovek stal primo Bohem (splynul s nim beze zbytku) a konecne dosel, a uz ani moc neni, kam by dal jeste chodil.

    Karma se vyrovnala, stastlivec se uz nemusi vic inkarnovat (ledazeby chtel udelat nejake poslani, pokud se mu zachce :-) a bude donekonecna v nezmerne blazenosti (Brahmadzjoti je proste super :-) a prazdnote (neByti). Tam uz zadne protiklady nejsou a nema valny smysl se o necem nejak prilis bavit. Vsechno je proste Jednota...

    Kabalisticka (Okcidentalni) tradice (ale taky nektere orientalni - napr. indicky Vaisnavismus=napr.Hare Krisna a hodne proudu buddhizmu) naopak tvrdi, ze tohle stadium je jenom faze samotneho nanebevzeti/ascensao (Svetec), kdy je Syn/Dcera prechodne v tzv. neosobnim poneti (odhozenim ega pri vyrovnani karmy), ale mel by mit vedomi jit dal, nabyt zpatky jistou individualitu a postupne dosahovat vyssich stupnu realizace Boha (Zasvecenec).

    A i kdyz tam nahore je vse Jedno, prece ma Hierarchie a fungovani Tvoreni jistej, pro nas nepochopitelnej (chce to proste kvantovej mozek 5.dimenze), ale prece konkretni raz. Napr. vsichni osvicenci ve svejch presvedcivejch tvrzenich uvadi dohromady 4 protichudne modely fungovani Tattev (poradi faz ohne, vody, vzduchu a zeme v ramci 2-hodinoveho cyklu, ktery hodne ovlivnuje udalosti dne). Zkusenej kabalista bude vedet, ze v Tvoreni jsou pravdive vsechny tyhle modely, ale v jiste situaci (ma astralni vizi kontextu matematickejch kvantovejch 4-klicu/kombinaci/permutaci s jistyma charakteristikama) se mohou za takovejch a makovejch podminek jevit tak nebo onak....

    Kdyz si nekdo „koupi“ zasveceni do reiki (jinak neni reiki jako reiki:-), dostane jakoby „zadarmo“ dar :-). Nemusi moc vnimat, ale presto je schopnej sprostredkovat vyznamnej proud Svetla. Pri 2. zasveceni muze byt sila 10x silnejsi a pri 3. i 100-500x. Kdyby zajemce dostal reiki mistra (3.stupen) rovnou, mohlo by mu to vypalit nervova centra (kvazi jako pád kundalini u hazarderu v joze🙂

    ... :mrgreen:

    muflon — stř čen 27, 2012 5:41 pm

    Odpovědi na otázky o kundalini

    Časté otázky o kundalini a probuzení kundalini zodpovězené Lawrencem Edwardsem, Ph.D. a Dorothy Walters:

    1. Jaké jsou známky či symptomy probuzení kundalini?

    Po bezpočet staletí pohlíželi na probuzení kundalini jogíni jako na největší požehnání a ezoterický cíl všech forem jógy – hatha jógy, mantra jógy, laya jógy, raja jógy atd. Abychom pochopili rozsah možných zkušeností, které s požehnáním kundalini přicházejí, je důležité mít od počátku na paměti, že její doména obsahuje všechny fyzické a mentální typy zkušeností a všechny transpersonální a transcendentní typy zkušeností. Každá dimenze našeho života může odrážet aktivity, zvané kriyas – pohyby šaktí, probuzené energie kundalini – a mnoho dimenzí zkušeností, které transcendují běžné probuzení, stavy snů a hlubokého spánku vědomí a k egu směřujícího povědomí. Běžně všechny naše zkušenosti zapadají do kategorií či probouzení, snů a hlubokého spánku – běžných stavů vědomí, ve kterém povědomí ega, definované identifikací s myslí/tělem a rolemi a vztahy, které obývá, funguje na nějaké úrovni. Tudíž o sobě přemýšlíme jako o probuzených nebo spících, muži nebo ženě, manželovi nebo manželce, synovi nebo dceři, modrém nebo bílém límečku atd. atd., jak se identifikujeme s různými aspekty mysli a těla fungujícími ve světě. To vše je pouze prchavé a odhaluje jen drobné zlomky reflexí našeho skutečného já, jako střepy rozbitého zrcadla odrážejí pár jasných paprsků slunce. Buddha řekl.“ Jak myslíme, tím se staneme.“ Identifikováním se se schránkami vědomí – myslí a tělem – máme zkušenost, že jsme těmito schránkami, se všemi jejich omezeními, utrpením, přáními atd.

    Kundalini je moc já poznat se v kompletní jednotě vědomí a transformovat tyto nástroje vědomí, mysl a tělo, aby byly schopny manifestovat více, než jen omezené povědomí ega a nižší instinktivní mozkové impulzy. V tomto procesu probouzení a transformace řídí kundalini šaktí – moc čistého vědomí – prostřednictvím všech systémů jemného těla a fyzického těla, uzdravování, čištění, rozšiřování, prolamování blokád a spalování prostřednictvím karmy. Protože každý jedinec se svojí karmickou stavbou liší, kdy jemné dojmy, samskaras, jsou šaktí zpracovávány prostřednictvím kriyas, bude mít každý jedinec své jedinečné zkušenosti. Vinit kundalini z toho, co karmy a sambary našeho fyzického a jemného těla obsahují, je další hrou mysli, pokoušející se vyhnout zodpovědnosti za následky svých činů – minulých a současných.

    K fyzickým kriyas (krijá má více slovních významů - druh očisty těla, pránická aktivita, jógová definice také uvádí: „síla uchvácení jakékoli a každé formy"..apod.) - tedy k těmto projevům patří: třes, chvění, nedobrovolné pohyby, pocity tepla a chladu, husí kůže, spontánní stavy hatha jógy, spontánní změny v dýchání – pranayama, návaly energie, návaly vjemové,sexuální,orgasmické energie, stimulace pohlavních orgánů a orgasmy, ustání sexuálních přání nebo zájmu, ztráta chuti, bažení po potravě, pocity brnění, pocity jiskření, elektřiny, vnímání mravenčení po celém těle, řvaní jako lev, spontánní zvuky křičené nebo mluvené nahlas, spontánní mudry a tanci podobné pohyby, jemné houpání během meditace, kolébání dopředu a dozadu, rychlé nebo pomalé bušení srdce, zastavení dýchání a další a další. Lidé píšou poezii, zpívají, tančí, malují, kreslí, tvoří novými a předtím nikdy nevídanými způsoby, to vše je inspirováno laskavostí kundalini. Jemné pohyby, změny dechu, návaly energie, pocity tepla a chladu, brnění, zvuky a mantry a sexuální stimulace jsou nejběžnější, spolu s euforickými slastnými pocity a rozšířenými stavy lásky a jednoty povědomí.

    Každý náš smysl může manifestovat pohyby kundalini. Jsou zde vize, barvy, modré perly a všemožné představitelné archetypální formy. Jsou zde božské vůně, vynikající zvuky, supercitlivý hmat a chuť ambrozie, to vše je zažíváno jako dar shri kundalini.

    Existují také velmi vzácné, ale pozornost přitahující případy, kdy lidé dostávají vyrážku, průjem a různé bolestivé stavy, citlivost na potraviny nebo alergie, a manifestace skrytých, karmicky držených nemocí nebo poruch, které se objevují, aby byly uvolněny.

    Kundalini pracuje na osvobození našeho vědomí od polarit, včetně vazeb k přitahování a averzi. Takže bez ohledu na to, co v procesu sadhany kundalini přijde, člověk praktikuje vnitřní pozice odtrženého povědomí, sledování, dosvědčování, chápání se nebo vyhýbání.

    Každá forma emoce a mentální události se může manifestovat také jako kriyas. Člověk se může smát, brečet, přejít do extáze, žalu, zuřivosti, blaženosti atd. atd. Stejně jako u všech kriyas je na to pohlíženo jako na odtržení od vědomí svědka, které se ani nezapojuje, ani nevyhýbá tomu, co přichází. Žádná z těchto zkušeností není cílem. Jsou to scenérie na cestě, dary šaktí, které je třeba oceňovat, a přicházejí kvůli tomu, co odhalují, ale člověka od cíle neodvádí. Dokud existuje zkušenost a ten, kdo ji zažívá, tj. objekt a subjekt, je člověk v nižším stavu duality, bez ohledu na to, jak svůdná tato zkušenost může být. Tyto zkušenosti obsahují velmi reálné nebezpečí, že nafouknou ego, které se pokouší je vlastnit a identifikovat se s nimi. Z tohoto důvodu měly spirituální tradice praktiky, které udržovaly ego vyfouknutým a uzemněným, což je součástí role učitele/guru/mistra, jakož i učení o tom, jak se nestát nadměrně fascinovaným různými transcendentními fenomény.

    Jakákoliv kriya, fyzická nebo mentální/emocionální, která má lékařský, neurologický nebo psychiatrický význam, by měla být prověřena příslušným zdravotnickým personálem. Viděl jsem případu, kdy někdo označil nějaký symptom jako kriya, ale ukázalo se, že je to symptom medicínské nebo psychiatrické poruchy, jako vysoký krevní tlak, cukrovka, bipolární porucha atd. Vždy stojí za to nechat si takové věci prověřit lékařsky, i kdyby jen proto, aby se vyloučil možný problém.

    Pro začátek si přečtěte: Swami Muktanda: Hry vědomí; Swami Tirtha: Devatma šaktí; sir John Woodruffe? Hadí moc; Lawrence Edwards: Cesta duše (http://www.thesoulsjourney.com/). Dorothy Walters: Odmaskování růže; a existuje také seznam literatury na http://www.thesoulsjourney.com/.
    (u nás dostupné v češtině např. Sri Chinmoy: Kundalini Matka Síla, Bonnie Greenwellová: Energie transformace,
    Paulsonová: KUNDALINI_A_CAKRY,
    ...a v angličtině na netu kolují třeba: Swami-Satyananda---Taming-the-kundalini, Krishna Gopi - Kundalini The Secret of yoga, Swami-Muktananda---Kundalini-The-Secret-Of-Life a další
    )

    2. Jak se vypořádám se symptomy? Jak uzemním energii, když je intenzivní?

    Kundalini jóga není projektem udělej si sám (míní se zde skutečná Kundalini jóga s tímto názvem, tedy jóga vytvořená a vedená probuzenou kundalini,.... protože jinak se dá říci o každém druhu jógy že probouzí sílu kundalini také, ale pomaleji a méně systemicky než v Kundalini józe...). Expertní zkušené vedení je klíčové a je obtížné ho najít. Lidé z celého světa hledají učitele jako dr. Edwards. Při vypořádávání se s vyzývavými symptomy je zde prvek pokusu a omylu při objevování toho, co bude pro váš konkrétní energetický systém nejlépe fungovat. Práce se zkušeným průvodcem/učitelem je neocenitelná. Úcta, láska a oddanost k božskému, včetně modliteb za uspořádání věcí za zvýšenou schopnost dostávat její dary – to pomáhá značně. Strach, vztek a netrpělivost vždy obtížné symptomy zintenzivní. Většina lidí si na to, že mají příliš požehnání nebo opakované orgasmy nestěžuje, ale negativita, intenzivní fluktuace nálady a energie – teplo, brnění, třesení, parapsychologický fenomén atd. – mohou spustit reaktivitu lidí.

    Skutečná kundalini jóga vyžaduje naučit se, jak číst šaktí a co po vás žádá, abyste se dostali do harmonie s energií. Kundalini jóga je cestou kapitulace božskému uvnitř – tvoje vůle se bude dít, ne má. Dostat se do shody se šaktí a udržet ji je neustále se měnící tanec, a jeho součástí mohou být změny v jídelníčku, v přístupech, psychologická/charakterová transformace, změny ve fyzické aktivitě, ve vztazích, v práci, v životním prostoru, v meditacích, změny hatha jógy nebo pranayama jógy atd. atd. Transformační moc vesmíru přetváří naši mysl a tělo! Člověk musí očekávat některé poruchy. Je to jako když vidíte cedule v bance nebo obchodě, že prodělává rekonstrukci – „Omluvte zjev po dobu, kdy renovujeme, abychom vás mohli lépe obsloužit“. To se děje! Dostává se vám kosmické předělávky, aby vaše mysl/tělo mohly lépe sloužit božskému já!

    S vypořádáváním se se symptomy a uzemňováním člověka může pomoct, doslova, Země. Prvek Země je místo, odkud kundalini stoupá a kam chodí odpočívat poté, co vytvoří mysl/tělo. Vůně kypré půdy, práce v zahradě, procházka v lese nebo na pláži, to mže být velmi vyrovnávající. Pracoval jsem s lidmi, kteří měli prospěch z toho, že měli velký pytel kypré půdy ze zahrádkářství a byli schopni si k němu přivonět a dotýkat se ho, zasadit něco do květináče a pečovat o to. Vůně je vjem, který odpovídá čakře muladhara a zemskému prvku, takže vůně půdy mohou být uzemňující, stejně jako kořeny zeleniny – věci, které rostou v půdě. Také bohaté potraviny, máslo, sýry, mléčné produkty mohou pomoct s uklidněním energie. Pro některé lidi to znamená i pojídání masa a těžkých jídel po určitou dobu.

    Někteří mistři qigong (čchi kung cvičení) mohou pomoct s energií, která je příliš intenzivní, a mohou pomoct i někteří akupunkturisté. ALE ...buďte opatrní, protože to mohou učinit NAOPAK ještě více intenzivním.

    :!: Většina léčitelů, jakéhokoliv typu – reiki, dotyková léčba atd. – pracují tak, že do člověka energii přidávají. Pro většinu běžných stavů, které člověk potřebuje uzdravit, je to v pořádku. Ale u kundalini narušující schopnost člověka ji tolerovat nebo pokračovat v nezbytné práci atd. to znamená, že se prostě do jeho systému pumpuje další energie, což to jen zhorší. Je mnohem vzácnější najít energetického pracovníka, který, v jistém smyslu, nadbytečnou energii odsává a pomáhá ji uzemnit. Často to musím udělat (píše ten Edwards) u lidí, kteří ke mně přicházejí za konzultace a mají příliš mnoho energie.

    Uzemňovací cvičení, jako cvičení prováděná v bioenergetické terapii, pomáhají také. Může sem patřit:
    práce na chodidlech, posilování kontaktu se zemí, masírování chodidel o zem nebo podlahu na boso, dupání, běhání na boso po pláži nebo v trávě atd., vykonávání intenzivní fyzické práce, dokonce i domácí práce mohou uzemňovat. Občas musí lidé přestat meditovat, protože to provokuje příliš mnoho energie, takže mohou použít pohybovou meditaci – zaměřit se na tělo a plnost mysli při provádění každodenních úkolů, jako praní, čištění koupelny atd.
    To vše je stejně spirituální, jako sedět se zavřenýma očima u meditace.
    Kundalini rozpouští hranice mezi tím, co je „spirituální“ praktika, a co je zbývající život. Vše je to praktika. Buď uplatňujete správné chápání a děláte věci celým vědomím, láskou, soucitem trpělivosti, laskavostí a disciplínou, nebo mysl vypnete a je to nevědomý tah.
    ...Je to vaše volba a následky tvoří vaší karmu.

    Pro některé lidi může být jemně prováděná hatha jóga užitečná. Můžete se chtít vyhnout drsné hatha józe nebo pranayama, včetně odnože Kundalini jógy, když jsou věci intenzivní. Nechte se vést svoji zkušeností.

    Pobyt v moři, tekoucí vodě, dokonce ve sprše může uzemnit a ochladit energii u mnoha lidí.

    Opěvování, poslouchání jistých typů hudby, opakování mater, obzvláště pokud je to zmocněná mantra obdržená od někoho, kdo byl specificky zplnomocněn ji dávat, někdy hra na hudební nástroj, to může pomoct energii zmírnit, pokud je příliš intenzivní.

    Někteří lidé potřebují na chvíli omezit nebo přestat se svými praktikami, aby snížili energii, včetně meditace a hatha jógy. Opět, nechte se vést svoji zkušeností.

    Pracoval jsem s jedinci, kteří museli meditovat, aby věci zklidnili, včetně braní antipsychotik, aby zůstali funkčními. Když jsem pomáhal lidem, kteří přišli do Babova ašramu v Ganeshpuri v Indii, a šaktí byla tak intenzivní, že ztratili kontakt s realitou a stali se psychotiky, ve velmi, velmi ojedinělých případech jim lékaři předepsali antipsychotika, aby jim pomohli se stabilizovat. Baba řekl, že je to v pořádku, že šaktí vzala formu léků, aby lidem pomohla udržet jejich duševní rovnováhu. Udržování rovnováhy a integrace je velmi důležité.

    Mnoha způsoby stoupenci jógy budují sílu ega, aby obsáhlo vetší energie, dokonce i když odsuneme svoji identifikaci, aby nebyla vázána na ego. Ale ego coby silná schránka vědomí a fungování ve světě zůstává nedotčeno. Stává se spíše služebníкем, než pánem.

    Někteří lidé nacházejí aktivity, jako tkaní a pletení, velmi uzemňujícími. Jiní zjišťují, že u nich snižuje energii tvrdé aerobické cvičení. Disciplinované jedení, cvičení, meditační praktiky, rozjímání, žití dharmicky – to vše je základem pro dosažení cíle rozvázání kundalini a žití v harmonii s díly šaktí.

    3. Jak důležitý je učitel nebo teoretické poznání a mentální schopnosti?

    Práce s kompetentním učitelem poskytuje člověku podporu a další kontrolu nezbytnou pro projití tímto božsky inspirovaným procesem transformace co nejpůvabněji. Kundalini pracuje s naší vlastní karmou a blokádami, vytvořenými v průběhu mnoha životů. Jsme zodpovědní za jejich vytvoření a s její milostí se osvobodíme, zcela, nepředstavitelně, zatímco budeme žít dharmický život.

    Čtěte a studujte, rozvíjejte znalosti a rozlišování – viveka je absolutně nezbytná, také uzemňuje.

    pokračování...

    muflon — pát čen 29, 2012 11:04 am

    pokračování (Odpovědi na otázky o kundalini)

    4. Feministický pohled:

    (Dorothy Walters, Ph.D., odpovídala na zaslané otázky: Feministický pohled na probuzení kundalini.)
    Kundalini transcenduje všechny „-ismy“. Feminismus a jógické filosofie je obojí filosofií osvobození, ale v tom, odkud usilují o osvobození a jak si představují skutečnou svobodu, se značně liší. Je třeba zajistit, aby se člověk nepřibližoval ke kundalini ze staromódního, patriarchálního ovládajícího módu vědomí, které se snaží „podrobit si“ nebo donutit sílu kundalini, aby poslouchala ego mysli některých oklamaných jogínů.

    Ve starodávné formě kundalini jógy je kundalini nejvyšší – naučte se ji následovat. Budou období, kdy je celibát přesně to, co potřebujete, a jindy milující intimita bude expanzivní. Je to pro lidi obtížná oblast, kde se odpojit a kapitulovat před kundalini, protože existuje tak silné přání a přívěsky fungující v této doméně pro většinu lidí. Lidé jsou připojeni ke všem doménám slasti, které kundalini nabízí – slasti tiché mysli, slasti nádherných vůní a chutí, slastí skvělých vizí atd.

    5. Jaký je rozdíl v kundalini mezi mužem a ženou? Například:

    Já (žena) manifestují svoji energii K částečně tím, že mám časté spontánní orgasmy. Dělají to někdy muži? Ano, muži a ženy mají spontánní sexuální zkušenosti, včetně orgasmů
    Četla jsem také diskusi o kundalini, kde muži praktikovali tantrický sex a nevypouštěli semeno, aby prohloubili své probuzení, ale provozovat sex a orgasmus je vlastně dobré pro ženy a jejich proces. Je to pravda? Pokud ano, proč ten rozdíl?

    Bylo řečeno, že neinformovaný názor stojí za to, co stojí – nic. Takže vždy prověřujte svůj zdroj. Internet, diskusní fóra atd. jsou notoricky známá desinformacemi. Tantra není nic ke studiu, s výjimkou, kdy je to pod vedením skutečného adepta, a ti jsou velmi, velmi vzácní – ani Google je neumí najít! Kniha George Feursteina o tantře je vynikající místo, kde začít shromažďovat informace o této oblasti moudrosti a praxe. Pandit Rajmani Tigunait z Himálajského institutu je velký učitel, od kterého se máte co přiučit, a Himálajský institut je místem, kam člověk může zajít, pokud trpí nerovnováhou během transformačního procesu kundalini.

    Ve starodávné formě kundalini jógy je kundalini nejvyšší – naučte se ji následovat. Budou období, kdy je celibát přesně to, co potřebujete, a jindy milující intimita bude expanzivní. Je to pro lidi obtížná oblast, kde se odpojit a kapitulovat před kundalini, protože existuje tak silné přání a přívěsky fungující v této doméně pro většinu lidí. Lidé jsou připojeni ke všem doménám slasti, které kundalini nabízí – slasti tiché mysli, slasti nádherných vůní a chutí, slastí skvělých vizí atd. Být zcela odpojen a uznalý je skutečně chůze po ostří nože. Konkrétní fyzická úroveň sexuálního sjednocení je toho nejméně důležitým aspektem. O sjednocení se usiluje, sjednocení je symbolizováno sexuální spojením, které transcenduje tělo zcela. Nedospělé mysli, mysli nepřipravené na tyto úrovně praxe, jsou taženy fyzickou úrovní a svými přívěsky a omezeným vnímáním, a je jim odepřen přístup k úžasnějším úrovním praxe.

    Tantrický sex je praktikován velmi zřídka, protože nikdo nezvládl předběžné praktiky a není schopen vstoupit do sandhi a udržet ji po dlouhou dobu předtím, než začne se sexem. Příliš často se lidé snaží odůvodnit svoji snahu o vjemová přání tím, že se tváří, že provádějí spirituální praktiku tantrického sexu. Chtějí jít na střední, aniž by dokončili základní školu. To může přinést jen více přání, rozčarování, přívěsky a špatnou identifikaci – identifikaci s tělem. Ano, sex může člověku pomoct mít typ transcendentní zkušenosti, jinými slovy zajít mimo své běžné hranice ega – to se děje vždy, ale každá transcendentní zkušenost není božská. Lidé ztrácejí své hranice ve skupinách a cítí se expanzivně, ale může jít docela dobře o klamavý stav, vedoucí k nejhorším typům kultovních fenoménů. Když je něčí ego obzvláště stažené nebo zaškrcené prostřednictvím traumatu nebo zneužití během dospívání, může být náchylnější k nacházení tohoto druhu úlevy, kdy je ponořeno ve skupině a cítí se rozšířenější a mocnější, ale ve skutečnosti není. Rozvoj rozlišování, abychom to poznali, je velmi důležitý. Hledači všech typů musí kultivovat rozlišování. Spirituální terén má vlastní nebezpečí a pasti.

    6. Jaký je Západní pohled na probuzení kundalini?

    Každá tradice má způsoby, jakými mluví o božské moci nebo odhalení a transformační moci milosti, kterou kundalini je. Takže když čtete práce mystiků a svatých jakékoliv tradice, díváte se na rozvíjení kundalini zabarvené mýty a tradicemi tohoto náboženství nebo spirituální kultury. Velcí křesťanští mystici projevovali kriyas – senátní pohyby šaktí – stejně jako Quakeři a Shakeři. Stejné druhy fenoménů najdete popsané kabalistickými výrazy, súfijskými, tibetsko-buddhistickými atd.

    7. Jungovský pohled na probuzení kundalini, obzvláště v kontextu animus a anima

    Jungův pohled na kundalini byl poněkud omezený jeho nedostatečným pochopením minulých životů a znovuzrození v různých kulturách. Částečně si Jung myslel, že kundalini je nebezpečná pro lidi západu, protože kolektivní nevědomí lidí západu se liší od orientálců. Nicméně se rodíme v různých kulturách po celém světě, a můžeme mít přístup ke zdrojům hlubokého nevědomí bez ohledu na to, kde jsme se narodili. A větší Jungovou obavou bylo, že západní psyché je tak ovládaná svoji touhou po moci prostřednictvím rozvoje ega, že kundalini a související praktiky jógy a meditace by byly egem zvráceny a staly by se dalšími prostředky usilování o moc a kontrolu. To je celkem pravda.

    Lidé přinášejí své ambice a přání do hledání kundalini a probuzení kundalini, ale zřídka chtějí projít procesem kapitulace a podrobení ega, který by klasický proces guru/stoupenec požadoval před poskytnutím zasvěcení. Lidé chtějí kundalini používat proto, aby se stali mocnějšími různými způsoby. Představují si, že mohou použít své ego-mysl pro kontrolu kundalini – že mu budou říkat, kam má jít nebo si budou pouze představovat, že vstupuje do jejich představy toho, co je čakra, nebo budou vykřikovat nějaké mantry, o kterých jim někdo řekl, že je dostanou tam a tam. Nechá vás to tyto deziluzi hrát po mnoho životů, pokud to chcete.

    Skutečné probuzení, skutečné rozvinutí kundalini, sráží ego na kolena v úctě, kapitulaci, službě a čisté lásce. Nevím, jestli jsou lidé západu náchylnější k tomuto рокřivenému přístupu, než lidé z východních kultur. Učil jsem v ašramech a centrech v Indii a nachytal tam jsem mnoho lidí ve stejném dramatu ega usilujícího o moc a kontrolu. Existuje mnoho jogínských přístupů ke kundalini, které odrážejí mentalitu módu dominátora, abych si vypůjčil výraz Riane Eisler (přečtěte si její knihu Pohár a ostří). Je to omezení, a nečistota mysli, co musí být nakonec odstraněno.

    Anima a animus jsou způsoby mluvení o tendenci nevědomí nabývat ženskou archetypální formu u mužů a mužskou archetypální formu u žen, obzvláště ve své funkci kanálu mezi běžným egem-myslí a transcendentním já. Stejným způsobem se kundalini často projevuje v mužských formách božského u žen a v ženských formách božského u mužů. Tyto archetypální formy božského symbolizují dynamiku a moci nevědomí v nás a kolem nás. Zároveň proces transformace a rozšíření vědomí vytvořený kundalini vede člověka mimo veškeré formy – do záhady prázdnoty, transcendentní formy a bezforemnosti. Jung kdysi poznamenal, že probuzení kundalini a její rozvinutí by bylo jako procházení stovkami let procesu individualizace. Napsal: „když uspějete v probuzení kundalini, takže z ní začne vycházet pouhá potenciálnost, nutně začnete svět, který se od našeho značně liší: je to svět věčnosti.“
    Všechny formy jsou jejím výtvorem – všechny formy jsou její formou.

    8. Teploušský pohled

    - obzvláště když já (lesba) cítím, že jsem animus pokoušející se integrovat animu, ale zároveň má milenka cítí, že je anima pokoušející se integrovat animus, a zdá se, že má také nějaké probuzení.

    Probuzení kundalini a její rozvinutí, proces sadhana vedoucí do nirvány, osvícení, vás osvobozuje od všech identifikací. Není to o tom být teplý ne přímý, muž nebo žena, mladý nebo starý, černý nebo bílý atd. Atd. Není to psychoterapie nebo sebepomoc. Ačkoliv psychoterapie může být klíčovou a potřebnou pro mnoho lidí, aby integrovali své zkušenosti, kundalini rozpouští přívěsky a identifikace s čímkoliv a vším a dává vám svobodu takové identity obléct, jako herec v oblečení postavy, zatímco nikdy nezapomenete, kdo skutečně jste. Zároveň, pokud je vaše ego-mysl a osoby rozštěpeno nebo disfunkční, je psychoterapie proces požadovaný pro integraci a uzdravení na této úrovni, nikoliv probuzení kundalini, které může napnout ego-mysl ještě více. Anima a animus byly prostě Jungovy zkratky pro mluvení o kontrasexuální stránce ega, která je nevědomá.

    9. Co je osvícení?

    Poznáte to, když tam budete! Všechny pokusy ho popsat jsou odsouzeny k nezdaru. Je skutečně nepředstavitelné a zcela nemožné dát to do slov. Samotné ticho o tom mluví pravdivě. Básníci tančí u okrajů a poukazují na slavnou záhadu. Zářivou černotu Kálí… tam… vstupte, pokud to opravdu chcete vědět, jste připraveni zemřít? Vstupte do této záhady, pokud to opravdu chcete vědět, vstupte plně, zcela, dokud nezbude nikdo, kdo by měl nějakou zkušenost… Dokud existuje objekt a subjekt, a zkušenost a ten, kdo ji zažívá, zůstáváte v dualitě.

    Podívejte se pod povrch této otázky, co ego-mysl hledá? Nikdy intelektuálně nepochopí osvícení, a nikdy nebude schopno jednat osvíceně. Ego je moc sebepřivlastnění a dokonce se pokouší přivlastnit si osvícení, aby pózovalo a jednalo osvíceně. Ale když je zmáčknuto, tehdy vidíte, jaká šťáva z každého vytéká. Zmáčkněte citron a dostanete velmi kyselou chuť, bez ohledu na to, jak krásně citron vypadá nebo voní. Zmáčkněte ego a dostanete jeho kňučení, stěžování si, vztek, lítost, zuřivost, rozruch, neklid a tak dále.

    Když je zmáčknuta skutečně osvícená bytost, vidíte její úžasnou povahu, soucit, šťávu lásky a soucitu, kterou je obarveno každé její vlákno. Tolik neznámých, ale velcí tibetští mistři byli mučeni k smrti Číňany, a když umírali, vše, co bylo v jejich srdci, byl soucit s nebohými trpícími bytostmi, které na sebe uvalovaly tak strašlivou karmu. V tuto chvíli existují v čínských gulazích velké osvícené bytosti, které nemají v srdci nic, než soucit. Davajláma je nadále ztělesněním tohoto stavu. Další mistři z dalších tradic žehnají Zemi a všem bytostem svoji přítomností, skrytou, nebo ne.

    Studujte Patanjaliho Jóga sútry, obzvláště části o sandhi. Přečtěte si Buddhova slova – Dhammapada. Přečtěte si sútry Jaidaiva Singh Shiva. Přečtěte si kularnava tantra. Přečtěte si práce Swami Muktanandy zabývající se sahaja samadhi – žijící samadhi. Přečtěte si Životopis jogína Yoganandy. Přečtěte si Kabir, Hafiz a mnoho dalších svatých básníků. Přečtěte si zenové mistry a velké taoisty. Každá tradice má vlastní příklady osvícení a všechny jsou pokorné, protože slova jeho nádheru, slávu, průměrnost, jednoduchost, lásku, soucit a všeobjímající kvality tohoto stavu popsat nemohou.

    10. Jak mohou údajně osvícení guru, kteří tvrdí, že byli probuzeni, být tak sexističtí, tak lpící na pravidlech, tak materialističtí, sprostí, sexuálně nevhodní – tedy tak neosvícení?

    Je celkem rozdíl mezi mocí nebo siddhis, jasností mysli, vhledem a osvícením. Každý hledající si musí rozvinout své rozlišování, aby mohl opravdu vidět, co je zač ten, od kterého se snaží učit, a rozlišovat mezi jejich projekcemi, učitelovými projekcemi a pravdou. Hledající musí reflektovat a zkoumat, k jakému učiteli jsou přitahováni – co to vypovídá o jejich vlastním egu a vlastním stínu. Tolik lidí usiluje o moc, slávu, charisma atd., přesto však mnozí velcí mistři žijí v pokoře, nepřitahují k sobě pozornost, tolik neznámých lámů, ricochetů, jogínů, tichých svatých a mudrců. Co hledáte a co vám to o sobě říká? Co tolerujete nebo akceptujete u učitele, a co to vypovídá o vás nebo skupině kolem učitele?

    Můj učitel nám říkával, že trh s guru je horší, než trh s ojetými auty! Hledající musí převzít zodpovědnost za to, koho jako učitele podporují. Žijeme v kali juze, temném věku, věku, kde dharma – spravedlnost – je a nejnižším bodě. Existují guru, kteří mají malé schopnosti, po kterých nerozlišující duše baží. Nakonec, co jiného ego hledá, vědomě nebo nevědomě, než moc, kontrolu, slávu atd. Sebezpytování je vždy cenné, takže je nám jasné, o co skutečně usilujeme a ceníme si.

    Buddha mluvil o následovnících, kteří dosáhli nirvány, a stali se arhaty, žijícími Buddhy, a někteří měli moc a jiné ne. Moc byla irelevantní – je to stav, stav uhašení, nirvána, sahaja samadhi, osvícení, co je důležité.

    11. Vede probuzení vždy k osvícení?

    Jak dlouho probuzení probíhá? Musíme rozlišovat mezi probuzením a rozvinutím kundalini. K probuzení může dojít okamžitě. Rozvinutí trvá roky, dokonce životy, v závislosti na karmě člověka a samskaras. Skutečné probuzení kundalini vždy vede k osvícení. To je její velký dar, ačkoliv tento proces může trvat několik životů.

    12. Jak vypadá pocit 20 let po začátku probuzení kundalini?

    To se bude u každého jedince velmi lišit, a závisí to na tom, jak soustředěný zůstane na cestě a bude držet záměr zcela se osvobodit, nestát se samolibým, nehledat snadnější řešení a radost, která může přijít od prostého umravnění mysli a transformace několika vzorců a zvyků. Jakmile začnete, pokračujte, je lepší to dokončit.

    13. Některé informace o úpadku a toku procesu, tj. tak trochu přijít a pokračovat.

    Někteří ujišťují, že když to na chvíli ustoupí, vrátí se to. Je dobré se zpytovat a dívat se na intenzitu, se kterou přistupujete ke svým praktikám, okamžik po okamžiku. Ego-mysl se vždy snaží vyhnout zodpovědnosti. Chce ze svých problémů, obtíží, bolesti atd. vinit kundalini. To je zcela neadekvátní pochopení kundalini – moci odhalení a transformace, moci laskavosti. Nestarejte se o to, co kundalini dělá. Ví přesně, co dělat. Co děláte? Jak soustředění a jaký záměr máte u svých praktik, každou minutu dne? Kde je vaše pozornost? Kam ji necháváte putovat? Jak disciplinovaná je vaše mysl? Obáváte se o kundalini nebo připojení ke konkrétnímu typu zkušenosti? Provádějte své denní praktiky s láskou a oddaností, žijte dharmicky, a budete naprosto spokojeni, že vás kundalini žehná denně.

    Odjeďte do útočiště na víkend nebo déle aspoň párkrát za rok, spíše více. Ticho, úžas, naprosté ticho, prosáklé božskou láskou – drtící neúnosnou láskou – to je další z jejích krásných darů. Dopřejte si čas v útočišti na pár dní, abyste sestoupili do této úrovně meditace – nikdy již nebudete stejní. Změní vás navždy!

    Po probuzení funguje kundalini neúnavně, aby své stoupence osvobodila. Může pracovat na úrovních, kterých si vaše běžné ego-mysl není vědomo. Může pracovat ve snových stavech. Může uvolňovat energii z hory karmy, která čeká na bezpočet budoucích zrození, abyste ji prožili a odstranili – to je jeden z největších a nejméně uznávaných darů kundalini.

    14. Proč mají někteří lidé více problémů s probuzením kundalini, než jiní?

    Kvůli své karmě. Lidé, kteří to měli s kundalini lehčím dělali více sadhana v minulých životech, která vyčistila blokády a snížila samskaras, se kterých musí kundalini uvolnit energii.

    15. A co léčivý dotek, terapeutický dotek, energetická medicína, nejsou to kundalini?

    Mluvil jsem s různými léčiteli o léčivých energiích a rozdílnosti mezi nimi a kundalini.

    Citace:
    Součástí toho, co se děje v energetické medicíně nebo při léčbě energetických polí, je, že výrazy jako kundalini se používají svévolně a způsobují zmatek. Když řekneme energie, mohli bychom mluvit o energii tření způsobené mnutím rukou, nebo o energii tepla z elektrických kamen, nebo energii ohně z hořícího uhlí, nebo energii jaderného štěpení z reaktoru, nebo energii fúze ze slunce. To vše jsou formy fyzické energie a všechny jsou zcela odlišné. Jen proto, že někteří zažívají rotující energii, neznamená to, že je to kundalini, s největší pravděpodobností není. Kundalini je relativně vzácný fenomén.

    Vytváření pránických proudů pro léčbu je dost jednoduché a je to zažíváno mnoha způsoby – bzučení, cvakání, točení, nabití, oteplení, ochlazení, otupění, brnění, ztěžklost, lehkost, atd. atd. – to vše je v oblasti energetické práce běžné! Velmi neobvyklé pro lidi v západních kulturách, kteří se stali tak okouzlenými hrubým materiálním světem. Přesto žádný z těchto typů zkušeností energie určitě kundalini není. V jogínské tradici, odkud výraz kundalini pochází, se mluví také o další formě energie, práně, životní síle. Samotná prána má v těle 5 hlavních forem: hrubě řečeno jedna cirkuluje věci nahoru, druhá dolů, další kolem, další vylučuje a další pohání vejce a spermie k množení. To není kundalini. Jsou to evoluty kundalini, produkty kundalini.

    Shromážděním něčí prány, aby se někdo posílil pro léčení, lze provádět prostřednictvím záměru, modlitby, dýchací práce, představování, popěvování, bubnování atd. A není to kundalini šaktí, co je mícháno. Shromažďování a pohybování pránou může být enormně mocné, nebo jemně mocné, transformační a léčivé, a ani v nejmenším do toho není zapojena kundalini. To, co léčitelé typicky zažívají, je proud prány, který je součástí léčebných praktik, které provádí.

    Někteří léčitelé mohou mít prospěch z toho, že se lépe naučit se fyzicky a mentálně uzemnit. Součást toho, co tvoří nebo rozšiřuje zkušenost, některých způsobů, kdy proudí energie, je pozornost, kterou jim člověk věnuje. Pozornost je energie. To, co máme v úmyslu, je živeno a buduje se v našem životě a těle.

    Fascinace lidí novinkami různých proudění energie fyzickým a jemným tělem je rozptyluje. To je důvod, proč z pohledu meditačního, kde soustředění a záměr jdou za rámec takových prchavých zkušeností - bez ohledu na to, jak svůdných - jde o fascinace ego, odpuzující a děsivé…
    ...nebo je člověk jen sleduje se rozvíjet odtažitě, a se záměrem uvidět celé pole povědomí, bezhraniční povahu tohoto prostoru. Pozornost věnována nějakému konkrétnímu fenoménu pole povědomí kolabuje do malinkého, ohraničeného, omezeného aspektu čehokoliv, čím je ego-mysl fascinováno v daný okamžik. Takže jak léčitel přestane soustřeďovat na vlastní zkušenost rotující energie, která byla rozptýlením, postupně zvadne. Fyzicky používají léčitelé pozici uzemnění, s mírně spojenými koleny, plně si vědomi svých nohou na zemi, dýchají plynule a klidně.

    Praktikování hata jógy a pranayama může léčitelům pomoct také, nebo taiči, aby se propracovali jakýmikoliv bloky nebo omezeními v nadis, která by mohla přispět ke zbytečnému fyzickému pohybu. Takové pohyby, záškuby na trhnutí často souvisí s uvolňovanými blokádami v léčiteli. Jsou uzdravováni v procesu uzdravování. Mohou si představit kanály v sobě, jak se otvírají, čistí, proudí harmonicky. Je důležité vědět, že tok léčebné energie, dokonce i té nejintenzivnější, prudké řeky, si nevyžaduje naprosto žádný fyzický pohyb.

    muflon — pát čen 29, 2012 11:05 am

    Reichiánská a neoreichiánská terapie.

    Na opačném konci spektra různých stylů práce s tělem stojí reichiánská a neoreichiánská terapie. Tyto metody kombinují dechové procesy a rázné pohyby těla doplněné zásahy terapeuta. Jejich cílem je osvobodit tělesný systém od bloků nebo krunýře, který omezuje proudění energie. Zakladatelem tohoto stylu zá¬padní psychoterapie orientované především na tělo byl kontro¬verzní lékař Wilhelm Reich, který studoval u Sigmunda Freuda a na začátku své kariéry praktikoval freudovskou analýzu. Zají¬maly ho fyzické aspekty charakteru jednotlivce a věřil, že po úspěšné terapii je pacient plně orgasmický a je schopen úplného roztažení a stažení těla. Napsal, že neuróza je způsobena omeze¬ním této schopnosti strukturou a požadavky společnosti.

    Reich experimentoval s tělem a zjistil, že krunýř udržuje tělesné pocity mimo vědomí. Tento krunýř se podle Reicha vytvá¬ří tak, že v okamžiku vzniku traumatu organismus vytvoří určitá energetická rozhodnutí (energetic decisions), která způsobí jeho stažení, a nadále setrvá ve svalovém napětí. Psychologie nedokᬞe tento problém odstranit. I tělo potřebuje pomoc. Reich tedy vyvinul teorii různých charakterových typů a typických struktur „krunýřování“ odpovídajících této typologii.

    Nakonec identifikoval energii, které v jejím vesmírném pů¬vodním stavu říkal orgon. Projevovala-li se v lidském těle, ozna¬čoval ji jako éter. „Vesmírná orgonová energie pracuje v živých organismech jako specifická biologická energie. Jako taková řídí celý organismus; je vyjádřena v emocích stejně jako v čistě biofyzickém pohybu orgánů.“19 Orgon je podle Reicha prvotní kosmická energie vesmíru a je možné, že fyzická realita, z níž vycházejí koncepty „Boha“ a „éteru“, je toutéž orgonovou ener-gií. Kosmickou orgonovou energii Reich definoval jako původ¬ní, universálně existující, všeprostupující, jako zdroj veškeré energie a hmoty, ať už je to biologická energie v živé bytosti či zdroj galaktického systému ve vesmíru.

    Podle Reicha protéká orgonová energie tělem nahoru a dolů podél páteře. Kruhy krunýře se formují kolmo к tomuto proudu a pracují tak, aby jej přerušily. V reichiánské terapii se používá hluboké dýchání, které v těle vybuduje energetický náboj, jenž může krunýř zničit. Terapeut působí fyzickým tlakem na chro¬nicky napjaté svaly. Je povzbuzeno očišťující vyjádření a pracuje
    se na jakékoli překážce či emocionální zábraně.21 Psychologové James Fadiman a Robert Frager o tom napsali:

    „Reich se domníval, že proces krunýřování vytvořil dvě de¬formované intelektové tradice formující základ civilizace: mystické náboženství a mechanistickou vědu. Mechanisté jsou pancéřováni tak pečlivě, že postrádají opravdový smysl svých vlastních životních procesů nebo vnitřní povahy. Mají zásadní strach z hluboké emoce, živosti a spontánnosti. Mají sklon vytvořit si zkostnatělou, mechanickou koncepci přírody a zajímají se hlavně o vnější objekty a přírodní vědy... Mysti¬kové nerozvinuli své krunýřování tak dokonale; částečně zů¬stávají v kontaktu se svou vlastní životní energií a díky tomuto částečnému kontaktu se svou vnitřní povahou jsou schopni hlubokého vhledu. Reich přesto považoval tento vhled za de-formovaný, protože mystikové mají tendence к askezi a ase- xuálnímu postoji, aby omezili svou vlastní tělesnou povahu a ztratili kontakt se svým vlastním tělem/22
    Reich pohlížel na náboženství jako na věc, která je lidskému zdraví škodlivá, a též byl často v konfliktu se společností, jednak kvůli svým radikálním názorům na sexualitu a jednak proto, že se vytrvale snažil propagovat a prodávat stroj, který měl zachytit orgonovou energii. Avšak jeho komentáře a popisy orgonu se jasně shodují s popisy prány v posvátných textech Východu. Dále vyvinul různé způsoby práce s dechem a tělem, které naru¬ší krunýř a uvolní vibrace, slastiplné energetické náboje, pocity horka a chladu, bodání, svědění a emocionální vzedmutí téměř stejným způsobem, jakým meditace a pránájámové praktiky uvolňují tělesné bloky.

    Je možné, že energie, kterou Reich identifikoval, je jak pránická energie, tak Kundaliní, v závislosti na intenzitě vědomí a jeho úrovni, kterou zažívají.
    Je rovněž možné, že lidé zabývající se prací s tělem na reichiánských základech, včetně metody
    zvané bioenergetika a mnoha odnoží neoreichiánských přístupů, jsou potenciálně schopni uvolnit krunýřování natolik, aby systém otevřeli pro Kundaliní. Tato práce s tělem se provádí pod dohledem terapeuta výhradně zaměřeného na uvolnění sexuali¬ty. Má však určitá omezení. Zesílená pránická energie se totiž nakonec projevuje převážně v dolních čakrách a přináší do života jednodivce více sexuality, síly a stability (nebo též více potíží při zvládání této energie), ale neaktivizuje a plně nevyjadřuje energie vyšších čaker. Reich nepřišel na to, že energie, které ob¬jevil, jsou aspektem vědomí, což je pohled charakteristický pro jógické a védántické myšlenkové modely.
    Reich sice své cíle obvykle vyjadřoval v pojmech sexuální energie, přesto se velmi významně zasloužil i o uvolňování srdeční energie. Podle Bakera souvisí blok v hrudi s žalem z nešťastné lás¬ky, hořkostí, zuřivostí, snahou o naplnění a s touhou. To jsou hlu¬boké emoce, které musí být vyjádřeny a uvolněny, aby bylo možné dosáhnout upřímného vyjádření lásky. Baker napsal: „Musíme si pamatovat, že většina z toho, co považujeme za lásku, ve skutečnosti láskou vôbec není, ale že je to emoce založená na úzkosti nebo nenávisti krunýřovaného člověka, v němž jsou veškeré při¬rozené impulsy, zvláště pak láska, uvězněny.“

    Další zajímavou souvislostí reichiánské terapie a jógyjsou sta¬dia, která se postupně objevují při odstraňování vrstev krunýře. Podle Bakera: „Nejprve se objeví úzkost. Pak se uvolní emo¬ce — zuřivost, pohrdání, závist, pláč atd. Jakmile dojde к vyjád¬ření emoce, dostaví se pocit uvolnění. Ve třetím stadiu se objeví netečnost. Pacient necítí žádnou touhu jakkoli se pohnout a do¬časně uvázne. Dosáhl stadia, v němž nastává rovnováha mezi potlačenými a potlačujícími silami.“

    Reich zdôrazňuje, že se v tomto procesu může vynořit vnitřní osamocenost nebo prázdnota, včetně neschopnosti navázat lidský kontakt a úzkosti z orgasmu. Na rozdíl od jógických teorií doporučujících sexuální zdrženlivost, aby se kumulovala energie pro zkušenosti vyššího řádu, se domnívá, že tyto stavy naznaČují „projev poslední formy neurotické netečnosti a koneč¬nou překážku, kterou je třeba překonat předtím, než dojde k uzdravení...“ Kromě toho poukazuje na prázdnotu života nebo zkušenosti provázené úzkostí z orgasmu, spolu s „povrchní komunikací a neochotou hovořit o pohlavních tužbách, ná¬hlým prohloubením upjatosti, obavami, že se tělo rozpadne, hříšnými sny a fantaziemi, únikem ze smysluplných vztahů se světem (včetně sexuálních vztahů) a návratem к infantilním reakcím a raným příznakům.

    Tyto symptomy jsou pozoruhodně podobné příznakům, o nichž se zmiňují mystikové a lidé v procesu probouzení Kun¬daliní. Je možné, že by u nich šlo efektivně použít Bakerův pří¬stup vedoucí к odstranění těchto mrtvých bodů. Tento přístup by však mohl být kontraproduktivní pro duchovní cíle adeptů jógy, která obecně doporučuje zřeknutí se světských závislostí a slastí, včetně sexuality. Reichiánská terapie spíš podněcuje lidi, aby se stali expresivnějšími a živějšími v každém aspektu svého života, než aby usměrňovali energii specificky к duchovním účelům. Věřím, že tyto kontrasty vyjadřují zásadní zápas, který západní duchovní hledači svádějí ve snaze o individuaci: je lepší žít svobodně a vyjádřit celou svou bytost, nebo ustoupit a zapřít sebe sama s cílem zvýšit duchovní probouzení? Je možné, že ta¬kovéto rozpory se vyřeší ve vyšších úrovních integrace poté, co lidé projdou stadiem Kundaliní, které je součástí probuzení, a jsou schopni používat upřímné hluboké spojení s jinými jako metodu duchovní praxe.
    Psychologové a neoreichiánští terapeuti Gay a Kathlyn Hendrieksovi povzbuzují uvolnění energie všemi čakrami a prová¬dějí neoreichiánskou práci zaměřenou na energii a prostor, mís¬to aby ji omezovali na svalstvo těla. Věří, že tak lze vytvořit prostředí, které rozšiřuje prostor pro duchovní zkušenost. Kli¬enti jsou pak schopni rozšířit své vědomí a zaměřit ho nájemné a kauzální oblasti zkušenosti. Mohou se tak stát „živějšími“ v di¬menzích přesahujících fyzické tělo. Pozorovala jsem několik
    lidí, kteří při provádění radianční práce s dechem měli duchovní zážitky a v důsledků toho pak prošli transformací svého života tak, že byli schopni vnímat vyšší úrovně energie.

    Reich, podobně jako Freud, vytvořil systém к rozšíření lidských konceptů vědomí a snazšího dosažení uvědomění Self, ale oba byli ve svých vizích částečně omezeni, snad kvôli osobním traumatům svého dětství a sexuálně represivní společností té doby. Vytvořili základy pro psychologii spodních čaker, kterou Jung a řada mladších humanistických a transpersonálních terapeutů rozšířili o otázky týkající se vyšších čaker.

    (z knihy Energie transformace od Greenwellové)

    Jarda — čtv čec 05, 2012 8:42 am
    muflon píše:
    To ano, Sri Chinmoy dokonce naplno ve své knize Kundalini_Matka_Sila tam tvrdí, že pro většinu lidí je kundalini spíše prokletím než požehnáním... :!:

    ...je však určitý rozdíl mezi POSTUPNÝM zprůchodněním bloků v těle pro volné proudění čchi (nejlépe pod odborným dohledem) a mezi cíleným "vyvoláváním" okultních sil...
    ---------------

    Pro srovnání (bez komentáře a posuzování :wink: ) :

    V pozdních letech své učitelské praxe se Krišnamúrti nijak zvlášť nezaměřoval na zkušenosti kundaliní. Důraz kladl na uvědomění, vědomou existenci, mistrovství myšlenky a odpovědný přístup к naší planetě. Proces probouzení kundaliní byl sice stěžejním bodem jeho vlastního probuzení, nezdá se ale, že by pociťoval potřebu jej nutně povzbuzovat nebo že by si myslel, že by se na něj měl někdo připravovat. Neměl v úmyslu probouzet šakti u jiných lidí, přestože se příležitostně věnoval léčení. Jeho zkušenosti nám opět ukazují intenzitu tohoto procesu a potřebu rozeznat, že při něm pracují síly, které jako by postupovaly podle rozvrhu vedeny záměrem, na který nemají terapeuti, lékaři ani přátelé žádný vliv. Mohou jen člověka emocionálně podpořit, tělesně o něj pečovat a chránit ho.

    Ano, většina lidí vůbec není připravena se do něčeho takového pouštět, mají nefunkční čakry, zanesené tělo a chtějí čarovat s něčím, čemu vůbec nerozumí, to je jako jet s autem, které má rozbité řízení i brzy a ještě pro jistotu se zavázanýma očima.

    muflon — sob čec 14, 2012 10:46 am

    Zorný úhel

    Zorný úhel je optický vynález podobně jako brýle nebo teleskop, jenomže kouzelnější. Například pod zorným úhlem věčnosti vidíte svět, když se postavíte tak vysoko, abyste se na všechno dívali svrchu; aj, jak je to maličké, aj, jaké hemžení nízko při zemi, jak jsme nade vším a velicí! Anebo pod zorným úhlem dějin uvidíte dnešek, když se postavíte tak obratně, jako by vám jaksi po ničem nic nebylo; ach, vy ostatní, kdybyste jenom věděli, jaká je odtud božská vyhlídka na vaše efemérní činy! Zvláštní rozkošnost zorného úhlu záleží pak v tom, že se pod ním všechno dalece snáze odsuzuje. Pod zorným úhlem lidstva můžete odsoudit nacionalismus;pod zorným úhlem nacionalismu socialismus; pod zorným úhlem socialismu majetek; pod zorným úhlem majetku ideál; pod zorným úhlem ideálu skutečnost, a tak dále a zase nazpátek. Stačí vzít vhodný úhel a soud je hotov; vysypete jej ze sama úhlu lehce, vydatně, nesporně; ba, tento úhel je hotový roh moudrosti: přemnoho lidí bere své rozumy vůbec jen z jeho hlubiny. Neboť rozum přemnoha lidí záleží v tom, že posuzují.

    Avšak je také jiný rozum, jenž neposuzuje, ale dívá se. Sám ten ‘pánbůh’, kterým nás strašili v dětství, se jenom dívá a „všechno vidí“, ale posuzování si nechává až na poslední soud. A já věřím, že vidění je veliká moudrost a že je záslužnější mnohem víc vidět než soudit; ba věřím, že čím více kdo vidí, tím méně může soudit a tím méně také touží po tom, aby byl soudcem. Avšak kam běžíš, člověče, se svým zorným úhlem, chceš-li jenom vidět? Zorný úhel není nástroj vidění, nýbrž posuzování; otevři dokořán všech tři sta šedesát stupňů duše a slož všechny své úhly; nejsou k ničemu, ale docela k ničemu tam, kde si chceš položit ten nejtěžší a nejvyšší optický úkol: něco vidět.

    (V zajetí slov, Karel Čapek)

    --------------------------------

    Einstein Jak-vidim-svet

    "...Jedinec nejasně tuší, jak nicotné jsou lidské tužby a cíle a jaká vznešenost a jaký zázračný řád se mu vyjevuje v přírodě i v myšlenkovém světě. Individuální existenci vnímá jako svého druhu vězení a touží po tom, zakusit veškeré bytí jako cosi jednotného a smysluplného. Jakési náznaky vesmírné religiozity se najdou už v raných etapách vývoje, třeba v nejednom Davidově žalmu, a také u jiných proroků. Daleko silnější je komponent vesmírné religiozity v buddhismu, o tom nás poučují zejména podivuhodné spisy Schopenhauerovy. - Náboženští géniové všech dob se vyznačují právě touto vesmírnou religiozitou, která nezná dogmata, nezná boha, který by byl podobný člověku. Nemůže proto ani existovat církev, jejíž učení by se opíralo zejména a hlavně o vesmírnou religiozitu. A proto také právě u heretiků ve všech dobách najdeme jedince, kteří v sobě měli zejména takovouto vesmírnou religiozitu a svým současníkům připadali jako ateisté, občas i jako světci. Z tohoto hlediska lidé jako Demokritos, František z Assisi a Spinoza jsou si vnitřně navzájem dost blízcí...."

    "...vědec a badatel věří v příčinnost veškerého dění. ...Jeho religiozita spočívá v uchváceném úžasu nad souladností přírodních zákonů, v nichž se vyjevuje rozum tak svrchovaný, že všechna smysluplnost lidského uvažování a pořádavého ducha je proti tomu jen zhola nicotným odleskem. Tenhle pocit je mu vodítkem pro veškerý život a konání, pokud se dokáže oprostit od zotročení sobeckými tužbami...."

    "...Nestačí vzdělat člověka v některém speciálním oboru. Tím se z něho sice stane cosi jako použitelný stroj, ale nikoliv plnohodnotná osobnost. Záleží na tom, aby si osvojil smysl pro to, co je hodno toho nebo onoho úsilí. Musí se mu dostat živého citu pro to, co je krásné a co je mravně dobré. Jinak svým specializovaným umem bude připomínat spíš dobře cvičeného psa než harmonicky rozvinutého tvora. Musí se naučit rozumět pohnutkám lidí, jejich iluzím, jejich trápení, aby se dobral správného postoje vůči jednotlivým bližním a vůči pospolitosti. Tyhle cenné dovednosti prostředkuje mladým generacím osobní styk s vyučujícími, ne - alespoň ne v tom hlavním - nějaké texty. Především takovýto kontakt vytváří kulturu a udržuje ji. Toto mám na zřeteli, kdykoliv doporučuji jako důležité humanities, ne prostě jen suché odborné vědomosti z historie a z filosofie.  

    Přehnané zdůrazňování soutěživosti a předčasná specializace řídící se jen a jen hlediskem bezprostřední užitečnosti usmrcuje ducha, na kterém závisí veškerá kulturnost a tím koneckonců i rozkvět všech speciálních vědních oborů. Podstatou jakékoli výchovy, pokud má mít cenu, je i to, že u mladého člověka rozvíjí samostatné kritické myšlení; a takovýto rozvoj je vždy ohrožován jakýmkoliv přetěžování vědomostmi (bodovací systém). Přetěžování nutně vede k povrchnosti a k nekulturnosti. Učení má být takové, aby to, co se studentům předkládá, chápali jako cenný dar a ne jako cosi povinného, co jim má zkazit dobrou náladu...."
    ------------------------------------------

    Eckhart Tolle: U mnoha lidí jejich pocit identity je spojen s tím, co pokládají za své problémy. Buď věci, které v životě postrádají, nebo věci, kterých se chtějí zbavit, jedno či druhé. Musím získat toto, abych se cítil naplněn a šťasten, anebo se zbavit něčěho, abych byl naplněn a šťasten. Takže pohybovat se v tomto kruhu problémů mysli se stává pro mnoho lidí centrem jejich osobní identity. Já a moje problémy. A lidé se dívají na sebe samé jako na problém, který musí být řešen. :mrgreen:

    muflon — stř čen 26, 2013 3:47 pm
    Elkimek píše:
    Tantra je černá magie, pozor na to. Člověk při ní dává pryč svou individualitu, a nic není horší než to, ani smrt. Výměna energií je to nejhorší co člověk může na své cestě udělat. Naopak, orgasmus je skvělý a úžasný uvolnění mentállní energie a je to ku prospěchu astrálního těla čili k prospěchu duše. Ovšem bez hluboké lásky to má úplně reverzní a negativní efekt.

    99:1 je poměr nebezpečný spiritulity a esoteriky ku bezpečný.

    to elkimelek :kterou spiritualitu (esoteriku) považuješ TY z tu bezpečnou...??
    (odpověď už prosím i ostatní pokračovat v tom uvedeném vláknu... thanks! :-)

    Elkimek — stř čen 26, 2013 4:01 pm
    muflon píše:
    Výše uvedená diskuse už je oftopic, doporučuju pokračovat ve vlákně k tomu určeném (Spiritualita, seberozvoj, mentální léčení...) :
    ZDE:
    muflon — stř čen 26, 2013 5:29 pm
    Elkimek píše:
    Nejde říct tohle je špatný a tohle ne. Je to hrozně variabilní a hlavně záleží na tvý současný karmě a dost zjednodušeně řečeno na frekvenci na který vibruješ. Ono totiž každá mantra, kažej symbol, obraz, každá myšlenka či meditační postup je z metafzického hlediska určitým kódem do určitých sfér a míst. Jenže dualita sahá dost daleko. To znamená že pokud něco děláš, nějakou praktiku, meditacoi cokoliv, a nemáš vyřešené a frekvenčně zpracované věci spojené s frekvencí, místem, určitým kmitočtovým pásmem které jsou spojené s danou věcí, chytneš se do reverze, do temnoty kde sou, věř mi, opravdu špatný věci.

    A některý vylomeniny typu chaneling, tantra, astralní cestování jsou špatný už ze své technické metafyzikální podstaty.

    Někde jsem četl, že VEŠKERÁ magie (i ta "bílá") je už od dávnověkých dob ve svém důsledku pro lidstvo škodlivá...a třeba u jógínů je varování, aby člověk pokud získá nějaké schopnosti, na nich nelpěl (budhisticky :-) ), ale byl ochoten se jich vzdát...

    Někteří se dokonce vymezují, a nazývají se cesta "čistého " vzestupu...takže určitě jak píšeš je na místě obezřetnost, a vědomí že "za vše se dřív či později "platí"...a že ZKRATKY a snadné cesty často platí že "dlážděná" a vyšlapaná (široká) je cesta do pekel.... :mrgreen: :mrgreen:

    martina72 — stř čen 26, 2013 5:59 pm

    Trošku se tady kroťte. Historie křesťanství je dobře známa, historie katolictví (což je něco dosti jiného) také, historie buddhismu, taoismu, také. Co jsou čakry a meridiány víme. Theosofie nám dala krásný slupkový model člověka. Tedy elementární pohled na fysično, éterično, astrál, duši a Ducha.
    Meditujte nebo tantrisujte si jak chcete. Ale zůstaňte lidmi.
    S tou "cestou čistého vzestupu" .... mám pár kamarádů (a kámošek), které se tím zabývají. Nemá to žádný smysl. Jen si tím vydělají dost peněz.
    Je to stejné jako Walsh nebo Prabdhupáda a jiní borci.
    Takhle, z vědeckého, čistě materiálního hlediska, je svět světem iluzí. Tedy, cokoliv, co si pomyslíte, se "zhmotňuje" a ovlivňuje cokoliv kolem vás. A vše se někam zapisuje, matroš si to pamatuje. Tedy to má nevratné důsledky, které zas ovlivňují vás. Nikdo nedokáže odlišit, zda svět působí na něj nebo on na svět, nikdo nedokáže ucítit svět "jaký je". Čas je iluzí a všechno prostě je. Tady a teď. To je vědecké chápání světa. Bavit se za těchto okolností o "cestě" či negativní nebo positivní energii je trošku divné.

    muflon — stř čen 26, 2013 6:26 pm
    martina72 píše:
    ....vše se někam zapisuje, matroš si to pamatuje. ...

    že by vše bylo nevratné...??

    Jinak souhlas že "matroš" si to pamatuje....s tím třeba pracuje psychoterapeutický směr bodyterapie (práce s psychikou skrze tělo)...že veškerá traumata se někde v těle ukládají jako fyzické nebo mentální bloky...(zakladatel Carl Lowen).

    martina72 — stř čen 26, 2013 6:37 pm
    muflon píše:
    že by vše bylo nevratné...??

    Jinak souhlas že "matroš" si to pamatuje....s tím třeba pracuje psychoterapeutický směr bodyterapie (práce s psychikou skrze tělo)...že veškerá traumata se někde v těle ukládají jako fyzické nebo mentální bloky...(zakladatel Carl Lowen).

    Není to nevratné u živých organismů.

    NOWOCAYN_2 — stř čen 26, 2013 10:12 pm

    Elkimek : Orgazmuj často, a zabudni na možné osvietenie (samozrejme absencia orgazmovania k tomu nestačí), lebo časté orgazmovanie je v podstate USPÁVAČ človeka, jeho činov a skutkov - svetlých činov a svetlých skutkov, hlavne v komunikácii.... Čím viac orgazmuješ, tým si viac unavený (a nie uvoľnený), a tak neurobíš to, čo by si urobiť mal. Vystriekaný muž si okrem toho ťažšie hľadá priateľku, a nedokáže s ňou nadobudnúť skutočne hlboký vzťah, lebo život je o ENERGIÁCH, a keď si muž vybije svoju JANG energiu (ten typ v semenníkoch, neviem presne, úplne do podrobna to naštudované nemám), tak nebude tak silno priťahovaný ku žene.... A ženu viac zaujíma tantrik, ako "vystriekaný" muž, a to si buď istý. Žena CÍTI, keď muž nie je dlho vybíjaný... :) ... a silno ju to priťahuje.... Problém je ale v tom, že takých mužov je tragicky málo, a väčšinou sú to starí muži, ktorí pochopili, že sa netreba toľko vyčerpávať.... Ale starý muž proste "nemá" na 20-tku, 30-tku, 40-tku..... a aj tak je už vybitý, lebo svoju vrodenú energiu si vybil z obličiek častým orgazmovaním. Ja som to včas zastavil, pred troma rokmi som obmedzil orgazmovanie tak, že som orgazmoval v priemere 12-15 krát ročne. Tento rok (2013) som orgazmoval zatiaľ len dva krát, a prvý krát v januári, takže som zažil, čo je to neorgazmovať 5,5 mesiaca. JE TO PERFEKTNÝ POCIT. Totiž, "nabudzovať" sa môžeš hocikedy, najlepšie pri erotike, ak nie je partnerka, tak masturábciou...ALE NAČO DO KONCA, PREBOHA ???? Mám s orgazmami OBROVSKÉ skúsenosti, bol som "veľký striekač".... Ale VZDAL SOM SA TOHO, lebo to po mojich skúsenostiach s obmedzením "striekaním" rozhodne ZA TO NESTOJÍ pokračovať v častom orgazmovaní. Je to proste BALAST - takýto zvyk - často orgazmovať. Je to NEURÓZA. Alebo "..ako vybiť nahromadenú energiu & ako vysypať kufor plný peňazí von oknom, a potom znova na tie peniaze čakať...."
    Elkimek, ospravedlňuje ťa jedna vec............. a to TO, že si nezažil aký je to pocit orgazmovať obmedzene, a že si napríklad nezažil, aký je to pocit neorgamovať rovno 5 mesiacov, alebo pol roka..... .........
    Záverom k tomuto príspevku : keby mi ponúkli MILIARDU EUR za to, že budem musieť orgazmovať ani nie denne, ale stačilo by RAZ TÝŽDENNE (čiže nie extrémne často), poviem ti na rovinu.................NEPRIJAL BY SOM TO................ Môžete sa mi smiať tí, čo to čítate, ale TAK SILNO mi vyhovuje tantrické poňatie orgazmov (a erotiky samozrejme, ale bavíme sa o orgazmoch teraz), že mu budem verný do KONCA ŽIVOTA, a teraz orgazmy obmedzujem na 6 ročne, a možno aj NA MENEJ, 4-3, ako "sviatočnú príležitosť", resp. rituál, pri orálnej erotike (aj s prehltnutím - mne osobne sa moje semeno vôbec nehnusí, takže nekážem vodu a pijem víno, ale kážem vodu a pijem vodu, takže nechcem od partnerky to, čoho by som sa ja štítil). Tantrici to odporúčajú, vraj to lepšie spojí pár .... ale všimnite si, NEODPORÚĆAJÚ TO ROBIŤ ČASTO..... Kľudne by stačilo napr. 2 krát ročne (semeno je VŽDY čerstvé, obnovuje sa, pretvára naspäť na krv, a naspäť na semeno) - takže ich odoprúčanie NIE JE "DIEŤAŤOM" KONZUMU. Keby bolo, odorúčali by to robiť každý deň, alebo každý týždeň.
    Neplánujem sa úplne vzdať orgazmu, lebo to by bol extrém, a ja nechcem úplný extrém, mám rád "malé extrémy" =) ....
    Orgazmus si rád RAZ ZA ĆAS (pár krát za rok, tento maximálne 6 krát, viac NIE) pripomeniem................... A VIETE PREČO ??? ... Aby som si pripomenul, že to FAKT ZA TO NESTOJÍ.........Áno, JE to príjemné V TEN MOMENT, ale je to príliš veľká cena za tých 8 sekúnd.... Je to ABSOLÚTNE NEVÝHODNÉ pre muža...Pochopí to TEN, kto v obmedzovanom orgazmovaní bude mať PRAX....... A o tom som sa presvedčil ja na vlastnej koži.... A - ĎAKUJEM SEBE, že som to pochopil :) :) :) :) :) :) :)

    NOWOCAYN_2 — čtv čen 27, 2013 5:14 pm
    Elkimek píše:
    Tantra je černá magie, pozor na to. Člověk při ní dává pryč svou individualitu, a nic není horší než to, ani smrt. Výměna energií je to nejhorší co člověk může na své cestě udělat. Naopak, orgasmus je skvělý a úžasný uvolnění mentállní energie a je to ku prospěchu astrálního těla čili k prospěchu duše. Ovšem bez hluboké lásky to má úplně reverzní a negativní efekt.

    99:1 je poměr nebezpečný spiritulity a esoteriky ku bezpečný.

    Elkimek, tvojmu orgazmu je ÚPLNE JEDNO, či ho dosiahneš rukou, so ženou, alebo s mimozemšťanom.... VŽDY ti to uberie energiu a vzdiali ťa to od prirodzenosti. Neviem odkiaľ berieš tie, s prepáčením BLUDY, o ktorých tu píšeš.... Vysvetli mi jedno - načo mužské telo vypudzuje pri orgazme tak silne hodnotnú tekutinu, akou je SEMENO ??? To je akože "odpad" "skvelého a úžasného uvoľnenia mentálnej energie v prospech astrálneho tela či v prospech duše ???".... Keby to tak bolo, tak tí najväčší "honiči" a "striekači" by boli najpohodovejší ľudia, plní pochopenia, empatie, atď.... lebo ich "astrálne telo" by potom podľa tvojej prekrútenej teórie bolo pravidelne "zdravotne uvoľňované".....
    Ešte mi tu ZAPOŤ, že orgazmovanie je prirodzené a ZDRAVIU PROSPEŠNÉ, a k tomu ešte pridaj, že surová strava je pre človeka to najlepšie........... ... A to už bude megamýtus... :)

    Elkimek — čtv čen 27, 2013 6:31 pm

    Nemám čas ani zájem se tu stebou dohadovat a honit si kdo má lepší argumenty. Svoje sem napsal, ať si z toho vezme kdo chce co chce.

    Navíc tvému písemnému projevu plnemu teček nerozumím a špatně se to čte.á

    NOWOCAYN_2 — pát čen 28, 2013 2:16 pm

    Keby Matka Príroda vytvorila orgazmus ako prirodzenú súčasť človeka, vhodnú vykonávať ju desaťročia vo frekvencii aspoň 2 krát týždenne (väčšina to robí častejšie), BOLA BY MEGAIRÓNIA, keby s tým spáájala ejakuláciu tak hodnotnej tekutiny, akou je SEMENO. Inak povedané - je to nemožné, príroda taká sprostá nie je.
    Nemám presne zmapované, na čo slúži ženský orgazmus.... ON je tu skôr na to, že ho terba zažiť možno 100, 200 krát, a potom sa mu vzďaľovať a vzďaľovať, nelpieť na ňom, dávať ho preč z intímneho života a urobiť z neho "slávnostnú praktiku", ktorá sa odohráva max. raz mesačne.
    U muža je orgazmus úzko spojený s ejakuláciou, ktorá má skutočný zmysel (ak si odmyslíme to, že niektoré ženy to majú rady v puse, totiž na brušku to taký pôžitok neprinesie (nevnímajú potom chuť) - nech sa páči, nič proti) LEN V PRÍPADE oplodňovania ženy....... Vtedy ten orgazmus môže byť takou "orgazmickou informáciou", ktorá by sa dala charakterizovať takto : Ano, ejakuloval si, veď je predsa rozdiel medzi "komunikačnou" a "oplodňovacou" erotikou, tak musí byť rozdiel aj v tom, že pri tej erotike, kde sa plodí dieťa, dostaneš možnosť (nevyhnutnosť) orgazmovať, lebo orgazmus je u teba doprovodný pocit pri ejakulácii semena, a ten pocit musí byť CÍTIŤ, a určite ho nemá byť cítiť NEPRÍJEMNE, ale príjemne, lebo aj rola otcovstva, na ktorú sa podujímaš, je príjemná, keď si sa na to pripravil, a po orgazme na niekoľko hodín zoslabneš, lebo si vykonal záslužný čin, z ktorého bude profitovať tvoja spokojnosť ako otca, a spokojnosť tvojej priateľky - ženy, ako matky...Vydal si veľa energie, únava je prirodzená, uži si ju, uži si to, je to raz za dlhýýýýý čas, a častejšie to nepotrebuješ, a ani to nie je vhodné po toľkých skúsenostiach, ktoré s tým už máš, a za ktoré si si UVEDOMIL, že to za to nestojí, že je to ako dať si tri kocky čokolády, z ktorej by ťa bolelo brucho celý deň, ale z ktorej ťa brucho nebolí vtedy, keď si ju dáš vo výnimočný okamih, ktorý sa odohráva fakt len výnimočne, a výnimočne to nie je každý týždeň a ani každý mesiac.... :) ....

    To nie je žiadna veda, stačí mať "filipa" na to, aby tomu človek rozumel....

    sakul — pát čen 28, 2013 3:08 pm

    Doporučuji k tomuto tématu knihu Cesta pravého muže od Davida Deiry, případně jeho další knihy nebo přednášk na youtube. Další zajímavý autora je Mantak Chia, pokud by někdo chtěl sáhnout po východněji laděném pohledu na věc.

    NOWOCAYN_2 — pát čen 28, 2013 11:13 pm

    Niečo, čo SKUTOČNE FUNGUJE : ...Rob to, čoho sa bojíš, a ..... tvoj strach ZMIZNE !

    Načo filozovofať, načo čítať kopu kníh a strácať čas žiť ??? .... Alebo.... Prečo odkladať extázu (výsledky prekonania strachu) na zajtra, keď ju môžeme zažiť už DNES (keď ten strach pôjdeme "rozbiť" práve teraz) ???

    Elkimek — ned čen 30, 2013 11:44 am

    Měl bys víc ejakulovat aby ses uklidnil. Kdo má tohle číst :x

    NOWOCAYN_2 — ned čen 30, 2013 1:29 pm
    Elkimek píše:
    Měl bys víc ejakulovat aby ses uklidnil. Kdo má tohle číst :x

    Tvoje odporúčanie = "viac chlastaj, aby si ľahšie zabudol...." ..... :D
    A kto má to čo píšem čítať ? Ten, kto sa nebojí niečo zmeniť. :)

    Elkimek — ned čen 30, 2013 2:11 pm

    Já neřekl že nemáš pravdu, máš a souhlasím tím, co jsi napsal.

    Mohl bys ale psát jako člověk a ne jak někdo s mentální poruchou.

    NOWOCAYN_2 — ned čen 30, 2013 2:23 pm
    Elkimek píše:
    Já neřekl že nemáš pravdu, máš a souhlasím tím, co jsi napsal.

    Mohl bys ale psát jako člověk a ne jak někdo s mentální poruchou.

    A ako má písať človek..... skromne ?

    Elkimek — ned čen 30, 2013 2:59 pm

    Slušně a normálně. Nechápu proč děláš za každou půlvětou ...... a používáš největší fonty. Není příjemný to číst a dělá to tu bordel.

    Spíš to vypadá že chceš svou myšlenku lidem vnutit. Moudrej člověk chápe, že pro koho tvá myšlenka bude přínosem, ten si ji přečte i v normálním fontusizu a vezme si ji k srdci.

    Nebo to tu všichni máme psát jak prasata? :)

    martina72 — ned čen 30, 2013 4:07 pm

    Připojím se. Mi osobně to nevadí, často v jiných diskusích píši stylem:
    " .... hele, tyvole, to je tak ... a samozřejmě ... může to bejt i takhle ... no, ale teď jako myslim ..... že jako ... by to mohlo bejt ... "
    Obecně je tento styl komunikace velmi špatně čtivý, to za prvé. Za druhé, druzí ho často pociťují jako urážlivý, resp. jinak: pociťují pisatele jako blbce a povozí se na něm (ti ješitní a hloupí, kterých jest ovšem většina, to je normální, u lidské populace).
    Nu, a užívání zvětšeného písma, tučného písma, HŮLKOVÉHO písma, vykřičníků!!!!!!!!!!! atd. je pociťováno jako křik. Tedy se v netiketě doporučuje volit tato zdůraznění uvážlivě. To samé platí i o smajlících.

    muflon — úte čec 02, 2013 11:45 am
    martina72 píše:
    Připojím se. Mi osobně to nevadí, často v jiných diskusích píši stylem:
    " .... hele, tyvole, to je tak ... a samozřejmě ... může to bejt i takhle ... no, ale teď jako myslim ..... že jako ... by to mohlo bejt ... "
    Obecně je tento styl komunikace velmi špatně čtivý, to za prvé. Za druhé, druzí ho často pociťují jako urážlivý, resp. jinak: pociťují pisatele jako blbce a povozí se na něm (ti ješitní a hloupí, kterých jest ovšem většina, to je normální, u lidské populace).
    Nu, a užívání zvětšeného písma, tučného písma, HŮLKOVÉHO písma, vykřičníků!!!!!!!!!!! atd. je pociťováno jako křik. Tedy se v netiketě doporučuje volit tato zdůraznění uvážlivě. To samé platí i o smajlících.

    Tak to i já budu muset trochu pozměnit styl :-)
    (používám dost často zvýraznění pro přehlednost u delších příspěvků, kde je zkušenost že líný čtenář nerad kliká na odkazy.Takže často dělám "výcucy".)

    NOWOCAYN_2 — úte čec 02, 2013 1:05 pm
    muflon píše:
    Tak to i já budu muset trochu pozměnit styl :-)
    (používám dost často zvýraznění pro přehlednost u delších příspěvků, kde je zkušenost že líný čtenář nerad kliká na odkazy.Takže často dělám "výcucy".)

    Ovca ide meniť to čo jej vyhovuje, a čo zároveň v skutočnosti nikomu REÁLNE neškodí..................... "POTLESK" :lol:
    Áno, zapredávaj svoj štýl..... Ovca predsa musí byť nepoznateľná v dave.... Meň to, čo ti vyhovuje (a inému reálne neškodí )..... :D ... Aj ja som bol taký. Našťastie V MINULOSTI.

    muflon — úte čec 02, 2013 1:16 pm
    NOWOCAYN_2 píše:
    Ovca ide meniť to čo jej vyhovuje, a čo zároveň v skutočnosti nikomu REÁLNE neškodí..................... "POTLESK" :lol:
    Áno, zapredávaj svoj štýl..... Ovca predsa musí byť nepoznateľná v dave.... Meň to, čo ti vyhovuje (a inému reálne neškodí )..... :D ... Aj ja som bol taký. Našťastie V MINULOSTI.

    Že existuje něco jako netiketa si ještě neslyšel? Neříkám že se jí budu 100% řídit, ani nepíšu že se úplně změním (to nakrásně ze dne na den ani neni reálné ani snad "nutné"). Zajímalo by mne zda by si třeba policistovi za pokutu nebo když ti přijde faktura za nákup nějakého zboží, zda bys řekl, že nejsi ovce, a budeš platit kdy a jak ty uznáš za vhodné (v tomto státě to podle toho taky vypadá, a většina si myslí že platit včas fakturu v době splatnosti může jen opravdový zabedněnec - ovce...)

    Pravda, netiketa neni vymahatelná (ale to třeba nejsou u soudů často ani oprávněnější a důležitější věci...začíná to ale právě těmi malými věcmi). Trocha sebereflexe Nowocayn ale nikomu ještě neuškodila, i kdyby nebyla pravda to co o člověku druzí říkaj, je to důvod se aspoň zamyslet jak tě vnímá okolí (to neznamená že bys nemohl být "svůj", ani to neznamená že bys měl skákat jak druzí pískají). Pokud se ale bojíš naslouchat občas okolí a chceš si jet jen tu svou siláckou cestou, nikdo ti to nebere, ale pak se nediv že občas se někdo ozve.

    A souhlasim že moc teček otravuje...(ty 3 tečky mi připadaj ještě jakž takž únosné pokud nejsou za každým druhým slovem...prostě všeho moc škodí - stejně jako v jídle a potr.doplňcích). Tím tě Nowocayn nenutim ale aby ses přizpůsoboval MÉMU vkusu. Pokud ti nevyhovují 3 tečky, používej si jich třeba 30000000000000000000000000000000 :-) (je ale rozdíl mít "svoj štýl", a být nevkusný ignorant (to teď není osobně na tebe, to se týká obecně intern.diskusí). POKUD bys tedy přijal občas radu, tak bych viděl jako dobré a čitelnější, aspoň dělat víc odstavců, dlouhý text odrazuje už sám o sobě.

    Faktem zůstává, že důležitější než styl a grafika, je obsah, který může být buď jalovou reakcí a zviditelnění svého ega, nebo naopak přínos pro nějakého čtenáře.(Nowocayn tím neříkám že tvé příspěvky nejsou přínosem, občas některé rád čtu :-) , i když se vším třeba nesouhlasim, ale leckdy ti třeba i později můžu dát za pravdu (ono obecně řídit se tím jak cokoli dělá někdo druhý, není dobré (hlavně co se týká zdravotních doporučení), nutné si vše prožít, zpracovat a vybrat co komu funguje.).

    NOWOCAYN_2 — stř čec 17, 2013 12:46 am

    Taka otazka.... Co za dusevnu chorobu maju ludia NECINNI, ked im je urcitou formou ublizovane, resp. je im odopierany zaskuzeny pokoj ?... Uvediem dva priklady...
    1. 2 hodiny rano, stara posr*ta lada o hodnote 100eur na srot pol hodiny huka a huka (poplasne), a velmi neprijemne, bez prestania..... Na sidlisku, kde ju v jarnu nestudenu no muselo pocut MINIMALNE 100 ludi.... A hadajte, kto alarmoval policiu, aby to vyriesila. JA.
    2. Dnesna polnoc....pod blokmi skupinka asi 8 ludi, hlasne rozpravanie a obcasne kriky a zavijania....trvajuce pol hodinu....Uz dve hodiny bol nocny klud....ludia tak isto spia s otvorenymi vetrackami....
    Lenze su ludia xo si nechaju radi ublizovat, niektori aj preto, aby sa pitom mohli lutovat ako su "bezbranni".... Hadajte kto na tych xhlapcov zavolal policiu, a ta to hned vyriesila..... JA.
    Mne len vadi ze znova sa roho nik z cele casti sidliska nechopil, a znova som to "musel" byt ja.... "Statisticky" by som mal byt divny a zakerny, kedze ostarnym to "akosi necinne bolo jedno", kedze voci tomu nic nepodnikli.... A PRAVE TO JE TEN DOVOD, PRECO NAS TAK OK, RADAJU, KLAMU, KRIVDIA A DO OCI SA NAM VYSMIEVAJU POLITICI A ROZNE ORGANIZACIE, SPOLOCENSTVA, KORPORACIE... Lebo ludia su necinne OVCE....

    Zaverom..... Minule bol v autobuse srsen....OBROVSKY.....kto presiel takych 7 metrov aby ho zabil a vyhodil z okna na cestu ? Ja.
    Kto "prikazal" priblblemu panovi v autobuse, aby si tam nelestil pistol vybratu z kufrika (ano, aj taki cvoci sa objavia v MHD) ? JA.

    Z tych co "duchovne rastu" su NAJVIAC NA SMIECH izolovani mnisi..... Preco ? Jednoducha odpoved..... Nevedia zvladnut sexualitu a vztahy medzi beznymi ludmi, a tak radsej odidu od toho vsetkeho....A niektori sa dokonca nenaucia nic, len meditovat a spievat mantry.... Ale mimo civikizacie a bez erotiky.... Toto mame obdivovat ???! To je vysmech zivotu.... Taki ludia nemozu byt vzorom zivota..... Pasivita, utek z realneho sveta, ritualy..... MRTVY ZIVOT....

    Vševěd — stř čec 17, 2013 9:53 am

    Jsi můj nový hrdina.

    Sikora — ned čec 28, 2013 12:18 pm

    Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, ani nemocná duše a zdravé tělo

    Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, tak

    jako neexistuje nemocná duše a zdravé tělo

    AUTOR PRIATELIA NA NETE DÁTUM 15. MAREC 2013
    ZÁVIST, NENÁVIST, KŘIVDA, ZLOBA, LÍTOST, STRACH, TRÁPENÍ SE PRO JINÉ…Jakmile některý z těchto pocitů lidé “pustí do svého nitra”,tak za všechny následky nesou sami zodpovědnost. UžSokrates říkal, že tělo je jen obalem duše. Jakmile onemocní duše, onemocní i tělo. Všechny z tisíce diagnóz, které známe, vznikají, když se poškodí lidská duše …
    Co je to duše? Jak s ní spolupracujeme? Pokud ji nechápeme tak, že s ní můžeme spolupracovat, tak se dál nedostaneme.
    Naše duše sídlí v oblasti Solar Plexu (sluneční pleteni) pod hrudní kostí uprostřed. Není v člověku většího bohatství, jako je jeho duše. S duší je třeba spolupracovat. Jak se o duši nestaráme, potom to vede k psychosomatickým chorobám, co už se dnes připouští, i když velmi opatrně. Pro každého je nejdůležitější jeho zdraví. Pro každého, komu je víc jak 18 roků, je nejdůležitějším člověkem v jeho životě on sám. Miluj sám sebe – v tom není pýcha nebo sobectví.

    Kdosi moudrý řekl: Ať myšlenka neopustí místnost, v které jsme. Když si uvědomíte, že máte tendence řešit věci zpětně, bavit se o tom, co bylo nebo utíkáte do budoucnosti a co bude, když… tak vždy utíkáme dopředu nebo dozadu, a jen proto, neboť nechceme být tady a teď. Když utíkáme nazpět, tak tam užnejsme, jsou to tedy jenom vzpomínky. Když utíkáme dopředu, tak tam ještě nejsme. To je hypotéza. Ale když řeším TEĎ, tak jsem TADY. Když máme nepořádek v duši, tak nechceme řešit teď,neboť do toho bychom museli zahrnout sebe a uvědomit si svůj stav. Toto jsou kroky, kterými se člověk dostává k pravdě o sobě. Když se přinutíte tady a teď, zjistíte: jeden nevyřešený problém, druhý, třetí – a obecně to nazveme stres. Módní slovo, lidé se ho chytají, vytváří si antistresové programy, přičemž není možné zachraňovatčlověka, pokud se on sám zachraňovat nechce. Nemluvíce o tom, že stres je také všechno zahrnující a nic neříkající slovo.
    Vytvářejme si takový vztah k sobě, abychom viděli především vstupní problém, který můžeme zvládnout a do problémů, do kterých ještě nemůžeme vstoupit, je třeba nechat na později. Tak se dostáváme k elementárnímu chápání sebe samého. Aby člověk měl motivaci, jak s tím zacházet a potom to posuneme dál. Jakmile se o to nebudeme starat, začne nám to přerůstat přes hlavu, dušička se začne lámat a začnou to odnášet orgány.
    Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, tak jako neexistuje nemocná duše a zdravé tělo.
    Nejlepší jsou na tom lidé, kteří vnímají stav duše. Tedy vnímají pohodu anebo nepohodu. Když člověk nechce vnímat stav nepohody anebo je nepohody příliš mnoho, musí dojít k něčemu, co ho posune do ji-ných zážitků.
    Každý orgán v těle má mimo svého fyziologického poslání také svojí duchovní dimenzi. Např. žaludek a tlusté střevo jsou ovládány strachem. Např. se začínají objevovat nějaké problémy s tlustým střevem – hemoroidy, zácpy. Kdo ví něco o meridiánech, které kontrolují svaly nebo svalové skupiny a dávají informaci dříve, než se tento orgán začne rozpadat, ví, o čem hovoříme. Přes meridián tlustého střeva nás může bolet rameno. Půjdeme k lékaři a on poví, že je to léty a píchne nám injekci. Tím se sice otupí bolest, cožje řeč těla – tedy zatlačíme projev těla, ale vznikne následný problém – ledviny (podle pěti elementů tlusté střevo vyživuje ledviny a jeho párový orgán, močový měchýř).
    Ledviny se energeticky oslabí kvůli neuspořádaným mezilidským vztahům. Nejde vždy o to, či jste s někým pohádaný. Jde o to, koho si nosíme v sobě, koho nemůžeme zpracovat, kdo nám vadí. Nevyrovnaný mezilidský vztah vede k vnitřní agresi, to vede k nadprodukci adrenalinu a ten se usazuje v ledvinách. Z toho jsou ledvinové kameny. To ale pokračuje přes meridián ledviny –otékají kotníky nebo je problém s dýcháním, bolest za hrudní kostí.
    Co je to chřipka? Jsou to neuspořádané ledviny. A do toho přijde bacil. Normálně jsme schopní zpracovat kde co, ale v momentě, kdy je něco neuspořádané, stačí jakýkoliv závan a máme chřipku.
    Po ledvinách pokračuje močový měchýř. Dráha močového měchýře začíná mezi očima, jde přes hlavu, tam se to rozchází a kontroluje zádové vzpřimovače a točí se. Zdvojená dráha se spojí pod kolenem a končí pod malíčkem na noze. Celá záda jsou problémem močového měchýře. Jeden problém ze sta je skutečný problém se zády. Jinak je to záležitost zádového svalstva, které na základě toho, že přes ně prochází dráhy močového měchýře a které paralyzují tyto svaly, nám znemožní pohyb /hexenšus, ústřel/. Je to záležitost svalstva. Záda nebolí. To jsou omyly, které medicína produkuje, aby nemusela akceptovat energetické souvislosti v těle. Jiné je, když jsou polámané obratle, dochází k jejich vydření, když je velký nedostatek vápníku nebo vzniká Bechtěrev. Ale to jsou výjimky.
    Užjen to, že začínáme mít rýmu a já jsem prochladl. Podstatné je to, že mi teče z nosu, něco nebo někoho jsem někde nezvládl, scvrkly se mi ledviny. Já bych měl hledat, co kde mám něco nevyřešené a tím se zmizí problém s rýmou. Toto je hledání cesty k sobě. Když se “rozběhnou” ledviny a močový měchýř,u žen začnou gynekologické problémy, u mužů problémy s prostatou. Toto je též jedna z dvou příčin neplodnosti. Problém prostaty může např. spočívat v tom, že jsou nepořádky mezi nemocným a např. jeho tchýní. Neumí se domluvit, stále ho toštve …
    K duši /Solar plexus/ patří 6 základních orgánů: žlučník,

    Sikoro, to je moc hezký a rozumný článeček.

    A díky moc za něj :) - některé informace z něj předám určitě dál a snad budou zajímavým podnětem pro jednoho člověka, který zrovna dnes se mnou řešil nějaké problémy, mj. v komunikaci s blízkou osobou.

    martina72 — pon čec 29, 2013 3:41 pm

    Já doplním jen to, co nebylo zmíněno, byť ta stať je velmi hezká a milá a obsažná. Zmíním to, co řešíme, s překvapením, s přítelkyněmi až ve středním věku. Všechny do jedné se diví tomu, co se má vědět už dávno.
    Muži jsou mnohem citlivější a více emocionální než ženy. S racionalitou to nesouvisí, racionální jsme, Ale to se nepopírá. Jde o to, že ženy jsou tvrdší a muži měkčí. Navzájem se doplňujeme a je dobré si vyjít vstříc. Mužova racionalita slouží jen a jen ženám (jim by se svět rozsypal, po technické stránce je to svět mužský), my tak racionální být nemusíme, můžeme žít více "free".
    Ale mužská emocionálnost slouží mužům, my se máme rádi a vydržíme spolu. Ženy ji povětšinou nerozumí a ani ji neuznávají. Ku vlastní škodě.
    Ženský kolektiv je dlouhodobě neudržitelný. Právě pro tu citovou plochost a zbytečnou tvrdost.
    Tož tak.

    merti — pon čec 29, 2013 4:17 pm

    Martino72, taky si to postupem času začínám myslet.

    Bohužel mám pocit, že většina mužů si chce zachovat svou "chlapskou" tvář, nechce působit příliš citlivě, je zpracovaná a vychovaná tak, aby toto potlačovala, nebo aspoň nedávala moc najevo. Proto se se svými pochybnostmi a bolestmi, různými nejistotami jen málokdy svěří. Pak se samozřejmě nic nevyřeší - muž se s těmi pochybnostmi o čemkoliv uzavře a žena si to vysvětluje zase po svém.

    A navíc to potom (možná i proto) u některých mužů přetransformuje do velmi nevkusné a zbabělé, i když různě vyjadřované podoby...

    Ale to je můj ženský pohled, a třeba je to ve skutečnosti úplně jinak :)

    Jarda — ned zář 08, 2013 11:23 am
    Sikora píše:
    Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, ani nemocná duše a zdravé tělo

    Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, tak

    jako neexistuje nemocná duše a zdravé tělo

    AUTOR PRIATELIA NA NETE DÁTUM 15. MAREC 2013
    ZÁVIST, NENÁVIST, KŘIVDA, ZLOBA, LÍTOST, STRACH, TRÁPENÍ SE PRO JINÉ…Jakmile některý z těchto pocitů lidé “pustí do svého nitra”,tak za všechny následky nesou sami zodpovědnost. UžSokrates říkal, že tělo je jen obalem duše. Jakmile onemocní duše, onemocní i tělo. Všechny z tisíce diagnóz, které známe, vznikají, když se poškodí lidská duše …
    Co je to duše? Jak s ní spolupracujeme? Pokud ji nechápeme tak, že s ní můžeme spolupracovat, tak se dál nedostaneme.
    Naše duše sídlí v oblasti Solar Plexu (sluneční pleteni) pod hrudní kostí uprostřed. Není v člověku většího bohatství, jako je jeho duše. S duší je třeba spolupracovat. Jak se o duši nestaráme, potom to vede k psychosomatickým chorobám, co už se dnes připouští, i když velmi opatrně. Pro každého je nejdůležitější jeho zdraví. Pro každého, komu je víc jak 18 roků, je nejdůležitějším člověkem v jeho životě on sám. Miluj sám sebe – v tom není pýcha nebo sobectví.

    Kdosi moudrý řekl: Ať myšlenka neopustí místnost, v které jsme. Když si uvědomíte, že máte tendence řešit věci zpětně, bavit se o tom, co bylo nebo utíkáte do budoucnosti a co bude, když… tak vždy utíkáme dopředu nebo dozadu, a jen proto, neboť nechceme být tady a teď. Když utíkáme nazpět, tak tam užnejsme, jsou to tedy jenom vzpomínky. Když utíkáme dopředu, tak tam ještě nejsme. To je hypotéza. Ale když řeším TEĎ, tak jsem TADY. Když máme nepořádek v duši, tak nechceme řešit teď,neboť do toho bychom museli zahrnout sebe a uvědomit si svůj stav. Toto jsou kroky, kterými se člověk dostává k pravdě o sobě. Když se přinutíte tady a teď, zjistíte: jeden nevyřešený problém, druhý, třetí – a obecně to nazveme stres. Módní slovo, lidé se ho chytají, vytváří si antistresové programy, přičemž není možné zachraňovatčlověka, pokud se on sám zachraňovat nechce. Nemluvíce o tom, že stres je také všechno zahrnující a nic neříkající slovo.
    Vytvářejme si takový vztah k sobě, abychom viděli především vstupní problém, který můžeme zvládnout a do problémů, do kterých ještě nemůžeme vstoupit, je třeba nechat na později. Tak se dostáváme k elementárnímu chápání sebe samého. Aby člověk měl motivaci, jak s tím zacházet a potom to posuneme dál. Jakmile se o to nebudeme starat, začne nám to přerůstat přes hlavu, dušička se začne lámat a začnou to odnášet orgány.
    Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, tak jako neexistuje nemocná duše a zdravé tělo.
    Nejlepší jsou na tom lidé, kteří vnímají stav duše. Tedy vnímají pohodu anebo nepohodu. Když člověk nechce vnímat stav nepohody anebo je nepohody příliš mnoho, musí dojít k něčemu, co ho posune do ji-ných zážitků.
    Každý orgán v těle má mimo svého fyziologického poslání také svojí duchovní dimenzi. Např. žaludek a tlusté střevo jsou ovládány strachem. Např. se začínají objevovat nějaké problémy s tlustým střevem – hemoroidy, zácpy. Kdo ví něco o meridiánech, které kontrolují svaly nebo svalové skupiny a dávají informaci dříve, než se tento orgán začne rozpadat, ví, o čem hovoříme. Přes meridián tlustého střeva nás může bolet rameno. Půjdeme k lékaři a on poví, že je to léty a píchne nám injekci. Tím se sice otupí bolest, cožje řeč těla – tedy zatlačíme projev těla, ale vznikne následný problém – ledviny (podle pěti elementů tlusté střevo vyživuje ledviny a jeho párový orgán, močový měchýř).
    Ledviny se energeticky oslabí kvůli neuspořádaným mezilidským vztahům. Nejde vždy o to, či jste s někým pohádaný. Jde o to, koho si nosíme v sobě, koho nemůžeme zpracovat, kdo nám vadí. Nevyrovnaný mezilidský vztah vede k vnitřní agresi, to vede k nadprodukci adrenalinu a ten se usazuje v ledvinách. Z toho jsou ledvinové kameny. To ale pokračuje přes meridián ledviny –otékají kotníky nebo je problém s dýcháním, bolest za hrudní kostí.
    Co je to chřipka? Jsou to neuspořádané ledviny. A do toho přijde bacil. Normálně jsme schopní zpracovat kde co, ale v momentě, kdy je něco neuspořádané, stačí jakýkoliv závan a máme chřipku.
    Po ledvinách pokračuje močový měchýř. Dráha močového měchýře začíná mezi očima, jde přes hlavu, tam se to rozchází a kontroluje zádové vzpřimovače a točí se. Zdvojená dráha se spojí pod kolenem a končí pod malíčkem na noze. Celá záda jsou problémem močového měchýře. Jeden problém ze sta je skutečný problém se zády. Jinak je to záležitost zádového svalstva, které na základě toho, že přes ně prochází dráhy močového měchýře a které paralyzují tyto svaly, nám znemožní pohyb /hexenšus, ústřel/. Je to záležitost svalstva. Záda nebolí. To jsou omyly, které medicína produkuje, aby nemusela akceptovat energetické souvislosti v těle. Jiné je, když jsou polámané obratle, dochází k jejich vydření, když je velký nedostatek vápníku nebo vzniká Bechtěrev. Ale to jsou výjimky.
    Užjen to, že začínáme mít rýmu a já jsem prochladl. Podstatné je to, že mi teče z nosu, něco nebo někoho jsem někde nezvládl, scvrkly se mi ledviny. Já bych měl hledat, co kde mám něco nevyřešené a tím se zmizí problém s rýmou. Toto je hledání cesty k sobě. Když se “rozběhnou” ledviny a močový měchýř,u žen začnou gynekologické problémy, u mužů problémy s prostatou. Toto je též jedna z dvou příčin neplodnosti. Problém prostaty může např. spočívat v tom, že jsou nepořádky mezi nemocným a např. jeho tchýní. Neumí se domluvit, stále ho toštve …
    K duši /Solar plexus/ patří 6 základních orgánů: žlučník,

    Sikora — čtv zář 12, 2013 11:34 am

    Karma. Jak pracují autoregulační mechanismy biopole lidí?

    Když jsem tato fakta zkoumal důkladněji, dospěl jsem k závěru, že lidské zdraví, povaha, a dokonce i osud jsou určovány karmickými strukturami. Veškeré informace o člověku a stavu jeho těla jsou uloženy v poli, a přitom existuje dialektická souvislost struktur pole a fyzických struktur, projevující se jejich vzájemným ovlivňováním. Osud a charakter člověka jsou také zaznamenány ve strukturách pole a když je dokážeme pozměnit, můžeme mnohé zlepšit.
    Léčil jsem asi rok a domníval se, že tyto struktury určují výhradně stav těla. Postupně se však
    začala hromadit fakta, která z této základní představy vybočovala. V procesu léčení se mým
    pacientům nápadně měnil charakter, a dokonce i osud. Když jsem tyto změny analyzoval, povšiml
    jsem si, že charakter, osud a nemoc spolu navzájem nějak souvisejí, ale že ta souvislost má velmi
    mnoho podob. Sledované deformace struktur pole se realizují rozmanitě: mohou to být různé
    choroby, psychické úchylky, patologické deformace charakteru, úrazy i životní neúspěchy. Když
    jsem tato fakta zkoumal důkladněji, dospěl jsem k závěru, že lidské zdraví, povaha, a dokonce i
    osud jsou určovány karmickými strukturami. Veškeré informace o člověku a stavu jeho těla jsou
    uloženy v poli, a přitom existuje dialektická souvislost struktur pole a fyzických struktur,
    projevující se jejich vzájemným ovlivňováním. Osud a charakter člověka jsou také zaznamenány ve
    strukturách pole a když je dokážeme pozměnit, můžeme mnohé zlepšit. Čím déle jsem tato fakta
    studoval, tím podivuhodnější souvislosti jsem objevoval. Pokusím se teď poodhalit škálu možností
    metody na příkladech léčení různých nemocí, korekce složitých životních situací, ukázat možnosti
    metody testování události, objektů neživé přírody i výsledky dalších výzkumů.
    Zpočátku jsem pracoval metodou klasického psychotronického energetického vlivu.
    V nemocnici ležela žena s edémem plic a byla ve velmi těžkém stavu - lékaři už vůbec nedoufali
    v její uzdravení. Na žádost její dcery jsem tuto pacientku začal léčit distančně. Za nějaký čas po
    začátku vlivu pacientka odložila kyslíkový polštář. Lékaři nemohli pochopit, co se to děje. Ženě
    bylo viditelně stále lépe, dostala znovu barvu, posadila se na posteli a požádala o jídlo, přestože
    předtím potravu odmítala.
    Další případ se stal s mým bratrem chirurgem. Operoval starší paní s velmi oslabeným
    organismem a řízl se do ruky. Opuchla mu celá paže i lymfatické uzliny a vypukla otrava krve. Byl
    ve velmi těžkém stavu a antibiotika nezabírala. Pokusil jsem se tedy bratrovi pomoci. Už po
    několika minutách od začátku působení pocítil jehličkovité píchání v uzlinách, pak začal ustupovat
    otok a asi po hodině teplota klesla na normál - bratr se začal uzdravovat.
    Jak jsem vlastně začal léčit lidi? Asi deset let jsem prováděl výzkumy, studoval jsem východní
    léčebné techniky a získal jsem globální představu o možnostech energetického působeni na lidský
    organismus. Až jsem se jednou pokusil opravdu léčit. Inspiroval mě k tomu jeden okamžik z
    Rasputinova životopisu, který mě ohromil již před lety. Autorka oněch řádků k němu přišla v
    chmurné náladě, protože v Kyjevě umírala její přítelkyně. Jakmile se to Rasputin dověděl, slíbil, že
    tu ženu zachrání. Postavil se doprostřed místnosti, vůčihledně začal blednout, zbělal jako vosk, asi
    dvě minuty tak stál, pak znovu zrůžověl a řekl: "Je to v pořádku, tvoje přítelkyně bude žít." Za
    několik dnů dorazil telegram, že přítelkyně je mimo nebezpečí.
    Když známým onemocněla dcera - nejdřív prodělala spalničky a pak přišly ještě komplikace v
    podobě meningitidy a oboustranného zápalu plic -‚ vzpomněl jsem si znovu na Rasputina a pokusil
    se uplatnit svůj léčivý vliv. Moc jsem si přál pomoci, byla ve mně obrovská touha splnit svou
    povinnost, a pokud by byla alespoň tisícina naděje, využít jí. V pondělí asi ve dvě odpoledne jsem
    se zkoncentroval a vyslal jsem k té dívce své upřímné přání, aby se uzdravila. A hned ve mně
    vyklíčila jistota, že jsem skutečně pomohl. Když jsem se ve středu setkal s jejím otcem, dověděl
    jsem se, že dívence se ulevilo.
    "Kdy přišlo to zlepšení?" zeptal jsem se.
    "Před dvěma dny po obědě, tak kolem druhé," zněla odpověď.
    V roce 1988 se na mě obrátila matka té dívky, jíž se mezitím začal prudce zhoršovat zrak. Dívka
    se ocitla v péči Prvního lékařského ústavu, ale přes veškeré úsilí odborníků tu příčinu choroby
    odhalit nedokázali - a zrak se neustále zhoršoval, dívka viděla hůř a hůř. Infekci neodhalili žádnou
    a antibiotická léčba rovněž nepřinášela výsledky. Levé oko již vidělo jen na šest procent, pravé na
    padesát a stav se dále komplikoval. Zahájil jsem distanční léčbu. Již po prvním sezení jsem
    zaznamenal zlepšení a navrhl jsem ještě dvě až tři další seance. Za dva týdny se dívka uzdravila a
    mohla nemocnici opustit se stoprocentním zrakem. Příčiny choroby jsem sice neodhalil, ale proces
    jsem zastavil a dokázal dívce zrak vrátit.
    Uplynul nějaký Čas. Děvče dál vidělo zcela normálně, ale nečekaně se dostavily bolesti ledvin.
    S prudkou ledvinovou kolikou byla má pacientka převezena do nemocnice, kde jí nasadili
    antibiotika, ovšem opět bez úspěchu. Po nepříliš úspěšné léčbě jí z nemocničního ošetřování
    propustili - se špatnými laboratorními výsledky a neutichajícími bolestmi v ledvinách. Rozhodl
    jsem se pro sérii čtyř seancí, a znovu přišlo úplné vyléčení. Byl jsem šťastný: medicína byla
    bezmocná, žádné léky nepomohly, ani antibiotika nepřinesla očekávaný efekt - a já slavil úspěch.
    Tehdy jsem ještě nechápal, jak spolu vzájemně souvisejí všechny orgány v těle, nevěděl jsem, že
    choroba se může stěhovat z jednoho do druhého a už vůbec jsem netušil, že v tomto řetězci jsou
    začleněny i charakter, osud, intelekt a další parametry lidské osobnosti.
    Dívka tedy byla zdravá. Uplynuly další dva roky. Ve svých vědomostech jsem pokročil zase o
    kus dál a zjistil jsem, že lidský organismus je ucelený systém, v němž jsou zdraví, osud, charakter a
    psychika nerozlučně propojeny. Při jednom setkání s matkou dívky, o níž je tu řeč, jsem se
    zármutkem vyslechl, že přestože je naprosto zdráva a fyzicky se cítí báječně, potýká se s velice
    nepříznivým osudem. Při testech parametrů osudu jsem zaznamenal ostře záporné hodnoty, což
    zpravidla může vést k velkým nepříjemnostem.
    Tehdy jsem poprvé pochopil, že snahou napravovat fyzické zdraví se soustřeďuji jen na tělo, že
    tak léčím jen jeden z uzlů soustavy člověka a zhoršuji tak stav těch ostatních. Vyléčil jsem člověka,
    ale neodstranil jsem důvod jeho neduhu, a ten se přestěhoval do sféry osudu. Uvědomil jsem si, že
    je třeba věnovat se léčbě organismu jako jednoho celku. To mí umožnilo nahlédnout skutečné
    příčiny, které celou soustavu reálně ovlivňují.
    Následné testy ukázaly, že prapříčinou všech nepříjemností mé pacientky byl pocit matky v době
    těhotenství, že jí otec dítěte ukřivdil, což vyvolalo deformaci všech struktur pole, ovlivňujících
    zdraví a osud dcery.
    Po několik let jsem se věnoval distanční léčbě a pracoval jsem rukama. Poprvé jsem si
    nedokonalost této metody uvědomil asi před pěti lety. Léčil jsem jedné rodině děti a při té
    příležitosti jsem si povšiml, v jak špatném stavu je i jejich babička. Nabídl jsem pomoc. Babička
    odmítla. Řekla, že kvůli záchvatům stenokardie k ní jezdí 5 až 6krát do týdne první pomoc, ale
    smířila se s tím a nevěří, že by mohlo nastat nějaké rapidní zlepšení. Její pole mi naznačilo, že srdce
    má naprosto zdravé. Provedl jsem tedy několik seancí a její stav se pokaždé zlepšil. Při třetí seanci
    jsem rukou zachytil deformaci pole v oblasti srdce. Několikrát jsem rukou pohnul, anomálie
    zmizely a pole se srovnalo. Po několika dnech se však záchvaty opakovaly.
    V tomto okamžiku jsem pochopil, že ve hřeje nějaký mechanismus, který neznám. Bylo třeba
    mu porozumět. Při analýze celkového stavu nemocné jsem pocítil, že je plně závislý na jedné zcela
    konkrétní události v jejím životě.
    "Co se vám přihodilo před dvěma lety?" zeptal jsem se.
    "Zemřela mi sestra."
    "A co jste pocítila tehdy?"
    "Byla taková zdravá jako řípa, a zemřela, a já, stará churavá osoba, žiju dál."
    A byl jsem doma - příčinou její nemoci byl obrovský podvědomý stres, který provokoval
    neustálé záchvaty. Abych tento stres odstranil, musel jsem změnit její nazírání světa, její vztah k
    životu a smrti. Vysvětlil jsem ji, že smrt je jen přechod do jiné dimenze a že nemá smysl vnímat ji
    tak tragicky. Minulosti nesmíme litovat, protože lítostí nad minulem se člověk podvědomě snaží
    měnit a pohnout z místa něčím, čím už se pohnout nedá. To vyvolává obrovské nekontrolované
    plýtvání naši energií. Ve snaze zastavit únik energie, který by mohl vést k velmi vážným
    důsledkům, organismus tento únik na fyzické úrovni blokuje chorobou. Provedl jsem se ženou
    několik autogenních tréninků a záchvaty se víc neopakovaly.
    Mocný stres, nesouhlas s něčím nebo lítost nad minulostí, znásobené emocemi, se ukládají v
    podvědomí a vedou k velmi vážným chorobám, protože vytvářejí značné deformace struktur pole.
    Při energetických korekcích může docházet k vyrovnání těchto struktur, ovšem zdaleka ne vždy se
    tak děje, a co víc - sama příčina nemoci se přitom neodstraní a v kterémkoli okamžiku se může
    projevit na docela jiném místě. Popsaný případ potvrdil, že bez spolehlivé a přesné diagnostické
    metody a chápání příčin nemocí je jakékoli léčení naslepo bez perspektivy. Když nejsem s to říct,
    jak léčím a čím léčím, je to jen tápání noční tmou.
    Dalšímu zdokonalování své metody jsem se věnoval v Prvním lékařském ústavu, kde jsem léčil
    a zároveň se pokoušel vyřešit otázky ochrany léčitele před vlivem negativních polí. Pracoval jsem
    měsíc za měsícem, ale úspěchy byly zanedbatelné. Jednou jsem léčil ženu, která se zjevně stala
    obětí uřknutí; zaznamenal jsem strukturu onoho uřknutí v poli a pochopil jsem, že když ji dokážu
    odstranit, odstraním i uřknutí samo. Tehdy jsem ovšem ještě netušil, že jde o karmické struktury, a
    považoval jsem je jen za výsledek negativního vlivu jiné osoby, za vpád do biopole postiženého.
    Všechny své svěřence, u nichž jsem zjistil podobné deformace, jsem léčil mechanickým
    odstraňováním těchto struktur, a jim se vždy ulevilo. Jenže pak přišli i pacienti, v jejíchž případě
    deformace pole nemohla být důsledkem uřknutí.
    Přišla ke mně kupříkladu žena s malým dítětem. Ihned jsem si povšiml, že jak v jejím poli, tak v
    polí dítěte jsou přítomny stejné deformace struktur a že jsou vyvolány nějakým konkrétním
    příběhem ze života té ženy. Deformace pole ženy byly prokazatelně o několik let starší než poruchy
    pole dítěte. V té době už jsem věděl, že takové deformace souvisejí s etickými poruchami a že
    vznikají tehdy, když se člověk na někoho urazí, nebo ho dokonce začne nenávidět. Tyto deformace
    jsem uměl odstranit magickými prostředky typu zaklínadel, pohledem nebo rukama. Vědomí toho,
    že jsem neměl co do činění s polem fyzického těla, ale s polem informačním, se dostavilo později,
    proto metoda léčby zůstávala tradičně bioenergetická: soustřeďoval jsem se, pohyboval rukama nad
    tělem pacienta - a deformace mizely.
    Právě tehdy jsem se rozhodl vyzkoušet meze svých možností a stanovit pro sebe maximální
    možnou zátěž, a začal jsem denně přijímat 30 až 40 pacientů. Opravdu mě zajímalo, co jsem
    schopen vydržet. Pocity jsem měl neobyčejné a zvláštní. Asi po týdnu takovéto práce jsem začal
    být unavený, domů jsem přicházel na pokraji vyčerpání, ve tváři jsem byl celý zelený. Pak jsem si
    všiml, že se cosi děje i s mou vlastní vnitřní energetikou, a nemohl jsem se ubránit dojmu, že se mi
    "van" mozek. Sám sebe jsem sledoval jako badatel, ale jinak jsem dál pracoval s maximálním
    nasazením a pokus jsem nepřerušoval: zajímalo mě, jak si můj organismus v této situaci pomůže.
    Organismus se ovšem nezachoval právě nejlépe... Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval.
    Do mé ordinace přišla mladá žena. Během dvou seancí jsem ji zbavil obtíží a řekl jsem, aby se
    zastavila ještě jednou, víceméně jen pro kontrolu. Když přišla, zaznamenal jsem na ní velmi
    zvláštní změny: nápadně pobledla a projevily se alergické reakce a výkyvy v psychice. Ničemu
    jsme nerozuměl: požádal jsem ji o telefon, pokoušel seji léčit na vzdálenost, prosil jsem její matku,
    aby mi podrobně popsala, co se s její dcerou děje. Byl to pro mě případ naprosto neobvyklý -
    poprvé za celou mou praxi se stav léčeného nezlepšoval, ale naopak zhoršoval, a to nápadně. V
    místech, nad nimiž jsem pohyboval rukou, naskočila dívce svědivá vyrážka. Když jsem si přečetl
    matčiny poznámky, s hrůzou jsem pochopil, co se to odehrává. Uvědomil jsem si, že to, co dělám,
    je vampyrismus. Připravoval jsem to děvče o energii. Tím, že jsem vlastni organismus přetížil, jsem
    v sobě vyvolal podvědomý vampyrismus a začal jsem o energii připravovat své pacienty. Jakoukoli
    léčbu bylo třeba neprodleně zastavit, protože teď by si můj organismus v kritické situaci počínal
    právě takto - vysával by chybějící energii z někoho jiného. A protože pracují i na vzdálenost, jsem
    schopen zbavovat energie kohokoli. Byla to situace, z níž jsem v první chvíli neviděl východiska.
    Rozhodl jsem se s bioenergetikou skoncovat jednou provždy, protože jsem viděl, že další práce
    v tomto směru by byla zcela bez vyhlídek. Klasické zásady práce psychotronika jsem nijak
    neporušil, ale jakmile jsem vlastní organismus přetížil, během několika málo dní jsem zjistil, že
    metody přelévání energie a bezkontaktních masáží ztrácejí smysl, protože nepřinášejí ten způsob
    léčby, o jaký jsem po celý život usiloval. Jsem schopen léčit silou vůle na velkou vzdálenost,
    ovládám všechny způsoby bodové masáže, dobře znám způsoby léčení dýchacími technikami a
    dietami. Pochopil jsem ale, že všechny tyto způsoby přinášejí jen úlevu, nikoli skutečné uzdravení.
    Morálně se mě snažila podpořit lékařka, s níž jsem tehdy spolupracoval; prosila mě, abych
    nečinil unáhlené závěry, abych si odpočinul a vše řádně promyslel. Právě v té době nás pozval lékař
    z venkovské nemocnice v obci Vozněsenje - abychom k němu přijeli na Velikonoce a prostě si
    odpočinuli. Přišlo mi to velmi vhod a napadlo mě, že když si odpočinu a vše řádně a v klidu
    promyslím, dokážu najít řešení. Podvědomě jsem doufal v nějaké znamení, zda mám ve své práci
    pokračovat a dokážu-li najít z této krize spásná vrátka.
    Vyjeli jsme si na Oněžské jezero a objevili starý kostelík ze 16. století. Velikonoční sváteční den
    byl podivuhodný a počasí se měnilo s aprílovou rychlostí - sněžilo, pak se rozpršelo, potom svítilo
    sluníčko a najednou se přímo nad našimi hlavami rozklenula duha. Vykoupal jsem se v jezeře a cítil
    jsem se jako vyměněný. Vytušil jsem v sobě jistotu, že v práci je třeba pokračovat - ale musím najít
    takovou metodu, která mi umožní léčit lidí, aniž bych na ně působil energeticky. A pustil jsem se
    do hledání.
    Pokusil jsem se karmické struktury, které jsem v lidech odhaloval, ovlivňovat přímo skrze jejich
    nositele. Když jsem zjistil příčiny, které deformace karmických struktur vyvolávaly, pacientovi
    jsem je nejdřív vysvětlil. Nadobro jsem se rozloučil s používáním psychotronických technik za
    pomoci rukou. Bylo to mučivé období, protože zpočátku jsem novou metodu ovládal špatně a
    výsledky byly mnohem slabší než při práci rukama. Několik měsíců jsem spotřeboval na
    zdokonalování metody a postupně jsem se dopracoval výsledků, jakých bych jen za pomoci rukou
    nikdy nedosáhl. Tehdy jsem pochopil, že budoucností je právě tato metoda, že v první řadě je třeba
    odhalovat příčiny karmických poruch, zkoumat je, prostudovat veškeré informace a sdělit je
    ostatním; protože vyléčit sice mohu stovky nemocných, kdežto příčiny nemoci a způsoby, jak jí
    uniknout, mohu vysvětlit milionům. Od této chvíle jsem se stal badatelem, výhradně badatelem.
    Upírská epizoda mě utvrdila v přesvědčení, že vznik nemoci souvisí s porušováním zákonů etiky,
    proto i léčba se musí soustředit na osvětlování těchto poruch, na změnu vnitřního světa člověka.
    Nemoc je jedním z mechanismů vývoje lidského ducha. Tato myšlenka je nám dávno známa, jen
    jsme ji na nějaký čas pozapomněli - vyložena byla již před mnoha staletími ve svatých knihách.
    Nejdůležitější je pochopit své chyby, uvědomit síje a skrze pokání harmonicky splynout s
    vesmírem, s božským principem.
    Při pohledu na karmické struktury člověka jsem schopen zvážit možnosti jakéhokoli léčebného
    vlivu. Vidím, jak se mění fyzikální struktura člověka i struktura jeho pole v okamžiku, kdy si
    uvědomuje dosah svých činů, protože tělo je na duchu závislé a zároveň ducha ovlivňuje. Proto
    léčení musí zasahovat jak ducha, tak tělo. V první řadě ale duši a ducha, protože ty jsou prvotní.
    Odstraňování deformací struktur pole skrze vědomí a pokání přináší skvělé výsledky při obnově
    lidského zdraví na fyzické úrovni. A protože mezi počáteční deformací pole a nemocí na fyzické
    úrovni existuje jistý časový interval, metoda je pro potřeby včasné diagnostiky nenahraditelná.
    Každý léčebný proces byl pokusem proniknout k podstatě choroby, pokus porozumět tornu, co
    je to nemoc, kde se vzala a jakou hraje v životě člověka úlohu. Zkoumal jsem lidské pole rukama,
    virgulí i kyvadlem.
    V roce 1986 jsem se seznámil s V. B. Poljakovem, který tehdy řídil laboratoř biodynamických
    měření. Jednou z předností Poljakovovy školy je, že pro účely lékařské diagnostiky využíval
    metody ponderomotorického písma a dosahoval vysokého stupně přesnosti jak v distanční, tak v
    kontaktní diagnostice fyzických polí objektu. V Poljakovově pracovní metodě jsem našel to, co pro
    mě bylo nejpodstatnější -- na prvním místě tu stála diagnostika, a teprve potom terapeutická akce.
    Když jsem zvládl ponderomotonické písmo, nějaký čas jsem se přece jen ještě snažil zkoumat
    nemoc jako takovou, nikoli její příčiny, a důsledně jsem se pídil po informačních polích. Koncem
    roku 1990 jsem dospěl k závěru, že důvodem onemocnění je porucha struktur pole a že léčit je
    třeba nikoli nemocný orgán, ale právě pole. Filosofická učení mi potvrzovala, že základem jsou
    jemné struktury pole, které úzce souvisejí s naším duchem -v podvědomí jsem to vlastně odjakživa
    věděl. Viděl jsem deformace pole, ovlivňující fyzický stav člověka, viděl jsem informační
    struktury, vznikající při různých chorobách, a jejích ovlivňováním a korigováním jsem dosahoval
    změny nejen fyzického stavu, ale i dalších parametrů informačně energetické soustavy člověka.
    Postupně se tak formovaly prvky systému, který pomáhá vyvíjet značný vliv a léčit nejen již
    existující, ale i příští nemoci, protože deformace struktur pole začíná zhruba 5 až 10 let před
    vypuknutím choroby na fyzické úrovni.
    Když jsem se přesvědčil, že deformace pole se stávají důvodem zhoubných změn na fyzické
    úrovni, zakázal jsem si jakýkoli energetický vliv na pacienta. Má úloha spočívá v co nejpřesnější
    diagnostice, v umění situaci řádně analyzovat a najít prapříčinu chorobného stavu. Nemoc, to je
    varovné červené světýlko, kontrolka, která signalizuje, že člověk kráčí "nesprávným směrem".
    Vždy jsme na ni pohlíželi jako na katastrofu, pokoušeli jsme se ji odstranit, ale nemoc je defakto
    upozorněním na naše chyby a pracuje pro naši spásu. Člověk, jehož trápí choroba, si musí uvědomit
    poklesky, jichž se dopustil, duchovně se zdokonalovat a hledat pro sebe nové cesty. To mě přimělo,
    abych začal zkoumat i parametry lidské duchovností.
    Své metodě zkoumání karmy bych nejraději říkal "grafické jasnozření". Spíš než že bych viděl
    samotné události, vidím zákonitostí, které jsou porušeny, nazírám vše, co se odehrálo, v abstraktní
    podobě. S vědomím závislosti člověka na struktuře pole jsem analyzoval souvislosti mezi
    chováním, etickými principy a zdravím. Podle podoby deformací struktur jsem pak léčil především
    podrobným komentářem k důvodům zjištěných poruch. Využíval jsem klasické interpretace pojmu
    "karma" a konstatoval jsem, že v tomto či v některém z minulých životů dotyčný porušil její
    zákony, a proto je teď nemocen. Protože zkoumání předešlých lidských životů je velice složité,
    spokojoval jsem se s obezřením života jediného, současného - a efekt byl lepší než při práci
    rukama. Pravda, i tady bylo třeba rozlišovat. Když mi přinesli třeba tříměsíční dítě, bylo
    samozřejmě nejjednodušší říct, že ten človíček v minulém životě hřešil a teď za to pyká. Jenže já
    jasně viděl, že deformace struktur pole dítěte odpovídá deformacím struktur matky, a hned se
    nabízel závěr, že struktury pole se dědí z rodičů na dítě.
    Odhalil jsem zkrátka nový mechanismus předávání dědičné informace. Když jsem napravil
    deformace pole matky, dítě se uzdravovalo doslova před očima. Pochopil jsem, nakolik je zdraví
    dítěte závislé na chování matky, zejména několik let před porodem. Silná zášť během těhotenství se
    obvykle stává příčinou vážného úrazu dítěte nebo chorob orgánů uložených v hlavě -mohou se
    dostavit například poruchy sluchu či zraku. Matčin všudypřítomný pocit nějaké křivdy zase činí z
    dítěte velmi urážlivého člověka. Vlivům z otcovy strany jsem zpočátku velký význam nepřikládal,
    ale pak jsem pochopil, že za fyzický stav dítěte jsou odpovědní jak matka, tak otec ve stejné míře.
    Rodiče předávají svým dětem úplné informace o svém chování a chování svých předků; z těchto
    informací se pak formuje osud dítěte, jeho tělo, povaha i duchovní podstata.
    Výzkumy, které konám, s každým novým faktem stále názorněji potvrzují jednotu okolního
    světa, živé a neživé přírody, vyšších a nižších organismů.

    Jarda — ned pro 01, 2013 12:24 pm
    Sikora píše:
    Karma. Jak pracují autoregulační mechanismy biopole lidí?

    Když jsem tato fakta zkoumal důkladněji, dospěl jsem k závěru, že lidské zdraví, povaha, a dokonce i osud jsou určovány karmickými strukturami. Veškeré informace o člověku a stavu jeho těla jsou uloženy v poli, a přitom existuje dialektická souvislost struktur pole a fyzických struktur, projevující se jejich vzájemným ovlivňováním. Osud a charakter člověka jsou také zaznamenány ve strukturách pole a když je dokážeme pozměnit, můžeme mnohé zlepšit.
    Léčil jsem asi rok a domníval se, že tyto struktury určují výhradně stav těla. Postupně se však
    začala hromadit fakta, která z této základní představy vybočovala. V procesu léčení se mým
    pacientům nápadně měnil charakter, a dokonce i osud. Když jsem tyto změny analyzoval, povšiml
    jsem si, že charakter, osud a nemoc spolu navzájem nějak souvisejí, ale že ta souvislost má velmi
    mnoho podob. Sledované deformace struktur pole se realizují rozmanitě: mohou to být různé
    choroby, psychické úchylky, patologické deformace charakteru, úrazy i životní neúspěchy. Když
    jsem tato fakta zkoumal důkladněji, dospěl jsem k závěru, že lidské zdraví, povaha, a dokonce i
    osud jsou určovány karmickými strukturami. Veškeré informace o člověku a stavu jeho těla jsou
    uloženy v poli, a přitom existuje dialektická souvislost struktur pole a fyzických struktur,
    projevující se jejich vzájemným ovlivňováním. Osud a charakter člověka jsou také zaznamenány ve
    strukturách pole a když je dokážeme pozměnit, můžeme mnohé zlepšit. Čím déle jsem tato fakta
    studoval, tím podivuhodnější souvislosti jsem objevoval. Pokusím se teď poodhalit škálu možností
    metody na příkladech léčení různých nemocí, korekce složitých životních situací, ukázat možnosti
    metody testování události, objektů neživé přírody i výsledky dalších výzkumů.
    Zpočátku jsem pracoval metodou klasického psychotronického energetického vlivu.
    V nemocnici ležela žena s edémem plic a byla ve velmi těžkém stavu - lékaři už vůbec nedoufali
    v její uzdravení. Na žádost její dcery jsem tuto pacientku začal léčit distančně. Za nějaký čas po
    začátku vlivu pacientka odložila kyslíkový polštář. Lékaři nemohli pochopit, co se to děje. Ženě
    bylo viditelně stále lépe, dostala znovu barvu, posadila se na posteli a požádala o jídlo, přestože
    předtím potravu odmítala.
    Další případ se stal s mým bratrem chirurgem. Operoval starší paní s velmi oslabeným
    organismem a řízl se do ruky. Opuchla mu celá paže i lymfatické uzliny a vypukla otrava krve. Byl
    ve velmi těžkém stavu a antibiotika nezabírala. Pokusil jsem se tedy bratrovi pomoci. Už po
    několika minutách od začátku působení pocítil jehličkovité píchání v uzlinách, pak začal ustupovat
    otok a asi po hodině teplota klesla na normál - bratr se začal uzdravovat.
    Jak jsem vlastně začal léčit lidi? Asi deset let jsem prováděl výzkumy, studoval jsem východní
    léčebné techniky a získal jsem globální představu o možnostech energetického působeni na lidský
    organismus. Až jsem se jednou pokusil opravdu léčit. Inspiroval mě k tomu jeden okamžik z
    Rasputinova životopisu, který mě ohromil již před lety. Autorka oněch řádků k němu přišla v
    chmurné náladě, protože v Kyjevě umírala její přítelkyně. Jakmile se to Rasputin dověděl, slíbil, že
    tu ženu zachrání. Postavil se doprostřed místnosti, vůčihledně začal blednout, zbělal jako vosk, asi
    dvě minuty tak stál, pak znovu zrůžověl a řekl: "Je to v pořádku, tvoje přítelkyně bude žít." Za
    několik dnů dorazil telegram, že přítelkyně je mimo nebezpečí.
    Když známým onemocněla dcera - nejdřív prodělala spalničky a pak přišly ještě komplikace v
    podobě meningitidy a oboustranného zápalu plic -‚ vzpomněl jsem si znovu na Rasputina a pokusil
    se uplatnit svůj léčivý vliv. Moc jsem si přál pomoci, byla ve mně obrovská touha splnit svou
    povinnost, a pokud by byla alespoň tisícina naděje, využít jí. V pondělí asi ve dvě odpoledne jsem
    se zkoncentroval a vyslal jsem k té dívce své upřímné přání, aby se uzdravila. A hned ve mně
    vyklíčila jistota, že jsem skutečně pomohl. Když jsem se ve středu setkal s jejím otcem, dověděl
    jsem se, že dívence se ulevilo.
    "Kdy přišlo to zlepšení?" zeptal jsem se.
    "Před dvěma dny po obědě, tak kolem druhé," zněla odpověď.
    V roce 1988 se na mě obrátila matka té dívky, jíž se mezitím začal prudce zhoršovat zrak. Dívka
    se ocitla v péči Prvního lékařského ústavu, ale přes veškeré úsilí odborníků tu příčinu choroby
    odhalit nedokázali - a zrak se neustále zhoršoval, dívka viděla hůř a hůř. Infekci neodhalili žádnou
    a antibiotická léčba rovněž nepřinášela výsledky. Levé oko již vidělo jen na šest procent, pravé na
    padesát a stav se dále komplikoval. Zahájil jsem distanční léčbu. Již po prvním sezení jsem
    zaznamenal zlepšení a navrhl jsem ještě dvě až tři další seance. Za dva týdny se dívka uzdravila a
    mohla nemocnici opustit se stoprocentním zrakem. Příčiny choroby jsem sice neodhalil, ale proces
    jsem zastavil a dokázal dívce zrak vrátit.
    Uplynul nějaký Čas. Děvče dál vidělo zcela normálně, ale nečekaně se dostavily bolesti ledvin.
    S prudkou ledvinovou kolikou byla má pacientka převezena do nemocnice, kde jí nasadili
    antibiotika, ovšem opět bez úspěchu. Po nepříliš úspěšné léčbě jí z nemocničního ošetřování
    propustili - se špatnými laboratorními výsledky a neutichajícími bolestmi v ledvinách. Rozhodl
    jsem se pro sérii čtyř seancí, a znovu přišlo úplné vyléčení. Byl jsem šťastný: medicína byla
    bezmocná, žádné léky nepomohly, ani antibiotika nepřinesla očekávaný efekt - a já slavil úspěch.
    Tehdy jsem ještě nechápal, jak spolu vzájemně souvisejí všechny orgány v těle, nevěděl jsem, že
    choroba se může stěhovat z jednoho do druhého a už vůbec jsem netušil, že v tomto řetězci jsou
    začleněny i charakter, osud, intelekt a další parametry lidské osobnosti.
    Dívka tedy byla zdravá. Uplynuly další dva roky. Ve svých vědomostech jsem pokročil zase o
    kus dál a zjistil jsem, že lidský organismus je ucelený systém, v němž jsou zdraví, osud, charakter a
    psychika nerozlučně propojeny. Při jednom setkání s matkou dívky, o níž je tu řeč, jsem se
    zármutkem vyslechl, že přestože je naprosto zdráva a fyzicky se cítí báječně, potýká se s velice
    nepříznivým osudem. Při testech parametrů osudu jsem zaznamenal ostře záporné hodnoty, což
    zpravidla může vést k velkým nepříjemnostem.
    Tehdy jsem poprvé pochopil, že snahou napravovat fyzické zdraví se soustřeďuji jen na tělo, že
    tak léčím jen jeden z uzlů soustavy člověka a zhoršuji tak stav těch ostatních. Vyléčil jsem člověka,
    ale neodstranil jsem důvod jeho neduhu, a ten se přestěhoval do sféry osudu. Uvědomil jsem si, že
    je třeba věnovat se léčbě organismu jako jednoho celku. To mí umožnilo nahlédnout skutečné
    příčiny, které celou soustavu reálně ovlivňují.
    Následné testy ukázaly, že prapříčinou všech nepříjemností mé pacientky byl pocit matky v době
    těhotenství, že jí otec dítěte ukřivdil, což vyvolalo deformaci všech struktur pole, ovlivňujících
    zdraví a osud dcery.
    Po několik let jsem se věnoval distanční léčbě a pracoval jsem rukama. Poprvé jsem si
    nedokonalost této metody uvědomil asi před pěti lety. Léčil jsem jedné rodině děti a při té
    příležitosti jsem si povšiml, v jak špatném stavu je i jejich babička. Nabídl jsem pomoc. Babička
    odmítla. Řekla, že kvůli záchvatům stenokardie k ní jezdí 5 až 6krát do týdne první pomoc, ale
    smířila se s tím a nevěří, že by mohlo nastat nějaké rapidní zlepšení. Její pole mi naznačilo, že srdce
    má naprosto zdravé. Provedl jsem tedy několik seancí a její stav se pokaždé zlepšil. Při třetí seanci
    jsem rukou zachytil deformaci pole v oblasti srdce. Několikrát jsem rukou pohnul, anomálie
    zmizely a pole se srovnalo. Po několika dnech se však záchvaty opakovaly.
    V tomto okamžiku jsem pochopil, že ve hřeje nějaký mechanismus, který neznám. Bylo třeba
    mu porozumět. Při analýze celkového stavu nemocné jsem pocítil, že je plně závislý na jedné zcela
    konkrétní události v jejím životě.
    "Co se vám přihodilo před dvěma lety?" zeptal jsem se.
    "Zemřela mi sestra."
    "A co jste pocítila tehdy?"
    "Byla taková zdravá jako řípa, a zemřela, a já, stará churavá osoba, žiju dál."
    A byl jsem doma - příčinou její nemoci byl obrovský podvědomý stres, který provokoval
    neustálé záchvaty. Abych tento stres odstranil, musel jsem změnit její nazírání světa, její vztah k
    životu a smrti. Vysvětlil jsem ji, že smrt je jen přechod do jiné dimenze a že nemá smysl vnímat ji
    tak tragicky. Minulosti nesmíme litovat, protože lítostí nad minulem se člověk podvědomě snaží
    měnit a pohnout z místa něčím, čím už se pohnout nedá. To vyvolává obrovské nekontrolované
    plýtvání naši energií. Ve snaze zastavit únik energie, který by mohl vést k velmi vážným
    důsledkům, organismus tento únik na fyzické úrovni blokuje chorobou. Provedl jsem se ženou
    několik autogenních tréninků a záchvaty se víc neopakovaly.
    Mocný stres, nesouhlas s něčím nebo lítost nad minulostí, znásobené emocemi, se ukládají v
    podvědomí a vedou k velmi vážným chorobám, protože vytvářejí značné deformace struktur pole.
    Při energetických korekcích může docházet k vyrovnání těchto struktur, ovšem zdaleka ne vždy se
    tak děje, a co víc - sama příčina nemoci se přitom neodstraní a v kterémkoli okamžiku se může
    projevit na docela jiném místě. Popsaný případ potvrdil, že bez spolehlivé a přesné diagnostické
    metody a chápání příčin nemocí je jakékoli léčení naslepo bez perspektivy. Když nejsem s to říct,
    jak léčím a čím léčím, je to jen tápání noční tmou.
    Dalšímu zdokonalování své metody jsem se věnoval v Prvním lékařském ústavu, kde jsem léčil
    a zároveň se pokoušel vyřešit otázky ochrany léčitele před vlivem negativních polí. Pracoval jsem
    měsíc za měsícem, ale úspěchy byly zanedbatelné. Jednou jsem léčil ženu, která se zjevně stala
    obětí uřknutí; zaznamenal jsem strukturu onoho uřknutí v poli a pochopil jsem, že když ji dokážu
    odstranit, odstraním i uřknutí samo. Tehdy jsem ovšem ještě netušil, že jde o karmické struktury, a
    považoval jsem je jen za výsledek negativního vlivu jiné osoby, za vpád do biopole postiženého.
    Všechny své svěřence, u nichž jsem zjistil podobné deformace, jsem léčil mechanickým
    odstraňováním těchto struktur, a jim se vždy ulevilo. Jenže pak přišli i pacienti, v jejíchž případě
    deformace pole nemohla být důsledkem uřknutí.
    Přišla ke mně kupříkladu žena s malým dítětem. Ihned jsem si povšiml, že jak v jejím poli, tak v
    polí dítěte jsou přítomny stejné deformace struktur a že jsou vyvolány nějakým konkrétním
    příběhem ze života té ženy. Deformace pole ženy byly prokazatelně o několik let starší než poruchy
    pole dítěte. V té době už jsem věděl, že takové deformace souvisejí s etickými poruchami a že
    vznikají tehdy, když se člověk na někoho urazí, nebo ho dokonce začne nenávidět. Tyto deformace
    jsem uměl odstranit magickými prostředky typu zaklínadel, pohledem nebo rukama. Vědomí toho,
    že jsem neměl co do činění s polem fyzického těla, ale s polem informačním, se dostavilo později,
    proto metoda léčby zůstávala tradičně bioenergetická: soustřeďoval jsem se, pohyboval rukama nad
    tělem pacienta - a deformace mizely.
    Právě tehdy jsem se rozhodl vyzkoušet meze svých možností a stanovit pro sebe maximální
    možnou zátěž, a začal jsem denně přijímat 30 až 40 pacientů. Opravdu mě zajímalo, co jsem
    schopen vydržet. Pocity jsem měl neobyčejné a zvláštní. Asi po týdnu takovéto práce jsem začal
    být unavený, domů jsem přicházel na pokraji vyčerpání, ve tváři jsem byl celý zelený. Pak jsem si
    všiml, že se cosi děje i s mou vlastní vnitřní energetikou, a nemohl jsem se ubránit dojmu, že se mi
    "van" mozek. Sám sebe jsem sledoval jako badatel, ale jinak jsem dál pracoval s maximálním
    nasazením a pokus jsem nepřerušoval: zajímalo mě, jak si můj organismus v této situaci pomůže.
    Organismus se ovšem nezachoval právě nejlépe... Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval.
    Do mé ordinace přišla mladá žena. Během dvou seancí jsem ji zbavil obtíží a řekl jsem, aby se
    zastavila ještě jednou, víceméně jen pro kontrolu. Když přišla, zaznamenal jsem na ní velmi
    zvláštní změny: nápadně pobledla a projevily se alergické reakce a výkyvy v psychice. Ničemu
    jsme nerozuměl: požádal jsem ji o telefon, pokoušel seji léčit na vzdálenost, prosil jsem její matku,
    aby mi podrobně popsala, co se s její dcerou děje. Byl to pro mě případ naprosto neobvyklý -
    poprvé za celou mou praxi se stav léčeného nezlepšoval, ale naopak zhoršoval, a to nápadně. V
    místech, nad nimiž jsem pohyboval rukou, naskočila dívce svědivá vyrážka. Když jsem si přečetl
    matčiny poznámky, s hrůzou jsem pochopil, co se to odehrává. Uvědomil jsem si, že to, co dělám,
    je vampyrismus. Připravoval jsem to děvče o energii. Tím, že jsem vlastni organismus přetížil, jsem
    v sobě vyvolal podvědomý vampyrismus a začal jsem o energii připravovat své pacienty. Jakoukoli
    léčbu bylo třeba neprodleně zastavit, protože teď by si můj organismus v kritické situaci počínal
    právě takto - vysával by chybějící energii z někoho jiného. A protože pracují i na vzdálenost, jsem
    schopen zbavovat energie kohokoli. Byla to situace, z níž jsem v první chvíli neviděl východiska.
    Rozhodl jsem se s bioenergetikou skoncovat jednou provždy, protože jsem viděl, že další práce
    v tomto směru by byla zcela bez vyhlídek. Klasické zásady práce psychotronika jsem nijak
    neporušil, ale jakmile jsem vlastní organismus přetížil, během několika málo dní jsem zjistil, že
    metody přelévání energie a bezkontaktních masáží ztrácejí smysl, protože nepřinášejí ten způsob
    léčby, o jaký jsem po celý život usiloval. Jsem schopen léčit silou vůle na velkou vzdálenost,
    ovládám všechny způsoby bodové masáže, dobře znám způsoby léčení dýchacími technikami a
    dietami. Pochopil jsem ale, že všechny tyto způsoby přinášejí jen úlevu, nikoli skutečné uzdravení.
    Morálně se mě snažila podpořit lékařka, s níž jsem tehdy spolupracoval; prosila mě, abych
    nečinil unáhlené závěry, abych si odpočinul a vše řádně promyslel. Právě v té době nás pozval lékař
    z venkovské nemocnice v obci Vozněsenje - abychom k němu přijeli na Velikonoce a prostě si
    odpočinuli. Přišlo mi to velmi vhod a napadlo mě, že když si odpočinu a vše řádně a v klidu
    promyslím, dokážu najít řešení. Podvědomě jsem doufal v nějaké znamení, zda mám ve své práci
    pokračovat a dokážu-li najít z této krize spásná vrátka.
    Vyjeli jsme si na Oněžské jezero a objevili starý kostelík ze 16. století. Velikonoční sváteční den
    byl podivuhodný a počasí se měnilo s aprílovou rychlostí - sněžilo, pak se rozpršelo, potom svítilo
    sluníčko a najednou se přímo nad našimi hlavami rozklenula duha. Vykoupal jsem se v jezeře a cítil
    jsem se jako vyměněný. Vytušil jsem v sobě jistotu, že v práci je třeba pokračovat - ale musím najít
    takovou metodu, která mi umožní léčit lidí, aniž bych na ně působil energeticky. A pustil jsem se
    do hledání.
    Pokusil jsem se karmické struktury, které jsem v lidech odhaloval, ovlivňovat přímo skrze jejich
    nositele. Když jsem zjistil příčiny, které deformace karmických struktur vyvolávaly, pacientovi
    jsem je nejdřív vysvětlil. Nadobro jsem se rozloučil s používáním psychotronických technik za
    pomoci rukou. Bylo to mučivé období, protože zpočátku jsem novou metodu ovládal špatně a
    výsledky byly mnohem slabší než při práci rukama. Několik měsíců jsem spotřeboval na
    zdokonalování metody a postupně jsem se dopracoval výsledků, jakých bych jen za pomoci rukou
    nikdy nedosáhl. Tehdy jsem pochopil, že budoucností je právě tato metoda, že v první řadě je třeba
    odhalovat příčiny karmických poruch, zkoumat je, prostudovat veškeré informace a sdělit je
    ostatním; protože vyléčit sice mohu stovky nemocných, kdežto příčiny nemoci a způsoby, jak jí
    uniknout, mohu vysvětlit milionům. Od této chvíle jsem se stal badatelem, výhradně badatelem.
    Upírská epizoda mě utvrdila v přesvědčení, že vznik nemoci souvisí s porušováním zákonů etiky,
    proto i léčba se musí soustředit na osvětlování těchto poruch, na změnu vnitřního světa člověka.
    Nemoc je jedním z mechanismů vývoje lidského ducha. Tato myšlenka je nám dávno známa, jen
    jsme ji na nějaký čas pozapomněli - vyložena byla již před mnoha staletími ve svatých knihách.
    Nejdůležitější je pochopit své chyby, uvědomit síje a skrze pokání harmonicky splynout s
    vesmírem, s božským principem.
    Při pohledu na karmické struktury člověka jsem schopen zvážit možnosti jakéhokoli léčebného
    vlivu. Vidím, jak se mění fyzikální struktura člověka i struktura jeho pole v okamžiku, kdy si
    uvědomuje dosah svých činů, protože tělo je na duchu závislé a zároveň ducha ovlivňuje. Proto
    léčení musí zasahovat jak ducha, tak tělo. V první řadě ale duši a ducha, protože ty jsou prvotní.
    Odstraňování deformací struktur pole skrze vědomí a pokání přináší skvělé výsledky při obnově
    lidského zdraví na fyzické úrovni. A protože mezi počáteční deformací pole a nemocí na fyzické
    úrovni existuje jistý časový interval, metoda je pro potřeby včasné diagnostiky nenahraditelná.
    Každý léčebný proces byl pokusem proniknout k podstatě choroby, pokus porozumět tornu, co
    je to nemoc, kde se vzala a jakou hraje v životě člověka úlohu. Zkoumal jsem lidské pole rukama,
    virgulí i kyvadlem.
    V roce 1986 jsem se seznámil s V. B. Poljakovem, který tehdy řídil laboratoř biodynamických
    měření. Jednou z předností Poljakovovy školy je, že pro účely lékařské diagnostiky využíval
    metody ponderomotorického písma a dosahoval vysokého stupně přesnosti jak v distanční, tak v
    kontaktní diagnostice fyzických polí objektu. V Poljakovově pracovní metodě jsem našel to, co pro
    mě bylo nejpodstatnější -- na prvním místě tu stála diagnostika, a teprve potom terapeutická akce.
    Když jsem zvládl ponderomotonické písmo, nějaký čas jsem se přece jen ještě snažil zkoumat
    nemoc jako takovou, nikoli její příčiny, a důsledně jsem se pídil po informačních polích. Koncem
    roku 1990 jsem dospěl k závěru, že důvodem onemocnění je porucha struktur pole a že léčit je
    třeba nikoli nemocný orgán, ale právě pole. Filosofická učení mi potvrzovala, že základem jsou
    jemné struktury pole, které úzce souvisejí s naším duchem -v podvědomí jsem to vlastně odjakživa
    věděl. Viděl jsem deformace pole, ovlivňující fyzický stav člověka, viděl jsem informační
    struktury, vznikající při různých chorobách, a jejích ovlivňováním a korigováním jsem dosahoval
    změny nejen fyzického stavu, ale i dalších parametrů informačně energetické soustavy člověka.
    Postupně se tak formovaly prvky systému, který pomáhá vyvíjet značný vliv a léčit nejen již
    existující, ale i příští nemoci, protože deformace struktur pole začíná zhruba 5 až 10 let před
    vypuknutím choroby na fyzické úrovni.
    Když jsem se přesvědčil, že deformace pole se stávají důvodem zhoubných změn na fyzické
    úrovni, zakázal jsem si jakýkoli energetický vliv na pacienta. Má úloha spočívá v co nejpřesnější
    diagnostice, v umění situaci řádně analyzovat a najít prapříčinu chorobného stavu. Nemoc, to je
    varovné červené světýlko, kontrolka, která signalizuje, že člověk kráčí "nesprávným směrem".
    Vždy jsme na ni pohlíželi jako na katastrofu, pokoušeli jsme se ji odstranit, ale nemoc je defakto
    upozorněním na naše chyby a pracuje pro naši spásu. Člověk, jehož trápí choroba, si musí uvědomit
    poklesky, jichž se dopustil, duchovně se zdokonalovat a hledat pro sebe nové cesty. To mě přimělo,
    abych začal zkoumat i parametry lidské duchovností.
    Své metodě zkoumání karmy bych nejraději říkal "grafické jasnozření". Spíš než že bych viděl
    samotné události, vidím zákonitostí, které jsou porušeny, nazírám vše, co se odehrálo, v abstraktní
    podobě. S vědomím závislosti člověka na struktuře pole jsem analyzoval souvislosti mezi
    chováním, etickými principy a zdravím. Podle podoby deformací struktur jsem pak léčil především
    podrobným komentářem k důvodům zjištěných poruch. Využíval jsem klasické interpretace pojmu
    "karma" a konstatoval jsem, že v tomto či v některém z minulých životů dotyčný porušil její
    zákony, a proto je teď nemocen. Protože zkoumání předešlých lidských životů je velice složité,
    spokojoval jsem se s obezřením života jediného, současného - a efekt byl lepší než při práci
    rukama. Pravda, i tady bylo třeba rozlišovat. Když mi přinesli třeba tříměsíční dítě, bylo
    samozřejmě nejjednodušší říct, že ten človíček v minulém životě hřešil a teď za to pyká. Jenže já
    jasně viděl, že deformace struktur pole dítěte odpovídá deformacím struktur matky, a hned se
    nabízel závěr, že struktury pole se dědí z rodičů na dítě.
    Odhalil jsem zkrátka nový mechanismus předávání dědičné informace. Když jsem napravil
    deformace pole matky, dítě se uzdravovalo doslova před očima. Pochopil jsem, nakolik je zdraví
    dítěte závislé na chování matky, zejména několik let před porodem. Silná zášť během těhotenství se
    obvykle stává příčinou vážného úrazu dítěte nebo chorob orgánů uložených v hlavě -mohou se
    dostavit například poruchy sluchu či zraku. Matčin všudypřítomný pocit nějaké křivdy zase činí z
    dítěte velmi urážlivého člověka. Vlivům z otcovy strany jsem zpočátku velký význam nepřikládal,
    ale pak jsem pochopil, že za fyzický stav dítěte jsou odpovědní jak matka, tak otec ve stejné míře.
    Rodiče předávají svým dětem úplné informace o svém chování a chování svých předků; z těchto
    informací se pak formuje osud dítěte, jeho tělo, povaha i duchovní podstata.
    Výzkumy, které konám, s každým novým faktem stále názorněji potvrzují jednotu okolního
    světa, živé a neživé přírody, vyšších a nižších organismů.

    Mimořádně inspirativní příspěvek.

    PetraMolkova — stř zář 24, 2014 9:18 pm

    Nezbývá než nakousnout pomyslné biblické jablko.

    Jarda — ned říj 19, 2014 11:40 am
    PetraMolkova píše:
    Nezbývá než nakousnout pomyslné biblické jablko.

    Jinudy cesta stejně nevede.

    Sikora — stř led 21, 2015 10:19 pm

    Zajímalo by mě co na to p. Jardo říkáte? Neznáte náhodou Lazareva?

    LAZAREV: KAŽDÁ NEMOC JE ABSOLUTIZACE POZEMSKÉHO PŘED BOHEM
    13.10.14 Olga Dunjevska
    Nedávno, v tomto měsíci, jsem odpočíval v rekreačním středisku. Zatímco jsme seděli v hale, vešla jedna žena a začala telefonovat do města. Říkala, že dítěti nic nepomáhá, dochází k dehydrataci organismu, žádná antibiotika nezabírají na bolest, že mu dává napít vody, ale ono zvrací. Tj. dochází k otravě, přičemž velmi silné. Snažila se to konzultovat, říkala, že vyzkoušela všechno, co se dalo: aktivované uhlí i mangan – nic nepomáhá. Přišel jsem k té ženě a říkám: „Víte co, zkusím pomoct Vašemu dítěti.“ Mluvil jsem s ní pět minut a řekl jí: „Vaše dítě nemá otravu. Všechno to, co bude medicína kvalifikovat jako silnou otravu jídlem, vůbec otravou není. Vašemu dítěti je třináct let, probíhá u něj aktivizace karmické paměti. Nyní se jakýkoliv negativní program mnohokrát zesiluje. Máte silnou pýchu, proto, aby Vaše dítě bylo zdravé, Vám v životě křivdili, ponižovali Vás a uráželi, a Vy jste to měla přijímat jako hořký lék. Vy jste to nepřijímala, odsuzovala jste a urážela se.
    ________________________________________
    Musel jsem vstoupit do minulého života, protože mnohé fenomény byly nepochopitelné. A až když jsem připojil minulé životy, mohl jsem nejen porozumět, ale i pomoct. Uvedu Vám příklad. Přivádějí ke mně do ordinace holčičku, které jsou čtyři roky, nemluví, je mentálně zaostalá. Dívám se, v čem je problém: ve čtyřech minulých životech se vdávala z vypočítavosti, kvůli penězům. Tedy peníze jsou pro ni důležitější než láska. To znamená, že v tomto životě, aby nebyla její duše zmrzačena, se nesmí vdát.
    Celý můj systém je v první řadě studiem zákonitostí světa. Dostatečně dávno jsem pochopil, že poznání léčí lépe než všechno ostatní. Tedy mohu sebevíc opravovat motor, hrabat se v autě, látat díry, a můžu se naučit pravidla silničního provozu a potom se nemusím dostat do jakéhokoli maléru. Celé naše lékařství a celý náš náhled na svět byly světonázorem člověka, který se připravuje na to, aby co nejlépe zalátal díru na dně lodi. O navigaci nikdo nepřemýšlel – o tom, jak se správně pohybovat. Takže, ukazuje se, že chápání toho, co je vesmír, a chápání zákonů léčí lépe než jakékoliv léky. A když jsem to pochopil, pronikavě jsem pocítil, že informace o tom, odkud se bere nemoc, co to nemoc je, zkoumání příčin nemoci – zachraňuje mnohé životy a osudy. Totiž Kristova a Mojžíšova přikázání udělaly pro medicínu mnohem více než jakékoliv prášky a tabletky. Proto můj nejdůležitější úkol je – vypracovat systém, který by mohl člověk používat tak, že by zcela zapomněl na to, kdo ho vytvořil. Protože systém funguje sám a člověk se stává autonomním.
    Všude funguje tentýž princip: v základu všeho leží láska. V základu nenávisti, žárlivosti a urážky také leží láska, ale tato láska je orientována nesprávně. Láska, která nejprve směřuje k Zemi a až potom k Bohu, rodí nenávist, žárlivost, urážky a nakonec i nemoci.
    Uvedu Vám příklad: přišla ke mně žena, jejíž dcera má nevyléčitelné mozkové onemocnění, holčička prakticky umírá, je jí několik měsíců. Podíval jsem se na příčinu. Ta situace je velmi jednoduchá: ona byla vdaná, on byl ženatý. Seznámili se, zamilovali se, rozešli se svými partnery a dali se dohromady. Narodilo se jim dítě a najednou se stane taková katastrofa. Vysvětluji ženě: „Když jste byla vdaná za člověka, kterého jste nemilovala, Božské jste milovala z 80% a pozemské z 20%. Byla jste v rovnováze. Když jste potkala milovaného člověka, zapomněla jste, že Boha je potřeba milovat více než tohoto muže. Pozemské jste začala milovat z 80% a Božské z 20%. Otočila jste se zpátky. Ale dítě zesiluje tento program. Může-li být takové dítě zdravé? Ne. Probíhá blokace: buď vzniká mozková cysta, nebo něco tohoto typu – jakékoliv onemocnění. Tj. nemoc zastavuje duši člověka, která začíná zabíjet vesmír.“ A oni se jen zamilovali jeden do druhého. Ale zapomněli přitom na Boha, takže dítě není života schopné. Proto Kristus říkal: „Přišel jsem odloučit muže od ženy, aby Boha milovali více, než milují jeden druhého.“
    Na to, aby byl člověk zdravý, aby zachoval zdraví a štěstí svých dětí, musí si vzpomenout na celý svůj život a jakoby ho znovu prožít. Musí odpustit všem těm, kteří ho urazili, křivdili mu a ponížili ho. V duchu, obracejíc se k Bohu, musí prosit o odpuštění za žárlivost, urážky a odsuzování. Odsuzování – to je jedna z nejsilnějších forem podporování pýchy. Proto Kristus říkal: „Nesuďte a sami nebudete souzeni.“ Protože když odsuzuji člověka, odsuzuji i vesmír, který ho poslal, i Božské. Jestliže nepřijímám křivdu, která mi byla způsobena, podobám se člověku, který odstrkuje ruku s hořkým a odporným lékem. Tedy jedni odstrkují tuto ruku a lék vyplivnou – umírají. Druzí, křiví obličej a dáví se, lék spolknou – ti to přežijí. Třetí lék s radostí spolknou, i když je hořký, odporný, ale vědí, že díky němu přežijí, vyléčí se – a tito lidé budou šťastní. Tj. jakákoliv ztráta pozemského…

    K Bohu máme blíže tehdy, když o něco přicházíme. A správný postoj k tomu je dvojitý: radost směřující k Bohu, který léčí naši duši tělesnými ztrátami, tato radost se obrací vzhůru a léčí nás. Musíme trpět? Musíme. Trpíme, litujeme, urážíme se, ale uvnitř víme, že tak jsme léčeni a v nitru děkujeme Bohu, pro kterého je naše duše důležitější než tělo. Naše tělo je druhotné. A člověk, který si několikrát projde svůj život, prozkoumávajíc všechny situace, je již zdravý. Nakonec se musí každý člověk, aby teď přežil, každý den obracet k Bohu a modlit se. Modlitba je přiznáním lásky k Bohu, na to není potřeba mít speciální text.
    Člověk se celý den modlí v kostele, klaní se Bohu. Vyjde z kostela, někdo do něj hrubě strčí a on se urazí. To je ateista – člověk, který nevěří v Boha, i když se k němu modlí. Jiný projde kolem kostela a řekne: „Já ve vašeho Boha nevěřím.“ Strčili do něj, ale on je neodsoudil a ani se neurazil – tento je věřící. Tedy pocit smysluplnosti Bytí, zbavení se nenávisti, urážek, nároků a pocit, že to veliké a věčné, které stvořilo mě i všechno ostatní živé, pocit lásky k tomu v první řadě a v druhé – k mému dítěti, mé ženě, rodině, milovanému člověku – tak to je víra v Boha. Toto je správná souvztažnost. Přičemž se dá velmi snadno prověřit, kdy začínám lpět na pozemském: jakákoliv negativní emoce svědčí o tom, že jsem Zemi začal milovat více než Boha. Tento pocit lásky k Bohu a vnímání toho, že mě řídí někdo ze shora – automaticky mě to dostává do rovnováhy. Velmi důležité je toto: člověk, aniž by znal zákony, se v nich již orientuje. Jestli miluji Božské, vnímám jeho vůli a vím, že mám svou vůli, ale nechci svou vůli něco ničit – probíhá mírné působení – a já jsem již v rovnováze.

    Měl jsem jeden případ, klasika: všichni se přece domnívají, že prokletí a uhranutí jsou špatná, že je potřeba se jich zbavit jako nemoci. Ale tak, jako i nemoc, nejsou způsobovány náhodně. Existuje takový zákon: když tě nežádají – nelez tam, kam nemáš, nezasahuj do osudu jiného člověka, když se tě neptají – necpi se nikam násilně, neraď, nic nevyhrocuj. Mnozí lidé se domnívají, že když vedou své dítě zkrátka, vnucují se a radí komusi, že mu tím pomáhají. Nic takového. Je to touha změnit osud jiného člověka podle své libosti. Ale vždyť přece nevidím všechno, mohu člověka „zlomit“ a za to budu potrestán.

    S kterými porušeními zákonů každodenního života se ve Vaší praxi nejčastěji setkáváte? Mám na mysli taková, která lidi ani nezaznamenají. Dejme tomu, kromě rodiny.
    Jako první jde pýcha. Filozofie západního způsobu života je filozofií pýchy, je to nepřijetí situace. Zejména to způsobuje ženskou neplodnost. Proč byla žena v historii ponižována? Protože ponížení je zmenšování pýchy, umožňuje kontakt s Božským. Ponížená žena má zdravé děti. Ale nyní se tento proces ubírá jiným směrem. A jestliže dříve probíhala blokace neplodnosti přes srůsty, pak se nyní medici naučili, jak se tomu vyhnout – dělat umělé oplodnění. Ale přece když bude žena pyšná, pak její dítě bude pětkrát pyšnější – to je již rakovinná buňka pro vesmír. To nelze dopustit, probíhá blokace prostřednictvím neplodnosti. Žena chce mít dítě, snaží se, aby jí udělali operaci, a tehdy se zapíná silnější systém blokace – ponížení endokrinní úrovně. Právě proto nyní neprobíhají srůstové procesy, ale ty endokrinní. Tady už lékaři sotva něco zmůžou. Všichni si myslí: „Ach, neplodnost!“ Ale neplodnost – to je ochrana vesmíru před nedokonalými dětmi. Neplodnost může matka vyléčit duchovním, správným vztahem k celému životu. Pokud matka…

    Setkal jste se s takovými případy?
    Samozřejmě, poměrně často. Přichází ke mně žena, její dítě má leukémii. Povídám jí: „Vzpomeňte si na svůj život. Jste velmi pyšný člověk. Na to, aby Vás zachránili, obzvláště v období těhotenství, a aby bylo dítě harmonické, museli Vás bez zjevné příčiny ponížit a urazit. A kdybyste tuto zkoušku přijala jako hořký lék, který je potřeba spolknout, bylo by Vaše dítě zdravé. Vy jste touto zkouškou neprošla, to znamená, že pýcha u Vašeho dítěte se dostala nad červenou úroveň, kde musí být blokována čímkoliv.“
    Velmi mnoho žen odsuzuje své děti k neštěstí tím, že nechápou, že jakékoliv problémy, jakákoliv ztráta pozemského během těhotenství a před početím je léčením jejich dětí. Přišel ke mně do ordinace člověk a říká: „Mohl byste mi pomoct? Mám velmi mnoho problémů.“ Prohlédl jsem jeho pole a povídám: „Všechno je velmi jednoduché: do Vašeho pole vchází duše Vašeho syna. Brzy počnete syna, ale absolutizujete hmotné statky. Proto teď o ně musíte přijít.“ Muž chvilku poseděl a potom říká: „Vlastně jsem přišel kvůli tomu, že mě nedávno okradli.“ Povídám: „Gratuluji, to znamená, že dítě bude zdravé. Nejdůležitější je, abyste zloděje neodsuzoval.“ Muž říká: „To je mám za to líbat, nebo co?“ Povídám: „Musíte pochopit, že jejich prostřednictvím léčí Vašeho syna. Tj. můžete se klidně bránit, soudit, pátrat po nich, ale nesmíte je odsuzovat.“ To je ten moment. Napadne Vás člověk a chce Vás zabít. Můžete se bránit, v sebeobraně ho zabít, ale odsuzovat ho nesmíte. Protože každý člověk je řízen Božským. Padouch, mizera a zločinec jsou vedeni Bohem, jako jsou organismem vedeny buňky. Tedy, jakékoliv odsouzení kohokoliv je odsouzením celého vesmíru, a to je již nemoc. Jednoduše Vám to ukážu na příkladu.
    Nedávno, v tomto měsíci, jsem odpočíval v rekreačním středisku. Zatímco jsme seděli v hale, vešla jedna žena a začala telefonovat do města. Říkala, že dítěti nic nepomáhá, dochází k dehydrataci organismu, žádná antibiotika nezabírají na bolest, že mu dává napít vody, ale ono zvrací. Tj. dochází k otravě, přičemž velmi silné. Snažila se to konzultovat, říkala, že vyzkoušela všechno, co se dalo: aktivované uhlí i mangan – nic nepomáhá. Přišel jsem k té ženě a říkám: „Víte co, zkusím pomoct Vašemu dítěti.“ Mluvil jsem s ní pět minut a řekl jí: „Vaše dítě nemá otravu. Všechno to, co bude medicína kvalifikovat jako silnou otravu jídlem, vůbec otravou není. Vašemu dítěti je třináct let, probíhá u něj aktivizace karmické paměti. Nyní se jakýkoliv negativní program mnohokrát zesiluje. Máte silnou pýchu, proto, aby Vaše dítě bylo zdravé, Vám v životě křivdili, ponižovali Vás a uráželi, a Vy jste to měla přijímat jako hořký lék. Vy jste to nepřijímala, odsuzovala jste a urážela se.
    Silně jste se urážela na manžela a urážka a odsuzování manžela jsou programem jeho zničení, a to nejen jako manžela, ale i jako otce, protože se to předává dětem. Chlapcův program zničení otce je velmi silný, tento program je blokován symptomy otravy. Vzpomeňte si na celý svůj život: když jste kohokoliv odsuzovala, vzpomeňte si na toho, kdo Vás urážel a ponižoval, obzvláště na manžela, a obracejíc se v duchu k Bohu, poproste o odpuštění. Váš syn se uzdraví.“ Kolem oběda jsem zašel za touto ženou, řekla, že potom, jak jsme si promluvili, syn vypil vodu a hned usnul. Další den ke mně žena přišla a ptala se, co má dělat, jestli musí jet do města, protože dítě vypadá navenek naprosto zdravě. Řekl jsem, že je i uvnitř zdravé, nikam nemusí jezdit, vše bylo zcela v pořádku. A tehdy žena pronesla zajímavou frázi: „Vždy jsem se domnívala, že být pyšným člověkem, je dobré.“ Tj. nechápeme, že tento pocit pýchy je absolutizací vědomí, svého Já. Je to dobře nebo špatně? Je to dobré do určité míry, jako i láska ke všemu pozemskému, ale dále jde červená linie, která je velmi krutě blokována. Takže nyní lidstvo došlo do toho období, kdy se pýcha stává smrtelnou. Pýcha je nepřijetí situace. Pýcha je zřeknutím se celého vesmíru, jeho zneuznáním: nechci to dělat takto, neuznávám to – začínám nenávidět a odsuzovat.
    A to, v první řadě, způsobuje rakovinu a jiná těžká onemocnění. Proč Serafim Sarovskij říkal: „Radost moje! Zkroť ducha svého a tisíce duší kolem tebe budou spaseni.“ Utiš pýchu. Takže, zkrocení pýchy není touhou pošlapat sebe, je to touha pocítit, že jsem druhotný, že já neřídím vesmír, ale vesmír řídí mě, a uvnitř to přijímám. Na to, abych rozvíjel duchovní struktury, je nejlepší princip kyvadla, což bylo využíváno i v křesťanství: pravidelné půsty. Když člověk pravidelně vynechává maso, probíhá výživa duchovních struktur. Potom se začíná stravovat normálně, uzemňuje se a pak udělá opět skok a povznáší se nad tím. Je to jako stoupat nahoru po schodech. A když člověk najednou vynechá veškerou stravu, podobá se to tomu, jako když se člověk rozeběhl a chce přeskočit celé schody. Podaří se mu to spíše v severních oblastech než v Indii? Řekněme to takto, pokud hladovím, probíhá u mě aktivizace duchovních struktur, ale říci, že budu absolutně osvíceným, když budu celou dobu hladovět, nemohu. Je to hnací motor, ale ne ten hlavní. Stejné je to s vegetariánstvím: když je množství spotřebovaného masa nevelké, má to určitý efekt. Tj. člověk, který jí hodně masa, ano, je více uzemněný než ten, kdo maso prakticky nejí. Tedy mastná, ostrá, slaná strava člověka činí uzemněným. Ale podstata věci je v tom, že uzemněnost je přece zdrojem rozvoje. Tj. nad uzemněností je potřeba se povznést.
    Nedávno jsem hovořil s jedním mladým člověkem a řekl jsem mu: „Víte, začal jste lpět na penězích.“ On odpovídá: „Ale přece všichni lpí.“ Povídám: „Pochopte, v čem je podstata věci: všichni na ulici padají a mají modřiny a boule. Ale někteří padají z pátého patra – no a Vy jste v pátém patře.“ Tj. tady šly u pacienta nároky vůči společnosti, lidstvu, skupinám lidí z otcovy strany šest pokolení. To znamená, že pro něj to je již páté patro, musí se chovat výhradně korektně. Takže, nyní se celé lidstvo stěhuje na vrchní patra.
    Nyní rychlost karmických vrstev vzrostla natolik, že člověk za své nesprávné chování pyká velmi rychle. Pokud se dříve člověk celý život nesprávně choval, dostihlo ho to až v následujícím životě. Nyní se toto období zkracuje na 15-20 let. Proto člověk, který může mít peníze, k nim musí mít vyrovnaný vztah, jinak peníze mít nebude, může přijít o život a o zdraví. Proto, zpravidla, když jsem prohlížel milionáře, to byli lidé vyrovnaní, co se týče peněz. Zažil jsem jeden velmi zajímavý okamžik: seděl jsem ve společnosti mladého muže-milionáře. Povídá: „Rozhazuji peníze napravo i nalevo a oni se ke mně samy vrací.“ Zaujalo mě to, podíval jsem se na jeho pole osudu. Pole osudu bylo výborné, probíhá kontakt s Božským.

    Říkám: „Víš, máš velmi dobrého andělíčka-strážníčka.“ Mládenec povídá: „Já vím, říkali mi o tom.“ Začal jsem zkoumat, co je příčinou toho, že má takový život? Ukázalo se, že je to velmi jednoduché: v minulém životě byl jeptiškou, celý život se modlil, peníze nepotřeboval. Povznesl se nad Zemí. Tedy, co by se na něj nenakládalo, vydrží to. Proto může mít milióny. Ukazuje se, že ne každý člověk může být bohatý. Protože v tomto životě má člověk to, čeho je připraven se v jakýkoliv moment zříct kvůli Božskému – to mít může, ale všechno ostatní mít nebude. Proto, jako pravidlo, jsou milionáři a miliardáři lidé, kteří byli v minulém životě buď mnichy, nebo věřícími, nebo žebráky, kteří se správně stavěli k chudobě, chápajíc, že peníze nepotřebují.
    Musel jsem vstoupit do minulého života, protože mnohé fenomény byly nepochopitelné. A až když jsem připojil minulé životy, mohl jsem nejen porozumět, ale i pomoct. Uvedu Vám příklad. Přivádějí ke mně do ordinace holčičku, které jsou čtyři roky, nemluví, je mentálně zaostalá. Dívám se, v čem je problém: ve čtyřech minulých životech se vdávala z vypočítavosti, kvůli penězům. Tedy peníze jsou pro ni důležitější než láska. To znamená, že v tomto životě, aby nebyla její duše zmrzačena, se nesmí vdát. A proto probíhá blokace – mentální zaostalost. Musí si od toho odpočinout, nesmí se to opakovat, jinak budou duchovní struktury v naprosté degradaci. Holčička začíná zlobit, běhá v pracovně, vzala zrcadlo…

    Říkám: „Uklidněte ji, protože by se mohla zranit.“ Matka vyndává peněženku a podává ji holčičce. Holčička přibíhá, vyndává z peněženky penízek, líbá ho a hladí se jím po obličeji. Povídám: „Pochopte, v čem je podstata věci: holčička nesmí vidět peníze. Protože se vdávala kvůli penězům, přitahují ji peníze uvnitř.“ Matka mi říká zajímavou věc: „Víte, všechno, co jí dáme, zahazuje, ale peníze pečlivě skládá vedle sebe.“ Odpovídám: „Uzemněnost holčičky je neuvěřitelně vysoká.“ Byli u mě na jednu seanci, víckrát nepřišli, i když u holčičky snad došlo ke zlepšení. Potom se dívám, v čem spočívá problém: osud holčičky zakazuje rodičům, aby ji ke mně přivedli, tj. musí se někam vzdálit. Protože moje metoda přece… Jsou v ní ještě elementy vytahování fyzického. Proto mnohé léčit nemohu. Nemohu, protože člověk ještě nezmoudřel, ještě se málo trápil. Musí trpět. Nedávno mi řekli zajímavou informaci o této holčičce: po půl roce začala mluvit. První dvě slova, která pronesla, byla – „děti“ a „peníze“. Tak to je ohledně minulých inkarnací.
    Mám systém, který funguje. Lidé přicházejí s nejrůznějšími onemocněními, ale příčina je všude jediná – je to absolutizace čehosi pozemského. Nemoc je překonávána správným vztahem ke světu, ale vztah prakticky každého člověka je nyní posunut, systém priorit je jiný – a dochází k blokaci. Tak třeba jsem se díval na problém AIDS. Co je to AIDS? Je to absolutizace, tj. touha stavět tělesné uspokojení nad Boha. Je to sexuální revoluce, která začala v šedesátých letech. Je to velice nebezpečný program – absolutizace těla, tělesných uspokojení. Tedy, 10-15 let probíhá sexuální revoluce a tento program začíná pronikat do podvědomí lidstva. To znamená, že tento program musí být blokován. Vzniká AIDS. Tj. jakákoliv epidemie velkého měřítka je jen blokací určitého programu v rámci lidstva. Je jedno, jestli je založena nebo ne – jakýkoliv virus se může přeměnit, proto se na úrovni pole spouští blokovací povel. Ale jaký virus se spustí, to už je druhá otázka. Nejdůležitější je – zablokovat nebezpečnou tendenci. Proč? Protože, řekněme to takto: co je to pornografie? Touha nasměrovat všechny mé duchovní síly ne na duchovní struktury a jejich výživu, ale na tělo. Absolutizace těla je žádostivým vrháním se na misku s jídlem. Nakonec vede tato tendence k dost silné duchovní degradaci a pak i tělesné.
    Mluvili jsme o potratech, o etice potratů. Pokud se potrat udělá do deseti týdnů, je to menší přestupek než potom. Pokud se provádí potrat, přestože matka čeká dítě s milovaným člověkem, je to velmi nebezpečné. Pokud je potrat prováděn v raném věku ženy, kdy dospívá, je to také velmi nebezpečné. Pokud jde žena na potrat před narozením prvního dítěte, je to opět nebezpečné. Ale pokud je potrat prováděn potom, co žena porodila tři děti, již to prakticky neovlivňuje zdraví. Nejnebezpečnější potrat je ten, kdy bylo dítě počato z lásky, protože pokud je přítomen cit, rodí se dokonalé dítě. Proto když žena znemožní dokonalým dětem, aby přišly na svět, je za to velmi silně potrestána. V jakém případě je dítě dokonalé? Když je počato s citem. Tedy, pokud se žena neřídí citem, ale vzhledem, zmrzačí duše budoucích dětí.
    Vzniká následující situace: jsou dvě dívky. Jedna se chce provdat jen za toho, který má peníze, chatu a auto. Druhá chce to samé. Jedna se provdá a žije si nádherně. Druhá se provdá a umírá na rakovinu, je neplodná. Pak vzniká otázka: proč to tak je? V prvním případě chyběl cit lásky, a proto není za co dívku trestat, nepočítalo se s tím, že by se tam narodily harmonické děti. V druhém případě byl ke komusi projevován skutečný cit, ale dívka dala přednost chatě a autu – proto o všechno přišla. Tj. orientace na chatu a auto v sobě již skrývá zničení duší budoucích dětí. Je to to samé jako pornografie. Je to to samé, jako když člověk začíná považovat oblečení za důležitější než tělo. Tento člověk se vrhá zachránit košili a umírá v ohni. Jakákoliv žena, která se uvnitř nejprve orientuje na toto a až pak na duši, je odsouzena k tomu, že bude mít nedokonalé děti…

    Jarda — pát led 30, 2015 10:41 am
    Sikora píše:
    Zajímalo by mě co na to p. Jardo říkáte? Neznáte náhodou Lazareva?

    LAZAREV: KAŽDÁ NEMOC JE ABSOLUTIZACE POZEMSKÉHO PŘED BOHEM
    13.10.14 Olga Dunjevska
    Nedávno, v tomto měsíci, jsem odpočíval v rekreačním středisku. Zatímco jsme seděli v hale, vešla jedna žena a začala telefonovat do města. Říkala, že dítěti nic nepomáhá, dochází k dehydrataci organismu, žádná antibiotika nezabírají na bolest, že mu dává napít vody, ale ono zvrací. Tj. dochází k otravě, přičemž velmi silné. Snažila se to konzultovat, říkala, že vyzkoušela všechno, co se dalo: aktivované uhlí i mangan – nic nepomáhá. Přišel jsem k té ženě a říkám: „Víte co, zkusím pomoct Vašemu dítěti.“ Mluvil jsem s ní pět minut a řekl jí: „Vaše dítě nemá otravu. Všechno to, co bude medicína kvalifikovat jako silnou otravu jídlem, vůbec otravou není. Vašemu dítěti je třináct let, probíhá u něj aktivizace karmické paměti. Nyní se jakýkoliv negativní program mnohokrát zesiluje. Máte silnou pýchu, proto, aby Vaše dítě bylo zdravé, Vám v životě křivdili, ponižovali Vás a uráželi, a Vy jste to měla přijímat jako hořký lék. Vy jste to nepřijímala, odsuzovala jste a urážela se.
    ________________________________________
    Musel jsem vstoupit do minulého života, protože mnohé fenomény byly nepochopitelné. A až když jsem připojil minulé životy, mohl jsem nejen porozumět, ale i pomoct. Uvedu Vám příklad. Přivádějí ke mně do ordinace holčičku, které jsou čtyři roky, nemluví, je mentálně zaostalá. Dívám se, v čem je problém: ve čtyřech minulých životech se vdávala z vypočítavosti, kvůli penězům. Tedy peníze jsou pro ni důležitější než láska. To znamená, že v tomto životě, aby nebyla její duše zmrzačena, se nesmí vdát.
    Celý můj systém je v první řadě studiem zákonitostí světa. Dostatečně dávno jsem pochopil, že poznání léčí lépe než všechno ostatní. Tedy mohu sebevíc opravovat motor, hrabat se v autě, látat díry, a můžu se naučit pravidla silničního provozu a potom se nemusím dostat do jakéhokoli maléru. Celé naše lékařství a celý náš náhled na svět byly světonázorem člověka, který se připravuje na to, aby co nejlépe zalátal díru na dně lodi. O navigaci nikdo nepřemýšlel – o tom, jak se správně pohybovat. Takže, ukazuje se, že chápání toho, co je vesmír, a chápání zákonů léčí lépe než jakékoliv léky. A když jsem to pochopil, pronikavě jsem pocítil, že informace o tom, odkud se bere nemoc, co to nemoc je, zkoumání příčin nemoci – zachraňuje mnohé životy a osudy. Totiž Kristova a Mojžíšova přikázání udělaly pro medicínu mnohem více než jakékoliv prášky a tabletky. Proto můj nejdůležitější úkol je – vypracovat systém, který by mohl člověk používat tak, že by zcela zapomněl na to, kdo ho vytvořil. Protože systém funguje sám a člověk se stává autonomním.
    Všude funguje tentýž princip: v základu všeho leží láska. V základu nenávisti, žárlivosti a urážky také leží láska, ale tato láska je orientována nesprávně. Láska, která nejprve směřuje k Zemi a až potom k Bohu, rodí nenávist, žárlivost, urážky a nakonec i nemoci.
    Uvedu Vám příklad: přišla ke mně žena, jejíž dcera má nevyléčitelné mozkové onemocnění, holčička prakticky umírá, je jí několik měsíců. Podíval jsem se na příčinu. Ta situace je velmi jednoduchá: ona byla vdaná, on byl ženatý. Seznámili se, zamilovali se, rozešli se svými partnery a dali se dohromady. Narodilo se jim dítě a najednou se stane taková katastrofa. Vysvětluji ženě: „Když jste byla vdaná za člověka, kterého jste nemilovala, Božské jste milovala z 80% a pozemské z 20%. Byla jste v rovnováze. Když jste potkala milovaného člověka, zapomněla jste, že Boha je potřeba milovat více než tohoto muže. Pozemské jste začala milovat z 80% a Božské z 20%. Otočila jste se zpátky. Ale dítě zesiluje tento program. Může-li být takové dítě zdravé? Ne. Probíhá blokace: buď vzniká mozková cysta, nebo něco tohoto typu – jakékoliv onemocnění. Tj. nemoc zastavuje duši člověka, která začíná zabíjet vesmír.“ A oni se jen zamilovali jeden do druhého. Ale zapomněli přitom na Boha, takže dítě není života schopné. Proto Kristus říkal: „Přišel jsem odloučit muže od ženy, aby Boha milovali více, než milují jeden druhého.“
    Na to, aby byl člověk zdravý, aby zachoval zdraví a štěstí svých dětí, musí si vzpomenout na celý svůj život a jakoby ho znovu prožít. Musí odpustit všem těm, kteří ho urazili, křivdili mu a ponížili ho. V duchu, obracejíc se k Bohu, musí prosit o odpuštění za žárlivost, urážky a odsuzování. Odsuzování – to je jedna z nejsilnějších forem podporování pýchy. Proto Kristus říkal: „Nesuďte a sami nebudete souzeni.“ Protože když odsuzuji člověka, odsuzuji i vesmír, který ho poslal, i Božské. Jestliže nepřijímám křivdu, která mi byla způsobena, podobám se člověku, který odstrkuje ruku s hořkým a odporným lékem. Tedy jedni odstrkují tuto ruku a lék vyplivnou – umírají. Druzí, křiví obličej a dáví se, lék spolknou – ti to přežijí. Třetí lék s radostí spolknou, i když je hořký, odporný, ale vědí, že díky němu přežijí, vyléčí se – a tito lidé budou šťastní. Tj. jakákoliv ztráta pozemského…

    K Bohu máme blíže tehdy, když o něco přicházíme. A správný postoj k tomu je dvojitý: radost směřující k Bohu, který léčí naši duši tělesnými ztrátami, tato radost se obrací vzhůru a léčí nás. Musíme trpět? Musíme. Trpíme, litujeme, urážíme se, ale uvnitř víme, že tak jsme léčeni a v nitru děkujeme Bohu, pro kterého je naše duše důležitější než tělo. Naše tělo je druhotné. A člověk, který si několikrát projde svůj život, prozkoumávajíc všechny situace, je již zdravý. Nakonec se musí každý člověk, aby teď přežil, každý den obracet k Bohu a modlit se. Modlitba je přiznáním lásky k Bohu, na to není potřeba mít speciální text.
    Člověk se celý den modlí v kostele, klaní se Bohu. Vyjde z kostela, někdo do něj hrubě strčí a on se urazí. To je ateista – člověk, který nevěří v Boha, i když se k němu modlí. Jiný projde kolem kostela a řekne: „Já ve vašeho Boha nevěřím.“ Strčili do něj, ale on je neodsoudil a ani se neurazil – tento je věřící. Tedy pocit smysluplnosti Bytí, zbavení se nenávisti, urážek, nároků a pocit, že to veliké a věčné, které stvořilo mě i všechno ostatní živé, pocit lásky k tomu v první řadě a v druhé – k mému dítěti, mé ženě, rodině, milovanému člověku – tak to je víra v Boha. Toto je správná souvztažnost. Přičemž se dá velmi snadno prověřit, kdy začínám lpět na pozemském: jakákoliv negativní emoce svědčí o tom, že jsem Zemi začal milovat více než Boha. Tento pocit lásky k Bohu a vnímání toho, že mě řídí někdo ze shora – automaticky mě to dostává do rovnováhy. Velmi důležité je toto: člověk, aniž by znal zákony, se v nich již orientuje. Jestli miluji Božské, vnímám jeho vůli a vím, že mám svou vůli, ale nechci svou vůli něco ničit – probíhá mírné působení – a já jsem již v rovnováze.

    Měl jsem jeden případ, klasika: všichni se přece domnívají, že prokletí a uhranutí jsou špatná, že je potřeba se jich zbavit jako nemoci. Ale tak, jako i nemoc, nejsou způsobovány náhodně. Existuje takový zákon: když tě nežádají – nelez tam, kam nemáš, nezasahuj do osudu jiného člověka, když se tě neptají – necpi se nikam násilně, neraď, nic nevyhrocuj. Mnozí lidé se domnívají, že když vedou své dítě zkrátka, vnucují se a radí komusi, že mu tím pomáhají. Nic takového. Je to touha změnit osud jiného člověka podle své libosti. Ale vždyť přece nevidím všechno, mohu člověka „zlomit“ a za to budu potrestán.

    S kterými porušeními zákonů každodenního života se ve Vaší praxi nejčastěji setkáváte? Mám na mysli taková, která lidi ani nezaznamenají. Dejme tomu, kromě rodiny.
    Jako první jde pýcha. Filozofie západního způsobu života je filozofií pýchy, je to nepřijetí situace. Zejména to způsobuje ženskou neplodnost. Proč byla žena v historii ponižována? Protože ponížení je zmenšování pýchy, umožňuje kontakt s Božským. Ponížená žena má zdravé děti. Ale nyní se tento proces ubírá jiným směrem. A jestliže dříve probíhala blokace neplodnosti přes srůsty, pak se nyní medici naučili, jak se tomu vyhnout – dělat umělé oplodnění. Ale přece když bude žena pyšná, pak její dítě bude pětkrát pyšnější – to je již rakovinná buňka pro vesmír. To nelze dopustit, probíhá blokace prostřednictvím neplodnosti. Žena chce mít dítě, snaží se, aby jí udělali operaci, a tehdy se zapíná silnější systém blokace – ponížení endokrinní úrovně. Právě proto nyní neprobíhají srůstové procesy, ale ty endokrinní. Tady už lékaři sotva něco zmůžou. Všichni si myslí: „Ach, neplodnost!“ Ale neplodnost – to je ochrana vesmíru před nedokonalými dětmi. Neplodnost může matka vyléčit duchovním, správným vztahem k celému životu. Pokud matka…

    Setkal jste se s takovými případy?
    Samozřejmě, poměrně často. Přichází ke mně žena, její dítě má leukémii. Povídám jí: „Vzpomeňte si na svůj život. Jste velmi pyšný člověk. Na to, aby Vás zachránili, obzvláště v období těhotenství, a aby bylo dítě harmonické, museli Vás bez zjevné příčiny ponížit a urazit. A kdybyste tuto zkoušku přijala jako hořký lék, který je potřeba spolknout, bylo by Vaše dítě zdravé. Vy jste touto zkouškou neprošla, to znamená, že pýcha u Vašeho dítěte se dostala nad červenou úroveň, kde musí být blokována čímkoliv.“
    Velmi mnoho žen odsuzuje své děti k neštěstí tím, že nechápou, že jakékoliv problémy, jakákoliv ztráta pozemského během těhotenství a před početím je léčením jejich dětí. Přišel ke mně do ordinace člověk a říká: „Mohl byste mi pomoct? Mám velmi mnoho problémů.“ Prohlédl jsem jeho pole a povídám: „Všechno je velmi jednoduché: do Vašeho pole vchází duše Vašeho syna. Brzy počnete syna, ale absolutizujete hmotné statky. Proto teď o ně musíte přijít.“ Muž chvilku poseděl a potom říká: „Vlastně jsem přišel kvůli tomu, že mě nedávno okradli.“ Povídám: „Gratuluji, to znamená, že dítě bude zdravé. Nejdůležitější je, abyste zloděje neodsuzoval.“ Muž říká: „To je mám za to líbat, nebo co?“ Povídám: „Musíte pochopit, že jejich prostřednictvím léčí Vašeho syna. Tj. můžete se klidně bránit, soudit, pátrat po nich, ale nesmíte je odsuzovat.“ To je ten moment. Napadne Vás člověk a chce Vás zabít. Můžete se bránit, v sebeobraně ho zabít, ale odsuzovat ho nesmíte. Protože každý člověk je řízen Božským. Padouch, mizera a zločinec jsou vedeni Bohem, jako jsou organismem vedeny buňky. Tedy, jakékoliv odsouzení kohokoliv je odsouzením celého vesmíru, a to je již nemoc. Jednoduše Vám to ukážu na příkladu.
    Nedávno, v tomto měsíci, jsem odpočíval v rekreačním středisku. Zatímco jsme seděli v hale, vešla jedna žena a začala telefonovat do města. Říkala, že dítěti nic nepomáhá, dochází k dehydrataci organismu, žádná antibiotika nezabírají na bolest, že mu dává napít vody, ale ono zvrací. Tj. dochází k otravě, přičemž velmi silné. Snažila se to konzultovat, říkala, že vyzkoušela všechno, co se dalo: aktivované uhlí i mangan – nic nepomáhá. Přišel jsem k té ženě a říkám: „Víte co, zkusím pomoct Vašemu dítěti.“ Mluvil jsem s ní pět minut a řekl jí: „Vaše dítě nemá otravu. Všechno to, co bude medicína kvalifikovat jako silnou otravu jídlem, vůbec otravou není. Vašemu dítěti je třináct let, probíhá u něj aktivizace karmické paměti. Nyní se jakýkoliv negativní program mnohokrát zesiluje. Máte silnou pýchu, proto, aby Vaše dítě bylo zdravé, Vám v životě křivdili, ponižovali Vás a uráželi, a Vy jste to měla přijímat jako hořký lék. Vy jste to nepřijímala, odsuzovala jste a urážela se.
    Silně jste se urážela na manžela a urážka a odsuzování manžela jsou programem jeho zničení, a to nejen jako manžela, ale i jako otce, protože se to předává dětem. Chlapcův program zničení otce je velmi silný, tento program je blokován symptomy otravy. Vzpomeňte si na celý svůj život: když jste kohokoliv odsuzovala, vzpomeňte si na toho, kdo Vás urážel a ponižoval, obzvláště na manžela, a obracejíc se v duchu k Bohu, poproste o odpuštění. Váš syn se uzdraví.“ Kolem oběda jsem zašel za touto ženou, řekla, že potom, jak jsme si promluvili, syn vypil vodu a hned usnul. Další den ke mně žena přišla a ptala se, co má dělat, jestli musí jet do města, protože dítě vypadá navenek naprosto zdravě. Řekl jsem, že je i uvnitř zdravé, nikam nemusí jezdit, vše bylo zcela v pořádku. A tehdy žena pronesla zajímavou frázi: „Vždy jsem se domnívala, že být pyšným člověkem, je dobré.“ Tj. nechápeme, že tento pocit pýchy je absolutizací vědomí, svého Já. Je to dobře nebo špatně? Je to dobré do určité míry, jako i láska ke všemu pozemskému, ale dále jde červená linie, která je velmi krutě blokována. Takže nyní lidstvo došlo do toho období, kdy se pýcha stává smrtelnou. Pýcha je nepřijetí situace. Pýcha je zřeknutím se celého vesmíru, jeho zneuznáním: nechci to dělat takto, neuznávám to – začínám nenávidět a odsuzovat.
    A to, v první řadě, způsobuje rakovinu a jiná těžká onemocnění. Proč Serafim Sarovskij říkal: „Radost moje! Zkroť ducha svého a tisíce duší kolem tebe budou spaseni.“ Utiš pýchu. Takže, zkrocení pýchy není touhou pošlapat sebe, je to touha pocítit, že jsem druhotný, že já neřídím vesmír, ale vesmír řídí mě, a uvnitř to přijímám. Na to, abych rozvíjel duchovní struktury, je nejlepší princip kyvadla, což bylo využíváno i v křesťanství: pravidelné půsty. Když člověk pravidelně vynechává maso, probíhá výživa duchovních struktur. Potom se začíná stravovat normálně, uzemňuje se a pak udělá opět skok a povznáší se nad tím. Je to jako stoupat nahoru po schodech. A když člověk najednou vynechá veškerou stravu, podobá se to tomu, jako když se člověk rozeběhl a chce přeskočit celé schody. Podaří se mu to spíše v severních oblastech než v Indii? Řekněme to takto, pokud hladovím, probíhá u mě aktivizace duchovních struktur, ale říci, že budu absolutně osvíceným, když budu celou dobu hladovět, nemohu. Je to hnací motor, ale ne ten hlavní. Stejné je to s vegetariánstvím: když je množství spotřebovaného masa nevelké, má to určitý efekt. Tj. člověk, který jí hodně masa, ano, je více uzemněný než ten, kdo maso prakticky nejí. Tedy mastná, ostrá, slaná strava člověka činí uzemněným. Ale podstata věci je v tom, že uzemněnost je přece zdrojem rozvoje. Tj. nad uzemněností je potřeba se povznést.
    Nedávno jsem hovořil s jedním mladým člověkem a řekl jsem mu: „Víte, začal jste lpět na penězích.“ On odpovídá: „Ale přece všichni lpí.“ Povídám: „Pochopte, v čem je podstata věci: všichni na ulici padají a mají modřiny a boule. Ale někteří padají z pátého patra – no a Vy jste v pátém patře.“ Tj. tady šly u pacienta nároky vůči společnosti, lidstvu, skupinám lidí z otcovy strany šest pokolení. To znamená, že pro něj to je již páté patro, musí se chovat výhradně korektně. Takže, nyní se celé lidstvo stěhuje na vrchní patra.
    Nyní rychlost karmických vrstev vzrostla natolik, že člověk za své nesprávné chování pyká velmi rychle. Pokud se dříve člověk celý život nesprávně choval, dostihlo ho to až v následujícím životě. Nyní se toto období zkracuje na 15-20 let. Proto člověk, který může mít peníze, k nim musí mít vyrovnaný vztah, jinak peníze mít nebude, může přijít o život a o zdraví. Proto, zpravidla, když jsem prohlížel milionáře, to byli lidé vyrovnaní, co se týče peněz. Zažil jsem jeden velmi zajímavý okamžik: seděl jsem ve společnosti mladého muže-milionáře. Povídá: „Rozhazuji peníze napravo i nalevo a oni se ke mně samy vrací.“ Zaujalo mě to, podíval jsem se na jeho pole osudu. Pole osudu bylo výborné, probíhá kontakt s Božským.

    Říkám: „Víš, máš velmi dobrého andělíčka-strážníčka.“ Mládenec povídá: „Já vím, říkali mi o tom.“ Začal jsem zkoumat, co je příčinou toho, že má takový život? Ukázalo se, že je to velmi jednoduché: v minulém životě byl jeptiškou, celý život se modlil, peníze nepotřeboval. Povznesl se nad Zemí. Tedy, co by se na něj nenakládalo, vydrží to. Proto může mít milióny. Ukazuje se, že ne každý člověk může být bohatý. Protože v tomto životě má člověk to, čeho je připraven se v jakýkoliv moment zříct kvůli Božskému – to mít může, ale všechno ostatní mít nebude. Proto, jako pravidlo, jsou milionáři a miliardáři lidé, kteří byli v minulém životě buď mnichy, nebo věřícími, nebo žebráky, kteří se správně stavěli k chudobě, chápajíc, že peníze nepotřebují.
    Musel jsem vstoupit do minulého života, protože mnohé fenomény byly nepochopitelné. A až když jsem připojil minulé životy, mohl jsem nejen porozumět, ale i pomoct. Uvedu Vám příklad. Přivádějí ke mně do ordinace holčičku, které jsou čtyři roky, nemluví, je mentálně zaostalá. Dívám se, v čem je problém: ve čtyřech minulých životech se vdávala z vypočítavosti, kvůli penězům. Tedy peníze jsou pro ni důležitější než láska. To znamená, že v tomto životě, aby nebyla její duše zmrzačena, se nesmí vdát. A proto probíhá blokace – mentální zaostalost. Musí si od toho odpočinout, nesmí se to opakovat, jinak budou duchovní struktury v naprosté degradaci. Holčička začíná zlobit, běhá v pracovně, vzala zrcadlo…

    Říkám: „Uklidněte ji, protože by se mohla zranit.“ Matka vyndává peněženku a podává ji holčičce. Holčička přibíhá, vyndává z peněženky penízek, líbá ho a hladí se jím po obličeji. Povídám: „Pochopte, v čem je podstata věci: holčička nesmí vidět peníze. Protože se vdávala kvůli penězům, přitahují ji peníze uvnitř.“ Matka mi říká zajímavou věc: „Víte, všechno, co jí dáme, zahazuje, ale peníze pečlivě skládá vedle sebe.“ Odpovídám: „Uzemněnost holčičky je neuvěřitelně vysoká.“ Byli u mě na jednu seanci, víckrát nepřišli, i když u holčičky snad došlo ke zlepšení. Potom se dívám, v čem spočívá problém: osud holčičky zakazuje rodičům, aby ji ke mně přivedli, tj. musí se někam vzdálit. Protože moje metoda přece… Jsou v ní ještě elementy vytahování fyzického. Proto mnohé léčit nemohu. Nemohu, protože člověk ještě nezmoudřel, ještě se málo trápil. Musí trpět. Nedávno mi řekli zajímavou informaci o této holčičce: po půl roce začala mluvit. První dvě slova, která pronesla, byla – „děti“ a „peníze“. Tak to je ohledně minulých inkarnací.
    Mám systém, který funguje. Lidé přicházejí s nejrůznějšími onemocněními, ale příčina je všude jediná – je to absolutizace čehosi pozemského. Nemoc je překonávána správným vztahem ke světu, ale vztah prakticky každého člověka je nyní posunut, systém priorit je jiný – a dochází k blokaci. Tak třeba jsem se díval na problém AIDS. Co je to AIDS? Je to absolutizace, tj. touha stavět tělesné uspokojení nad Boha. Je to sexuální revoluce, která začala v šedesátých letech. Je to velice nebezpečný program – absolutizace těla, tělesných uspokojení. Tedy, 10-15 let probíhá sexuální revoluce a tento program začíná pronikat do podvědomí lidstva. To znamená, že tento program musí být blokován. Vzniká AIDS. Tj. jakákoliv epidemie velkého měřítka je jen blokací určitého programu v rámci lidstva. Je jedno, jestli je založena nebo ne – jakýkoliv virus se může přeměnit, proto se na úrovni pole spouští blokovací povel. Ale jaký virus se spustí, to už je druhá otázka. Nejdůležitější je – zablokovat nebezpečnou tendenci. Proč? Protože, řekněme to takto: co je to pornografie? Touha nasměrovat všechny mé duchovní síly ne na duchovní struktury a jejich výživu, ale na tělo. Absolutizace těla je žádostivým vrháním se na misku s jídlem. Nakonec vede tato tendence k dost silné duchovní degradaci a pak i tělesné.
    Mluvili jsme o potratech, o etice potratů. Pokud se potrat udělá do deseti týdnů, je to menší přestupek než potom. Pokud se provádí potrat, přestože matka čeká dítě s milovaným člověkem, je to velmi nebezpečné. Pokud je potrat prováděn v raném věku ženy, kdy dospívá, je to také velmi nebezpečné. Pokud jde žena na potrat před narozením prvního dítěte, je to opět nebezpečné. Ale pokud je potrat prováděn potom, co žena porodila tři děti, již to prakticky neovlivňuje zdraví. Nejnebezpečnější potrat je ten, kdy bylo dítě počato z lásky, protože pokud je přítomen cit, rodí se dokonalé dítě. Proto když žena znemožní dokonalým dětem, aby přišly na svět, je za to velmi silně potrestána. V jakém případě je dítě dokonalé? Když je počato s citem. Tedy, pokud se žena neřídí citem, ale vzhledem, zmrzačí duše budoucích dětí.
    Vzniká následující situace: jsou dvě dívky. Jedna se chce provdat jen za toho, který má peníze, chatu a auto. Druhá chce to samé. Jedna se provdá a žije si nádherně. Druhá se provdá a umírá na rakovinu, je neplodná. Pak vzniká otázka: proč to tak je? V prvním případě chyběl cit lásky, a proto není za co dívku trestat, nepočítalo se s tím, že by se tam narodily harmonické děti. V druhém případě byl ke komusi projevován skutečný cit, ale dívka dala přednost chatě a autu – proto o všechno přišla. Tj. orientace na chatu a auto v sobě již skrývá zničení duší budoucích dětí. Je to to samé jako pornografie. Je to to samé, jako když člověk začíná považovat oblečení za důležitější než tělo. Tento člověk se vrhá zachránit košili a umírá v ohni. Jakákoliv žena, která se uvnitř nejprve orientuje na toto a až pak na duši, je odsouzena k tomu, že bude mít nedokonalé děti…

    Tak něco z jeho práce znám a je přeci jasné že duševní podstata člověka je nadřazena podstatě tělesné. Zrovna tak funguje přenášení některých problematických částí našich předchozích životů do života přítomného, ale nedomnívám se, že by šlo o nevratné záležitosti. Člověk ve své duchovní podstatě vlastně prochází studiem v mnoha stupních a může v dosažených schopnostech v průběhu svých životů stoupat a klesat dle svých skutků a přístupu k okolí. Zdokonalení duchovní podstaty člověka je podle všeho cíl našeho bytí na této nešťastné planetě a k němu patří i odpoutání od hmoty, což se většině lidí zatím nedaří.

    Tolar — stř zář 09, 2015 8:16 pm
    Jarda píše:
    PetraMolkova píše:
    Nezbývá než nakousnout pomyslné biblické jablko.

    Jinudy cesta stejně nevede.

    Naprosto souhlasim Jardo..

    roztomily.medvidek — úte říj 20, 2015 7:27 pm
    Jarda píše:
    Tak něco z jeho práce znám a je přeci jasné že duševní podstata člověka je nadřazena podstatě tělesné. Zrovna tak funguje přenášení některých problematických částí našich předchozích životů do života přítomného, ale nedomnívám se, že by šlo o nevratné záležitosti. Člověk ve své duchovní podstatě vlastně prochází studiem v mnoha stupních a může v dosažených schopnostech v průběhu svých životů stoupat a klesat dle svých skutků a přístupu k okolí. Zdokonalení duchovní podstaty člověka je podle všeho cíl našeho bytí na této nešťastné planetě a k němu patří i odpoutání od hmoty, což se většině lidí zatím nedaří.

    Žádné předchozí životy nejsou, všechno se odehrává současně..

    Jsou dva druhy duchovní podstaty:
    1.Nevíš o sobě, žiješ život v nevědomosti, máš spoustu otázek a nevíš proč se děje co se děje.
    2.Víš o sobě, tvoje podstata se ti odhalí, přeprogramuje tvoji mysl a tobě je rázem všechno jasné, už nemáš otázky..

    Není potřeba se od hmoty odpoutávat, když už jsi tady, tak buď takový jaký chceš být, od toho hraješ tu hru, které se říká život.
    Duchovní cesta je jen program v mysli, ve skutečnosti žádná duchovní cesta neexistuje.

    kintarooo — pát lis 13, 2015 6:07 pm
    muflon píše:
    za daleko nebezpečnější považuju některé formy meditací a okultních technik.

    Které máš konkrétně na mysli? Díky :)

    Denna — pon čen 15, 2020 8:29 am

    "Já (žena) manifestují svoji energii K částečně tím, že mám časté spontánní orgasmy. Dělají to někdy muži? Ano, muži a ženy mají spontánní sexuální zkušenosti, včetně orgasmů
    Četla jsem také diskusi o kundalini, kde muži praktikovali tantrický sex a nevypouštěli semeno, aby prohloubili své probuzení, ale provozovat sex a orgasmus je vlastně dobré pro ženy a jejich proces. Je to pravda? Pokud ano, proč ten rozdíl?

    Bylo řečeno, že neinformovaný názor stojí za to, co stojí – nic. Takže vždy prověřujte svůj zdroj. Internet, diskusní fóra atd. jsou notoricky známá desinformacemi. Tantra není nic ke studiu, s výjimkou, kdy je to pod vedením skutečného adepta, a ti jsou velmi, velmi vzácní – ani Google je neumí najít! Kniha George Feursteina o tantře je vynikající místo, kde začít shromažďovat informace o této oblasti moudrosti a praxe. Pandit Rajmani Tigunait z Himálajského institutu je velký učitel, od kterého se máte co přiučit, a Himálajský institut je místem, kam člověk může zajít, pokud trpí nerovnováhou během transformačního procesu kundalini."

    Mě se to teď stalo poprvé v životě (myslím spontánní orgasmus) a stalo se mi to v noci kvůli erotické mu snu. Ale jsem si jistá tím, že ten orgasmus se mi nezdál a byl opravdový. Jinak k té tantře. Chtěla jsem ji moc vyzkoušet, ale když píšete, že se to nedá studovat, ani se nedá na to nikdo najít, tak nevím kam se obrátit s hledáním. Našla jsem toto a podobné. Potom ještě nějaká "výuková" videa na doma. Tak teď nevím..

    Alopat — pon čen 15, 2020 11:45 am

    pro Denna: Obraťte se na člena Jednorazovynick, který se chlubí jogínským dýcháním a místo sexu (nechce děti, neejakuluje) praktikuje tantrické masáže, jestli jako guru Jára přijímá žákyně na odháčkování. https://zena.aktualne.cz/volny-cas/guru-jara-zaslouzi-uznani-rika-jeho-verna-zakyne/r~i:article:807849/

    ZDENINA — pon čen 15, 2020 11:11 pm

    Pro Denna,při tantře se využívá energie ženy,proto je důležitá,aby byla maximálně vzrušená a muž ji využije na svou regeneraci.Ale asi najít skutečného učitele,mimo samozvaných gurů Járů je v těchto zeměpisných šířkách problém.Díky církvi bylo toto učení u nás vymýceno a jsme odkázáni na snad kvalitní překlady.
    Spíš je pro naše podmínky vhodnější zapátrat v oblasti východních praktik.Docela zajímavé je učení Bílé tygřice,kdy žena využívá mužské sexuální energie pro své omlazení.Tudíž tohle učení bylo ze strany mužů potlačováno.

    Alopat — úte čen 16, 2020 8:57 am

    Dnešní materialistické Bílé tygřice zneužívající mužské sexuální energie pro své omlazení (plastiku) a zbohatnutí (baráčnictví) si neuvědomují, že promiskuitní chování zanechává krom breberek i energetický otisk (háček) na jejich nenasytné vagíně.

    ZDENINA — úte čen 16, 2020 9:29 pm
    Alopat píše:
    Dnešní materialistické Bílé tygřice zneužívající mužské sexuální energie pro své omlazení (plastiku) a zbohatnutí (baráčnictví) si neuvědomují, že promiskuitní chování zanechává krom breberek i energetický otisk (háček) na jejich nenasytné vagíně.

    Zlatokopky nemají s učením Bílé tygřice,soudě dle dostupných pramenů ,nic společného.Protože tohle učení usiluje o regeneraci a omlazení těla,což prý se jim dařilo,technika využití energie uvolňené při orgasmu mužů se opírala o orální metodu styku.Je známo,že klasický pohlavní styk působí nepříznivě na vaginální svalstvo,tak se mu adeptky tohoto učení úzkostlivě vyhýbaly. Zato techniku orálního sexu prý uměly dokonale.Bohatí muži rádi a ochotně si tyhle ženy vydržovaly.Protože se tohle umění nedá zvládnout během výkendového rychlokurzu,ale trvá to delší dobu a vyžaduje určitou disciplínu tak je určité ohodnocení namístě.
    Jinak, je-li uvolňěná energie při orgasmu vědomě a cíleně použita na regeneraci a léčbu zvoleného orgánů,efekt je výrazně rychlejší a větší,než jakákoliv materiální léčba(čaje,klystýry,půsty atd)

    henco — ned pro 27, 2020 9:55 am

    Erotické masáže vychází z klasických fyzioterapeutických masáží. Které se zaměřují na uvolnění celého těla, regeneraci a hlavně na navození vzrušení, na které se zaměřujeme hned z počátku masáže. Velká část masáže směřuje na intimní partie.
    Erotické masáže mohou sloužit jako sexuální terapie nebo k povzbuzení libida. Erotické masáže jsou dobré pro uvolnění stresu a napětí. Přispívají k lepší psychické kondici a celkové regeneraci organismu. Během masáží dochází k lepšímu prokrvení organismu s uvolnění ztuhlého svalstva. Díky těmto masážím zlepšujeme schopnost pozitivně reagovat na smyslové podněty.
    Ve srovnání s tantrickými masáži se liší. Tantrické masáže jsou více zaměřené na duchovno a k masážím masérky používají různé předměty a pomůcky spojené s duchovenstvem. Tantrické jsou ohraničeny danými předpisy a principy. Na rozdíl od erotických masáží, které se těmito věcmi nezabývají. Cílem erotických masáží je spíše zaměření na fyzično, uvolnění psychické a fyzické a vzrušení.