Honza92 píše:
Ahoj, předem děkuji všem, kteří můj příspěvek dočtou až dokonce. Můj problém se těžko popisuje, ale zkusím to dát dohromady. Poslední 2 roky nejsem sám sebou. Je to možná deprese, možná něco jiného, nevím.
Střádalo se to během studia na SŠ a vypuklo to ukončením střední školy (naštěstí úspěšně). Od svých 16 jsem se snažil si najít přítelkyni. Ovšem nebyl jsem v tom moc zdatný a i když se mi líbilo několik děvčat, nikdy to nevyšlo. Automaticky jsem si začal myslet, že za to může můj vzhled. Začal jsem od sebe přehnaně pečovat, začal jsem si více všímat svých nedostatků a na své kvality jsem úplně zapomněl. Tak nějak jsem se časem smířil s tím, že si přítelkyni pravděpodobně nikdy nenajdu. Kamarády jsem měl, ovšem ti na tom byli podobně jako já. Sice jsme se podporovali navzájem, ale mé psychice to moc nepomohlo. Ve škole jsem se socializoval, byl každý den s kamarády, tudíž jsem většinou na ten pocit osamělosti zapomněl a doma nedělal nic jiného než hrál hry na počítači nebo jsme chodili s partou do města.
Hlavní problém nastal, když jsem střední školu ukončil. Každodenní socializace s přáteli zmizela, a já si začal uvědomovat, že jsem v podstatě sám. Žádná přítelkyně, spolužáci šli buď do práce nebo na vysokou školu, já byl rozhodnutý najít si práci. Ovšem práci jsem hledal rok, takže jsem měl pouze brigády a tím pádem jsem měl méně peněz, než bych chtěl. Začal jsem mít ponuré myšlenky, že si nikdy nenajdu pořádnou práci, nikdy nebudu mít přítelkyni a tak dále.
A tím to začalo !
Všechny pocity, které teď popíši přetrvávají do dnes. Jsem bez motivace. Koníčky, které mě dřív bavily, mě bavit přestaly. Neumím prožít radost, spíše se přikláním ke smutku. Radostné zprávy, ze kterých by jiný člověk skákal do stropu, se mnou skoro nic nedělají. Mám radost, ovšem je pohřbená pod obrovskou hromadou "něčeho". Nemám chuť se do něčeho pouštět, v něčem se zlepšovat, naučit se něco nového. Rodiče ani kamarádi nic nepoznají, asi jsem dobrý v maskování svého stavu. Dříve jsem chtěl vycestovat, nemůžu se ale rozhoupat. Místo toho, abych se těšil, tak se na mě lepí myšlenky typu "co kdyby" , "přeci tady všechny neopustím ", "na to nemám". V hloubi duše vím, že všech těch věci, mých koníčků a cílů, chci dosáhnout ! Ovšem, je tu stále to "něco", ten zvláštní nepopsatelný pocit, který mi v tom brání zuby nehty.
Je rok 2015, brzy mi bude 24 let a já si nedávno našel přítelkyni. Pro mě kdysi nereálná věc se stala skutečností. Rozumíme si, jako bychom se znali od malička. Milujeme se navzájem. Ovšem z mé strany je zde stále "ten pocit", který mi brání v tom být spontánní. Našel jsem si i práci v oboru, druhá pro mě kdysi nereálná věc nabírá reálné obrysy. Život se mi daří, s kamarády se vídám. Mám přítelkyni, dobrou práci. V rodině je vše bez problému. Ovšem já nejsem já. V hlavě mám pocit, kterého se nedokážu zbavit. Pocit, který mě omezuje, brzdí.
Apatie, částečná lhostejnost. Ztráta motivace, neschopnost radovat se. Má hlava je zatížena vrstvou čehosi. Neumím čistě myslet. Špatně se soustředím, dělá mi problém se rozhodnout. Často měním názory. Dříve jsem byl horlivý, dokázal jsem se rozčílit. Dnes nad tím mávnu rukou a jdu dál.
Má otázka zní, co se to se mnou sakra děje ? Chci se toho zbavit a jsem připraven do toho dát 100 %.
Pokud jste došli až sem, ze srdce vám děkuji. Budu rád za každou radu.
Na můj vkus ani moc nevybočujete z řady dnešních mladých lidí, kteří podobné problémy bohužel mají, protože je nese tato stresová doba. Kudy z toho ven, já bych vsadil na EFT a celkovou očistu organizmu s doplněním stavu hořčíku. Podle všeho máte nějaký problém ve střevní traktu způsobený špatnou bakteriální skladbou, což v konečném důsledku obnáší mozkovou mlhu a apatii. Zpravidla se po odstranění tohoto problému lidem rychle vrátí elán a bystré uvažování včetně enormní chuti do života. Pokud vám bude cokoliv nejasné, klidně mě zavolejte a pořešíme co se dá.