[quote="narin":2hheb6zi]Dobrý den pane Jardo,
Můj poslední příspěvek se týkal problému přejídání se před menstruací. Po čase sebesledování jsem ale zjistila, že to není o chromu či vanadu, ale o psychickém problému, který je kvůli zvýšené citlivosti v období menstruace výraznější. Z vašich stránek jsem nabyla vědomí, že upřednostňujete srovnání psychiky pomocí vyrovnání ph, detoxifikace střeva a mineralizace těla především hořčíkem. Mám sama odzkoušeno, že tělesný stav přímo ovlivňuje psychiku a dávám vám v tomto zapravdu. Stejně však zvažuji návštěvu psychologa, jelikož se dlouhodobě potýkám s rodinnými problémy, které mi můj život ruinují a nedokážu se z nich vymanit. Tím bych se vás rovnou i chtěla zeptat, zda byste mi v mém případě doporučil návštěvu psychologa, nebo jak si jinak pomoci.
Pocházím z rodiny ze složitými vztahy. Moje maminka z mnoha různých důvodů a asi také z nešťastného manželství začala brzy po narození o pět let mladšího bratra hodně pít. Mám k ní velmi silné citové pouto, avšak její závislost, a s tím spojené chování, náš vztah prakticky zničilo. Asi bych měla i říct, že jsme obě dost precitlivele. Když se narodil bratr, mamka mě odstrčila a řešila si na mně svoje problemy. Bratr je totiž ze strany otce nechtěný, a taky jí to dával pořádně najevo. Nikdy ho nevzal do náruče. Nikdy si s námi nehrál, prostě nic. Byla to pro mamku rána, a tím pádem i pro nás. Alkoholová závislost a depresivní stavy maminky mě prakticky celé dětství mučili a pronásledují mě dodnes. Způsobovali nepřekonatelné konflikty. Náš tatínek naopak vždy přenechával veškerou výchovu a péči své manželce a jeho mamince - naší babičce. Nechci se příliš rozepisovat, jen jsem chtěla popsat to trápení, kterého se nedokážu zbavit. Doma to bylo vždycky hrozné, všude strašný nepořádek, všechno špinavé a rozbité, křiky, hádky, psychické týrání. Otec kvůli zaměstnání jezdil pryč, což mu velmi vyhovovalo a situaci nijak neřešil. Já jsem maminku po škole nacházela doma spící a v podnapilém stavu. Většinou ani nemohla chodit. Všechno mi to velmi dlouho způsobovalo velkou vnitřní bolest, jelikož i přes to k ní cítím silné citové pouto a miluji ji i tatínka. Pocit bezmoci mě však definitivně ničí dodnes. Situace byla tehdy tak vyhrocená, že jsem v 16letech začala utíkat a nakonec odešla k babičce. Doma docházelo k bitkám, trpěla jsem depresemi. Tatínek hrál mrtvého brouka. Snad si myslel, že se ničemu pomoci nedá, tak zkrátka rezignoval a žije si svůj život na pohovce s ovladačem a televizí. Nikdy nechodí nikam ven a vždy je u něj na prvním místě vlastní pohodlí. Je totálně uzavřený a izolovaný od okolí, nemluví s námi. Sám již v 48 letech prodělal první infarkt a bere léky. Z maminky si udělal služku, ..A už teď jsem zaběhla do přílišných detailů, nezlobte se. Doma tedy nebydlím již osm let, ani u babičky jsem však neměla nikdy klid.
Prostě abych to shrnula, tak výsledkem toho všeho je to, že se mi nikdy v ničem moc nedařilo, sama jsem začala v 15letech hodně pít a a držela jsem se špatných kamarádů. Kouřila jsem cigarety i marihuanu. Později jsem začala experimentovat s tvrdými drogami, kradla jsem. Pak přišel zvrat a hrozně jsem si přála být jiná. V té době jsem byla ve druhém ročníku na vysoké škole. Toužila jsem se vlivu své rodiny zbavit a využít příležitosti studia v zahraničí. Ve čtvrtém ročníku jsem tedy konečně na rok odjela studovat a vlastně také i sportovat. Nepsala jsem totiž ještě, že díky své atletické postavě jsem již v dětství začala se sportem na profesionální úrovni, do čehož jsem byla nucena ve škole. Snad viděli nějaké předpoklady. To bylo rovněž martyrium, nicméně v 16letech jsem získala titul nejlepší hráčky ČR a měla jsem nabídky z Olomouce, Brna i Prahy. V té době jsem byla dobrá, avšak za cenu tělesného i psychického vyčerpání, deprese, nezájmu rodičů. Mimo školu a tréninky jsem byla zavřená doma s úzkostnými stavy. Rodiče si ničeho nevšímali, mých úspěchů, ani neúspěchů. Jelikož v posledním roce jsem již byla na střední škole, hodně jsem pila, kouřila, do školy jsem chodila rovnou z hospody a nakonec jsem onemocněla a se sportem byl konec.
Moje tělo již bylo skutečně vyčerpané. Objevily se rozpraskané žilky na stehnech, které se postupně rozrůstaly. Nějak tak jsem se pak plácala celou střední školu a na vysoké se znovu ke sportu vrátila. Asi nemá moc cenu to rozepisovat, ale vlastně z meho pohledu mě všichni lidé, co jsem doposud potkala, nějakým způsobem poškodili. Asi si přitahuji lidi problematické a nevyrovnané. Také se díky prostředí, ze kterého pocházím, hodně podceňuji a společnosti se straním. Nemám problém navazovat s lidmi kontakt, avšak mám velký problém si kontakt udržet. VS studium mě vůbec nezajímalo a stále jsem doufala, že ze mně znovu může být sportovec . Začala jsem si teda dávat do těla v posilovně a spol. Výsledky se ovšem nedostavovaly, naopak jsem byla stále více vyčerpaná.
Minulý rok jsem tedy odjela a brala to jako velkou příležitost se osamostatnit a zbavit negativního vlivu rodiny. Byla jsem plná očekávání, ale nakonec přišlo znovu jen utrpení a zklamání. Moje tělo už asi nezvládalo ten nápor. V zimě jsem začala trpět nespavostí, asi z překyselení. Někdy jsem se celé noci vůbec nevyspala. Když jsem se konečně vrátila domů, řekla jsem si, že to tak dál zkrátka nejde.
Doslova jsem se vrhla do ocist. Čistila jsem jako o život klystýry s urinou, šankou, dutiny, výplachy žaludku, urinu jsem po čase i pila a živila se výhradně melouny. Měla jsem tehdy hodně času jen pro sebe, protože byly prázdniny a já jsem byla doma sama. Byla jsem denně v lese, jezdila jsem na kole, plavala..dokonalá psychická očista. Díky chloridu hořečnatému jsem se cítila jako v euforii. Všechno bylo jednoduše úžasné, pila jsem hodně šťáv z odšťavňovače a dělalo mi to moc dobře. Po pár týdnech ze mne byl někdo naprosto jiný. Při jedné očistě se mi dokonce stalo, že jsem hrozně plakala a vybavovali se mi všemožné vzpomínky. Přisuzuji to detoxifikaci střeva. Svým rodičům jsem tak nějak odpustila a snažila se jim pomoci a usmířit se s nimi. Chtěla jsem s nimi trávit víc času a naše vztahy zlepšit. Nicméně se to moc nedařilo a když jsem nakonec byla poslána do zádele, tak jsem zase tak nějak rezignovala.
Své stravování jsem se pokoušela držet, avšak jak přišla škola, tedy zkoušky a stresy, a také mizerné vánoce, všechno bylo ztraceno. Můj problém tedy spočívá v tom, že se velice snadno dostávám do stresu a úzkosti. Jsem zřejmě přecitlivělá. Okamžitě jakmile něco není podle mých představ, mám pocit že mi někdo ubližuje a můj mozek spouští sebedestruktivní reakci, což zřejmě dělá velmi dobře i kvasince, kterou mám tedy hodně rozlezlou. Takže jak to je s tím přejídáním? Když mě něco trápí, beru jídlo jako možnost útěku. Ze začátku je to pocit něco jako: dát si na chvíli pauzu od všeho zlého a zaměstnat se něčím "příjemným". Nedokážu ale přestat a mění se to v trestání sama sebe. Vím totiž, že mi bude fyzicky hrozně zle. Cpu se sladkými šmejdy s moukou a umělým tukem. Jsem si vědomá toho, že to je jako jed, zvlášť když mám přemnoženou kvasinku.... vlastně to sama chci, protože pak se alespoň dostávám do rovnováhy s psychickým stavem. Je to asi takové jako, když je ti blbě, tak alespoň ať je ti blbě i tělesně. No a pak už jen ležím v posteli, nehnu se, jak mi je špatně, nechci nikoho vidět a chci to jen zaspat. Jím proto, aby mi bylo špatně. Jím proto, že je to útěk od povinností a problémů. Jím proto, že to po mně kvasinka chce.
Mám však vysledované, že moje depresivní stavy jsou spojené s kyselostí organizmu. Nemám sice ph papírky, ale vím, že když vypiju okurkovou šťávu s cibulí, stav se rychle srovná a vydrží třeba deset hodin. Naopak negativní myšlenky mě ženou do pekel. Nicméně i s touto vědomostí jsem neustále jako na horské dráze. Euforie se střídá s depresí. Další poznatek, který bych si u vás ráda ověřila je to, jestli když najednou vysadím minerály - chlorid hořčíku, zinku, lugol, kys. boritá ....může to samo navodit stav deprese. Již několikrát se mi totiž stalo, že jsem z nejrůznějších důvodů svou dávku vynechala a okamžitě se to projevilo na psychice. Nejdéle tedy do tří dnů jsem se cítila mizerně.... Další otázka se týká vařeného jídla. Někdy jsem i 14dní v kuse pouze na šťávách a syrovém a pak přijde situace, kdy ze společenských důvodů sním třeba vařený oběd. Okamžitě to navodí stav přejídání se. Dávám to za vinu kvasince, kterou po celou dobu živé stravy eliminuji česnekem, kurkumou, oreganem, cibulí atd. Jakmile však čichnu k vařenému, tak kvasinka asi spustí v mém mozku nějakou reakci na to, aby se nažrala. Když spadnu do acidózy, špatně se z ní vylézá. Kvasinka chce krmit...Může to být pravda? Kvasinku mám rozlezlou v takové míře, že se mi pod vlasy objevil ekzém, mám velmi suchou kůži především na hřbetech rukou, problémy s očima, svědění uší, trávící obtíže, bolesti kloubů a svalů a skutečně velká a trvalá únava....To vše ale na syrovém mizí...A zase se objevuje ihned jakmile mě někdo naštve...Už zase díky překyselení převažuje únava a deprese. Toto léto bych chtěla dosáhnout stejného a ještě lepšího úspěchu než v loňském roce, kdy jsem kvasinku téměř zvládla a držela se v pohodě na syrovém. Jediné, co mě trápí je ta psychika, která se mnou stále mává. Od problémů své rodiny se nedokáži oprostit, chci jim pomoci,ale nejde to a to mě deptá. Nemám žádný domov, necítím žádnou podporu a současně mám starosti o bratra, kterého velmi miluji.
Podle vlastního rozumu a načtených informací si myslím, že bych měla posilovat nadledvinky lékořicí a držet si ph. Současně provádím čistění jater, které částečně i na chvíli pomáhá. Mám ale pocit, že jakmile se kameny posunou, jsem psychicky opět špatná. Občas v játrech cítím různé tlaky, a to stejné, jako po vypití oleje s grepovou šťávou. Je to vůbec možné? Také bych měla říct, že v minulosti jsem bývala opravdu hodně vzteklá. Nyní je to již trochu lepší, ale tehdy jsem nenáviděla celý svět a především své nejbližší. Toto se již zlepšilo, ale stále ještě chodím od ničeho k ničemu a přála bych si další zlepšení.
Velice vám děkuji za váš čas, a že jste se tou směsicí vět a nálad prokousali až sem. Přeji vám všechno dobré, nechť máte ze života jen samou radost![/quote:2hheb6zi]
Z toho co ste napsala me zaujalo nekolik veci, dovolil bych si maly rozbor.
Zaprve: Docela dlouhy text a nenasel sem tam gramatickou chybku ani preklep, navic psano s diakritikou. Dalsi reakce psane bez diakritiky. Trochu me to mate, mozna to ma neco spolecneho s ctizadostivosti. Psane jako roman, tedy stylistika velmi uhledna a myslim ze dost promysleny text.
Zadruhe: V uvodu je psano "Můj poslední příspěvek se týkal problému přejídání se před menstruací." ale po precteni celeho prispevku mam dojem ze sme se docela odklonili od tematu, takze psano vicemene spontalne. Taky takhle pisi. Pomaha to mozna vicekrat. Jde o smireni sebe se sebou a pak i o pretribeni myslenek a hledani spravneho reseni.
Zatreti:
Beru to neco jako jako osobni zpoved. Tim chci naznacit ze pokud jde o psychickou ulevu, existuje moznost zpovedi-Svatost smireni-uz proto ze ne vsechno se da rikat vsem. Myslim ze je to dost overena lecebna pomucka na psychiku, proverena jak historii tak inteligenci davu, kterou bych nepodcenoval, bohuzel ne v kazdem state je to metoda oblibena. Nekde se to lidem zprotivilo. Coz beru, akorat by se na to nemelo zapominat a v pripade nutnosti je i takova terapeuticka pomoc dobra, a navic zadarmo!
(Svatost smireni-http://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C3%A1tost_sm%C3%AD%C5%99en%C3%AD).
zactvrte:
Existuje spousta zpusobu jak posilit psychiku-vyrovnanost. Moznosti je nepreberno. Ja napriklad zacal sebereflexi, na coz je dobry tento test:
_________________
Doporucuji motorku, zenu +
[b]Video:
http://www.youtube.com/watch?v=wQgPLMTVfGcKnihy na ulozto.cz: Cerna labut, Nenechte sebou manipulovat, Mym marodum, Co_nam_telo_rika, Doba jedova 1, ZákladyMužskéhoŠovinismu
http://www.csfd.cz/zebricky/nejlepsi-filmy/