Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Právě je pon lis 25, 2024 5:37 am

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 19 ]  Přejít na stránku 1, 2  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Naši nejbližší
PříspěvekNapsal: úte zář 14, 2010 12:14 pm 
Offline

Registrován: čtv čer 03, 2010 2:10 pm
Příspěvky: 435
Nejspíše všichni, co chodíme na tyto stránky, jsme pochopili, jak je strava důležitá a jak se většina lidí stravuje špatně. Procházíme ne úplně snadným vývojem, kdy zcela měníme většinu svých jídelních návyků a kromě bojů se svými chutěmi také čas od času vedeme bitvy se svými blízkými i vzdálenějšími. Připadá mi trpce úsměvné, když mi vařák, co se z 90% živí moukou, masem, tukem a cukrem tvrdí, jak mám jednostrannou výživu \":roll:\" ale když na takový rozhovor přijde a já zrovna nemám chuť házet hrách na zeď, není problém se s ním o tom prostě nebavit.

Ale s čím se pořád potýkám jsou moji blízcí. Konkrétně moje maminka. Před deseti lety si našla bulku na prsu, šla na operaci, podstoupila ozařování, brala Tamoxifen. Nějakou dobu pak byla vystrašená a třeba nejedla buřty. Ale teď denně jí uzeniny, každý den o půlnoci zakončí buráky, sýrem, lovečákem, pečivem a vínem. Je štíhlá, takže si to na první pohled může dovolit. Ale mám o ní strach. Sice každé ráno pije domácí kefír a jí dost zeleniny, ale kromě zmíněné druhé večeře taky jí dost pečiva. A protože má dosti tekuté trávení, bojím se, že má celiakii. Také trpí na křeče nohou a deprese - což přisuzuju nízkému vstřebávání hořčíku v důsledku špatného trávení. Kromě toho je léčena na hypofunkci štítné žlázy, což riziko celiakie zvyšuje.

Mám proto 2 otázky:
- jednu na pana Jardu - když má autoimunitně způsobenou hypofunkci štítné žlázy a bere léky, měla by užívat jód? Lékař jí řekl, že jód v soli stačí (solí dost).

- a druhou na všechny - jak se vyrovnáváte s tím, že jste objevili klíč ke zdraví a díváte se na vaše nejbližší, jak se dál ničí? Jak moc se je snažíte přesvědčit, aby se sebou něco dělali? Problém mojí maminky je, že naprosto ignoruje fakt, že existují nemoci. Prostě je zcela popírá a nešetří slovy "hypochondr" a podobně. Jediná nemoc, která se dostala za tuto bariéru, je rakovina. Ale ona si myslí, že je vyléčená a opět jí vytlačila z mysli. Jenže já se o ní bojím a váhám, jak moc se jí snažit promlouvat do duše a děsit. Bojím se, že zdravotní rizika bude dál ignorovat a navíc svými řečmi další rakovinu akorát přivolávám.

_________________
You cannot solve a problem with the same thinking that created it.” – Albert Einstein


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Naši nejbližší
PříspěvekNapsal: úte zář 14, 2010 8:39 pm 
Offline
Administrátor
Administrátor

Registrován: sob kvě 17, 2008 1:53 pm
Příspěvky: 28400
Bydliště: Poděbrady
Kometa píše:
Nejspíše všichni, co chodíme na tyto stránky, jsme pochopili, jak je strava důležitá a jak se většina lidí stravuje špatně. Procházíme ne úplně snadným vývojem, kdy zcela měníme většinu svých jídelních návyků a kromě bojů se svými chutěmi také čas od času vedeme bitvy se svými blízkými i vzdálenějšími. Připadá mi trpce úsměvné, když mi vařák, co se z 90% živí moukou, masem, tukem a cukrem tvrdí, jak mám jednostrannou výživu \":roll:\" ale když na takový rozhovor přijde a já zrovna nemám chuť házet hrách na zeď, není problém se s ním o tom prostě nebavit.

Ale s čím se pořád potýkám jsou moji blízcí. Konkrétně moje maminka. Před deseti lety si našla bulku na prsu, šla na operaci, podstoupila ozařování, brala Tamoxifen. Nějakou dobu pak byla vystrašená a třeba nejedla buřty. Ale teď denně jí uzeniny, každý den o půlnoci zakončí buráky, sýrem, lovečákem, pečivem a vínem. Je štíhlá, takže si to na první pohled může dovolit. Ale mám o ní strach. Sice každé ráno pije domácí kefír a jí dost zeleniny, ale kromě zmíněné druhé večeře taky jí dost pečiva. A protože má dosti tekuté trávení, bojím se, že má celiakii. Také trpí na křeče nohou a deprese - což přisuzuju nízkému vstřebávání hořčíku v důsledku špatného trávení. Kromě toho je léčena na hypofunkci štítné žlázy, což riziko celiakie zvyšuje.

Mám proto 2 otázky:
- jednu na pana Jardu - když má autoimunitně způsobenou hypofunkci štítné žlázy a bere léky, měla by užívat jód? Lékař jí řekl, že jód v soli stačí (solí dost).

- a druhou na všechny - jak se vyrovnáváte s tím, že jste objevili klíč ke zdraví a díváte se na vaše nejbližší, jak se dál ničí? Jak moc se je snažíte přesvědčit, aby se sebou něco dělali? Problém mojí maminky je, že naprosto ignoruje fakt, že existují nemoci. Prostě je zcela popírá a nešetří slovy "hypochondr" a podobně. Jediná nemoc, která se dostala za tuto bariéru, je rakovina. Ale ona si myslí, že je vyléčená a opět jí vytlačila z mysli. Jenže já se o ní bojím a váhám, jak moc se jí snažit promlouvat do duše a děsit. Bojím se, že zdravotní rizika bude dál ignorovat a navíc svými řečmi další rakovinu akorát přivolávám.

Bojovat s ignorantstvím je nesmyslné a jedná se o zbytečně vynaloženou iniciativu. Na tu stravu dejte matce prohlédnout tento film http://www.blip.tv/file/3723873/ a pokud ji nepřesvědčí, tak se na to vyprdněte. Jód v soli je blbost, jednak je sůl vyloženě nebezpečná a tak nízkou dávkou jódu se dlouhodobý masivní deficit nedá srovnat. Samozřejmě se to musí dělat velice opatrně a postupně léky vysadit, ovšem pokud je na umělé hormony tělo naučené, tak je to dost pracný způsob, který není nikdy bez potíží a lidé to často zbytečně vzdají, ale spravit se to dá. Jinak se svojí matkou mám naprosto stejné potíže, sice v jiné zdravotní problematice, ale logika je naprosto shodná. Dokonce mě nyní přesvědčuje, že ten problém je dán datem narození, což je sice hovadina, ale ona to tak vnímá. Mě to vždy tak vytočí, že tam delší dobu raději nejdu, abych se zase nemusel rozčilovat.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Naši nejbližší
PříspěvekNapsal: úte zář 14, 2010 9:47 pm 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: úte čer 09, 2009 9:28 am
Příspěvky: 68
Bydliště: Psáře
Kometa píše:
Ale ona si myslí, že je vyléčená a opět jí vytlačila z mysli. Jenže já se o ní bojím a váhám, jak moc se jí snažit promlouvat do duše a děsit. Bojím se, že zdravotní rizika bude dál ignorovat a navíc svými řečmi další rakovinu akorát přivolávám.

Prosím radši mlčte, Vaše matka má lepší intuici než Vy, viz: "opět jí vytlačila z mysli"
díky Vám zbytečně propadne malověrnosti.
1. Jak říká Jarda, rakovina není nemoc.
2. Lidi nezabíjí rakovina ale strach z ní, tak matku nestrašte (vlastní zkušenost s otcem)

V dokonalé úctě
pavel z.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Naši nejbližší
PříspěvekNapsal: úte zář 14, 2010 10:26 pm 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: ned dub 26, 2009 7:59 pm
Příspěvky: 535
Kometa píše:
jak se vyrovnáváte s tím, že jste objevili klíč ke zdraví a díváte se na vaše nejbližší, jak se dál ničí? Jak moc se je snažíte přesvědčit, aby se sebou něco dělali?

Pokiaľ človek pochopí, že nemôže žiť život za toho druhého, tak sa s tým dá vyrovnať pomerne ľahko. Slovo je síce silná zbraň, ale v prípade jedla a to akéhokoľvek, zdravého či nezdravého, táto zbrraň nestačí. Jedlo je proste fenomén, ktorý vládne mysliam väčšiny a akýsi strach z pradávnych čias z hladu prekoná všetky dobré rady o škodlivosti nezdravého a nadbytočného množstva potravy. Je to vecou času, keď sa návyky ľudí začnú výraznejšie meniť, čo sa dá už pozorovať na mladšej generácii, tá sa začína orientovať na iný typ stravy aj životného štýlu. Nasilu to nepôjde, ale príklad robí veľa hoci to dlhšie trvá. Vidím to doma a tiež u kolegov v práci. Nikoho som nepresviedčala a s úsmevom si robím čo si myslím, že je správne. A po troch rokoch vidím, že sa aspoň začali zaujímať o to, čo jedia. Treba im podstrčiť niečo, čo ich zaujme natoľko, aby niečo zmenili. U nás v práci mala u kolegov úspech melónová monodieta, ktorú som na nich narafičila. Postupne prichádzali a konštatovali, že skutočne nemali zo samotného melónu pocit hladu a cítili sa výborne. Bol to krok správnym smerom, ale ďalej už musia bojovať sami so sebou sami.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Naši nejbližší
PříspěvekNapsal: stř zář 15, 2010 12:03 am 
Offline

Registrován: čtv čer 03, 2010 2:10 pm
Příspěvky: 435
PavelZ píše:
Prosím radši mlčte, Vaše matka má lepší intuici než Vy, viz: "opět jí vytlačila z mysli"
díky Vám zbytečně propadne malověrnosti.
1. Jak říká Jarda, rakovina není nemoc.
2. Lidi nezabíjí rakovina ale strach z ní, tak matku nestrašte (vlastní zkušenost s otcem)

V dokonalé úctě
pavel z.

Bohužel ona v té své báječné intuici nepozná, když už je třeba nějaké jídlo "na odchodu" - tzn.velmi pravděpodobně obsahuje karcinogenní látky, běžně jí jemně chlupaté oříšky a pod.. Podobné je to když pečuje o zvířata, taky ne příliš opatrně. Vy to vidíte ze svého úhlu pohledu, já zas tak, že vídávám, jak to pak dopadá. Navzdory svému věku je v některých ohledech strašně lehkovážná -ale to ji neuchránilo ani před rakovinou, ani před hypotyreozou, a nejspíš ani před celiakií. A budu se s vámi klidně přít - ale myslím si, že ji to neuchrání ani před rakovinou střeva, která se z toho může vyvinout. Kdyby na tom byla kdovíjak skvěle psychicky, tak možná, ale je docela depresivní.

Jarda možná říká, že rakovina není nemoc... ale rakovina je vyústěním špatného stavu těla. A to ona určitě má. Váš otec se možná rakoviny bál, ale ona ne a stejně si jí už jednou našla.
Já teď kupříkladu jsem nemocná s onemocněním, které jsem ani netušila, že existuje, takže opravdu nás ignorování nemoci před ní nechrání.

Člověk nemůže žít život za někoho jiného, ale bylo by podle mě nelidské jen přihlížet když vidíte, že se váš rodič žene do záhuby. A o tom, jak moc se angažovat či ne tu právě běží. Myslím, že minimálně je správné poskytnout informace.

Abych vám ještě více přiblížila svojí maminku - před cca rokem měla nevinný úraz, ze kterého vznikla jen velká modřina na zadku. Nic vážného. Ale ten den večer se z ničeho nic sesula k zemi, byla pár vteřin v bezvědomí. Pak se probrala, ale byla stále mimo, netrefila se na kliku dveří, nebyla schopná se napít a pod.. Pak přišly ještě 2 pády s krátkým bezvědomím. Celou dobu jsem byla s ní a zajišťovala, aby si neublížila a volala záchranku. Dokud byla mimo i pak když už se vzpamatovala tak tvrdila, že jí nic není a že hysterčím a snažila se záchranáře přesvědčit, že se vůbec nic nestalo.

Na pohotovosti jí změřili krevní cukr a srdce. Ale podle mě to byla mozková příhoda - že se tromb vzniklý z té modřiny dostal do mozku. Měla velké štěstí, že jak přišel, tak také odešel.
Ale není snad normální o opakovaném pádu do bezvědomí a dezorientaci tvrdit, že se nic nestalo a že to nic není.
Stejně tak jako není normální mít mnoho měsíců v kuse průjem a ani se o tom nezmínit u lékaře a tvářit se, že je to v pořádku.

_________________
You cannot solve a problem with the same thinking that created it.” – Albert Einstein


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Naši nejbližší
PříspěvekNapsal: ned říj 09, 2011 8:44 pm 
Offline

Registrován: sob dub 30, 2011 3:08 pm
Příspěvky: 273
Nějaké přesvědčování a diskuze s nejbližšími v rodině a hlavně s manželkou jsem už vzdal...Všichni mě mají za šílence,který hazarduje se svým zdravím a brzy skončí v nemocnici...to mě tvrdí hlavně manželka.I když všichni v rodině kolem mají nějaké zdravotní problémy nikdo se zdravě nestravuje ani neprovádí nějaké očisty organizmu většina ani netuší,že něco takového existuje.Místo podpory nejblížších ve snaze si vyléčit zdravotní problémy narážím jenom na nepochopení,nezájem,lhostejnost a pohodlnost něco měnit.Nejvíce vyditelné je samozřejmě,že člověk při změně stravy zhubne a toho si všimne každý nejdříve.A hubnutí si každý samozřejmě spojuje s nemocí.Není to vůbec jednoduché bez nejaké psychické podpory nejbližších a hádek pokračovat dále...Ale pokroky v léčbě to je takový můj motor,který mě žene dál...stejně jako tvrzení lékařů,že alergie je nevyléčitelná.

_________________
Pokud nejsi připraven změnit svůj život,není ti pomoci.
HIPPOKRATES(460-377 PŘ.KR.)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Naši nejbližší
PříspěvekNapsal: ned říj 09, 2011 9:48 pm 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: pon črc 06, 2009 6:56 pm
Příspěvky: 445
Nejbližší budou mít vždycky strach o své potomky a naopak. Když někdo uvidí čistky nebo že přestanu jíst bůček, tlačenku, pečivo, maso, cukr atd. což oni považují za normální stravu, tak jim svým odmítáním těchto sajrajtů vlastně nepřímo říkám, že to normální není (alespoň ne pro mě). Největší šok pro ně je když pak vidí, že se vylížete ze zdravotních problémů, nemarodíte a žijete si svým stylem vesele dál. Oni jsou ale pořád strachy posraní cokoliv změnit a zůstanou radši odkázani na režim "bůček+pilulka na vysoký tlak" protože to tak dělají přece všichni, tak to musí být OK. Stádo myslí, že jít rovnou za nosem je správně a nevadí, že jim intuice vlastního těla říká, že je tam propast. Tak je nechejte jít, oni na to jednou přijdou sami až do ní zahučí a MUDrcové si je vezmou do parády. Jediné co pro ně můžete udělat je, jít si svou cestou a doufat, že si toho někdo všimne, rozhodne se pro změnu a třeba se i přidá. Mám za to, že jedině ten, kdo opravdu chce věci změnit, je ochotný něco nového zkusit. Všichni ostatní se ze strachu přikloní ke stádu. Tipl bych si, že je to důsledek nějaké evoluční teorie, kdy být ve stádu je bezpečnější než přežívat sám. Bohužel dnešní stádo žije z velké části na bůčku, takže se tím nemá cenu vzrušovat...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Naši nejbližší
PříspěvekNapsal: ned říj 09, 2011 10:10 pm 
Offline
Administrátor
Administrátor

Registrován: sob kvě 17, 2008 1:53 pm
Příspěvky: 28400
Bydliště: Poděbrady
RaDu píše:
Nějaké přesvědčování a diskuze s nejbližšími v rodině a hlavně s manželkou jsem už vzdal...Všichni mě mají za šílence,který hazarduje se svým zdravím a brzy skončí v nemocnici...to mě tvrdí hlavně manželka.I když všichni v rodině kolem mají nějaké zdravotní problémy nikdo se zdravě nestravuje ani neprovádí nějaké očisty organizmu většina ani netuší,že něco takového existuje.Místo podpory nejblížších ve snaze si vyléčit zdravotní problémy narážím jenom na nepochopení,nezájem,lhostejnost a pohodlnost něco měnit.Nejvíce vyditelné je samozřejmě,že člověk při změně stravy zhubne a toho si všimne každý nejdříve.A hubnutí si každý samozřejmě spojuje s nemocí.Není to vůbec jednoduché bez nejaké psychické podpory nejbližších a hádek pokračovat dále...Ale pokroky v léčbě to je takový můj motor,který mě žene dál...stejně jako tvrzení lékařů,že alergie je nevyléčitelná.

Léčitelné je všechno i ta lenost a blbost v okolí, akorát to vše chce svůj čas, nedá se tlačit na pilu, to dělá jenom další komplikace. Pokud jste si jistý, že jdete správným směrem, tak tam musíte jít bez ohledu na cokoliv a věřte tomu, že uspějete, to platí pro každou oblast lidského konání, ne pouze pro zdraví.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Naši nejbližší
PříspěvekNapsal: pon říj 10, 2011 6:50 pm 
Offline

Registrován: ned črc 31, 2011 10:18 am
Příspěvky: 34
Kometa píše:
- a druhou na všechny - jak se vyrovnáváte s tím, že jste objevili klíč ke zdraví a díváte se na vaše nejbližší, jak se dál ničí? Jak moc se je snažíte přesvědčit, aby se sebou něco dělali? Problém mojí maminky je, že naprosto ignoruje fakt, že existují nemoci. Prostě je zcela popírá a nešetří slovy "hypochondr" a podobně. Jediná nemoc, která se dostala za tuto bariéru, je rakovina. Ale ona si myslí, že je vyléčená a opět jí vytlačila z mysli. Jenže já se o ní bojím a váhám, jak moc se jí snažit promlouvat do duše a děsit. Bojím se, že zdravotní rizika bude dál ignorovat a navíc svými řečmi další rakovinu akorát přivolávám.

No, já si především nemyslím, že bych objevila klíč ke zdraví. Pravděpodobnost že něco nevím považuji za hooodně vysokou. Každý člověk si musí najít svou cestu sám, tím je řečeno vše.

Když to rozvedu:

Snažím se necpat nic ani svému dítěti. Dcera má úplně jiné trávení než já, i úplně jiné myšlení. Má ráda jiná jídla, líbí se jí jiné věci, k lidem má jiný přístup. Od narození. Mi dělá někdy dost potíž ji alespoň pochopit tak abych se s ní správně domluvila (bez nedorozumění - potažmo zraňování). Snažím se maximálně vyhovět jejím základním lidským potřebám (já třeba jsem samotář, ona je vyloženě společenská --- není to lehké), protože věřím že lidé kteří jinak vnímají, jinak myslí, potřebují jiné věci, jiné prostředí ... a nemají-li co potřebují, pak onemocní.
Nejdůležitější asi je NEPŘEKRUCOVAT SÁM SEBE. To je ztráta energie.
Co se týče mé blízké rodiny, pak nejlepší domluva je asi s mým otcem. Ten se se mnou baví málo, jelikož podle něj jsem "namyšlená vysokoškolačka", která by se s ním stejně nebavila (a nedá si to vymluvit \":roll:\" ). No jo, jsem jediná v rodině kdo tu VŠ má - ale to přeci neznamená, že považuji zbytek rodiny za blbce.. (ale můj otec je o tom skálopevně přesvědčen, cítí se méněcenný). Co se týče zdraví, tak cokoliv mu řeknu bere vážně a nepře se se mnou. Náš rozhovor ovšem není na té úrovni, že bych mu říkala co má dělat (a už vůbec ne co má jíst - proboha !) . Spíše se bavíme o tom co má jaké účinky (on se vyzná dost dobře ve farmakologii, ačkoliv je vyučený elektrikář). Dokonce se mě občas i sám na něco ptá, co by chtěl vědět.
Sestra má střední školu potravinářských technologií - obor konzervárenství a k tomu je vyučená řeznice, takže ta se v potravinách (a ve výrobních procesech) vyzná výborně. Kromě toho má syna, který má alergii na lepek tak silnou, že mu jedno kousnutí do chleba vyvolá bezvědomí. Takže umí potraviny zpracovávat, všechny éčka má v hlavě .. atd. Peče výborné bezlepkové pečivo. Tam taky nemá smysl cokoliv jí rvát do hlavy \":lol:\"

Nejhorší je máma. Ta neví nic, věří každé reklamě. Co kde uvidí, okamžitě běží to koupit - hlavně když je to ve slevě. Což by ani tak nevadilo, kdyby ještě ke všemu nebyla naprosto neskutečná manipulátorka, která chce tzv. "vládnout světu". Neustále od ní slyším, že mám špatný (jiný než ona) denní režim, že budu tlustá, že budu mít hemoroidy, že budu mít cukrovku, že budu .... jánevímcovšechno, pokud nebudu dělat/jíst to co ona zrovna vyčetla někde v reklamě že bych měla. A že ještě uvidím a budu litovat, že jsem ji neposlechla. Vůbec ji nezajímá, že mám vystudovanou molekulární biologii a že ty PR články, které ona považuje za "vědecké výzkumy" jsou rohlíky kterými se nechává opíjet furt dokola. Ona ani ráno nemůže vstát (není schopná), pak se narve práškama (hormony, statiny). Odpoledne se ze všech sil zvedne a jde do práce, vrátí se před půlnocí celá oteklá s tachykardií, rozčílená tak že nemůže usnout. A vrhne se k ledničce. Jí většinou v noci (mezi půlnocí a druhou ranní). Její nejoblíbenější potraviny jsou uzeniny a takové ty kupované piškotové rolády polívané umělohmotnou pseudočokoládovou polevou. U toho sleduje v TV "volejte věštci". A co mám s ní dělat ? Ona je v depresi, nic ji nebaví - jen to jídlo a nadávání na okolí (popř. na politiku). Za všechno špatné co jí se v životě přihodilo může někdo jiný (dodnes nemůže odpustit své matce, která je víc jak 10 let po smrti, že ji neměla ráda tolik jak ona by si jako dítě představovala). To je marné takovému člověku něco říkat. Ona by to stejně nechtěla slyšet a i kdyby se snažila, asi by to neslyšela. Mi je jí líto, když vidím že se trápí (zbytečně), to ano. Jenže "pomoct někomu" ... to nejde. Aspoň ne v tom smyslu něco za někoho udělat, něčemu věřit. Každý musí sám. Moje máma má prostě svou víru a všem ostatním nezbývá než snažit se to respektovat.
Citace:
Člověk nemůže žít život za někoho jiného, ale bylo by podle mě nelidské jen přihlížet když vidíte, že se váš rodič žene do záhuby. A o tom, jak moc se angažovat či ne tu právě běží. Myslím, že minimálně je správné poskytnout informace.

- Sdělit druhému informace takovým způsobem, aby byly přijaty, aby jim bylo porozuměno a následně mohly být náležitě využity je někdy strašně těžké. O tom je celá pedagogika a psychologie. Jedná se o zdlouhavý proces, kde klíčové je získat důvěru. Pak to možné je a i tak je nutné vážit slova. Lidé jsou různí a i stejná slova používají v různých významech. Může snadno dojít k dezinterpretacím. Proto každý musí sám. Musí mu to docvaknout samo. Ne každý je ochoten sledovat své tělo co se mu líbí a co ne. Většině lidí to přijde debilní. Pokud nejsou potíže, pak to nedělá asi nikdo. PROČ TAKY ?


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Naši nejbližší
PříspěvekNapsal: úte říj 11, 2011 8:20 am 
Offline
Administrátor
Administrátor

Registrován: sob kvě 17, 2008 1:53 pm
Příspěvky: 28400
Bydliště: Poděbrady
Petra2 píše:
No, já si především nemyslím, že bych objevila klíč ke zdraví. Pravděpodobnost že něco nevím považuji za hooodně vysokou. Každý člověk si musí najít svou cestu sám, tím je řečeno vše.

Když to rozvedu:

Snažím se necpat nic ani svému dítěti. Dcera má úplně jiné trávení než já, i úplně jiné myšlení. Má ráda jiná jídla, líbí se jí jiné věci, k lidem má jiný přístup. Od narození. Mi dělá někdy dost potíž ji alespoň pochopit tak abych se s ní správně domluvila (bez nedorozumění - potažmo zraňování). Snažím se maximálně vyhovět jejím základním lidským potřebám (já třeba jsem samotář, ona je vyloženě společenská --- není to lehké), protože věřím že lidé kteří jinak vnímají, jinak myslí, potřebují jiné věci, jiné prostředí ... a nemají-li co potřebují, pak onemocní.
Nejdůležitější asi je NEPŘEKRUCOVAT SÁM SEBE. To je ztráta energie.
Co se týče mé blízké rodiny, pak nejlepší domluva je asi s mým otcem. Ten se se mnou baví málo, jelikož podle něj jsem "namyšlená vysokoškolačka", která by se s ním stejně nebavila (a nedá si to vymluvit \":roll:\" ). No jo, jsem jediná v rodině kdo tu VŠ má - ale to přeci neznamená, že považuji zbytek rodiny za blbce.. (ale můj otec je o tom skálopevně přesvědčen, cítí se méněcenný). Co se týče zdraví, tak cokoliv mu řeknu bere vážně a nepře se se mnou. Náš rozhovor ovšem není na té úrovni, že bych mu říkala co má dělat (a už vůbec ne co má jíst - proboha !) . Spíše se bavíme o tom co má jaké účinky (on se vyzná dost dobře ve farmakologii, ačkoliv je vyučený elektrikář). Dokonce se mě občas i sám na něco ptá, co by chtěl vědět.
Sestra má střední školu potravinářských technologií - obor konzervárenství a k tomu je vyučená řeznice, takže ta se v potravinách (a ve výrobních procesech) vyzná výborně. Kromě toho má syna, který má alergii na lepek tak silnou, že mu jedno kousnutí do chleba vyvolá bezvědomí. Takže umí potraviny zpracovávat, všechny éčka má v hlavě .. atd. Peče výborné bezlepkové pečivo. Tam taky nemá smysl cokoliv jí rvát do hlavy \":lol:\"

Nejhorší je máma. Ta neví nic, věří každé reklamě. Co kde uvidí, okamžitě běží to koupit - hlavně když je to ve slevě. Což by ani tak nevadilo, kdyby ještě ke všemu nebyla naprosto neskutečná manipulátorka, která chce tzv. "vládnout světu". Neustále od ní slyším, že mám špatný (jiný než ona) denní režim, že budu tlustá, že budu mít hemoroidy, že budu mít cukrovku, že budu .... jánevímcovšechno, pokud nebudu dělat/jíst to co ona zrovna vyčetla někde v reklamě že bych měla. A že ještě uvidím a budu litovat, že jsem ji neposlechla. Vůbec ji nezajímá, že mám vystudovanou molekulární biologii a že ty PR články, které ona považuje za "vědecké výzkumy" jsou rohlíky kterými se nechává opíjet furt dokola. Ona ani ráno nemůže vstát (není schopná), pak se narve práškama (hormony, statiny). Odpoledne se ze všech sil zvedne a jde do práce, vrátí se před půlnocí celá oteklá s tachykardií, rozčílená tak že nemůže usnout. A vrhne se k ledničce. Jí většinou v noci (mezi půlnocí a druhou ranní). Její nejoblíbenější potraviny jsou uzeniny a takové ty kupované piškotové rolády polívané umělohmotnou pseudočokoládovou polevou. U toho sleduje v TV "volejte věštci". A co mám s ní dělat ? Ona je v depresi, nic ji nebaví - jen to jídlo a nadávání na okolí (popř. na politiku). Za všechno špatné co jí se v životě přihodilo může někdo jiný (dodnes nemůže odpustit své matce, která je víc jak 10 let po smrti, že ji neměla ráda tolik jak ona by si jako dítě představovala). To je marné takovému člověku něco říkat. Ona by to stejně nechtěla slyšet a i kdyby se snažila, asi by to neslyšela. Mi je jí líto, když vidím že se trápí (zbytečně), to ano. Jenže "pomoct někomu" ... to nejde. Aspoň ne v tom smyslu něco za někoho udělat, něčemu věřit. Každý musí sám. Moje máma má prostě svou víru a všem ostatním nezbývá než snažit se to respektovat.
Citace:
Člověk nemůže žít život za někoho jiného, ale bylo by podle mě nelidské jen přihlížet když vidíte, že se váš rodič žene do záhuby. A o tom, jak moc se angažovat či ne tu právě běží. Myslím, že minimálně je správné poskytnout informace.

- Sdělit druhému informace takovým způsobem, aby byly přijaty, aby jim bylo porozuměno a následně mohly být náležitě využity je někdy strašně těžké. O tom je celá pedagogika a psychologie. Jedná se o zdlouhavý proces, kde klíčové je získat důvěru. Pak to možné je a i tak je nutné vážit slova. Lidé jsou různí a i stejná slova používají v různých významech. Může snadno dojít k dezinterpretacím. Proto každý musí sám. Musí mu to docvaknout samo. Ne každý je ochoten sledovat své tělo co se mu líbí a co ne. Většině lidí to přijde debilní. Pokud nejsou potíže, pak to nedělá asi nikdo. PROČ TAKY ?

Někdy je vhodné to vůbec nerozebírat, to tito lidé chápou jako nátlak a cíleně informace odmítají, je dobré pouze se zmínit a být příkladem, to funguje docela dobře, znám to z vlastní zkušenosti.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Naši nejbližší
PříspěvekNapsal: úte říj 11, 2011 8:35 pm 
Offline

Registrován: úte dub 26, 2011 8:57 pm
Příspěvky: 560
moji najblizsi, to je otazka. tiez sa mi osvedcilo radsej nic nehovorit, pri otazke dat odpoved, ale podla moznosti co najstrucnejsiu a dalejn sa o tom nebavit. pri schylovani k hadke proste prerusit debatu a odmietnut sa dalej o tom bavit.

co ma trapi, je stravovanie mojich deti. tu robim co mozem, ale kedze manzel sa stravuje normalne - sice podla normalnych meritok velmi zdravo, stale ma v jedalnicku dajme tomu chlieb, hodne vareneho atd. starsia dcerka(4) je naucena na chlieb a mlieko, tu je strasny problem s tym pohnut, snazim sa aspon o niektore dni dopoludnia len ovocie + ovo stavy. stravuje sa v skolke a to je katastrofa. ale musim to proste pustit, inac to nejde. mladsia sa povezie so starsou, lebo kuka do taniera vsetkym a je to typicky dojizdak, co spadne pod stol, okamzite strci do pusy. ma to svoje vyhody, davam je kusky ovozelu, ked jem, ale pyta aj korky z chleba...atd
a to este nehovorim o pobytoch u svokry.....


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Naši nejbližší
PříspěvekNapsal: úte říj 11, 2011 11:16 pm 
Offline

Registrován: ned črc 31, 2011 10:18 am
Příspěvky: 34
ovekyska píše:
moji najblizsi, to je otazka. tiez sa mi osvedcilo radsej nic nehovorit, pri otazke dat odpoved, ale podla moznosti co najstrucnejsiu a dalejn sa o tom nebavit. pri schylovani k hadke proste prerusit debatu a odmietnut sa dalej o tom bavit.

asi jo, vidím to odobně
Citace:
co ma trapi, je stravovanie mojich deti. tu robim co mozem, ale kedze manzel sa stravuje normalne - sice podla normalnych meritok velmi zdravo, stale ma v jedalnicku dajme tomu chlieb, hodne vareneho atd. starsia dcerka(4) je naucena na chlieb a mlieko, tu je strasny problem s tym pohnut, snazim sa aspon o niektore dni dopoludnia len ovocie + ovo stavy. stravuje sa v skolke a to je katastrofa. ale musim to proste pustit, inac to nejde. mladsia sa povezie so starsou, lebo kuka do taniera vsetkym a je to typicky dojizdak, co spadne pod stol, okamzite strci do pusy. ma to svoje vyhody, davam je kusky ovozelu, ked jem, ale pyta aj korky z chleba...atd
a to este nehovorim o pobytoch u svokry.....

To chce klid.
U dětí bych se tím netrápila, když vidí že máma jí jinak jsou zvědavé, chtějí to taky vyzkoušet. Hlavně pokud jsou zdravé .. A na testování mají celý život. Strava ve škole/školce zrovna vitariánská není (jenže kde je psáno že vitariánky = nejlépe?), ale často je míň plastiková než jedí lidé běžně doma. Moje dcera např. má v jídelně každý den kousek ovoce nebo salát. Vím to proto, že ovoce přinese (většinou) nesnězené domů a na ty saláty (strouhaná zelenina) nadává \":lol:\"
Holt dětem těžko cpát co jim nechutná (mají jemnější čich a třeba takovou petržel asi nesní žádné dítě) a já bych se o to ani nesnažila. Dětské tělo si řekne. A třeba zas ovocné š'távy všechny děti vyloženě milují (znám pouze jednoho chlapečka, který nejí žádné ovoce, od narození odmítá, nejraději má maso - zato ale zeleninové příkrmy baští bez problémů.

U vlastní dcery s jídlem nebojuju (jako dítě jsem si s matkou násilného krmení a nervů u jídla užila dost), ať si klidně jí co jí chutná (klidně i margarín na který ji v dobré víře naučila babička a kupuju ho pouze pro tu dceru) - hlavně ať to jí vklidu a ať si to užije. Dohlížím pouze aby dostatečně pila a to nejlíp vodu. V tom jsem nekompromisní a sladké jedovaté lepidla z regálu má zakázané \":!:\" Jakmile zjistím, že si to třeba tajně koupila, je následující týden bez kapesného. To mě vytáčí. A cpu do ní horem spodem omega3, vitamín C a laktobacily. To jsem jí ještě když byla batole řekla, že z toho jí porostou vlasy (už má do pasu a touží mít na zem \":wink:\" ), zvykla si a bere to už jako samozřejmost. Uvažuju, že bych jí zařadila ještě jód a hořčík, ale zatím váhám (hlavně s hořčíkem \":?:\" ). Je zdravá, dětská doktorka nás ani nezná. Za poslední 4 roky měla akorát neštovice (letos v lednu) a to se každý divil jakto že je má až teď, když už je relativně velká, a že je nechytla už ve školce. Doktorka to ani nepoznala a myslela, že je to průjem. Jinak nemocná nebývá. Chřipky, angíny, rýmy.. na ni nejdou.

Prostě u dětí bych nedělala žádné pokusy a nechala to na jejich intuici. Ono se kolikrát může člověk i mýlit a pak už čas vrátit nejde. (proto váhám s jódem a hořčíkem) Jinak si myslím, že nemá smysl malé děti nějak extra školit jinak než se běžně dělá/uznává ve škole, aby nebylo v kolektivu zbytečně za exota. Školní docházka je holt povinná a dítě nechci stavět do pozice kdy by bojovalo ve škole s větrnými mlýny nebo by muselo řešit situaci schizofrenií "doma jinak,ve škole jinak". Vše zbytečná zátěž. Stres překyseluje. Modlím se aby dítě bylo zdravé a užilo si dětství.

kdysi jsem četla nějakou brožurku jak chystat dětem svačinky do školy a psalo se tam, že většina dětí je ochotna jíst zeleninu pouze \":idea:\" pokud se jim ozdobně barevně naaranžuje .. byly tam pěkné fotky - různé obličeje, vláčky, zvířátka sestavené z kousků zeleniny -umělecká díla. Otázka zní - který pracující rodič má na toto čas ? Ale nápad je to hezký.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Naši nejbližší
PříspěvekNapsal: úte říj 18, 2011 11:57 am 
Offline

Registrován: úte dub 26, 2011 8:57 pm
Příspěvky: 560
Petra2 píše:
kdysi jsem četla nějakou brožurku jak chystat dětem svačinky do školy a psalo se tam, že většina dětí je ochotna jíst zeleninu pouze \":idea:\" pokud se jim ozdobně barevně naaranžuje .. byly tam pěkné fotky - různé obličeje, vláčky, zvířátka sestavené z kousků zeleniny -umělecká díla. Otázka zní - který pracující rodič má na toto čas ? Ale nápad je to hezký.

na podobne obrazky si pamatam, prislo mi to raz mailom ako mily "spam" od znameho, naaranzovane jedlo pre deti v japonskych skolkach, parada!!

ostatne musim suhlasit, co sa tyka stresu, ten je najhorsi, hlavne stastne a pohodove dieta, ostatne az potom.
aspon ze moje deti nikdy nepili nic ine ako vodu, este su male, cize nekupuju si nic same, ale snad im to zostane ako dobry zvyk \":)\"


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Naši nejbližší
PříspěvekNapsal: ned říj 23, 2011 9:25 am 
Offline

Registrován: sob dub 30, 2011 3:08 pm
Příspěvky: 273
...jak někde uvádí pan Jarda žrádlo je silná droga a i když bude stříkat krev horem,spodem i to je málo na to aby člověk něco sám změnil.Kromě těchto stránek jsem kolem sebe nenarazil na nikoho kdo by se hlouběji nad věcí zamyslel natož sám něco začal praktikovat pro svoje zdraví.

_________________
Pokud nejsi připraven změnit svůj život,není ti pomoci.
HIPPOKRATES(460-377 PŘ.KR.)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Naši nejbližší
PříspěvekNapsal: pon říj 31, 2011 12:08 am 
Offline

Registrován: pon srp 01, 2011 9:10 pm
Příspěvky: 143
Dobrý den všem,
jak píše v úvodním článku uživatel kometa - je těžké smířit se se skutečností, že ani naši nejbližší - rodiče, sourozenci,... nejsou s to ztotožnit se s naší "osvětou"... a to ani když jim jde vyloženě o život..
Na to si pamatuji rčení - "pomáhejte pouze hledajícím.." Tvrdé ale pravdivé..
Smyslem mého příspěvku je požádat zkušenější o radu, jak jít co nejlépe příkladem (to je asi jediný účinný způsob) svým potomkům a - v mém případě - vnučkám.. Nebo- lépe- jak co nejlépe předat naše zkušenosti (informace) našim blízkým... Mám zkušenost, že pouze kecy o zdravovědě lidi okolo najisto spíše znechutí.. - takže - jak na ty děti/vnuky ????? .. děkuji za názory..


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 19 ]  Přejít na stránku 1, 2  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz