Th. píše:
Zdravím,
je zajímavé, že např. v Číně nebo (alespoň současné) Indii, ale i většině jiných asijských zemí (zejm. těch ovlivněných TCM, popř. ajurvedou), se otázka syrové stravy nějak neřeší. Pro Číňany je dokonce syrové jídlo svým způsobem nebezpečné (jedním z důvodů je tedy i potenc. kontaminace vn. vlivy), ovšem prostě dle TCM není čistě syrová strava pro zažívání (žaludek, slezina) vhodná. Vše by mělo projít alespon krátkým varem, dušením, napařením, osmahnutím apod. Např. rýžové congee se vaří i hodinu (dříve i 4 hodiny na mírném plameni) s tím, že čím déle se pokrm vaří (mírně), tím více Qi energie obsahuje.
Asiaté neřeší tabulky, kyselé či zásadité pH, poměr syrové či vařené stravy, dělenou stravu či krevní skupiny apod. a přesto jaksi fungují, zdá se, celkem bez problémů (žádné autoimunitní on., Hong Kong či Japonsko, Korea... jedny z nejvyšších životností na světě). Hraje tady však zřejmě jistou roli kombinace Yin a Yangových potravin plus vyšší podíl sacharidů ve stravě (základem obiloviny plus zelenina plus sója plus nějaké plody moře). Čím to je?? Syrová zelenina se pojídá občas v létě v oblastech, kde přes zimu mrzne, ovšem na jihu či dokonce na západě země (Tibet, Vn. Mongolsko) zeleninu místní "téměř neviděli" (hory a přír. podmínky), a tak se strava řeší masem (ne syrovým) - zejm. jačí a jiná horská či stepní zvěř. Ovoce se jí spíše umírněně, řekněme místo dezertu, jelikož většina ovoce je Yinová, a tak ochlazuje, což není příliš žádoucí, zejm. pak v zimě. Frutariáni či vitariáni by tu asi moc neobhájili své přesvědčení. Nic proti, jen popisuji praxi.
V současné Indii se jde ještě dále - zde se dokonce dennodenně konzumuje "kari", tedy zelenina na slušné dávce oleje (tradičně na ghee, ale nyní i na rostlinných olejích), která se kompletně rozvaří s kořením a popř. i masem (dle náboženské orientace a přesvědčení), takže se ve výsledku kari pokrm dusí min. hodinu!! Indové dokonce na čínské jídlo říkají: "Je to nedovařené - syrové"... Každopádně, plusem pro Indy je asi dennodenní příjem kurkumy (turmeric).
Ajurveda navic udajne hlásá, že syrová a tepelně zpracovaná zelenina se nemají kombinovat.
Dalším, velice pozoruhodným "jevem" asijských zemí (pro mne osobně jakýsi "asijský paradox") je to, že naprostá většina asijských států užívá k tepelným úpravám jídla sójový, arašídový nebo palmový olej, což je, ze západ. pohledu, poněkud nevhodné (podíl a složení NMK - MUFA vs. PUFA; tzv. nízký kouřový bod = určeny na nižší teploty a kvalita). Započtěme do toho MSG (glutamát sodný - součást denního jídelníčku), bujony, chemicky získávané sójovky, cukr... Paradoxně se však nezdá, že by lidé z Asie trpěli ve zvýšené míře na KVO (kardiovask. on.), měli potíže s cévami či Hcy (homocysteinem) -stálo by za to jej naměřit.
Že by to vše bylo nižší (poměrně umírněnou) konzumací masa a mléka a převahou rostlinných bílkovin?
Požádal bych zejm. pana Jardu, ale i ostatní, o svůj názor k výše uved. problemum.
Dnešní Čína a Indie nemají ani z hlediska stravy a způsobu života mnoho společného s původní moudrostí jejich předků a je otázkou, zda si zde jde brát příklad. Nicméně obecně základem dobrého trávení není ani tak dobrá strava, ale klid těla i ducha a pokud se zde jí za poklusu a tam třeba hodinu pomalu a v klidu co chcete srovnávat. Pak i mnohem horší jídlo napáchá mnohem menší problémy, pokud vůbec nějaké problémy vzniknou.