Arne píše:
Úplně na úvod bych chtěla říct, že chápu, že toto téma nesouvisí přímo s tématem těchto stránek, nicméně nevím, kam jinam bych měla směřovat své dotazy, neboť mám pocit, že ať už bych se ptala kdekoli, vždy mi bude nabídnuto stejné řešení, spočívající v konzumaci pěti jídel denně a zařazení masa a mléčných výrobků do jídelníčku, což je v rozporu s mou intuicí i přesvědčením. Otázkou je, jestli se v této chvíli můžu na svou intuici spolehnout.
Před několika měsíci se mi podařilo, dodnes vlastně nevím jak, vypěstovat si poruchu příjmu potravy. Čím víc jsem se snažila se z toho dostat, tím více jsem do toho zabředávala. Byla jsem, a pořád jsem hrozně zmatená všemi těmi doporučeními co, kdy a proč jíst. Když jsem zapřemýšlela, kdy mi naposledy bylo dobře, napadlo mě období před třemi lety, kdy jsem jedla převážně syrovou stravu (cca 80%raw, zbytek v rámci vegetariánství). Před necelými dvěma měsíci jsem konečně přestala zvracet po jídle. Jím především ovoce a zeleninu, denně cvičím 1,5-2 hodiny, případně chodím cca 15-20km. Nejdůležitější vitaminy a minerály zatím ještě pořád doplňuji i ve formě doplňků stravy, občas vypiji 0.5l ovocné či zeleninové šťávy. Pravidelně čistím střevo klystýry. Musím říct, že se mi neskutečně ulevilo, přestaly mi padat vlasy, nelámou se mi nehty, pleť mám čistou jako nikdy. Ale...
1. Moje váha i míry jsou už přes tři měsíce stejné. Ať dělám, co dělám, nic se nehne. Mám stejnou váhu jako v době, kdy jsem zvracela třikrát denně, stejnou váhu jako v době kdy jsem téměř nezvracela, ale záchvatovitě pojídala tučná, průmyslově zpracovaná jídla. I nyní, když už skoro dva měsíce cvičím každý den, jím správně (snad správně) je má váha pořád stejná, přestože i dle BMI se nacházím na hranici nadváhy. Chápu, že je dost brzy a tělo si musí zvyknout. Na druhou stranu jak mám poznat, že postupuji správně když:
2. Nepoznám, kdy mám hlad, častokrát ani kdy mám dost. Vždycky jsem jedla málo, co se týče objemu i kalorické hodnoty. Jenže nikdy to nevadilo. Když jsem měla hlad, prostě jsem se najedla. Dneska to nefunguje. Množství jídla musím odhadovat. Jediné co vím a mám vyzkoušené je, že pokud přidám na stravě, přiberu. Tak se snažím držet v oblasti, kde má váha alespoň stagnuje. Možná stagnuje právě proto, že jím příliš málo...
A tak bych ráda poprosila o radu, jestli pokračovat se syrovou stravou (+sem tam něco vařeného) nebo přidat i jiný druh stravy, popřípadě jaký. Jak poznám, zda jím dost, když nemám hlad? (občas se lze řídit pocitem prázdného žaludku, ale v takovém případě by mi stačilo 1-2 jablka denně) Co můžu udělat, aby se váha konečně pohnula? Je možné, že za stagnací stojí nedostatečný příjem živin? (bulimii předcházela relativně dlouhá doba restrikce, přestože nešlo primárně o snahu zhubnout)
Omlouvám se za dlouhý příspěvek a moc děkuji za případné odpovědi.
Ten váš problém bych nyní vůbec neřešil po stránce skladby stravy a cvičení, ale v rovině hormonální. Vše až moc pasuje na vysoké hladiny kortizolu, které souvisí buď se stresem, parazity ve střevě, nebo zbytečnou fyzickou zátěží, případně jde o kombinaci těchto faktorů. Můžete si ten stav překontrolovat testem hormonů ze slin, nebo se cíleně uvést do klidu, prostě stav sympatiku přepnout do parasympatiku, což se sice snadno řekne, ale blbě dělá. Začal bych tak že by jste se měla najíst nejdéle hodinu po probuzení a to docela bohatě a následně se snažit udržet tělo relaxované a v klidu. Nyní v letním období to jde docela snadno, prostě si lehněte ven na slunce a opalujte se, tam působí naráz více faktorů které vás patrně do stavu parasympatiku dostanou. Zde ještě upozorním že vysoký kortizol umožní sice jíst málo jídla, ale za cenu rozkladu vlastních tkání a jde ve své podstatě o sebepoškozování. Pokud vám to bude nejasné, klidně mě zavolejte a vysvětlím co a jak.