mohy píše:
V tomto vlákne by sme sa mohli podeliť o skúsenosti so stravou detí a hlane by ma zaujímalo ako ste kto (ne)vyriešili stravu detí v skôlkach a školách. Zdravie máme každý iba jedno ale zas na druhej strane, niektoré deti vedia byť pekne zákerné, keď zistia,že niektorý ich kamarát ku nim 100% nezapadá a môže to podľa môjho názoru byť aj odlišný spôsob stravovania.
Pán Jarda má iste svoju vlastnú skúsenosť, nakoľko predpokladám,že dcérka tiež navštevuje školu.
Napíšem teda prvý za seba, že u nás sme to zatiaľ neriešili a teprve som sám v procese prechodu na čo najbližší spôsob stravovnia podľa týchto stránok tak, aby som si ho čo najlepšie ušil na svoje telo a vybudoval nepriestreľný imunitný firewall.
Mohy průser. Já to vyřešila tak, že jsem děti a jejich zdraví upřednostnila před vším, ale to neudělá každý.
Je to strašně těžké zařadit děti do kolektivu s jiným způsobem stravování, než je běžný a samozřejmý pro všechny.
Začalo to tehdy ve školce, kdy našim rarachům nutili svačiny, co nechtěli a nechutnali jim násilím. S obědy to bylo stejné a děti tam nechtěly vůbec chodit.
Takže jsme se školkou skončili, zrovínka jak začali. Když jsem je nechala doma s babi, tak jim taky navařila po staročesku a moje připravené jídlo dostávaly slepice a psí. A než jsem na to přišla trvalo mi to. Ve školní jídelně to bylo stejné, jenže tam aby se neschodili před ostatními a neměli problémy v kolektivu, tak to jedli. Jenže byli věčně nemocní.
Já je doma spravila. Přišli do školy a za dva dny byli zas doma s rýmou a kašlem.............
Mě vyhodili z práce, že mě s věčně marodnými dětmi nepotřebují. Tak jsem skončila pracovní kariéru.
No byla jsem celkem nešťastná, ale vzpamatovala jsem se a dala jsem se svou cestou. Jsem doma a věnuji se domácnosti, dětem a vší havěti co se kousek po kousku rozrůstá. Vypěstuju si taky kde co a stále s něčím experimentuju, aby byla změna do jídla a přitom zdravá.
Teď už jsou děti celkem velké a umí si stát za svým názorem oproti jiným. Tím, že jsou dva, tak si vystačí a není pro ně taková katastrofa kolektiv.
Horší je to pro ně když jedou někam na výlet a museji přečkat více dnů. To kolikrát zbaštěji co není nejvhodnější, ale zas už mi to poví a po příjezdu to dáme zas hned do pořádku.
Nejsou stoprocentními vitariány. To nee, ale dostali jsme se na takovou laťku, že jsou zdrávi a nemarodí, i když zhřeší a slupnou co není třeba. To už je pro mne úspěch a časem zmákneme všechno.
Dneska si celkem sami uvědomují co jim svědčí a co né.
Cokoliv tu dělám nové, ozkouším na sobě. Pak toho nadělám víc a strčím jim do lednice, či komory. Máme šmejdili a neposedy, takže věčně koukají, kde co ,narostlo" nového a ze zvědavosti všechno ochutnají a často přijdu k prázdným miskám. Takže takto nenásilně a s dobrou chutí se nevědomky předělává strava směrem který potřebuji.
Vím, že je to ještě na dlouhá léta a dá to spousty práce, ale stojí mi to za to.
Dycky se dá najít i práce domu a stihnout při tom vše co je třeba kolem dětí.
Sestra mojí kamarádky to neřeší vůbec. Děti má nemocné co se narodily. Stále jen lítají po doktorech nemocnicích a nevysvětlíme jí nic. ,,moderní žena" kdy práce je nejpřednější a zbytek se musí podřídit.