|
Kdekoli se podíváme, najdeme důkazy o inteligentním návrhu: zázrak života, široká škála životních forem či zázrak letu u ptáků a hmyzu. Dokonce i peří má konstrukční prvky, které se nemohly postupně vyvíjet. Seznam biologických divů v organismu a ve světě buněčných organel, které ukazují na Stvořitele, je nekonečný, ale pro účely tohoto článku se budeme věnovat pouze několika z nich.
Genom, jako důkaz o Stvoření
Složitost mikroskopického genetického materiálu ukazuje na inteligentní návrh.
Největší důkaz o stvoření spočívá v genomech, které jsou řetězce genetického materiálu, které existují v každé buňce organismu. Vědci přišli s domněnkou, že zdrojem nového a zajímavého genetického materiálu jsou mutace, ale při pozorováních a experimentech se ukázalo, že opak je pravdou.
Jen u mušky octomilky (Drosophila) bylo identifikováno více než 3000 různých mutací.1 Všechny byly buď škodlivé, nebo neměly žádný vliv, ale žádná z nich nevyprodukovala „úspěšnější“ octomilky.
Zdroj evolučních změn, který je považován za nejdůležitější, se tudíž jeví jako beznadějně nedostačující, ba dokonce kontraproduktivní. Navíc si musíme uvědomit, že přírodní výběr nedokáže nic vytvořit. Může jen vybírat z toho, co již existuje, a navíc pouze v tom případě, kdy se to projeví (vytvoří) ve fenotypu.
Z celého genomu tak jasně vyvstává představa plánu, ačkoliv DNA sama o sobě není živá. Je to mrtvá molekula, která k vytvoření svých vlastních kopií potřebuje nepředstavitelně složité „buněčné stroje“. Informace nezbytná pro buňku a její vnitřní pochody je ovšem skrytá v genomu. DNA je tedy jen nositelem informace. Aby bylo možné informaci přečíst, potřebujete zařízení, které vám umožní ji dekódovat a přeložit – a informace pro toto zařízení jsou obsaženy v samotné DNA. Ať se na to díváme z kterékoli strany, jediným řešením tohoto dilematu je, že za původem stojí inteligentní plán.
Buňka, jako důkaz pro Stvoření
Buňka je složitá továrna plná dobře namazaných strojů. Je možné, aby buňka vznikla náhodou?
Když přejdeme od genomu k buňce, vidíme, že buňka není jen nahodilý shluk „šťastných“ molekul, které jednoduše vytvořily protoplazmu. Buňka je naopak velice složitý (metabolický) stroj, v němž vidíme úžasný řád a prvky neuvěřitelně detailního plánu (designu). V roce 1996 vydal biochemik Michael Behe knihu „Darwinova černá skříňka“.4 Ukázal v ní, že buňka není „jednoduchá hromádka albuminovitých sloučenin uhlíku“, jak se domnívali vědci v Darwinově době, ale kompletní továrna, plná molekulárních strojů, pracujících s fantastickou přesností a složitostí.
V rámci těchto složitých buněčných struktur najdeme řadu jednotlivých mikrostruktur a buněčných systémů s velmi mnoha částmi a enzymatickými systémy, které spolupracují takovým způsobem, že jejich funkce je možná jen tehdy, jsou-li všechny prvky (složky) na svém místě. Odstraníme-li jen jediný článek biochemického systému, nepovede to ke zhoršení jeho funkce, nýbrž k naprosté nefunkčnosti celé organely. Profesor Behe označil tento stav jako „nezjednodušitelnou složitost“. Nezjednodušitelně složité systémy jsou zcela neslučitelné s evoluční představou postupné změny v čase. Takovou složitost je možné vysvětlit jen pomocí myšlenky plánu.
Dokonce i některé z těch jednodušších biochemických procesů (jako například produkce některých aminokyselin), které si vyžadují uzavřený systém, jsou velice komplikované a vysoce organizované. Enzymy podílející se na vytváření těchto aminokyselin jsou také kódovány určitými geny a potřebují pro svůj vznik právě ty aminokyseliny, které mají samy produkovat.
Sám Darwin ve své knize „O původu druhů“ prohlásil, že přesně to by jeho teorii vyvrátilo:
"Kdyby bylo možné ukázat, že existuje nějaký složitý orgán, který by rozhodně nemohl vzniknout řadou postupných malých modifikací, moje teorie by se zcela zhroutila."
Pravděpodobnost, že tak složité biologické stroje, jako jsou například RNA, DNA či funkčně vysoce specializované enzymy, vzniknou jen pomocí nahodilých procesů, je tak mizivá, že se prakticky blíží k nule.
Orgány, jako důkaz pro Stvoření
Orgány jako jsou například oči, uši, ledviny a jiné, vykazují míru složitosti, která přímo naznačuje plán.
Mozek
Mozek je naprostým zázrakem geniality, která přivádí v úžas i největší génie lidstva. Nejvyspělejší superpočítače světa vypadají ve srovnání s lidským mozkem jako dětské hračky. Složitost neuronových sítí, schopnost ukládat informace v nervovém systému a paměťová kapacita jsou dalším tajemstvím a naprostým zázrakem. V mozku může být až sto bilionů synapsí, přičemž každá funguje jako jakýsi filtr, přenašeč signálu a kalkulačka zajišťující tok a filtraci informace. Kapacita pro ukládání informací je nekonečná, a aby toho nebylo málo, mozek člověku umožňuje ocenit krásu, poskytuje mu schopnost tvořit a dělá z něj bytost schopnou morálních úsudků.
Ledviny
Systémy jako je například protiproudová výměna a různé vícevrstevné systémy, které nalézáme v rybích žábrách, ptačích plicích a ledvinách savců, si vyžadují dokonalý konstrukční návrh, než mohou začít fungovat. Člověk se musí ptát, jak se takové systémy mohly vyvinout postupně v průběhu dlouhé doby? Kdyby se například vícevrstevný systém protiproudové výměny v ledvinách vyvinul jen částečně, nefungoval by vůbec. Podobný systém umožňuje vysoce efektivní výměnu kyslíku a v případě systémů protiproudové výměny v ledvinách savců, dává savcům schopnost vytvářet koncentrovanou moč navzdory koncentračním gradientům. Všechny tyto systémy musejí být úplné, než mohou vůbec fungovat, a to opět naznačuje jejich inteligentní návrh (plán).
Oko
Vědci se pokoušeli rekonstruovat možnou evoluci oka pomocí počítačových modelů, ale v modelech zásadně chybí složitá sítnice obsahující více než 100 milionů světločivných buněk zvaných tyčinky a čípky, které nám umožňují vidět ve slabém i v jasném světle a díky nimž máme i schopnost vidět barevně. V modelech také chybí mechanismus, který by dokázal ovládat čočku (proměnné tloušťky) a (hladkou svalovinu) duhovky a samozřejmě i mechanismus, který umožňuje vnímání a překlad obrazové informace. Také biochemické reakce spojené s viděním jsou nepředstavitelně složité, přesné a naprosto přesně načasované.
O oční sítnici se ve vědeckých kruzích hodně diskutuje, protože se zdá, že je „naruby“ – světločivné disky jsou obrácené směrem od zdroje světla a nervové buňky sítnice tak stojí v cestě světlu, které vstupuje do oka. To vedlo ze strany evolucionistů ke spoustě pohrdavých poznámek o tom, že jestli oko navrhl inteligentní projektant, tak to udělal „dost hloupě“7.
Dr. Steve Jones, profesor genetiky z londýnské University College, se dokonce o oku odvážil říci: „I ten nejnešikovnější inženýr by ho dokázal vylepšit“8 a označuje ho jako výtvor „nemyslícího otroka: je to nástroj, který jako všechny ostatní vytvořil neschopný břídil, nikoli vzdělaný inženýr“.
Oko je ovšem vymyšleno geniálně a sítnice je obrácená ven zcela záměrně. V centrální oblasti sítnice, která umožňuje ostré vidění (lat. fovea centralis), prakticky zcela chybí nervové buňky, které v jiných částech sítnice leží mezi čípky a zdrojem světla, a nervová vlákna vybíhají přímo z ní, takže je možné jasné vidění.
I orientace čípků a tyčinek směrem k pigmentové oblasti ležící vně sítnice a ne ke zdroji světla má dobrý důvod. Tyčinky a čípky neustále nahrazují fotoreceptorové pigmentové disky, přičemž staré disky jsou likvidovány tím, že jsou pohlceny pigmentovými epitelovými buňkami. Kdyby sítnice nebyla „naruby“, pak by pigmentové výstelkové (epitelové) buňky nedokázaly disky absorbovat a sklivec vyplňující oko by se rychle zakalil, což by vedlo k rychlému omezení schopnosti vidět. Vrstva pigmentového epitelu nemůže ležet na druhé straně sítnice tak, aby světločivné tyčinky a čípky byly orientovány k přicházejícímu světlu, protože pak by mezi zdrojem světla a sítnicí bylo ještě více buněk.
Pigmentový epitel musí ležet přesně tam, kde opravdu je, neboť nejenže pohlcuje staré pigmentové disky, ale také dodává živiny potřebné k vytváření disků nových. Tyto živiny dostává z hojně prokrvené cévnatky (lat. choroidea), která se nalézá hned nad ním. Bez zásobení krví by se celý systém ihned zhroutil. Kdyby byla sítnice opravdu „navržena hloupě“ a byla orientována tak, jak to říkají někteří vědci, pak by musela vrstva zásobující ji krví také ležet mezi zdrojem světla a tyčinkami a čípky, což by vidění zcela narušilo.
Ucho
Dalším příkladem špičkového návrhu (designu) je ucho. Některé živočišné druhy vykazují naprosto fenomenální schopnost slyšet a orientovat se pomocí sluchu. Sonarové (echolokační) systémy velryb, delfínů, sviňuch a netopýrů patří k nejúchvatnějším strukturám na světě. Také stavba sluchového ústrojí lachtanů a tuleňů je mimořádně složitá. Tuleni, podobně jako delfíni, mají místo uší jen malinké otvůrky, ale tuková tkáň kolem čelistí a trychtýřovité zvukovody vedou zvuk naprosto dokonale.12
Ucho neumožňuje jen zachycení zvuku, ale informuje také o tom, odkud zvuk přichází. Je to dáno tím, že uši jsou prostorově oddělené, takže mezi zachycením zvukového signálu je jistá časová prodleva, a liší se také intenzita zachyceného zvuku každým uchem. Tato informace pak slouží pro výpočet toho, odkud zvuk přichází. U drobounkého hmyzu, který má neuvěřitelnou schopnost slyšet a určovat pozici zdroje zvuku v prostoru, je tento smysl naprosto vrcholným výtvorem, protože jeho sluchové orgány jsou od sebe vzdáleny jen o zlomek milimetru.
U mušky Ormia ochracea jsou sluchové orgány od sebe vzdáleny jen pouhého půl milimetru, a přesto moucha dokáže naprosto přesně určit směr, odkud zvuk přichází.13,14 Časový odstup mezi zachycením signálů v každém z uší činí pouhou jednu a půl mikrosekundy (miliontinu sekundy) a rozdíl v intenzitě je prakticky nulový. Této úžasné schopnosti je dosaženo tím, že bubínky jsou spojeny s pružnou pákou, což vede ke vzniku rezonance, jež časový rozdíl zvýrazní čtyřicetinásobně. Bubínek, který je blíže ke zdroji zvuku, také vibruje přibližně o 10 decibelů silněji. Nervy také reagují jistým kódovaným způsobem, čímž se rozdíl v intenzitě zvyšuje ještě pětinásobně. Tyto mistrovské plány jsou již dnes používány v pomůckách pro lidi s poruchou sluchu a je možné je využívat i v technologii směrových mikrofonů.
_________________
Je čas odtiaľ odísť, posunúť sa z virtuálnej virtuality (internet) do virtuálnej reality (život mimo obrazovku).
Vyhrávam tým, že odtiaľ odchádzam.
NIČ PROTI TOMUTO FÓRU. Ale nie je vhodné, aby som sem prispieval a ukrajoval si z drahocenného času.
|
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
