ctihodnymuz píše:
Bázlivost či nebojácnost úzce souvisí se sebevědomím a dosebezahleděností. Člověk, který je zaměřen příliš na sebe, zveličuje svou důležitost nad rozumnou mez, je sebestředný (nemyslím narcis), posuzuje své konání především odezvou na ně, odezvou od druhých. Příliš mu tedy záleží na mínění lidí o něm (kteréžto je třeba spoustě jiných lidí úplně ukradené). Tím pádem příliš zvažuje každý svůj krok, čin, každé gesto, leckdy i každé slovo. Nejedná se o bázlivost v pravém slova smyslu.
Pak jest ještě bázlivost ve smyslu iracionálnícho strachu z toho či onoho, to je ale spíše patologická záležitost, něco "z minulých životů".
To první se snadno odstraňuje opakovanými pokusy o normální jednání s lidmi, až ta sebestřednost okorá, až opadne zlozvyk, je nahrazen zvykem a nakonec se stane už součástí temperamentu. Lze to prostě cvičit a cvičit a cvičit - šup mezi lidi a ještě víc a ještě víc, co nejvíc jednat s cizími, co nejvíc se seznamovat, přátelit, obchodovat, jednat, mluvit, konat. Žádný psycholog na to není třeba.
To druhé je věc pro "šamana". Nějaká ta regresní terapie a případně třeba i to EET pomoci může.
Dokonalá odpoveď.
Dúfam, že si na ceste za nebojácnosťou, a že deň keď budeš nebojácny aj ty (možno si blízko, ale ešte nebojácny nie si), sa blíži.
Ahoj
_________________
Mnohých poteším, pár jednotlivcov nie. Opúšťam toto fórum, teraz ale už navždy, a nebudem ani čítať príspevky. Držte sa.
Majte sa čo najlepšie, pán Jarda