Myslím, že jako jeden z prvních emoční inteligenci definoval Gardner v rámci své teorie o mnohočetných inteligencích. V ní vyvrací tvzení, že je jen jeden druh inteligence, tzv logicko matematická, kterou testují například menzy a uvádí řadu dalších. Například inteligence pohybová, hudební, intelignce zaměřená na vztahy k sobě nebo okolí apod.

dokonce jsem četl kdysi, že byla přidána i inteligence kulinářská, kterou se mohou pyšnit dobří kuchaři.

Ono rozlišení na to že když má někdo IQ nas 120 tak je velmi chytrý apod je samozřejmě dosti zúžený pohled a o člověku to mnoho neříká.

Z pohledu věcí, které tu řešíme, tedy zdraví na mnoha úrovních, je podle mne nejdůležitější inteligence intrapersonální - tedy jak člověk zachází sám se sebou, interpersonální -tedy jak reaguje a zachází s okolím a právě emocionální.

Fakt, že někdo vyřeší deset rovnic za minutu z něj prostě neudělá lepšího člověka a nemůže zařídit, aby byl v životě dlouhodobě spokojený. Nalezení vztahu k sobě samému, schopnost vytvářet a udržovat kvalitní mezilidské vztahy a umět zvládat a prožívat různé situace, které život přináší, je klíčem ke štěstí a spokojenosti.

K tomuto mohou pomoci například zmíněné rodinné konstalace. Absolvoval jsem jich už tuším sedm a vždy to je posun v kavlitě ve všech těchto oblastech. Další metodou, která v tomto pomáhá a kde mohu osobně doporučit je holotrpní dýchání, které i klasická psychiatrie začíná uznávat jako metodu schopnou řešit závažná životní traumata a celkově člověka pronést ke kvalitnějšímu prožívání reality.

Jsou i další metody - kineziologie, EFT, meditace, joga, šamanské techniky ale i věci jako ajavaska či jiné, do nichž se velmi vyplatí investovat peníze a energii, protože v obojím se mnohokrát vrací čjak člověku samému, tak i jeho okolí

... Nalezení vztahu k sobě samému, schopnost vytvářet a udržovat kvalitní mezilidské vztahy a umět zvládat a prožívat různé situace, které život přináší, je klíčem ke štěstí a spokojenosti.

K tomuto mohou pomoci například zmíněné rodinné konstalace. Absolvoval jsem jich už tuším sedm a vždy to je posun v kvlaitě ve všech těchto oblastech. .....
Jsou i další metody -....námaha se mnohokrát vrací jak člověku samému, tak i jeho okolí

Má někdo s některými technikami a terapiemi nějaké zkušenosti?? Podělte se krátce zda jste byli spokojeni či zklamáni...

Nechci to zlehčovat, nicméně mě nedá podělit se o jednu zkušenost z této oblasti. Na vojně jsem vedl spolupráci s domem pionýrů a mládeže v jenom městě na Slovensku a v rámci družby vojenského útvaru se soudružkami, jsem pořádal taneční kurzy. Pokud jde o psychické uvolnění při tanci, toho moc nebylo, většina adeptů byla dost tvrdá, ale po vlastním tancování docházelo evidentně k uvolnění mnohem většímu a výsledky tohoto uvolnění byly různě dlouhé. Zcela nejdelší výsledek takového uvolnění pořídil můj kamarád, který si z toho všeho uvolňování odvezl z vojny pěknou Slovenku i s čerstvým potomkem, ovšem zda ho to uvolňovalo i nadále, to už netuším, čili nemohu zdělit, zda byl spokojen, nebo zklamán.

Mám osobní zkušenost se zpěvem a muzikoterapií. Je vždy těžké posoudit, jak se účinek něčeho projevil na našem růstu či uzdravování. Většinou je to prostě kamínek na té vaší-naší cestě...
Já ke kamarádce Janě Šindelářové začal chodit na hodiny zpěvu a velmi záhy jsme "sklouzli" k muzikoterapii a budování mé osobnost (ehm, je mi 50...). Já už dávno vím, že vše se vším souvisí a jak úzce souvisí problémy ve zpívání s problémy tzv. běžného života...
Vnímám u sebe velký posun a při hodinách muzikoterapie se často užasle setkávám s droboučkými zázraky nových pocitů a vjemů... Jinak zpívám ve sboru a to je zase masírka úplně jiného druhu... Kdo si nutně potřebuje obrousit ego, měl by strávit aspoň rok pod vedením našeho sbormistra...