qup píše:
Stala se mi dnes na zahradě kuriozní situace, když jsem se opaloval na sluníčku, ležel na trávě a v pokročilém stádiu spánku jsem cítil, jak mě něco lechtá v uchu. Rychle jsem se probudil a snažil se šimrání zbavit, ale už bylo pozdě. Něco, malý brouček, mravenec či něco podobného už bylo hlouběji v uchu a už se s tím nedalo nic dělat. Nechal jsem to tak být a čekal, že po nějaké době vyleze sám. Jenomže po 5 minutách šimrání a doprovodného zvuku jak mi tam šmejdí nastalo ticho a až po snad 20 minutách se opět na chvíli ozval, ale to už bylo všechno. Je to několik hodin a myslím, že můj nový spolubydlící skonal. A teď se chci zeptat mám zajít k ušnímu nebo to mám nechat být? Jestli se tam to jeho tělíčko začne rozkládat, abych z toho postupem času neměl nějaký problém. Uvažoval jsem o nějakém výplachu uší, který bych si udělal.
To jste získal docela nepříjemnou zkušenost a vadit by v tom uchu docela mohl, čili návštěvu na ušním vidím jako dobrý nápad, ale doma bych si do ucha nic nerval, ani nelil. Jinak by jste mohl dopadnout stejně jako v tom vtipu, kdy přinese chlápek televizor do opravny a povídá, "Nejde mě u toho krámu zvuk, můžete mě to opravit". Servisman zjišťuje jak závada nastala a chlápek odvětí, "Víte, ani nevím, sleduji seriál, šťourám se hřebíkem v uchu, najednou lup a zvuk prostě nejde".