Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Nevím, co očekávám od napsání tohoto příspěvku, ale možná trochu psychické podpory, někdy už nemůžu dál. Moje matka (86) je zakyselená, bílá jako stěna, bolí jí koleno, má vysoký tlak, vysoký cholesterol a je hubená, jí velmi málo, maso skoro vůbec, jen brambory a zeleninu. Dohání to ale čokoládou, koláči apod.
Denně jí lisuju ráno asi půl litru čerstvých šťáv. To tedy skoro vždy vypije. Jinak ale nemá zájem o nic. Všechno ví a zná líp. Mě to tak ničí psychicky, když vidím jak chřadne a jak je pořád zároveň vzteklá, nespokojená, nadává a vím, že je to vlivem vnitřní kyselosti, která se promítá i do její psychiky.
Sama mám ve svém životě hodně co řešit a taky to řeším a zlepšila jsem se v mnoha věcech, přesto její kyselý výlev mě zasáhne a srazí mě dolů. Co byste mi pane Zajíčku poradil, aby se mě to psychicky tak nedotýkalo? Začala jsem chodit plavat, intenzivně a tam mě to vždy nabije pozitivní energií, ale večerní "výlev kyselin" mě spolehlivě vrátí zpět. Jak ještě je možné posílit psychiku?
Jím převážně syrovou stravu a různé doplňky (maccu, ječmen, konopí atd.) a cítím jak moc dobře mi to dělá, ale pokud je zásah do mého nitra silný, řeším to snědením něčeho nezdravého. Motám se v bludném kruhu, zoufale z něj chci ven, ale nedaří se mi to. Chtěla bych pomoci jí, ale i sobě. Někde dělám chybu, ale je to moje matka a tak se současně cítím vina za to, že mám vůči jejímu stylu života negativní postoj.

Pavlina, už to je pokrok že tvoja mama vypije tú šťavu, tá moja odmieta odšťavovanie úplne. Maj ju rada takú aká je. Venuj sa sebe a teš sa so svojích pokrokov a nenúť jej svoju cestu. So sladkosťami mám aj ja problém prestať. 86 rokov je naozaj pekný vek.
Na pohodu pomáha horčík a ostropestrecová kašička ale to je rada pre teba aby si bola hlavne ty v pohode a ostatné príde samo uvidíš. Tvoja mamka je ufrflaná a ty si úžasná že ju každý večer vypočuješ.

Renko, právě proto, že jí mám ráda, mě tak bolí, když vidím jak trpí. Včera se jí podlomila noha tak, že spadla pozadu dolů, ještě že stála u gauče. A kdyby to bylo pouhé frlání, vůbec bych se nezmiňovala... ale děkuji za podporu .

V tomhle věku se člověk jen stěží dá předělat - ke stáru se takové věci spíše zhoršují a obzvlášť pokud je na straně Vaší matky nechuť cokoliv změnit. Spíš bych se snažila zapracovat na sobě a nenechat se tím trápit - to se dá naučit. Znám to ze své zkušenosti, kdy jsem si prožila 6 let denodenního trápení se věcmi, které jsem nedokázala změnit. Vím kolik mi to ubíralo energie - to se těžko dá popsat:(....Ale život mě naučil se alespoň od takových věcí duševně separovat, brát toho člověka s tím jaký je, ale nenechat se válcovat jeho náladami a zahořklými výlevy. Dnes takové věci už dokážu přecházet s úsměvem a nedeptá mě to uvnitř jako kdysi:). Žijte svůj život podle sebe a svého pocitu štěstí a stejně tak nechte matku, aby si žila po svém - jinak to bude věčný zdroj problémů a spokojená nebudete ani jedna - toť můj názor ....
Zdravím a přeji pevné nervy;)!

Děkuji moc, vystihujete to úplně přesně.

Tak odpovědi, kterých se vám od členů dostalo, plně vystihují neřešitelnost této problematiky a můj názor na problém asi nejlépe vystihne nedávný příběh mojí matky, která zemřela skoro přesně před rokem na mozkovou mrtvici. Zemřela zcela náhle a měl jsem ještě cca dvě hodiny před tím možnost ji radit jak má se svým životem nakládat. Pochopitelně jsem se namáhal zbytečně po několik let a nakonec jsem to pochopil. On to starý člověk vnímá jinak a velkým přáním mojí matky bylo zemřít při plné aktivitě, pokud možno náhle a bez trápení, čili se stalo přesně to, co si přála a dnes s ročním odstupem to hodnotím jako ideální a pokud bych si mohl vybrat, tak to samé. Sice to není rada a asi ani útěcha, ale mojí matce bylo 82 let a vaší je ještě více. Neberte jí tu svobodu zakončit svůj život dle svých představ a sobě to štěstí, že ji můžete poslouchat jak nadává. Věřte, že jak si to nebudete moci vyslechnout, bude vám to chybět, stejně jako chybí mě to, že již nemohu při každé návštěvě slyšet, jaké má problémy a vysvětlovat jí jak dělá to své stravování špatně a vlastně se tím pomalu likviduje. Prostě to tak má být, nejde s tím nic udělat a nezbývá než se smířit s tím, že jí to tak vyhovuje a je to její volba.

[quote="Pavlína":3guoig25]Nevím, co očekávám od napsání tohoto příspěvku, ale možná trochu psychické podpory, někdy už nemůžu dál. Moje matka (86) je zakyselená, bílá jako stěna, bolí jí koleno, má vysoký tlak, vysoký cholesterol a je hubená, jí velmi málo, maso skoro vůbec, jen brambory a zeleninu. Dohání to ale čokoládou, koláči apod.
Denně jí lisuju ráno asi půl litru čerstvých šťáv. To tedy skoro vždy vypije. Jinak ale nemá zájem o nic. Všechno ví a zná líp. Mě to tak ničí psychicky, když vidím jak chřadne a jak je pořád zároveň vzteklá, nespokojená, nadává a vím, že je to vlivem vnitřní kyselosti, která se promítá i do její psychiky.
Sama mám ve svém životě hodně co řešit a taky to řeším a zlepšila jsem se v mnoha věcech, přesto její kyselý výlev mě zasáhne a srazí mě dolů. Co byste mi pane Zajíčku poradil, [b:3guoig25]aby se mě to psychicky tak nedotýkalo? Začala jsem chodit plavat, intenzivně a tam mě to vždy nabije pozitivní energií, ale večerní "výlev kyselin" mě spolehlivě vrátí zpět. Jak ještě je možné posílit psychiku?[/b:3guoig25]
Jím převážně syrovou stravu a různé doplňky (maccu, ječmen, konopí atd.) a cítím jak moc dobře mi to dělá, ale pokud je zásah do mého nitra silný, řeším to snědením něčeho nezdravého. Motám se v bludném kruhu,[b:3guoig25]zoufale z něj chci ven[/b:3guoig25], ale nedaří se mi to. Chtěla bych pomoci jí, ale i sobě. Někde dělám chybu, ale je to moje matka a tak se současně cítím vina za to, že mám vůči jejímu stylu života negativní postoj.[/quote:3guoig25][quote="Jarda":3guoig25]
Tak odpovědi, kterých se vám od členů dostalo, plně vystihují neřešitelnost této problematiky a můj názor na problém asi nejlépe vystihne nedávný příběh mojí matky, která zemřela skoro přesně před rokem na mozkovou mrtvici. Zemřela zcela náhle a měl jsem ještě cca dvě hodiny před tím možnost ji radit jak má se svým životem nakládat. Pochopitelně jsem se namáhal zbytečně po několik let a nakonec jsem to pochopil. On to starý člověk vnímá jinak a velkým přáním mojí matky bylo zemřít při plné aktivitě, pokud možno náhle a bez trápení, čili se stalo přesně to, co si přála a dnes s ročním odstupem to hodnotím jako ideální a pokud bych si mohl vybrat, tak to samé. Sice to není rada a asi ani útěcha, ale mojí matce bylo 82 let a vaší je ještě více. Neberte jí tu svobodu zakončit svůj život dle svých představ a sobě to štěstí, že ji můžete poslouchat jak nadává. Věřte, že jak si to nebudete moci vyslechnout, bude vám to chybět, stejně jako chybí mě to, že již nemohu při každé návštěvě slyšet, jaké má problémy a vysvětlovat jí jak dělá to své stravování špatně a vlastně se tím pomalu likviduje. Prostě to tak má být, nejde s tím nic udělat a nezbývá než se smířit s tím, že jí to tak vyhovuje a je to její volba.[/quote:3guoig25]
Ano, velmi dobré je ponechat svobodu volby, radovat se z toho co je dobré (i kdyby toho bylo velmi málo) a nepeskovat (čím více blízkému člověku je let tím méně připomínkovat jak by ten druhý měl nebo mohl dělat to či ono jinak... . Nestojí to za vzájemně nabourané vztahy, naděje na změnu je velmi malá (a pokud se něco dá změnit tak po kapkách a velmi pečlivě zvažovat zda to stojí za rizika rozhádání)...často nezávisí na tom kdo má "pravdu"...
Mám podobnou zkušenost jako pan Jarda, jen ten věk se trochu liší...přesto to hodnotím podobně - smrt náhlá, v plné pracovní činnosti je mnohem lepší než nedůstojné pomalé umírání a udržování při "životě" na nejmodernějších přístrojích...

Nedělejme stejnou chybu jako mnohé nevěstinky, co si myslí že změní svojí láskou návyky nebo zlozvyky svého nastávajícího...

[i:3guoig25]Změnit sám sebe je velmi těžké - natož měnit druhé..., a jediné co většinou člověk může udělat pokud se mu něco na druhém hodně nelíbí, je: vzít si z toho pro sebe "odstrašující" příklad a sám to nedělat... [/i:3guoig25]

PS: jediné "násilí" které uznávám (v péči o ještě stále svéprávné...u senilních je to poněkud o něčem jiném), je vytáhnout i proti vůli nemocného na společnou , byť i jen krátkou, procházku (pokud je schopen pohybu). Občas zkontrolovat dávkování léků apod.

... moje babi co se taky dožila přes 80, tvrdila když jsme jí říkali "babi proč vytíráš když tě bolí kolena, my to uděláme....,
tak odpověděla tak, jak potvrdí hodně seniorů: kdybych ulehla, a nehejbala se, tak už nevstanu...a rychle budu pryč...
(ne nadarmo se říká že bolest (kolen,fyzickou,psychickou a další obtíže), lze leckdy do značné mítry utlumit a "rozchodit" to chůzí (i nejeden pravidelně ven chodící diabetik, by mohl o účincích vyprávět ...
(viz také celé vlákno o chůzi co je zde na fóru, kde pan Jarda mnohokrát radí k chůzi jako univerzálnímu opatření na mnohé věci..., ta jako jedna z mála, stojí za přemlouvání a vytáhnutí dané osoby na čerstvý vzduch...zlepší se i nálada dané osoby, která byť nerada se oblíká a chodí ven, po návratu je většinou v lepší náladě než vycházela...a vydrží to pár hodin, někdy i celý den, nejlépe denně na chvilku ven, nebo aspoň 3-4 týdně, optimální je hodinka, ale podle možností i méně se počítá

Jak paní Pavlíno píšete, myslím že jediné co můžete, je pečovat o sobe (aby jste byla schopna pečovat o matku), a také si případně říct o pomoc od druhých (přátel, partnera, dětí, nebo i od kvalifikovaného rádce pro pečující - je to někdy dost frustrující dlouhodobě pečovat...a riziko psych.vyhoření je velké, proto existují i různé bezplatné linky a weby s pomocí pro pečující , např.:

Naposledy upravil muflon dne čtv led 01, 1970 2:00 am, celkově upraveno 0

t=732&

Zkuste si ztahnout a nastudovat Zivot bez starosti od Leo Babauta:

http://bezstarosti.zenclub.cz/wp-conten ... 10/ZBS.zip

Jestli se Vam podari se tim i ridit je uz ciste na Vas

Inzenyr

Omlouvám se všem, kdo reagoval na můj dotaz a já ho nechala bez odpovědi. Nějak jsem tu prostě delší dobu nebyla. Moc děkuji za všechny odkazy, děkuji za podporu a za snahu ukázat mi cestu, kudy jít dál. Vážím si toho.
Kniha z odkazu pana Inženýra je něco tak dokonalého a překrásného, ušitého přesně pro můj další vývoj. Asi ji budu číst ještě mnohokrát... DĚKUJI.

Pokud by nepomohla kniha, tak doporučení je dojít do ordinace psychiatrie a tam svůj problém se pokusit řešit.

Doplnil bych jeste neco malo o nasich myslenkovych programech. Kazdemu se uz od chvile, kdy se zacne vyvijet mozek plodu nastavuji myslenkove programy, ktere zalezi na prostredi, v kterem dany clovek existuje. V genetickem kodu ma dokonce zaznamenany i programy svych predku hluboko do minulosti, tak zvany Epigeneticky kod, jinak by se to take dalo pojmout jako minule zivoty. Mozek reaguje presne podle techto aktivovanych programu asi o 15 verin driv, nez si to zacnete vedome uvedomovat a dodatecne zduvodnovat. Proto nikoho nemuze zmenit sve jednani, pokud nezmeni sve myslenkove programy. Zmenit myslenkove programy, jak je videt i na tomto pripadu, neni vubec jednoducha zalezitost. Pokud se o to plne snazite a vite jak na to, tak to trva minimalne 21 dnu, nez se vytvori nova propojeni v mozku.

Takze Vy fungujete podle jinych myslenkovych map, nez funguje Vase maminka. V tom pripade si ale nemuzete vycitat, ze to nemuzete u maminky zmenit. To proste zmenit nejde, pokud si maminka nezmeni sve myslenkove programy. K tomu ale musi byt zajem a aktivni pristup ze strany maminky, pokud tomu tak neni, tak neni ve Vasich silach to zmenit. Neni tedy nejmensi duvod si to jakoliv vycitat. Jediny zpusob je vzit to jako dany stav a smirit se s nim, ze nemate zadnou moznost to zmenit (jde to sice jako u deti zmenit dlouhodobym nasilim, to asi neni ta spravna cesta, kterou hledate), pak by se Vam melo ohrome ulevit.

Musite si uvedomit, ze v podstate zijete ve virtualni realite. A v teto realite ma kazdy svou pravdu, ci pravda je pak ta spravna, kdo to rozhodne?
Kazdy zije podle sve pravdy ( podle svych myslenkovych programu). Nekomu to vyhovuje, a nekomu to z nejakeho duvodu prestane vyhovovat, a pak to chce zmenit. Vy jste se uz dostala na cestu, ze Vam to nevyhovuje a chcete to zmenit, to uz je Vas velky uspech.

Pokud by jste se rozhodla i ke zmene svych myslenkovych programu, tak i to jde zmenit, ale neni to jednoducha cesta. Prostredky k tomu ale existuji. Prave ted to testuji primo na sobe.

Prave ted, v tuto chvili, mi k tomu dorazil manual (nahody neexistuji ):

http://innerwinner.tv/cs/webinar/jiri-v ... hy-autorem

Inzenyr

PS. Nejlepsi zpusob, jak dosahnout zajmu jsou EMOCE.

A co by pomohlo vám, aby jste to tu nezamořoval reklamou. Již jsem to vaše reklamní blábolení promáznul a toto je poslední odstrašující příspěvek. Pokud nezůstane poslední, myslím tím pochopitelně reklamu, vymažu vše i s vaší registrací.