http://www.upramene.cz/forum/viewtopic.php?p=71540&sid=3e1e56c21b128a94fe9d8596c932a180#71540
Slavek Krepelka pise k dnesnimu datu:
Tak jsem si vzal pilulku 200 mikrogramů Selénu na lačný žaludek, zapil jsem to svou formulí 3 kapky ve sklenici vody a během 20 minut jsem jaksi zhulenej a cítím, že se mi něco děje se štítnou, jako by připootékala. To jsem tedy nečekal. Už jsem se tohodle selénu napolykal dost v minulosti, tedy ne denně, byl jsem dost opatrný se všemi ortodoxními výstrahami. Nikdy se mi tohle před tím nestalo. Vyzkoušel jsem to, abych poznal, co se bude dít, když tu piluli pěkně pokoušu na prach a zapiju nějakou tou HCl, i když je jí v tý sklenici relativně velmi málo, přepočteno pouze 0.08 kapky 32% HCl.

Takže, toto asi dost potvrzuje Dr. Guye a jeho tvrzení, že suplementy alespoň minerální se vstřebávají daleko účiněji s trochou HCl, než bez ní. Také by to potvrzovalo moji spekulaci, že minerální doplňky se vstřebávají už v žaludku, pokud je v něm dostek HCl.

Tímto se k tomu budu chovat tak, že všechny údaje o doporučených denních dávkách (já snad spadnu ze židle) jsou k ničemu, protože to, kolik z těchto doplňků jsme schopni vstřebat, je velice individuální záležitost. Dá se tedy soudit, že zapíjení minerálního doplňku(ů) velice naředěnou HCl nám ho nažene do krevního oběhu všechen. Pokud tedy jde o heroické dávky spolykaných minerálů uváděné mnoha lidmi, například chloridu draselného, je na snadě, že je velmi špatně vstřebávali a proto je bez problémů vydrželi. Krásně to ukazuje, proč všechny léčebné metody dietními doplňky a nejspíše i pharmakologickými chemickými přípravky mají velice nestejnorodé účinky. Také to ukazuje, proč Palovo PSM dobře pracuje.

Pokud se tedy někdo chce cpát minerály, ušetří HCl kapsu a určitě je dostane do oběhu, tedy vstřebá, ale musí být velice opatrný(á), kolik toho do sebe cpe.

No, už to ze mně padá. Takže opět se vším velmi opatrně. To jsem si myslel, že 200 mikrogramů selénu je dolní denní terapeutická hranice dávkování. Všechno je jinak a záleží na HCl v žaludku.
----------
Dále píše:
Právě se zabývám štítnou žlázou, jódem a selénem, zinkem a asi bórem. Nejde jenom o jód. Do týdne bych to měl mít jakž takž zpracované. S tím jódem je potřeba brát taky minimálně selén, ten je s jódem nejdůležitější a úzce spřažený díky tomu, že kooperují ve štítné žláze na hormonální produkci. Jinak si můžeš, nemusíš, pořídít větší potíže. To záleží jak na tom momentálně se selénem v těle jseš.

I tak to může být poněkud drsnější zážitek na nějakou chvíli, ale prý se to srovná. Má to fungovat na hypo i hyper funkci. Podle těch studií jde nejen o nedostatek jednoho, či druhého, skoro 100% obou u všech, ale i o jejich poměr. Jak do toho pronikám, zjišt'uji, že ti syčáci, místo aby lidem srovnali tyhle nedostatky správně a individuálně (podle velmi jednoduchých testů) vybalancovaným dodáváním selénu a jód, u a tím štítnou srovnali, to řeší dietním ubíráním, toho, čeho je navíc, pak hormonální náhradou, pak chirurgickým odstraněním štítné a kompletní závislostí pacienta na velice nedostatečném spektru hormonů, no a pak rakovinou se vším co k tomu patří. Přitom jejich (ortodoxní) literatura ví moc dobře, o co jde a co s tím. To nezamená, že to ví kdejaký doktor. Studie jsou dělané na hranici efektivnosti dodávání jak selénu tak jódu, tudíž "se z nich nedají vyvodit definitivní závěry" To je zrcadlem popírání Paulinga s vit. C.

Spodní terapeutická hranice dodávání selénu je 200 mikrogramů denně, nejjednodušeji sodium selenide, který se prý vstřebává stejně dobře jako organické selenidy. Pod touto hranicí se nic neděje a i na ní se děje dost málo. Studií je na to dost. Nejvyšší hranice, kterou jsem doposud našel, je: "Selénium nad 2400 - 3000 mikrogramů denně je jedovaté, pokud se užívá po dlouhou dobu ." To je verbatim z Wikipedie s odkazem na universitní studii. Co je dlouhá doba se neuvádí. To mi říká, že někdo zkusil a jedovatost při tom dávkování nenašel, tak to zaonačil jako jedovatost na dlouhou dobu aby papír prošel cenzurou. Jinak se udává ortodoxní horní hranice od 400 do 1000 mikrogramů, ale našel jsem v tom "úpravu", tedy lhaní. Neupravená denní ve stejném zdroji, části studie, říká: 15 mikrogramů na kilo váhy je bezpečná dávka doplňování. Jedním dechem. selen 400 je TO číslo. Jenže 15 x 75 je poněkud víc (cca 3x), než 400. Lžou a podváděj a nedůkladně.

Brát jenom selén bez jódu je taky nedobré.

Další je železo, který je potřeba, aby se obojí dobře vstřebávalo, tedy železo v těle, takže anemická osoba musí dodávat. Podle mne nejlépe v technické HCl. Jód i selén se vstřebávají v horním zažívacím traktu, (to je odborné tvrzení a podle mne správné) a speciálně Crohnova nemoc omezuje vstřebávání selénu. Zinek a bor musím dohledat, v tom co jsem si zatím stáhl jsou jen náznaky. Nevěděl jsem, že je to vše až tak spřažené, když jsem se do toho pustil kvůli selénu.

Ráda bych se zeptala, zda je možné připravit si ráno denní dávku roztoku HCl (tedy přibližně 1ccm 1,75%Hcl do 0,5l vody) do pet láhve a pak v průběhu dne pít v práci. či je tento postup nevhodný a je lepší si vždy připravit čerstvou dávku? Nemůže třeba kyselina nějak rozežírat petku? děkuji moc. I

Novinka BetainHCL už k dostani:
http://www.swanson.cz/betain-hcl-120pcs-648mg

Slavek Krepelka napsal(a):
Jenom bych podotknul, že absolutně nehrozí nebezpečí otravou jódu z diety(stravy), i kdybyste se stravovali jak ochechule, tedy mořská kráva, a nejedli nic jiného než mořské řasy, které ho akumulují nejvíc. Takže, jediná možnost je se otrávit nadměrným doplňováním. Jak nadměrným? Bud'to hodně nadměrným, nebo podmíněným patologickými okolnostmi a tedy nikoliv jódem, ale reakcí patologických změn v těle na neobvyklý a jednostranný dodatek jódu. Jako každé dodávání čehokoliv, pokud je jednostrané a řekněme jód je dodáván bez selénu, kterého máme v dietě také velmi málo, vznikají potíže. Podobně se chová dodávání vápníku bez dodávání hořčíku, a oba bez jódu a selénu. Cpěte se chvilku hodně vitamínem D při dietě bohaté na vápník a zkalíte na otravu vápníkem, protože nepřicházel s hořčíkem a jódem a ten se selenem a vitamín D nesmírně podporuje vstřebávání vápníku.

Takže se vám může stát, že budete mít na polici, a stole, a kuchyňském pultě za milón peněz doplňků, a stejně to nikam nepovede. Akorát se nas....te na alternativní metody, tedy ty vitamínové a doplňkové. Skrz to jsem šel. Pokud totiž není v těle dostatek HCl, která to vše dopraví a odveze jste nejspíše namydlený. To je alespoň rovnice, jak ji dnes vidím já. Pokud ta HCl přijde, trpělivě, pokud možno ne přes žaludek, obnovuje se tím v těle transport, při jehož špatné funkci začnou věci a pochody v těle zatraceně váznout. Můžete do něj cpát co chcete a je daleko větší šance, že ho něčím zahltíte, než že se trefíte na zrovna ten, nebo ty doplňky, které eventuelně mohou situaci srovnat a jejichž nedostatek vám způsobil toto váznutí výměny. To alespoň dává smysl mně. Je dobré si totiž uvědomit, že nemáme jenom problémy s tím, co do těla nepřichází, ale také s tím, co z těla neodchází. Doprava, Doprava a zase doprava s tím, že to někdo naloží a vyloží, což v daném momentě zase vypadá na základní funkci HCl ionů. Takže, pokud vázne tato ionická doprava, může se člověk přiotrávit i burákama, nemluvě o jódu, a jsme u alergií, že? Pak tedy není divu, že HCl vykurýruje i alergie. Že?

Takže, na přebytky jódu jako takové nevěřím, v dietě vnitrozemců se totiž jód téměř nevyskytuje, protože není v půdě a ani se do ní nedodává. To co přijde v kuchyňské soli je směšné a akorát vás to ochrání před křivicí v dětství, i když ne každého, a totéž jde i pro strumu. Potom přijde odvápňování kostí v pozdějším věku a to i na silně vápnité dietě, protože není hořčík atd. atd. Co však chybí nejvíc je smysluplná doprava živin v systému těla. S tím vše počíná a končí. Tělo ví velice dobře co kde potřebuje a kdy a v jaké formě, ale nemůže-li to udělat s kamiony, protože váznou náhradní díly, snaží se vypomoct s auty a trakaři až to prostě nejde protože skrz hromady sajrajtu se už neprohrabe ani ten trakař.
...
Vstřebávání všech minerálů je naprosto podmíněno dle mého výzkumu dostatečným obsahem kyseliny chlorovodíkové v žaludku v momentě pozření minerálu(ů). Ve většině nemocí je produkce HCl v žaludku omezena a minerály se díky tomu vstřebávají špatně. Je tedy naprosto rozumné minerály zapíjet vodou s nepatrným obsahem HCl, ale vyšším, než se nalézá v pitné vodě. Má osobní zkušenost specielně se selénem je ta, že 200 mikrogramů pěkně pokousaných a spláchnutých sklenicí vody s 0.08 kapkou 32% HCl na lačný žaludek je znát na reakci těla během dvaceti minut. Reakce samozřejmě může záležet na hladině selénu v krvi, nemusí se dostavit a může být silnější a jiná. Mně se jenom dost motala hlava a poněkud mi na chvíli otekl krk kolem štítné žlázy a uvědomil jsem si, že ji také vlastním. Asi tak po hodině to pominulo. Selén jsem vzal s jódem a jinými minerály v HCl, ale ta směs bez selénu takový projev nikdy před tím neměla. V tomto světle se tedy 200 mikrogramů jeví jako dost vysoký začátek pro dodávání, tedy pokud se dodá s trošinkou HCl. Jinak je shora uvedená informace potvrzena z několika stran a eventuelně toho přeložím víc.

Na to sice čekalo mnoho lidí, ale cena je dle mého názoru nepříjemně vysoká, čekal jsem lepší, vzhledem k cenám ostatních dodávaných produktů.

Čím víc Jardo přemýšlím o těch formulích tím víc mi připadá zajimavé zkusit tu HCl opatrně užívat přímo ve šťávě mrkev + červená řepa nebo i v ořechovém mléku k snídani. V tom případě bych 3.5% HCL dál vůbec neředil vodou, ale nakapal ji přímo do šťávy, tak abych ve šťávě dosáhl přibližně koncentrace cca 0.003% HCL k pití, což mi by oko dává tak 8 metrických kapek 3.5 %HCL na půl litru šťávy. Začal bych radši ale s menším množstvím šťávy tak 100ml. Ta HCL v roztoku se šťávou by to mohla i konzervovat, takže by se to dalo připravit i do flašky dopředu. Co si o tom myslíte?

Na to sice čekalo mnoho lidí, ale cena je dle mého názoru nepříjemně vysoká, čekal jsem lepší, vzhledem k cenám ostatních dodávaných produktů.