Alopat píše:
Po takto upřímném sdělení se mi stalo, že se dotyčný marod již nepřihlásí, protože to jeho hlava nepobere a spoléhá tak pouze na standardní řešení nabízené ofiko medicínou, což samozřejmě povede nikoli k žádanému výsledku, ale očekávané prognóze. Konkrétně mám na mysli tu paní s mnohočetnými cystami na ledvinách manžela a malé dcery, u které jsem si říkal, že někdy je lepší nevědět a bez vhodně zvolené odčervovací kůry o ně asi přijde. Skolicidní roztoky by se sice daly vyrábět v každé laboratoři a dílně, ale vzrůstala by nespokojenost příbuzných a státu kvůli prodloužení čekací lhůty na umístění do síbrťáku, odkládání dědictví a zpomalování výběru dědické daně.
Tak ono je to spíše o povaze a vlastnostech jednotlivce kterému radíte. Já se vždy snažím o upřímnost a mnohdy moje tvrdé připomínky a rady lidem i hodně vadí, ale zase se rychle dozvím zda dotyčný vlastně vůbec chce na sobě pracovat nebo jde o líného jedince který o pomoc vlastně nestojí. Takovým vysvětluji že každý máme v životě tu svojí kárku na kterou si v průběhu života stále přikládáme nějaké zbytečnosti a když takový člověk svoji kárku už neutáhne (nemoc) kupodivu nejde cestou vyprázdnění kárky a zbavení se zbytečné zátěže, ale začne usilovně hledat debila který tu kárku potáhne za něj (lékař nebo léčitel). Mnohdy zvláště ti bohatí vůbec nejsou ochotni pochopit že i já mám svoji kárku plnou bordelu kterou stěží táhnu a když jim řeknu že jejich kárka mě naprosto nezajímá ještě se naserou. Ono i zde jako vždy platí chytrému napověz a ví a blbého nakopni a stejně nic neví. Pokud se navíc skloubí lenost s blbostí máte dokonale neléčitelné jedince kteří dokud neryjí rypákem v hlíně nehnou pro sebe prstem. Snadno to poznáte i při telefonátu kdy takový líný blbec vás neochotně poslouchá a nemá nejmenší snahu si něco zapisovat nebo si hovor nahrát aby ty informace měl k dispozici. Vzhledem k tomu že běžný člověk má paměť jako cedník na vodu tedy kolik nalejete tolik vyteče nezapamatuje si pochopitelně nic a na konci hovoru mě oznámí zda mu to mohu napsat do emailu. V tom momentě mě dojde trpělivost a zpravidla ho slušně pošlu do hajzlu protože vím že jde o plýtvání mým časem a pomoci mu nemohu. Ti o mě pak šíří že jsem hulvát a sprosťák, ale on by nikdo z nich nereagoval jinak možná by mě poslal do řiti ještě mnohem rychleji pokud by naše role byla obráceně.