Díky za odpověď,
jsem ráda, že to nejspíš nebylo tím, že bych něco zblbla (kromě neopatrného zkoušení neověřených návodů). Prostě mě jen trochu zarazilo, že to tady Jarda doporučuje, protože až doteď jsem měla za to, že všechno nejdřív důkladně vyzkouší sám na sobě, než to někomu doporučí. I když je samozřejmě pravda, že různí lidi na to můžou reagovat různě a vyzkoušení na jednom člověku z toho ještě nedělá zaručený postup...

Dobrý den,
asi před rokem a půl jsem na radu jednoho chytráka, od kterého jsem kupovala MMS, vyzkoušela šanku s epsomskou solí. Předtím jsem v pohodě dělala šanku dvakrát nebo třikrát s himálajskou solí, vše proběhlo bez problémů. Po epsomské soli byl ale jednak sifonový efekt naprosto minimální (neodešla skoro žádná voda), za druhé někdy v průběhu třetí lahve přišla nevolnost a po ní zvracení a za třetí jsem se dostala do nepříjemného mátožného stavu, asi jako po dlouhém nevyspání - motala se mi hlava, nebyla jsem schopná pořádně uvažovat a přitom mi bylo tak špatně od žaludku, že jsem zvracela i čistou vodu. Když to trvalo asi čtyři hodiny bez jakéhokoliv zlepšení, došla jsem k závěru, že jsem se nejspíš přiotrávila, a zavolala jsem si záchranku. (Načež jsem si vyslechla, jak jsem hloupá, strávila noc na kapačce a musela vysvětlovat doktorům a příbuzným, že jsem se opravdu nechtěla zabít.)

Vzala jsem si z toho ponaučení, že šanka s epsomkou prostě fungovat nebude a nemám zkoušet neověřené rady od chytráků, kteří radí to, co sami nevyzkoušeli. Takže mě docela dost překvapilo, pane Jardo, že tady šanku s epsomskou solí doporučujete, protože věřím, že byste nedoporučil něco, s čím sám nemáte zkušenosti. Ráda bych se zeptala, kde u mě mohl nastat problém, když to dopadlo tak, jak to dopadlo, přestože šanka s himálajskou solí u mě fungovala naprosto bez problémů. Dávkování jsem použila stejné jako u himálajské soli - první láhev (1,5 l) vrchovatá lžíce, druhá zarovnaná, třetí třičtvrtě a čtvrtá půl. Všechno stejné jako u klasické šanky, podle vašeho návodu, rozdíl opravdu jen v tom, že místo klasické soli jsem použila epsomskou.

K technice šankhaprakšálany není zapotřebí nic dodávat, snad jen to, že do prvních dvou sklenic vody (a jen do nich) rozmícháte po kávové lžičce síranu hořečnatého. Potom pokračujete s vodou osolenou kuchyňskou solí, přesně tak, jak to předepisuje postup pro důkladnou očistu trávicí trubice. Roztok síranu hořečnatého rychleji vytvoří efekt sifonu (násosky), a navíc dobře změkčuje mnohdy několikaleté nánosy. Také vycházející voda je rychleji čistá, takže doba procesu se zkrátí.

Ono je těžké řešit stav, kdy člověk zvrací i čistou vodu, čímkoliv, co se musí vypít nebo sníst... To byl taky důvod, proč jsem si zavolala tu záchranku. Zkoušela jsem to ze sebe vypláchnout vodou, ale ani tu žaludek nevzal. No a kde není přirozená cesta, tam přichází na řadu ta nepřirozená - lékařská.

Docela mě překvapuje, že to nebyla až tak úplně vada postupu... Na druhou stranu je pravda, že každý postup má svá rizika a to, co několika desítkám nebo stovkám lidí funguje bez problémů, jednomu nesedne a jen mu to uškodí. Takže asi nezbývá nic jiného, než opatrnost.

A to mi už taky delší dobu vrtá hlavou - chtěla bych vyzkoušet jaterní očistu s epsomskou solí, ale nejsem si jistá, jestli je to vzhledem k mojí reakci na šanku s epsomkou dobrý nápad. Nevím, čím byla ta reakce způsobena, a jestli by při jaterní očistě nepřišla zase. Takže si kladu otázku, jestli to vůbec zkoušet, nebo hledat nějakou jinou cestu.