Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Já bych to setrvalé požívání alkoholu zase tak nebagatelizoval. Mám konkrétní zkušenosti s několika lidmi, kteří shodou okolností popíjeli valnou část svého života především víno, (byť zejména bílé odrůdy), zhruba ve výše uvedeném množství a jejich podzim života tedy veselý moc nebyl. Alkoholismus je velmi vážná forma závislosti a těžko se překonává. Pokud jde o katolické faráře, řekl bych, že jejich eventuální dlouhověkost je dána spíše jejich pracovním vytížením nežli nějakou konzumací červeného vína.

George43 : Pracovne vytazenie podporuje dlhovekost ??? Poviem manazerom... Tebe riadne kuruje... Takze cim viac farar recni (jeho pracovna napln) tym viac odolava ucinkom alkoholu a dlhsie zije.... Zaujimave

_________________
29.8. 2018 .......... Myslím, že by už aj stačilo....

Nicku, kapku jste to nepochopil...

To preto, lebo ja sam ironiu nikdy nepouzivam..... Ale uz som pochopil.

_________________
29.8. 2018 .......... Myslím, že by už aj stačilo....

Práce faráře je velmi rozmanitá a skýtá velký prostor pro provozování této "služby" úměrně temperamentu faráře. Mnozí jsou tak aktivní, že se klidně udřou, sejdou poměrně brzo díky aktivitě, stresu atd. Jiní to mají jinak. Skoro bych řekl, že to je stejné jako v jakékoliv jiné práci.

Tak uchalstat se v 95 letech není zase tak špatné když člověk vezme v potaz že s vínem je ten život tak nějak snesitelnější než bez něj. Prostě oni žijí více naplno a bez stresů, což je drží na světě.

Tak známé moravské rčení "Vypálit červa" má své hluboké opodstatnění.

Tak trvalé a nestřídmé holdování alkoholu, je vždy problém a ne výhoda, to je pravda, ale také si dovolím podotknout že množství alkoholu které ještě ovládáte vy než ono začne ovládat vás je hodně individuální a není tedy možné je paušalizovat. Někdo může denně vypít i více jak půl litru tvrdého alkoholu a závislý nebude a jinému stačí na závislost dvě deci bílého. Moje osobní zkušenost z mládí mě dala možnost si to sám na sobě ověřit a mohu s jistotou tvrdit že mě závislost nebylo schopno vyvolat ani takové množství alkoholu které by jiné v pohodě dostalo do hrobu možná i na jediný pokus a to jsem to v těchto dávkách zkoušel déle než tři roky prakticky denně. Jakýkoliv odborník na alkoholizmus by mě v té době pochopitelně vyhodnotil jako závislého a mě při tom na tom všem bavilo pouze to setkávání v kruhu přátel a ne to chlastání, to byla spíše nadstavba, něco jako společenský rituál. Také jsem se nikdy v životě neopil tak že bych si něco nepamatoval, nebo mě někdo musel domů vozit, vždy jsem měl stav svého těla a mysli plně pod kontrolou i když to po těch dávkách nikdo nebyl schopen pochopit. Jak jsem ten okruh přátel opustil pití samotné mě nic neříkalo, abstinent jsem ale nikdy nebyl a když mám s kým posedět tak se zrovna nešetřím a nikdy jsem s tím problém neměl. Je ovšem holým faktem že nyní mám takové posezení dvakrát až třikrát za rok a v mládí to bylo prakticky denně. Sám bez společnosti jsem nepil nikdy nic, maximálně malé pivo po jídle někde v restauraci, ale doma si nedám ani to pivo po jídle, prostě nemám tu potřebu. Velký rozdíl je právě v tom zda mě to k chlastu táhne přirozeně, nebo to mám jako nadstavbu třeba u plodné diskuze na téma jak se má správně řídit zeměkoule.