Často se v životě necháme strhnout okolím a stresy si přiděláváme nerozumnými požadavky na sebe samé nebo na blízké...a vánoc se to týká asi nejvíc...
----------------
DK má následující podnětnou úvahu o nepořádku
:
Nepořádek - základ života.
Nepořádek je stav, kdy došlo k poruše adresáře. Tedy že ve stávajícím systému pořádku jste nenašli všechno, co jste hledali a ukládali, ať na speciální vyčleněná místa, nebo padni, kam upadni.
Pořádek je situace, kdy všechno snadno naleznete, i když se to někomu bude zdát nepřehledné (zvláště zloději) až třeba po kategorii - "bordel". Naleznete-li cokoliv, a to zdůrazňuji, jedná se o pořádek.
Se zvyšováním počtu věcí, které se vám doma hromadí, se zvyšuje nejen nápor na adresář (paměť), ale i přirozená hodnota entropie (míra neuspořádanosti). Pakliže se rozhodnete změnit stávající systém na jiný, podle vás uspořádanější, je nezbytné do systému vložit energii (když ji máte tolik navíc...). Z toho jednoznačně vyplývá, že se v systému (vás, prostoru a věcí) bude zvyšovat teplota.
Tedy čím delší proces, vyšší míra uspořádávání a intenzita změn, tím více zbytkového tepla, což vede k přehřívání (máte-li velikou zásobu energie, může dojít až k překročení bodu vzplanutí a vyhoříte, čímž ovšem celý problém elegantně vyřešíte) trochu podobnému skleníkovému efektu, horečce (úklidové nebo až vám z toho začne šibat (intoxikace neuronů vlastními nezdetoxikovanými metabolity hypoxickými játry)), energetickému vyčerpání, apatii, mdlobám apod. a tím i k neschopnosti pokračování v úklidu. Zbytek se bez dalšího uspořádávání musí nahrnout na půdu nebo někam (orginální adresa: kdekoli, kam se to vejde).
Z toho plyne, že čím jste starší, tím méně jste schopni si pamatovat, kam jste co dali (adresář je přeplněn), a je nutné přehodnotit váš vztah k věcem, které by se ještě mohly hodit, a tyto odložit; dříve odložené vyhodit. Vyhodit nekompromisně, protože hrozí nebezpečí, že vás vaše skládka oblíbených a "co kdyby" zbytečností zavalí a doničí tělo nebo čas žití znehodnocený bezduchou údržbou stavu. Nekompromisně s plným vědomím toho, že vzápětí zjistíte, že něco z nezvratně vyhozeného náhle nutně potřebujete a budete se tlouci do hlavy, že jste vyhodili zrovna tu nějakou speciálně nenahraditelnou věc.
Vznikne-li porucha adresáře, je nutno dělat jen minimální pořádek, abyste se nepřehřáli. Zbylých věcí je viz výše s určitým rizikem nezbytné se zbavit, jinak se zvyšující se entropií budete doživotně něco hledat, až z toho zblbnete a shoříte (zvláště přátelé žehu...).
Nicméně je roztomilé, když naleznete něco, co jste již zapomněli, že máte. Vychutnejte si ten úžasný pocit. Och, ach, díky Bóže...!!! (Tím jsem nemyslel Boženu, Bohumilu, Bohdanu a ostatní úžasné nejpovedenější výtvorky Boha, respektive Bohyně!) (Jak na to tak komplexně po sobě koukám, tak vlastně myslel také!...) (Tak jsem se silněji zamyslel a zjistil, že na ty Bohyně myslím skoro pořád... a začínám v tom mít pěkný nepořádek...) (Vy mě tím čtením teda děsně rozptylujete! Dejte si na mě pozor!...)
Na nepořádku je zvláštní a důležité, že vždy nacházíte jen to, co jste nemohli nalézt dříve. Takže to, co hledáte nyní, musíte nechat na příště, až budete hledat něco jiného! Poznamenávám, viz výše: Nacházíte-li to, co hledáte, jedná se o pořádek! Takže můžete nalézt jen to, co jste nehledali. A to je zdroj slasti hledání.
Již mnohokrát jsem si potvrdil platnost předchozího odstavce a radoval se z nalezeného, abych příště nalezl dříve hledané jen o několik centimetrů vedle; koukal jsem na to celou dobu. I řekla Bůh: "Nelpi!"
Tak vy si tedy myslíte, že Bůh nebyla žena? V tom případě si udělejte jasno na chromozomu 23. Když zde vygumujete z X asi 25 % informací, vznikne muž Y! Myslím, že to bylo asi takhle: Bůh stvořila ženu k obrazu svému. Asi aby se nenudila a mohly pokecat, protože na začátku, jak známo, bylo slovo. Brzy nebylo o čem. Eva se chtěla líbit, a protože byla Božím dílem, nemohla chtít po Bohu, aby ji chválila. Potřebovala někoho, kdo není tak dokonalý jako ona a dovtipný, aby pochopil její dokonalost najednou. Někoho, kdo by ji stále objevoval a tudíž nikdy nedoobjevil, nepochopil.
Slovo dalo slovo (už zase...) a Bůh vzala Evě buněčný vzorek, oddělila v chromozómu 23 jeden ocásek a použila jako ocásek jinak (ne žebro - záměrná chyba překladatele, aby se nedalo říci, že čertovský; nicméně před námi se čertovský skrytý gen žen neukryl, ovšem máme čertovký problém, kam s ocáskem vlastním, protože oba ocásky se velkou silou přitahují...). Zbytek vložila Evě do dělohy a klon se narodil. Protože do školy nechodil, musel poslouchat a věřit tomu, co ty dvě řekly. Avšak když říká žena dvakrát totéž, muž to chápe pokaždé jinak, a tady to říkaly dvě, Eva i Bůh. Tak nám to Adam trochu pomotal a vznikl první nepořádek. Znáte to, chlapi a paměť..., proto v tom je nepořádek dodnes. A zvláště potom, co se holky nepohodly a Bůh vyhnala Evu plus jeden z Ráje do práce (Raj - Restaurace a jídelny, tedy osvěžovny, druhdy i nositelky kultury národa (nyní je však kultura dovážena převážně z Hollywoodu, ale to je potom bordel všude a ve všem, protože hledění na napínavé seriály v telebedně blokuje čas, který by se dal využít nejen pro úklid, ale i pro údržbu domácích, mezilidských i duchovních vztahů a vymývá rozum reklamami (re = opakovat + klam = lež))).
A od té doby za trest ženy dřou na chlapy, děti, domácnost, zahradu atd. ve dne v práci, potom v práci doma a po nocích je ještě otravují XYocáskem nic nechápající Adamové naivně si myslící, že jsou pány tvorstva. Ti mají sice silný hlas i sval, nicméně ženy mají nejen první, ale i poslední slovo. (Povšimněte si, že jak vesmír vznikl velkým třeskem a zanikne v podstatě stejně, tak na začátku bylo slovo a na konci bude také... Například: Brzdi!, Nesmysl!, Cítím plyn, rozsviť!, Nedám!, Vypnula jsi pojistky?, Zprava dobrý!, Nespadni!, Hoď mi to kladivo!, Ty jsi hodnej pejsek!, Dej pozor!, Tak si řiď sama!, Miř pořádně!, Tu smaženici si přidám!, Uhni!, To byste si moh zkusit!, Já to musím vědět nejlíp!, Nevěřím!, Knokautuj ho, je slabej!, atd.)
Každopádně lpění na čemkoliv vás donutí si v daném dělat pořádek. Lpění však je hmotný a tudíž neduchovní vztah vlastnění. Člověk, který se vyvíjí od hmoty k duchu, se učí přirozeným procesem nelpět a to mu dává šanci nevlastnit. Tedy zavčas se zbavit neperspektivních, obtěžujících a vaši existenci omezujících věcí. Zbavit se jich ale bolí. Máte k nim totiž vztah (lpí na nich vaše oživující bioenergie, kterou jste do toho vložili jako do akumulátoru a občas se z něj v krizi i zpětně nabíjíte), jsou součástí a poutem vašeho života, majákem vlastní minulosti, fragmentem sociální jistoty, něco vám připomínají nebo vás inspirují, anebo "co kdyby?". Zbavování se tak stává problémem priorit, tedy hledáním a výběrem toho méně důležitého až do stavu, kdy vyčleníte i poslední věc, protože už nepotřebujete nic - a je po vás. A k tomu vám dopomáhá stařecká degenerace, postupné omezování schopnosti váš majetek jakkoliv oživovat nebo bránit před parazity až predátory v kuklách či ve funkcích, vaše postupující demence, daňově politická vůle volených a na své volební sliby silně zapomínajících představitelů lidu i jejich postupující demence, vaše víra v osud, karmu, Boží trest či záměr, vaše únava a sebelikvidační apatie.
Jak člověk stárne, tak ztrácí perspektivy toho, co by v životě ještě mohl a měl udělat. Jeho přání se stávají skromnějšími a adekvátně tomu i prostředky k jejich dosažení. Aniž si to uvědomuje, fůru věcí už neupotřebí, a proto zapomíná nejen kde je má, ale i to, že je má. A to je základní kámen nelpění, protože mu potom nevadí, když o ně přijde (zvláště když se o ztrátě ani třeba nedozví nebo mu to nedojde…).
Stárnutí tedy akceleruje přirozenou skromnost a nelpění - a to je základem moudrosti.
Ovšem z hlediska života se bojte okamžiku, kdy si již nebudete nic přát, protože k realizaci toho nic nepotřebujete. Potom sice budete mít dokonalý pořádek, ale vaši pozůstalí v tom získají značný bordel: komu, kolik, proč to a ne toto, jak zaváděcí megaslevy v obchoďáku... Mimochodem, všimli jste si, že staří lidé před smrtí mají tendenci uklidit, přebrat, vyhodit, opravit a zanechat věci v ladu a skladu? Takže pozor na to, až vás to najednou popadne - jestli totiž necítíte podvědomě váš konec!
Jestli ovšem skutečně cítíte svůj konec, někdy pomáhá si ho pořádně umýt mýdlem a teplou vodou.
Díky nepořádku se nám náhodně objevují multioborové souvislosti věcí, které se jinak nemohly potkat a připraveného objevitele inspirovat. Nepořádek je tak základem vývoje včetně přírodního a bez něj bychom nebyli ani my a ani tento text!
Podtrhuji: Z předchozího plyne poučení, že nepořádek je základem života!
Dobré rady: Při projevech přehřívání použít ventilátor, případně studené obklady na čelo, při silnějším studenou sprchu.
Nezapomeňte si před silnějším úklidem včas v pořádkumilovném duchu vyzvednout formulář úmrtního listu, závěti a odhlásit se ze všech úředních evidencí a zavčas zaplaťte poplatky z pronájmu své hřbitovně spořádané hrobky, protože jinak by vaše anorganické zbytky rozházeli po louce jako hnojivo (tedy nepořádek - zdroj života na zcela opačné straně potravinového řetězce než jste byli zvyklí).
Lze též použít lžičku dobromyslové směsi NK do decky vody a napitím zklidnit hrozbou úklidem rozjitřené mysli.
A pamatujte, že uklízí jen ten, kdo intelektuálně nezvládá chaos! A je tedy vhodné se pozastavit nad tím, co se mu to vlastně stalo a jak ho léčit!
Veselé Vánoce!!!...
B. Nový,
www.dedekkorenar.cz, v.101127