davidekMTB píše:
Zdravím vás,
již delší dobu jsem víceméně pasivním členem tohoto fóra. Rád bych zdejším znalým uživatelům položil otázku
)
Znáte někoho, kdo trpěl candiózou a pomocí nejrůznějších diet (např. nízkosacharidových) a braním nejrůznějších preparátů se z této dle mého názoru čistě psychosomatické nemoci dostal? Tím dostal nemyslím pouze to, že se mu díky razantnímu omezení sacharidů zmírnily projevy. Ale např. to, že i po přísunu většího množství cukrů (i dlouhodobě) projevy candidózy nenavrátily... Věřím, že mi nikdo nebude ve větách opravovat chyby, či na mne jinak útočit (jak se bohužel stalo na tomto fóru v poslední době zvykem).
Díky D.
Ano, ty příběhy znám. Nicméně lidé kteří jsou nebo se zdají být vyléčeni často kromě změny stravy a aplikování doplňků projdou změnou chápání přístupu ke svému tělu, změnou přístupu k tomu co člověk do sebe dostává. Tedy jakousi povrchovou ale přesto důležitou změnou A třeba je přesně to co se měli na tomto naučit.
Často s radostí čtu o lidech kteří šli více do hloubky a jako vedlejší efekt vyřešení problému objevily v sobě různé rány, změnili postoj k sobě, ke svým vztahům a radikálně změnili svoji životní situaci. Většinou už nemluví o tom kandidoze jak o problému ale jako o příležitosti.
Spíše vyjímečně vídávám lidi, kteří se vyléčili a zdá se, že se nenaučili nic a u kterých zdánlivě k ničemu nedošlo. Ale to může být jen první pohled na ně. Každý jsme jiný, každý potřebujeme jiné lekce a máme jiné důvody a příčiny. Je také možné že zatlačením problému zpět do těla se příčiny projeví v jiném čase a na jiném místě ... třeba mnohem razantněji takže bude třeba je brát mnohem vážněji.
Nicméně velká a nepřehlédnutelná skupina se i přes razantní a systémová opatření plácá s jen částečnými výsledky a stále se vracejícími problémy. Většinou když vidím jak se projevují tak je jasné kde je zakopaný pes.
Jsem zástancem komplexního přístupu, tedy postupovat na všech rovinách naší bytosti.
Nicméně je klíčové začít nebo se aspoň dotknout toho co je v nás celý život neměnné, co přesahuje hranice našich problémů a bylo tady předtím než jsme se narodili a bude tady i potom, co se tohle tělo rozpadne. Jsem přesvědčený, že tahle základna prostupuje všechny další naše vrstvy a její léčebný potenciál je neomezený. V případě uvědomění si, tedy realizování této naší podstaty nemá asi většinou už význam se dalšími vrstvami zabývat. Není ani důvod.
Je velmi účinné a hodnotné projít vrstvu kterou tady stále opakuje Petr2 - sféru našeho myšlení, emocí, vztahů, vnitřních i vnějších konfliktů, starých zranění a neuspokojených tužeb. Velká úleva, pohoda a pocit štěstí může přijít s vyčištěním tohoto prostoru. Neměl by to být však konečný cíl, i když to tak někdy vypadá.
A je nepochybně užitečné práci v těchto dvou více či méně hlubokých vrstvách doprovodit prací na té hrubé části formou stravy, očist, doplňků apod. V případě zaměření jen na toto bude však výsledek jen částečný, protože zcela prokazatelně nejsme jen shlukem kůže, masa, kostí a tekutin a nemoci těla nejsou náhodnými projevy nebo jakýmsi omylem přírody. A překvapuje mě že si to dnes ještě někdo myslí.
Je paradoxní, že nejvíce nás zajímá něco co se v průběhu života změní tak , že by člověk své tělo (sám sebe?) v rozpětí 50 ti let života vůbec nepoznal a něco co se v komicky krátký čas rozpadne na prach. Vůbec se nestaráme o to, co v nás zůstává stále stejné. Kupodivu se vůbec neptáme co je to neměnné JÁ, které všechny ty věci vnímá, které pozoruje tělo a všechny jeho problémy. Nemoc, trápení, bolesti, neštěstí nás k tomu stále vracejí a pokud TO ignorujeme tak se TO připomíná se stále větší razanci.
To už ale hodně přesahuje rámec tvé otázky:)