Mám za sebou první Sankhu. Až díky těmhle stránkám jsem na ní narazil, proto se cítím povinován napsat zde i můj průběh očisty. Vlítl jsem do toho po hlavě a tady je resumé mého "fekálního sobotního matiné".
1) Vstal jsem ráno v 7:15 a napadlo mě že "dneska by to šlo". Upozorňuji že jsem to neplánoval, den před tím jsem měl utopence, gulášek, přetláskal se čokoládou, čili žádná příprava na očistu - jak říkám, po hlavě.
2) Připravil jsem si 4 x 1,5l pet lahve s vlažnou vodou a dávkami soli. Nic jsem neohříval, prostě teplá voda přímo z kohoutku. Během přípravy jsem vařil heřmánkový čaj a rýži a vypil jsem cca 0,7 l čisté vody - hydratace.
3) První pet lahev - silná koncentrace. Chuť jak přesolená polévka, chuťové buňky asi ještě spí, nic odporného necítím. Jen prostě .. na ex to nedávám, asi tak na 4 krát. Ihned po vypití se mi začíná motat hlava, jak po vodce:) Říkám si - když nic jiného, tak aspoň laciná opice.. Po 10 min. - začíná mi být mdlo, a sakra - voda neprochází - asi ty utopence a čokoláda. Začínám cviky, cítím že voda sestupuje z žaludku. Rozvážnými kroky přemisťuji sebe i zbylé petky na toaletu.
4) Sedim na wc a dávám druhou dávku. Ačkoli koncentrace slabší, chuťově výrazně horší - chuťové buňky jsou zřejmě probuzeny. Stahuju kalhoty, první vlaštovka - nic moc, nějaký kal. Přesto piju dál. V břiše kručí, občas si decentně káknu. Dopil jsem druhou flašku příliš rychle, je mi fakt blbě - rychle vytírám kaďák a házim šavli do umyvadla (cca 2 deci slané čisté vody). Jsem zpocenej jak pes, žaludek po tom "grcu" bolí, řikám si - balim to. Pak ale jsem si velmi mocně krknul - vzduchová bublina jak tu někdo popisoval a v tu ránu to šlo!! Jen taktak sundat kalhoty a... HOVNOMETČÍK!! Ukrutné množství bordelu, černý jak kafe a místama khaky zelený kusy něčeho jak mořské řasy - radši to rychle splachuju, mám strach že se to zvedne a nafackuje mi to.. Smrad jak v chemické továrně... Velká úleva. Velká.
5) Dávám třetí dávku a opravdu to funguje jak má. Ihned vychází bordel, průtok cca 5 vteřin po každém napití. Je mi perfektně, baví mě to.
6) Dávám čtvrtou a zjišťuju zajímavou věc - OŽIL MI JAZYK!!! Nevim jak to popsat, ale prostě najednou jsem měl jazyk o 1000 % citlivější, cítím v něm proudit krev - jako chuť kovu, nebo jako by mi v něm proudila elektřina. Cejtim velkou čistotu, voda vychází už čistší, ke konci čirá, mírně napěněná.
7) Finálka - heřmánkový čaj chutná po té slané vodě jako božská Mana. Kupodivu nevyjde celý ale jen cca půl litru. Tělo ho zřejmě stačilo po cestě "nasáknout".
Závěr: tak skvěle jsem se ještě necítil. Jen mě trochu bolela hlava během pití, po heřmánku za cca 15 minut bolest zmizela. Jinak neměl jsem absolutně žádné popisované stavy zimnice, nevolnost - nic. Okamžitá úleva - připadal jsem si že mohu hned jít ven, ale využil jsem soboty a jen se válel. Střeva jsem měl jako nový motor, tak jsem se k nim taky choval - v záběhu jsem se krmil jen rýžovou pastou, v neděli zrní a zeleninová šťáva, jablka atd.. Teď je pondělí, byl jsem poprvé od té doby na záchodě - ale žádná dětská kašička jak tu někdo popisuje.. Prostě hovno, že bych ho nepřekročil. Byl jsem taky v posilovně a až tam jsem zjistil že jsem hodně zeslábl, musím opatrně. Přesvědčil jsem další 4 lidi a jdou do toho. Já za měsíc znovu.
čus, Adam
P.S. Ten jazyk mám pořád citlivý, ale tak nějak mi přijde, že tak to má být? Mnohem víc chutí teď rozeznávám..
Píšete dobře, již dlouho jsem se tak nezasmál, jak vidno, pokud člověk bere život z humorem, tak se hned tak nevyděsí a vše jde mnohem lépe. Ono to je tak potřeba, protože je stejně jasné, že nikdo nepřežije, každý má smrtelnou nemoc, tou je totiž narození a na ní nakonec umírá. Jde pouze o to za jak dlouho a po jak kvalitním životě. Myslím, že lidem, kteří se smějí celý život, nechybí humor ani na konci života a odchod jim nepřipadá tak krutý. Možná žijí i déle a mnohdy platí úsloví komika Štercla "U lidí, kteří užívají smích, doktor neví do čeho by pích".