Zrovna riešim očkovanie proti tetanu koli nástupu do práce, v správe od doktora mám že som odmietol očkovanie ... ak sa musím dať zaočkovať koli tomu aby som mohol pracovať v kancelárii tak je to fakt padnuté na hlavu ...
Ináč zaujimavé info v úryvku z knihy od Mudr.Elekovej ohladne tetanu (omlúvam sa za délku ale je to myslím prínosné):
Rozdíl mezi přirozenou imunitou a očkováním – příklad tetanuJe to velmi vhodný případ, protože nemoc vzniká po poranění, ale s bakterií se potkáváme při konzumaci potravy. Rozdíl mezi reakcí organismu při přirozené infekci tetanem a zraněním nám dá velmi zásadní podněty k přemýšlení o účinnosti očkování jako takového.
Tetanus způsobuje bakterie Clostridium tetani, anaerobní tyčka, žijící běžně v půdě a střevech lidí i zvířat. Geografické rozšíření tetanu je největší v zemích s vlhkým, teplým podnebím a úrodnou půdou, např. rozvojové země kolem rovníku. Onemocnění tetanem nastává při pomnožení bakterie obvykle ve znečištěné ráně, bakterie produkuje neurotoxin, který způsobuje křeče příčně pruhovaného svalstva. Ovšem neexistuje stoprocentní korelace mezi onemocněním tetanem a přítomností bakterie v ráně. Byly popsány případy tetanu bez zjištěné bakterie a naopak byla bakterie izolována od lidí, kteří neonemocněli na tetanus. Příčinou onemocnění tetanem není samotná bakterie, ale toxiny, které bakterie produkuje za nepřítomnosti vzduchu. Nejvíc náchylný je člověk s oslabeným imunitním systémem, např. i zraněním, operací nebo nehodou.
Smrt nastává v důsledku křeče dýchacích svalů a zástavy dýchání. Úmrtnost v civilizovaných zemích je proto výrazně nižší než v zemích rozvojových, protože rozvinuté země disponují jednotkami intenzivní péče, na kterých je nemocný tetanem řízeně ventilován a křeče svalstva jsou uvolněny léky. Úmrtnost je při zajištění intenzivní péče cca 10 % (ano, většina lidí tetanus přežije) (
http://www.cdc.gov/vaccines/pubs/pinkbo ... etanus.pdf). Úmrtnost závisí na věku (je nižší u mladších), na celkovém zdravotním stavu, místě poranění, délce inkubace a dalších faktorech. Nemoc nezanechává následky, toxin je vyplaven z organismu a člověk se zcela uzdraví. Více než 90 % případů tetanu ve světě připadá na novorozenecký tetanus z infekce pupečního pahýlu, způsobený nehygienickými podmínkami při porodu. Na tento druh tetanu nemá očkování absolutně žádný vliv, jediným řešením je vyškolení porodních asistentek a populace těchto zemí obecně, aby věděli, jak při porodu postupovat. Přesto v rozvojových zemích pokračují snahy očkovat těhotné ženy ve snaze ochránit novorozence tzv. kokonovou strategií. Jde o velmi nešťastný nápad, protože očkování těhotné vždy ohrožuje plod (21). Setkala jsem se s výroky zastánců očkování včetně lékařů, kteří připisují vymýcení novorozeneckého tetanu v našich zemích očkování. Skutečně by mě velmi zajímalo, jak může očkování ve věku 2–3 měsíců zpětně ochránit dítě před infekcí, která nastává krátce po porodu.
V době zahájení očkování koncem 40. let byl výskyt tetanu v USA 4 případy na 1 miloón obyvatel (
http://www.cdc.gov/vaccines/pubs/pinkbo ... etanus.pdf). Většina se rekrutovala nejspíše ze zemědělství nebo ze zaměstnání s vysokou úrazovostí. Šlo o dobu s nižší hygienou, vyšším výskytem chudoby a podvýživy, menší dostupností lékařské péče včetně chirurgie a rozhodně vyšším množstvím úrazů, které mohly vést k nákaze tetanem. Během občanské války v USA se vyskytovalo 205 případů tetanu na 100 000 ran (13)! Kdo jste četli jakoukoli knihu o této válce, znáte úděsné hygienické podmínky, panující v té době. Operace bez anestezie, dezinfekce, rány znečištěné kobylinci a hlínou, podvýživa a kurděje u vojáků… přitom jen 2 případy tetanu na 1000 ran!
Za jedinou ochranu proti tetanu je považováno očkování. Za účinnost očkování byl považován pokles výskytu tetanu u vojáků 2. světové války ve srovnání s 1. světovou válkou. Nebral se zjevně v úvahu pokrok v chirurgii a lepší hygiena při ošetřování ran. Ovšem i za války byly popisovány případy tetanu u očkovaných vojáků, a naopak odolnost neočkovaných jedinců.
O tetanu se učíme pouze v souvislosti se znečištěnými ranami. Tetanus nemůžete dostat z běžné povrchové rány, která krvácí, ani z čisté třísky. Zranění rezavým předmětem nebo hluboká rána způsobují jen asi polovinu případů tetanu v rozvinutých zemích. Byly zjištěny případy při jiných infekcích, potratech, extrakci mrtvého zubu apod., někdy nebyla prokázána žádná anamnéza zranění. Neplatí jednoduchá rovnice zranění = tetanus.
Jak získat přirozenou imunitu proti tetanu? Pro zdravého člověka není bakterie tetanu nebezpečná, naopak přirozený kontakt prostřednictvím zažívacího traktu vede k přirozené imunitě. Byly dělány pokusy na myších (29), při kterých se myši krmené bakteriemi tetanu staly imunními vůči nákaze při zranění. V rozvojových zemích byla zjištěna dostatečná imunita u mnoha neočkovaných lidí (29). Právě lidé, kteří jsou v kontaktu s koňmi a hlínou (včetně dětí), mají největší šanci získat přirozenou imuniut a očkování vůbec nepotřebují. Ale to není všechno. Nejenže lze získat přirozenou imunitu kontaktem s bakterií přes zažívací trakt, ale navíc onemocnění tetanem, způsobené znečištěnou ránou, nezanechává imunitu. Když budete mít smůlu, můžete tetanem onemocnět během svého života několikrát.
Opakuji, přirozená infekce tetanem prostřednictvím potravy zanechá imunitu, infekce zraněním nikoli.
Je to velmi závažný poznatek: jedna cesta infekce vytvoří skutečnou imunitu, jiná nikoli. Když nezanechá imunitu onemocnění tetanem, jak to můžeme očekávat od očkování proti němu? Jak se ukazuje, očkování imunitu nezanechává (27), tetanem onemocněli lidé s vysokými hladinami protilátek.
Kromě toho vakcína proti tetanu snižuje hladiny T lymfocytů po několik týdnů po očkování až na úroveň pacientů s AIDS (30). Během 2. světové války nebyl zjištěn vliv očkování po poranění na úmrtnost (31). Je tedy otázka, je-li rozumné očkovat se těsně po zranění, kdy potřebujeme buněčnou imunitu nejen na boj s vysoce nepravděpodobným tetanem, ale hlavně proti všem dalším patogenům v ráně i okolí. Úraz sám o sobě znamená pro organismus stres, který snižuje obranyschopnost.