Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

MUDr.Hnízdil často na videích na youtube vypráví, jak se dostal k psychosomatice....
(některé jeho články a příběhy pacientů, např,zde:
http://www.celostnimedicina.cz/autor.php?id=190

O tom, že stresy jsou zabiják číslo jedna, je na tomto fóru psáno dost..., třeba taková bolest zad známá snad každému, nemusí být jen z dlouhého sezení, ale i ze stresů...

Je velmi užitečné pochopit, jak moc se navzájem ovlivňují vztahy mezi některými fittness technikami, fyzioterapií, psychoterapií (třeba rodinné konstelace, BODY & MIND techniky - zaměřené jak na tělo tak na mysl a psýché... atd.)

Moderní pojem "body & mind" ....To že ve zdravém těle zdravý duch znali už staří Řekové pod pojmem kalokagathia, zjednodušeně řečeno tělesná a duševní harmonie...

Některé zajímavé a pro každého využitelné techniky fyzioterapie popisuju zde:
http://www.behej.com/topic/10225-regene ... prevence/2

K postupům, které „body terapie“ využívá, patří například: masáže, cvičení zamřená na uvědomění si těla i na tzv. fokusování na vniřní procesy v těle (inner-body focusing). Na tělo zaměřená psychoterapie se do dnešní doby rozrostla do několika větví (škol). Zvídavý čtenář si informace dohledá. Pomoci mohou například webové stránky Asociace pro somatickou psychoterapii (http://www.spsbrno.cz
odtud třeba:

Existuje počet termínů a konceptů.....zahrnují seberealizaci, sebepozvednutí , Rogersova plně fungujícího člověka, a sebeaktualizaci. Tento poslední termín se široce a běžně používá. Definice sebeaktualizačného člověka vychází z práce Maslowa (1956). Formuloval všeobecnou definici sebeaktualizačných lidí, charakterizovaných plným využitím a zužitkováním talentů, schopností, potencionalit, atd. Zdá se, že takoví lidé se naplňují, a že dělají to nejlepší, co jsou schopni dělat. Jsou to lidé, kteří rozvinuli, nebo rozvíjejí plný vzrůst, kterého jsou schopni. Maslow vybral skupinu lidí, živých i (už) mrtvých z historie, kteří podle něj reprezentovali sebeaktualizační lidi, a pokusil se najít, co mají tito lidé společného, a čím se liší od běžných lidí.

Vyplynulo čtrnáct charakteristických rysů:

1. Účinnější percepce reality a snadnější vztah s ní.

2. Akceptování sebe, jiných a přírody.

3. Spontaneita; nedostatek rigidní konformity.

4. Zaměřenost na problém: smysl pro povinnost a odpovědnost.

5. Vyčlenění; potřeba soukromí.

6. Autonomie, nezávislost na kultuře a prostředí.

7. Soustavná svěžest hodnocení.

8. Mystické zážitky; oceanické pocity.

9. Gemeinshaftsgefuhl; empatie, solidárnost, soucit s lidskými bytostmi.

10.Hluboké mezilidské vztahy s jinými.

11.Demokratická struktura charakteru; respekt k ostatním.

12.Rozpoznání prostředků a cílů.

13.Filozofický, ne nepřátelský smysl pro humor.

14.Tvořivost.

http://www.spsbrno.cz/sps/odborna-liter ... d-journal/

EQ - neboli emocionální inteligence, je poslední dobou považována za mnohem důležitější pro uplatnění v životě, než vysoké IQ

(...proč asi Prof.Koukolík tolik mluví třeba o emocionální nedospělosti a pokřivenosti našich mocipánů..., neboť to ovlivňuje i to jak používají (zneužívají) svou moc...viz třeba jeho kniha Vzpoura deprivantů, nebo přístupná videa v archivu cesketelevize na netu). Týká se to však každého, kdo nechce jít s hlavním proudem a nechce se nechat válcovat "tím co život dá"...

Zaujal mne dnes pořad na ČR2, kde byl rozhovor s autorkou mnoha knih o EQ:
Dr. Jiřina Prekopová je dětská psycholožka, zabývá se vývojovými poruchami, žije v Německu.
- mluvila o tom že je založena nadace a kursy "Škola lásky", kde se učí lidi jak řešit láskou partnerské problémy, a mají s tím velmi dobré výsledky...

Některé její knihy a myšlenky stojí nejspíš za pozornost (stejně jako i od české stálice - Zd.Matějček...)
Např.: některé knihy Z.Matějčka, nebo J.Prekopové:
http://obchod.portal.cz

Některé techniky zpracování předchozích životních traumat, ve mne nevyvolávají moc důvěry, ale je možné že to funguje...otázkou je spíš, zda a jak se kdo vyrovná ve svém životě se svými traumaty (možná i JINAK než nějakými terapiemi, ač ty někdy jsou nezbytné...)
...začíná to mnohdy už "jen" třeba takovým odpuštěním svým rodičům, nebo jiným lidem - nejlépe ještě za jejich života...

ukázka z knihy J.Prekopové:
http://obchod.portal.cz/ukazka/pevne-objeti/28383/

Traumatizace

Vedle dvou instinktivních reakcí (útoku a útěku) existuje ještě třetí způsob, jak přežít náročný stres, totiž strnutí ve chvíli, kdy není možný ani útok, ani útěk. U zvířat mluvíme o thanatóze neboli reflexu stavět se mrtvým. Známe ho u lovených antilop. Podobně je v mozku vybaven i člověk. V akutní krizové situaci, například při znásilnění nebo při těžké autonehodě, vnitřně takzvaně „ztuhne“. Taková reakce není v žádném případě plánovaná, natož pak vědomá. Mozek jedná bez řízení. Dotyčný si pak většinou na to ani vědomě nedokáže vzpomenout, ale paměťová stopa po události zůstává celý život „vyrytá“ do limbického systému.
„Trauma je něco, co se původně týká našeho těla a instinktů. Teprve v návaznosti na něj se jeho účinky rozšíří na naše myšlení, emoce a duši.“ (Peter A. Levine)
---------------
PS: Prekopová často zmiňovala pojem "NEZASLOUŽENÁ (bezpodmínečná) láska"....zkusil sem to dát do googlu...zajímavé výsledky...
a třeba hned v tom prvním odkaze bylo:
"...Ať už věříte na hormony nebo na Pána Boha, jakmile se vám něco vylíhne v těle a pak narodí, milujete to. Milujete to, ať se to chová jako Mirek Dušín, nebo jako Vít Bárta. A ono vás to odměňuje stejně obrovskou a nezaslouženou láskou. Když jste ochotna se pro potomka rozkrájet, děláte to dobrovolně a s radostí. Je to jedna z nezasloužených výhod, které ženy mají a o nichž feministky mlčí. Takovou absolutní radost z blízkosti dítěte žádný muž nikdy nezakusí. Feministky rády zdůrazňují, jak ženy při porodu trpí a jak se s děckem natahají. Je to však jen nepatrná cena za největší zisk...." (článek pokračuje v tom jak si muži musí dost složitě oproti ženám, lásku svého dítěte zasloužit....citace z xman)
Prekopová však měla na mysli asi spíš NEPODMÍNĚNOU lásku obou rodičů vůči dítěti, aby ji tak cítilo....(neboť se to leckdy s nimi pak veze celý život...)

Blbý je, že ač víme co naši rodiče dělali špatně vůči nám, málokdo se dokáže vymanit z přejatých vzorců chování....a s hrůzou postupně zjistí že mnohdy jedná stejně (blbě) jako jeho rodiče...ač to chtěl dělat jinak...

Myslím, že jako jeden z prvních emoční inteligenci definoval Gardner v rámci své teorie o mnohočetných inteligencích. V ní vyvrací tvzení, že je jen jeden druh inteligence, tzv logicko matematická, kterou testují například menzy a uvádí řadu dalších. Například inteligence pohybová, hudební, intelignce zaměřená na vztahy k sobě nebo okolí apod.

dokonce jsem četl kdysi, že byla přidána i inteligence kulinářská, kterou se mohou pyšnit dobří kuchaři.

Ono rozlišení na to že když má někdo IQ nas 120 tak je velmi chytrý apod je samozřejmě dosti zúžený pohled a o člověku to mnoho neříká.

Z pohledu věcí, které tu řešíme, tedy zdraví na mnoha úrovních, je podle mne nejdůležitější inteligence intrapersonální - tedy jak člověk zachází sám se sebou, interpersonální -tedy jak reaguje a zachází s okolím a právě emocionální.

Fakt, že někdo vyřeší deset rovnic za minutu z něj prostě neudělá lepšího člověka a nemůže zařídit, aby byl v životě dlouhodobě spokojený. Nalezení vztahu k sobě samému, schopnost vytvářet a udržovat kvalitní mezilidské vztahy a umět zvládat a prožívat různé situace, které život přináší, je klíčem ke štěstí a spokojenosti.

K tomuto mohou pomoci například zmíněné rodinné konstalace. Absolvoval jsem jich už tuším sedm a vždy to je posun v kavlitě ve všech těchto oblastech. Další metodou, která v tomto pomáhá a kde mohu osobně doporučit je holotrpní dýchání, které i klasická psychiatrie začíná uznávat jako metodu schopnou řešit závažná životní traumata a celkově člověka pronést ke kvalitnějšímu prožívání reality.

Jsou i další metody - kineziologie, EFT, meditace, joga, šamanské techniky ale i věci jako ajavaska či jiné, do nichž se velmi vyplatí investovat peníze a energii, protože v obojím se mnohokrát vrací čjak člověku samému, tak i jeho okolí

To máte pravdu, inteligence je dost těžko přesně definovatelný pojem a někdy může být i dost na obtíž, protože okolí takto jednostranně výjimečně inteligentního člověka vnímá jako magora.

Vedoucí programu muzikoterapie na Maryville University v St. Louis Joseph J. Moreno ve své
publikaci Rozehrát svou vnitřní hudbu aneb Muzikoterapie a psychodrama hovoří o soudobé
léčebné technice psychodramatu jako o možném sjednocujícím pojmu pro více druhů arteterapie
(taneční terapii (zajímavá je např.psychterap.technika "Bioenergetika" a další, založené na sebevyjádření a expresi potlačených emocí pohybem), dále artterapie zahrnuje terapii skrze dramatické a výtvarné umění, muzikoterapii)
...a zároveň J.Moreno mluví v té publikaci o těchto technikách jako o
léčitelském rituálu, neboť si všímá pro nás velmi důležité souvislosti, že již podstatou
šamanismu byly léčitelské rituály.

Vlasta Marek třeba popisuje, že když onemocněl domorodec či indián, tak šaman se mu osobně věnoval aby jej blíž poznal (už i v tom je kus léčitelství, chybějícího lékařům - kde je doba kdy byli běžní rodinní lékaři...),...a pak šaman svolal kmen, a spolu s nemocným tu nemoc těla i psýché (nelze často obojí moc oddělovat, na tom je založena i psychosomatika) celý kmen spolu s "postiženým" "vytančili" v nějakém domorodém rituálu okolo ohně apod.

...a dnes se zjišťuje že oni to nebyli takoví primitivové jak nám líčí "osvícená" věda a civilizovaní myslitelé... ono i v tom pohybu, hudbě, sounáležitosti a osobním přístupu je skryto mnoho léčebných faktorů... (samozřejmě nesmíme zapomenout na znalost bylinek a jiných dalších "terapeutických" technik....jež u domorodců začínáme více oceňovat až v 21.století...(výtvarné umění kupodivu už delší dobu ví, že to nejsou primitivové, a čerpá z prvků afrických a domorodých už poměrně dlouho a s úctou jakoby šlo o nejmodernější a autentické prvky...

- zvukové fázové interferenční posuny byly užívány šamany a léčiteli nejrůznějších kultur odedávna. Schopnost
navodit bubnováním, zpěvem a hudbou změněné stavy vědomí je stará jako hudba samotná. Jeanne
Achtenbergová ve své knize Imagery in healing uvádí, že analýzy šamanského bubnování objevily
převládající frekvence od 0.8 do 5 Hz, tedy "théta" aktivitu.

Mozkové vlny pulzují a oscilují v určitých frekvencích, které se dají měřit v cyklech za vteřinu podobně jako
zvukové vlny. Rozeznáváme čtyři základní druhy mozkových vln:
*** Vlny beta v rozmezí od 14 do 20
Hz, které mozek produkuje při našem běžném bdělém stavu vědomí.
***Beta vlny jsou přítomny, když
se soustřeďujeme například na své denní aktivity.
***Vlny alfa při kmitočtu od 8 do 13 Hz se
vyskytují při polosnění a ve stavu meditace. Když máme oči zavřeny, jejich průběh je silnější.
***Vlny théta od 4 do 7 Hz se vyskytují při vysoce tvůrčí činnosti, v hluboké meditaci, ve
spánku, a dalo by se říci, že také ve stavech šamanského vědomí.
***A konečně vlny delta - od 0,5
do 3 Hz, v nichž se mozek nachází ve stavu hlubokého spánku a při bezvědomí.

Stupeň uvolnění lze určit podle frekvence mozkových vln -- čím je nižší, tím více jsme v klidu. Vyšší
frekvence znamená stres. Zeměkoule kmitá na frekvenci 7,83 Hz (tzv. Schumannova rezonance) a
to, co se jí přibližuje, je pro člověka přirozené. V tomto stavu se spouštějí samoléčebné
procesy těla, tato frekvence mozkových vln byla výzkumem zjištěna také u léčitelů v momentě
léčení.

Bulharský lékař a muzikoterapeut Lozanov (autor sugestopedické metody), zkoumal mozkové frekvence posluchačů barokní hudby. Zjistil, že UKLIDŇUJÍCÍ stav mozkových vln alfa velice snadno navozuje hudba v rytmu okolo šedesáti úderů
za minutu (metronom v tempu M.M.=60, např.pomalé věty hudby, třeba slavná skladba Albinoni-Adagio...obecně pomalá hudba, jako jsou Largo (třeba Dvořákovo Largo z Novosvětské) či Adagio).

K terapeutickému poslechu muzikoterapeut Arne Linka doporučuje skladby všech hudebních žánrů a stylů, které jsou pomalejšího
a klidného charakteru.

Zajímavá je i léčba vlastním hlasem a zpěvem (působení vibrací způsobených zpěvem na tkáně daného člověka..., odtud nejspíš i účinky vlastním hlasem namluveného autogenního tréninku, nebo někdo zase upřednostňuje mantry apod.).

Zpěv a uvolněný dech jako rehabilitační metoda s Mgr. Janou Lewitovou:
http://www.ckp-dobrichovice.cz/2012/01/ ... vy-clanek/
(...na stres reagujeme zatajením dechu a napětím. To vše se děje nevědomě, mimo naši vůli.
Proto neučíme, neříkáme, jak dýchat, jak zpívat, ale pomocí doteků blokujeme svalové napětí, které přirozené funkci brání, současně stimulujeme pohyb dýchacích svalů. Žák nevědomky nasadí tón lehce, bez tlaku. Také dlouho zadržované emoce se s volným dechem a hlasem mnohdy uvolní, což se může projevit pláčem, jindy nekontrolovatelným smíchem. Je to pro žáka (pacienta) osvobozující....)

Rytmus, melodie, intonace v naší řeči jsou nejstarší vrstvou komunikace. Nemusíme vnímat význam slov, ale okamžitě chápeme emoci, kterou řeč nese. Zpěv je sdílení emocí.
Lidé touží zpívat, schází jim to, bylo dřív samozřejmou součástí života - ke každé činnosti, události, se vázala píseň. Dodávala energii, přenášela přes útrapy, dávala průchod radosti i smutku. Zpívat se nikdo učit nemusel…

Muzikoterapeutka Kabošová zmiňuje počátky léčivé hudby u Pythagora:
"Dnes již můžeme objektivně potvrdit to,
co Cousto, Kepler a Pythagoras jen intuitivně tušili. (...) Každá planeta má svou základní
planetární vibraci, skupinu aktivních tónů, vlastní rytmus i melodické ,sféry´. Tuto
planetární ,hudbu sfér´ slyší někteří lidé jako svou vlastní vnitřní hudbu. "
Za mnohem důležitější Pythagorův výrok, než je obecně známá věta Pythagorova o čtverci nad
přeponou považuje jeho větu o poměrech tónů stupnice: "Matematické poměry mezi vibračními
frekvencemi jednotlivých tónů stupnice vyjadřují a symbolizují univerzální harmonii, která
řídí oběh nebeských těles, zákony hudby i vnitřní život duše."

Někteří světoví odborníci, jako například americká terapeutka Leah Maggie Garfieldová, autorka
knihy Léčení zvukem, dávají před poslechem hudby obecně přednost aktivní muzikoterapii.
Garfieldová konkrétně upřednostňuje léčení zpěvem. Je přesvědčena, že každý člověk má svou
vlastní "léčebnou píseň", kterou musí nejprve sám najít, respektive počkat, až se mu sama
ozve, a on ji bude schopen slyšet ze svého vlastního nitra. Vlastní "léčebná píseň" potom
pomáhá konkrétnímu člověku optimalizovat jeho psychický i fyzický stav podle potřeby.
Garfieldová se této terapii věnuje velice dlouho. Její zkušenosti hovoří o tom, že mnohé písně
jejich klientů připomínají indiánské nápěvy, arabské melodie, indické nebo tibetské popěvky.
V každém případě je "léčebná píseň" nejprve vnímána jako jednoduchá hudební fráze, kterou nemá
smysl zapisovat či hudebně zdokonalovat, pokud ji jedinec uslyší. Mnozí terapeuti také varují
profesionální hudebníky, aby svou vlastní "léčebnou píseň" nezveřejňovali.

----------------
PS: Pohled z druhého břehu na "léčivost" relaxační hudby new age od poměrně známé kritičky a publicistky z časopisu Muzikus, Wandy Dobrovské:

Dobrovská zpochybňuje nejvíce diskutované znaky hudby new age,
totiž její terapeutický aspekt a psychologický i filozofický rozměr. Píše tam: "Nefér, ne-li přímo
zákeřné mi ale připadá, že nabídka hudby, o níž je řeč, je směrována k ,duši´. K duši neboli
moderně řečeno do psychiky, což je nejméně stabilní a často velmi málo vědomá, a tedy nejsnáze
manipulovatelná vrstva osobnosti člověka. (...) Její distributoři -- včetně tvůrců -- ji často
demagogicky prohlašují za bránu k ,duchovnu´. (...) Podíváme-li se na věc z druhé strany, může
jako ,léčivá´ (a podobná) fungovat kterákoliv hudba, jak se ostatně i děje
v muzikoterapeutické praxi. Muzikoterapií mám samozřejmě na mysli pomocnou medicínskou,
zejména psychoterapeutickou disciplínu, nikoliv slaboduché zaříkávání Vlastimila Marka (...)
nebo nesouvislé slovíčkaření Petra Piňose při uvádění ,léčivých písní´."

Pro aktivní muzikoterapii doporučuje náš přední muzikoterapeut Arne Linka zejména Orffův hudební instrumentář (např. rumba koule, triangl, různé xylo a metalofony, bubínky, rytmické říkanky s dětmi, hra na tělo: dup (nohou), plesk (na své stehno), lusk (prsty), tlesk (rytmické tleskání)...atd)

v ideálním případě je Orffova metoda spojena i s pohybem(není ale nezbytné, přesto je to velmi vhodné), ale i bez prostoru pro pohyb, lze používat triangl, dřívka,rumba koule apod., nebo vyrobené rytmické nástroje (např. malé PET flašky naplněné pískem,kamínky či rýží).... , a vyUžít to dobré z Orffovy metody co kdo použít může, nebát se přizpůsobit tuto metodu podle svého, nebát se experimentovat....

O Orffově metodě více např. zde:
http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogic ... ova_metoda

Velmi kvalitní knihy o muzikoterapii (využitelné i v rodině s dětmi, nebo při nějaké "zdravotní párty" podobně "střelených" přátel...), vydává autor Zdeněk Šimanovský a jiní:
http://www.heureka.cz/ (zadejte vyhledat heslo Zdeněk Šimanovský, a pak zadejte pro porovnání ještě heslo Muzikoterapie)

Bioenergetika je metoda práce s člověkem, kterou vytvořil americký lékař a psychoterapeut Alexander Lowen. [b:ogp0zw8x][i:ogp0zw8x]Pomocí bioenergetických cvičení je možné uvolnit chronické svalové napětí, což směřuje k obnovení pozornosti k našemu vnitřnímu prožívání, umožňuje hlubší osobní porozumění, pomáhá obnovit vlastní životní energii, nabýt znovu přirozenou spontaneitu, pohyblivost a emoční prožívání. Bioenergetika pomáhá vidět člověka v realitě jeho těla a učí, jak pomocí práce s tělem pozitivně ovlivnit a změnit kvalitu lidského života.[/i:ogp0zw8x][/b:ogp0zw8x]

Kdo umí anglicky může si počíst o technice Bioenergetika:

Naposledy upravil Anonymous dne čtv led 01, 1970 2:00 am, celkově upraveno 65535

ogp0zw8x

Taneční terapie (dále jen TT) se objevila ve 40. letech v USA spolu s hnutím terapií
zaměřených na tělo. Tento proud vychází z psychoanalýzy a více či méně se na ni odvolává,
hlavně však proklamuje „osvobození těla“ nebo „svobodné sebevyjádření“.

Citováni bývají často
W.Reich(charakterová analýza, „svalové pancéřování“ atp.), F.Perls (Gestalt terapie) a A.Lowen (Bioenergetická cvičení), a dnes se k nim odkazují tzv. na tělo zaměření terapeuti (body & mind, což je česky nazývané také jako - „na tělo orientovaná psychoterapie“).

Taneční terapie je Evropskou asociací definována jako psychoterapeutická aktivita, která
pomáhá pacientům znovu nalézat:

1. radost z funkční činnosti

Člověk disponuje tělem, které svým pohybem vchází do kontaktu s prostředím. Již mnozí mladí
lidé nedostatečným pohybovým tréninkem ztrácejí se svým tělem kontakt a přibývající léta na
pružnosti nepřidají. Jde o to, aby si člověk ze všeho nejdříve své tělo uvědomil. Pak postupně
opakovaným cvičením může zažít radost z toho, že své tělo ovládá, že se na ně může spolehnout.
Jeho pohyb se stává koordinovanějším, pružnějším, jistějším, lehčím, rychlejším. Člověk se
cítí dobře ve „své kůži“ a tento příjemný prožitek pomáhá rozvíjet a upevňovat tělesné schéma.

2. jednotu tělesna a duševna

Tanec je aktivita jak fyzická, tak psychická. Taneční pohyby emoce probouzejí nebo je
vyjadřují. Sledujeme-li někoho při tanci, vyvolá to v nás afektivní reakci. Pokud sami začneme
improvizovat, náš taneční projev uvolní něco z našeho psychického stavu. Pohyb je tedy jedním
ze spojovacích článků vnitřního a vnějšího světa. Tanec představuje řeč, na které se
sjednoceně podílí tělo i duše ve vzájemné harmonii.

3. obnovu pozitivního sebepřijetí

Objektivní tělesné schéma se velmi často liší od subjektivního obrazu těla člověka, který si
vytvořil na základě zkušeností s okolím. Významnou zkušeností byl pohled naší matky v dětství,
který značně ovlivnil tvorbu sebeobrazu. Hodina taneční terapie probíhá před pozornýma, a měli
bychom říci, že i laskavýma očima terapeuta. Aby došlo k restrukturaci sebeobrazu ve smyslu
pozitivnějšího přijímání sebe sama, je nutno pacientům nabídnout jednak taneční cvičení
synchronizující jednotlivé tělesné části a jednak pohled odborníka, který jako zrcadlo bude
odrážet hodnotu jejich osobností. Samozřejmě je potřeba vybrat cvičení relativně lehká, která
jsou pacienti s to zvládnout. Pocit nadměrné obtížnosti by aktivoval jejich obranné
mechanismy.

4. autonomii

Uvědomění si sebe sama, pocit vlastní integrity a sebepřijetí může vést k osamostatnění.
Pacient v mnoha cvičeních vchází do kontaktu s ostatními a v tanečním rozhovoru s nimi
objevuje vlastní gesta, vlastní pohyby a vlastní postoje. Zároveň přijímá odlišnou taneční řeč
ostatních. Naproti druhému si uvědomuje a potvrzuje svou vlastní existenci.

Tento proces vytváření autonomie je zvláště důležitý u psychotických pacientů.

5. tělesnou symboliku

Tanec je řeč těla, která umožňuje symbolicky přenášet na scénu přání, touhy, myšlenky, obavy.
Taneční sekvence může vybít nashromážděnou agresivní energii, vytančit můžeme svou radost nebo
smutek. To vše se děje v neohrožujícím prostředí a v symbolické, tudíž přijatelné podobě.
Skrze taneční výraz může pacient najít uspokojující abreakci a katarzi.

6. sublimaci

Taneční terapie je zároveň arteterapií. Nespokojuje se s gestem, které něco symbolizuje, snaží
se objevit krásné symbolické gesto. Svým vlastním tělem se snažíme vytvořit umělecké dílo.
Nepředpokládá se, že budeme dlouhá léta studovat obtížnou taneční techniku, která by našemu
tělu měla dát ideální formu. Krásno v taneční terapii vyplývá spíše z autenticity,
z opravdovosti pohybů, které se odvíjejí ze stavu jisté vnitřní svobody a klidu. Taneční
terapie je tedy částečně prací uměleckou (umění najít krásu svých pohybů) a částečně
terapeutickou (objevení svého pravého já). Skrze uměleckou tvorbu pacient tvoří sebe sama
(Schott-Billmann, 1994).

Má někdo s některými technikami a terapiemi nějaké zkušenosti?? Podělte se krátce zda jste byli spokojeni či zklamáni...

Nechci to zlehčovat, nicméně mě nedá podělit se o jednu zkušenost z této oblasti. Na vojně jsem vedl spolupráci s domem pionýrů a mládeže v jenom městě na Slovensku a v rámci družby vojenského útvaru se soudružkami, jsem pořádal taneční kurzy. Pokud jde o psychické uvolnění při tanci, toho moc nebylo, většina adeptů byla dost tvrdá, ale po vlastním tancování docházelo evidentně k uvolnění mnohem většímu a výsledky tohoto uvolnění byly různě dlouhé. Zcela nejdelší výsledek takového uvolnění pořídil můj kamarád, který si z toho všeho uvolňování odvezl z vojny pěknou Slovenku i s čerstvým potomkem, ovšem zda ho to uvolňovalo i nadále, to už netuším, čili nemohu zdělit, zda byl spokojen, nebo zklamán.

"drogy-sex-rokenrol..." - požitky jsou vskutku nejvíce vyhledávanou "terapií" u mnoha z dnešní populace...
PS: o alkoholu jste psal kolik jste byl schopen kdysi vypít...to byla svérázná terapie, která jistě na chvilku "fungovala"...

Léčení spontánním tancem má už staleté tradice a obdoby např. v súfickém tanci (Dr.Norbekov), a moderně novodobě je dost populární např. něco jiného:
Tanec 5 rytmů:
"Když dáte do pohybu tělo, to rozpohybuje duši a ta se sama začne léčit" (G. Roth)
http://www.5rytmu.cz/cs/stranky/tanec-5-rytmu.html
http://cestyksobe.cz/archiv/2009/archiv-2009/281.html

Jsou tam různé úrovně lekcí, od pouhého zaměření na určité části těla, až přes zpracování emocí až po...

U podobných "terapií" a různých "psychotělových" Body&Mind metod, jde většinou o:
- nejde jen o svého druhu relax, ale učí se člověk lépe naslouchat a VNÍMAT SVÉ TĚLO, být více "uzemněný" a plně vědomý si svého spojení s reálným světem, naučit se DÝCHAT volně a plnější kapacitou plic, člověk si více PROŽIJE kde má silné stránky, krok za krokem člověk hojí své rány co si nastřádal během života - odkládat obranné mechanismy které si vytvořil aby se TEHDY chránil, ale nyní již fungují kontraproduktivně a jsou psychosomatickým břemenem atd... (chodidla má dnes mnoho lidí nejen plochá, ale hlavně nevyužívají VŠECH TŘÍ OPĚRNÝCH BODŮ CHODIDLA (pata, palcová část a malíková část), neumí pracovat dobře se svým těžištěm atd....prostě CHODIDLA MAJÍ PŘÍMÝ VLIV NA jistotu stability těla i psýché, a samozřejmě na uvolnění ale i vzpřímení těla (rovnou páteř nejen doslova ale i obrazně- mnoho lidí je dnes "pokroucených", "bezpáteřních" atd...

(jinak existují i různé speciální psychoterapeutické Body terapie využívající POHYB, TĚLO, HLAS, ZPĚV, KREATIVNÍ SPONTÁNNÍ PROJEV (malování atd).

Život jsou neustálé ZMĚNY...a pohyb těla je s tím v souladu, kdy se mění nejen stav těla ale i psýché...
----------

Tip pro péči o stárnoucí blízké:
Mírným "donucením" vytáhněte svého blízkého (byť pohybově omezeného a nemocného), na krátkou procházku nebo jej odvezte autem někam do přírody a tam spolu projít tolik kolik bude schopen....
...a hned uvidíte jak ten nemocný starý člověk pookřeje (nejen tou přírodou, ale hlavně tím že se začal hejbat !!! - třeba i do městského parku...)

Mám osobní zkušenost se zpěvem a muzikoterapií. Je vždy těžké posoudit, jak se účinek něčeho projevil na našem růstu či uzdravování. Většinou je to prostě kamínek na té vaší-naší cestě...
Já ke kamarádce Janě Šindelářové začal chodit na hodiny zpěvu a velmi záhy jsme "sklouzli" k muzikoterapii a budování mé osobnost (ehm, je mi 50...). Já už dávno vím, že vše se vším souvisí a jak úzce souvisí problémy ve zpívání s problémy tzv. běžného života...
Vnímám u sebe velký posun a při hodinách muzikoterapie se často užasle setkávám s droboučkými zázraky nových pocitů a vjemů... Jinak zpívám ve sboru a to je zase masírka úplně jiného druhu... Kdo si nutně potřebuje obrousit ego, měl by strávit aspoň rok pod vedením našeho sbormistra...

Paráda...já taky chodil jeden čas zpívat do sboru a mohu potvrdit co píšeš. (ač v tomto vlákně bylo myšleno vyloženě jako pod vedením nějakého terapeuta, ale vcelku máš pravdu že dobrý sbormistr nějakého pěveckého sboru, je vlastně svého druhu taky tak nějak terapeut. Jen se mi vždy vybaví Bud Spencer a Terence Hill ve filmu Jestli se rozlobíme...ta scéna mafiánského odstřelovače a Bud Spencer jak zpívá ve sboru a pžřechází do ženské části, s pasážemi "zpěvu" prsty přes tlamu... )

Ta muzikoterapie prosímtě, pokud někdo nemá takovou známou jako ty, pokud víš víc - to jako lze i individuálně, nebo skupinově někde pro kohokoli?? Moh bys krátce popsat jak přibližně vypadají takové "dejchánky" muzikoterapeutické ? Třeba by to zajímalo i další. Dík

To Muflon...Bud Spencer...jasně...nezapomenutelná scénka
Včera jsme měli s Pražskými pěvci krásný výroční koncert. Fakt hustý... No a ráno jsem se probudil do mrazivého slunce a dočetl posledních pár stránek knihy Valkýry od Coelha. No a k tomu Hromnice... Bylo to silné ráno. pod dojmem toho všeho jsem nazval mou učitelku mým andělem. Nejsem to, co bych nazval pámbíčkář...ale něco ve mně zraje a teď to ňák zahoustlo...
Jana Šindelářová studuje v Německu metodu Werbeck a v Praze vede jednak skupinový seminář a také soukromě učí. Na seminář teď nechodím kvůli sboru, ale jednou týdně chodím na soukromou hodinu. Vůbec nevím, jak to výstižně popsat na méně než pěti stránkách...
Tak snad zatím takhle http://www.orpheus.hr/baldo-cz.htm
Baldo Mikulič je učitelem Jany a dvakrát do roka dělá v Praze 5denní seminář. Na jeho stránkách lze něco vyčíst, pak to můžeme probrat... Letím na jógu. Čau.