Dobrý den pane Jardo, jsem diabetička 1.typu, dle medicíny západní neléčitelná (NIKDO SE NIKDY nevyléčil!!!), cukrovku mám od 24.roku, tzn. trvá 9 let.Ode dne diagnózy cvičím s velkým zápalem jógu, přírodní rituály, posledních pět let se snažím i lépe jíst (více přirozené stravy, než umělohmotné...).
Nesmírně toužím po tom se vyléčit, což mě začalo napadat až posledních několik týdnů v závislosti na myšlence, že při kolapsu tohoto "systému" se může lehce stát, že nebude přístup např. k inzulínu, což znamená můj konec:-).
Kdykoliv se ale sama sebe zeptám: jak? za jakej konec to vzít? co ta moje hlava..ehm..co to tam je..., objeví se taková prapodivná mlha, zamlžení v mozku, taková podlomená vůle..nevíra.
Poraďte, prosím, co s tím? Jak na to? Jak zlomit tu letargii, chabou vůli? Nejistotu? Znáte nějakého diabetika (podotýkám DIABETIKA PRVNÍHO TYPU, tzn. toho, který nemá již žádné betabuňky, takže žádnou produkci svého inzulínu), který by se VYLÉČIL a žádný inzulín si už nemusel aplikovat????
moc díky za odpověď
Nagualka
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat