Jarda píše:
Závidím vám vaši jistotu, že něco nejde. Sám se setkávám spíše s tím, že jde řešit prakticky vše, pokud člověk vůbec něco řešit chce a deprese mnohdy vůbec není jen psychický problém, ale třeba otrava těžkými kovy, vyčerpání nadledvin, zamoření parazitem a to samé platí pro autismus, kde zase tělo často má velké deficity určitých látek a kupodivu se tyto "neléčitelné" nemoci dají mnohdy velice rychle zlepšit, nebo i zcela odstranit. Dlouhodobou medikaci vidím jako cestu do pekel, protože se neřeší příčina, ale tlumí důsledek, což je logicky blbost, vždy je třeba hledat a řešit příčinu.
Ten lék je samozřejmě nutný zlo, ta lepší varianta....je snad lepší zemřít, než si ráno zobnout tabletu ?
Než jsem brala léky , střídali jsme se s manželem v blázinci ....jednou já , jednou on, pak zas já.......do toho dcera koktala, měla acetonemické zvracení , průjmy atd......tak vážně devastovala psychoza moji rodinu .Bývalý manžel se dokonce pokusil o sebevraždu , protože nemohl ten tlak unést .Co je tedy lepší , jeden lék, který neléčí příčinu , nebo zničená rodina a neurotické děti bez rodičů?
Jinak věřte , že kdyby to bylo tak snadné , dodat tělu látku a autismus je pryč.........ubylo by na světě moc a moc nešťastných lidí ,ale v životě jsem neviděla VYLÉČENÉHO AUTISTU a totéž vám potvrdí naši přední odborníci na aut. Já sama mezi autisty žiju 35 let a skutečně nemají snadný život.
Jinak lék byla pro mě vstupenka do ráje ......tak výrazně se změnil můj život .......a doktoři se mnou bojovali několik let , než mě je naučili brát .