Včera jsem provedl další melounovou očistu, i když trochu modifikovanou. Po 18.00 jsme si uspořádali šťávovou party (viz vlákno o odšťavňovačích). Pila se jablečná, mrkvová, pomerančová a na závěr smíšená ůvšeovocná" šťáva. když hosté odešli, napadlo mě situace využít a sníst ve vaně dužninu ze sedmikilového melounu. nechtěl jsem nic odšťavńovat, jen sedět v teplé vodě a jíst melouna... Tak jsem si vše nachystal vedle vany na stoleček a postupně jsem začal zdolávat celkem chutnou dužninu. No a jak jsem tak ukrajoval a semtam vyďoubával jadýrka, začala mě opět (jako při první očistě) brát křeč- tentokrát do dlaní a předloktí...ale jak... už jsem pak vůbec nemohl udržet nůž a vidličku. ruce se mi kroutily jak pod elektrošoky... Musel jsem předtat krájet a chvíli jsem si rovnal ruce. A to jsem byl teprv v půlce... No, nějak jsem to nakonec doklohnil, ale opět se mi potvrdila má náchylnost ke křečím, ke které dochází často po velkém nervovém vypětí ve spojení s obtěžujícím jídlem. Vlasová anylýza ukázala dostatek Mg i Ca, ale velký deficit Na a K... zkouším to dorovnávat, ale jakmile dojde k čemusi, co zatím neumím pojmenovat, začnou mi poškubávat třeba lýtka (později chodidla či ruce) a pak mne třeba i pěkně čapne.... nejhorší zážitek tohoto druhu mám z víkendového soustředšění pěveckého sboru, kdy mne čapla v noci křeč na podlaze ve spacáku do obou stehen i lýtek... Jen vylézt ze spacáku a postavit se byl nadlidský výkon, ale to hlavní teprve následovalo. V totální tmě jsem se musel dostat přes spící kolegy, najít dveře na chodbu školy, ve které jsme bydleli a kde jsem to vůbec neznal. Do toho na mne šel šílený průjem... A já vůbec nevěděl, kde je záchod a na chodbě jsem nenašel vypínač. S průjmem na krajíčku a s nohama zkroucenýma křečí jsem šátral po zdech a pak jsem s úlevou nahmatal dveře... bohužel se mi nepodařilo rozsvítit a už jsem musel všechno pustit.... Pak jsem našel vypínač...byl jsem v jakési úklidové komoře s pračkou a umyvadlem... Veeelká chuťovka... Sám Bůh mi byl aspoň trochu nápomocen v tom, že mne tam v následujících dvou hodinách někdo nenašel a že se mi tu nechutnou pohromu podařilo aspoň nějak zpacifikovat...Byly 4 hodiny ráno... Ten večer jsem měl smažák a pivo, ale hlavní pro mne byl spíš stres ztoho, že dirigent často hrozil osobním přezkušováním před celým sborem a taky to, že celodenní nácvik náročné hudby byl pro mne velkou mentální zátěží. Prostě na takovou zátěž nejsem zvyklý...
No, je to všechno zajímavé, ale pracuji na sobě a hodně už se toho změnilo k lepšímu...