Jarda píše:
Tak sice máte pravdu, ale zase je to jenom část celku s tím že bez dostatečně kyselého žaludku se ta pufrovací fáze vůbec nespustí. Kyselost chymu je signál, který říká slinivce a žlučníku teď je čas uvolnit bikarbonát a žluč. Takže HCl může být pro někoho klíčová, protože bez ní se ten neutralizační krok ani nerozjede. Jenže a zde již máte pravdu, když je tok žluči zpomalený stresem nebo napětím v autonomním nervovém systému, tak se může stát, že signál sice přijde, ale odpověď je slabá. A pak máte situaci, kdy kyselina udělá svou práci v žaludku, ale neutralizace v tenkém střevě není optimální. To je přesně ten důvod, proč je potřeba dívat se na trávení jako na propojený celek — kyselost, žluč, nervový systém, motilita, všechno jede v jednom řetězci. Ladit je pochopitelně možné každou část skládačky samostatně ale nejlepší je vyladit celek a nejdůležitějším krokem v tomto směru je přepnutí do parasympatiku, pak naskočí většinou vše najednou.
Bohužel to jsem pochopil naplno až teď. Řešil jsem a zkoušel jsem všechno možné a nemožné tolik let, ale bylo to prd platné. Naopak se stav jen zhoršuje. Protože jsem po celou tu dobu stále ve stresu z mnoha důvodů... Člověk si to prostě nedokáže uvědomit, přiznat si to. Když je v nějakém kruhu používání různých nástrojů k úniku od té reality.. Až teď když jsem s tím přestal a žiju plně v přítomnosti, tak to na mě dolehlo. Jak jsem to mohl nechat zajít tak daleko. Minimálně 10 let úplně zahozených jako kdybych byl v nějakém komatu.. Nejhorší na tom ale je, v jak o moc horším stavu jsem teď.

V tom stresu kdy se můj nervový systém naučil být neustále v pozoru jsem tedy už mnohem déle než těch 10 let dozadu. Je mi 39 a myslím, že to začalo určitě už na druhém stupni školy kdy neproběhla puberta jak měla. Do toho šikana, stud ze sebe samotného, že jsem stále děcko zatímco ostatní už mají silnou pubertu.. Tam to určitě začalo.
Zdravotních problémů asi i díky genetice, jsem měl vždycky plno, ale nebyl bych na tom ani zdaleka tak špatně nebýt toho psychického chronického stresu.. Kdy tělo prostě nemůže nikdy optimálně fungovat..
Na druhou stranu jsem rád, že jsem si toho všeho vědom. Jak to vlastně funguje, že PTSD a pod. nemají jen vojáci kteří byli ve válce a pod.. Aspoň si nekladu všechno za vinu.. Většina lidí tohle nikdy nezjistí. Všechno si dávají za vinu a pak to nemůže nikdy dopadnout dobře..