Oskar je takový "držák" pro častý provoz na běžné ovocné a zeleninové šťávy. Ani ho moc nemyju, pokud to není na dlouhou odstávku, ono se to protlačí ven s novou dávkou surovin. V létě je ale nutný po ranním odšťavňování ovoce aspoň proplach vodou, protože při vyšších teplotách ty ovocné zbytky uvnitř rychle zkvasí a mohlo by to být chuťově znát v další várce. Jestli to vadí kvalitě nevím, ale raději to tak dělám, pokud další proces následuje až večer. Do cca 6 hodin odstávky je to v pohodě.
Hippocrates je mnohem univerzálnější, dělám na něm třeba přípravu pro mandlové mléko (předpokládám, že je vhodnější rozšmelcovat mandle v soukolí při nízkých otáčkách, než to dělat v mixeru). Šťávy umí taky, ale třeba ananas se s ohledem na svou vláknovou strukturu namotává do ozubení a pak už to není ono. Tvrdou zeleninu dělá se stejnou výtěžností jako Oscar VitalMax, ale trochu pomaleji, takže ho využívám raději na různé polotuhé směsi. Rozborka je velice jednoduchá, takže s čištěním problémy nejsou, ale pro vyšší kvantitu surovin jede častěji Oscar.
Co se týče životnosti šťáv, zkoušel jsem různá opatření, např. zde doporučené uchování v plné pet lahvi bez vzduchu pod víčkem, ale zdá se že rozhodující je doba po odšťavnění, kvalita jde dolů tak jako tak. Pro zajištění pitného režimu během dne raději používám mimo domov vodu, té šťávy je mi líto z důvodu degradace chuti, raději jí víc vypiju hned po odšťavnění a nikam ji sebou neberu.
Skladováni v lednici taky nic moc, jak už jsem psal. Pivaři porozumí, když napíšu, že mi to připadá jako když si otevřete lahváče a bez zátky ho dáte ráno do lednice. V poledne už je ta chuť pryč, večer už se nedá pít.
Jde asi skutečně o životnost enzymů ve šťávách, která je zřejmě velice krátká.
Pití provádím jako u vína, poválím na jazyku a po douškách. Je při tom patrné zvýšení produkce slin, které asi pomáhají k natrávení šťávy. Takže žádné "na ex", ale sklenku 0,4 l, což je moje obvyklá jednorázová dávka, piju zhruba 60 až 90 vteřin. A věřte že je co vychutnat (pokud nejsou nekvalitní vstupy).
Jediné, co jsem nedokázal "skousnout" je Jardův recept na okurkovou šťávu s cibulí, to mi fakt nešlo pod nos, ale pokusím se přes to letos v létě dostat, protože ten přínos asi bude výrazný a potřebný.
Zatím experimentuji s červenou řepou, je to dost síla když se jí dá víc. Moje prozatímní maximum je 0,4 l půl na půl s mrkví, a zdá se mi potom, že chytám trochu mozkovou mlhu, nebo přinejmenším lehkou motolici
Přínos pro střevo (a asi i pro játra) je ale výrazný a druhý den i jasně patrný.
Jak cibule s okurkou, tak červená řepa jsou silné čističe a někomu se po nich může dělat špatně, chce to vydržet na menších dávkách, čímž postupně se tělo vyčistí a budete tyto šťávy celkem bez problémů snášet, ale nijak moc chutnat vám asi stejně nebudou.