Alopat píše:
Propojení protizánětlivého Aspirinu coby inhibitoru COX s potlačením katabolismu tryptofanu - nadměrně exprimované enzymatické aktivity TDO/IDO.
Aspirin down-regulates tryptophan degradation in stimulated human peripheral blood mononuclear cells in vitro
https://www.researchgate.net/publication/7971358_Aspirin_down-regulates_tryptophan_degradation_in_stimulated_human_peripheral_blood_mononuclear_cells_in_vitroInflammation and serotonin deficiency in major depressive disorder: molecular docking of antidepressant and anti-inflammatory drugs to tryptophan and indoleamine 2,3-dioxygenases
https://portlandpress.com/bioscirep/article/42/5/BSR20220426/231266/Inflammation-and-serotonin-deficiency-in-major[url]Za rakovinu může krevní srážlivost a chránit nás může aspirin, tvrdí vědci
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udal ... vedci.html[/url]
Je docela zajímavé že vědci vždy s humbukem po pár desetiletích nebo staletích objeví to co již bylo dávno objeveno. Za tímto bych si dovolil tvrdit stojí přímo zakladatel moderní medicíny Hippokrates akorát tomu tehdy asi říkal jinak, nicméně k léčbě různých onemocnění aplikoval výluh z vrbových větviček což je vlastně acylpyrin. Osobně s acylpyrinem mám docela zajímavé zkušenosti u onkologicky nemocných klientů a uvedu pro zajímavost jeden extra úspěšný příklad starý tak 8 let. Klientka s nádorem plic v terminálním stádiu na paliativní léčbě s prognózou dožití dva až tři týdny tedy v zásadě již mrtvola z pohledu medicíny. Sestra té paní kterou jsem nikdy neviděl ani neslyšel protože jsem jednal pouze s tou sestrou mě oslovila zda s tím lze ještě něco dělat a vysvětlila mě jak se stav má. Já jsem jí odpověděl že pokud jí vezme domů tam se toho dá dělat mnoho, ale v tom špitále skoro nic, tedy pokud vůbec něco ať se zeptá ošetřujícího lékaře zda by jí mohla dávat velké dávky acylpyrinu. Lékař se jí v zásadě vysmál a řekl že v tomto stavu jí už může dávat co chce že to stejně nebude nic platné a pokud jí tím zrychlí odchod na onen svět že to bude spíše vysvobození. Dávala jí tedy celou krabičku denně a cca po 10 dnech se to ložisko začalo rozpadat a ona vychrchlávala kusy tkáně které jí personál navíc z plic i odsával což by doma pochopitelně nešlo. Po dalších cca 7-10 dnech vše ustalo stav se zklidnil a lékař konstatoval že ložisko se z naprosté většiny svého objemu rozpadlo a nepatrný zbytek se kalcifikoval a stal se benigní. Na přímý dotaz zda to zvládl ten acylpyrin odpověděl že to není možné a na dotaz proč se to tedy tak nezvykle vyvinulo pokrčil rameny a řekl že existuje sice velice malé procento spontánních vyléčení tedy vlastně z jeho pohledu se stal zázrak. Tak on se stal zázrak i z pohledu těch dvou sester a přitom stačilo tak málo jenom vědět že acylpyrin má tyto vlastnosti a nebát se ho použít.