samui píše:
Přesně tak, nejdůležitější je dívat se na celkové náklady půjčky, ne jen na reklamu. Když má člověk možnost porovnat více nabídek, snáz vybere tu nejrozumnější.
Mýlíte se, nejdůležitější není se dívat na cokoliv současného z oboru půjček a jejich úročení ale znát historický posun ve vnímání tohoto zrůdného nástroje ničícího naše životy. Pak snadno každému dojde že je zde něco shnilého a většinu lidí taková znalost historie může od půjček ochránit.
V křesťanském světě platil po mnoho staletí velmi přísný zákaz úročení půjček, podobně jako dnes v islámském právu. Rané křesťanství převzalo starozákonní zákaz úroku a rozšířilo jej na všechny lidi, nejen na „bratry“ z vlastního národa. Úrok byl považován za hřích, protože se věřilo, že peníze samy o sobě nemohou „plodit“ další peníze. Kanonické právo zákaz postupně zpřísňovalo a lidé, kteří brali úrok, byli trestáni – nesměli ke svátostem, nemohli být pohřbeni na posvěcené půdě a jejich majetkové nároky byly omezovány.
Situace se začala měnit ve vrcholném středověku, tedy mezi 13. a 15. stoletím. Evropa se rychle urbanizovala, obchod rostl a vznikaly nové finanční nástroje, jako byly směnky a různé formy investičních partnerství. Ty umožňovaly úrok fakticky vybírat, i když se to formálně nazývalo jinak. Teologové a právníci začali vytvářet výjimky, například náhradu škody nebo ušlý zisk, což byly způsoby, jak úrok obejít, aniž by se porušil zákaz.
Zásadní zlom přinesla reformace v 16. století. Martin Luther zákaz úroku ještě držel, ale Jan Kalvín jej výrazně zmírnil. Tvrdil, že mírný úrok není sám o sobě hříšný, pokud není vykořisťující. V protestantských zemích se tak úrok stal běžnou součástí ekonomiky, což urychlilo rozvoj bankovnictví a kapitálového trhu.
Katolická církev však zákaz formálně držela dál. Teprve v 18. a 19. století, kdy státy běžně vydávaly úročené dluhopisy a bankovní systém byl nezbytný pro fungování ekonomiky, začala církev ustupovat. V 30. letech 19. století přestala trestat věřící, kteří přijímali mírný úrok z legálních půjček. Definitivní zlom přišel až v roce 1917, kdy nový Kodex kanonického práva zákaz úroku úplně vypustil.
Zatímco křesťanský svět tedy přešel od absolutního zákazu k úplné toleranci úroku, islámské právo si zákaz úroku zachovalo dodnes. Moderní islámské bankovnictví však používá různé smluvní konstrukce, které v praxi fungují podobně jako úrok, jen jsou právně formulovány jinak.