Jarda píše:
Nemůžete vědět všechno, to neví nikdo, ale vždy je dobré se nejdříve ptát a pak něco dělat, nicméně obecně to lidé ve své neskonalé moudrosti dělají raději obráceně, čili nejdříve něco podělají a pak zkoumají, jak se to vůbec mohlo přihodit. Pokud děláte klystýr v den půstu, tak stejně hladovíte jeden den, čili jaké dva dny, střeva si na klystýry nezvyknou, toho se nemusíte bát, ani denní provádění klystýru, po dobu 120 dní, nezajistí návyk. Při jednodenním půstu jde dělat naprosto vše, jak jste zvyklá, žádná omezení nejsou, ale u vícedenních je to již značně individuální a u každého jsou pocity jiné, nicméně je to stále o kyselinách.
Tak samozřejmě, že než něco udělám, tak si o tom něco přečtu. Ale mám většinou pocit, že mé tělo reaguje skoro vždy jinak, než ostatní. Proto se ptám většinou až po ukonané nějaké činnosti, protože mne má reakce zaskočí a nedočetla jsem se o tom. A ještě mám takovou blbou otázku, abych v tom měla jasno. Ty kyseliny jsou kladným nebo záporným jevem v době půstu? Myslím tím, jestli to je dobře v době půstu a něco to se mnou dělá, a časem se to upraví, nebo je to takhle vždy normální. Dá se klystýr v době půstu aplikovat až večer? Ranní klystýry jsou pro mne z časového hlediska dost náročné.