Jarda píše:
No abych Vám řekl pravdu, tak jsem na tom v poslední době stejně, on totiž alespoň trochu inteligentním člověk, který má určité znalosti a zkušenosti v mnoha směrech přesahující běžný průměr, je na tom vlastně mnohem hůře, než průměrný ňoum, který nic netuší a ve své nevědomosti je vlastně v pohodě. Čím víc toho víte, tím více víte jak toho vlastně víte málo, nějak jinak to řekl nějaký známý filozof a například já, teprve poslední dobou naprosto tvrdě vnímám, jak malý rozsah vědomostí zatím mám, ač všichni okolo mě si myslí, že jsem prakticky vševědoucí. Největší problém je to právě pro mě, protože pokud mám nějakou nejasnost a třeba na internetu začnu něco hledat, tak s rozčarováním zjistím, že na prvních pozicích mi vyskočí moje stránky, tak si nějak poradím sám, ale je naprosto logické, že sám sobě také nevěřím a chci mít svoji domněnku, pokud možno od někoho druhého, potvrzenou. To je bohužel celoživotní úděl lidí kteří se vydají vlastní cestou, nejdou ve stádě a nechtějí uvažovat jako stádo, pokud jste na první pozici a vedoucí kus ve stádě, tak Vás nesmí zajímat co dělá stádo, ale vy musíte mít tu schopnost a rozhodnost určit směr kudy se stádo vydá a unést tu zodpovědnost. Mnohdy je to velice těžké poznat kudy vede cesta a extrémní psychická zátěž z toho plynoucí je asi normální i proto vydrží v přírodě vedoucí kus na své pozici pouze velice krátkou dobu a je vystřídán mladším a lepším kusem, to je evoluční vývoj a nelze se mu bránit, ani ho zastavit. Pokud tedy na tu pozici momentálně máte, je to právě proto, že tušíte intuitivně kudy ta cesta vede a také si musíte dokázat, přes své přirozené pochybnosti, na své otázky odpovědět
Jeden kamarád mi kdysi řekl jedno velké moudro. Mluvil sice o studiu cizích jazyků, ale to je v podstatě jedno. Řekl: Když se začneš učit, tvoje znalosti jsou jako zrnko máku. To, co ještě nevíš, je všude kolem, ale tvůj styk s neznámem se rovná velikosti povrchu toho zrnka - zevnitř toho zrnka máš pocit, že co, co ještě nevíš, je malinké a snadno se to naučíš. Jak se ale tvoje vědomosti/zkušenosti začnou zvětšovat, mák se mění v oříšek, ořech, míč atd. - povrch se zvětšuje - a ty zjišťuješ, že toho, co nevíš, paradoxně přibylo. Takže spolu s klasikem lze směle říct, že čím víc vím, tím víc si uvědomuju, jak málo toho vím (čím víc vím, tím větší jsou moje pochybnosti).
Aneb: Víte jak se pozná průkopník?
Že má v zádech šípy...
Díky