Honza28 píše:
Dobrý den všem,
můžete mi někdo doporučit nějaký přínosný článek na prostudování tématu: DRASLÍK! Jarda zde v tématu dává link, ale ten se nezobrazuje. Patrně je již starý. Pročítám net, ale jaksi nejsem odborník a články se mezi sebou informačně rozcházejí, tak bych rád dostal tip na nějaký přínosný.
Díky Honza
Je to dosť dlhé, ale linky na stránky kde sa to zobrazovalo akosi prestali fungovať a my, čo sme si zálohovali, máme.
Podvod s nedostatkem draslíku zabíjí a mrzačí miliony lidíJoe Vialls Úmyslné zanedbání přísunu draslíku
vyvolává u člověka zhoubná onemocnění a
vydává ho napospas stovkám vysoce lukrativních „léčebných kúr“
Titulek by možná mohl v čtenáři vzbudit dojem, že nějaká chamtivá
nadnárodní farmaceutická firma uvalila opět jakési zvěrstvo na na
ubohé domorodce v nějaké daleké zemi třetího světa, ale tak to není.
Zdaleka největší počet úmrtí a trvalé invalidity z nedostatku draslíku
se vyskytuje v Americe, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu a v
několika dalších západních zemích.
Jak vznikly tyto hrůzné poměry, které jsou od té doby pečlivě
zachovávány, je velmi dlouhý a často spletitý příběh, takže pokud
chceme mít reálnou šanci porozumět jejich smrtícím důsledkům
musíme začít odpočátku.
Napřed si musíme povědět něco o tom, co je draslík a kolik ho naše
tělo každodenně potřebuje aby zůstalo zdravé, a co se stane, když
kritickou rezervu draslíku v našem těle nedopatřením či vědomě
vyčerpáme.
Na rozdíl od toxického sodíku [obsaženého ve stolní soli] je draslík
podstatný pro naše zdraví. Draslík je přítomen ve všech buňkách a je
rozhodující pro kardiovaskulární a nervové funkce, regulaci přenosu
živin do buněk a uvolňování svalové energie. Tento zázračný prvek
kromě toho reguluje vodní bilanci, napomáhá rekuperativním silám a
pomáhá při revmatických či artritických stavech odváděním kyselin z
kloubů, čímž uvolnuje jejich ztuhlost. Draslík je současně naprosto
nezbytný pro vylučování, působí jako přirozený znecitlivovač bolestí,
reguluje křeče, bolesti hlavy a migrény a urychluje léčbu řezných,
tržných a jiných poranění.
Kvůli své velmi vysoké elektrochemické aktivitě je draslík neustále v
koloběhu, takže ho k doplnění každodenní ztráty potřebujeme velké
množství. Když například cvičíme a potíme se, vylučujeme draslík v
moči. Když jsme z různých jiných důvodů pod extrémním stresem,
mohou se ztráty draslíku okamžitě ztrojnásobit.
Ale jak zdůraznil proslulý odborník na výživu Adelle Davis, největší
problémy v draslíkovém hospodářství působí toxický sodík.
„Osoby, které jedí větší množství [sodíkové] soli vylučují devětkrát
více draslíku, než lidé s omezenou spotřebou soli. Dobrovolníci
udržovaní na dietě chudé na draslík v sobě shromáždili tolik soli, že se
u nich projevil vysoký krevní tlak.“
Jasné vědecké důkazy prokazují, že kdyby nás matka příroda úplně
připravila o draslík, nežili bychom déle než tři týdny. Ale v mnoha
případech by to bylo milosrdné ulehčení, srovnáme-li to s nekonečně
bolestivějším a mnohem pomalejším umíráním vyvolaným
dlouhodobým nedostatkem draslíku, což je patrně metoda preferovaná
FDA a AMA.
Svědomití vědci souhlasí s denní potřebou draslíku, která u dospělého
člověka leží v průměru mezi 3200 a 4100 miligramy, přičemž
průměrný dnešní přísun draslíku potravním řetězcem, například u
Američanů, činí pouhých 1500 až 2100 miligramů denně, což
reprezentuje průměrný každodenní deficit 1850 miligramů.
Lidé očividně mohou přežívat i při takto surově ochuzené hladině,
protože Američané se dožívají okolo 70 let, než je nakonec tento
základní nedostatek draslíku udolá a zemřou. Často ve velkých
bolestech, sužovaní množstvím přímo souvisejících chorob včetně
artritidy, prořídnutí kostí (osteroporézy), hypertenze (vysokého
krevního tlaku), angíny, mrtvice atd. Je vědecky nezpochybnitelné, že
by všichni mohli žít déle a méně trpět bolestmi, kdyby každý den
obdrželi nezbytné množství draslíku, což je úkol, jehož by se americká
FDA měla chopit jako John Wayne, statečně spěchající na pomoc.
Bohužel, Úřad pro kontrolu potravin a léčiv to nedělá a ani neudělá
kvůli trvalému tlaku lobby nadnárodních farmaceutických koncernů.
Přestože má plný a neomezený přístup ke skutečným vědeckým
údajům poskytujícím pevný důkaz o takřka epidemickém nedostatku
draslíku, FDA se vědomě vyvarovala specifikovat „doporučený dietní
rozptyl“ [RDA], zatímco souběžně protlačila zákon omezující obsah
draslíku ve všech alternativních léčebných přípravcích na pouhých
100 miligramů.
Toto je první vodítko k tomu, abychom pochopili proč tak snadno
onemocníme, abychom pak za miliardy dolarů ochotně spolykali
spoustu neužitečných ale „patentovaných léků“. Uvědomte si, že jen
abyste vyrovnali úroveň průměrného denního deficitu 1850 miligramů
draslíku, museli byste spolykat přinejmenším 19 pilulek příslušného
„potravinového doplňku“, což si asi žádný obyčejný člověk nemůže
dlouhodobě dovolit.
Za účelem udržet své lékaře v linii, vypustily FDA i AMA o draslíku
do oběhu několik skutečně děsivých historek. Nejběžnější z nich říká,
že draslík „reaguje“ s jedním ze širokého okruhu syntetických
farmaceutických léčiv, což mnohdy vede k úmrtí pacienta. To je
skutečně pravda, jenže osudnou smrtící reakci vyvolává právě ta
nejmenovaná toxická syntetická „medicína“, a ne přirozený draslík,
tak podstatný pro naše zdraví. Pak ještě kolují pověsti, že při přijetí
„přílišného množství“ draslíku můžete zemřít na zástavu srdce, jako v
případě exekuce smrtící injekcí.
V nadměrném množství vás může zabít téměř cokoli, včetně obyčejné
vody a vzduchu, zejména je-li to aplikováno příliš rychle nebo
nesprávným způsobem. Když byl Timothy McVeigh připoután
popruhy k lehátku a usmrcen, třetí chemikálií zavedenou do jeho žíly
bylo 50 mililitrů koncentrovaného chloridu draselného, který nakonec
zastavil jeho srdce. Jestliže budete dost pitomí abyste si to doma
vyzkoušeli, zemřete právě tak rychle… Abychom toto záměrné šíření
hrůz z úst mluvčích FDA a AMA dostali do správné perspektivy, je
nezbytné vysvětlit oč jde.
Normální cestou jíž draslík vstupuje do těla jsou ústa. Buď ve formě
jídla, anebo třeba jako roztok vytvořený ze 100% vodního roztoku
chloridu draselného, vmíseného do ovocné šťávy. Jakmile draslík
projde zažívacím ústrojím, buňky si extrahují jen tolik, kolik ho
potřebují a přebytečný draslík opustí tělo, zčásti jako pevný odpad, ale
většina přes ledviny jako moč. To je normální a dokonalý
biochemický proces, který tělo velmi dobře zvládne samo, aniž by
potřebovalo asistenci doktorů. Nicméně, pokud vstříknete draslík
přímo do žíly, obejdete tělesné biochemické bezpečnostní postupy a
srdce se zastaví.
Přesně totéž lze říct o koncentrované kyselině solné, trvale přítomné v
našich žaludcích za účelem strávení potravy, ale neschopné nám
ublížit právě kvůli důmyslné tělesné biochemické ochraně. Ale
kdybyste si tutéž koncentrovanou kyselinu solnou ze žaludku zavedli
přímo do žíly, zemřeli byste ještě rychleji než po injekci draslíku.
Doktoři vás mohou vyděsit jen tehdy, když jím dovolíte aby vás
strašili, a pokud jde o draslík nepochybně získáte větší sebedůvěru, až
prozkoumáme mimořádný případ indiánů Yanomami z Jižní Ameriky.
Yanomami měli to štěstí, že po staletí unikali pozornosti západní
lékařské „vědy“ a vyhýbají se jí i dnes. Tito fascinující lidé nejí
prakticky vůbec žádný sodík [stolní sůl], ale všichni dospělí každý den
zkonzumují okolo 8500 miligramů draslíku. Jsou neuvěřitelně fit a
nemají ani ponětí o jakési artritidě, osteroporéze, vysokém tlaku,
angíně či mrtvici. K Yanomami se ještě vrátíme později.
Téměř všechny „nemoci“ jimiž dnes trpíme mohou být opřeny o dveře
draslíkového deficitu, přestože to hordy farmaceutických a lékařských
obhájců nepochybně odmítnou prohlašováním, že lékařský „výzkum“
již „dávno prokázal“, že prostý nedostatek nemůže být příčinou stavů
ohrožujících život. Je to mrzuté, protože tato obhajoba může být ihned
rozdrcena historickými fakty, zaznamenanými dávno předtím, než se
nadnárodní farmaceutické koncerny rozhodly využít našich těl jako
soukromého hřiště ve prospěch svých akcionářů.
Kurděje vyvolává výhradně nedostatek vitamínu C, a jsou tedy
předvídatelně rychle vyléčitelné podáváním velkého množství
vitamínu C. Jsou zde tisíce zdokumentovaných případů, zejména v
britské Royal Navy, jejíž námořníci vešli ve známost jako „citrusáci“
kvůli obrovskému množství citrusů, které jim na základě trpkých
zkušeností bezplatně poskytovala Admirality. Křivice je méně známá
choroba, vyvolaná nedostatkem vitamínu D, rychle korigovatelná
velkorysým užíváním vitaminu D a vápníku. Ač to může být pro
moderní farmaceutické prodavače a doktory matoucí, tato strohá fakta
jsou v historických záznamech kde je může vidět každý. Takže, proč
neuznat následky nedostatku draslíku?
Začátek konce získávání nezbytných minerálů z ovoce a zeleniny
přišel uprostřed 19. století, když německý chemik baron Justus von
Liebig analyzoval lidský a rostlinný popel a určil, že dusík, fosfor a
draslík [NPK] jsou všechny prvky, které rostliny potřebují k životu.
Tvrdil, že když rostliny budou krmeny synteticky, farmáři je mohou
donutit růst k podpoře lidského zdraví. Von Liebig se tudíž stal
praotcem syntetického hnojiva, obratem zplozeného superfosfátu, otce
všech ošidných umělých hnojiv. Ačkoli NPK a
superfosfát skutečně mohou vytvořit syntetické půdní
prostředí, postačující k podnícení růstu rostlin, výsledné
plody a zelenina mají vždy vážný nedostatek stopových
prvků, některé dokonce neobsahují vůbec žádné. Baron
von Liebig s hrůzou sledoval nedostatky způsobené jeho
vynálezem a před smrtí odvolal svá tvrzení. Jenže to už bylo příliš
pozdě. Mezitím už se totiž věci pohotově ujali silní investoři.
V tandemu s poklesem obsahu draslíku v ovoci a zelenině v průběhu
19. století přišel ještě další, dokonce ještě mnohem větší problém. Až
do té doby byla sůl jakéhokoli druhu na většině kontinentů natolik
vzácná, že byla nejednou v historii užívána jako platidlo. Většina soli,
sylvínu, jinak známého jako chlorid draselný, putovala velbloudími
karavanami do Evropy, Asie a po Africe po trasách dlouhých tisíce
mil. Podél obchodních cest byly rozmístěny velké hroudy sylvínu
sloužící k lizu soumarům, kteří si takto obnovovali elektrolyt ztracený
pocením a námahou. Když pak železnice otevřela Ameriku od
východu na západ, začali obchodníci přepravovat obrovská množství
levné soli, produkované v obrovských pánvích na obou pobřežích.
Naneštěstí pro Američany to byla sůl z mořské vody, pozůstávající z
98.8% z chloridu sodného, oblíbence ryb ale smrtelného nepřítele
člověka. A tak se stalo, že západní člověk za méně než sedmdesát let
téměř úplně nahradil zdravý draslík nezdravým sodíkem.
Ne dříve než na počátku 20. století začala „lékařská věda“ za použití
úhrnných dat celé populace určovat to, co považovala za zdravou
„normální“ úroveň krevního tlaku, sérum potassium a tak dále.
Problém spočívá v tom, že „lékařská věda“ tehdy už měla co do činění
s vážně poškozenými lidskými bytostmi, vystavenými pustošivým
účinkům sodíku po téměř padesát let. Takže stav, který se americkému
lékařskému „výzkumu“ na počátku 20. století jevil jako normální, by
vyděsil nejen Yanomami, ale i příslušníky jakéhokoli jiného nativního
kmene před sto lety. Ale protože americká medicína vykročila špatnou
nohou, a už jí to zůstalo, pozvolna vybudovala obrovskou pyramidu z
mýtů, postavenou na neznalosti a fatálně špatném chápání biochemie.
Vzdor největšímu úsilí horlivých zelenáčů farmaceutické a lékařské
„vědy“, snažících se tyto problémy obecně bagatelizovat, bylo od roku
1930 většině Američanů jasné, že s jejich půdou, plodinami a obecně
rychle se zhoršujícím zdravím vážně není něco v nepořádku. Po
druhém zasedání 74. Kongresu v roce 1936, publikoval Senát
Spojených států dokument #264, který opravdu položil na stůl
problém jemuž čelila výživa Američanů. Další doslovné výtahy z
dokumentu 264 jsou na konci článku, ale k danému tématu jsou zde tři
nejdůležitější odstavce.
„Okolnost, že potraviny [plody, zelenina a obilniny], které nyní
sklízíme z milionů akrů země, již neobsahují dostatek jistých minerálů
takže nám hrozí vyhladovění - bez ohledu na to, kolik toho sníme – je
alarmující. Nikdo dnes nemůže sníst dostatek plodů a zeleniny k
doplnění tělesného systému nerosty potřebnými k dokonalému zdraví,
protože jeho žaludek není dost velký, aby se tam vešly.“
„Skutečnost je taková, že hodnota naší stravy se enormně změnila, a
některé z pěstovaných plodin už nemají hodnotu jídla… Naše tělesná
pohoda je přímo závislá na minerálech, které přijímáme do svého
systému, více než na kaloriích či vitamínech nebo precizních podílech
škrobů, proteinů či uhlohydrátů, které konzumujeme.“
„Je špatné, když od našich vůdčích autorit slyšíme, že 99% Američanů
trpí nedostatkem minerálů, a že výrazný nedostatek kteréhokoliv z
těchto důležitých minerálů ve skutečnosti má za následek nemoci.
Stačí libovolné narušení rovnováhy, libovolný významný nedostatek
jednoho nebo jiného prvku, jakkoli mikroskopický může tělesný
požadavek být, a my onemocníme, trpíme a zkracujeme si životy.“
Takže americká vláda si už před šedesáti osmi lety byla plně vědoma
potíží jimž lidé čelili, ale lékařské bratrstvo v naškrobených bílých
pláštích neudělalo absolutně nic, aby pomohlo. Ve skutečnosti
„lékařská věda“ a jí podřízení doktoři, pohánění stále kupředu
přehnanými finančními požadavky farmaceutických akcionářů,
postavili realitu na hlavu a pokračovali v soustavném podkopávání
toho mála dobrého zdraví veřejnosti, které ještě zbylo.
Učení doktoři publikovali práce o rovnováze „draslík-sodík potřebné
pro člověka“, a přitom stačilo jen rychle zaskočit do téměř libovolné
indiánské rezervace, aby jejich absurdní prohlášení byla vyvrácena v
několika sekundách. Čím dál víc sodíku nacházelo cestu do každého
představitelného druhu jídla, a krevní tlaky se začaly prudce zvyšovat.
Okolo roku 1940 začaly získávat navrch relativně nové nemoci, jako
artritida, vysoký tlak a angína, což vyvolalo doslova rázovou vlnu
nákladných „patentovaných léčiv“ na pomoc proti problémům s
„novou chorobou“.
Hrstka bystrých doktorů tehdy rozpoznala skutečnou příčinu problému
a začala dávat svým pacientům masivní dávky draslíku (mezi 5000 až
20 000 miligramy denně) aby dostala jejich krevní tlak zpět do
normálu a zprostila je problémů s angínou a dalšími srdečními
potížemi. Tyto léčby byly ve skutečnosti stoprocentně úspěšné, jenže
nad používáním základního prvku, které nemohlo být
farmaceutickými společnostmi patentováno, se brzy zatáhly mraky a
lékařské výzkumné granty na toto poli začaly podivuhodně vysychat.
Koncem šedesátých let byl tento výzkum už zcela udušen, jak lze
vyčíst z prací uvedených ve (skromných) odkazech na konci článku.
Nadnárodní farmaceutické koncerny poté vynaložily mnoho sil a tlak
na lékařské bratrstvo rostl. Poskytovaly budoucím lékařům
všemožnou „pomoci“ v období jejich univerzitního studia, hojná
stipendia a výzkumné granty. Obojí jim v podstatě pomohlo v tom,
aby lékaři „viděli věci správně“, což samozřejmě znamená, že
odpovědí na všechny nemoci jsou pouze výnosné léky. Když pak stále
víc doktorů prodávalo svým pacientům stále větší kvanta léků, zisky
farmaceutických společnosti prudce vzrostly, což na druhou stranu
dovolilo rozšíření požitků pro doktory, včetně „školení a seminářů“ v
přepychových hotelích a golfových komplexech, společně s dalšími
rozličnými formami diskrétního uplácení.
V sedmdesátých letech byly všechny smysluplné zmínky o vážném
nedostatku minerálů odstraněny z osnov a studenti medicíny byli
učeni, že pacienti mohou snadno získat všechny potřebné minerály ze
stravy bohaté na ovoce a zeleninu, ačkoli jejich přednášející věděli, že
je to obrovská lež. Projevy deficitu, jako křeče, artritida, řídnutí kostí,
vysoký tlak, angína, mrtvice, atd., se staly „nemocemi“, které mohly
být ošetřeny skutečně oslňující sadou ve vesele zbarvených
krabičkách zabalených a navýsost ziskových farmaceutických drog.
To všechno je samozřejmě děsivá iluze, ale show musí pokračovat.
Jak jedovatý sodík stále více vytlačoval zdravý draslík, začal z toho
plynoucí draslíkový deficit vyvolávat tvrdnutí kardiovaskulárního
systému, a „primární hypertenze“ (vysoký krevní tlak „neznámého“
původu) se dostala na pořad dne. Úmrtí na angínu, mrtvici a infarkt
dramaticky přibývalo společně se stresem, protože jedno přiživuje
druhé. Kvůli nedostatku místa, se tento článek dotýká účinků
nedostatku draslíku na kardiovaskulární systém jen povrchně. Také
další přímo související hrůzy, jako artritida, řídnutí kostí, cukrovka
atd., budou muset počkat na jindy.
Moderní lékařská „věda“ se opět pokouší bagatelizovat kritickou a
často smrtící nerovnováhu mezi sodíkem a draslíkem pomocí
prohnaně navrženého teoretického modelu, známého jako „draslíkové
čerpadlo“, v němž je nejnovějším lékařským pojmem slovo
„vyváženost“. Cituji z jednoho odborného lékařského článku: „Draslík
je čerpán do buňky aktivním transportním systémem, což je
doprovázeno čerpáním sodíku ven z buňky. Preferenční prostorové
oddělení sodíku a draslíku v buňce biologickou membránou je
důležité pro udržování osmotické rovnováhy.“ Jaképak osmotické
rovnováhy? Příklad Yanomami a dalších kmenů ukazuje, že starověký
člověk jedovatý sodík vůbec nepotřeboval! A všem, kromě několika
duševně chorých kreténů, musí být jasné, že draslíková pumpa není
nic jiného, než záchranný jednosměrný biochemický ochranný
mechanizmus určený k tomu, aby dostal jedovatý sodík ven z buněk
ještě předtím, než způsobí jejich zmrzačení a předčasnou smrt.
Kromě toho, že celková hladina sodíku je u Yanomami vzhledem k
jeho příjmu neuvěřitelně nízká, zjistili výzkumníci, kteří vyšetřili více
než 10 000 těchto veselých lidí, přímou souvztažnost mezi kritickým
zvýšením přísunu sodíku a zvýšeným krevním tlakem. „… u 10 079
účastníků byla pozorována vysoce významná statistická příbuznost
mezi vyměšováním sodíku a systolickým krevním tlakem. Čím vyšší
bylo vyměšování sodíku v moči [a proto tedy i přísunu sodíku], tím
vyšší byl i krevní tlak.“ Krátké, ale jasné a výstižné.
Čtenář by si měl zapamatovat, že normální krevní tlak indiánů
Yanomami se drží v průměru na 95/60 a s věkem nestoupá. Zkuste to
porovnat s „normálním“ krevním tlakem 120/80 (podle AMA), který
pak postupně narůstá protože přijímáte v potravě stále další a další
sodík, a proto ztrácíte více draslíku zatímco stárnete. Zastánci moderní
medicíny samozřejmě budou tvrdit, že je to tak proto, že jsme
civilizovanější a vyvinutější a tudíž „odlišní“, ale budte ujištěni, že to
je jen patetický blábol.
Jediný podstatný rozdíl mezi Yanomami a Američany nebo
Australany, je v tom, že Yanomami jsou doslova napumpovaní zdraví
prospěšným draslíkem, zatímco my jsme plní jedovatého sodíku.
Výzkumníci také zaznamenali, že další výhody pro Yanomami souvisí
s tím, že neznají obezitu. „Váha dospělých jedinců v
industrializovaném zemích roste s věkem. Váha indiánů Yanomami se
s věkem nezvyšuje.“ Krátké, ale k věci. Někdo mi připomínal, abych
na svůj nákupní seznam potíží souvisejících s nedostatkem draslíku
přidal i „otylost“.
Západní dámy s mírným problémem s hmotností by raději měly odolat
pokušení sbalit kufry a pádit k horním tokům řeky Orinoko.
Yanomami manželé jsou hákliví na protokol a nemají rádi, když se
domácí paní odkrade do křoví na kvaltovku s jedním z mladých
hejsků. Jestliže ji přistihne v podobné situaci, může manželka
očekávat, že jí manžel vpálí ostrý lovecký šíp do masité části zadku…
K zabití to nestačí, ale je to dost, aby si pak několik týdnů nemohla
lehnout na záda… Někteří to nazývají „barbarským“ chováním,
zatímco jiní míní, že to může neobyčejně posílit jednotu domácnosti.
A ó ano, ještě než zapomenu, oblíbená večeře je žába na rožni.
Abyste dokázali, že jakákoli zjištění ohledně Yanomami a draslíku se
týkají i západní rasy, lékařská „věda“ pochopitelně vyžaduje použití
západních pokusných králíků pro „kontrolní srovnávací testy“. Sám
jsem jedním z těchto králíků, ačkoli můj test jsem přísně kontroloval
jen sám, bez nestranného lékařského pozorovatele. To znamená, že mé
svědectví je přinejmenším velmi pochybné a asi by mi neměl nikdo
věřit. Úplně na rovinu – dlabu na to, ale tyto informace možná mohou
být užitečné někomu kdo buď už má kardiovaskulární problémy nebo
má vážný zájem se jim kdykoli v budoucnu vyhnout.
Více než 25 let jsem trpěl „primární hypertenzí“, jinými slovy
vysokým krevním tlakem, který lékařské bratrstvo neumí vysvětlit. V
tohmto období mi asi osm různých lékařů předepsalo ohromující
paletu „patentovaných léků“, ale zatímco žádný z nich nedokázal
trvale redukovat můj krevní tlak, ve dvou pozoruhodných případech
vyvolal lék „špatnou reakci“, která shodila můj krevní tlak tak nízko a
tak náhle, že má manželka málem mohla pozvat faráře. Nikdy za
celých těch 25 let žádného z mnoha doktorů nenapadlo, že by možná
nebylo marné nechat změřit hladinu elektrolytu v mém krevním séru,
za účelem kontroly deficitu draslíku. Jak jste jistě očekávali,
zkušenost mne postupně naučila držet se hodně daleko z dosahu
příslušníků lékařské profese.
Koncem roku 2003 se u mne začaly ukazovat klasické příznaky
„angíny“, která se v příštích šesti týdnech rapidně vyvinula v
„nestabilní angínu“, učebnicový případ zahrnující „crescendo“ vzorec
bolestí v hrudníku a zádech, které trvaly mnohem déle, než u běžné
„angíny“. Vše doprovázela akutní dušnost, zvláště po sebemenší
námaze nebo po pozření byť sporého jídla s uhlohydráty. Skutečnost,
že lékařská profese nezná příčinu téhle „angíny“ mne rozzuřila,
protože všechno, co se na této planetě děje má i svou příčinu.
Mé základní znalosti chemie naznačovaly, že bych mohl trpět
předávkováním sodíkem, a tak, ačkoli jsem měl extrémní bolesti a byl
tehdy stěží při vědomí, se mi podařilo připojit k internetu a udělat
několik základních hledání přes Google. Z jediného odkazu k
předávkování sodíkem, který jsem nalezl, vyplynulo, že byl vyvolán
rozličnými syntetickými drogami, takže jsem obrátil schéma hledání a
místa toho zkoušel „nedostatek draslíku“. A pak jsem objevil
symptomy své lékařské „angíny“ – přesně srovnané a zveřejněné
osobou trpící akutním nedostatkem draslíku. Ta informace nebyla
sama o sobě moc překvapující. Na první pohled, jsem odhalil základní
příčinu lékařské „angíny“, jíž byly nedávno přičteny zásluhy za
každoroční prodej patentovaných syntetických „léčiv“ v objemu více
než miliardy dolarů.
Problém byl v tom, že jsem nevěděl jak dál. V Austrálii jsem byl
odkázán na 100 miligramů draslíku v pilulkách potravinového
doplňku, nebo na produkt s názvem „Slow K“ dostupný v některých
lékárnách. Slow K je v podstatě pomalu působící 600-miligramová
hrudka chloridu draselného. „Neletální“ dávka draslíku je podávána
spíš pod přímou kontrolou pilulky, mimo kontrolu adresáta. Jenže tato
hrudka soli je biochemicky „vysoce aktivní“, takže jakmile se rozpustí
cukrové obložení vnějšku pilulky nerozpuštěná sůl se obnaží a může
vstoupit do přímého kontaktu s choulostivou vnitřní tkání. Podle mého
mlhavého názoru by to mohlo snadno způsobit nějakou perforaci nebo
vyvolat nádor.
Bylo mi jasné, že to, co potřebuji je průmyslové balení draslíku ve
volné formě 100% rozpustné ve vodě, což by dovolilo nejprve
rozpustit draslík ve vodě a ovocné šťávě a takto zabezpečit, že později
žádná „aktivní“ sůl nemůže zapříčinit nesnáze v mém zažívacím
ústrojí. Nakonec jsem se spokojil s kilogramem soli chloridu
draselného třídy AR [analytické reagens] z velkoobchodu
chemikáliemi, který naštěstí dosud není pod přímou kontrolou
americké FDA nebo australské AMA.
V tomto stádiu jsem často měl takové bolesti, že jsem udělal vlastní
exekutivní rozhodnutí přikročit k vážnému pokusu užít minimálně 50
gramů, čili 50 000 miligramů draslíku představujícího asi pětinu z
celkových 250 gramů, které by měl mít dospělý mužský v těle. Prostý
selský rozum naznačoval, že tak akutní nedostatek s extrémními
symptomy, jimiž jsem trpěl, lze jen stěží připsat pouze malémum
snížení, ale spíš úbytku podstatné části draslíku, a řečeno na rovinu
chtěl jsem zastavit zdrcující bolesti dříve, než dostanou šanci
akcelerovat do fatální mrtvice nebo infarktu.
S tímto na mysli jsem rozpustil 4 gramy [4000 miligramů] chloridu
draselného ve vodě a džusu, hodně pomalu polykal a pak pochmurně
dodržoval opakování tohoto procesu každých osm hodin. Po asi pěti
dnech [čili 60 000 miligramech] zmizela většina bolestí, ale stále jsem
ještě nebyl schopen opravdu souvislého uvažování. Tak to vydrželo až
do doby než jsem se dostal přes značku 110 000 mg. Pak se mé
schopnosti opravdu vrátily, ačkoli jsem byl předtím tak vyčerpaný, že
jsem nemohl psát ani používat počítač.
Podle podmínek stanovených FDA jsem v deseti dnech pozvolna
spolykal 68,2 gramů rozpuštěného draslíku [68 200 miligramů], neboli
68x maximální množství povolené americkým zákonem. Mělo by se
ale poznamenat, že toto číslo prezentuje jen pět dnů při maximálním
množství podávaném licencovanými americkými doktory
hypertenzním pacientům v roce 1940 ještě předtím, než bylo
financování jejich výzkumu z mystických důvodů neočekávaně
staženo. V kontextu se vzpomínkami na nedávný stav se mi to, co
jsem udělal, nejeví jako neodůvodněné.
Na konci desetidenního období všechny příznaky „labilní angíny“,
bolesti a bezdechost úplně vymizely a spolu s nimi i většina stavů
„primární hypertenze“ které mne sužovaly víc než 25 let. Dnes beru
denní udržovací dávku 2000 miligramů draslíku [3200 miligramů soli
chloridu draselného třídy AR], plus 200 miligramů magnesium orotate
k minimalizování ztrát.
Kdyby se lékaři náhodou rozhodli prskat, že nezákonně „poskytuji
lékařské rady bez licence“, nic takového nedělám. Draslík je
především přirozeně se vyskytující minerál, neodmyslitelný v naší
stravě pro udržení normálního života, který má na rozdíl od blafů z
„lékařského“ košíku v potravě pevné místo. Za druhé neexistuje
způsob, jakým by nějaká vládní agentura mohla odhodlaným lidem
bránit v získání chloridu draselného. Tento materiál je vyráběn ve
velkém a využíván ve stovkách aplikací.
Jsou různé způsoby jak draslík získat, zejména v Americe dnes je celá
paleta produktů „bez soli“, v nichž je mořská sůl většinou jednoduše
nahrazena chloridem draselným. Ovoce a zelenina pěstovaná podle
striktních zásad organického střídání na řádně udržované půdě bude
pravděpodobně obsahovat významná množství draslíku, ač je velmi
obtížné si to ověřit. Ačkoli mám znalosti potřebné k testování draslíku
v řadě různých substancí, postrádám laboratorní vybavení abych to
mohl dělat důsledně.
Nakonec poznámka: pokuste se neuvěřit reklamnímu braku, který se
vám snaží namluvit, že banán má nejvyšší známý obsah draslíku,
protože to je lež. Kdyby s ním rostl bok po boku na vhodné půdě, je v
prostém bramboru čtyřikrát tolik draslíku než v banánu, při stejném
váhovém množství. To by mohlo vyvolat trpký úsměv na tváři mnoha
Irů, jejichž předkové před více než stoletím byli v Irsku nuceni žít na
„bídné bramborové stravě“. Skutečností je, že brambory bohaté na
draslík daly Irům ohromnou sílu a výdrž, kterou potřebovali při stavbě
mostů a pokládání železnice na polovině cesty kolem světa.
Když se krátce ohlédnu na indiány Yanomami, není těžké vidět proč.
Citace a další odkazy
Doslovné nezkrácené výtažky z 2. zasedání 74. Kongresu, senátní
dokument #264, 1936:
"Víte, že většina z nás dnes trpí v důsledku jistých nebezpečných
stravovacích chyb, které nemohou být vyléčeny dokud nebude ve
vyčerpané půdě, z níž pochází naše potrava obnovena správná
rovnováha minerálů?"
*"Okolnost, že potraviny [plody, zelenina a obilniny], které nyní jsou
sklízeny z milionů akrů země, již neobsahují dostatek jistých minerálů
takže nám hrozí vyhladovění - bez ohledu na to, kolik toho sníme, je
alarmující. Nikdo dnes nemůže sníst dostatek plodů a zeleniny k
doplnění tělesného systému nerosty potřebnámi k dokonalému zdraví,
protože jeho žaludek není dost velký, aby se tam vešly." "
"Skutečnost je taková, že hodnota naší stravy se enormně změnila, a
některé z pěstovaných plodin už nemají hodnotu jídla. Naše tělesná
pohoda je přímo závislá na minerálech, které přijímáme do svého
systému než na kaloriích či vitamínech nebo ppřesném podílu škrobů,
proteinů či uhlohydrátů, které konzumujeme." "Tento objev je jedním
z nejposlednějších a nejdůležitějších příspěvků vědy k problematice
lidského zdraví."
"To, co se zde říká o minerálech je nové a naprosto překvapující.
Vskutku, poznání významu minerálů v potravě je tak čerstvé, že o tom
učebnice nutriční dietetiky obsahují jen velice málo. Nicméně je to
něco, co se týká nás všech, a čím více se tím probíráme tím více nás to
děsí."
"Možná si myslíte, a jak by ne, že mrkev je prostě mrkev - a pokud jde
o jídlo, je tamta stejně tak dobrá jako tahleta, tak co? Ale tak to není;
mrkev může vypadat a chutnat jako jiná a přesto v ní bude scházet
specifický nerostný prvek potřebný pro náš tělesný systém, a který
mrkev podle přepokladu obsahuje."
"Laboratorní zkoušky prokázaly, že plody, zelenina, zrniny, vejce, a
dokonce i mléko a maso dnes nejsou tím, čím byly před několika
generacemi (což nepochybně vysvětluje, proč naši předci prospívali
při výběru jídel, s nimiž bychom dnes vyhladověli!)"
"Vyvážená a plně výživná strava nesestává pouze z mnoha kalorií
nebo určitých vitamínů či stálého podílu škrobů, proteinů a
uhlohydrátů. Dnes víme, že naše strava musí navíc obsahovat příměsi
minerálních solí."
"Je špatné, když se od našich vůdčích autorit dovídáme, že 99%
Američanů trpí nedostatkem minerálů, a že výrazný nedostatek
kteréhokoliv z těchto důležitých minerálů ve skutečnosti má za
následek nemoci. Libovolné narušení rovnováhy, libovolný významný
nedostatek jednoho nebo jiného prvku, jakkoli mikroskopický může
tělesný požadavek být, a my onemocníme, trpíme a zkracujeme si
životy."
"Víme, že vitamíny jsou soubory v potravě nepostradatelných
chemických substancí, a že každý z nich má svůj význam pro
normální funkci některé ze speciálních struktur v našem těle.
Důsledkem každé avitaminózy jsou tělesné poruchy a choroby.
Obvykle však není chápáno, že vitamíny pouze kontrolují dotaci
minerálů v těle a v nepřítomnosti těchto minerálů nemají žádnou
funkci. Při nedostatku vitamínů tělesný systém může některé minerály
použít, ale při nedostatku minerálů nejsou vitamíny samy o sobě k
ničemu."
Copyright Joe Vialls, 30. Ledna 2004
Literatura
- Bryant, J.M. Proc. Soc. Exp. Biol. Med. 67, 557, 1948
- Burnett RB Yeap BB Chatterton BE Gaffney RD 1996 Chronic
fatigue syndrome: is total body potassium important? Med. J. Aust.
164; 384.
- Dall JLC Paulose S & Ferguson JA 1971 Potassium intake of elderly
patients in hospital. Gerontol. Clinic 13; 114
- Davis, Adelle. (1965) 'Let's get well'. Unwin Paperbacks.
- del Castillo, E. B., et al., Medicine 6, 471, 1945
- Egeli, E.S. et al., Am. Heart J. 59, 527, 1960
- Grim ce et al 1970 On the higher blood pressure of blacks: A study
of sodium and potassium intake and excretion in a bi-racial
community. Clinical Research 18; 593
- Keith, N.M., et al., Am. Heart j. 5, 80, 85, 1943
- Keith, N.M., et al., Proc. Staff Meet. Mayo Clin. 21, 385, 1946
- Mancilha-Carvalho, Jairo de Jesus and Silva, Nelson Albuquerque
de Souza e. The Yanomami indians in the INTERSALT study. Arq.
Bras. Cardiol., Mar. 2003, vol.80, no.3, p.295-300. ISSN 0066-782X.
- Oliver WJ Cohen EL Neel JV 1975 Blood pressure, sodium intake,
and sodium related hormones in the Yanomamo Indians "no salt
culture". Circulation 52;146151.
- Scott LV Dinan TG 1999 Small adrenal glands in chronic fatigue
syndrome: a preliminary computer tomograph study
psychoneuroendocrinology 24; 759-768.
- Sharpey-Scafter, E. P., Brit. Heart J. 5, 80, 85, 1943
- United States Senate, Document No. 264, 74th Congress 2nd
Session, 1936
- Weber CE 1974 Potassium in the etiology of rheumatoid arthritis
and heart infarction. Journal of Applied Nutrition 26; 41
WM magazin, 2004, http://www.mwm.cz
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
![\":wink:\"](\"{SMILIES_PATH}/icon_wink.gif\" "\\"Wink\\""){kind=icon}
