Nevím, no, co se běhání týče, tak u mě to začalo velice zajímavě. Nějak jsem vždycky chtěla běhat, ale nikdy to nešlo, uběhla jsem 100 metrů a byla jsem vyřízená. Kamarádka mi říkala, že musím běhat pomalu, pak že i netrénovaný člověk vydrží běžet 50 min. To jsem zkoušela, ale nikdy mi to nešlo. Paradoxně jsem začala s běháním poté, co jsem si na lyžích poranila obě kolena. Prostě jsem jednoho dne šla na procházku a úplně pomalinku jsem se rozběhla. Běžela jsem jenom tak, abych u toho necítila žádnou bolest, a to bylo asi tak šetrně a pomalu, že jsem opravdu běžela skoro hodinu a vůbec jsem s tím neměla žádný problém, prostě jsem běžela a běžela jako Forest Gump
, což bych si dřív nedokázala ani představit. No a od té doby běhám. Co se týče kolen, tak problémy s koleny jsem "šetrným" běháním dokonce odstranila! Před pár lety, to mi bylo asi 26, jsem třeba občas mívala lehké bolesti kolena při rychlé chůzi, prostě jsem to koleno jenom cítila, občas se to objevilo. Šla jsem třeba s tímhle běhat a po uběhnutí 10 km to bylo pryč a teď už pár let o tom vůbec nevím, dokonce si myslím, že jsem to tím běháním odstranila. Ale fakt je ten, že pro mě to běhání bylo jako meditace, třeba najaře jsem se tím neskutečně psychicky nabíjela. Měla jsem docela psychicky náročnou práci a domů jsem chodila se spoustou "psychických nánosů". Tím běháním vždycky jako kdyby se mi vyčistila hlava a byla jsem pak jiný člověk.