Vždy je to o výběru informací, jejich podání...a o tom zda přijímající je natolik rozumný, aby si dohledal i další dostupné info...nebo zda vše přebere i s chlupama....
(viz např.MUDr.Koukolík-laboratorní psychologické pokusy...kdy většina lidí po záměrném(!) chybném vyjádření odborníků-autorit na simulovanou věc, se ostatní lidé kromě jediného člověka, vyjádřili stejně (tedy chybně!!) jako ty autority...nechali se natolik ovlivnit, že VYPLI SVÉ VLASTNÍ UVAŽOVANÍ, svůj filtr..., NEPTALI SE DÁLE (sami sebe, nebo druhých: Jaké jsou souvislosti, jak je to míněno, proč to či ono..., apod.)
Stačí se podívat na výklad a už vlastně na samotný OBSAH informování a výuky o historických událostech !
(mimochodem
právě na historii je nejlépe vidět jak je ohýbána a manipulována každým novým režimem, jak se komu hodí..., takže ani výuka na škole nemusí být objektivní-ani učebnice, ani pak podání a výklad konkrétním učitelem- vždy záleží na tom co a jak zdůrazní, co zamlčí-ať už nevědomky nebo z "vlastního přesvědčení"...)
Malý příklad - Ivo Toman píše příklad jak okouzlení "králem Slunce" (franc.král), vede učebnice a vykladače (včetně krásného filmu "Král Slunce tančí"...) k tomu, že natolik podlehneme jeho kouzlu, že to potlačí "rozumnější" panovníky v jeho stínu...(a to se děje s jakýmikoli informacemi - i o zdraví, že okouzleni něčím, nechcem vidět jiná fakta a hlavně CELKOVÉ SOUVISLOSTI...)
Takže Toman píše (je to z mailu-Zpravodaj o osobním rozvoji který lze objednat dole na jeho webu:
http://www.taxus.cz/"...
Francouzský král Ludvík XII. (1462–1515) byl nejinteligentnější z francouzských panovníků.
Navíc se uměl obklopovat schopnými lidmi. Nejprve snížil daně o desetinu, později o celou třetinu!
Ludvík XII. sám šetřil. Nestál o udržování pompézního dvora. Jeho nepřátelé ho přímo nazývali skrblíkem.
Vystoupil proti korupci tím, že zrušil kupování úřadů a zakázal úředníkům přijímání darů. Když měla být obsazena nová funkce, bylo úkolem justice vybrat ze tří uchazečů. Říkali mu Otec lidu. Jedinou skvrnou jeho vlády jsou jeho válečné vpády do Itálie.
O něm se bohužel neučímeZato o
Ludvíku XIV. (1638–1715) ano. Tomu se nejprve deset let dařilo. Zrušil trest smrti.
Zakázal upalování čarodějnic. Dal utvořit policejní útvar, který pročišťoval město.
Dal vydláždit ulice a vybavit je lucernami, aby se lidé cítili bezpečně. Propustil polovinu finančních úředníků a omezil byrokracii. Zjednodušil vybírání daní, a v roce 1661 daně dokonce snížil.
Deset let Francie vzkvétala jako nikdy předtím A pak se zřítila do nejhlubší hlubiny. Ludvík XIV. patrně usoudil, že do dějin vejde jen vítěznými válkami.
V roce 1688 vtrhl do Německa. Pak si to rozdal i s Holandskem a Španělskem.
Válka o španělské dědictví Francii naprosto zruinovala. Armáda spolykala obrovské sumy. Obrovská cla ochromila hospodářství.
Hora předpisů zadusila iniciativu těch, kteří mohli dovést stát k blahobytu – překupníků, obchodníků a živnostníků.
Uvalil dokonce daně na křty a svatby! Bída, hlad, nemoci a válka snížily počet obyvatel Francie z 23 milionů roce 1670 na 19 milionů v roce 1700. O 4 miliony!
Byla to doba největších hladomorů, jaké kdy Francie poznala. Dokonce vlci útočili na lidi, protože neměli co jíst.
Právě Ludvík XIV. byl příčinou hospodářského opoždění za Anglií, které tehdy vzniklo.
A my se o něm učíme jako o tom úžasném králi Slunce.
Proč se více neučíme o Ludvíku XII.????....".