Jarda píše:
Bohužel nemohu, to dává holá logika pohybu vody v přírodě a fyzikální změny vody v laboratorních podmínkách, kde se můžete o těchto vlastnostech přesvědčit. Tytéž vlastnosti má i buněčná tekutina, tedy roztok obsahující především vodu, který musí být s dodávanými tekutinami co nejvíce kompatibilní, aby se tělo nemuselo energeticky příliš vyčerpávat při úpravě vstupující destrukturalizované tekutiny.
Zřejmě jsem vulgární materialista. Představoval jsem si, že molekula vody právě roztáté, je zcela identická s molekulou vody právě zkondenzované.
Píšete, že je kvalitativní rozdíl mezi těmito molekulami. Jak se o tom mohu v laboratorních podmínkách přesvědčit?
Netýká se tento problém shluků molekul vody, tzv. klastrů? Viz:
Člověk a odpady píše:
Kapalná voda tedy není H2O, ale (H2O)n , kde n klesá s rostoucí teplotou. Každý atom O přitahuje čtyři sousední atomy H, které mají tendenci uspořádat se do tvaru čtyřstěnu kolem něj. Strukturní jednotkou (elementární buňkou) ledu (i chladné kapalné vody) je tedy čtyřstěn, v němž každý atom kyslíku přitahuje čtyři sousední atomy vodíku, z nich dva váže vazbou kovalentní, dva elektrostatickou interakcí (vazbou vodíkovou), při čemž tyto atomy vodíku jsou zároveň kovalentní vazbou vázány k atomu kyslíku sousední molekuly H2O. Tak vznikají prostorově uspořádané shluky molekul vody, nazývané "klastry". S rostoucí teplotou se míra této uspořádanosti snižuje. Důsledkem této podivuhodné schopnosti vody jsou její vlastnosti, které jsou v mnoha směrech anomální (např. vysoký bod tání, vysoký bod varu, závislost hustoty na teplotě která má lokální extrém, vysoká tepelná vodivost, vysoké povrchové napětí).