http://www.bezeckaskola.cz/clanek-980-b ... aboso.html...Třicet let byli nejen kondiční běžci zvyklí běhat v tlumených botách, ale teď přichází pozvolná změna. Natural running, neboli přirozené běhání....Výrobci začali ustupovat od velmi tlumivých, těžkých bot s vysokou patou a sázejí na minimalistické pojetí (co nejmenší podrážka kvůli co největšímu styku chodidla s terénem, aby mělo chodidlo vůbec šanci jako u běhu naboso reagovat na daný terén, a nejlépe ohebná špička).
...
většina zdravotních problémů je spíš než druhem bot, zůsobena tréninkovými chybami. Čtyřmi „příliš" – snahou příliš brzy běhat, příliš často, příliš mnoho kilometrů a ještě příliš rychle. Proč minimalistickou obuv?
Čím se liší? Především jsou lehké, flexibilní a prosté technických vymožeností v mezipodešvi, jako jsou různé gely, pěny, mřížky, vzduchové bubliny, zpevňující můstky, paralelní vlny apod. Noha se nepřizpůsobuje botě, nýbrž je to naopak. Podrážka je velmi tenká a především pata není vyvýšená. Zatímco klasické běžecké boty mají rozdíl mezi špičkou a patou (tzv. drop) většinou 12 mm, u minimalistických bot je diference nulová nebo dělá jen pár milimetrů. Při chůzi a běhu se pak člověk cítí přirozeně, téměř jako bos.
Zároveň byly zveřejněny studie, které tvrdí, že klasické boty za poslední roky nijak nezmenšily počet zranění. I když přicházely stále dokonalejší technologie a běžcům bylo dopřáváno více ochrany při dopadech, zdravotních neubývalo.
Důvod je zřejmý: při běhání
v "moderních" tlumených modelech odvádí bota při tlumení spoustu práce za vaše svaly a šlachy. Nohy zleniví, zejména klenba a prsty. Nejsou nuceny při běhu pracovat, proto svalstvo na nich ochabuje. A to způsobuje řetězec dalších problémů. Navíc přetlumené boty s vysokým profilem dodávají běžcům, zejména začátečníkům, kuráž k tomu, aby dělali dlouhé kroky, dopadali tvrdě na patu a daleko před těžiště těla. Tím jsou enormně zatěžovány klouby – kotník, koleno, kyčel. V minimalistických botách budete vlastně automaticky dělat kratší kroky, spíše na střed až přední část chodidla a váš dopad bude lehčí, neboť noha tak má lepší kontakt s povrchem a citlivěji ho vnímá.
Na co by si běžci měli při přechodu na minimalistickou obuv dát především pozor?
„Měli by si uvědomit, že bota působí na chodidlo jako skelet. Asi každý měl zkušenost se sádrou. Když ji mám šest týdnů a pak ji sundám, je noha oslabená. Podobně to funguje v botách. Když jsme celý život běhali a chodili v hodně odtlumených botách, které svým způsobem byly jako dokonalý skelet, všechny svaly a šlachy jsou ochablé. Přechod do minimalistických nebo méně tlumivých bot musí být pozvolný, obzvlášť u silnice. Jinak z toho člověk může mít zdravotní problémy.“
Nejsou minimalistické boty jen módou, která za rok dva odezní a lidé se zase vrátí do pohodlných, tlumených bot?
„Nenazýval bych to trendem, spíš alternativou. Dívám se na věc jako technolog v obuvnické výrobě a jako člověk, který pětadvacet let běhá. Ten rozdíl je zásadní. Když člověk minimalistickou botu obuje a jde se proběhnout, cítí rozdíl.
Vezměte si, v čem běhal Zátopek nebo dnes Afričané. To nejsou přetlumené boty. Prostě jsme dvacet let dostávali reklamní masáž a zafixovali jsme si to v paměti. Teď musíme zvažovat, co je a co není správné. Samozřejmě nemůžeme jít do extrému. Chodidlo nebylo formováno na to, aby se pohybovalo po kostkách a asfaltu, takže na silnici nějaké tlumení být musí.“
...U terénu je to zase trochu jiné.
Začátečník běžící přes patu není schopen garantovat, jak dopadá. Tlumení v botě totiž zkresluje informaci o terénu, z čehož vznikají podvrtnutí kotníku, distorze v kolenou a další problémy. V terénu by tedy měla mít bota nižší úroveň tlumení.“
Dlouhé roky byli běžci zvyklí si vybírat boty s podporou pronace či supinace, podle toho, zda mají nohy do O nebo do X. To teď pomalu mizí a převažuje neutrální střih. Proč?
„
Jakákoli podpora v konstrukci boty je podle mě nesmysl. Když půjdu k očnímu lékaři, který mi na jednom oku naměří tři dioptrie a na druhém jednu, také mi přeci neřekne, ať si na obě oči koupím dvojky. Takhle přitom uvažují výrobci většiny bot. Každý má chodidla jinak poškozená a lékem nemůže být bota s univerzální podporou.
Při běhu v terénu je pak tato podpora vzhledem k nečinnosti a nerovnosti terénu spíše škodlivá a může vést k různým podvrtnutím a dalším zraněním. Většina lidí s podobnými problémy přitom podporu nepotřebuje, spíše by měli něco aktivně dělat pro jejich odstranění. Posilovat svaly na chodidle, chodit v létě alespoň doplňkově bos.
10 rad, jak si zvyknout na minimalistické běžecké boty:- Vyberte si vhodné boty (klidně stačí i obyčejné plátěnky, není nutné vyhazovat tisíce za poslední módní novinky). Kromě obvyklých věcí (velikost, pohodlí) dbejte na to, aby prsty měly hodně místa a nebyly ve špičce boty stlačené k sobě.
- Začněte opatrně, velmi opatrně. Téměř tak, jako byste teprve s běháním začali, i když třeba jste už hodně zkušený běžec. Poslouchejte své tělo, při každém náznaku potíží uberte.
- Výrazně na začátku zredukujte týdenní objemy, klidně na desetinu obvyklé kilometráže. Přidávejte si pak postupně.
- V prvních týdnech neběhejte dva dny za sebou – dopřejte svalům i šlachám čas na regeneraci.
- Nezvyšujte současně objem i rychlost.
- Pilujte běžecký styl a spíš než na rychlost nebo uběhnuté kilometry se na začátku soustřeďte především na správný, přirozený dopad a odraz. Dobrým doplňkem je pomalé skákání přes švihadlo, se správným dopadem.
- Posilujte také břicho a záda, ať se zpevní vaše tělesné torzo. Trénujte balanc na nerovných plochách.
- Procvičujte pravidelně chodidla, například zvedáním utěrky ze země prsty na nohou.
- Doma choďte co nejvíce bosí.
- I v „civilu" noste boty s nízkým profilem, ať se vám nezkracují lýtkové svaly. Omezte chůzi v klasických sportovních botách se zvýšenou špičkou, ve kterých vám „leniví" prsty.
Jan Veselý píše na svém blogu:
Výběr vhodné obuvi (pro chůzi případně i pro běh - stačí plátěnky )
to je největší problém, odpovídající obuv, možná jste i Vy zjistil, že povídat si s prodavačem specializovaných prodejen je o ničem. Po dlouhém období jsem zjistil, že odpovídající boty lze zakoupit v prodejnách RENO, zn. CRISS CROSS. Pokud jste vyznavačem značkové obuvi, moc parády si s nimi neužijete ale mohu Vás ubezpečit, že jsou vynikající. Vybírejte takové, které mají co nejméně švů, žádné nálisky na patě směrem nahoru, rovné podrážky a pod. Jejich výhodou zase je že jsou měkké jako indiánské mokasíny,poměrně levné, většinou tak po slevách cca za 350 Kč. Sám, pokud u regeneračně kondiční chůze vydržíte, zjistíte, že je to ideální, nevydrží stejně víc jako cca 500 km ale jsou levné a místo jednoho nesmyslnného páru drahých značkových troje do tisícovky. V botkách Adidas pro "volný čas" jsem cca 12 km od domova v lese zjistil, že mi totálně zkolaboval vinou nesmyslnných tvrdých podrážek přední křížový vaz a dumal jsem, jak se dobelhám domů. V CRISCROSECH jsem šmajdal (chachacha) Africkou pouští 14 dnů vždy 2 hod. v pravé poledne ( na teploměru přes 52 stupňů) bez nejmenších potíží a od třetího dne bez vody. To svědčí o tom, že moje nohy byly absolutně v poho a nezatěžovaly dále organizmus, který to snášel bez nejmenších potíží.
"...(je nutné)
přenést váhu chodidla do správné polohy odvíjení, tedy pata se pouze dotkne povrchu, nikoliv dopadne a chodidlo se okamžitě odvíjí přes zánártní část k prstům. Jenže, ty se potřebují pro odvíjení vějířovitým pohybem od malíku k palci navzájem dotýkat (to tzv.pětiprstové boty neumožňují) . Tutéž službu, ale za nesrovnatelně jinou cenu každému zájemci o zdravou chůzi umožní třeba jarmilky nebo dnes něco jako balerinky. Osobně mám vyzkoušeny Criss x Cross z Reno. V dámském provedení kolem 350 Kč, tenké podrážky, jinak boty v tretrovém provedení s příjemnou výplní. Sám jich odřu během léta i troje. Podívejte se, jakou obuv nosili Severoameričtí indiáni, a to byli nějací chodci po prérii. Podpatky vyrábět neuměli a ani by je to asi nenapadlo, zdravé chodidlo nic takového nepotřebuje.
...
Co se týká paty - nenašlapovat na ní, nutný je pouhý dotek na střed paty, přenos váhy z druhé nohy a zatížení na střed chodidla ( ploska), přes všechny klouby mezi kostmi nártními a prstovými až do prstů."
K výběru bot dále doporučuju si určitě přečíst varovné články:
1)
http://jtvesely.txt.cz/clanky/99270/ree ... ti-pokutu/2)
http://jtvesely.txt.cz/clanky/48636/bez ... y-na-veli/3)
http://jtvesely.txt.cz/clanky/99382/bot ... eho-sveta/4)
http://www.runfree.cz/2011/10/nohama-na-zemi/...Vedle bot Reebok jsou i všechny tyhle další klamavou reklamou. ... Jde jen o to, odlišit se od jiných výrobců a to si pak zhodnotit v ceně. Boty ani na zhubnutí, natož pak na posilování svalů či celého těla neexistují! Zrovna tak jako ortopedické vložky nebo tzv. zdravotní obuv! Jinými slovy, zdravé chodidlo nic takového nevyžaduje, vše potřebné má totiž uloženo v sobě. (Pozn.: je tedy vhodnější nejprve napravit vady chodidla - chůzí naboso nebo v obyčejných plátěnkách správnou technikou chůze a dostatečnou dobu každý den).
Jediné, co naše chodidla vyžadují je pouze trvalý a přirozený pohyb (chůzi) v obuvi s jednoduchou a po celé délce rovnou a měkou podrážkou, aby se velmi komplikovaná funkce chodidel, tzv spinální dynamika mohla plně rozvinout ku prospěchu celého těla. Pak je jim naprosto jedno, po jakém povrchu kráčí a nejméně pak asi kolik že to bodů aktivují. Zdravým chodidlům a proto pak i všem kloubům v těle vyhovuje ale nejvíce chůze PO TVRDÉM POVRCHU! V opačném případě, to jest
v botách se vzduchovými vrstvami pod patou, gélovými vložkami, trekingovými vyztuženými podrážkami atd. chodidla okamžitě reagují dysfunkčními změnami mající pak za následek otlaky, drápovité prsty, kuří oka, palce do X, ostruhy, špatné prokrvování končetin, noční křeče v lýtkách, křečové žíly, bolesti v kolenou až po kyčelní klouby. Například otékání či potivost nohou nebo plísně jsou známkou především dysfunkčních chodidel.
Ale tohle je pouze maličkost, dysfunkce chodidel podporované špatnou obuví, dokáží vyvolat i třeba předčasné porody k upřímnému podivu porodníků! V současné době, kdy více jak 95% obyvatel má dysfunkční chůzi, by nošení uvedených šíleností jenom a pouze dále zhoršovalo jejich dysfunkce a tím se dále podílelo na zhoršování jejich celkového zdravotního stavu. Situace je o to vážnější, že bylo uvedeno: více jak 33% malých dětí má dysfunkční chodidla a chůzi, přes 50% dětí nemá v pořádku páteř. Současné aktivní generace se potýkají z problémy, o kterých jejich prarodiče měli pouze tušení, viz infarkty ve 30 letech věku člověka. A to vše především absencí přirozeného pohybu, to jest trvalou chůzí a nošením tzv. „zdravé“ obuvi. Studio správného obouvání z tohohle pohledu vypadá legračně, o rigidních názorech podiatrie nemluvě. Pěkným nesmyslem je pak termín „zdravé držení těla, vedle dalšího jako je „zdravá strava“. Co to vlasně je a co si kdo pod tím představuje??? Své, možná pro některé až příliš radikální názory jsem schopen kdykoliv a kdekoliv obhájit.
Bosky se má chodit občas tak leda po písku nebo trávě...(to by tam nesměli být hovínka...)
ALE.... :
Lidská chodidla ve své jedinečnosti, vlastně se dá říci, že jsou z pohledu biomechaniky vůbec nejsložitějším kloubním uskupením v lidském těle a proto jsou velmi citlivá na nešetrný kontakt zejména s tvrdým a nerovným povrchem.
Ostatně i největší současní přírodní chodci, středoafričtí Masajové si dělají podrážky z pneumatik, v bohatějších zemích posměšně nazývaných pirelky. Je to tím, že hlavně kůže trpí ve styku s tvrdým a zvětralým, ale zejména ostrým povrchem pouště. Dlouhodobá chůze bosky chodidla až znetvořuje, protože ta na útlak okamžitě reagují nárustem novotvarů zbytněním kůže jako mozoly, zbytněním paty zvýšením množstvím lymfy pod patní kostí a celou řadou dalších výrůstků pod jednotlivými metatarzickými klouby na šlapce chodidla. To dává podnět k úvahám, že čím silnější podrážka, tím lépe pro chodidla. A to je zase všechno špatně. Silné a tvarované podrážky s různě dále vytvarovanými vnitřními stélkami zamezují jemnému přenosu informace o stavu a sklonu povrchu, nutné pro udržení se chodidla v podélném směru.
Takže proto rovné podrážky, rovné stélky, aby motorika chodidel byla co nejméně omezována. Pokud je podrážka zdánlivě užitečně tvarována do různých prohlubenin a vyvýšenin, chodidlu nezbude nic jiného, než se tomuto omezení přizpůsobit. Dynamika chodidel se vypíná a okamžitě reaguje se všemi negativními dopady. Změnou do tzv rotace chodidla, to znamená, že chodidlo změní svou podélnou osu v jednotlivých krocích a změnou dotyku chodidla s povrchem, a to vždy opět negativně. Je to ta známá supinace, nášlap na vnější hrany s vytáčením kolenních kloubů směrem od středu těla (nohy do O), nebo pronace, chůze na vnitřních hranách, kdy paty „sjíždějí“ ke středu a následně vytáčí kolena do X. Změny v ose chodidel zaznamená pánevní oblast změnou náklonu pánevních kostí a zpětně se to opět přenese do chodidel změněným nášlapem na paty! Chodidla přestanou být pružná a stávají se plochými nebo opačně, zablokují se se zvýšenými nárty. Téměř celá populace je těmito dysfunkcemi postižena, odtud pak pramení neustálé zhoršování zdravotního stavu celé populace. Zvyšující se množství operací kyčelních kloubů pochází především odsud. Nejhůř to pak dopadá na malé děti, jejichž jemná chodidla jsou ve dlouhodobém vývinu - chodidla jim mnoho let rostou a neustále se jednotlivé kůstky musí navzájem mezi sebou vymezovat.
Je s podivem, odkud dětští lékaři přišli na názor, že dětská patička musí být pevně fixována? Africké děti, podléhající ostudným způsobem pro lidstvo vysoké úmrtnosti, nikdy boty mít asi nebudou. Ale pro to neumírají, pokud přežijí, tak určitě ne pro to, že by neměly botičky s pevně fixovanou patou. Ale pohled na naše děti, jak obtížně kráčí se zhoupnutím chodidel, protože jejich drobná chodidla nedokáží přemoci odpor pevných a dál vyztužených podrážek a pat, alespoň ve mně vyvolává pocit zmaru a beznaděje kam až může dojít lidská hloupost. Pro tyhle děti by snad opravdu bylo lépe, pokud by mohly chodit bosé. Mohly by se přirozeně pohybovat, tedy snadno kráčet, jejich imunitní systémy by pak hravě likvidovaly astmatické poruchy, alergie, jejich tělíčka by se bez potíží vyrovnávala s dyslektickými či hyperaktivními projevy. A ty jsou až v mozku, divné což? Současní potomci národa, jenž svoji kuchyni měl po staletí postavenou na pokrmech z mouky, nejsou schopni tuto potravu trávit, totiž jejich trávicí systém nedokáže rozložit lepek!!! Takovému dítěti musí pohádka „O Honzovi, jak šel do Světa“ a máma mu na cestu upekla ranec buchet, připadat jako naprostá blbost.
Takže ..., když chodit, tak v měkoučké, pružně se přizpůsobující obuvi, aby bylo možno v chodidlech po určité době, až se řádně uvolní, prociťovat, jak se ochotně přizpůsobují povrchu po kterém kráčejí. To air-efekt botky s torzí, natožpak outdoorky nesvedou i když vydrží půl roku v akváriu (chachacha). A ti vnímavější zaznamenají i změnu ve své psychice, tak to spolu všechno dohromady souvisí. A při běhu nesmí být dopad ani na špice natož pak na paty, pouze se chodidlo musí odvalovat jako při chůzi! V chůzi se pata jemně dotkne země ale hlavně se musí přimknout a opřít šlapka a posléze prstová část, při běhu je pak pata zatažena. Klouby jsou totiž zařízeny na odvalování nikoliv na dopadání.A celé to je pak o koordinaci lidského těla. Jenže, jakápak koordinace se zablokovanými chodidly?
A rodičům jdoucím koupit dětem nové botičky, bez ohledu na přání svých dětí, nemilosrdně je prohnout (ty boty) v podrážce oběma směry. Pokud povolí, vyhovují, pokud ne, nekupovat. Zdraví dítěte za to stojí i když bude prodávající pištět. Koneckonců, já si už zvykl v prodejnách obuvi, že mě mají za vola.....ale vyprávějte slepým o barvách....
Jan Veselý, vertebrogenní terapeut (bolesti pohybového aparátu).
---------
PS: oslovil mne také blog Jana Dufka:
http://www.runfree.cz/about/píše tam: "...Protože cítím, že je potřeba vyvažovat a cítím se zodpovědný za existenci “druhé strany”. Když jsem začal běhat a běhu propadl, narazil jsem na neuvěřitelný svět, který je na tuhle aktivitu nabalen. Komerčnímu systému se podařilo vytvořit kolem běhu tak silný svět “objektů” a “potřeb”, že samotný běh a to co přináší – radost a napojení na naše základní lidství – přestává být vidět. A přišlo mi líto, že každý běžecký web, který otevřu, na mě v první řadě křičí loga firem, které se mi snaží něco prodat. Proto jsem se rozhodl založit RunFree jako platformu pro názory své a názory jiných, kteří se snaží hledat cesty přirozené, neumělé, zábavné, experimentální, nesmyslné, slepé i objevné.
J.Dufek o svém blogu říká: tohle je místo pro poznámky o běhu, zážitcích z něho které tu budu psát já a další podobně postižení, které ukecám. To všechno bez reklam a snahy vytáhnout z návštěvníků škváru. Dneska, zítra, napořád.
1/ Běhej svobodně
Vzhledem k původnímu účelu (lov) nás běh dostává do spojení s naší nejzákladnější vnitřní potřebou přežít, s jádrem naší bytosti, s bytím samotným.
Oproti jiným druhům pohybu je běh opravdu sovobodný i proto, že k němu nepotřebujeme nic. Objekty, které za běhu použváme jsou dány jen společenskými konvencemi a pohodlím (oblečení), nebo marketingem (testery, gps, hrm..). Ale abychom se rozběhli, nepotřebujeme nic jiného, než sami sebe. Nezapomínejme na to!
2/ Mysli svobodně
Běh je symbolem svobody ve světě produchnutém reklamou, marketingem a podsouváním potřeb. Je fascinující, jak se za několik desítek let podařilo udělat z běhu – nejsvobodnějšího a nejčistšího druhu pohybu – stroj na peníze. Vznikl kolem něj celý průmysl, který vytváří nové a nové cesty, jak nás přesvědčit, že něco potřebujeme.
Stejně je tomu se všemi ostatními částmi našeho života. Dnešní svět nás neustále učí a nutí “potřebovat”, chtít věci a služby, které jen vytvářejí další potřeby. Díky napojení na naší nejvnitřnější podstatu nás běh může naučit myslet svobodně. Přemýšlet o svých rozhodnutích zevnitř. Nenechat se ovlivnit a dívat se s otevřenýma očma. Myslet bez billboardů.
Pokud se toto naučíme, najdeme kvalitu života, na kterou už pomalu zapomínáme.
3/ Naslouchej sám sobě.
Na ramenou jiných můžeme růst, rady zkušenějších nám mohou pomoci, ale nesmíme zapomínat, že ten nejlepší zdroj informací ssebou nosíme všude. Naše těla vědí, jak se o sebe postarat, jen je třeba jim naslouchat. I naše mysl zná cestu sama k sobě."