Cituji z knihy Dynamická chůze Jana Veselého, jak to uvádí na svém blogu
http://jtvesely.txt.cz/rubriky/7561/dynamicka-chuze/...Je to zvláštní, čím více lidstvo rozšiřuje své zdroje poznání, čím více se lékařská věda specializuje, objevuje nové léky, sestrojuje nové diagnostické přístroje k snadnějšímu odhalování příčin nemocí, čím smělejší a složitější operace zvládá, tím více jich přibývá. Středověký lékař by se patrně těžce domlouval se současným lékařem o své profesi, neboť by patrně každý hovořil o něčem jiném. Zejména ten středověký, spíše ranhojič než lékař by nechápal, jak s rozvojem civilizace nezmizel ale rozrostl se seznam chorob, o kterých tehdejší léčitelé nemohli mít ani potuchy. A což teprve takový Hippokrates? Rozvoj moderní medicíny se datuje na začátek uplynulých dvou století. Tak jak postupoval rozvoj vědy, techniky, tak se souběžně rozvíjelo medicínské poznání.
Dalo by se říci, že století páry a poté elektřiny souběžně odstartovalo nástup nových, do té doby netušených nemocí a čím více postupuje lidské poznání v před, tím více nových a záhadnějších chorob se objevuje. Je to zvláštní, přece by mělo platit že s rozvojem a uplatňováním vědy a techniky by si měly tyto poradit s většinou toho co trápilo lidi od pradávna a ne že nové budou přibývat? Někde bude patrně chyba ve strategii , to není cílený postup vpřed ale spíše tápání na cestě pokusů a omylů, byť se tváří sebevědečtěji. To, že věda dokáže definovat vznik a průběh nemoci z pohledu chemických pochodů v lidském těle ještě vůbec nemusí znamenat, že tu nemoc dokáže vyléčit. Je dobře vědět jak a k jakým biochemickým změnám v lidském těle při nemoci dochází, ale co s tím, když nedokážeme přesně určit, jak je odstranit a nebo a to by bylo asi nejefektivnější, jak jim předejít. Něco je asi špatně, něco se muselo přehlédnout na té cestě člověka vpřed za pokrokem a civilizačními nemocemi...
...pokud se chce nemocný uzdravit, musí věřit svému lékaři. A my jim věříme…… Obecná gerontologická filozofie na věk člověka stanovila že do třiceti je člověk mladým, do šedesáti je ve středním věku a starým se stává po překročení této hranice. Lékaři stanovili že člověk dovršuje svůj vývin až ve dvaceti pěti letech, kdy zadní mozkové laloky dokončují svůj růst. Muž údajně v šedesáti završuje své zrání, kdy by měl být na vrcholu svých schopností. Jistě že ne tělesných co se týče regenerace sil, tam je vrchol někde po dvaceti letech života, ale psychických i mnohdy fyzických, sexuálních nevyjímaje. Je tomu tak ale doopravdy u všech? Úvahy o pozdějších odchodech lidí do důchodu probíhající v celé Evropě děsí mnoho lidí, kteří zdaleka té vytoužené „šedesátky“ nedosáhli. „Když ráno vstaneš a nic Tě nebolí, tak to už jsi mrtvý“. Tímhle se lidé naučili utěšovat po padesátce svého života, tedy v době, kdy se začínají přihlašovat tělesné problémy, mající původ především ve zpomalujících se tělesných pochodech v závislosti na snížení jejich pohybových aktivit, špatné životosprávy a celkového způsobu života, byť jinak velmi pohodlného. Takto si to ale málokdo přizná a raději přebírá ustálené názory jiných, kteří jsou na tom podobně. „Tělo by mělo jít do hrobu zhuntované“ je další „filozofii“ všeobecně přijímanou a ve své podstatě nesmírně ubližující lidem v jejich psychice, neboť je připravuje na „konec života“, který asi budou muset protrpět zcela odkázání na pomoc jiných. Zejména se tímto názorem utěšují lidé, trávící svůj volný a nebo téměř veškerý svůj čas v různých lokálech, ve společnosti sobě podobných. Jakoby v podvědomých obavách dodávající si navzájem odvahu, že to co činí je jedině tím správným, protože, „ ať je tomu jak chce, musíme tam všichni“! To zcela jistě ano, jestliže celý svět je v pohybu, tak jako vesmír a nebo molekuly ve hmotě, tak jako všechno v tomto systému má svůj řád, má svůj počátek i konec, zrození a smrt, proč by se měl zrovna člověk tomuto řádu vzpírat, když je jeho nedílnou součástí? Zrození člověka, šťastné dětství a mládí, aktivní střední věk a důstojné stáří končící smířeným odchodem. Dost dlouhá doba k tomu aby si to člověk na světě užil. Aby tomu tak mohlo být, nadělila Příroda člověku nádherný nástroj, jeho tělo. Vše ostatní záleží už jen na člověku samotném. Je jenom a pouze na něm samém, jak s tím vším naloží. Se svým tělem, životem……, jediné bytosti žijící na Zemi se dostalo této výsady, moci rozhodovat o sobě samé, vše ostatní má svůj nemilosrdný řád, tvrdě trestající sebemenší vychýlení z rovnováhy dané řádem…. Tělo člověka bylo stvořeno k pohybu . Aby byl člověk zdravý musí si za svým zdravím dojít, každý sám…, to je jen jeho volba a odpovědnost.
(Dynamická chůze, Fontana 2007)
http://www.fontana.ws/masaze-reflexni-a ... chuze.html