Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Zdravím všechny, co čtou můj příspěvek.

Že to chce změnu vím už pár let, ale provést ji se mi pořád nedaří... A čím déle pročítám zdejší forum, tím víc mi jde hlava kolem... Proto doufám, že mi někdo poradí, abych to už konečně vzala za ten správný začátek.

To, co se teď chystám napsat by se asi více hodilo do životních osudů, ale jelikož jsem na počátku cestu a chci stavět nové základy, rozhodla jsem se svůj příběh zařadit sem.

Myslím si, že musím začít mé vyprávění už před mým narozením. Moji rodiče, oba dalo by se říct silní kuřáci od rané dopělosti, se o mě snažili osm let - mamka pořád nemohla přijít do jiného stavu. Otěhotněla v 29 letech, taťkovi bylo 34. V těhotenství jí doktor povolil vykouřit 3 cigarety, což prý dodržovala. Narodila jsem se v termínu, a už zanedlouho po narození mě potkala první patálie. Dostala jsem otravu z ajatinu, kterým mi měli rodiče mazat pupík, protože ho nenaředili. Když mi byly tři měsíce mamka přestala mít mléko, a tak mě krmili sunarem. Přibližně v té době se mi objevil atopický ekzém. Asi si dovedete představit, jak jsem propsívala když prý moje první jídlo bylo knedlík a omáčka slepice na paprice. Už od malička jsem měla trochu nadváhu. Rodiče samozřejmě byli rádi, že mi chutná a kila se sváděla na genetiku a těžké kosti. Kolem čtvrtého roku jsem prodělala zápal mozkových blan. Ještě jsem měla zánět středního ucha, to ale nevím přesně kdy. Od té doby co vnímám ekzém si pamatuji, že mě rodiče mazali kortikoidními mastmi (Elocom) a zkoušeli i antihistaminika. Vliv stravy na ekzém se u nás v rodině nijak neřešil, protože jsem neměla nikdy prudké alergické reakce. Při testech na předloktí se potvrdila alergie na kočky, plísně, "bacily" (tak jsme tomu říkali, abych to chápala, ale myslím si, že šlo o stafylokoka), roztoče a matně si pamatuji, že možná i vlašské ořechy. Na "bacily" jsem dostala vakcínu pod jazyk, která se brala asi měsíc. Na kožní jsem pořádně byla až někdy ve dvanácti letech, kdy se mi po pobytu u moře osypala noha. Na to jsem dostala mastičku dělanou. Časem jsem si začala ekzém řešit sama, tzn. mazat si ho sama. Elocom a Dithiaden mi do té doby než to zakázal zákon pořád psala obvodní doktorka. Mastičky jsem se nebála, tak jsem mazala jak se mi zdálo a Dithiaden brala jeden na noc. Je pravda, že ekzém mě opravdu moc nesvědil, ale často se mi dělaly vodové tečky na prstech, které svědily, a vůbec prsty jsem měla vždycky zasažené nejvíc. Na kožním jsem za celou tu dobu byla dohromady asi pětkrát a ani tam se mi nedostalo poučení, že jsou kortikoidy škodlivé a měly by se aplikovat intervalově. Určitě musím zmínit i moje problémy s psychikou. Od mala jsem dost nejistá a nevěřím si. V páté třídě jsem měla poprvé problémy se žaludkem kdy mi bývalo na zvracení a bolel mě v souvislosti s psychikou. Byla jsem týden doma, rodiče se to snažili řešit i s psychologem. Z toho sezení si pamatuji jenom testy, kdy zjistili jaké mám IQ. Po týdnu se taťka naštval, že to takhle se mnou dál nejde a ráno mě poslal do školy - tím se to zlomilo a i když jsem se první dvě hodiny klepala jak ratlík a poléval mě studený pot, žaludek už nezlobil. Ohlásil se až v prváku na střední, kdy jsem měla stejné potíže a pořád z hodin chodila domů - samozřejmě se mi ulevilo hned jak jsem odešla z budovy školy. Opět se to řešilo u psychologa - tentokrát jiného - ten jen kroutil hlavou když jsem mu posala své problémy a předepsal mi hořké kapičky kvůli té nevolnosti a časem dohromady s jejich užíváním to samo odeznělo. Ve čtvrťáku na střední škole přišla rána. Jednou v noci měl taťka záchvat, odvezla ho sanitka, a vyšetřeními se zjistilo, že má rakovinu plic, která metastázovala do mozku. Bylo už moc pozdě něco řešit, umřel za dva měsíce. Po pohřbu jsme se zapovídali s mojí sestřenicí, že léčí ekzém svého psa u jedné paní, co prodává přírodní produkty z Finska, a že to poměrně dobře zabralo, a jestli to nechcem zkusit taky. Ta paní mi udělala vyšetření na přístroji EAV, kde zjistila, že ekzém mám kvůli plísním a dostala jsem spoustu preparátů: chlorellu, vitaminy B, pupalku, zinek a také něco na psychiku. Jako mastičku jsem používala krém s perillou. V té době jsem měla ekzém na celých nohou a velkou prasklinu na dlani u palce a tipla bych si, že i na prstech. Po měsící užívání preparátů následujícím způsobem: ráno zapít chlorellu litrem čaje (roiboos), občas bio jablečným džusem, a jíst až za hodinu. Ostatní vitaminy po jídle a ještě třikrát denně (kromě řasy), jsem měla kůži jako bych ekzém nikdy neměla, a to jsem jedla jak jsem byla zvyklá (hlavně hodně a spousta sladkého). Dostala jsem o něco později také jehličky do ucha, injekce kyseliny mravenčí (asi šest) a nějaká homeopatika na psychiku. Pak jsem nějak usnula na vavřínech a přestala jsem všechno brát (asi mě to už i štvalo - nikdy jsem na to nebyla zvyklá - brala jsem jako malá jenom jeden čas vitamin A a Pangamin, možná Dologran). Ekzém se vrátil a já začala se vším znova, ale už to nějak nezabralo. Zklamané jsme s mamkou jely za léčitelem, který mi dal čínské preparáty. Ty měly být určitě na podporu jater, a zakázal mi mléko, vajíčka a sýr. Na mazání jsem dostala bambucké máslo. Preparáty jsem chvíli užívala, ale nechutnaly mi a ještě k tomu nebyly vidět výsledky... Ale díky tomu, že mi zakázal něco jíst mě poprvé donutil o tom přemýšlet. Navedlo mě to nejdříve na makrobiotiku a vegetariánství - pár receptů jsme zkusily a moc nám chutnaly, jenže to všechno bylo tak nezvyklé, že jsme akorát nakoupily suroviny a všechny pak asi za rok a něco vyházely. Zkoušení čehokoliv z makrobiotiky či jiných směrů přerušila ještě jiná událost, a to, že jsem se seznámila s mým nynějším přítelem - to bylo na začátku září roku 2007. V té době byl ekzém celkem umírněný - jenom na rukou. Ale zhoršení na sebe nedalo dlouho čekat - v říjnu, kdy jsem se stěhovala k příteli (vzali jsme to nějak zkrátka )) jsem ho už měla po celém těle. V září jsme ještě zkoušeli jednoho homeopata, ale to také nevedlo k ničemu. Od října do února jsme se pokoušeli s ekzémem vypořádat tak nějak sami, a sice konopnými mastmi, pupalkovým olejem, a nebo taky ničím, ale kortikoidy jsem v té době nemazala vůbec. Ještě tedy v prosinci jsme zkusili léčitele, co také aplikuje jehličky do ucha, které jsem měla i dřív, a ten mi podle bodů na uchu určil, že mám oslabený žlučník, a díky tomu ekzém. Všechny jehličky se tak ozívaly a bolely, že po čase šly z ucha pryč. Další návštěva homeopata ze září opět také nikam nevedla. Škoda, že jsem nezkoušela se víc zaměřit na tu stravu (jako bych na to zapomněla - asi že mi nikdo nikdy neříkal, že strava je tak důležitá, zvlášť když jsem neměla vyloženě alergii na potravinu). Každopádně, na Valentýna můj stav byl už tak hrozný, že už to nešlo dál a přítel zavolal sanitku, která mě odvezla a v nemocnici mi dali injekčně kortikoidy, dostala jsem i čípky s kortikoidy, antibiotika a ještě dělanou mastičku na tělo a další na obličej. Pak jsme byly v nemocnici pro injekci ještě dvakrát. Už uplynul nějaký čas, ale na kožní chodím už od té doby pořád, protože to nechci nikdy zažít znova - od toho se odvíjí i můj zásadní problém - mazat nebo nemazat kortikoidy, když chci započít přírodní léčbu? Vždycky když to zkouším, tak tvrdě narazím na úděsně zhoršení. Samozřejmě chápu proč, ale je vůbec možné po tolika letech používání kortikoidů vnitřním čištěním zvládnout, aby se tělo nečistilo přes kůži?

Oblast výživy jsem začala opět řešit když mi dal žaludek najevo, že takhle to dál nejde. Možná by stačilo napsat, že z mých 75 kilo na 162 cm jsem zhubla za tři měsíce na 53 kg. Až tak mi bylo špatně a nevěděla jsem jak to řešit. Příznaky napovídaly, že by mohlo jít o překyselení žaludku, dyspepsii a dráždivý tračník (tedy jeho nějakou mírnější formu - trpím spíše na zácpu, ale na začátku problémů jsem měla nucení na stolici a byla spíše průjmovitá). Samozřejmě vyšetřením se na nic nepřišlo, a tak jsem začla pátrat sama. No, přišla jsem na to všechno až tak po dvou letech, jenom je pro mě hrozně těžké něco dodržovat. Hlavní problém je to, že toho mám hodně načteno... A tak mi přijde, že už nemůžu jíst skoro nic kromě ovoce, zeleniny, oříšků a pár dalších věcí. Vydržela jsem na ovoci, oříškách a zelenině (všechno syrové) asi týden a bylo mi celkem dobře (když jsem dodávala hořčík), jenom jsem měla pořád hlad a hodně jsem hubla. Potíže ve formě jaké byly na začátku už nemívám, spíš mám teď problém s psychikou, z těch všech problémů jsem děsně vystresovaná a dosud jsem se nenaučila být sebejistá...co jsem se naučila dokonale je sledovat reakce mého těla - naučil mě to žaludek když se pořád ozývalo pálení a já nemohla myselt na nic jiného. Proto jsem i ze začátku hodně brala anacid, ranisan, maalox a od doktorky jsem dostala helicid, ale ten jsem moc dlouho nebrala - škoda, že mi nikdo neřekl, že si tím spíš stav zhoršuju...

Jak jsem už psala, mám hodně načteno, a tak nějaké poznatky mám, ale s čím určitě potřebuju poradit je, kde a jak začít, abych nějak srovnala dlouholeté používání kortikoidů, a tak nestresovala tělo ekzémem na 90 % těla. Sepsala jsem si doplňky stravy, co mám doma a určitě by mi přišlo vhod správné dávkování a jestli je je třeba brát - v mém případě.

Zde je jejich seznam:

Sanogel
Lepicol
Metabolic
Zelený ječmen
Chlorella Pyrenoidosa
Zelený jíl
Rakytník řešetlákový
Vápnik – Horčík – Zinok + vitamíny D3 a K1
Koenzym Q10
Candivac
Aspenzym
Pangamin se sladovým extr.
Wobenzym
Vitamin E + ještě téhle značky a téhle - nevím jestli na značce záleží
Fin Aleracaps - Allermin
Allivictus Tinktura
Biosil Plus
Muscoaktiv
Magnesii lactici
GS Anxiolan
APO-Brusinky
Simebene carbox
Dologran s jódem
Hylak forte

a ještě jsme skoro vykoupili Calivitu, odkud mám:

Lecitin
Železo
Pupalku
Vitamin C
Zinek v chelátové vazbě
Beta karoten
Pure Yucca

Na měření PH jsem si pořídila, ty co měli v lékárně, a to jsou: Lachner. Má s nimi někdo zkušenosti?

A mám ještě jednu specialitu: Výluh z pupenů černého rybízu

Teď popíši můj týden snažení - ráno jsem vypila přes noc rozpuštěný zelený jíl, poté hodně pila čistou vodu nebo čaj vilcacora, za hodinu si vzala chlorellu, zapila to ječmenem, pět tablet hořčíku, což je 2,5 g a k tomu zinek, ten ale nevím kolik, obyčejně jsem si brala jednu tabletu, ale tam je asi 15 mg, což je určitě málo. Většinou jsem čekala hodinu než jsem jedla, ale nevím jestli je to nezbytně nutné. Pak jsem si dala nějaké ovoce. Ihned potom vitaminy B tři tablety. Pak zase před jídlem hořčík a po jídle, které bylo za tři hodiny (nějaká zelenina nebo zase ovoce) vitaminy B. Navečer hořík a zinek, po jídle vitaminy B.

Co jsem ještě nenapsala - byla jsem dvakrát na hydrocolonu. Poprvé byl účinek super - trpím zimomřivostí a po prvním výplachu mi bylo krásně teplo i večer když jsem jenom seděla. A svědivost ekzému byla o 80 % lepší.

Jinak mám hrozně málo pohybu, ale to souvisí s mojí leností. Od té doby, přibližně asi tak od 14 let (je mi 23), co sedím u PC, protože mě práce na něm baví (ráda tvořím grafiku a webové stránky), jsem pohybu moc nedala. I když, cvičila jsem pilates a na stepperu, ale to jen když jsem chtěla zhubnout, a tak mi to nikdy moc dlouho nevydrželo. Nedostatek pohybu si myslím způsobil i moje problémy s trávením. A dále to souvisí s ekzémem - když se spotím tak to svědí a pálí, a tak z pohybu nemám radost.

Vím, že jsem toho napsala hodně, ale snad se tím někdo prokousal a poradí mi kde a s čím začít. Opravdu nejvíc mi jde o to aby mě ekzém moc při čištění netrápil a nestresoval, kdo to nezažil, tak si to snad ani nedovede představit.

Také mě zajímá jestli ihned přejít na vita stravu a nebo postupně zeleniny přidávat a řídit se třeba podle knihy Pryč s kyselostí, co se týče zásadotvorných potravin. Je to všechno tak obsáhlé a občas si něco protiřečí, že se v tom těžko orientuje, zvlášť když člověk nemá vyrovnanou psychiku a všechno moc řeší...

Moc a moc děkuju za všechny reakce!

Tak vybavená jste skvěle, ale informačně i přes zdánlivě velké množství nastudovaného textu je vidět naprosté nepochopení problematiky a zjednoduším to tedy na holá logická fakta. Pokud bojuji s kvasinkouou, což se dá plivacím testem celkem snadno kontrolovat, tak nemohu sacharidy, nebo musím držet velice vysoké pH, 7,5-7,8 a to zase musím měřit takovým druhem pH papírků, který to umí, což ty uvedené rozhodně nejsou. Základem úspěchu je prokysličení těla a to u kompu rozhodně nenastane, navíc stále se nechat ozařovat obrazovkou, také nebude cesta ke zdraví, to budete muset pochopit a jít na to stejně jako na servis vašeho auta, prostě místo po místě kontrolovat a odstraňovat závady. Pokud si nebudete něčím jistá, tak mě klidně zavolejte, nebo se můžeme i sejít a já vám to vysvětlím, takto se trápíte zbytečně.