Zdravím! Je toho tady tolik na pročítání, že to snad není ani možné zvládnout během jednoho víkendu.
Ráda bych se podělila o svůj problém a zkušenost s jeho řešením.
Po 3. neukončeném semestru VŠ kdy jsem onemocněla s neobvykle vleklou horečkou, mi na začátku roku 2008 (23 let) diagnostikovali autoimunitní tyreoiditidu s chronickým zánětem štítné žlázy a doživotně mi nasadili Letrox, nejprve 75 μg 5x týdně, poté postupně zvyšovali dávku na 150 μg 6x týdně. Teď po téměř 4 letech mi na štítné žláze sonograf odhalil 1 cm nádor a jelikož je to nadlimitní velikost, poslali mně do nemocnice na odběr. A to jsem ještě ukecávala doktorku, protože po další době mi chtěla opět zvednout dávku, tak ať to nedělá...
Nemám ráda lékaře. Lékař rozhodně není od slova léčit (možná tak opravář). A proto jsem se rozhodla vzít věci do vlastních rukou.
Je mi úplně jasné, že jsem si to někde něčím pokazila. Stres, nadváha, ne úplně správná životospráva (i když uplně zlá také ne)... tak jsem začala. V té době, kdy jsem tuto skutečnost odhalila, jsem již stihla ukončit nefunkční vztah a vyměnila jsem práci za lepší, zhubla jsem z 86 na 75 kg (170 cm). Nicméně nejvíce klíčový pro mě byl asi poslední měsíc. Vyzkoušela jsem na radu kamaráda očistnou kúru z bylinek, která se ukázala jako dobrý nápad. Pak jsem také pro očištění organismu vyzkoušela tobolky proti parazitům a kapičky na zažívání od Epamu, jestli to mělo smysl, nevím. Ale zdaleka nejlépe se cítím asi teď po dvoutýdenní kúře mrkve a červené řepy. Co mně překvapilo, tak jsem s tím začala spontánně. Prostě mně to napadlo a jelikož nedisponuji odšťavňovačem, koupila jsem si aspoň bio šťávy v tetra paku. Denně 500 ml mrkve a 200 ml řepy, rozdělených do 3 skleniček během celého pracovního dne. Má to na mě pozitivní vliv, mám dobrou náladu, jsem spokojená, nemusím se do věcí nutit, mám opět velkou chuť věnovat se koníčkům, to jsem předtím neměla.
Ale proč to celé píšu. Mám neskutečného vzteka na sebe, na lékaře, na společnost kolem a věřím, že i tohle autoimunitní onemocnění musí pryč! Je mi 27, mám báječného partnera, chci mít děti a prožít fajn život a ne se nechat kopat po nemocnicích aby mi řezali do krku.
Proto se chci zeptat, máte tu někdo podobnou zkušenost s onemocněním a postřehli jste, že na něj něco zabírá? Hodně jsem toho tu pročítala, přijde mi zajímavé pokračovat v červené řepě (která údajně čistí krev i buněčné receptory, což může pomoci) a pokusit se dlouhodobě snížit kyselost organismu, co to provede. Také plánuji najít si jeden den, kdy nebudu rušena a provést šanku. Myslím, že by to nemuselo být na škodu, nejen nánosy z jídla ale i uložené stresové odpady musí ven...