Pokusím se něco napsat k tomuto tématu. Dědičná opravdu není samotná nemoc, ale stravovací návyky. Co si pamatuji, tak u nás jsme se nikdy neměli zle. Všeho bylo dostatek a hlavně masa. Už babička vyprávěla, jak chovali ovce a jiná hospodářská zvířata. Když zabili vykrmené prase, museli dokupovat nádoby na sádlo. Maso se většinou udilo v komíně, dobrota, dokud prababička nepřiložila uhlím...
Moje babička zemřela ve svých 79 letech, po vleklé nemoci zvané cukrovka. Čtyři roky před tím jí museli amputovat nohu. Maso, rum a její frgály, byly na denním jídelníčku. Stravovací návyky se odrazily i na jejích 5ti synech. Tři z nich, včetně mého otce, již také mají cukrovku. Nevím jak strýcové, ale otec si nějaké omezování, kvůli nemoci, vůbec nepřipouští. Maso, nejčastěji bez chleba, jí tak třikrát denně, sedm dní v týdnu. A jeho výchova se samozřejmě odrazila i na mě. Maso, maso, zabíjačky a maso. Ještě, že vše trochu brzdila maminka, které již v 25ti vyoperovali žlučník a snažila se pro nás vařit vždy dietně. Cukrovku zatím nemám, ale něco z výchovy mi zůstalo, také miluji maso. Před rokem se něco stalo, asi jsem našla, co jsem hledala a nyní díky své uvědomělosti, sebekázni a s podporou Vás, pane Zajíčku, se snažím změnit přístup ke stravování. Dokonce jsem rozhodnutá v tomto režimu vychovávat své děti.
toto jsem napsala před třemi roky. POSLEDNÍ VĚTU teď budu muset s jistými odchylkami opravdu dodržovat. "Rozhodla" jsem se tak mocně, že se nám narodila dcerka s Fenylketonurií. Tedy nemám na výběr. Zajímal by mne Váš názor, jestli je lepší strava bez masa, obilnin, mléka ale s významným množstvím náhradních (umělých) potravin, než klasická strava s převahou ovozel. Zdraví Andrea