Žití v přítomném okamžiku(- zkráceně z článku Dr.Ziskové)
http://www.drmartina.cz/1/post/2012/01/ ... tvoen.htmlO způsobu života či lépe řečeno přístupu k životu, který je
soustředěn do přítomného okamžiku toho bylo napsáno a řečeno již dost. Nejsem si ale jistá, že opravdu a do hloubky rozumíme, co to ve skutečnosti znamená. Žití v přítomném okamžiku je závislé na jednom parametru, a to důvěře. Důvěře v neviditelné, nehmatatelné, v to, co se nám zdá neskutečné. A přesto
reálné. Hmatatelné a viditelné nikoliv pro rozum, ale pro vnitřní mysl. Vnitřní mysl je ta část naší bytosti, která není uložena v mozku, nýbrž vnímá hlubší a trvalejší impulsy, informace a vjemy, ježvycházejí z neracionální části osobnosti a nehmotného světa. Mohou přicházet i ze světa hmotného, nicméně jejich způsob projevování a vnímání je jiný než běžně navyklý. Přemýšlení či
přemítání nebo analýza nejsou způsoby, jak se dostat k vnitřní mysli. Dveře k ní otvírá naopak inspirace, intuice, a imaginace. To jsou cesty, jak vnímat vnitřní pocitové impulsy, které registrujeme skrze obrazy a vjemy často symbolického rázu či charakteru. Vnitřní mysl tak zkrátka používá svůj vlastní jazyk, který je naprosto odlišný od jazyka racionálního.
Pokud se vám tento popis zdá poněkud vágní a složitý, máte
pravdu. Z racionálního hlediska je naprosto nedostačující. Mohla bych také říci, že žití v přítomném okamžiku je založeno na vnímání reality a sebe sama velmi jemným způsobem, který je rozdílný od způsobu racionálního. Například v něm neexistuje dobré a špatné, paradigma duality. Existuje v něm spíše to, co je spojeno s pocitem úlevy, klidu a růstu, nebo naopak pocitem obrany, těžkosti a stresu. Vše co je v tomto světě,existuje zároveň a má svoji hodnotu podle toho, jak je používáno. Přítomný okamžik nám tak nedává
možnost naplánovat a připravit vše dopředu s cílem určitého výsledku. Funguje více na záměru a přání formulovaném v souladu s vnitřní myslí /to samo o sobě je umění/, posléze na pocitovém a myšlenkovém sladění s tímto přáním. Důvěra vychází z toho, že vše bude v součinnosti vesmírného organismu učiněno pro to, aby nám bylo dáno, co si přejeme. Co je pro nás dobré, jinými slovy, v souladu s naší vnitřní myslí či bytostí, se ukazuje v každém okamžiku, tedy okamžik od okamžiku.
V současném žití je tedy plno volných momentů a míst, která nejsou naplněna vlastním usilováním, prací či snažením. Naopak, hlavní práce se děje na úrovni myšlenkové a pocitové vibrace. Realizace nebo-li naplnění daného záměru přenecháno geniálnímu stroji
vesmíru.
...následuje příklad s rakovinou v rodině...(doporučuju přečíst celý ten článek na odkaze)
...Žití založené na tomto, jednoduše řečeno neracionálním přístupu,
však není iracionální a chaotické. Má své zákonitosti, cestu a vývoj, který se dá dokonce odečíst podle určitých jemných známek. Jednou z nich je rozhodně zaměření energie a pozornosti na vnitřní svět. Racionálně fungující člověk se soustředí výlučně na svět kolem sebe, žádný jiný pro něj ve skutečnosti neexistuje, a pokud ano, má jen minimální důležitost nebo ho vnímá jako podporu pro rozvoj a úspěch ve světě vnějším. Naopak vnitřně fungující člověk
vnímá se vzrůstajícím pochopením, že svět kolem něj se stále mění, nedá se kontrolovat - ani zásadním způsobem ovlivnit. Dojde na základě zkušeností k poznání, že soustředit se na vnitřní svět je důležitější v tom slova smyslu, že to je místo, odkud tvoříme svoji životní zkušenost, a ve skutečnosti jediné místo, odkud ji můžeme zásadně změnit.
Další známkou přechodu z racionální do vnitřní mysli je vzrůstající nezávislost na vnějším světě. Souvisí to nejenom s uvědoměním, jak věci fungují, ale i se zkušeností, že vnitřní svět je daleko zajímavější, rozmanitější a tvárnější než svět kolem nás. Svět kolem nás je fascinující a zajímavý, nicméně v určitém slova smyslu jsou vnější zkušenosti jedna druhé podobné a tudíž nenaplňující. Experimentovat s tím, co je naše mysl schopna vytvořit ve vnější realitě, je daleko poučnější a ve skutečnosti i zábavnější. S tím souvisí vzrůstající lehkost vůči problematickým vnějším okolnostem, vzrůstající lehkost vůči sobě samému a vzrůstající spontaneita, tvořivost, život a nadhled, často ve formě humoru. Člověk se dostane do určitého bodu ve své vnitřní cestě, kdy si života váží a žije ho, jak nejlépe umí, nicméně je si velmi dobře vědom, že svět kolem něj je do určité míry sled divadelních představení, která jednou začala, jednou také skončí. A on bude eixtovat dál --- možná nebo určitě, to nikdo neví.
Pro vnitřní mysl není důležité hledat důkazy. Místo toho je důležité hledat takový systém praktického filosofického přístupu k životu, který dává předpoklady k tomu, abychom životem prošli jako maximální zkušeností....To, co je pro nás dobré, se ukáže teprve za dalším rohem, neboť žití v přítomnosti je teď. Nespekuluje o tom, co bude potom, ani nepřemýšlí, co bylo předtím. Mohlo by, ale nedělá to. Čím dříve pochopíme, že to je naše cesta, privilegium a příležitost, pro kterou jsme se sem narodili, tím větší pocit důvěry v sobě budeme mít. Důvěra přináší klid, klid lásku, láska radost a radost zdraví.
...Nechť jimi oplýváme, a pokud je ztratíme, nechť nacházíme cestu, jak se k nim vrátit. A zároveň děkujme vnitřnímu vedení, že nás vždy vrací směrem, který je pro nás přirozený...(článek pokračuje na uvedeném odkaze).