Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Uvádím zde mail co mi přišel, cituje F.Koukolíka a D.Golemana, z jejichž některých výroků o emocích se lze v mnohém poučit...., tak jej zde uvádím,
... jinak většinou takové maily mažu a nečtu, politiku nemusím a zprávy nemusím vidět 3x na každém kanále...

Předmět: Ukaž mi, jak málo peněz potřebuješ ke spokojenému životu a já ti
povím, jak vnitřně kvalitní jsi člověk

# # http://nwoo.org/nahrady.htm
# #
# # Čerpání náhrad v poslanecké sněmovně.
# # Je naprosto jasné, proč se lidi vztekají - pocit nespravedlnosti startuje ty
# # procesy v mozku, kdy negativní emoce zatemňují rozum natolik, že smysluplné
# # východisko nemůže být nalezeno.
# # Myslím, že naši deprivanti to dělají schválně, jestliže někdo dokáže
# realizovat obnovu svojí pracovní síly za deset tisíc a být vnitřně naplněn, pak člověk,
# # který vyčerpá na svou obnovu tolik prostředků a kvalita jeho práce je přesto
# # nevalná, potřebuje spíš speciální léčení ( na optimalizaci vlastního
# sebepojetí a sebehodnocení) než křeslo v poslanecké sněmovně. Takže prosím rozšířit- a
# ve volbách TY LIDI NEVOLIT.
# #
# # Citace z Koukolíkovi Vzpoury deprivantů:
# # Příčina vzniku hněvu (jako podmínky vzniku agresivního jednání – agresivita
# vždy provází porušení stanovených pravidel) „je pocit, že s námi někdo jedná s
# # nedostatečnou úctou.“ (Koukolík, 2003, s.21). Ačkoli lze souhlasit s
# uváděnými příčinami nekázně, nelze se ztotožnit v tom, že nekázně se lze
# zbavit
# # MANIPULACÍ s dotyčnou osobou. Pokus o manipulaci bývá dříve či později někým
# # odhalen a pouze přispěje k zvětšení hněvu.
# # Pokud by byly respektovány potřeby emočního systému každého lidského mozku,
# # který je přítomen v každé sociální interakci, pak by neexistovaly příčiny
# vzniku
# # hněvu. Nelze si představovat, že každý potřebuje něco jiného. Naše mozky jsou
# # velmi jednotné v tom, co považují za ohrožení důstojnosti. Prostředí, které
# # NEOBSAHUJE takové prvky jednání, které by ohrožovaly lidskou důstojnost se
# # označuje jako BEZPEČNÉ SOCIÁLNÍ PROSTŘEDÍ.

„Emoce jsou nakažlivé
- Goleman, 1997, s. 115 popisuje pokus,[i]“ kdy byli proti sobě posazeni dva jedinci, kteří
# # předtím vyplnili dotazník o své okamžité náladě. Přesto, že pouze seděli
# proti sobě, pak podle následného dotazníku bylo zjištěno, že ve všech případech
# došlo k přenosu nálady expresivnějšího účastníka na pasivnějšího“. (Goleman, 1997,
# s. 116) Stačí tedy jediný člověk ve třídě, který má pocit ohrožení vlastní
# # důstojnosti, a přenáší svou náladu na ostatní ve svém okolí. Čím bližší je
# vztah mezi jednotlivými lidmi, tím snáze se emoce šíří. (Goleman,1997, s.117)
# # Nekázeň vůči zavedeným pravidlům má příčiny v emočním mozku.

# # „Anatomie vzteku
# # Motto: Hněv nikdy není bezdůvodný, málokdy však bývá důvod dobrý.
# # Hlavním zdrojem náhlého vyšlehnutí zuřivosti bývá amygdala, avšak na druhém
# # konci emočních nervových drah, v šedé kůře mozkové, vzniká promyšlenější druh
# # hněvu, jakým je například chladnokrevná pomsta či pohoršení nad
# # nespravedlností.“ (Goleman,1997, s. 66)

# # „Intoxikace vztekem
# # Universální příčinou hněvu je právě pocit ohrožení, nejen fyzické, ale také
# # ohrožení sebevědomí či důstojnosti. Limbický systém pak ovlivní mozek dvojím
# # způsobem. Nejdříve uvolní katecholaminy, které zabezpečí dostatek energie pro
# # náš „jeden konkrétní rozhodný čin ať jde o boj či útěk“. Zároveň amygdala
# # aktivuje kůru nadledvinek, a vytvoří tak v těle potřebné napětí, excitace
# může
# # trvat mnoho hodin i dní. Tento stav zvýšené vnímavosti, vyvolaný
# # adrenokortikální aktivací, objasňuje, proč se lidé rozzlobí mnohem snadněji,
# # pokud už byli předem podrážděni či vyprovokováni něčím jiným. Všechny druhy
# # stresu vyvolávají adrenokortikální podráždění, a snižují tak práh pro vznik
# # vzteku.“ (Goleman, 1997, s. 67)

# # „Zloba roste ze zloby.
Pokud již se člověk nachází ve stavu podráždění (jiným
# # podnětem) a něco vyvolá reakci „emočního únosu“, pak následná reakce (vztek,
# # úzkost) je neobyčejně intenzivní. Je to právě takováto řada menších podnětů,
# jež
# # dokáže vzbudit tu největší zuřivost. Zloba roste ze zloby, emoční centra se
# # rozpalují. A tehdy může zuřivost, už nijak neomezovaná rozumem, snadno přerůst
# v
# # násilí. Vysoká hladina podráždění vzbuzuje v člověku iluzi síly a
# # nezranitelnosti, jež může být pohnutkou a povzbuzením k agresi. V takovém
# stavu
# # člověk snadno klesne k nejprimitivnějším reakcím.“ (Goleman, 1997, s. 68)

# # Klamné vybití emocí.
# # Koukolík (2003, s. 21) píše: „Odveta za čin prožívaný jako nespravedlivý
# # prochází celými dějinami.
# # Pro odvetu existují dva důvody: 1. obnova sebeúcty, 2. „poučení“ pachatele,
# # rejstřík odvet je široký, někdy se lidé stáhnou do sebe – omezí spolupráci,
# nebo
# # spolupracovat přestanou, nebo těžce onemocní – tato reakce představuje
# „útěk“.
# # Opakem těchto reakcí je útok – v organizacích se to projevuje jako krádeže,
# # sabotáže, násilné chování. Násilná odveta může být krutá a krvavá do
# absurdity,
# # vyprovokovat spirálu ničení, vražd i válek. Lidé s vysokou citlivostí
# poznávají
# # co je a co není spravedlivé, spolupráci i podrazáctví. Jestliže hněv,
# vyvolaný
# # nakupenou nespravedlností z oplzlého chování moci překročí nějakou mez,
# přispěje
# # k sociální explozi nebo implozi. Jejich důsledky mohou být ještě horší
# # karikaturou spravedlnosti, než bylo to, co měly napravit. Události, které mám
# na
# # mysli se mohou jmenovat rané křesťanství, katarské hnutí, revoluce husitská,
# # francouzská nebo říjnová, zánik říše římské, kolonialismu, Sovětského svazu
# nebo
# # fundamentalistický islámský terorismus. Ztráty jsou děsivé a zbytečné a
# obvykle
# # s sebou berou i vítězné generály.“

# # Goleman (1997, s. 71) píše: „Katarze, vybití vzteku, je nezřídka považována
# za
# # způsob, jak se této emoce zbavit. Studie opakovaně potvrzovaly, že pokud dáme
# # svému vzteku volný průchod, zmenšíme ho tím jen málo, nebo vůbec. Bylo
# zjištěno,
# # že vybití hněvu je jedním z nejhorších způsobů, jak se uklidnit: výbuchy
# hněvu
# # ještě zvyšují podráždění emočních center v mozku, a lidé se cítí ještě
# # rozzlobeněji. Výsledek je pak ještě delší trvání vzteku, než jeho ukončení.
# # MNOHEM ÚČINNĚJŠÍ BYLO, KDYŽ SE LIDÉ NEJPRVE TROCHU ZKLIDNILI, POTÉ MOHLI VÉST
# # SPOR DALEKO KONSTRUKTIVNĚJI A ASERTIVNĚJI.“

(zdroje: Koukolík: Vzpoura deprivantů. Goleman: Emoční inteligence )

INDIVIDUÁLNÍ SYSTEMIKA

Někdo možná nahlédne pod pokličku vnitřních pochodů, nebo i využije...seminář či kurs poprvé v ČR přímo s autorem metody "IndividualSystemik", německým terapeutem Arthem Wittemannem.

„Miluji tě“ - celkem jednoduchá věta. A také nám ji už v životě určitě někdo řekl. Víme ale, co tím doopravdy myslel? Myslel tím „Chci, abych byl milován“ nebo „Chci se s tebou vyspat“? A co když tím myslel „Nechci být sám“ nebo naopak „Doufám, že mě teď necháš na pokoji“.

Jedním ze způsobů, jak tyto různé zdroje působící v naší psýché odhalit a jak je prozkoumat, dokud nebudeme vědět, kým nebo čím tyto zdroje ve skutečnosti jsou, je metoda "IndividualSystemik". Metoda, která odhaluje, jak je náš vnitřní svět uspořádán.

Během tohoto semináře nám Artho Wittemann ukáže, jak můžeme s našimi vnitřními zdroji navázat kontakt a jak jim začít hlouběji rozumět.

Každý z nás má uvnitř sebe spoustu různých zdrojů (osob), které mají svůj vlastní život, svou vlastní vůli a také svoje vlastní pochopení vnějšího světa. Jak tedy rozumět tomu, co nám druhý říká a co tím myslí? Jedině tak, když odhalíme onen vnitřní zdroj, který takto promlouvá.

Jedním ze způsobů, jak tyto různé zdroje působící v naší psýché odhalit a jak je prozkoumat, dokud nebudeme vědět, kým nebo čím tyto zdroje ve skutečnosti jsou, je metoda "IndividualSystemik".

Metoda, která odhaluje, jak je náš vnitřní svět uspořádán:

1. Mikrostruktura vnitřní osoby
Vnitřní osoby jsou už vytvořené komplexní formace sami o sobě. A právě porozumění jejich vnitřnímu uspořádání představuje velkou výhodu na cestě zkoumání nejenom jejich povrchu, ale především toho, jaké jsou ve skutečnosti ve své hloubce, jak jsou uspořádány a na co orientují svou pozornost. Do kontaktu s nimi se dostáváme prostřednictvím rozhovoru s nimi.

2. Začínáme s vnitřní osobou vést dialog
Povrch vnitřní osoby bývá často ovlivňován nejednoznačností, což bližší poznání vnitřní osoby právě dvakrát neulehčuje, spíše naopak. Jaké vnitřní osoby jsou uvnitř a dají se identifikovat? Se kterými z nich je třeba začít komunikovat? A jak tento dialog vhodně začít?

3. Postoj, obsah a chování
Jedním z nejdůležitějších předpokladů individuální systemiky je přesné a zřetelné rozlišení mezi tím, jak se vnitřní osoby chovají a jaké obsahy komunikují a tím, jaké mají postoje. Obsahy a chování vnitřních osob nám sice často dávají důležité stopy, ale teprve tehdy, věnujeme-li se důsledně jejich postojům, které z těchto obsahů a chování přicházejí, vznikne bezprostřední a skutečné setkání mezi průvodcem a vnitřní osobou.

Pět jazyků duše

1. Tělo, emoce, symbol, jazyk a energie
Lidská duše se projevuje na pěti komunikačních úrovních, vždy současně. Když jí na těchto úrovních odpovíme, vznikne pevný a skutečný vztah, který nás rychle dostane pryč od obsahů vnitřních osob zpátky k jejich postojům, které vždy stojí v pozadí.

2. Jak převést výpovědi neverbální komunikace do srozumitelného jazyka
Neverbální projevy psýché, jako je řeč těla, emoce, vizuální obrazy nebo vyzařování známé jako charisma člověka, jsou téměř vždy spontánní a nevědomé. Když se je podaří přesně vyjádřit pomocí slov, která všichni známe, prohloubí se opět toto neverbální pojmenování a s ním i živá vlastní zkušenost. Vnitřní osoba se sama cítí být víc rozpoznaná a tím se může hlouběji otevřít.

3. Jak udržet energetické spojení s vnitřními osobami
Rovina vyzařování má v metodě IndividualSystemik zvláštní význam. V ní se totiž v každém okamžiku zrcadlí chování vnitřní osoby. Průvodce, který s vnitřní osobou navázal přímé a pevné energetické spojení, teď totiž může tento dialog daleko víc prohloubit a vést k podstatě věci, aniž by zbytečně moc svou pozornost věnoval obsahům a tématům.

Celkový obraz člověka

1. Mikro-, makro- a metastruktura psýché
Metoda IndividualSystemik nám poskytuje obraz člověka, který má všechny fenomény své psýché (od těch nejmenších projevů až po ty ucelené a ve vzájemném vztahu) smysluplně uspořádány. Na mikroúrovni se ponoříme do struktury jednotlivých vnitřních osob. Na makroúrovni už bereme v úvahu skladbu a dynamiku celého systému. A na metaúrovni zkoumáme celkový komplex lidských možností spolu s modelem pěti kontinentů lidské duše.

2. Pět kontinentů psýché
Zástupci každého z pěti kontinentů lidské duše jsou: žena, muž, dítě, zvíře a bůh, které existují současně v každém z nás – a to zcela nezávisle na tom, jestli o sobě vědí (nebo zda si jsou vědomi sami sebe). Každý kontinent má své výlučné „dary“ a zároveň „potřeby“:
• Kontinent „žena“: intuitivní inteligence, kreativita, vztahy, empatie
• Kontinent „muž“: racionální inteligence, struktura, vedení, prozíravost
• Kontinent „dítě“: citová inteligence, citlivost, blízkost, hravost
• Kontinent „zvíře“: instinktivní inteligence, vůle přežít, schopnost a síla se prosadit, ohraničení
• Kontinent „bůh“: spirituální inteligence, klid, neohraničenost, bezpodmínečná láska
---------------------------------------------

Seminář který může navštívit i laická veřejnost: http://www.maitrea.cz/akce/individualni ... rnich-osob

PS: v ČR vyšla jeho kniha:
Artho Stefan Wittemann: Architektura vnitřního světa člověka - Začínáme chápat sami sebe

(Ve své první knize, nazvané Inteligence duše, představuje základní koncepci individuální systematiky. Další, hlubší výzkum v psychoterapeutické praxi a ve vzdělávacích seminářích pro terapeuty a poradce vedl k poznatkům a technikám,
jež jsou popsány v druhé knize:
Kniha Architektura vnitřního světa člověka je skutečným obohacením pro psychologickou praxi. Na pozadí „skrytého řádu“ psýché pochopíme stagnaci a rozporuplnost v terapeutickém procesu. Artho Wittemann velice působivě ukazuje cestu, jak zpřístupnit a vysvětlit řád, jenž je za tím skrytý, a především lásku k pacientovi/klientovi, s tímto řádem hluboce spojenou. Mnoho terapeutů na tuto knihu určitě čekalo, aniž by to věděli, a je velice důležité, aby se co nejvíce uplatnila v terapeutické praxi.)

- i když nejsme terapeuty, možná by stálo za to - stejně jako se někdo dívá u maséra nebo fyzioterapeuta na osvědčení o absolvování vzdělání..., tak se případně (pokud má někdo potřebu) zeptat terapeuta zda dělá SYSTEMIKU, a třeba i zda zná tuto knihu...

Zajímavý je rozhovor s tímto terapeutem (A.WITTEMANN) co napsal tu knihu z předch.příspěvku:
http://magazin.maitrea.cz/16/PDF/PDF04.pdf

...odpovídá tam např., proč mu nestačí koncepce Freuda s jeho id, egem, superegem,....nebo proč mu nestačí koncepce jiných ohledně
"vnitřního dítěte", dospělého a vnitřních rodičů uvnitř každého člověka...apod.

Jojo, vývoj prostě nezastavíš...psychologie a terapeuti kráčí mílovými kroky k "světlým zítřkům" ...ovšem obávám se aby přes veškeré pitvání a nalézání ještě menších "duševních atomů" v nás, se nedostal psycho obor do podobných "míst "...kam se dostala moderní medicína se všemi jejími supermoderními nástroji a specializacemi, a analýzami v mikroskopech a kdovíjakých ještě přístrojích...a neuniklo nám i něco důležitého co je nad tím...(třeba se obávám zbytečně, a zrovna tato kniha tohoto pána to řeší...zatím jsem ji něčetl, tak nemám co říkat..., pouze své pocity z veškerých těch "hlubinných" a kdovíjakých ještě pitvání duše...

( proto se mi zatím třeba líbí spíš ta Bioenergetika A.Lowena kterou doporučuje Dr.Hnízdil, kde se nic nepitvá, nevrací se člověk pořád k nějakým traumatizacím v minulosti, a jejich rozpouštění se řeší pozvolna "samo" s přispěním nepitvajícího terapeuta a spoluprací klienta...nevím, asi bych nikdy k hlubinným terapeutům nešel, ačkoli tento pán jím možná není a
jak by řekl klasik F.Holzmann tedy že "pláču dobře, ale na nesprávném hrobě"... )

CÍLEM je jak říká Whittemann v tom rozhovoru, aby člověk žil život přímo, a nikoli přes nenaplněné potřeby svých vnitřních částí, které si už dávno ani neuvědomuje...

PROSPĚŠNOST ZÍVÁNÍ

Furt sem si říkal, proč na bioenergetických psychoterapeutických sezeních "vedoucí" bioen.cvičení , často zívají...

A ejhle...v LN z 25.4.2012 píše prof.Vyskočil z UK:

"...Nakažlivost zívání ukazuje na
psychosociální úlohu ve smečce
nebo společnosti, ale je to zřejmě
až druhotný význam. Zívání je nakažlivé
u člověka, primátů a snad
i psů. Je projevem vcítění, empatie,
která nám často chybí v dnešním
uspěchaném způsobu života.
Při zívání, ale i při pořádném protažení
jsou v mozku aktivována
citová centra, např. amygdala
nebo locus coeruleus (příjemné
pocity) a nucleus paraventicularis
mezimozku. Polovina lidí zívá
do pěti minut potom, co vidí nebo
slyší zvuky zívání. Zívají i nevidomí,
když tyto zvuky slyší. Tím
se jaksi mentálně přizpůsobujeme,
připojujeme k psychickému
stavu lidí (tlupy) okolo.
Proč je zívání nakažlivé, můžeme
neurofyziologicky pochopit
pomocí koncepce tzv. zrcadlových
buněk. Tyto neurony v předním
mozku registrují pohyby
a zvuky okolí a „učí“ se je napodobovat.
Učíme se tedy nějaké
činnosti i pouhým pozorováním.
Zrcadlové neurony mohou dát signál
ke spuštění zívání, zvláště
když bychom už měli trochu přehřátý
mozek, řekněme po těžké
šachové partii nebo písemce. Dokonce
může být zívání signálem
k milostným hrám, především
když je provázeno ladným protažením
ženy a je znamením toho,
že nás partner možná zrovna nudí
a je třeba změnit činnost."

Důležitost odpuštění a možnosti jak odpustit:

Stručně (spíš pro chlapy) - postupy...online:
http://zenhabits.cz/jak-odpustit/
(praktické "know how")

Brandon Bays: kniha(y)-Cesta...

Colin Tipping: Radikální odpuštění (obsahuje i techniku dýchání satori, zvanou Rebirthing)
http://knihy.heureka.cz/radikalni-odpus ... c-tipping/

Spíš pro ženy: Luule Viilma několik knih...
http://www.keltnerpublishing.cz/E-shopDetail.aspx?id=53

Pro všechny:
Anselm Grün : Škola odpuštění - Cesty ke smíření
http://www.ikarmel.cz/kniha/Skola-odpusteni_10766.html


(...Jedni trpí přísnou výchovou: říkalo se jim, že musí každému odpustit – a pak zakoušejí, že se jim to s odpouštěním nedaří, že dávné ublížení stále ještě bolí. Mnohým zní požadavek odpuštění tak, jako by museli potlačit pocity zlosti a hněvu proti lidem, kteří jim ublížili, a že jim nezbývá nic jiného než pokud možno brzy odpustit. To však se jim jeví jako něco, co je nad jejich síly, neboť v sobě stále ještě cítí zášť a urážku a tyto pocity je ochromují. Kdyby druhému odpustili, pak by mu odpustila jen jejich hlava. Hluboko v jejich srdci a v jejich nevědomí zůstanou však zcela jiné pocity, a ty jim v pravém odpuštění brání.)

Věnuje se tomu samozřejmě lecjaký směr psychoterapie, od léčení "Vnitřního dítěte" v nás až po kdo ví co jsme neodpustili sami sobě nebo druhým a zatlačili to do podvědomí...

jE URČITĚ VÍCE CEST...od nějakého způsobu rychlejší katarze a "léčbou šokem", až po nenásilné ale o to delší postupné vytrvalé "rozpouštění" a odplavování všech "nánosů" a bloků co si kdo za život posbíral.... Takové postupné "tání a rozpouštění" bloků a "zamrzlin" v nás
se děje např.craniosakrální terapií, EFT, Bioenergetickými cvičeními A.Lowena, ale třeba i pomalu (roky) nějakou formou meditace v pohybu (jako třeba taiči, čchi kung, ap.)

( Bioenergetika dle A.Lowena, je směr který naopak tvrdí že netřeba nic dál v sobě pitvat z minulosti, že je třeba žít neustále Teď a tady, a cílenou psychoterapií zaměřenou na tělo (nikoli na pitvání minulosti) že se tělo samo přirozeně SVÝMI PROSTŘEDKY VLASTNÍMI TĚLU samo (s vedením instruktora) uzdraví...

Jak se kdo díváte na proces odpouštění... ?
Máte někdo nějaký názor na "odpuštění" jako takové (ať už vůči druhým nebo sobě...) ?

Různé nejznámější druhy terapie jsou pěkně popsány tady: http://www.semstim.estranky.cz/clanky/t ... -metody.4/
(uvádím jen dvě - Bioenergetiku C.Lowena a Jungovskou psychoterapii... související i s předch.příspěvkem)

Bioenergetika

Průkopníkem soustavné psychoterapeutické práce s tělem byl v období mezi světovými válkami Wilhelm Reich. Reich se opíral o představu, že všechny psychické i tělesné pochody mají společný energetický zdroj. U lidí psychicky nemocných je zdroj energie zablokován, jejich látková výměna je nedostatečná, napětí se jim hromadí v těch částech těla, v nichž kdysi (rozuměj v dětství) došlo k zabrždění pudových impulsů. Např. člověk, který měl chu» ze vzteku někoho kousat, cítí trvalé napětí v čelistech.

Staženou oblast nazýval Reich svalovým krunýřem - ten někdy kryje celé tělo, někdy jen jeho část. Nejsnazší cestou uvolnění zablokované energie je intenzivní dýchání. Během něj se dostavují velmi intenzivní - často i nepříjemné - tělesné pocity (např. mravenčení, pocity tlaku, křeče), po nichž tělo spontánně uvolňuje tenzi i zablokované emoce. Klient začne plakat, křičet, smát se, jakoby nezávisle na své vůli. Emoce se vynořují samy, souběžně s nimi se vynořují i vzpomínky, umožňující terapeutovi vyložit význam vybavovaných obsahů. Terapeut může napomáhat odplavování tenze i tím, že rukou tlačí na skupinu svalů, v nichž je klientovo napětí soustředěno. Po jisté době terapeutické práce, obvykle po několika měsících, může klient zažít zvláštní reflex, který jeho tělem proběhne jako vlna následovaná neobvyklým uvolněním. Reich mu říkal orgastický reflex, protože předpokládal jeho úzké spojení se sexualitou. Tento předpoklad už nesdíleli všichni Reichovi pokračovatelé, nicméně vyvolání zmíněného reflexu je mezi nimi dosud považováno za důležitý mezník terapie, jehož dosažení motivuje klienta k další práci na sobě.

Bioenergetika je zvláště vhodným terapeutickým přístupem u tzv. psychosomatických nemocí, které klient vnímá především jako poruchy tělesných funkcí. Klient ale musí být ochoten přijmout předpoklad, že ve hře jsou i psychické faktory, a klient musí mít chuť pracovat na jejich objevování. Z neurotických potíží jsou pro bioenergetiku vhodným polem ty, jež se zřetelně projevují tělesně. Akutní psychózy se pro tento druh terapie nehodí. Bioenergetičtí terapeuti podávají zprávy o úspěších při léčbě chronických depresí, doporučuji však brát tento optimismus s rezervou.

Cílem bioenergetické terapie je uvolnění klientových energetických rezerv, odblokování zón, v nichž se dříve usídlilo napětí, a zpracování souvisejících vnitřních psychických konfliktů. Úspěšně léčený klient je spontánnější, jeho vědomí je rozšířené. Představíme-li si s Lowenem vědomí jako kužel reflektoru, rozšířené vědomí může znamenat buď širší záběr světelného kužele, nebo jeho větší pohyblivost. Klientovy city se s postupem terapie dostávají do většího souladu s jeho myšlenkami, je lépe schopen ztotožnit se s nadosobními principy (jakými jsou např. láska k pravdě, odmítání ničivé agresivity apod.). Toto uznání sjednocujících nadosobních principů nesmí být terapeutem vynucováno, má proběhnout samovolně. Přitakání nadosobním principům završuje proces reorganizace klientovy osobnosti; přijatý princip umožňuje zachovávat rovnováhu tak, jako se hodiny mohou řídit podle pravidelného rytmu svého setrvačníku. Klient pak už nemusí plýtvat energií na rozhodování, na testování různých cest.



Jungovská psychoterapie

Carl Gustav Jung je nejvýznamnějším Freudovým žákem. Jeho výklad psychiky a jeho léčebné metody mají v literatuře různé názvy, v nichž se objevují přídavná jména "hlubinná", "analytická", "komplexní". Zde jsem zvolil název nejpoužívanější a nejjednoznačnější. Jung sám zdůrazňoval, že terapeut musí být pružný, nemá lpět na léčebné doktríně, terapie je vždycky dialog, v němž je terapeut účasten jako celá osobnost. Jungův názor, že terapeut je klientovi užitečným zejména tehdy, když se i jeho klientův problém osobně dotýká, by podepsal málokterý zastánce jiné terapeutické školy. Jungovská teorie psychoterapie nechce být svěrací kazajkou, chce naopak podpořit rozvoj terapeutovy i klientovy tvořivosti.

Jung revidoval Freudovo učení zejména v těchto bodech:

Nevědomí obsahuje nejen osobní zkušenosti jednotlivého člověka, ale i zkušenosti celého lidstva, ty se dědí jako hotové struktury. Tyto struktury, které Jung nazývá archetypy, se nejprůzračněji ukazují ve starodávných mýtech, pověstech a pohádkách. Archetypy nám mj. zprostředkovávají prožitky náboženské a duchovní, o tuto možnost však moderní nevěřící člověk přišel, nicméně i on nevědomky uspořádává své prožitky podle zděděných archetypálních schémat.

Nevědomí je tedy primárním základem lidské duše, vědomí Já zdůrazňované Freudem považuje Jung za druhotný výsledek civilizačního vývoje lidstva. Člověk předhistorický si vlastní Já neuvědomoval, žil v mytické jednotě s přírodou. Když vzdával předepsanými rituály poctu svým bohům, měl přitom zážitek přímé účasti na nadpozemských principech. Osobní Já přitom neznamenalo téměř nic, proto byly možné a schvalované lidské oběti.
Cílem lidského chování není jen uspokojení sexuálního pudu (jak se domníval Freud), ani pouhé uspokojení touhy po moci (jak tvrdil další z významným Freudových žáků A. Adler), nýbrž spojení s vyššími principy duchovními a náboženskými. Jung připouštěl, že někteří klienti potřebují být léčeni postupem freudovským, jiní adlerovským. V léčebné praxi se na rozdíl od Freuda a Adlera věnoval i lidem starším, pro něž shledával svůj přístup zvláště vhodný.
Čtyři základní psychické funkce, totiž myšlení, vnímání, cítění a intuice, nejsou u nikoho dokonale rovnoměrně rozvinuty. Jedna z nich jako by ovládala psychiku, další dvě jsou v pozadí, čtvrtá bývá více či méně potlačená a obvykle se začíná prosazovat v období "životního poledne". Psychoterapie má pomoci lidem zlepšit rovnováhu mezi psychickými funkcemi.

Nerovnováha může být i v typu zaměření osobnosti, někdo je zcela zaměřen ven ze sebe, někdo je naopak zcela obrácen dovnitř. Tato charakteristika je do značné míry vrozená, psychoterapie ji však může také ovlivnit.
Psychoterapeut má být podle Junga aktivnější než freudovský psychoanalytik, který se zaměřuje zejména na výklad "přenosu" (tedy toho, jak klient promítá své minulé zkušenosti do osoby terapeuta). Jungovský terapeut chce být duchovním vůdcem klienta, někdy i provokujícím a zneklidňujícím. Terapeut je totiž v analýze angažován podobně jako klient, nemá být pouhým neutrálním "projekčním plátnem" pro klientova přání a fantazie, jak požadoval Freud. Terapeut může a má v průběhu léčby uplatňovat i svoje vlastní osobní nápady a fantazie.

Že sny jsou královskou cestou do klientova nevědomí, na tom by se Freud s Jungem shodli. Jung, který analýzu snů pokládal za nosný pilíř terapie, však odmítal předem dané jednoznačné výklady snové symboliky. Ve snu se mísí zbytky aktuálního denního dění s minulou osobní zkušeností snícího i s archetypálními výtvory kolektivního nevědomí lidstva. Jazyk, který používáme pro vystižení svých uvědomovaných zkušeností, nejde jednoduše uplatnit na výtvory nevědomí. Nevědomí má svou vlastní logiku, terapeut se s klientem mohou pokoušet o překlad řeči nevědomí z jednoho kontextu do jiného, nelze se však dopracovat k nějakému definitivnímu výkladu. Psychologický význam snu tkví podle Junga v tom, že nám ukazuje, kam tíhne naše pravé vnitřní Já. (Toto pravé Já se liší od jungovské Persony, společenské role, kterou si "oblékáme" v závislosti na prostředí, v němž se zrovna nalézáme.) Postavy, o nichž se nám zdá, se dají vykládat jako ty části naší osobnosti, které se nám odcizily. Sen jejich prostřednictvím může ukazovat to, co v bdění opomíjíme. K terapeutické práci jsou vhodnější spíše série snů než jednotlivý sen.

Délka jungovské terapie je velmi proměnlivá. Jung publikoval případy, jež mu netrvaly více než několik sezení, měl však klienty, jimiž se zabýval mnoho let. Při jungovské terapii sedí klient terapeutovi tváří v tvář. Terapeut nepodporuje klientův případný sklon přenášet na terapeuta očekávání týkající se jiných osob, tak zvaný přenos považoval Jung za leckdy zbytečnou komplikaci léčení.

Jungovská terapie je vhodná pro lidi spíše středního věku, kteří jsou ochotni spojit své obtíže s životním bilancováním. Hlubinná analýza nevědomých tendencí je vhodná jen pro toho, kdo netrpí psychózou. Jung se v léčebné praxi velmi obával případů nerozpoznaných psychóz, jejichž propuknutí by analýza mohla uspíšit, případně i vyvolat. (Sám byl schopen se dlouhodobě věnovat lidem trpícím chronickou psychózou, viz výše uvedenou ukázku, v takových případech se spokojil s udržovací psychoterapií.)

Cílem terapie je u Junga nalezení "pravého Já". Vybavování nevědomých obsahů oslabuje klientovy osvědčené společenské masky a vnáší nejistotu do výkonu dříve běžných rolí. Terapeut ví, že klient se díky analýze dostává do těžkostí, zisk však stojí za to: vědomí dostává novou příležitost zpracovat jak ty nevědomé tendence, jež vyvstaly během osobního vývoje, tak se dostat do kontaktu s výtvory kolektivního nevědomí. V ideálním případě se přitom osobní nevědomí oslabuje a člověk se posiluje tím, jak se napojuje na archetypální kolektivní nevědomí. Posilovat by se v posledku měly i vazby člověka k lidem a ke světu, měly by být méně sobecké, pružnější, odpovědnější. Pravé Já je tedy rozšíření Já, nové Já, očištěné Já,
Já lépe propojené jak s pudovými sklony, tak s duchovním směřováním lidské bytosti.

ke srovnání -

- vypadá to, že chybou "jednostranně pozitivních" lidí tedy je, že tedy lidé nejsou ochotni přiznat si v sobě i tu pudovou složku a špatné sklony (a tím je opět odsouvají a zatlačují do podvědomí kde jako Kerberos mohou čekat kdy náhle budou nečekaně vypuštěny...když se to nejméně bude někomu hodit...

Teprve když na něco POSVÍTÍME (i do toho nejtemnějšího koutku) své dušičky..., tak teprve pak se "přízraky" rozpouští a odchází...dříve ne...(jako s nemocemi - můžeme je alopaticky potlačit (tedy jen příznaky) , ale samotné kořínky nemocí jako plevel vytrvale přetrvávají a mohou kdykoli znovu vyrašit při vhodných podmínkách....

Tak jsem včera byla opět zklamaná inteligencí některých jedinců v mém okolí. Bylo mi řečeno od jednoho blízkého člověka, že jeho sousedka je vegetariánka a její tři malé děti jsou alergici, mají dýchací a plicní potíže a já už nevím co všechno. A že to je právě důvod toho, že oni nejedí maso. Nerozčílilo mě to, jen mi to přišlo k pláči a bylo mi líto toho člověka, který mi to říkal.

Tím se nevzrušujte, jde sice o debilní, ale zažitý pohled na problematiku a že je zcela nesmyslný, to na věci nic nezmění, nebo možná za jednu až dvě generace.

Sedm principů havajské filozofie Huna

1. Svět je to, co si myslíme, že je. Fakt je něco, co si můžeme vyfotografovat nebo nahrát na video. Všechno ostatní je interpretací těchto faktů; jsou to naše city a myšlenky.Vědomí toho, že myšlenky vytvářejí realitu a že si myšlenky můžeme vybrat, nás může vést k dalšímu počínání.

2. Není žádných omezení. Žádných limitů kromě těch, které si sami vlastním myšlením vytvoříme. Omezení a limity, ať užitečné, nebo ne, jsou našimi vlastními výmysly. Můžeme být svobodní, změnit své názory na omezení, zdraví,štěstí, úspěch, minulost, přítomnost i budoucnost.

3. Energie proudí tam, na co se soustřeďujeme . Jestliže se zaměřujeme na věci pozitivní, více pozitivního vidíme a přitahujeme. Například: Když se setkáme se zlobou a zaměříme se na ni,zvíříme tím energii zloby a o to víc ji okamžitě pocítíme. Na druhou stranu, když si v tom okamžiku všimneme něčeho krásného, třeba stromu, modré oblohy nebo čistých tkaniček u bot, a soustředíme se na to, pozitivní energie překryje zlobu a změní tím naši skutečnost. Proto zůstaňme zaostření na to, co chceme, a ne na to, co nechceme.

4. Teď je okamžik moci. Minulost již byla, budoucnost teprve přijde, ale tento okamžik je jediný, se kterým můžeme něco udělat, včetně změn pro budoucnost. Když chceme udělat změnu, buďme vyvážení v přítomnosti a vytrvejme.

5. Milovat znamená být šťastný. Starodávní Havajané se nezabývali tím, „miluje mě?“, nebo „miluji ho?“.
Když je ve vztahu, počínání, práci a nápadech přítomný pocit štěstí, je tam i láska. Proto buďme šťastni se vším, co je dobré, a žehnejme tomu.
Láska roste spolu s oceněním a vděčností.

6. Všechna síla pochází zevnitř nás. Už máme, co potřebujeme, jen jsme někdy zablokováni výchovou, okolnostmi nebo prostředím. Mějme tedy sebedůvěru, že naše spojení se zdrojem v nás samých je naprosto bezpečné.

7. Účinnost je mírou pravdy. Jestliže od života nedostáváme, co bychom si přáli, změňme své myšlení. Míra našeho úspěchu je vlastní pravdou. Žádná „protože“ nebo „ale když“, nejsou podstatná. Buďme dobří v tom, co děláme, a dělejme to nejlepší, co umíme. Zůstaňme pružní v tom, jakým způsobem se splní naše přání, protože stejně jako se stéká mnoho řek do jednoho moře, tak vede i mnoho cest ke stejnému cíli.

Základní princip staré havajské filozofie Huna je žehnat všem a všemu kolem sebe.
Hlubší význam havajského slova aloha je radostné (oha), rozdělení se (alo) o životní energii (ha), v tomto okamžiku (alo).
Lidé, kteří se dělí o tuto energii, se naladí na vyšší sílu, kterou Havajané nazývají mana.
Láskyplné používání této síly je tajemstvím k získání skutečného zdraví, radosti, blahobytu a úspěchu.
Způsob, jak se napojit na tuto sílu a její vliv, je tak jednoduchý, že ho můžeme přehlédnout, protože se nám může zdát až příliš jednoduchý na to, aby byl pravdivý.
Je to nejsilnější technika na světě, a i když je neobyčejně jednoduchá, nemusí být lehká, proto ji musíme hodně praktikovat a cvičit.
Je to tajemství, které již bylo v mnoha formách sděleno lidstvu.
Toto tajemství zní: “Žehnejte všem a všemu, co si sami přejete.“
Žehnat něčemu znamená rozpoznat nebo zdůraznit kladnou kvalitu, charakter nebo kondici s vědomím, že to, co je zdůrazněno vzroste, vydrží nebo nastane.
Žehnání je účinné ve změně našeho života anebo k tomu, abychom získali to, co si přejeme, ze tří důvodů:
1. Kladné zaostření naší mysli rozvíří kladnou a tvořivou sílu.
2. Uvolní naši vlastní energii a tak dovolí, aby skrze nás víc této síly proudilo.
3. Když žehnáme ve prospěch druhých namísto sobě samým, vynecháme jakýkoli podvědomý strach z toho, co chceme pro sebe, a samotné soustředění na žehnání zvyšuje to samé dobro v našem životě.

To je právě to krásné.Toto žehnání druhým pomůže stejně jim jako nám!
Žehnat můžeme v představách nebo dotykem, ale nejběžnější a nejjednodušší způsob je slovy.

Druhy slovního žehnání jsou:

1. Obdiv. Chválíme nebo projevujeme uznání něčemu, čeho si všímáme.
Například: Líbí se mi, co máš na sobě. S tebou je taková zábava!

2. Potvrzení. Je to žehnání pro růst nebo vytrvání.
Například: Žehnám kráse tohoto stromu. Ať je požehnáno tvé zdraví!

3. Ocenění. Je výrazem vděku za to, že něco dobrého existuje, nebo se stalo.
Například: Bože, děkuji ti za pomoc. Děkuji za déšť, který vyživuje půdu.

4. Očekávání. Je to žehnání budoucnosti.
Například: Budeme mít nádherný výlet. Přeji ti příjemnou cestu. Ať máš vítr v zádech.

Abychom měli ze žehnání co největší prospěch, musíme vypustit nebo výrazně omezit, co je ruší: proklínání.
To neznamená nadávání, ale protiklad žehnání: kritizování namísto obdivu, pochybnosti namísto kladného potvrzení, obviňování místo ocenění; strachování se, místo abychom s důvěrou očekávali kladné výsledky.
Kdykoli něco z toho děláme, rušíme výsledky žehnání.
Třeba čím více nadáváme, tím déle bude trvat, než budeme mít ze žehnání dobré výsledky.
Na druhé straně – čím více budeme žehnat, tím méně nám může nadávání ublížit.


Žehnání pro různé potřeby:

Zdraví: Žehnejme zdravým lidem,zvířatům a rostlinám. Všemu,co je dobře uděláno či vytvořeno, co vyjadřuje bohatou energii.

Štěstí: Žehnejme všemu, co je dobré v lidech a věcech, všem známkám štěstí, které vidíme, slyšíme nebo cítíme v lidech nebo zvířatech, všem možnostem štěstí, kterých si všímáme kolem sebe.

Blahobyt: Žehnejme všem známkám rozkvětu v našem prostředí, včetně toho, co peníze pomohly vytvořit nebo udělat. Svým penězům i penězům, které pomáhají ostatním ve světě.

Úspěch: Žehnejme všem známkám dobrých výsledků (domům, mostům a sportovním událostem), všem příjezdům do cíle (lodí, letadel, vlaků aut a lidí), všem známkám pohybu dopředu a vytrvalosti, všem známkám radosti a zábavy.

Sebedůvěra: Žehnejme všem známkám sebedůvěry v lidech a věcech (včetně ocele a betonu), všem známkám stability (např. horám nebo vysokým stromům), všem známkám účelné síly (včetně velkých strojů a elektrické energie).

Láska a přátelství: Žehnejme všem, kteří pečují a ošetřují, soucitu a opoře, všem ladícím vztahům v přírodě a architektuře. Všemu, co je propojené nebo se něčeho jemně dotýká. Všem známkám spolupráce, ať už je to ve hrách, nebo v práci. Všem známkám smíchu nebo legrace.

Vnitřní mír: Žehnejme všem známkám ticha, klidu, míru a vyrovnanosti (jako klidné vodě nebo vzduchu), všem vzdáleným rozhledům (horizontům, hvězdám a měsíci), všem známkám krásy na pohled, zvuku nebo doteku.
Čistým barvám a tvarům, v přírodě anebo uměle vytvořeným.

Duševní růst: Žehnejme všem známkám růstu, vývoje a změn v přírodě, proměnám svítání a soumraku, pohybu slunce, měsíce, planet a hvězd, letu ptáků na obloze, pohybu větru i moře.

Těmito návrhy se nenech omezovat. Pamatuj, že jakákoli hodnota, vlastnost nebo kondice může být žehnána (například k podpoře ztráty na váze můžeš žehnat útlým sloupům a štíhlým zvířatům), ať už to bylo, je, nebo zatím jen existuje v tvých představách.
Žehnání lze využít k uzdravení vlastního těla, ke zvýšení příjmů, k rozvinutí mnoha dovedností, k vytvoření hluboce milujících vztahů s partnery, dětmi a k vybudování celosvětové sítě mírumilovných lidí, kteří pracují v duchu aloha.

Technika praktikovaná havajskými šamany, která Ti pomůže zvýšit osobní energii.
Je to jednoduchý způsob dýchání.Nevyžaduje žádné speciální místo nebo pozici těla. Můžeš tak dýchat v pohybu nebo v klidu, při práci nebo odpočinku, s očima zavřenýma nebo otevřenýma.
V havajském jazyce se tato technika jmenuje pikopiko – piko znamená temeno i pupek.

Jak na to?

1. Uvědom si přirozené dýchání.To se může změnit samo o sobě jen proto, že se na něj soustředíš, a to je v pořádku.

2. Uvědom si temeno hlavy a pupek, mentálně nebo dotekem.

3. Při vdechu soustřeď pozornost na temeno hlavy, při výdechu na pupek. Dýchej takto dlouho, jak se ti líbí.

4. Když se cítíš uvolněný, vyvážený a plný energie, začni si představovat, že jsi obklopen neviditelným oblakem světla nebo elektromagnetického pole a tvoje dýchání zvyšuje jeho energii.

5. Zatímco žehnáš, představuj si, že to, čemu žehnáš, je obklopeno stejnou energií, která obklopuje i tebe.

Podklady k této stránce jsou čerpány z časopisu Regenerace,z článku paní Marjánky Vrabcové – McComb, havajským jménem KUKUI
---------------

Hodí se zvláště před (nebo i po) (ne)očekávané stresové situaci...

PS: slyšel sem od někoho pěkné vyjádření (k bodu "Svět je to, co si myslíme, že je") na příkladu toho CO to je Historie...: "Historie není to co se doopravdy stalo, ale to co si lidé PAMATUJÍ že se stalo..."
(a pak je to dozajista také o úmyslu...o pojetí interpretace dané historické události či postavy, jak se to komu "hodí do krámu", resp. do jeho pojetí světa...

Jedna z nejznámějších havajských technik je hooponopono:
http://www.hooponopono.cz/o-hooponopono/

„Ho´oponopono ...pomáhá člověku rozvinout funkční vztah se svou podstatou a nepřetržitě prosit o nápravu chybných myšlenek, slov a skutků. Podstata techniky tkví ve svobodě a bezpodmínečném osvobození od minulosti…“
(Morrah Nalamaku Simeona, učitelka a mistr Ho´oponopono)

Ho´oponopono je stará havajská technika pro vytváření hojnosti, zdraví a míru. Podstatou je návrat do „nulového stavu“, tedy do stavu, v němž neexistují žádné vzpomínky, paradigmata a naše mysl a podstata je naprosto čistá. V tomto stavu jsme schopni dosáhnout témeř čehokoli, čehož si žádáme. Ve stavu, kdy nejsme ovlivněni ničím, co souvisí s naší minulostí, můžeme ovlivňovat přítomnost a vše, co nás bezprostředně obklopuje. Ho´oponopono, podobně jako například buddhismus vysvětluje, že nic neexistuje vně, tedy celý okolní svět je pouze obrazem našeho světa vnitřního a způsobu, jak na na něj reagujeme. Vše, co se odehrává uvnitř nás samotných, v naší podstatě, promítáme do našich životů a vytváříme si tak vzpomínky, které následně utvářejí námi vnímanou realitu. Pokud v našem životě něco nefunguje, je nutné naše vzpomínky vyčistit. Čištění vzpomínek, negativní energie v nás samotných a nalezení našeho vlastního Já dosáhneme pomocí jednoduchého procesu, kdy se pořiblížíme k „nulovému stavu“ pomocí jednoduchých manter:

Miluji Tě…
Omlouvám se…
Prosím, odpusť mi…
Děkuji Ti…

Opakováním těchto jednoduchých slov, která téměř všichni běžně používáme, dosáhneme procesu čištění, intoxikace negativní energie v nás, tedy chybných myšlenek, vzorců uvažování a paradigmat. Procesem čištění můžeme dosáhnout čehokoli – zlepšení kvality našeho života, překonávání těžkých a obtížných situací, napravování mezilidských vztahů, dosáhnutí osobních i pracovních úspěchů… Pokud dokážeme proměnit negativní energii v pozitivní, vymazat z paměti chybné vzorce uvažování, stojíme před něčím novým a zcela velkým – životem, který stojí za to žít, životem , kdy bolest a trápení vyměníme za radost a naplnění, životem, který dokážeme naplno řídit a ovlivňovat.

Ho´oponopono dodalo našim životům nový směr, pochopení a nalezení vlastního a skutečného Já… Ho´oponopono je cesta, a budeme rádi, pokud po ní budeme moci kráčet spolu s vámi. Věříme, že není náhoda, čtele-li právě tyto řádky. Zřejmě i vy, stejně jako my, hledáte zůsob, jak dosáhnout vnitřní svobody a nezávislosti. Vydejme se tedy spolu na cestu hledání vlastního Já pomocí Ho´oponopono…

Mír s Tebou, veškerý můj klid a mír…

„Obnovený proces Ho´oponopono, proces pokání, odpuštění a přeměny, je výzvou k tomu, aby Láska odstranila toxické energie a zaujala jejich místo. Láska toho docílí tak, že nejprve projde myslí, počínaje duchovní myslí, nadvědomím. Pak prostoupí intelektuální myslí, vědomou myslí, a osvobodí ji od energie myšlění. Nakonec se přesune do emoční mysli, podvědomí, kde očistí myšlenky od toxických emocí a naplní ji sama sebou…“

(Dr. Ihaleakala Hew Len)
-------------

Proč Ho´oponopono nezmění váš život…:
http://www.hooponopono.cz/proc-hooponop ... vas-zivot/

Dnes na CR2 zajímavý rozhovor ohledně havajské starodávné filozofie a soustavy léčebných metod HUNA...
(příklad: bolí mne např.koleno, očísluju bolest známkou od 1 do 10 dle stupně vnímání bolesti...použiju techniku havajskou, a znova očísluju bolest škálou 1-10 (už po 2. či třetím kole by měla bolest slábnout), opět použiju techniku atd několikrát dokola, dokud se bolest podstatně nezmírní, nebo dokonce nezmizí

Vyšla i kniha, zde jsou ukázky: http://www.paprsky1.de/nase_knihy/VYLEE ... _king.html



Více o těchto léčebných metodách v češtině se můžete dozvědět také na stránkách Mgr. Pavla Klouda http://www.kloud.cz, který občas navštěvuje Dr. Kinga na Havaji.
--------

Podobným postupem léčí např.léčitel Milan s tzv.metodou Reclearingu.
http://www.reclearing.cz/index.php/vesm ... clearing-1

Nástin (podrobněji to učí na kurzech) Postup Reclearing

Jednoduchý základní postup:

1. stiskněte první krční obratel a bod třetího oka prsty svých rukou!

2. pokud máte např. bolest hlavy: sdělte nahlas či potichu jakým způsobem vás hlava bolí.

Např: ta ostrá bodavá bolest na levé straně hlavy nyní odchází a mizí navždy z mého těla, mysli a reality ven!

3. poté se pomyslně nadechněte do hlavy a vydechněte nohama ven, 3 x až 5 x.

Postup opakujte několikrát, ale většinou po prvním či druhém kolečku clírování bolesti mizí i s příčinou.
--------

Každá metoda (ať už u doktorů ale i léčitelů...) může mít svá pro a proti...Pokud máte nějaký názor na základě vlastních zkušeností nebo Vašich blízkých, podělte se.

K slovu psychosomatika, psychosomaticke liecenie, mi napadaju najma tieto zdroje:

1.Mudr.Jan Hnizdil - prednasky, rozhovory, clanky (viem, ze ho muflon spominal hned v prvom prispevku)
2. etikoterapia (napr. praca Vladimira Cervenaka - http://www.advaita.sk)
3. Rudiger Dahlke - Choroba ako rec duse a ine knihy
4. Miroslav Hrabica - Co nam telo rika
5. filozofia Avenny (jej privrzenec pise o nej tu: http://deosum.com/Articles/119-avenna-c ... losti.aspx)
6. germanska nova medicina (Dr. Hamer, cesky web: https://sites.google.com/site/traumaterapie/, slovensky lektor:http://integralna-zdravoveda.webnode.sk/)
7. Clemens Cuby - (technika intuitivneho pisania)

So vsetkym mam skusenost taku, ze aplikujem niektore teorie, ktore hlasaju.
Germanska nova medicina (absolvovana jedna konzultacia trvajuca 4 hodiny u p. Nagyho, ktore on uz nerobi a precitane kopu clankov, prednasok a diskusii na nete, v anglictine aj nemcine) je podla mna najviac presvedciva na tuto temu. Aj ked nesuhlasim so vsetkym v nej, s vacsinou zakladnych principov ano.Mala som na zaciatku od toho privelke ocakavania, myslela som si, ze tomu venujem par dni casu a uz budem vediet, aky mam emocny konflikt a ze ten sa vyriesi tak nejak sam, ak ho budem poznat.. Takze som na nu na chvilu zanevrela, bola som nestastna, ze na co som to naletela, najma ked moje okolie tomu vobec neverilo. Potom co som sa tym zaoberala viac, mi to velmi pomohlo. Je to podla mna filozofia a diagnostika. Nie je to priamo terapia. Hamer vytvoril tabulky, kde si clovek moze vyhladat, aky ma pri svojich priznakoch emocny konflikt - tento je vseobecne formulovany. Potom je ulohou cloveka, prist na to, o co konkretne ide u nho, a aplikovat nejaku metodu/vyuzit sluzby terapeuta, ktory/a mu pomoze ten konflikt, alebo nedoriesenu zalezitost, ktoru choroba signalizuje, vyriesit alebo dokoncit. Cize tam nastupuje tzv. psychoterapia, pricom terapeut je len pomocnik, sprievodca, spolupracovnik.., hlavnu "pracu" robi clovek hlavne sam.

S rodinnymi konstelaciami suvisi knihy od J.Bradshawa: Chorobna hanba a Rodinne tajomstva. On nestavia konstelacie ako Hellinger, on zaklada podporne skupiny podla systemu anonymnych alkoholikov - system 12 krokov. Podporna skupina je super, zazila som. Vnimam to tak, ze v podstate vsetci su si tam rovni a tym, ako sa jeden snazi pomoct druhym, nachadza riesenia na vlastne zalezitosti.

Dobrý den, chtěl bych poděkovat panu Jardovi, který mi umožnil vložit do fora odkaz na mé webovky ohledně depresí a každodenních otravných stavů . Popisuji zde své vyléčení z depresí a jak zvládnout každodenní životní trable. Rád bych tímto přispěl lidem, kteří se tím trápí, jako jsem se trápil já. Sám každý, ví, jak jsou tyto stavy duševně bolestivé a že někdy je to opravdu těžké a zoufalé Ale vždy je druhá cesta, jenom jí nevidíme http://deprese5.webnode.cz/