Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Dobrý den, pane Jardo. Prosím Vás o radu, názor či pomoc.
Jsem muž, je mi 21 let a v posledním měsíci mě trápí změna charakteru mé stolice, která se změnila v úzký pruh, široký cca 2-3 cm (zkrátka tvar kvádru). Abych ovšem nastínil svůj současný zdravotní stav, musím začít od začátku svých celkových potíží.
Zhruba před 4-5 měsíci (v té době stolice zcela normální) jsem měl jakýsi výtok z močové trubice. Zašel jsem tedy k urologovi na výtěr, který, ač byl negativní, nezabránil panu doktorovi nasadit mi antibiotika. V té době jsem byl v oblasti klasické medicíny poněkud neznalý a jako většina lidí jsem antibiotika ochotně přijal ( Doxybene). V té době jsem však byl objednán u své praktické lékařky na "očkování" proti encefalitidě. Lékařka byla obeznámena s tím, že užívám antibiotika, ale pravděpodobně na to nebrala zřetel či zapomněla a injekci mi píchla ( mě samotného nenapadlo, že očkování v kombinaci s užíváním antibiotik může způsobit pěknou paseku ). A od té doby to začalo. Zánět nosohltanu, lehká únava, pobolívání kloubů a šlach, mravenčení kůže na pravé horní polovině těla. Mé matce se mé věčné zdravotní problémy i přes "lékařskou péči" ani za mák nezamlouvaly a tak neváhala a objednala mě k panu doktoru Tomáši Lebenhartovi, který užívá celostní medicínu, především pak autopatii a homeopatii. Po půlhodinovém sezením s ním, během ktrerého mě dokonale vyzpovídal z mých obtíží, provedl pulsní techniku a čtení z jazyka, konstatoval, že mám v těle borrelie a plísně, jinak že prý orgány jsou v pořádku, bez nějakých mechanických vad. Pro zmírněný poočkovacích následků mi nasadil homeopatiku Thuya Occidentalis 15CH ( které mě po 6 dni dnech užívání zcela zbavilo potíží s mravenčením kůže). Jako hlavní oporu léčby mi však "předepsal" autopatii- 1,5 litru obden, jednou z vařeného dechu a jednou z vařené sliny + homeopatikum Syphillinum 30 ( na léčbu borrelie). Taktéž mě zaškolil co se stravování týče, především mě pak upozornil, abych se vyvaroval kravskému mléku, většímu množství masa (s vyjímkou rybího), cukru a zakyselující potravin. Léčba probíhala velmi dobře, po zhruba 3 týdnech užívání autopatie a Syphillina mi zmizelo letité akné na tváři a ustaly potíže s bolestí kloubů a šlach. Cítil jsem se méně unavený a celkově spokojenější.
Po delším užívání však došlo ke změně charakteru stolice, a sice z dřívějších pravidelných válečků tvaru a velikosti banánu jsem měl stolici spíše kašovitou, resp. řídkou, vždy ráno, každý den pravidelně. Zde je zlomový bod, kterému přiděluji nějvětší váhu. Začal jsem se, ač pravděpoodbně bezdůvodně, pozorovat. Začal jsem pročítat všelijaká fóra na internetu, kde nemocní popisovali své obtíže, a kde doktoři, coby strážní andělé, nedokázali nemocným pomoct. Nabyl jsem dojmu, že mám rakovinu, která se měnila podle toho, kde mě zrovna píchlo. Tento dlouhodobý stres, který trval nepřetržitě cca 2 měsíce, zapříčil to, že jsem neměl chuť jíst, jídlo jsem do sebe tlačil snad hodinu, po malých kouscích. Paradoxem je, že jsem měl tento psychický blok kvůli stresu, který jsem si sám bezdůvodně vyvolal a fakt, že jsem se nemohl pořádně najíst, ve mně vyvolal pocit, že musím být nemocný a opět začalo hledání neexistujících nemocí. Takto psychicky labilní jsem zašel k panu Lebenhartovi, který mi na sklidnění psychiky předepsal Arsenicum Album 200 a dále doporučil zvýšit ředění autopatie na 3 litry jednou za 5 dní.
I přes užívání Arsenica jsem stále propadal depresím a cítil jsem se naprosto udepsaný, jako bych měl mít následující den pohřeb. V době tohoto stresu se ještě přidalo pobolívání v pravém podbříšku, s čímž jsem zašel za praktickou lékařkou, která po mírné citlivosti na promáčknutí břicha (takové lehké píchání) odebrala krev ( Krevní obraz, CRP, Differenci 66 a 77) a objednala mě na sonografické vyšetření břicha, které se konalo 19.6. 2012, tedy k dnešnímu dni před 3 a půl měsíci. A výsledek? Vše negativní, sono nic neprokázalo, všechny viditelné orgány prý byly normálního nálezu.
Tímto však mé sebeužírání nekončilo, stále jsem nemohl odbourat onen psychický blok a nutno přiznat, že příslušnici mé rodiny už ze mně začali být značně nervozní, nedívím se jim.
Po tříměsíční kontrole u pana doktora Lebenharta, který po celkové prohlídce konstatoval, že borrelie se již v těle nijak neprojevuje, a že žádný tělesná nález neobjevil. Jinými slovy, že jsem zdráv, jen ty plísně ve střevech se ještě drží. ( v této době jsem měl s vyprazdňováním určité potíže, chodil jsem cca 3-4 denně, stolice byla ve formě měnších kousků a často obsahovala viditelné chuchvalce bílého až průsvitného hlenu). Po této jeho prohlídce jsem se psychicky velmi uklidnil a jel si užít dovolenou v Egyptě (13.7.-28.7.). Co však čert nechtěl, hned první den po příletu jsem dostal teplotu a průjem, který trval zhruba 6 dní, avšak nebyl nijak zvlášť intensivní, stolici jsem měl maximálně 8krát denně, bez nějakých velkých křečích v žaludku a nemožnosti zvednout se ze záchoda. Průjem jsem ničím neléčil, dal jsem tomu volný průběh a jedl převážně rýži a vývary. Po 6 dnech průjmu jsem si však řekl, že bych z té dovolené taky rád něco měl ( přece jen, když vás to chytne při šnorchlování 300 metrů od břehu...) a vzal jsem si místní lék, Antinal, který zabral takřka okamžitě a až do odletu z dovolené jsem byl víceméně bez obtíží.
Po příletu do Čech se průjem ovšem vrátil, a to nejen mě, ale také mojí matce. Trval zhruba týden, během kterého jsem praktikoval pouze autopatii a bral Syphillinum. Zatímco matce se stolice po odeznění průjmu ustálila na normálu ( alespoň dle jejích slov, do mísy jsem jí vážně nekoukal ), mně obtíže přetrvávaly- stolice 3-4 krát za den, spíše neformovaná, řídká, s příměsí průhledného hlenu, barvy světle hnědé. Toto mě opět znervoznilo a kolotoč sebepozorování opět započal. Potíže neustupovaly, tak jsem opět navštívil pana doktora, který řekl, že nic vážného nejde, že se jedná pouze o reakci na tamější infekci. To však klid mé duši nedalo a já se stále pozoroval a hledal na internetu, co by mi mohlo být. No a takto to probíhalo až donedávna, kdy jsem se psychicky relativně vyčerpán uklidnil a přestal se pozorovat. Stolice však nabyla zvláštního charaketru. Byla sice pravidelná, dříve, 1-2 krát denně, ovšem byla jaksi zploštělá a trhaná, normální barvy a zápachu, bez příměsi krve či hlenu. A takto to pokračuje až do dneška ( tedy poslední cca 2 týdny) a zdá se mi, že stolice je čím dál tim užší, zkrátka vypadá, jako by jí přejel váleček na těsto, na tloušťku může mít maximálně 1 centimetr, na šířku pak 2-3 cm, barva hnědá, stále bez krve a hlenu. A v pravý podpříšek mě občas pobolívá, cítím tam jakýsi lehký tlak a jakoby tepání, pohyb střeva a kručení v břiše, společně s převalováním tekutin. Jsem z toho opravdu nešťastný, neboť jsem se dočetl, že takováto stolice je příznakem rakoviny tlustého střeva, avšak říkám si, že pan doktor by něco takového jistě nepřehlédl, a že jsem se mohl zdravotně takto zhoršit jen těžko, když jsem celou tu dobu užíval autopatii a organismus defacto detoxikoval.
Co si o tom všem myslíte, měl bych si pro klid duše zajít na kolonoskopii? Pozn.: před týdnem mi dělala praktická lékařka na můj popud odběr krve a výtěr z konečníku a vše normální. Jinak ještě upřesním, že jsem 173 cm vysoký a vážím kolem 80 kg ( před 3 týdny jsem začal opět posilovat a nemám při cvičení potíže). Jím zhruba 6krát denně a na váze přibírám bez problémů, nehubnu a chuť k jídlu mám. Předem děkuji za Váš čas a omlouvám se za tento sálodlouhý projev, avšak jsem vážně znepokojen, nevím, co se mnou je.

no je to tak, jak říkáte, příjdu vypustím a ihned odcházím , poslední příspěvek byl myšlen tak, že jsem začal chodit často už ne 1x za 3 dny....

1.Je tak intenzivní mačkání břicha nebezpečné pro vnitřní orgány?
2.A je vůbec možné,že touto svou svou činností jsem schopna ze sebe dostat nejen to,co je v tlustém střevě,ale i ve střevě tenkém(tedy to,co by ze mě vyšlo až mnohem později bez mačkání)?

Ahoj všem,ráda bych se podělila o svůj "problém" a třeba se zde dozvím nějaké reakce,které mi jej pomohou
posunout do přijatelnějších rovin.Takže-strávím každé dopoledne na toaletě hodinu až dvě v kuse.A to proto,že
musím ze sebe dostat úplně vše(tedy tou spodní cestou pouze).Nemám problémy s každodenním vyloučení
"samovyklouzávací" stolice,ale v momentě,kdy většina lidí po jejím odchodu z těla toaletu opouští,pro mne vše
teprve začíná.Jsem totiž schopna si poté začít tak dlouho mačkat břicho(velmi intenzivně),dokud v něm nezačnou
dost silné pohyby a tlaky a poté v několika vlnách ze mě odchází stolice další(ještě měkčí a měkčí a ke konci už
kašovitá).Nutno říct,že její objem je tak velký,že mám vždy pocit,jako bych tolik jídla ani předchozí den
nesnědla.Vyčerpání na konci je obrovské,že se mi chce z té mísy úplně odpadnout a usnout.Ale ten pocit později je
úžasný.Asi takový,jako bych držela dva dny hladovku nebo po pročištění střev,břicho je na omak měkké a jsem nějaká
spokojenější.Je mi jasné,že při čtení někteří něvěřícně kroutí hlavou nebo si na ni přímo klepou.Celou "proceduru"
možno nazvat obsesí a není v mých silách se jí zbavit,i přesto,jak je vysilující.Každopádně to tady píši,protože
mám několik otázek.
1.Je tak intenzivní mačkání břicha nebezpečné pro vnitřní orgány?
2.A je vůbec možné,že touto svou svou činností jsem schopna ze sebe dostat nejen to,co je v tlustém střevě,ale i
ve střevě tenkém(tedy to,co by ze mě vyšlo až mnohem později bez mačkání)?
Dlužno říct,že se stravuju v duchu těchto stránek,i když sem tam(dvakrát do měsíce)se dostanu k chlebu nebo
šunce.Problémy s vylučováním nemám,takzvaná samovyklouzávací stolice se u mě dostavuje myslím v dostatečném
množství.Jenže já po ní ten záchod zkrátka neopustím...prosím tedy o zodpovězení na mé otázky,příp.názor.Je mi
jasné,že by můj život byl snazší bez takového každodenního vyčerpání,jen to zatím nedokážu.Moc děkuji.