Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

(začátek seriálu 6ti druhů strachu - viz předchozí příspěvek)

1. STRACH Z CHUDOBY

Mezi chudobou a bohatstvím nemůže existovat kompromis. Cesty vedoucí k chudobě a bohatství se ubírají opačným směrem. Usilujeteíi o bohatství, musíte se odmítnout smířit s čímkoli, co ve své podstatě vede k chudobě. (Výrazu „bohatství" tu užívám v nejširším slova smyslu zahrnujícím finanční, duchovní, mentální i hmotné statky.) Výchozím bodem cesty k bohatství je touha. V ka­pitole první jste se v úplnosti seznámili s tím, jak správně touhy vy­užívat. V této kapitole o strachu najdete podrobné pokyny, jak svou mysl připravit na využití touhy v praxi.
Zde se s konečnou platností prokáže, co jste si z naší filozofie od­nesli. V tomto bodě se můžete stát prorokem a přesně předpovědět svou budoucnost. Pokud jste totiž ochotni se i po přečtení této ka­pitoly s chudobou smířit, není vám pomoci a můžete rovnou zůstat chudými. V každém případě se budete muset rozhodnout.
Dožadujete-li se bohatství, pak si stanovte jeho formu a množství jež vás uspokojí. Cestu k bohatství znáte. Dostali jste průvodce, kte­rý vás po ní povede, budete-li se řídit jeho pokyny. Jestliže se na ni nevydáte nebo se zastavíte před dosažením cíle, můžete z toho vinit jenom sebe. V tom rozhodujete sami za sebe. Nedokážete-li či od-mítnete-li žádat od života bohatství právě teď, nemáte se na co vy­mlouvat a ponesete za své rozhodnutí plnou odpovědnost, protože smířlivost či naopak odhodlání vyžadují jediné - to jediné, co máte pod kontrolou — a tím je stav mysli. Stav mysli si vytváří člověk sám. Nedá se koupit, je třeba si ho vybojovat.

NEJZHOUBNĚJŠÍ STRACH

Strach z chudoby je jen stav mysli, nic jiného. Ale stačí k tomu, aby zmařil vaše šance v jakémkoli podnikání.
Tento strach paralyzuje schopnost myslet, ničí schopnost imagi­nace, ubíjí sebevědomí, podrývá nadšení, brání v iniciativě, vnáší zmatek do našich záměrů, podporuje otálení, hubí entuziasmus a znemožňuje sebeovládání. Odnímá člověku jeho osobní kouzlo, zbavuje ho možnosti přesného uvažování, rozptyluje soustředěné úsilí; vítězí nad vytrvalostí, obrací sílu vůle vniveč, pustoší ambice, zatemňuje paměť a přináší neúspěch ve všech možných podobách; zabíjí lásku a vraždí v srdci ušlechtilé city, odrazuje přátelství a při-volává katastrofy v nesčetných podobách, vede k nespavosti, bídě a neštěstí - a toto všechno navzdory očividné skutečnosti, že žijeme ve světě hojnosti všeho, po čem naše srdce může zatoužit, kde mezi námi a našimi touhami nestojí nic než neujasněný záměr.
Strach z chudoby je ze šesti základních druhů strachu bezpochy­by nejničivější. Uvádíme ho na prvním místě, protože je nejobtížněj-ší ho zvládnout. Strach z chudoby pramení z našeho zděděného sklonu vykořisťovat jeden druhého. Téměř všichni nižší živočichové jsou motivováni instinkty, avšak jejich kapacita „myšlení" je omeze­ná, a proto se navzájem fyzicky napadají. Člověk se svým vyšším smyslem intuice, s kapacitou myšlení a uvažování nepožírá svého bližního fyzicky; větší uspokojení mu dává „sežrat" ho finančně. Lidská hrabivost je tak velká, že na ochranu před ní bylo třeba vydat všemožné zákony.
Nic člověku nepřináší takové utrpení a pokoření jako chudoba. Jedině ti, kteří chudobu poznali na vlastní kůži, to plně chápou.
Není divu, že se člověk chudoby bojí. Dlouhodobou dědičnou zkušeností člověk jednou provždy přišel na to, že některým lidem se ve věcech peněz a světských statků nedá věřit.
Člověk je tak lačný jmění, že o ně bude usilovat jakýmkoli mož­ným způsobem - legálně či jinak, bude-li to nutné nebo účelné.
Sebeanalýza může odhalit slabosti, které si člověk nerad přiznává. Tato forma zkoumání je nezbytná pro všechny, kteří od života žádají víc než průměrnost a chudobu. Až budete bod po bodu provádět analýzu sama sebe, mějte na paměti, že jste zároveň soudem i poro­tou, zástupcem obžaloby i obhajoby, že jste žalujícím i obžalova­ným; jakož i to, že jste souzen. Poctivě posuzujte fakta. Dávejte si konkrétní otázky a vyžadujte přímé odpovědi. Až bude vaše šetření u konce, budete o sobě vědět víc. Pokud cítíte, že v tomto sebezkou-mání nedokážete být nestranným soudcem, obraťte se na někoho, kdo vás dobře zná, aby vám posloužil jako soudce pří vašem křížo­vém výslechu. Jde vám přece o pravdu. Dopátrejte se jí za každou cenu, i když vás to může dočasně přivést do rozpaků!
Když se většiny lidí zeptáte, čeho se nejvíc bojí, odpoví vám: „Nebojím se ničeho." Bude to nepravdivá odpověď, protože jen málo lidí si uvědomuje, že jsou svázáni, handicapováni, duchovně a fyzicky deptáni tou či onou formou strachu. Emoce strachu je tak rafinovaná a tak hluboko zasutá, že člověk s tímto břemenem může projít celým životem, aniž by si jeho přítomnost vůbec kdy uvědo­mil. Pouze odvážná analýza odhalí přítomnost všeobecného nepří­tele. Když s takovým rozborem začnete, pátrejte hluboko ve svém nitru. Zde máte seznam příznaků, na něž byste měli upřít svou po­zornost:

PŘÍZNAKY STRACHU Z CHUDOBY

Lhostejnost. Obvykle vyjádřená nedostatkem ctižádosti; ochota snášet chudobu; trpné příjímání jakékoli náhrady, již může život po­skytnout; duševní a fyzická lenost; nedostatek iniciativy, obrazotvor­nosti, entuziasmu a sebeovládání.
Nerozhodnost. Zvyk dovolovat jiným, aby mysleli za vás. Vyčká­vání, „jak to dopadne."
Pochyby. Obecně vyjádřené výmluvami a omluvami určenými k zakrytí vlastních neúspěchů, jejich vysvětlování a ospravedlňová­ní, projevující se někdy formou závisti k těm úspěšným nebo jejich kritizováním.
Obavy. Obyčejně se projevují v tom, že nacházíte chyby na dru­hých; sklon utrácet víc, než si můžete dovolit, zanedbávání svého zevnějšku, zachmuřený a zamračený výraz; nestřídmost v požívání alkoholických nápojů někdy spojená s užíváním drog; nervozita, nejisté vystupování a nedostatek sebevědomí.
Přehnaná opatrnost. Zvyk hledat na všem to záporné, myslet a mluvit o možném neúspěchu místo soustředit se na prostředky k úspěchu. Znát všechny cesty ke katastrofě, ale nikdy nepátrat po plánech, jak neúspěch odvrátit. Čekat na „pravý čas" pro uskuteč­ňování nápadů a plánů, až se z čekání stane permanentní zvyk. Pa­matovat si ty, kteří ztroskotali, a zapomínat na ty, kteří měli úspěch. Pro stromy nevidět les. Pesimismus vedoucí k poruchám trávení, špatnému vyměšování, autointoxikaci, špatnému dýchání a špatné náladě.
Otálení. Zvyk odkládat na zítřek, co mělo být uděláno loni. Trá­vit tolik času vymýšlením výmluv a omluv, že by za tu dobu byla prá­ce dávno hotova. Tento příznak úzce souvisí s přehnanou opatrnos­tí, pochybami a obavami. Odmítnutí přijmout odpovědnost, kdykoli se tomu lze vyhnout. Ochota spíše uzavřít kompromis než se pustit do tvrdého boje. Při obtížích dělat ústupky místo postavit se jim a využít jich jako příček k postupu. Hrdlit se s životem o groš místo požadovat prosperitu, hojnost, bohatství, spokojenost a štěstí. Plá­novat, co dělat v případě porážky, místo spálit všechny mosty a odříznout si cestu k ústupu. Malá a často zcela nedostatečná sebe­důvěra, definitivní záměr, sebeovládání, iniciativa, entuziasmus, cti­žádost, šetrnost a zdravá schopnost myslet. Očekávat chudobu místo vyžadovat bohatství. Spojovat se s těmi, kteří akceptují chudo­bu, místo vyhledávat společnost těch, kteří žádají bohatství a tím ho získávají.

PENÍZE MLUVÍ!

Lidé se budou ptát: „Proč jste napsal knihu o penězích? Proč mě­řit bohatství jenom dolary?" Někteří budou přesvědčeni, a právem, že existují i jiné formy bohatství, více žádoucí než peníze. Ano, je bo­hatství, které nelze počítat na dolary, ale milióny lidí vám řeknou: „Dejte mi tolik peněz, kolik potřebuji, a pořídím si všechno ostatní, po čem toužím."
Hlavním důvodem, proč jsem napsal knihu o tom, jak získat pení ze, je to, že milióny mužů a žen jsou paralyzovány strachem z chu­doby. Účinky tohoto druhu strachu na člověka dobře popsal West-brook Pegler:
Peníze jsou pouhé schránky škeblí, kovové plíšky nebo cáry papíru, a existují poklady srdce a duše, které se nedají koupit, jenže většina lidí zažívajících krach si tohle neuvědomuje a není schopna neklesat na mysli. Když je člověk v koncích a ocitne se na dlažbě a není s to si najít nějakou práci, naruší to jeho sebevědomí, což se proje­vuje svěšenými rameny, způsobem, jakým nosí klobouk, jeho chůzí, pohledy. Nemůže se zbavit pocitu méněcen­nosti před lidmi s trvalým zaměstnáním, přestože ví, že se mu v žádném případě nevyrovnají charakterem, inteli­gencí nebo schopnostmi.
Tito lidé - dokonce i jeho přátelé - mají na druhé stra­ně pocit nadřazenosti a považují ho podvědomě za oběť. Nějaký čas si může půjčovat, ale ne tolik, aby mohl žít, jak je zvyklý, a navíc si nemůže půjčovat donekonečna. Půjčování samo o sobě, když si člověk půjčuje na holé ži­vobytí, je velmi skličující; vypůjčené peníze na rozdíl od peněz vydělaných ducha nepovzbudí. Toto všechno se samozřejmě netýká pobudů či notorických darmošlapů, ale výhradně mužů se zdravou ctižádostí a sebeúctou.
Situace žen je odlišná. Když se zamýšlíme nad zruino-vými lidmi, nebereme ženy jaksi v úvahu. Málokterá z ni­ch bere podporu v nezaměstnanosti, zřídka je vidíme že­brat na ulici a v davu je nerozeznáme podle oněch pro­stých znaků typických pro zkrachované muže. Tím po­chopitelně nemyslím babky belhající se po ulicích velko­města, jež tvoří protějšek nenapravitelným mužským povalečům. Mám na mysli poměrně mladé, slušné a inte­ligentní ženy. Musí jich být mnoho, ale jejich zoufalství není zjevné. Možná se zabíjejí.
Když je muž v koncích, má spoustu času na chmurné myšlenky. Může ujít míle, aby se informoval na práci, a zjistit, že místo je už obsazené nebo že je to jedna z těch prací nehonorovaných pevným platem, ale pouze provizí z prodeje nějaké neužitečné tretky, kterou si nikdo nekoupí, ještě tak ze soucitu. Když takovou práci odmít­ne, ocitne se znovu na ulici a nemá kam jít, než kam ho nohy ponesou. A tak jde a jde. Zírá do výkladních skříní na luxus, který není pro něj, cítí se méněcenný a uvolňuje místo těm, kdo se zastavují, aby se se zájmem podívali. Bloumá po nádraží nebo si sedne do knihovny, aby dal odpočinout nohám a trochu se ohřál, ale to není hledání
práce, a tak jde zas dál. Nemusí si toho být vědom, ale jeho bezcílnost ho prozradí, i kdyby by to na jeho zevnějš­ku snad nebylo patrné. Může být dobře oblečen z doby, kdy měl stálou práci, ale nahrbená záda šaty nezakryjí.
Vidí tisíce jiných lidí, účetních, úředníků, prodavačů či nádražních dělníků, zabraných do své práce, a z hloubi duše jim závidí. Mají svou nezávislost, svou sebeúctu a mužnost, a on prostě nedokáže sám sebe přesvědčit, že je také dobrý, ačkoli nad tím přemítá a znovu a znovu dochází ke kladnému závěru.
Celý ten rozdíl spočívá jedině v penězích. S penězi v kapse by byl zase ve své kůži.

(dle N.Hill: Myšlením k bohatství)

2. STRACH Z KRITIKY

Nedá se s jistotou říci, jak k tomuto strachu člověk původně při­šel, ale je nesporné, že je v něm velmi hluboce zakořeněn.
Já sám se přikláním k názoru přičítat základní strach z kritiky těm dědičným vlastnostem člověka, které ho nutí nejenom brát svému bližnímu zboží a majetek, ale ospravedlňovat svoje počínání kriti­kou jeho charakteru. Je všeobecně známo, že zloděj kritizuje toho, koho okrádá - že politikové usilují o úřad nikoliv prokazováním vlastních ctností a kvalit, ale snahou pošpinit své protivníky.
Chytří výrobci textilií nelenili z tohoto základního strachu, který postihuje celé lidstvo, vytlouci kapitál. Každou sezónu se mění vzhled mnoha módních doplňků. Kdo určuje módu? Rozhodně ne ten, kdo oděv kupuje, ale ten, kdo ho vyrábí. Proč módu mění tak často? Odpověď je nasnadě. Mění ji proto, aby prodal více šatů.
Ze stejného důvodu mění každou sezónu výrobci aut své modely. Nikdo nechce jezdit autem, které není podle poslední módy.
Hovořili jsme o tom, jakým způsobem se lidé chovají pod vlivem strachu z kritiky, jde-li o malé a banální záležitosti. Prozkoumejme nyní lidské chování v situaci, kdy tento strach postihuje lidi v dů­ležitějších aspektech mezilidských vztahů. Většina lidí, kteří dosáhli věku duševní zralosti (obecný průměr je 35 až 40 let), nedůvěřuje oněm báchorkám, jež byly před několika desetiletími všeobecně přijímány za dogma. Přesto to nikdo z nich otevřeně nepřizná. Proč se průměrný člověk i v dnešní osvícené době ostýchá popřít svou víru v bajky? Odpověď zní: „Ze strachu před kritikou." Za odva­hu nevěřit v pověry byli muži a ženy upalováni na hranici. Není divu, že jsme zdědili vědomí, díky kterému se bojíme kritiky. Byly doby, a není to tak dávno, kdy kritika přinášela kruté potrestání - v někte­rých zemích je tomu tak dodnes.
Strach z kritiky člověka připravuje o jeho iniciativu, ničí sílu jeho imaginace, omezuje jeho individualitu, ubírá mu sebedůvěru a škodí mu mnoha dalšími způsoby. Rodiče kritizováním často způsobují svým dětem nenapravitelnou škodu. Mého kamaráda z dětství téměř denně trestávala matka rákoskou a tento úkon vždycky končila slovy: „Skončíš ve vězení, ještě než ti bude dvacet." V sedmnácti ho poslali do polepšovny.
Kritika je něco, čím každý rád poslouží. Každý jí má bohaté záso­by a rozdává ji zdarma, ať už je o ni žádán nebo ne. Často nás nej­hlouběji zasáhnou poznámky nejbližších příbuzných. Mělo by být považováno za zločin (a skutečně to ten nejtěžší zločin je), když ně­jaký rodič vštípí zbytečnou kritikou dítěti do mysli komplexy méně­cennosti. Zaměstnavatelé, kteří rozumí lidské povaze, dostanou z člověka to nejlepší, co v něm je, nikoli kritikou, ale konstruktivní­mi návrhy. Rodiče mohou se svými dětmi dosáhnout stejných vý­sledků. Kritika do lidského srdce zaseje strach nebo zášť, ale lásku nebo náklonnost nevzbudí.

PŘÍZNAKY STRACHU Z KRITIKY

Tento strach je takřka stejně rozšířený jako strach z chudoby, a jeho následky jsou pro osobní úspěch stejně osudné, a to zejmé­na proto, že tento strach ničí iniciativu a představivost. Hlavními pří­znaky tohoto strachu jsou:
Přehnané vědomí vlastního „já". Obvykle se projevuje nervozi tou, nesmělostí v konverzaci a při setkání s cizími lidmi, neohraba­nými pohyby rukou a nohou, vyhýbavými pohledy.
Nejistota. Projevuje se nejistým hlasovým projevem, nervozitou v přítomnosti ostatních, špatným držením těla, slabou pamětí.
Osobnost. Chybí jí rozhodnost, osobní kouzlo a schopnost jed­noznačně vyjádřit své názory. Zvyk uhýbat před problémy místo otevřeně se jim postavit. Souhlas s ostatními bez pečlivého zvážení jejich stanovisek.
Komplex méněcennosti. Zvyk zakrývat pocit méněcennosti hlučným vystupováním a vyjadřováním sebeuspokojení. Užívání ci­zích slov, která mají učinit dojem na ostatní (často bez znalosti pra­vého významu oněch slov). Napodobování jiných lidí v oblečení, mluvení a způsobu chování. Vychloubání se imaginárními úspěchy. To vše někdy vytváří klamné zdání pocitu nadřazenosti. Extravagance. Snaha „držet krok se sousedy" a žít si nad po­měry.
Nedostatek iniciativy. Neschopnost využít příležitosti ke svému prospěchu, strach vyjádřit svůj názor, nedostatek důvěry ve vlastní nápady, poskytování vyhýbavých odpovědí na otázky kladené nadří­zenými, váhavost v chování i řeči, klamání slovy i skutky.
Nedostatek ctižádosti. Duševní a fyzická lenost, malá touha po seberealizaci; zvyk rozhodovat se pomalu a nechat se snadno zviklat, zvyk kritizovat ostatní za jejich zády a lichotit jim do očí, zvyk smiřovat se s porážkou bez protestu či ustupovat od svých plánů, když s nimi ostatní nesouhlasí; bezdůvodná podezíravost, nedosta­tek taktu v chování i řeči, neochota nést odpovědnost za své chyby.

(dle N.Hill: Myšlením kbohatství)

3. STRACH O ZDRAVÍ

Tento strach souvisí jak se zděděnými fyzickými dispozicemi, tak se společenským tlakem. Svým původem je těsně spjat s příčinami strachu ze stáří a smrti, protože nás přivádí na samu hranici „ono­ho světa", o němž není člověku nic známo, ale o kterém slyšel mno­ho zneklidňujících zvěstí. Rovněž je všeobecně známo, že někteří nemorální lidé si udělali z „prodeje zdraví" výnosnou živnost tím, že tento strach o zdraví v lidech vyvolávali.
Člověk se bojí o své zdraví hlavně kvůli úděsným představám o smrti, které mu byly vštípeny. Bojí se také, že by ho nemoc mohla stát mnoho peněz.
Podle odhadu lékaře trpí 75% všech lidí, kteří se nechávají vy­šetřit, hypochondrií. Existují přesvědčivé důkazy, že strach z nemo­ci, a to i tam, kde ke strachu není sebemenší příčina, často vyvolává fyzické příznaky obávané choroby.
Lidská mysl je mocná a silná. Tvoří nebo ničí.
Živením strachu o zdraví vydělali mastičkáři s patentovanými léky značné jmění. Před několika desetiletími nabylo toto zneužívání lid­ské důvěřivosti takových rozměrů, že Colliers' Magazíne rozpoutal proti některým z nejhorších podvodníků ve farmaceutickém průmyslu rozhořčenou kampaň.
Sérií pokusů bylo dokázáno, že si lidé mohou nemoc vsugerovat. Tyto pokusy jsme prováděli tak, že jsme k „oběti" postupně poslali tři jeho známé na návštěvu, a každý z nich se ptal: „Co tě trápí? Vypa­dáš hrozně špatně." První dotaz obvykle vyvolal pousmání a nonša­lantní: „Ale nic, jsem v pořádku." Druhý známý většinou obdržel odpověď: „Ani nevím, ale opravdu se necítím dobře." Třetí dotaz se obvykle setkal s otevřeným doznáním, že se oběť vskutku cítí nemocná.
Na někom si to vyzkoušejte, jestliže pochybujete, že ho to vyvede z rovnováhy, ale nezacházejte příliš daleko. Příslušníci jedné nábo­ženské sekty se mstí svým nepřátelům pomocí „čárů a kouzel". Na­zývají to „uhranutím".
Existuje řada nezvratných důkazů, že nemoc někdy vzniká ze záporne orientovaného myšlenkového podnetu. Takový podnět může být předán z jedné mysli do druhé nebo se „vylíhnout" ve vlastní mysli jedince.
Jeden člověk, požehnaný větší moudrostí, než by se podle tohoto výroku zdálo, svého času řekl: Když se mě někdo ptá, jak se cítím, mám sto chutí ho srazit k zemi...
Doktoři doporučují pacientům, aby změnili prostředí, protože musí nezbytně „přijít na jiné myšlenky". Zrnko strachu o zdraví sídlí v každé lidské mysli. Obavy, strach, deprese, zklamání v lás­ce i obchodních záležitostech způsobují, že toto zrnko vzklíčí a roste.
Zklamání v podnikání či v lásce stojí v seznamu příčin špatného zdraví na prvním místě. Jeden mladý muž prožil nešťastnou lásku, která ho přivedla do nemocnice. Po měsíce se zmítal mezi životem a smrtí. Zavolali psychoterapeuta. Ten vyměnil sestry a zařídil, aby o něho pečovala velmi atraktivní mladá žena, která se o něj podle předchozího ujednání od prvního dne nástupu do služby ucházela. Do tří týdnů byl pacient propuštěn z nemocnice, sice stále nemocen, ale tentokrát zcela jinou chorobou. Byl znovu zami­lován. Ten lék byl podfuk, ale pacient s ošetřovatelkou se později vzali.

PŘÍZNAKY STRACHU O ZDRAVÍ

Příznaky tohoto takřka univerzálního strachu jsou:

Autosugesce. Návyk negativního uplatňování autosugesce v tom smyslu, že vyhledáváte a očekáváte příznaky nemocí všeho druhu. „Vyžívat se" v imaginárních nemocech a mluvit o nich, jako by byly skutečné. Zvyk zkoušet všechny novinky a „ismy" doporu­čované druhými pro své terapeutické účinky. Mluvit s lidmi o ope­racích, nehodách a jiných formách onemocnění. Experimentovat s nejrůznějšími redukčními dietami a soustavami tělesných cviků bez odborného dohledu. Zkoušet domácí medicíny, patentované léky a „dryáky".
Hypochondrie. Zvyk mluvit o nemocech, soustřeďování myšle­nek na nemoc a očekávání jejího příchodu, dokud nedojde k nervo­vému zhroucení. Tento stav nemůže vyléčit žádný lék podávaný v ta­bletkách. Je vyvolán negativním myšlením a vyléčení nemůže být do­saženo jinak než pozitivní myšlenkou. Hypochondrie údajně pů­sobí stejné škody jako nemoc, které se člověk obává. Většina takzva­ných „nervových onemocnění" vzniká ze smyšlených nemocí.
Cvičení. Strach o zdraví vede člověka často k tomu, že omezuje pohyb na čerstvém vzduchu, což mívá za následek nadváhu.
Náchylnost k onemocnění. Strach o zdraví narušuje přirozenou odolnost těla a vytváří příznivé podmínky pro všechny nemoci, jež člověka mohou postihnout.
Seberozmazlování. Zvyk probouzet soucit a používat smyšlené nemoci jako vějičky. (Lidé se k tomuto triku často uchylují proto, aby se vyhnuli práci.) Zvyk simulovat nemoc k zakrytí obyčejné lenosti nebo jako výmluvu pro nedostatek ctižádosti.
Nestňdmost. Zvyk užívat alkohol nebo narkotika proti bolestem atd. místo snažit se odstranit jejich příčinu.

Zvyk číst o nemocech a strachovat se jejich možného propuknutí. Zvyk číst reklamy na léky.

Strach o zdraví souvisí často se strachem z chudoby, zvláště v pří­padě hypochondra, který se neustále bojí, co ho budou stát účty za doktora, za nemocnici atd. Tento typ člověka stráví mnoho času pří­pravami na nemoc, mluvením o smrti, střádáním peněz na hrobové místo a výlohy za pohřeb atd.

(dle N.Hill: Myšlením kbohatství)

4. STRACH ZE ZTRÁTY LÁSKY

Původní zdroj tohoto vrozeného strachu zjevně pramení z muž­ského polygamního zvyku krást družku svému bližnímu a využít si­tuace, kdykoli to bylo možné.
Žárlivost a jiné podobné formy neurózy vyrůstají ze zděděného strachu člověka ze ztráty něčí lásky. Pravděpodobně pustoší tělo i mysl více než kterýkoli jiný základní strach.
Strach ze ztráty lásky se nejspíš datuje z doby kamenné, kdy mu­žové loupili ženy násilím. V loupežích žen pokračují, ale jejich tech­nika se změnila. Místo síly nyní užívají přesvědčování, příslibu krás­ných šatů, pěkných aut a dalších „návnad" mnohem účinnějších než fyzická síla. Zvyky člověka zůstávají stejné jako na úsvitu civiliza­ce, ale projevují se jinak.
Pečlivá analýza ukazuje, že ženy jsou k tomuto strachu náchylněj­ší než muži. Tuto skutečnost lze snadno vysvětlit. Ženy ze zkušenosti vědí, že muži jsou polygamního založení a že se jim nedá věřit, do­stanou li je do rukou sokyně.

PŘÍZNAKY STRACHU ZE ZTRÁTY LÁSKY
Tento strach se vyznačuje následujícími příznaky:
Žárlivost. Zvyk podezírat přátele a milované bez rozumného a dostatečně podloženého důkazu. Zvyk obviňovat manželku či manžela bezdůvodně z nevěry. K nikomu nechovat absolutní dů­věru, podezírat všechny a ničemu nevěřit.
Hledání chyb. Zvyk hledat chyby na přátelích, příbuzných, obchodních společnících a milovaných při sebemenším podnětu nebo zcela bez příčiny.
Hazardování. Zvyk hazardovat, krást, podvádět a chápat se ji­ných riskantních příležitostí k zaopatření většího množství peněz pro milované ve víře, že lásku lze koupit. Zvyk utrácet nad své pomě­ry nebo zabředat do dluhů, aby člověk opatřil dary svým milovaným s cílem ukázat se v příznivém světle. Nespavost, nervozita, nedosta­
tek vytrvalosti, slabá vůle, nedostatek sebeovládání, nedostatek sebejistoty, špatná nálada.

(dle N.Hill: Myšlením k bohatství)

5. STRACH ZE STÁŘÍ

Celkově tento strach pochází ze dvou zdrojů. Za prvé z pomyšle­ní, že stáří s sebou může přinést chudobu. Za druhé ze zdroje dosud nejběžnějšího, z falešného a krutého učení minulosti, které dštilo „oheň a síru" a hrozilo nejrůznějšími tresty, jen aby člověka stra­chem zotročilo.
Základem strachu ze stáří jsou dva velmi dobré důvody — jedním z nich je nedůvěra k bližním, kteří mohou člověku sebrat všechny jeho světské statky, a ten druhý vyplývá ze strašlivých představ o onom světě.
Možnost onemocnění, jež s přibývajícím věkem stoupá, také na­pomáhá tomuto běžnému strachu. Mezi příčiny strachu ze stáří se řadí také erotika, neboť nikdo se nekochá představou slábnoucí se­xuální přitažlivosti.
Nejběžnější příčina strachu ze stáří je spojena s možností chudo­by. „Chudobinec" není pěkné slovo. Každého, kdo stojí před even­tualitou trávit svá poslední léta v útulku, zamrazí.
Další příčina, která přispívá ke strachu ze stáří, je možnost ztráty svobody a nezávislosti, neboť stáří s sebou může přinést ztrátu jak fyzické, tak ekonomické svobody.

PŘÍZNAKY STRACHU ZE STÁŘÍ

Nejběžnější příznaky tohoto strachu jsou:

Tendence zpomalovat a vypěstovat si ve věku duševní zralosti, tedy kolem čtyřicítky, komplex méněcennosti falešným přesvědče ním, že to s člověkem postupem času „jde z kopce". (Faktem je, že léta pro člověka duševně i duchovně nejproduktivnější jsou mezi čtyřicítkou a šedesátkou.)
Zvyk mluvit o sobě omluvně jako o „starém člověku" čistě proto, že jsem dosáhl čtyřicíti nebo padesáti, místo toto pravidlo obrátit a vyjádřit vděčnost za dosažení věku moudrosti a pochopení.
Zvyk zabíjet iniciativu, představivost a sebejistotu falešným pře­svědčením, že jsem příliš stár, než abych tyto vlastnosti mohl ještě uplatnit. Zvyk mužů či žen se ve zralém věku oblékat a chovat pře­hnaně „mladistvě", a tím vzbuzovat posměch přátel i cizích lidí.

(dle N.Hill: Myšlením k bohatství)

No a posledním nejčastějším druhem strachů je:

6. STRACH ZE SMRTI

Pro některé je to nejkrutější ze všech základních druhů strachu. Důvod je zjevný. Záchvaty strachu spojené s myšlenkou na smrt lze ve většině případů přičítat náboženskému fanatismu. Takzvaní „pohani" se méně bojí smrti než ti „civilizovanější". Po tisíciletí si člověk klade stále nezodpovězené otázky „odkud" a „kam". Odkud jsem přišel a kam kráčím?
V dávných dobách temna se našli obratní jedinci, kteří byli za určitou cenu ochotni na tyto otázky poskytnout jednoznačnou odpověď.
„Přijď do mého stanu, přijmi mou víru, akceptuj má dogmata a já ti dám lístek, který ti po smrti zjedná přístup rovnou do nebe," volá sektářský vůdce. „Zůstaneš-li mimo můj stan," říká tentýž vůdce, „ať tě vezme ďas a smažíš se v ohni pekelném."
Myšlenka na věčný trest ničí zájem o život a činí štěstí nemožným. Ačkoliv náboženský vůdce nemusí s jistotou zaručit bezpečný vstup do nebes či v opačném případě dopustit, aby ti nešťastní přišli do pekla, přesto se druhá možnost zdá tak strašlivá, že pouhé po­myšlení na ni podněcuje obrazotvornost natolik, že ochromuje ro­zum a zasévá strach ze smrti.
Strach ze smrti není dnes tak běžný jako v dobách, kdy ještě neexistovaly vysoké školy a univerzity. Vědci vrhli světlo na naše zna­losti o světě a tato pravda se rychle šíří a osvobozuje nás od strašlivé­ho strachu ze smrti. Mladí mužové a ženy, kteří studují na vysokých školách a univerzitách, se nedají tak snadno ohromit ohněm a sírou. S pomocí biologie, astronomie, geologie a dalších příbuzných věd byl tento temný strach v lidských myslích zažehnán.
Celý svět se skládá výhradně ze dvou věcí: energie a hmoty. Ele­mentární fyzika nás učí, že ani hmotu, ani energii (jediné dvě skuteč­nosti člověku známé) nelze stvořit ani zničit Jak hmota, tak energie může být transformována, ale žádnou z nich nelze zničit. Život je energií, pokud je vůbec něčim. Jestliže ani energii, ani
hmotu nelze zničit, nemůže být samozřejmě zničen ani život. Život stejně jako jiné formy energie může procházet různými procesy pře­chodů a změn, ale nemůže být zničen. Smrt je pouhým přechodem.
Pokud je smrt pouhou změnou nebo přechodem, pak po smrti nepřichází nic než dlouhý, věčný, klidný spánek, a spánku se není třeba bát. Takto můžete strach ze smrti navždy zcela vymazat.

PŘÍZNAKY STRACHU ZE SMRTI

Obecné příznaky tohoto strachu jsou:

Zvyk myslet na umírání místo plně užívat života, pramenící obvyk­le z neujasněných záměrů nebo vhodného zaměstnání. Tento strach převládá spíše mezi staršími, ale někdy jsou jeho obětí i mladí lidé. Nejlepší ze všech léků proti strachu ze smrti je intenzívní touha po úspěchu, založená na užitečné službě druhým. Zaměstnaný člověk má sotva čas myslet na umírání. Shledává život příliš vzrušujícím, než aby si dělal starosti se smrtí. Někdy strach ze smrti přímo souvisí se strachem z chudoby - tehdy, kdyby naše smrt zanechala v bídě ty, které milujeme. V jiných případech je strach ze smrti způsoben nemocí a následným zhroucením fyzické odolnosti. Nejběžnější pří­činy strachu ze smrti jsou: chatrné zdraví, chudoba, nedostatek při­měřené činnosti, zklamání v lásce, duševní choroba, náboženský fanatismus.

(N.Hill: Myšlením k bohatství)

A jaký je doslov k seriálu výše uvedených 6-ti druhů strachu?

STAŘÍ ZNÁMÍ- ÚZKOST A OBAVY

Úzkost je stav mysli založený na strachu. Pracuje pomalu, ale vy­trvale. Je zákeřná a rafinovaná. „Zažírá se" krok za krokem, až nako­nec v člověku ochromí schopnost přemýšlet, zničí jeho sebedůvěru a iniciativu. Úzkost je formou ustavičného strachu způsobeného nerozhodností; a proto je to stav mysli, který lze podřídit kontrole.
Vrtkavá mysl je bezmocná. Vrtkavou mysl vytváří nerozhodnost. Většina jedinců postrádá silnou vůli k tomu, aby rychle dospěli k rozhodnutí a stáli si za ním, když je učinili.
Jakmile jsme se rozhodli zaměřit svou činnost určitým směrem, nemusíme si dělat starosti s okolním světem. Jednou jsem hovořil s mužem, který měl být za dvě hodiny usmrcen na elektrickém křesle. Odsouzený byl z osmi mužů, sdílejících s ním celu smrti, nejklidnější. Jeho klid mě vyprovokoval k dotazu, jaké to je vědět, že se zakrátko odebere na věčnost. S úsměvem ve tváři naplněné důvěrou mi řekl: Je to dobré. Jen si pomysli, bratře, brzo mé trápení skončí. Celý život jsem nepoznal nic než trápení. Bylo pro mne utrpením si opatřovat jídlo a oděv. Brzo už tyhle věci nebudu potřebovat. Sotva že jsem se dověděl, že musím doopravdy zemřít, pocítil jsem úlevu. Tehdy jsem se rozhodl nést svůj úděl statečně."
Během řeči zhltl porci pro tři a vychutnal každičké sousto; jedl s takovým požitkem, jako by se nic nedělo. Pevným rozhodnutím tento muž rezignoval na svůj osud! Rozhodnutí může na druhé stra­ně zabránit člověku smířit se s nežádoucími okolnostmi.
Šest základních druhů strachu se nerozhodností přenáší do stavů úzkosti. Zbavte se navždy strachu ze smrti tím, že se rozhodnete při­jmout smrt jako nevyhnutelnou událost. Zažeňte strach z chudoby rozhodnutím vystačit s takovým majetkem, který můžete bez obav získat. Šlápněte na krk strachu před kritikou rozhodnutím nelámat si hlavu tím, co si lidi pomyslí, udělají nebo řeknou. Odstraňte strach ze stáří rozhodnutím přijmout ho ne jako handicap, ale jako velké požehnání, které s sebou přináší moudrost, sebeovládání a pochopení v mládí neznámé. Zhostěte se strachu o zdraví rozhodnutím nehledat příznaky nemoci. Přemozte strach ze ztráty lásky rozhodnutím obejít se bez ní, bude-li to nutné.
Skoncujte se všemi obavami jednou provždy rozhodnutím, že nic, co život nabízí, nestojí za cenu úzkosti. S tímto rozhodnutím se, dostaví sebedůvěra, vyrovnanost ducha a klidná mvsl. které znamenají štěstí.
Člověk, jehož mysl je naplněna strachem, nejenom maří své vlastní šance na racionální jednání, ale má destruktivní vliv na mysl všech, kteří s ním přijdou do styku, a ničí i jejich šance.
Dokonce i pes nebo kůň poznají, když jejich pán ztratí odvahu navíc zvíře strach svého pána přijímá a chová se podle toho.

KATASTROFÁLNÍ VLIV DESTRUKTIVNÍHO MYŠLENÍ

Emanace strachu se přenášejí z jedné mysli do druhé právě tak rychle a jistě jako se nese zvuk lidského hlasu z vysílací stanice k rozhlasovému přijímači.
Člověk, který nahlas vyjádří negativní nebo destruktivní myšlenky, prakticky zcela určitě pocítí následky těchto slov ve formě destruk­tivního „zpětného odrazu". Uvolnění destruktivních myšlenkových podnětů jako takových bez použití slov také vytváří „zpětný odraz" více než jedním způsobem. Především, a to je možná nejdůležitější, na co je třeba pamatovat, člověk zabývající se myšlenkami destruk­tivní povahy nutně poškozuje svou schopnost tvořivé imaginace. Za druhé, výskyt jakékoli destruktivní emoce v mysli dělá z člověka negativní osobnost, která odpuzuje lidi a často v nich budí nepřátel­ství. Za třetí, člověk, který v sobě chová negativní myšlenky či je dává najevo, škodí sám sobě - nejenže jsou tyto myšlenkové podněty škodlivé pro ostatní, ale usazují se pevně v podvědomí svého pů­vodce a tam se stávají součástí jeho charakteru.
Vaším životním záměrem je dosáhnout úspěchu. Abyste byli úspěšní, musíte mít v duši mír, uspokojit své materiální potřeby a především dosáhnout štěstí. Všechny tyto projevy úspěchu mají svůj počátek v podobě myšlenek.
Vlastní mysl můžete kontrolovat; můžete ji živit těmi myšlenkový­mi podněty, které si zvolíte. K této výsadě patří také odpovědnost za jejich konstruktivní užívání. Pánem svého pozemského osudu jste do té míry, nakolik kontrolujete své vlastní myšlení. Můžete ovlivňo­vat, řídit a konečně ovládnout své okolí a vytvořit si takový život, jaký chcete mít - anebo můžete nevyužít své výsady zařídit si život podle svého, a tím se vydat na pospas proudu „náhod", v němž se budete zmítat sem a tam jako opuštěná loďka na vlnách oceánu.

ĎÁBLOVA ZAHRÁDKA

Kromě těchto šesti základních druhů strachu existuje ještě další zlo, které nás sužuje. Vytváří živnou půdu, v níž hojně bují semínka nezdaru. Je tak nepatrné, že často unikne pozornosti. Toto soužení nelze řádně klasifikovat jako strach. Je založeno hlouběji a je často fatálnější než všech šest druhů strachu dohromady. Z nedostatku lepšího pojmenování budeme tomuto zlu říkat náchylnost k nega­tivním vlivům.
Lidé, kteří dokázali nahromadit velké bohatství, se tohoto zla umějí vyvarovat. Naopak ti, co žijí v bídě, to nesvedou. Kdo se chce uplatnit v jakémkoli povolání, musí svou mysl proti zmíněnému zlu obrnit. Pokud čtete tuto knihu s úmyslem zbohatnout, měli byste provést pečlivý rozbor sebe sama a zjistit, nakolik jste k negativním vlivům náchylní. Jestliže tuto sebeanalýzu zanedbáte, zaplatíte za to ztrátou možnosti získat předmět své touhy.
Proveďte tento rozbor se vší důsledností. Až si přečtete otázky určené k sebeanalýze, přesně se ve svých odpovědích držte sku­tečnosti. Ujměte se toho úkolu se stejnou pečlivostí, s jakou byste pátrali po jiném nepříteli, o němž víte, že na vás číhá v záloze, a se svými vlastními chybami naložte tak, jak byste naložili s tímto kon­krétním nepřítelem.
Před zloději na dálnicích se můžete snadno chránit, protože máte na své straně zákon, ale zvládnout toto „sedmé základní zlo" je těžší, protože na vás udeří tehdy, když si jeho přítomnosti nejste vě­domi, ať spíte či bdíte. Nadto zbraní nepostižitelnou, neboť se sklá­dá z pouhého stavu mysli. Toto zlo je nebezpečné rovněž tím, že útočí všemožnými způsoby. Někdy vstoupí do vaší mysli prostřed­nictvím dobře míněných slov některého z vašich příbuzných. Jindy vychází zevnitř, z vašeho vlastního duševního rozpoložení. Vždycky však působí jako smrtelný jed, i když snad nezabíjí tak rychle.

JAK SE CHRÁNIT PŘED NEGATIVNÍMI VLIVY

Uvědomte si, že ke své ochraně před negativními vlivy, ať už vlast­ními nebo plynoucími z jednání negativních lidí ve vašem okolí, slouží vaše vůle, a začněte ji důsledně používat, abyste si proti zápor­ným vlivům ve své mysli vybudovali ochranný val.
.Přiznejte si, že vy i každá jiná lidská bytost jste od přírody líní, lhostejní a náchylní ke všem podnětům, které vycházejí vstříc vašim slabostem.
Uvědomte si, že máte přirozený sklon ke všem šesti základním druhům strachu,_a vytvořte si návyky zaměřené k jejich potlačení.
Uvědomte si, že negativní vlivy ve vás často pracují prostřednic­tvím vašeho podvědomí a jsou obtížně rozeznatelné; a uzavřete se všem lidem, kteří vás jakkoli deprimují nebo zbavují odvahy.
Vykliďte svou zásuvku s léky, zahoďte všechny lahvičky s pilulkami a přestaňte přivolávat nastuzení, bolesti a smyšlené nemoci.
Záměrně vyhledávejte společnost lidí, kteří na vás mají dobrý vliv a nutí vás k samostatnému jednání a myšlení.
Budete-li očekávat problémy, zcela jistě je tím vyvoláte. Nejběžnější slabostí všech lidských bytostí je bezpochyby zvyk nechávat svou mysl otevřenou negativním vlivům jiných lidí. Tato slabost je ještě škodlivější v tom, že většina lidí si neuvědomuje, že jsou jí postiženi, a mnozí, kteří si to přiznávají, toto zlo zanedbávají nebo odmítají napravit, a tak se stává nekontrolovatelnou součástí jejich každodenních návyků.
(dále následuje sada otázek, na které si člověk má upřímně odpovědět...)


(dle N.Hill: Myšlením kbohatství)

PS: ....ne vše z tohoto amerického způsobu myšlení, bude přijatelné každému, ale mnohé stojí přinejmenším za pozastavení a prozkoumání...
Pokud vidíte něco v čem se dá na to navázat nebo to snad posunout na vyšší level, podělte se, třeba někomu pomůžete zbavit se strachů a úzkostí..., nebo je aspoň solidně snášet. Ono to přeci není jen o úplném zbavení se strachů, ale i o schopnosti jednat odvážně a rozhodně i přese všechny strachy.

Základním lékem jakéhokoliv strachu je upřímnost a přijetí jakýchkoliv chyb,to jest hluboké odpuštění, a porozumení,a hlavně nelhat sobě ani druhým, těžké je odpustit druhým, natož sobě, ale potom se mohou dít zázraky, i takový může být a je život . Život je přeci dar a zázrak, a ne žádný boj, před svým svědomím se nikdo nikam neukryje.Pavel

Chci se zeptat, zda je možné pomocí výživy, životosprávy, doplňků, očist a změnou životního stylu atp. pomoci člověku s bipolární afektivní poruchou? Nebo musí pouze brát léky, které jsou často cestou do pekel, navštěvovat psychiatra a nic víc se s tím nedá dělat?

Tak s tim ze nelhat je dulezite, s tim nesouhlasim skoro absolutne. To ze pokazde mluvis pravdu ti bere neskutecne moc osobni svobody v rozhodovani a rizeni zivota podle sveho, protoze lide jsou svine a zacnou tve dobractvi zneuzivat, ponizovat, stanes se jejich otrokem a zacnou s tebou manipulovat a ty se tezko muzes branit, copak Hasek napsal Dobreho vojaka Svejka nazdarbuh? . Takove lidi potkas vsude a mozna je mas i doma, coz je uplne nejhorsi.
Doporucuji knihu Nenechte sebou manipulovat a Zaklady sovinismu a Sovinismus pro pokrocile.

_________________
Doporucuji motorku, zenu +
[b]Video: http://www.youtube.com/watch?v=wQgPLMTVfGc
Knihy na ulozto.cz: Cerna labut, Nenechte sebou manipulovat, Mym marodum, Co_nam_telo_rika, Doba jedova 1, ZákladyMužskéhoŠovinismu
http://www.csfd.cz/zebricky/nejlepsi-filmy/

Dobrý den pane Jardo, je to pár měsíců co jsem začala mít šílené deprese spojené s neustálými negativními myšlenkami. V poslední třech letech jsem prodělala spoustu stresových situací a byla mi zjištěná srdeční arytmie způsobená stresem. V posledním roce se situace zhoršila natolik, že mi mrtvěly různé části těla, měla jsem pocity jakoby zamlženého mozku, neschopnost soustředit se i na sebelehčí věci (čtení knihy, učení), pocity zmatenosti, zbláznění, problémy převážně s pravou stranou hlavy, jako je těžkost a pocity ochrnutí. Také problémy s pamětí , vždy když byl nějaký stres i sebemenší. Začala jsem se stravovat převážně ovocem, zeleninou, sirnou patlaninou, luštěninami, basmati rýži, semínky a ořechy. Také jsem prováděla očistu klystýrem a myslím, že asi 5 jaterek. Piji nějaké ajurvédské čaje na posílení a paměti. Přesto jsem se před dvěma dny úplně zhroutila a skončila na ambulanci, protože jsem měla pocit, že se asi zblázním. Dostala jsem nějaké prášky na uklidnění, s tím, že mě v následujících dnech čeká vyšetření CT, a samozřejmě mi byl doporučen psychiatr a psycholog. Protože absolutně věřím na přírodní léčbu, tak se obracím právě na vás. Můžete mi prosím doporučit, jak se v takovém případě stravovat, jaké např. zařadit vitamíny nebo minerály, které by mohly chybět, popř. samozřejmě i nějaké očisty a cokoliv co by pomohlo tělo posílit. Nechala jsem si od kamarádky udělat vyšetření na parazity a bylo mi zjištěno, že mám žloutenku B, echinococus gran., a na nervovém systému jsou vlasovci, toxoplasma a toxocara, takže myslím, že tohle bude hlavním problémem. Také mě napadlo jestli k tomu všemu nemůže jít i o vyčerpané nadledvinky. Moc Vás prosím o pomoc, protože už jsem absolutně zoufalá, ale mám obrovskou chuť žít a podstoupit vše co bude třeba. Děkuji

za prve:
nevsiml jsem si ze byste na tom byla nejak moc spatne, jak dlouho jste ten prispevek psala? Nejsem zrovna ucitelka cestiny ale nenasel jsem chybku. Nejsem si jisty vasi neschopnosti. KOlik je vam let?

za druhe:
nevim co musi jist zeny ale v zime jako vetsina vsezravych teplokrevnych zivocichu si ja dopravam vyssi prijem zabijackovych domacich produktu, to abych nemusel mit silnou podkozni zasobu, dale zivocisneho tuku a masa z utopencu, slaniny nebo vyvary, ovary, pecena zebirka. Myslim ze bez chutneho jidla telo strada vic jak 2x: psychicky a fyzicky,....
Jidlo ale neni vse pokud jde o psychiku dost mi pomohly knihy a dokumenty ktere mam v podpisu pod prispevkem. Studium vseho plus filmy a serialy z CSFD zabere asi 200-500 hodin. Zacal bych knihou Nenechte sebou manipulovat.

_________________
Doporucuji motorku, zenu +
[b]Video: http://www.youtube.com/watch?v=wQgPLMTVfGc
Knihy na ulozto.cz: Cerna labut, Nenechte sebou manipulovat, Mym marodum, Co_nam_telo_rika, Doba jedova 1, ZákladyMužskéhoŠovinismu
http://www.csfd.cz/zebricky/nejlepsi-filmy/

Tak lidé se přirozeně bojí jakéhokoliv selhání a dobře odpovídá člen pavell, selže právě ten kdo nad tím stále přemýšlí.

Ano, již třeba megadávky hořčíku musí stav výrazně zlepšit, ale chtělo by to rozsáhlejší testy na deficity látek. Když tak mě zavolejte a já vám vysvětlím jak na to.

Tak možné je ladasco, hlavně deficity minerálů, vitamínů i ty nadledvinky, čili mě raději zavolejte a celou věc pořešíme. Takto dopisováním se nedostaneme nikam, to je na půl roku dopisování.