Buď jde o to že za kvalitu je holt někdy i možná na místě si připlatit...nebo jde o tradiční použití manipulace s reklamou a testy a výzkumy "na zakázku"...
Těžko říct která z obou zmiňovaných variant je správná, leda sám na sobě vyzkoušet a vzájemně porovnat...
...nejprve např. užívat třeba čtvrt roku pravidelně čerstvý česnek, pak další čtvrt rok ty kapky levnější (stačí zadat na heureka heslo česnekové kapky
http://www.heureka.cz...no a pak zkusit ty drahé česnekové kapky Allivictus (dříve se jmenovali GH Extra, výrobce je Ecoton, fungují už od 90.tých let a nejspíš mají dost i spokojených zákazníků...těžko říct kolik bylo nespokojených...- tady jsou některé FAQ:
http://www.allivictus.cz/?nav=cz/poradn ... ke-dotazy/).
PS: to verculinek: tu vysokou cenu zdůvodňujou ručním loupáním českého česneku bez použití kovu, dozorem zeměď.potrav.inspekce a vysokými standardy výroby se zaručeným a kontrolovaným obsahem alicinu a organických sirných sloučenin...
Pane Jardo, jaký máte názor na tento test obsahu a vstřebatelnosti v těle Alicinu a sirných sloučenin, který provádělo VŠCHT ? :
http://www.allivictus.cz/files/labtests ... elnost.pdf(nějak se mi nezdá, že by podle toho barevného grafu na konci, a popisku pod ním, byla vstřebatelnost a využitelnost čerstvého česneku špatná...ale zase chápu že když je to lihový extrakt tak opravdu může jít rychleji přímo do krve...zatímco u čerstvého česneku a želat.tobolek to musí přes žaludek a do krve se toho moc dostat nemusí...
(je otázka zda je opravdu dokladem nízké účinnosti čerstvého česneku česnekový zápach z těla...zatímco u jejich kapek prý pach přetrvá jen cca 15minut a rychle pomine...)
Píšou tam:
"...Čerstvý česnek a česnekové tablety se po polknutí
v ústech dostávají do trávícího traktu, kde jsou následně transformovány a
degradovány účinnými enzymy a kyselinami.
1)Studie, kterou provedl Lawson et al. v roce 1992, dokazuje, že se žádný allicin
nenachází v krvi po perorálním užití čerstvého česneku.
2)Česnekové výrobky neobsahují allicin (Freeman a Kodera 1995), ani nemohou
produkovat allicin z alliinu, protože je allinása zničena vlivem žaludeční kyseliny.
3) Entericky potažený česnekový prášek obchází žaludeční kyseliny. Nicméně,
střevní tekutina zamezuje produkci allicinu z prášku ze 40% (Freeman a Kodera
1995). Dále střevní epitelové buňky rozkládají allicin (Freeman a Kodera 1995).
Jakékoliv vyrobený allicin mohou zničit jak dobré i špatné bakterie (Shashikanth et al.
1985) a zamezuje také střevní a žaludeční výstelka (Kodera 1997). Želatinové kapsle
tedy doputují sice až do žaludku, kde vnější obal odolává kyselému prostředí,
nicméně po přechodu žaludkem do jater, je ihned veškerý zbytek léčiva zničen
jaterními buňkami. Po rozpadu kapsle už účinek hlavních látek není vůbec
prokazatelný. O to nižší je procento účinných látek čerstvého česneku a česnekových
tablet, z nichž jen minimum prošlo horní částí trávícího traktu.
Naopak je tomu u Allivictus tinktury, která pomocí receptorů v dutině ústní přenese
jak účinné sirné sloučeniny česneku, tak celý AAC Komplex.
Allivictus je jediný přírodní česnekový přípravek, který se po užití vstřebává přímo do
krevního řečiště přes bohatou kapilární síť v dutině ústní. Obsažený alkohol je rychle
prchající látka, která je pouze jako transportní médium pro tekutou formu Allivictu.
Tato metoda transportu látek do krevního řečiště je známá po mnoha století a často
používaná ve farmacii. Tím je zaručený cílený transport všech účinných látek přímo
do těla, krevního řečiště a nedochází tak k negativnímu působení látek v žaludku ani
ve střevě. Obchází se tak hepatoportální oběh, který by veškeré účinky česneku
degradoval. Při správném dávkování a formě užívání se jen minimální množství
Allivictu dostane do trávícího systému.
Nedovedu posoudit nezávislost testujících, takovéto studie většinou vznikají na požadavek dobře platícího zadavatele a výsledek bývá jasný ještě před jejich zahájením. Pak se těžko něco objektivně hodnotí, pokud to nemám sám na sobě vyzkoušené.