pv33 píše:
Alajko, zaujaly me tvoje prispevky. Zkusil bych to co pises trochu shrnout, pripadne me prosim oprav nebo dopln.
Tvoje maminka je dlouhodobe nemocna a uz hodne dlouho se leci u doktoru s dost mizernymi vysledky, viz tvuj prispevek z 9. dubna, kde pises mimo jine, ze "... před půl rokem naplno projevila plicní hypertenze a rapidně se to zhoršuje. Každý pohyb ji neskutečně vyčerpává....". Presto, ze jsi zrejme v oblasti mediciny naprosty laik, tak jsi se rozhodla, ze kdyz neumeji mamince pomoct lekari, za kterymi stoji miliardovy vyzkum a jejich mnohalete vzdelavani, ze zkusis pomoct mamince sama. A 1. dubna jsi se zaregistrovala zde na zelenych strankach a 9. dubna t.r. jsi dala do diskuze prvni dotazy jestli muzes zkusit davat mamince zeleny napoj. A po urcitem zvazovani pises 16. dubna, ze jsi ji zeleny napoj podala "Tak mi to nedalo a mamince jsem přeci ten nápoj podala. Musím něco podniknout, nechci aby mi umřela jen proto, že mudrové si zapisují body pro vyúčtování na pojišťovnu a skoro půl roku jenom dělají různá vyšetření a ona se během toho půl roku strašně zhoršila. Pro ně je odepsaná. Jasně, má 75 roků, tak vo co de.....Její stav je opravdu vážný; je ležák. Když si jde vyčistit zuby tak musí sebrat sílu a potom půl hodiny odpočívá. Nestačí s dechem. Zadýchá se při každém pohybu a potom musí dlouho odpočívat. ". A uz 23. dubna pises "...Je to k neuvěření, ale po třech dnech se otok břicha ztratil a protože tekutina odešla, tak se jí lépe dýchá. Super....". A dneska dekujes Jardovi, ze behem nekolika mailu a telefonatu ti maminku zachranil. Takze kdybych z toho udelal zaver, ty sama, s pomoci techto stranek a Jardy, jsi dokazala za par dni mnohem vic, nez rada doktoru za podstatne delsi dobu a dostala jsi maminku do stavu, kdy je ji mnohem lip.
A presto jsi se rozhodla, ze ted opet predas lecbu do rukou tech doktoru??? Myslis, ze operace umeji lip nez lecbu otekleho bricha???
PV33 děkuji moc za Váš příspěvek, samozřejmě máte pravdu. Vím to, ale co s tím. Dnes jsem se znovu pokoušela maminku nalomit, abych jí přesvědčila, že to můžeme zvládnout sami. Jo, na základě Vašeho příspěvku. Polehounku a opatrně jsme o tom jejím stavu mluvily. Vrátila jsem ji v čase o dva měsíce zpátky, kdy na tom byla opravdu kriticky. Její rozhodnutí je, že už nechce, aby jí bylo takhle zle (jako před léčbou s pomocí pana Zajíčka) a vidí jako jediné řešení operaci. Víte, ono je to těžké. Človíček v tomhle věku je jako malé děcko. Taková hloupost.: na rady na těchto stránkách jsem se jí pokusila navrhnout místo Warfarinu, aby požadovala u svého mudra obyčejný acylpirin. Protože o tomto absolutně nic neví a celý život dává do rukou mudr.lantů, tak to opět kategoricky zamítla. A to si o sobě myslím, že jsem fakt tichý a nenápadný diplomat. Neuspěla jsem.
A teď ještě z jiného soudku. Třináctka je pro mě nepříjemné číslo. Třináctého se mi zabil syn. Ve svých sedmnácti letech. Zvláštní. Třináctého došlo k jeho početí, Třináctého zemřel můj tatínek a já vím, že čekal na mě, až za ním přijedu. Až potom umřel. Maminka má jít na tu operaci třináctého . Tohle mi došlo až dneska. Ach jo; intuice mi říká, abych té operaci zabránila. Teď po víkendu jde maminka na předoperační odběry.....
Asi jsem našla tyhle zelené stránky moc pozdě. Měla jsem něco podniknout daleko dřív.