pv33 píše:
Pecadore,
jsi tu jeden z mala, kdo pise, ze si vylecil nejakou blbou nemoc takto relativne rychle a jasne definovanym postupem. Takze aspon ja bych byl rad, kdybys sem napsal o sve lecbe podrobneji. Co ti bylo? Jaky jsi delal pust (nekompromisni by naznacoval jen vodu, ale 42 dni vypada trochu na Breussovku)? Kolik meris a kolik jsi vazil na zacatku a kolik na konci pustu? Delal jsi pri tom klystyry? Chodil jsi pri tom aspon ze zacatku do prace? Dal jsi rovnou tech 6 tydnu, nebo jsi zacal kratsimi pusty? Delal jsi to podle nejakeho navodu nebo jen podle sebe? Jak jsi to zvladal? Jakou jsi delal navratovku? A cokoliv dalsiho k tve lecbe. Predem dik, Pavel
PS pokud se ti o tom z nejakeho duvodu psat nechce, tak me dotazy ignoruj.
Asi Tě zklamu pv33, nic z toho, co dnes dokonale propracovaná půstová metoda doporučuje, jsem nedělal. Byl jsem na nemocničním lůžku, povětšinou neschopný jakéhokoli pohybu. Tedy žádná příprava, žádné klystýry... a dnes už ani nevím, jestli jsem vůbec pil
(z těch kapaček jsem byl zavodněný dost) Po umělém potlačení imunity jsem dostal zápal jako hrom a přesto že mě napojili na kyslík, tak saturace
(okysličení) bývala často mimo rozsah měřícího přístroje. Dále vysoké horečky z rozpadajících se tkání a všichni kolem si mysleli, že z nich blouzním. Nikoli, moje mysl pracovala dobře a já chtěl jen sdělit věci, na které člověk obklopen materiálním světem nikdy přijít nemůže. A co se týká návratovky - tak to jsem ani nevěděl, že něco takového existuje. U mě když 41. den byla dcera, tak jsem dostal nesmírnou chuť na slepičí polévku. Poprosil jsem, že tu polévku nechci z nějakého mraženého chcípáka z obchodu, ale ze slepice, kterou má babička na zahrádce. Dcera zavolala manželce, že by se pro ní zastavila a spolu by pro tu slepici k babičce dojeli. Říkejme tomu třeba zvláštní shoda náhod když dostala odpověď: "Já u babičky byla včera, přivezla jsem si od ní slepici a právě jsem jí uvařila. Vývar dám do termosky, pojeď si pro něj". Podávali mi ho lžičkou a já cítil, jak s každou kapkou do mě vchází nesmírné množství energie.
Nechci nikomu vnucovat svojí víru, že člověk má složku nejen tělesnou ale i duševní, a že půst je tím nejúčinnějším lékem jak na tělo, tak i na duši. Jen je ho třeba držet poctivě a meditovat při tom, resp. uvádět duši do jakési harmonie s tělem, jak říkají myslitelé.
Už můj dědeček, veterám I. světové, říkával, že hlad je nejlepší lékař a mamince huboval, když v době nemoci se do mě snažila něco nacpat. Vojáci na frontě se zraněním břicha většinou nepřežili, pokud měli střeva plná.